30 A 83/2022 – 156

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D., ve věci žalobce: T. R. zastoupen JUDr. Reném Příhodou, Ph.D., advokátem se sídlem Škroupova 471, Hradec Králové 2 proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové za účasti:

1. STYLHOME HK, s. r. o. sídlem Pardubická 118/79, Plačice, Hradec Králové zastoupena JUDr. Kamilem Podroužkem společníkem Podroužek, Moník, Petera a partneři advokátní kancelář s. r. o., sídlem Orlické nábřeží 376/17, Hradec Králové 2. CETIN, a. s. sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 – Libeň 3. Statutární město Hradec Králové sídlem Československé armády, Hradec Králové 5. Bc. S. L.

6. Bc. P. L.

7. Interpharmac, s. r. o. se sídlem náměstí republiky 1078/1, Praha 1 8. F. T. v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. srpna 2022, č. j. KUKHK–30736/UP/2021 (OS), takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítl žalovaný odvolání proti rozhodnutí, které vydal Magistrát města Hradec Králové, odbor stavební (dále také jen „Stavební úřad“) dne 15. 6. 2021, sp. zn. SZ MMHK/206737/2019 ST1/ZB, č. j. MMHK/108984/2021 ST1/ZB (dále také jen „Územní rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o umístění stavby „Bytový dům s podzemními garážemi, přípojkami inženýrských sítí, zpevněnými plochami a oplocením Hradec Králové, Třebeš, Husova“ na pozemcích p. č. XA v k. ú. xx a p. č. XB, XC, XD a XE v k. ú. xx (dále také jen „Stavba“ nebo „Stavební záměr“) a byly stanoveny podmínky pro umístění Stavby.

II. Obsah žaloby

2. Předně žalobce namítl, že se žalovaný vypořádal s jeho námitkami a námitkami ostatních účastníků nedostatečně.

3. Dle žalobce dále Stavební úřad neměl pro vydání územního rozhodnutí všechny podklady. Poté co žadatel o územní rozhodnutí učinil změny v projektové dokumentaci, si Stavební úřad vyžádal nové závazné stanovisko Odboru hlavního architekta Magistrátu města Hradec Králové (dále také jen „OHA“), jakožto dotčeného orgánu územního plánování. Ten se ale ke změně projektové dokumentace nevyjádřil, resp. využil novelizace zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavební řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „stavební zákon“), účinné od 1. 1.2021, když sdělil, že se změnou projektové dokumentace uděluje souhlas mlčky. Žalobce má za to, že ze strany OHA došlo k obcházení smyslu a účelu zákona. Dle něho orgány veřejné správy rezignovaly na ochranu veřejných zájmů. Žalobce má za to, že tímto postupem byl porušen zákon a vydané územní rozhodnutí tak trpí vadou nezákonnosti.

4. OHA, jakožto příslušný orgán územního plánování, má zejména v jím vydávaných závazných stanoviscích k návrhům pro realizaci investičních záměrů na území Statutárního města Hradec Králové posuzovat přípravné a projektové dokumentace staveb, a to z hlediska souladu s územně plánovací dokumentací a územně plánovacími podklady, a z hledisek urbanistických, architektonických, příp. z hlediska uchování kulturních a historických hodnot a jejich začlenění do současného života. Této povinnosti OHA nedostál a jím vydané závazné stanovisko se k záměru výstavby vyjadřuje pouze obecně, ve stanovisku jsou pouze citována příslušná ustanovení zákona, bez dalšího hodnocení.

5. Mimo dalšího je ve stanovisku uvedeno, že OHA přezkoumal záměr dle § 96b odst. 1 stavebního zákona a konstatuje, že se jedná o změnu v území podle § 2 odst. 1 písm. a) stavebního zákona. Pokud OHA konstatuje, že posuzovaný záměr výstavby má dopad do změny v území, je nezbytné uvést, v čem tato změna spočívá a uvést veškeré s tím spojené okolnosti na předmětné území dopadající. Pokud OHA dále uvádí, že posuzovaný záměr je v souladu s dokumenty politiky územního rozvoje, tak toto tvrzení je v přímém rozporu s konstatováním, že záměr je změnou v území. Tento vnitřní rozpor činí uvedené závazné stanovisko vnitřně rozporným a nepřezkoumatelným a tedy vadným.

6. Žalobce dále uvedl, že zástavba podél ulice Husova, kde je plánována nová výstavba bytového domu, je výhradně zástavbou rodinných domů. V případě Stavebního záměru jde ale o naprosto odlišnou stavbu – jedná se o bytový dům, který má mít celkem 27 bytů, Stavba má navrženou plochou střechu, přičemž okolní výstavba má střechy sedlového charakteru a nově navržená Stavba vyplní téměř celou proluku mezi stávajícími rodinnými domky. Doposud byl ze strany OHA vždy aspekt sedlové střechy požadován. Stavba nerespektuje charakter stávající výstavby svým objemem.

7. Dle schváleného Územního plánu města Hradec Králové se má Stavba nacházet v „čistě obytné ploše nízkopodlažní zástavby“. V návaznosti na to žalobce odkázal na vyhlášku č. 1/2000 města Hradec Králové, a to konkrétně § 5 (prostorové uspořádání), odst. 6 a odst.

7. Dle předmětného paragrafu byla zastavitelnost území funkční plochy, označené jako čistě obytné nízkopodlažní, stanovena na maximálně 30 %, stejně tak podíl zeleně musel být minimálně 30% a maximální podlažnost 2. I kdyby předmětná vyhláška byla zrušena, nahrazena nebo se na dané území neaplikovala, jedná se o směrodatné údaje, které by měly být zohledněny ve veškerém urbanistickém řešení. Soubor předmětných staveb (respektive Stavba s ohledem na účelové propojení jediná) je tak dle žalobce umístěna v rozporu s územním plánem.

8. Navrhovaná Stavba totiž zcela excesivně převyšuje uvedené limity, když se jedná o celkovou plochu pozemku 3369 m2. Z toho zastavěná plocha činí 1764 m2, násypy tvoří 99 m2 a zeleň tvoří pouhých 816 m2. Reálně tak činí zastavěná plocha 52,36%. Maximální plocha zeleně tak reálně může činit 24,22%, což nesplňuje výše uvedenou normu, respektive ani základní zásady územního plánování v předmětné části obce. Dále je uvedena podlažnost 2, přitom ze samotného rozhodnutí vyplývá, že podlažnost je v určitých částech v zásadě 4, když na celé stavbě se nachází tzv. 3 nadzemní podlaží a „většina“ „podzemního podlaží“ se nachází více jak 0,8 m pod úrovní okolního terénu.

9. Žalobce dále namítl účelovost propojení Stavby, kdy je zakázána stavba dvou řad domů za sebou, kde zde má být Stavba posuzována jako jedna jen díky propojovací chodbě, která je pouze účelová, aby tam mohly být umístěny reálně 4 stavby namísto jedné. Pokud má být Stavba počítána jako jeden celek, tak má úhlopříčnou délku přes 70 metrů, což zhruba odpovídá délce fotbalového hřiště. Stavba obepíná pozemek žalobce ze dvou stran, čímž je snižována jeho hodnota a na pozemek žalobce dopadají emise.

10. Žalobce tak bude nenávratně rušen realizací předmětné Stavby, a to zejména: a) stíněním, když Stavba o úhlopříčce více jak 70 metrů bude pozemek žalobce obklopovat ze dvou stran; b) zabráněním výhledu, když Stavba zcela zamezí výhled žalobce směrem na Hradec Králové; c) zrušením soukromí žalobce, když (až) čtyřpatrová Stavba, obklopující pozemek žalobce, bude mít na pozemek žalobce a do oken žalobcova domu kompletní nestíněný výhled; d) tím, že svícení a hluk v 27 nových bytech Stavby bude způsobovat silné světelné emise na pozemek žalobce; e) tím, že Stavba sama o sobě bude produkovat velké množství prachu, namísto toho, aby jej pohlcovala; f) tím, že provozem Stavby a osazením Stavby více jak 100 osobami, namísto běžnými 4 osobami, budou vznikat silné emise, týkající se mobilních a datových sítí, u kterých je pravděpodobné, že mají negativní dopad na lidské zdraví; g) tím, že realizací Stavby budou narušeny spodní vody a žalobce nebude moci dále čerpat vodu ze studně, čímž mu vznikne nenávratná škoda; h) tím, že provoz více jak 50 aut a obývání Stavby více jak 100 osobami bude mít dopad emisí hluku a škodlivých emisí z výfukových plynů a prachu; i) tím, že výjezd a vjezd aut do Stavby způsobí komplikace na místní komunikaci, kde bude zvýšen provoz.

