30 A 88/2014 - 50

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce P. K., právně zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem Otmíče 4, proti žalovanému Městskému úřadu Uherský Brod, se sídlem v Uherském Brodě, Masarykovo nám. 100, v řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu takto :

Výrok

I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat v řízení vedeném proti žalobci o podezření ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vedeného pod č. j. OSD/4803/5/13/Po rozhodnutí ve věci samé ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 200 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám Mgr. Václava Voříška, advokáta, se sídlem Otmíče 4.

Odůvodnění

I. Obsah žaloby V návrhu na zahájení řízení žalobce uvedl, že žalovaný vydal pod č. j. OSD/4803/5/13/Po, č. ev. 59704/2013 dne 18. 12. 2013 příkaz o uložení pokuty žalobci. Příkaz byl vypraven dne 18. 12. 2013 na adresu trvalého pobytu žalobce a dále na adresu sídla společnosti, ve které měl žalobce působit. Podle názoru žalobce byl příkaz doručen dne 29. 5. 2014, kdy žalobce nahlédl do spisu. Dřívější pokus o doručení nebyl relevantní, neboť v době, kdy žalovaný příkaz doručoval, měl žalobce v informačním systému evidence obyvatel záznam o adrese k doručování, na kterou žalovaný předmětnou písemnost s příkazem nevypravil. Podáním ze dne 13. 12. a 16. 12. 2013 požádal zástupce žalobce žalovaného o doručování veškerých písemností na emailovou adresu. Ust. § 19 odst. 1 správního řádu je nutno vyložit tak, že správní orgán nemá volnost výběru, na kterou z adres tam uvedených písemnost vypraví, ale má povinnost vypravit písemnosti na adresu stanovenou pro konkrétní řízení a není-li tato stanovena, pak na adresu k doručování podle ISEO, a není-li takto stanovena, na adresu trvalého pobytu. Pokud není doručení např. na adresu podle ISEO úspěšné, nezakládá to právo správnímu orgánu písemnost doručit na adresu trvalého pobytu a dovodit účinky doručení fikcí. Správní orgán měl příkaz vypravit žalobci primárně na elektronickou adresu, která byla žalovanému určena k doručování. Teprve pokud by takový pokus o doručení byl neúspěšný, měla být písemnost vypravena na adresu k doručování podle ISEO. Pokud by i takový pokus byl neúspěšný, měl žalovaný žalobci ustanovit opatrovníka a písemnost doručit jemu. Na adresu trvalého pobytu nelze doručovat, má-li adresát stanovenu adresu k doručování. Pokud i přesto správní orgán na adresu trvalého pobytu doručuje, nemá případný neúspěšný pokus o doručení účinky doručení fikcí. Na podporu uvedeného žalobce poukázal na závěr č. 86 zasedání Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 14. 12. 2009, v němž je mj. uvedeno, že ve smyslu § 19 správního řádu nemůže nesprávné doručování poštou vést k uplatnění fikce doručení; zde by totiž nezákonnost postupu správního orgánu měla negativní dopad na právní postavení adresáta. Předmětný příkaz byl vypraven v rozporu s právními předpisy, nedošlo k jeho doručení, proto je nutno na něj hledět jako na doručený ke dni 29. 5. 2014, kdy žalobce nahlédl do spisu. Lhůta pro podání odporu počala běžet dne 30. 5. 2014, žalobce podal odpor dne 10. 6. 2014, tedy ve lhůtě pro jeho podání. Řízení je zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení, případně příkazu; v projednávané věci bylo proto řízení zahájeno doručením příkazu dne 29. 5. 2014. Správní orgán byl povinen vydat rozhodnutí ve lhůtě 60 dnů (§ 71 odst. 3 písm. a) správního řádu). Doposud však žalovaný zůstal nečinný, přitom žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředek k ochraně proti nečinnosti. II. Vyjádření žalovaného k žalobě V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že kompletní správní spis byl na základě opožděného písemného odporu žalobce postoupen k posouzení nadřízeného správního orgánu Krajskému úřadu Zlínského kraje dne 19. 6. 2014. Vzhledem ke skutečnosti písemného podání žalobce dne 10. 6. 2014 cestou e-podatelny Městského úřadu Uherský Brod a s přihlédnutím k zaslání celé věci k posouzení nadřízeným správním orgánem dne 19. 6. 2014, nelze v ničem spatřovat nečinnost žalovaného, který konal v souladu se zákonem 9 dní po zmíněném podání. III. Replika žalobce V doplňujícím písemném procesním podání ze dne 29. 1. 2015 žalobce uvedl, že nepovažuje postup žalovaného zmíněný v jeho vyjádření k žalobě za relevantní, tento byl podle § 71 odst. 3 správního řádu povinen ve lhůtě 30 dnů od podání odporu, prodlouženém o dalších 30 dnů z důvodu nutnosti nařídit ústní jednání, vydat rozhodnutí. K vydání rozhodnutí byl věcně i místně příslušným orgánem žalovaný, předání spisu nadřízenému orgánu bylo krokem nelogickým až obstrukčním, neboť takový postup maří průběh řízení; běh lhůt pro vydání rozhodnutí se předáním spisu nadřízenému orgánu nepřerušuje, ani se nelze ztotožnit s tvrzením žalovaného, že by předáním spisu jinému orgánu bylo výrazem „činnosti“, tím by bylo pouze vydání rozhodnutí, jehož se žalobce oprávněně domáhá. Žalovaný neuvedl žádné argumenty, které by mu objektivně bránily ve vydání rozhodnutí, ani jiným způsobem nerozporoval žalobní tvrzení. IV. Obsah nařízeného jednání před soudem V rámci nařízeného jednání setrvali účastníci řízení na svých dosavadních procesních stanoviscích. Soud provedl k důkazu žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu, dále listinu z 25. 4. 2014 vydanou Městskou částí Praha 6, Úřadem městské části, č. j. 7-430-/IS-2014 a listiny nadepsané jako Podání odporu ze dne 12. 12. 2013, adresované žalobcem žalovanému k č. j. OSD/3802/03/13/Hm a k č. j. 42227/2013/MUUB. V. Právní hodnocení soudu Mezi účastníky řízení není sporné, že žalobce vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu (viz shora uvedený obsah procesních podání účastníků řízení a žalobcem předložená žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu), proto se žalobce může ve smyslu ust. § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Mezi účastníky řízení není ani sporné a z obsahu správního a soudního spisu vyplývá, že žalobce předmětný návrh na zahájení řízení podal ve lhůtě pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, ve smyslu ust. § 80 odst. 1 s.ř.s. Tvrzení obsažená v návrhu na zahájení řízení posoudil krajský soud následovně. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalovaný obdržel dne 6. 11. 2013 od Městské policie Uherský Brod oznámení o podezření dopravního přestupku, kterého se měl dopustit řidič J. J. tím, že nedodržel vzdálenost 5m pro zastavení – stání u přechodu pro chodce. Dopisem ze dne 14. 11. 2013 vyzval žalovaný J. J. k zaplacení peněžité částky ve výši 1 000 Kč podle § 125h odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Dopisem J. J., doručeném žalovanému dne 5. 12. 2013, jmenovaný sdělil, že v době uvedené ve výzvě provozovateli k úhradě určené částky řídil vozidlo žalobce. Ve správním spise je dále založena evidenční karta řidiče – žalobce, v níž je evidováno celkem 12 přestupků za období od 29. 11. 2006 do 12. 4. 2013. Žalovaný vydal dne 17. 12. 2013 příkaz o uložení pokuty č. j. OSD/4803/5/13/Po, č. ev. 59704/2013, kterým shledal žalobce vinným tím, že dne 4. 11. 2013 kolem 9. hodiny v Uherském Brodě na ul. Svatopluka Čecha u domu č. p. 1015 stál s motorovým vozidlem zn. Fiat Punto, r. z. 4Z8 6812 před řádně dopravními značkami vyznačeným přechodem pro chodce ve vzdálenosti kratší než 5m, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1 800 Kč. Příkaz byl žalobci doručován na adresu Č. a. 601/23, P. s tím, že adresát nebyl zastižen, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí od 19. 12. 