11. Žalobce dále vyjádřil názor, že Stavební záměr by měl být také posouzen ve vztahu k té části Územního plánu města Hradec Králové, v níž územní plán označuje lokality v k. ú. xx, a to konkrétně Kopec sv. Jana a Starou Třebeš za významné lokality, které v územním plánu podrobněji reguluje. Dle žalobce by ve vztahu k místu realizace uvedené zástavby měla být blízkost k významným lokalitám zohledněna. Přestože se tato regulace přímo netýká místa, kde má být Stavební záměr žadatele realizován, OHA měl vzít v úvahu celkový charakter zástavby v ulici Husova.

12. Dle územního plánu a vymezení funkčních ploch je v místě Stavby uvedeno, že zde může být umístěna nízkopodlažní zástavba (v územním plánu je definována jako budova o 3NP včetně podkroví), přičemž další omezení územní plán nedává. Jeví se tedy jako nezbytné nově navrhovanou stavbu posoudit ve vztahu k okolní zástavbě, která se v ulici Husova nachází. OHA měl ve svém závazném stanovisku hodnotit předložený záměr s ohledem na definici cílů a úkolů územního plánování a s ohledem na charakter území, a také dle požadavků na ochranu architektonických a urbanistických hodnot území, jak uvádí platný územní plán.

13. Urbanistickými hodnotami lze pak dle žalobce rozumět především a) stávající uliční čáru, b) výškovou hladinu (úroveň) stávající zástavby v území, c) urbanistický detail, d) procento zastavitelnosti pozemku, e) procento podílu zeleně, f) hmotu a tvar existujících staveb, g) tvar střechy, h) materiál střešní krytiny, i) podíl (poměr) ploch stěn a otvorů u stávajících staveb, j) funkční (účelové) využití okolních staveb a dalších objektů a podobně.

14. Žalobce dále upozornil na to, že Územní plán města Hradce Králové v zásadách uspořádání ploch pro bydlení a občanské vybavení pod písm. e) uvádí, že při umísťování jednotlivých rodinných domů je nutné vyloučit jejich umisťování za stávajícími rodinnými domy, které vytvářejí ucelený uliční prostor, a jejich připojování na veřejné komunikace a sítě technického vybavení vedené v již vytvořeném uličním prostoru pomocí účelových komunikací a přípojek sítí. Není tedy přípustné postavit za rodinným domem v dalším pořadí stavbu. Co platí pro rodinné domy, platí dle názoru žalobce i pro výstavbu obytných domů, jedná–li se o lokalitu, která vytváří ucelený uliční prostor. Žalovaný se s touto argumentací vypořádal tak, že uvedl, že se nejedná o výstavbu rodinného domu, ale o stavbu bytového domu, a tudíž se na stavbu bytového domu toto ustanovení územního plánu neaplikuje. S tím žalobce nesouhlasí, jedná se dle něho o další rozpor Stavebního záměru s Územním plánem města Hradec Králové.

15. V poslední žalobní námitce žalobce uvedl, že Stavba zasáhne na pozemek p. č. XF v k. ú. xx, který je ve vlastnictví Statutárního města Hradec Králové, přičemž k tomuto pozemku nemá stavebník žádná práva, nejsou ve spise doložena.

16. V podrobnostech odkazuje krajský soud na obsah žaloby, který je účastníkům řízení i osobám na něm zúčastněným dobře znám.

17. Závěrem žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

18. Úvodem svého vyjádření žalovaný konstatoval, že má za to, že jak v řízení na prvním stupni, tak i v řízení odvolacím, byly námitky žalobce i všech dalších účastníků řízení řádně vypořádány. Odkázal se v tomto směru na str. 7 až 10 žalovaného rozhodnutí, kde se takovou námitkou ve vztahu k obsahu prvoinstančního rozhodnutí Stavebního úřadu zabýval, a dále na následující strany žalovaného rozhodnutí, kde sám vypořádával námitky účastníků řízení obsažené v jimi podaných odvoláních.

19. Pokud jde o udělení souhlasu se Stavebním záměrem formou fikce ze strany OHA, pak i dle názoru žalovaného by obecně měla nastávat toliko v ojedinělých a odůvodnitelných případech jednoduchých záměrů, nikoliv u záměru charakteru, jako je posuzovaná Stavba. Na rozdíl od žalobce nicméně nemá za to, že by taková vada způsobovala nezákonnost rozhodnutí Stavebního úřadu, neboť zákonodárce takový postup umožnil, resp. nespojuje s ním automaticky důvod ke zrušení následně vydaného rozhodnutí v odvolacím řízení. I fiktivní závazné stanovisko je závazným podkladem, z nějž stavební úřad musí při svém rozhodování vycházet, a nelze proto konstatovat, že by Stavební úřad neměl pro vydání územního rozhodnutí předepsané podklady.

20. Současně žalovaný uvedl, že ono fiktivní souhlasné závazné stanovisko bylo v odvolacím řízení k odvoláním účastníků řízení potvrzeno a de facto „nahrazeno“ závazným stanoviskem nadřízeného orgánu územního plánování, ve kterém tento orgán podrobně a komplexně zkoumal a hodnotil umístění Stavebního záměru do území i s tím související námitky účastníků, přičemž následně záměr shledal z pohledu jím chráněných veřejných zájmů, jako jsou žalobcem zmiňovaný soulad záměru s platnou územně plánovací dokumentací, cíli a úkoly územního plánování, stávajícím charakterem území a jeho urbanistickými a architektonickými hodnotami, přípustným [přičemž odkázal na závazné stanovisko oddělení územního plánování Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 24. 11. 2021, č. j. KUKHK–33226/UP/2021 (Sl)]. Toto závazné stanovisko a jeho obsah byly nadto následně dokonce i předmětem posouzení ze strany Ministerstva pro místní rozvoj ČR, přičemž ani to neshledalo zákonné důvody k zahájení přezkumného řízení v této věci.

21. Pokud se týká závěrečného žalobního bodu, kde žalobce namítá, že stavba zasáhne pozemek p. č. XF v k. ú. xx, který je ve vlastnictví Statutárního města Hradec Králové, a tvrdí, že k tomuto pozemku nemá stavebník žádná práva, žalovaný jednak odkázal na svou argumentaci uvedenou na str. 33 až 34 žalovaného rozhodnutí a dále dodal, že tuto námitku žalobce v odvolání nevznesl.

22. Navrhl proto, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení k žalobě

23. Osoba zúčastněná na řízení STYLHOME HK, s. r. o. (dále také jen „Stavebník“) podala ve věci obsáhlé vyjádření, v němž každou ze žalobních námitek podrobně rozporovala.

24. Dle jejího názoru posoudili jak OHA, tak žalovaný Stavební záměr řádně. OHA v této věci vydal celkem čtyři závazná stanoviska, z čehož jen to poslední mlčky. Žalobcem zmiňovaná změna dokumentace spočívala pouze v propojovacím krčku mezi domy, a to bez jakéhokoliv rozšiřujícího vlivu na okolí, a v úpravě atiky objektu původně označeného B1. Jednalo se tak z hlediska OHA o zcela nepodstatnou a marginální úpravu Stavby, která neměla žádný faktický dopad do území či na sousední pozemky a stavby na nich. Nešlo tedy o změnu v území dle § 2 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, neboť pod tento pojem spadá Stavební záměr jako celek. Přezkumu fiktivního závazného stanoviska OHA ze dne 1. 2. 2021 se pak nadřízený orgán územního plánování věnoval poctivě, o čemž svědčí rozsah a forma jeho Závazného stanoviska nadřízeného orgánu územního plánování ze dne 24. 11. 2021, č. j. KUKHK–33226/UP/2021 (Sl) (dále také jen „Přezkumné závazné stanovisko“). Jeho správnost potvrdilo Ministerstvo pro místní rozvoj ve svém Sdělení ze dne 26. 5. 2022, č. j. MMR–35675/2022–81 (dále také jen „Sdělení MMR“).