2013, výzva k vyzvednutí uložené zásilky s poučením o důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí zásilky byla zanechána. Na uvedené adrese sídlí městský úřad, adresát nemá domovní schránku, na zásilce je dále uvedeno vrácení zásilky pro „jiný důvod“ s tím, že adresát byl nezastižen, oznámeno a uloženo dne 19. 12. 2013 s úložní dobou do 30. 12. 2013. Ve správním spise je dále založena žádost o doručení této písemnosti, adresovaná žalovaným Policii ČR, Obvodnímu oddělení Praha 1, kde je mj. uvedeno, že s ohledem na nedoručení zásilky prostřednictvím České pošty je žádáno o doručení písemnosti policií, přičemž z činnosti žalovaného byl zjištěn možný výskyt žalobce na adrese Motoristická vzájemná pojišťovna, družstvo, Václavské nám. 832/19, Praha 1 – Nové Město, kde by mohla být písemnost předána. Obvodní ředitelství policie Praha 1 sdělilo dopisem ze dne 29. 1. 2014 žalovanému, že na adrese Č. a. 601/23, P. je ohlašovna osob bez trvalého bydliště, přičemž zde nebydlí žádné fyzické osoby, jedná se o budovu Úřadu městské části Praha 6. Žádné další poznatky k pobytu žalobce se šetřením nepodařilo zjistit. Z policií dostupných evidencí byl na žalobce zjištěn telefonní kontakt a doručovací emailová adresa, následně byl žalobce telefonicky vyrozuměn o skutečnosti, že má u policie písemnost určenou do vlastních rukou. Žalobce prostřednictvím telefonického kontaktu (podle zprávy policie) jí sdělil, že z důvodu pracovní vytíženosti není schopen si písemnost na policii vyzvednout a uvedl, aby mu tato byla doručena na adresu Motoristická vzájemná pojišťovna, Václavské nám. 832/19, Praha 1- Nové Město. Nedoručená písemnost byla uvedeným policejním orgánem vrácena žalovanému. Ve správním spise se dále nachází zpáteční lístek – doručenka týkající se předmětného příkazu o uložení pokuty, kde jako adresát je uvedena Motoristická vzájemná pojišťovna, P. K., V. n.. 832/19, P. s tím, že doručenka obsahuje prohlášení doručujícího orgánu – adresát nebyl zastižen, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí od 13. 2. 2014, výzva k vyzvednutí uložené zásilky s poučením o důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí zásilky byla zanechána, zásilka byla vložena do schránky dne 25. 2. 2014. Ve správním spise se dále nachází sdělení žalovaného, v němž je uvedeno, že předmětný příkaz o uložení pokuty nabyl právní moci dne 12. 3. 2014. Dále je ve správním spise založena listina nadepsaná jako plná moc, zmocnitel žalobce, zmocněnec Ing. M. J., datovaná dnem 28. 5. 2014, podepsána zmocnitelem, s tím, že plná moc je udělena pro zastupování ve věci v plném rozsahu ve všech stupních řízení, vč. řízení před správním soudem a doručování písemností (označeno jako věc: OSD/4803/5/13/Po). Dále se ve správním spise nachází protokol o seznámení se s podklady pro rozhodnutí a o nahlédnutí do spisu ze dne 29. 5. 2014, v němž je mj. uvedeno, že dne 29. 5. 2014 se k žalovanému dostavil na základě plné moci ze dne 28. 5. 2014 zmocněnec Ing. M. J. s požadavkem o nahlédnutí do spisu a pořízení kopie spisového materiálu, vedeného pod sp. zn. OSD/4803/13/Po. Dne 10. 6. 2014 žalobce podal odpor proti předmětnému příkazu s tím, že tento mu byl doručen dne 29. 5. 2014, kdy jeho zmocněnec nahlédl do spisového materiálu. Žalobce namítal, že se správní orgán nepokusil doručit příkaz na adresu k doručování, doručení fikcí na adresu trvalého pobytu nemohlo být účinné. Žalobce zároveň požádal o doručování písemností na email [email protected]. Listinou ze dne 19. 6. 2014, č. j. OSD/4803/13/Po předložil žalovaný Krajskému úřadu Zlínského kraje spis s odporem proti příkazu o uložení pokuty s tím, že jde o opožděný odpor, neboť příkaz nabyl právní moci dne 12. 3. 2014. Příkaz byl doručován na sdělenou adresu pro doručování (Motoristická vzájemná pojišťovna, Václavské nám. 832/19, Praha 1 – Nové Město), písemnost byla dne 13. 12. 2014 připravena k vyzvednutí a dne 25. 2. 2014 po úložní době byla vhozena do poštovní schránky a dne 12. 3. 2014 nabyl příkaz o uložení pokuty právní moci. Ve správním spise je dále založena listina ze dne 28. 8. 2014, č. j. KUZL-36702/2014, adresovaná žalobci Odborem dopravy a silničního hospodářství, oddělením dopravy a správních agent Krajského úřadu Zlínského kraje, nazvaná jako „Přezkoumání podnětu ve věci příkazu ze dne 18. 12. 2013“. V této listině je mj. uvedeno, že žalobce měl sice v době doručování příkazu o uložení pokuty v informačním systému evidence obyvatel uvedenu doručovací adresu C. A. No.9 p. 1, e. T. D. C., S. C. d. T. s tím, že tato adresu má přednost před přechodným či trvalým pobytem, ovšem z dosavadní úřední činnosti je nadřízenému i správnímu orgánu známo, že z této adresy se zásilky vracely jako nedoručitelné se sdělením španělské pošty (correos), že adresa není správná. Byť by doručovatel (španělská pošta) u sebe i písemnost uložil, adresát by se o této skutečnosti nikdy nedozvěděl, neboť nebylo kde zanechat výzvu o uložení zásilky. S přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobce používá hrátky s doručováním s oblibou jako obrannou a obstrukční taktiku v řízení, kde figuruje, považuje nadřízený orgán námitku nevhodného či nezákonného doručování za ryze účelovou se snahou pozdržet co nejvíce projednání přestupku s ohledem na zákonnou dobu zániku odpovědnosti za přestupek. Nelze přehlédnout, že žalobce není v přestupkovém řízení žádným nováčkem a lze tedy předpokládat, že je s průběhem přestupkového řízení dost dobře obeznámen. V této listině se dále uvádí, že se žalobce, který požádal, aby do evidence obyvatel byl zaznamenán údaj o adrese, na kterou mu mají být doručovány písemnosti, přičemž uvedená adresa neexistuje, nemůže se divit správnímu orgánu, že zvolil adresu jeho trvalého pobytu, která existuje a lze zde také zanechat výzvu k vyzvednutí zásilky (Č. a. 601/23, P.). Žalobce měl možnost předejít problémům s doručováním tím, že si zřídí datovou schránku, anebo měl nechat do evidence obyvatel zaznamenat takovou adresu, na kterou by mu bylo možno doručit. Příkaz o uložení pokuty byl proto žalobci řádně oznámen na základě fikce doručení ve smyslu ust. § 24 odst. 1 správního řádu dne 19. 12. 2013. Ode dne 19. 12. 2013 začala běžet zákonná 10denní lhůta určená k vyzvednutí písemnosti, posledním dnem této lhůty bylo pondělí 30. 12. 2013, zásilku s příkazem o uložení pokuty je třeba považovat za řádně doručenou nejpozději tímto dnem bez ohledu na to, že si ji žalobce na poště fakticky nevyzvedl a ani se s jejím obsahem ve lhůtě pro podání odporu neseznámil. Dne 31. 12. 2013 začala běžet zákonná 15denní lhůta pro podání odporu (§ 87 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o přestupcích“). Posledním dnem lhůty, kdy bylo možno podat odpor, byla středa 15. 1. 2014. Správní orgán měl tedy vyznačit právní moc ke dni 16. 1. 2014, ale v rámci maximální snahy o naplnění zásady vstřícnosti prováděl další šetření ve věci a na telefonický požadavek žalobce příkaz opětovně doručoval na adresu Motoristické vzájemné pojišťovny se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 832/19. Odpor byl žalobcem podán až 3 měsíce po zákonné lhůtě pro jeho podání, neboť byl v elektronické podobě podán až dne 11. 6. 2014, což vyplývá z údajů na protokolu o přijetí elektronického podání. Z uvedených důvodů nedošlo ke zrušení příkazu a odpor podaný žalobcem je třeba hodnotit jako opožděný, neboť příkaz o uložení pokuty nabyl dne 12. 3. 