25. Žalobcem odkazovaná vyhláška města Hradec Králové č. 1/2000 již není účinná. Platnou a účinnou obecně závaznou vyhláškou města Hradec Králové, kterou byla schválena závazná část Územního plánu města Hradec Králové, je vyhláška č. 1/2002. Podle ní je předmětné území vymezeno jako čistě obytné s větším podílem zeleně, a to jak pro rodinné domy, tak pro domy bytové. Pro usměrnění vzhledu staveb, např. určení tvaru střech, jejich výškové regulace, určení částí pozemků, které mohou být zastavěny nebo kolik zeleně na nich musí být, či zastavitelnosti pozemků dalšími stavbami, však tento dokument nic nestanoví.

26. Žalobce se rovněž mýlí, pokud naznačuje, že k propojení původně zamýšlených stavebních objektů došlo účelově, jenom proto, že je územním plánem zakázána stavba dvou řad domů za sebou. Z části Územního plánu města Hradec Králové „Zásady uspořádání ploch pro bydlení o občanské vybavení“, na níž žalobce odkazuje, nic takového ohledně umisťování bytových domů neplyne. Jde o jednu stavbu (jeden bytový dům) a nikoliv o umisťování bytových domů za sebou.

27. Stavba nebude obepínat žalobcův pozemek ze dvou stran, jak tvrdí, jeho rodinný dům bude sousedit se dvěma částmi jedné Stavby, půjde o běžné sousedství pro území městského typu. Fabulací je i zmiňovaná úhlopříčná délka Stavby přes 70 metrů. Jde zřejmě o příčný náměr celého stavebního pozemku, takový výstup ale nemá žádnou relevanci.

28. Pokud jde o námitky žalobce označené písm. a) až i) [viz shora], tak ty souhrnně Stavebník označil za obecné a ničím podložené, mnohdy jde jenom o zcela subjektivní žalobcovy pocity. V souvislosti s tím odkázal také na kladná závazná stanoviska jednotlivých dotčených orgánů veřejné správy (ať už na úseku ochrany veřejného zdraví, na úseku ochrany vod či na úseku dopravy).

29. Námitka týkající se zásahu Stavebního záměru na obecní pozemek p. č. XF v k. ú. xx pak byla osvětlena na str. 33 a 34 žalovaného rozhodnutí.

30. V podrobnostech odkazuje krajský soud na obsah vyjádření Stavebníka k žalobě, které je ostatně účastníkům řízení i osobám na něm zúčastněným známo. Stavebník proto navrhl zamítnutí žaloby.

31. Z ostatních osob zúčastněných na řízení podali krátké vyjádření pouze Bc. S. a Bc. P. L., kteří žalobu podpořili a přiklonili se ke zrušení napadeného rozhodnutí.

V. Jednání soudu

32. Při jednání soudu dne 25. 4. 2023 žalobce odkázal na obsah žaloby. Z jejích žalobních bodů akcentoval ten, v němž namítal, že realizací Stavebního záměru dojde k porušení pohody jeho bydlení. Umisťovaná stavba není přiměřená daným poměrům, v těsném sousedství jeho rodinného domu vznikne bytový dům o 27 bytových jednotkách. Dojde tak narušení jeho soukromí. Dále akcentoval, že v řízení měla být zohledněna Vyhláška města Hradec Králové č. 1/2000, která oproti dnes platné Vyhlášce města Hradec Králové č. 1/2002 stanovila pro danou plochu regulativy, včetně minimálního podílu zeleně. Ale i podle dnes platného znění Územního plánu města Hradec Králové platí, že ve funkční ploše, v níž je Stavba umisťována, by měl zůstat zachován „vysoký podíl zeleně“. Výkladem tohoto pojmu a jeho naplněním se správní orgány nezabývaly. Poukázal také na problematickou požární bezpečnost Stavby, podle něho, kdyby v ní hořelo, z některých objektů by se jejich obyvatelé obtížně dostávali. Oproti současnému stavu dojde také k výraznému zhoršení v oblasti parkování. V souvislosti s tím soud vyhověl návrhu žalobce a provedl důkaz Vyhláškou č. 1/2000 města Hradec Králové o závazných částech Územního plánu města Hradec Králové.

33. Žalovaný se z jednání soudu omluvil, souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti.

34. Stavebník uvedl, že upozornil na to, že posuzované územní řízené bylo ovládáno zásadou koncentrace. V průběhu něho však žalobce ohledně pohody bydlení vznesl první, a to ještě velice obecnou námitku, až v podaných námitkách dne 12. 1. 2021. Teprve v odvolání proti Územnímu rozhodnutí pak námitky týkající se této oblasti částečně konkretizoval, ale i tak zůstaly ve zcela obecné rovině. Přesto se jim žalovaný v napadeném rozhodnutí věnoval. Dále se Stavebník věnoval otázce urbanistického charakteru dané lokality. Poukázal na to, že rodinné domy sousedící se Stavebním záměrem mají ve dvou případech plochou střechu, ve dvou případech sedlovou střechu a v jednom případě střech asymetrickou. O nějaké stavební jednotě tedy nemůže být řeč. Žalobce se podle něho snaží o regulaci jeho pozemků, na nichž chce Stavební záměr realizovat; to však může učinit pouze územní plán, např. prostřednictvím regulativů (tvar střechy, podíl zeleně apod.). Dle Stavebníka soud nemůže vyhledávat za žalobce, čím mělo napadené rozhodnutí zasáhnout do jeho práv. K návrhu Stavebníka provedl soud důkaz barevnou leteckou fotografií lokality, v níž je Stavba umisťována, a černobílou leteckou fotografií této lokality, na níž Stavebník označil, jaký typ střechy mají sousední rodinné domy.

35. Osoba zúčastněná na řízení město Hradec Králové považuje žalobu za nedůvodnou a připojilo se k vyjádření žalovaného.

36. Osoba zúčastněná na řízení F. T. se naopak připojil k žalobnímu návrhu. Stavební záměr dle jeho názoru tvoří 4 bytové domy, v dané lokalitě se přitom dosud nacházejí pouze rodinné domy. Pokud zde existují rodinné domy, které mají více bytů, pak je to v jiné lokalitě, v ulici Na Pastvinách.

37. Stavebník reagoval tím, že se v případě Stavby jedná i jeden bytový dům, který má sice 4 části, ale jinak vykazuje všechny znaky jednoho funkčního objektu, má např. jedny společné garáže. K propojení jednotlivých obytných částí došlo hlavně z toho důvodu, aby v objektu mohlo vzniknout pouze jedno společenství vlastníků bytových jednotek.

38. Krajský soud poté provedl k důkazu na návrh žalobce písemné námitky účastníků stavebního řízení, a to osoby zúčastněné na řízení pana F. T. a jeho matky a otce, které vznesli v podáních ze dne 5. 1. 2021. Naopak zamítl návrh zástupce žalobce na provedení účastnického výslechu žalobce. Provedení takového výslechu považoval soud za nadbytečné. Předně – žalobce se jednání osobně účastnil a opakovaně se k věci ústně vyjadřoval, k čemuž mu byl soudem poskytnut dostatečný prostor. K obsahu těchto jeho ústních vyjádření soud při svém rozhodování samozřejmě přihlížel. Dále – důkaz výslechem účastníka je obecně vhodný za situace, kdy ve věci je nedostatek důkazů jiných. To ale v obecné rovině u žalob proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s. povětšinou ani nepřichází v úvahu, neboť soud má dispozici správní spis pořízený správními orgány před vydáním rozhodnutí ve věci samé, v němž jsou v zásadě založeny všechny listiny relevantní pro posouzení důvodnosti žaloby, kdy krajský soud zdůrazňuje, že v tomto typu řízení rozhoduje dle skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Tak tomu je i v projednávané věci, kdy soud měl k dispozici kompletní (a rozsáhlý) správní spis, navíc provedl při jednání soudu všechny ostatní žalobcem a Stavebníkem navržené písemné důkazy. Provedení účastnického výslechu žalobce tak nebylo vůbec na místě.