2014 právní moci, stal se pravomocným rozhodnutím. Nadřízený orgán se opožděným odporem žalobce zabýval pouze jako podnětem na provedení přezkumného řízení ve smyslu ust. § 94 odst. 1 správního řádu. Po přezkoumání spisového materiálu a napadeného rozhodnutí odvolací orgán shledal, že žalobce se přestupku dopustil a že správní orgán postupoval v souladu s právními předpisy. Nadřízený orgán neshledal žádný důvod k zahájení přezkumného řízení, příkaz o uložení pokuty zůstává i nadále v platnosti a v právní moci. Pro posouzení věci jsou rozhodná následující ustanovení správního řádu. Podle ust. § 19 odst. 1 správního řádu platí, že písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Správní orgán doručí písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Nelze-li písemnost takto doručit, může ji doručit správní orgán sám; v zákonem stanovených případech může písemnost doručit prostřednictvím obecního úřadu, jemu na roveň postaveného správního úřadu (dále jen „obecní úřad“), nebo prostřednictvím policejního orgánu, příslušného podle místa doručení; je-li v řízení příslušný orgán obce, může písemnost doručit prostřednictvím obecní policie. Podle ust. § 19 odst. 3 citovaného zákona platí, že nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu. Podle ust. § 19 odst. 6 správního řádu platí, že je-li pro řízení třeba, aby bylo doručení doloženo, musí být zajištěn písemný doklad stvrzující, že písemnost byla doručena, nebo že poštovní zásilka obsahující písemnost byla dodána, včetně dne, kdy se tak stalo. Nelze-li doručení prokázat, je nutno doručit opakovaně. Písemného dokladu od doručení nebo od dodání však není zapotřebí, je-li z postupu účastníka řízení v řízení zjevné, že mu bylo doručeno, a je-li možné v řízení postupovat i bez tohoto dokladu. Podle ust. § 20 odst. 1 správního řádu platí, že fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), na adresu uvedenou v evidenčním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoliv bude zastižena. Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu. Z obsahu správního spisu vyplývá, že správní orgán předmětný příkaz o uložení pokuty nedoručoval prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobce měl k datu doručování zřízenu datovou schránku a ani tuto skutečnost žalobce v žalobě netvrdí. Příkaz o uložení pokuty byl žalovaný povinen žalobci doručit na adresu pro doručování (§ 20 odst. 1 a § 19 odst. 3 správního řádu), pokud by žalobce takovou adresu neměl, pak na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou mu mají být doručovány písemnosti a pokud by žalobce takovou adresu evidovanou v informačním systému neměl, pak na adresu jeho trvalého pobytu (§ 20 odst. 1 správního řádu), přičemž platilo, že žalobci by bylo možné doručit kdekoliv by byl zastižen (§ 20 odst. 1 správního řádu). Žalobce namítal, že žalovaný měl předmětnou písemnost doručovat na elektronickou adresu žalobce, neboť žalobce měl žalovanému tuto adresu sdělit jako adresu pro doručování ve smyslu ust. § 19 odst. 3 správního řádu. S tímto názorem se Krajský soud v Brně neztotožňuje, neboť v předmětné věci žalobce takovouto elektronickou adresu s žádostí o doručování na ni sdělil až v rámci odporu ze dne 10. 6. 2014 proti předmětnému příkazu o uložení pokuty. Žalobce dokladoval sdělení elektronické adresy pro doručování poukazem na dva odpory ze dne 12. 12. 2013, vedené u Městského úřadu Uherský Brod pod č. j. OSD/3802/03/13/Hm a 4227/2013/MUUB ve věci obviněných L. M. a R. K., přičemž obsahem těchto podání je konstatování, že žalobce byl zmocněn v daných věcech pro zastupování obviněných a že v těchto věcech podává odpor; žalobce dále žádal správní orgán jakož i odvolací orgán o doručování písemností na emailovou adresu [email protected]. Uvedená sdělení v rámci těchto listin byla sice adresována žalovanému, ovšem v jiných věcech. Sdělení ve smyslu ust. § 19 odst. 3 správního řádu je podáním a musí proto splňovat náležitosti ve smyslu ust. § 37 správního řádu. Z ust. § 37 odst. 2 správního řádu mj. vyplývá, že z podání musí být patrno, které věci se týká a co navrhuje. Žalobcem poukazované listiny byly jednoznačně označeny jako podání odporu v jiných s předmětným případem nesouvisejících věcech a v rámci těchto řízení žalobce požádal o doručování písemností na sdělenou emailovou adresu. Nejedná se proto o sdělení žalobce ve smyslu ust. § 19 odst. 3 správního řádu, platné k době doručování předmětné písemnosti. Žalobce dále namítal, že žalovaný měl doručovat písemnost na adresu pro doručování evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou mají být doručovány písemnosti na adresu trvalého pobytu. Tato povinnost vyplývá pro žalovaného z citovaného ust. § 19 odst. 1 správního řádu. Z listiny Městské části Praha 6, Úřadu městské části, Odboru evidence obyvatel osobních dokladů ze dne 25. 