VI. Skutkové a právní závěry krajského soudu

39. Krajský soud následně přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s”). O věci usoudil následovně.

40. Na úvod předesílá, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005–130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006–86, a ze dne 29. 5. 2013, čj. 2 Afs 37/2012–47; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

41. Dodává ještě, že povinnost posoudit všechny žalobní námitky neznamená, že správní orgán (jakož i správní soud) je povinen reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit, neboť jeho úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013–19). Anebo jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013, který lze aplikovat nejen na odůvodnění rozsudku soudu, ale analogicky a logicky i na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů: „…přestože je třeba z hlediska ústavních principů důsledně trvat na povinnosti dostatečného odůvodnění rozhodnutí, nemůže být tato povinnost chápána dogmaticky. Rozsah této povinnosti se totiž může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu. Podstatné podle názoru Nejvyššího správního soudu je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek.“ 42. Připomíná rovněž, že dle § 75 odst. 2 věty prvé s. ř. s. soud přezkoumává napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Ohledně této problematiky odkazuje na závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78: „… je třeba současně zdůraznit, že správní soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční a koncentrační; od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního aktu. Proto také, jak výše uvedeno, musí vymezení žalobního bodu – a setrvání na těchto mezích i v dalších fázích řízení – garantovat zásadu rovnosti účastníků řízení; stanoví tak i žalovanému meze jeho obrany, tedy to, k čemu se má vyjádřit a k čemu má předložit protiargumenty. Jestliže žalobní bod těmto požadavkům vyhovuje, je projednání způsobilý v té míře obecnosti, v níž je formulován, a případně – v mezích této formulace – v průběhu řízení dále doplněn. K tomu je ale třeba dodat, že míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ 43. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu; k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, 5 č. j. 7 Afs 104/2004–54, nebo např. rozsudek téhož soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012–42.

44. V první skupině žalobních námitek sice žalobce formálně napadal rozhodnutí žalovaného, potažmo rozhodnutí Stavebního úřadu, fakticky ovšem tyto žalobní výtky směřovaly do obsahu závazných stanovisek orgánů územního plánování vydaných dle § 96b stavebního zákona. Rozhodnutí stavebních úřadů obou stupňů totiž v souladu s § 149 správního řádu z obsahu závazných stanovisek dotčených orgánů územního plánování vychází.

45. Krajský soud připomíná, že je ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s. povolán rovněž k přezkumu závazných podkladů přezkoumávaných rozhodnutí, a to k námitce účastníka. Žalobce v žalobě namítal jednak fakt, že OHA coby orgán územního plánování vydal své souhlasné závazné stanovisko formou fikce, řada výhrad (včetně námitky nepřezkoumatelnosti a vnitřní rozpornosti) pak směřovala i k závěrům Přezkumného závazného stanoviska.

46. V dané věci není sporu o tom, že poté, co Stavebník učinil určité změny v projektové dokumentaci, vyžádal si Stavební úřad od OHA ke Stavebnímu záměru nové závazné stanovisko. Ten emailovou zprávou ze dne 1. 2. 2021 odpověděl, že se změnou projektové dokumentace uděluje souhlas mlčky.

47. Dle § 4 odst. 9 stavebního zákona prodloužení lhůty k vydání závazného stanoviska podle správního řádu vydá dotčený orgán usnesení, které se pouze poznamená do spisu, a dotčený orgán vyrozumí o této skutečnosti žadatele. Jestliže není závazné stanovisko dotčeného orgánu vydáno ve lhůtě pro jeho vydání, považuje se za souhlasné a bez podmínek.

48. Stavební zákon tedy umožňuje, aby dotčený orgán státní správy vydal závazné stanovisko shora uvedeným způsobem. A současně nestanoví, že by tato skutečnost sama o sobě měla být důvodem nepřezkoumatelnosti takového souhlasného závazného stanoviska. V takovém případě je považováno za stanovisko souhlasné a bez podmínek.

49. K takovému postupu by ze strany dotčeného orgánu státní správy mělo docházet pouze výjimečně, vydání závazného stanoviska formou fikce by totiž mohlo znamenat rezignaci příslušného dotčeného orgánu státní správy na ochranu veřejných zájmů na jemu svěřeném úseku veřejné správy. To ostatně žalobce v žalobě OHA také vytýkal. Krajský soud se však nedomnívá, že by s ohledem na skutková zjištění plynoucí z obsahu správního spisu byla v posuzované věci taková výtka důvodná.

50. Udělení souhlasu mlčky s poslední verzí projektové dokumentace totiž nebylo prvním vyjádřením OHA v daném stavebním řízení. Nelze přehlédnout, že OHA vydal souhlasné závazné stanovisko se Stavebním projektem dne 14. 10. 2019, dále 28. 4. 2020 a 3. 8. 2020. Nic na tom nemění skutečnost, že ve druhém a třetím případě se nejednalo o „klasické“ závazné stanovisko, ale jednalo se o koordinační situaci opatřenou razítkem, číslem jednacím a datem vyhotovení. Rozhodně ale OHA coby dotčený orgán územního plánování se formou souhlasného závazného stanoviska ke Stavebnímu záměru vyjádřil a evidentně souhlasil rovněž s dalšími úpravami projektové dokumentace.

51. Ostatně i po poslední revizi podoby projektové dokumentace požádal Stavební úřad OHA o vyhodnocení této změny na posuzovaný záměr, tedy snažil se zjistit, zda se kladné závěry OHA obsažené v jeho dosavadních závazných stanoviscích v důsledku toho změní či nikoliv. Pokud OHA v reakci na to sdělil Stavebnímu úřadu, že uděluje svůj souhlas se Stavebním záměrem mlčky, nelze takový postup dle krajského soudu vnímat jinak, než jako jasné sdělení, že předmětná změna v projektové dokumentaci neměla vliv na posuzovaný Stavební záměr, potažmo že neměla vliv ani na dosavadní závěry OHA obsažené v jeho předchozích závazných stanoviscích.

52. Z obsahu správního spisu (viz také předposlední odstavec na str. 8 žalovaného rozhodnutí) krajský soud ověřil, že poslední změna projektové dokumentace spočívala pouze v propojovacím krčku mezi domy a v úpravě atiky objektu B1, kdy došlo ke snížení jeho výšky. Ve shodě se stavebními úřady je i krajský soud toho názoru, že se jednalo o nepodstatnou úpravu Stavby, která nebyla způsobilá zapříčinit významnější dopad do území či na sousední pozemky a na nich se nacházející stavby. Stavebníkovi pak nutno přisvědčit v tom, že tato změna nepředstavovala změnu v území ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, pod tento pojem spadal Stavební záměr jako celek, proto byl ostatně posuzován orgánem územního plánování.

53. Shora popsaný postup OHA v posuzované věci tedy nepovažuje krajský soud za rezignaci na ochranu veřejných zájmů na jemu svěřeném úseku veřejné správy, ale jako projev toho, že byl průběžně s podobou Stavebního záměru seznamován, že s jeho umístěním v daném území souhlasil a že ani po poslední korekci projektové dokumentace se jeho souhlasný postoj k umístění Stavby nemění. Tedy, že v podstatě nechce pouze opakovat to, co již v minulosti k věci sdělil. Takový postup považuje krajský soud s ohledem na skutkový stav dané věci za pochopitelný a akceptovatelný (a to i s přihlédnutím ke znění § 4 odst. 4 stavebního zákona).

54. V předposledním a posledním odstavci na str. 3 žaloby a v prvním odstavci na její straně 4 žalobce namítá nepřezkoumatelnost, obecnost, potažmo vnitřní rozpornost závazného stanoviska OHA, v němž jsou dle jeho mínění pouze citována příslušná ustanovení zákona, ale bez dalšího hodnocení. Není ovšem patrné, o jaké závazné stanovisko OHA se má jednat. Rozhodně ale nemůže jít o poslední, tedy fiktivní závazné stanovisko OHA, neboť žalobce hovoří o písemném vyhotovení stanoviska. S ohledem na shora popsanou podobu všech závazných stanovisek OHA vydaných v tomto řízení by se tak mohlo jednat pouze o jeho prvé závazné stanovisko ze dne 14. 10. 2019. Z poslední věty prvého odstavce na str. 4 žaloby by ale bylo možno dovodit, že žalobce ve skutečnosti uvedené vytýkal Přezkumnému závaznému stanovisku.

55. Ať už žalobce namítal nepřezkoumatelnost uvedeného závazného stanoviska OHA nebo Přezkumného závazného stanoviska, krajský soud rozhodně nemůže přisvědčit názoru, že by bylo jedno či druhé nepřezkoumatelné, a to ať už pro nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů. Žalobce sice nespecifikoval, ze kterého ze shora uvedených důvodů, pro které může být rozhodnutí správního orgánu shledáno nepřezkoumatelným (viz § 76 s. ř. s.), nepřezkoumatelnost namítá, z obsahu jeho námitek lze však dovodit, že mínil nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

56. Ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu stanovuje správnímu orgánu povinnost řádně odůvodnit své rozhodnutí a vyjádřit právní názor k předmětné otázce jednoznačným a srozumitelným způsobem.

57. Pakliže správní orgán dostojí předestřeným požadavkům, nemůže závěr o nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí pro nedostatek důvodů obstát (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4.2007, č. j. 7 As 34/2006 – 76). Šlo by tak o ni za situace, kdy se správní orgán ve svém rozhodnutí řádně nevypořádá se všemi námitkami účastníků řízení, případně rozhodnutí neodůvodní vůbec nebo nedostatečně vzhledem k požadavkům zákona (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 2 As 37/2006).

58. Obecně tak lze konstatovat, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů je vadou, která souvisí zpravidla s nedodržením požadavků kladených procesním právním předpisem na výrok a odůvodnění správních rozhodnutí. Otázka, kterou si je tak třeba v tomto směru dále pokládat, je, zda se správní orgány zabývaly všemi skutečnostmi rozhodnými pro posouzení dané věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003–75), a zda svoje úvahy dostatečně odůvodnily.

59. Výše uvedené je možné vztáhnout i na institut závazných stanovisek, a to ve smyslu § 154 správního řádu.

60. Přestože souhlasné závazné stanovisko OHA ze dne 14. 10. 2019 je oproti rozsahu Přezkumného závazného stanoviska výrazně stručnější, rozhodně je nelze označit za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Orgán územního plánování I. stupně jasně stanovil, proč je dle jeho názoru Stavební záměr v souladu s územně plánovacími podklady (zejména s Územním plánem města Hradec Králové), stejně jako popsal, proč není v rozporu s cíli a úkoly územního plánování dle § 18 a § 19 stavebního zákona. Na případné námitky účastníků územního řízení v té době reagovat nemohl, neboť závazné stanovisko tvořilo přílohu žádosti Stavebníka o vydání rozhodnutí o umístění Stavby, která byla podána 18. 11. 2019.

61. Pokud jde o Přezkumné závazné stanovisko, pak jeho obsah (v rozsahu 20 stran) bezpochyby ovlivnila skutečnost, že poslední souhlasné závazné stanovisko v daném řízení udělil OHA mlčky. O to pečlivěji přistoupil k vypracování závazného stanoviska na úseku územního plánování orgán územního plánování II. stupně. O tom svědčí nejenom zmíněný rozsah Přezkumného závazného stanoviska, ale např. i skutečnost, že za účelem podrobně se s danou lokalitou obeznámit, provedl místní šetření a součástí stanoviska je i bohatá fotodokumentace. To, jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, nebývá standardem. Byl si evidentně vědom toho, že fiktivní souhlasné stanovisko z podstaty věci nemůže obsahovat všechny náležitosti posouzení dle § 96b stavebního zákona, proto přistoupil k posouzení jeho věcné správnosti v rozsahu uplatněných námitek odvolatelů, tj. zda z hlediska věcného posouzení je po hmotněprávní stránce správné. V podstatě tedy obsah Přezkumného závazného stanoviska „nahradil“ s přihlédnutím k obsahu podaných odvolání souhlasné stanovisko prvoinstančního orgánu územního plánování s ohledem na jeho fiktivní charakter. O jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů tak nemůže být řeč.

62. Krajský soud neshledává shora popsaný postup nadřízeného orgánu územního plánování sám o sobě nezákonným, ostatně tím neargumentoval ani žalobce. Ten napadal následně zákonnost a správnost obsahu Přezkumného závazného stanoviska (i to svědčí o tom, že závěry v něm obsažené byly učiněny srozumitelným a přezkoumatelným způsobem). Krajský soud k tomu ještě dodává, že soulad s právními předpisy v postupu žalovaného při vydání Přezkumného závazného stanoviska konstatovalo i Sdělení MMR.

63. A nyní tedy k jednotlivým námitkám týkajícím se otázek souladu Stavebního záměru s územně plánovacími podklady a s cíli a úkoly územního plánování vymezenými v § 18 a § 19 stavebního zákona ve smyslu § 96b odst. 3 stavebního zákona.

64. Pokud jde o popis Stavby, odkazuje se krajský soud např. na poslední odstavec str. 13 Územního rozhodnutí nebo na str. 7 a 8 Přezkumného závazného stanoviska.

65. Není sporu o tom, že Stavba se nachází dle platného Územního plánu města Hradec Králové ve funkční ploše „Čistě obytné plochy nízkopodlažní zástavby“, kterou územní plán definuje jako „Území kvalitní obytné nízkopodlažní zástavby s vysokým podílem zeleně, tvořící převážně souvislé obytné celky se základním občanským vybavením zejména pro potřeby obyvatel tohoto území.“ V těchto plochách jsou jako přípustné využití hlavní vymezeny stavby pro bydlení nízkopodlažní (do 3 NP včetně podkroví).

66. Krajský soud předesílá, že nemůže obstát žalobcova námitka, že by orgány územního plánování, potažmo stavební úřady, měly vzít v potaz a přiměřeně aplikovat regulativy (procento zastavitelnosti území dané funkční plochy a regulativy podílu zeleně), které obsahovala vyhláška č. 1/2000 města Hradec Králové. Správní orgány opakovaně upozorňovaly žalobce, že tato vyhláška, tedy tato podoba územního plánu, v současné době neplatí, že byla nahrazena obecně závaznou vyhláškou města Hradec Králové č. 1/2002 o závazné části Územního plánu města Hradec Králové, kterou byla vyhlášena závazná část Územního plánu města Hradec Králové, vymezená usnesením zastupitelstva města Hradec Králové č. 249/2002 ze dne 25. 6. 2002 o schválení změny Územního plánu města Hradec Králové č. 25, která nabyla účinnosti dne 18. 7. 2002. Pokud tedy orgány územního plánování, potažmo stavební úřady, posuzovaly soulad Stavebního záměru s obsahem dnes platné a účinného podoby Územního plánu města Hradec Králové, která shora uvedené regulativy již neobsahuje, postupovaly zákonným způsobem. K předcházející podobě územního plánu přihlížet rozhodně nelze, takový postup v žádném z ustanovení stavebněprávních předpisů oporu nemá.

67. Žalobce dále namítal, že Územní plán města Hradce Králové v zásadách uspořádání ploch pro bydlení a občanské vybavení pod písm. e) uvádí, že při umísťování jednotlivých rodinných domů je nutné vyloučit jejich umisťování za stávajícími rodinnými domy, které vytvářejí ucelený uliční prostor, a jejich připojování na veřejné komunikace a sítě technického vybavení vedené v již vytvořeném uličním prostoru pomocí účelových komunikací a přípojek sítí. Není tedy přípustné postavit za rodinným domem v dalším pořadí stavbu. Co platí pro rodinné domy, platí dle názoru žalobce i pro výstavbu obytných domů, jedná–li se o lokalitu, která vytváří ucelený uliční prostor.

68. Této problematice se věnovalo Přezkumné závazné stanovisko na str. 10 a 11, to pak bylo téměř v úplnosti převzato do napadeného rozhodnutí. Orgán územního plánování uvedl, že dle části Územního plánu města Hradec Králové označené jako „A.11.

2. Základní zásady uspořádání území“ je pod písm. e) uvedeno: „Při přemisťování jednotlivých rodinných domů vyloučit jejich umisťování za stávajícími rodinnými domy, které vytvářejí ucelený uliční prostor, a jejich připojování na veřejné komunikace a sítě technického vybavení vedené v již vytvořeném uličním prostoru pomocí účelových komunikací a přípojek sítí.“ Dále podrobně popsal, proč takové řešení náleží podle § 19 odst. 1 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů, který odkazuje na přílohu č. 11, části I. odst. 2 bod b), nikoliv územnímu plánu, ale plánu regulačnímu. V podrobnostech odkazuje krajský soud na obsah Přezkumného závazného stanoviska. S tímto závěrem se krajský soud plně ztotožňuje. Stejně jako s tím, že části územně plánovací dokumentace, které podle stavebního zákona nemohou být její součástí, se nepoužijí (viz ustanovení Čl. II. zákona č. 350/2012 Sb., bod 4).