4. 2014, č. j. 7-430-/IS-2014 vyplývá, že žalobce měl v předmětném období evidovánu doručovací adresu v informačním systému evidence obyvatel, na kterou mu mají být doručovány písemnosti, C. A. No.9 p. 1, e. T. D. C., S. C. d. T. Žalovaný byl proto povinen poté, co vyloučil předchozí možnosti doručování, doručovat předmětnou písemnost žalobci na uvedenou adresu. Žalovaný však písemnost na tuto adresu žalobci nedoručoval, ve správním spise nejsou zachyceny žádné doklady vážící se k datu doručování písemnosti o tom, že by doručování na tuto adresu bylo nemožné či neefektivní, pouze je ve spise založena listina Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 28. 8. 2014, č. j. KUZL-36702/2014 (vyhotovená více jak půl roku po doručování), nazvaná „Přezkoumání podnětu ve věci příkazu ze dne 18. 12. 2013“, v níž je tvrzeno ve vztahu k předmětné adrese, že má být Krajskému úřadu Zlínského kraje i žalovanému z dosavadní úřední činnosti známo, že se z této adresy zásilky vracely jako nedoručitelné se sdělením španělské pošty, že „adresa není správná“. Toto tvrzení nelze ze správního spisu nijak ověřit, nelze zjistit, ani v rovině tvrzení, v jakém období se měly vracet zásilky na tuto adresu jako nedoručitelné. Žalovaný pochybil, neboť se ani nepokusil o doručování na předmětnou adresu a ze spisu nelze zjistit, v jakém období se měly vracet zásilky jako nedoručitelné, chybí např. úřední záznam či jiné doložení této tvrzené skutečnosti a není ani přímo patrno, že by tyto skutečnosti byly známy z úřední činnosti žalovanému. Z tohoto pohledu nelze ani vést případnou úvahu o možném zneužívání evidence takové adresy ze strany žalobce. Ani v rámci nařízeného jednání nebyly tyto skutečnosti ze strany žalovaného rozebrány či doloženy. K dotazu soudu ohledně posloupnosti doručování žalovaný sdělil, že rozhodnutí nabylo právní moci a bylo postupováno v souladu se správním řádem. Nadřízený správní orgán zastává názor, že žalobci bylo doručeno prostřednictvím fikce na adresu trvalého pobytu, kterým je, jak shora již uvedeno, ohlašovna pobytu. Doručení fikcí podle ust. § 24 odst. 1 správního řádu není podle judikatury Nejvyššího správního soudu vyloučeno, i když by se jednalo o adresu trvalého pobytu adresáta, kterou je adresa ohlašovny (§ 2 písm. d) zákona č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel a rodných číslech). V nyní projednávané věci z obálky doručované písemnosti vyplývá, že ohlašovna výzvu o uložení písemnosti přebrala (§ 23 odst. 4 a 5 správního řádu). O možnosti doručování fikcí na adresu ohlašovny soud odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu, z nichž tyto závěry vyplývají; jedná se o rozsudek ze dne 31. 5. 2011, č. j. 2 As 28/2011 – 131 a ze dne 6. 2. 2014, č. j. 1 As 106/2013 – 44. Pro možnost takového doručení by však v nyní projednávané věci musel být učiněn pokus na doručení na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou mají být písemnosti doručovány, příp. by bylo možno dovodit shora uvedeným způsobem, že evidence takovéto adresy byla učiněna pouze z důvodu procesních obstrukcí ze strany žalobce (zneužití práva). Z uvedených důvodů nelze dovodit, že by předmětná písemnost byla žalobci doručena fikcí na adresu jeho trvalého pobytu. Nelze ani souhlasit s žalovaným, že by předmětný příkaz o uložení pokuty byl doručen fikcí na adresu Motoristické vzájemné pojišťovny, Václavské nám. 832/19, 110 01 Praha 