69. Na tomto závěru však nadřízený orgán územního plánování neustrnul. Na dalších stranách Přezkumného závazného stanoviska (11 až 17), kde se věnuje otázkám souladu Stavebního záměru s cíli a úkoly územního plánování, mimo jiné tedy i případnému rozporu umisťované Stavby s urbanistickou koncepcí dané lokality (zejména ulice Husova a ulice Na Pastvinách), podrobně popsal, proč dané ulice není možno považovat za ucelený uliční prostor a proč se v případě umístění Stavby nejedná ani o situaci, kdy by za stávajícím rodinným domem byl umisťován nový rodinný dům. Jinými slovy, že shora citovanou zásadu uspořádání území by nebylo na místě v posuzované věci aplikovat, i kdyby v ní obsažené řešení součástí územního plánu býti mohlo. V podrobnostech odkazuje krajský soud opět na obsah Přezkumného závazného stanoviska, potažmo na obsah žalovaného rozhodnutí.

70. Irelevantní jsou pak v souvislosti s tím žalobcovy námitky týkající se údajné účelovosti propojení Stavby formou propojovací chodby, neboť tu vznášel žalobce právě v souvislosti s tím, že se Stavebník snažil shora uvedenou zásadu zákazu umisťování rodinných domů za stávajícími rodinnými domy, které vytvářejí ucelený uliční prostor, obejít. Jak ale plyne ze shora uvedeného, aplikace této zásady nebyla (a to hned z několika důvodů) v posuzované věci vůbec na místě. Vyvráceno také bylo žalobcovo tvrzení, že Stavební záměr představuje 4 stavby. Jedná se o stavbu jednu, sestávající z několika částí, jak plyne z obsahu projektové dokumentace a Územního rozhodnutí.

71. Ve shora odkazovaných pasážích (str. 11 až 17) Přezkumného závazného stanoviska se orgán územního plánování pečlivým způsobem věnoval i namítanému rozporu Stavebního záměru s urbanistickou koncepcí dané lokality zejména s ohledem na tvar střech, neboť tuto otázku žalobce akcentoval. V potaz vzal však evidentně také celkovou podobu Stavby, včetně jejího objemu. Otázka tvaru střechy Stavby byla předmětem diskuse a dokazování i při jednání soudu. Je zřejmé, že se v souvislosti s posouzením této otázky věnoval celé okolní lokalitě, nejenom ulici Husova, ale např. rovněž ulici Na Pastvinách. Také za tím účelem, jak už bylo shora konstatováno, shlédl dne 2. 11. 2021 situaci na místě samém. Podrobným způsobem pak odůvodnil svůj závěr, že zástavba v dané lokalitě nevykazuje znaky jednotnosti zástavby rodinnými domy, ze stavební činnosti proběhlé v minulosti nelze vysledovat snahu vtisknout území charakter jednotné zástavby, neboť ta je rozdílná. Většina pozemků v okolí pozemků dotčených Stavebním záměrem je zastavěna jak samostatně stojícími objekty určenými převážně pro bydlení, bez pravidelných rozestupů mezi jednotlivými stavbami, tak také různými doprovodnými stavbami, a to bez ohledu na velikost podílu zeleně a zastavěné plochy na těchto pozemcích. Pro rozsáhlost této části Přezkumného závazného stanoviska si krajský soud opět dovoluje v podrobnostech odkázat na jeho znění, neboť není úkolem tyto závěry v úplnosti přepisovat. Po přezkoumání správního spisu, snímků, které jsou součástí Přezkumného závazného stanoviska (fotografie rodinných domů v Husově ulici a v ulici Na Pastvinách), jakož i z dokazování provedeného při jednání soudu (letecké snímky dané lokality se zákresem typů střech na rodinných domech v dané lokalitě), dospívá ke stejnému závěru jako Přezkumné závazné stanovisko, potažmo žalované rozhodnutí. Žalobci nelze dát za pravdu v tom, že okolní výstavba má střechy sedlového typu, střechy rodinných domů v ulici Husova či ulici Na Pastvinách mají typy střech různorodé. Rozhodně nelze hovořit o tom, že by v tomto směru vykazovala okolní zástavba jednotný charakter. A, jak v Přezkumném závazném stanovisku orgán územního plánování zdůraznil, z obsahu Územního plánu města Hradec Králové v současně platném a účinném znění žádná regulace (např. ohledně určení tvaru střech, výškové regulace stavby, určení částí pozemků, které mohou být zastavěny, zastavitelnosti pozemku dalšími stavbami nebo ohledně půdorysu stavby) nevyplývá, resp. vyplývat nemůže (viz shora), neboť v této míře podrobnosti mohou být takové regulace vymezeny toliko v plánu regulačním. Ten ale pro dané území pořízen nebyl.

72. Nutno dodat, že orgán územního plánování II. stupně se v Přezkumném závazném stanovisku zabýval i otázkou zeleně (str. 17), kdy odkázal na tu část projektové dokumentace, podle níž mají mít všechny objekty Stavby plochou střechu s extenzivní zelení, vnitřně sdílený prostor je koncipován jako relaxační zahrada, kde bude prostor pro dětské hřiště, rozptylové plochy s nabídkou posezení a různé formy laviček i pod rozšířenou částí přístřešku v kontaktu s ostrůvkovou zelení, koncipovanou do výšky, okrasnými keři a stromy. Stavba tak nebude v rozporu s vymezením funkční plochy, do níž je Stavební záměr umisťován, tedy že se jedná o území kvalitní obytné nízkopodlažní zástavby s vysokým podílem zeleně.

73. A pokud jde o onu nízkopodlažnost (v daném případě se má dle Územního plánu města Hradec Králové jednat o stavby do 3 NP včetně podkroví) – např. na str. 10 Přezkumného závazného stanoviska je pregnantně objasněno, proč se v případě Stavby nejedná o objekt čtyřpodlažní, jak se snažil dovozovat žalobce. Jeho argumentaci stran této problematiky považuje krajský soud tímto za spolehlivě vyvrácenou.

74. Pokud tedy Přezkumné závazné stanovisko uzavírá, že Stavební záměr odpovídá charakteru daného území, že je Stavební záměr v souladu s platnou územně plánovací dokumentací a že je rovněž v souladu s uplatňováním cílů a úkolů územního plánování vymezených v § 18 a § 19 stavebního zákona, jedná se dle krajského soudu o závěr zákonný a správný. Tolik tedy k tomuto okruhu námitek.

75. Na str. 6 žaloby vznesl žalobce formou stručných bodů námitky, které lze s ohledem na jejich obsah označit jako námitky směřující k otázce narušení pohody bydlení žalobce v důsledku Stavebního záměru.

76. Pokud jde o vypořádání občanskoprávních námitek, obecně platí, že i těmito námitkami účastníků (zpravidla sousedů) se musí stavební úřad zabývat a posoudit je podle veřejnoprávních předpisů (výjimkou jsou námitky týkající se existence nebo rozsahu vlastnických práv a věcných práv). K výše uvedenému srov. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 9. 11. 2011, č. j. Konf 63/2011 – 5.

77. Platí, že občanskoprávní námitky je možné vypořádat tak, že tyto stavební úřad zamítne jako opožděné (k tomu srov. např. § 89, § 112 nebo § 114 a další stavebního zákona), nebo ohledně těch, které se týkají existence či rozsahu vlastnických či jiných věcných práv, stavební úřad účastníka vyzve, aby se obrátil na civilní soud, a své řízení přeruší, anebo je věcně projedná a vypořádá.

78. V posledním, výše nastíněném případě se potom nabízí otázka, v jakém rozsahu a podle jakých předpisů tyto námitky vypořádat. V judikatuře správních soudů, zejména pak Nejvyššího správního soudu, převažuje názor, že tyto soukromoprávní námitky stavební úřad vypořádá, avšak učiní tak s ohledem na dikci § 20 – § 25 vyhlášky č. XA006 Sb. a s tím související judikaturu ohledně tzv. pohody bydlení (nově byl tento termín nahrazen termínem „kvalita prostředí“). Ojediněle se však objevují i názory, že tyto námitky mají být vypořádány rovněž ve smyslu § 1013 o. z. (pokud jsou v námitkách tvrzeny budoucí imise související se záměrem) – k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2014, č. j. 6 As 207/2014 – 36, a ze dne 30. 4. 2020, č. j. 6 As 171/2019 –37.

79. Krajský soud se na tomto místě nechce vyjadřovat k tomu, který z výše uvedených postupů je správnější (nadto za situace, kdy se v judikatuře objevují obě názorové varianty), je však nutné podotknout, že judikatura Nejvyššího správního soudu, byť v marginálnějším měřítku, připouští, že je povinností stavebních úřadů zabývat se soukromoprávními námitkami i z pohledu § 1013 o. z. Krajský soud se tedy bude dále zabývat otázkou, zda takovému vypořádání, tedy vypořádání občanskoprávních námitek žalobce – týkajících se tzv. budoucích imisí souvisejících se záměrem – bylo dáno zadost ve smyslu požadavku na tzv. kvalitu prostředí a následně i ve smyslu § 1013 o. z.

80. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2020, č. j. 6 As 171/2019 –37, potom plyne, že správný postup by měl být takový, že stavební úřad nejprve občanskoprávní námitku, na jejímž řešení se účastníci nedokázali dohodnout, posoudí z hlediska veřejného práva, tj. „na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem“ (§ 89 odst. 6 věta první a § 114 odst. 3 věta první stavebního zákona). Pokud neshledá rozpor s veřejným právem, který by bránil umístění stavby do území nebo jejímu povolení, učiní si následně o důvodnosti občanskoprávní námitky úsudek, aby mohl rozhodnout ve věci samé (§ 89 odst. 6 věta druhá a § 114 odst. 3 věta druhá stavebního zákona, v posuzovaném případě § 94n odst. 3 a 4 stavebního zákona). Stavební zákon neuvádí, podle jakých dalších kritérií si má stavební úřad svůj úsudek učinit, nicméně je nasnadě, že stavební úřad musí zahrnout do své úvahy i soukromoprávní hlediska. V první řadě se nabízí aplikovat analogicky výše citovaný § 1013 o. z., byť ten striktně vzato dopadá jen na imise již existující (tj. reálně působící), nikoliv na emise budoucí (tj. jen předpokládané). Úkolem stavebního úřadu tudíž je, jakkoliv se jedná o orgán státní správy, a nikoliv obecný soud, aby na základě námitky uplatněné v řízení o umístění či povolení stavby posoudil, zda stavebník nehodlá přivádět imise přímo na pozemek jiného vlastníka (tzv. přímé imise), což § 1013 odst. 1 o. z., výslovně zapovídá. Zejména pak musí zvážit, zda nehrozí, že imise budou na pozemek jiného vlastníka vnikat samovolně (tzv. nepřímé imise) v míře nepřiměřené místním poměrům, přičemž budou podstatně omezovat obvyklé užívání sousedního pozemku. Stavbu, která by měla takto intenzivní negativní účinky na okolí, by stavební úřad do území neměl vpustit nebo by měl ke snížení těchto dopadů stanovit omezující podmínky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005 – 116, č. 850/2006 Sb. NSS.).

81. Přezkoumávané územní řízení je ovládáno zásadou koncentrace řízení. Dle § 89 odst. 1 stavebního zákona námitky účastníků řízení a připomínky veřejnosti musí být uplatněny nejpozději při ústním jednání, případně při veřejném ústním jednání, při kterém musí být nejpozději uplatněny také připomínky veřejnosti; jinak se k nim nepřihlíží. Jestliže dojde k upuštění od ústního jednání, musí být námitky účastníků řízení a připomínky veřejnosti uplatněny ve stanovené lhůtě; jinak se k nim nepřihlíží.

82. V posuzované věci uplatnil žalobce námitky podáním ze dne 12. 1. 2021. V něm poprvé v daném řízení zmínil otázku tzv. pohody bydlení, nutno ovšem říci, že ve zcela obecné rovině, bez jakékoliv bližší konkretizace. Až v doplnění odvolání ze dne 24. 9. 2021 žalobce tuto svoji námitku rozvedl a to uvedením zcela shodných námitek, které nyní uplatňuje v žalobě. Nutno ale předeslat, že i tak zůstaly tyto žalobcovy námitky a výtky v dosti obecné rovině, jedná se v podstatě o jednovětné teze.

83. S většinou z nich se žalovaný v napadeném rozhodnutí (protože on poprvé mohl reagovat na nějaké konkrétnější výtky žalobce v tomto směru) vypořádal v rámci veřejnoprávního vypořádání. A to s ohledem na jejich obsah, neboť tyto námitky ve svém důsledku mířily na porušení veřejnoprávních předpisů (veřejnoprávní regulace) na jednotlivých úsecích veřejné správy. Žalobce netvrdil, že by v těchto jeho námitkách zmíněné imise měly vnikat na jeho pozemek v míře nepřiměřené místním poměrům, v důsledku čehož by omezovaly obvyklé užívání tohoto pozemku.

84. Obavy žalobce, že „výjezd a vjezd aut do stavby způsobí komplikace na místní komunikaci, kde bude zvýšen provoz“ byly vyvráceny obsahem závazného stanoviska silničního správního úřadu ze dne 31. 3. 2022, zn. SZ MMHK/188556/2021 OD1/Kab MMHK/047826/2022, které bylo potvrzeno přezkumným závazným stanoviskem nadřízeného orgánu ze dne 14. 7. 2022, č. j. KUKHK–39935/DS/2021–6 (VA). V podrobnostech odkazuje krajský soud na obsahy těchto závazných stanovisek silničních správních úřadů, která žalovaný učinil součástí napadeného rozhodnutí. S nimi žalobce v žalobě nikterak nepolemizoval.

85. Obavy žalobce, že „svícení a hluk v 27 nových bytech stavby bude způsobovat silné světelné emise na jeho pozemek“, že „stavba bude produkovat velké množství prachu namísto toho, aby jej pohlcovala“, že „provozem stavby a osazením stavby více jak 100 osobami, namísto běžnými 4 osobami, budou vznikat silné emise týkající se mobilních a datových sítí, u kterých je pravděpodobné, že budou mít negativní dopad na lidské zdraví“ a že „provoz více jak 50 aut a obývání stavby více jak 100 osobami bude mít dopad emisí hluku a škodlivých emisí z výfukových plynů a prachu“ byly vyvráceny závaznými stanovisky dotčeného orgánu ochrany veřejného zdraví Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje ze dne 11. 11. 2019, č. j. KHSHK 36297/2019/HO.HK/Šť, a ze dne 5. 8. 2020, č. j. KHSHK 23745/2020/HOK.HK/Šť, která byla potvrzena přezkumným závazným stanoviskem Ministerstva zdravotnictví ze dne 4. 1. 2022, č. j. MZDR 36537/2021–4/OVZ. V podrobnostech odkazuje krajský soud na obsahy těchto závazných stanovisek orgánů ochrany veřejného zdraví, která žalovaný učinil součástí napadeného rozhodnutí. S nimi žalobce v žalobě nikterak nepolemizoval.

86. Obavy žalobce, že „realizací stavby budou narušeny spodní vody a žalobce nebude moci dále čerpat vodu ze studně, čímž mu vznikne nenávratná škoda“ byly vyvráceny obsahem stanoviska dotčeného orgánu na úseku ochrany spodních vod Magistrátu města Hradec Králové, odboru životního prostředí, ze dne 16. 9. 2019, zn. SZ MMHK/159874/2019/ŽP2/Hlav, MMHK/165865/2019, s nímž se ztotožnil i nadřízený vodoprávní úřad ve svém vyjádření ze dne 22. 10. 2021, č. j. KUKHK–100554/ZP/2021. V podrobnostech odkazuje krajský soud na obsahy těchto stanovisek vodoprávních úřadů, která žalovaný učinil součástí napadeného rozhodnutí. S nimi žalobce v žalobě nikterak nepolemizoval.

87. S ohledem na velmi nízkou míru podrobnosti uvedených námitek považuje krajský soud takové vypořádání se s nimi za zcela dostatečné.

88. Zbývající tři námitky z těch vymezených na str. 6 žaloby svojí povahou vyzývají k soukromoprávnímu vypořádání, neboť nesměřují k porušení žádné veřejnoprávní regulace. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že realizací Stavby bude rušen – „stíněním, když stavba o úhlopříčce více jak 70 metrů pozemek žalobce, ve kterém žalobce bydlí s dětmi, bude obklopovat ze dvou stran“ – „zabráněním výhledu, když stavba zcela zamezí výhled žalobce směrem na Hradec Králové“ – „zrušením soukromí žalobce, když (až) čtyřpatrová stavba obklopující pozemek žalobce bude mít na pozemek žalobce a do oken žalobce kompletní nestíněný výhled.“ 89. Ve světle shora nastíněných obecných východisek by tedy v teoretické rovině bylo na místě, aby si stavební úřady o důvodnosti těchto občanskoprávních námitek učinily úsudek.