1. Uvedenou adresu měl podle sdělení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha 1, vnější služby, místní oddělení Dejvice sdělit žalobce tomuto policejnímu orgánu telefonicky s tím, že z důvodu pracovní vytíženosti není schopen si doručovanou písemnost vyzvednout u PČR a že mu má být tato doručena na adresu Motoristické vzájemné pojišťovny, Václavské nám. 832/19, 110 01 Praha 1 - Nové Město. Z tohoto sdělení policie nelze dovodit, že by se mělo jednat o úkon žalobce ve smyslu ust. § 19 odst. 3 správního řádu, tedy o sdělení správnímu orgánu adresy pro doručování. Jak bylo shora již uvedeno, takovéto sdělení je podáním a musí splňovat jeho náležitosti ve smyslu ust. § 37 správního řádu, podle něhož mj. platí, že podání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu, musí z něho být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co navrhuje, fyzická osoba musí uvést v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, příp. jinou adresu pro doručování, podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno a podpis osoby, která je činí; podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu, anebo v elektronické podobě, podepsané zaručeným elektronickým podpisem a podání se činí u správního orgánu, který je věcně a místně příslušný. Z uvedených důvodů žalovaný nebyl oprávněn dovozovat doručování fikcí žalobci na adresu Motoristické vzájemné pojišťovny. Z obsahu správního spisu vyplývá, že příkaz o uložení pokuty byl žalobci doručen až dne 29. 5. 2014 (viz shora citovaný protokol o seznámení se s podklady pro rozhodnutí a o nahlédnutí do spisu, č. j. OSD 4803/07/13/Po ze dne 29. 5. 2014). Jak vyplývá z rekapitulovaného, žalobce podal odpor vůči tomuto příkazu v zákonné 15denní lhůtě (§ 87 odst. 4 zákona o přestupcích), přičemž podle tohoto ustanovení věta druhá platí, že včasným podáním odporu se příkaz ruší a správní orgán pokračuje v řízení. Z uvedeného je patrné, že právní názor, který zastává žalovaný, na jehož základě považuje příkaz o uložení pokuty za pravomocný, neobstojí. Ve smyslu ust. § 87 odst. 4 věta první zákona o přestupcích má žalovaný povinnost pokračovat v řízení a vydat rozhodnutí ve věci samé. Jelikož tak žalovaný doposud neučinil a činit nehodlá (jak vyplývá z obsahu správního spisu i z jeho procesního stanoviska před soudem), zavázal jej soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku vydat v předmětném řízení rozhodnutí ve věci samé v přiměřené lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v dalším řízení je třeba zkoumat, zda nezanikla odpovědnost žalobce za přestupek, neboť pokud by tato odpovědnost zanikla, bylo by třeba řízení o přestupku zastavit (§ 76 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích). VI. Náklady řízení Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit mu důvodně vynaložené náklady řízení. Náhrada nákladů řízení se skládá z odměny zástupce žalobce za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném pro projednávanou věc (příprava, převzetí právního zastoupení, sepis žaloby a sepis repliky) a z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Žalobci byla dále přiznána náhrada ve výši 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud však žalobci nepřiznal ostatní požadované náklady řízení související s účastí žalobce na nařízeném jednání před soudem (cestovné osobním vozidlem Volkswagen Phaeton, náhrada za ztrátu času), neboť se nejedná o důvodně vynaložené náklady; žalobce byl totiž ve věci zastoupen právním zástupcem – advokátem, soud vycházel toliko z procesních podání účastníků řízení, přičemž účast žalobce s ohledem na jeho zastoupení právním zástupcem nebyla nutná. Žalobce navíc ani nedoložil, že by se měl k nařízenému jednání dopravovat tvrzeným osobním vozidlem, podle předloženého technického průkazu je vlastník vozidla označen jako „AMAZING STUDIO S.R.O., IČ 28517032“.