90. Stavební úřad se v Územním rozhodnutí otázkou kvality bydlení zabýval na str. 17 a 18 a na str. 23 až 25. Nutno ale říci, že toliko v obecné rovině, což ale není překvapující a nelze mu to vytknout, protože jak krajský soud uvedl shora, žalobce se v průběhu územního řízení otázky tzv. pohody bydlení dotkl, ale způsobem naprosto nekonkrétním (viz jeho shora zmíněné podání ze dne 12. 1. 2021). Nebylo tedy na co reagovat.

91. V napadeném rozhodnutí se pak žalovaný shora uvedenými námitkami žalobce v podstatě nezabýval. Krajský soud si tak nutně musel položit otázku, zda z toho důvodu není nutno na napadené rozhodnutí nahlížet jako na nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Dospěl však k závěru, že nikoliv.

92. Krajský soud totiž znovu připomíná shora již citované judikatorní závěry, že míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta. Krajský soud tedy musí důsledně vycházet ze znění žalobních námitek. Tytéž závěry je na místě přiměřeně aplikovat i na vztah mezi odvolacími námitkami a přezkumnou činností odvolacích správních orgánů.

93. Dle § 82 odst. 4 správního řádu se k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, přihlédne jen tehdy, jde–li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá–li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním.

94. Dle § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje–li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

95. Jak už uvedl krajský soud shora, uvedené tři námitky vznesl žalobce až v odvolání proti Územnímu rozhodnutí. S ohledem na jejich obsah mu jistě nebránilo nic v tom, aby tyto námitky uplatnil již v řízení před Stavebním úřadem. Co je však ještě podstatnější, i po uplatnění těchto námitek v odvolání považuje krajský soud tyto námitky za zcela obecné, v podstatě bezobsažné. Žalobce hovoří o stínění, zabránění výhledu směrem na Hradec Králové a zrušení soukromí v důsledku výhledu z oken Stavby na jeho pozemek a dům. Nedodává ovšem nic dalšího. Tedy zejména vůbec netvrdí, že by shora uvedené skutečnosti měly pro jeho nemovitosti znamenat zásah v míře nepřiměřené místním poměrům, v důsledku čehož budou podstatně omezovat jejich obvyklé užívání. A zejména, v čem by intenzita tohoto zásahu v míře nepřiměřené místním poměrům měla spočívat. Při jednání soudu sice žalobce otázku tzv. pohody bydlení akcentoval, ovšem své námitky týkající se dané otázky opět nikterak nerozhojnil.

96. Žalovaný tak ve svém rozhodnutí neměl na co reagovat, k čemu se vyjadřovat, co posoudit, neboť chyběla relevantní tvrzení, se kterými by se mohl vypořádat. Jistě by bylo vhodnější, kdyby tuto skutečnost v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil výslovně. Pokud ovšem na uvedené námitky nikterak výslovně nezareagoval, vnímá krajský soud tento fakt jako implicitní důsledek shora uvedeného.

97. Uvedené výtky navíc vycházejí mnohdy z evidentně mylných předpokladů. V případě tvrzené hrozby stíněním nutno přisvědčit Stavebníkovi, že tvrzení o stavbě o úhlopříčce více jak 70 metrů vyvolává dojem jakési monolitické hradby, jejímž důsledkem ono tvrzené stínění musí být. Skutečnost je ovšem taková, že Stavba jednolitý celek netvoří, ale sestává z několika menších částí. Proč by tedy mělo docházet v důsledku toho k zásahu stíněním nad míru přiměřenou místním poměrům ?

98. Stejně tak – proč by měla zásah nad míru přiměřenou místním poměrům představovat skutečnost, že žalobce bude mít v důsledku stavby omezen výhled směrem na Hradec Králové?

99. Resp. proč by měla zásah nad míru přiměřenou místním poměrům sama o sobě představovat skutečnost, že z oken Stavby bude vidět na pozemek žalobce a do oken jeho domu ? Navíc zde žalobce opět vychází z mylného předpokladu, že se bude jednat o Stavbu čtyřpatrovou (viz shora).

100. S relevantními tvrzeními ohledně shora vznesených námitek měl přijít žalobce. Ten tak ovšem neučinil ani v územním řízení, ani v odvolacím řízení, ani v řízení soudním.

101. Krajský soud proto neshledal žalované rozhodnutí v tomto směru nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, pokud na uvedené námitky nikterak nereagovalo, neboť žádná relevantní tvrzení, na která by bylo nezbytné ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu reagovat, tyto odvolací námitky neobsahovaly. Nejedná se tedy o vadu řízení, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. V míře obecnosti těchto námitek, které byly současně i námitkami žalobními, pak na ně reagoval i zdejší soud v tomto rozsudku.

102. Za zcela neuchopitelnou považuje krajský soud žalobcovu poznámku (snad ani ne samostatnou žalobní námitku), že Stavba o úhlopříčné délce 70 metrů a obepínající jeho pozemek ze dvou stran, snižuje hodnotu tohoto pozemku. K otázce úhlopříčné délky Stavby se již soud vyjadřoval shora. Tvrzení o údajném snížení hodnoty žalobcova pozemku sousedícího se Stavebním záměrem pak opět zůstalo zcela nerozvedeno, nelze je tak vnímat jinak, než jako ničím nepodloženou žalobcovu spekulaci. Krajský soud k tomu již pouze stručně dodává, že za správný považuje názor Stavebníka, že otázka hodnoty pozemků je primárně určena v platné územně plánovací dokumentaci, která stanoví, k jakému účelu může ten který pozemek sloužit, což bezpochyby zásadním způsobem ovlivňuje jeho hodnotu. Tyto otázky se již v územním řízení neřeší.

103. V další žalobní námitce se žalobce domáhal toho, aby Stavební záměr byl posouzen k té části Územního plánu města Hradec Králové, v níž označuje lokality Kopec sv. Jana a Stará Třebeš jako významné lokality, které podléhají podrobnější regulaci. Odpověď je jednoduchá a obsahuje ji s podrobným vysvětlením již Přezkumné závazné stanovisko (str. 16 a 18) – uvedená regulace se lokality, v níž je umisťován Stavební záměr, vůbec netýká (to ostatně připouští i sám žalobce); v dané lokalitě ani v její blízkosti neexistují žádné konkrétní architektonické nebo urbanistické hodnoty, které by bylo třeba ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet.

104. Poslední žalobní bod spočíval v tvrzení, že Stavba zasáhne pozemek p. č. XF v k. ú. xx. Tento pozemek je ve vlastnictví Statutárního města Hradec Králové. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu se ovšem může ochrany domáhat pouze ten, kdo tvrdí, že došlo k dotčení jeho veřejných subjektivních práv. Žalobci však žádná práva k uvedenému pozemku nesvědčí, nic takového ani netvrdil, nepřísluší mu ani zvláštní žalobní legitimace k podávání žalob k ochraně veřejného zájmu ve smyslu § 66 s. ř. s. K uplatnění této námitky tedy nebyl vůbec aktivně legitimován.

105. Při jednání soudu dne 25. 4. 2023 přišel žalobce ještě s tvrzením o problematické požární bezpečnosti Stavby. Takovou námitku ovšem žaloba neobsahovala. Dle § 71 odst. 2 s. ř. s. může žalobce rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby (viz § 72 odst. 1 s. ř. s.). Uvedenou námitku tedy vznesl žalobce opožděně, soud k ní proto nemohl přihlédnout, ani se jí zabývat.

106. Krajský soud tak uzavírá, že žádnou ze žalobních námitek důvodnou neshledal a nezbylo mu, než dle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

VII. Náklady řízení

107. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Ve věci byl úspěšný žalovaný, a měl by proto nárok na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s). Ten však přiznání nákladů řízení nenárokoval a z obsahu soudního spisu krajský soud nezjistil, že by mu nějaké náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti vznikly.

108. Pokud jde o výrok III. týkající se problematiky nákladů řízení osob zúčastněných na řízení, pak pro jejich přiznání krajský soud neshledal důvody ve smyslu § 60 odst. 5 s. ř. s., osoby zúčastněné na řízení se ostatně náhrady nákladů řízení ani nedomáhaly.

Poučení

I. Předmět řízení II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného k žalobě IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení k žalobě V. Jednání soudu VI. Skutkové a právní závěry krajského soudu VII. Náklady řízení