30 A 97/2014 - 78

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: F. Sádlík, a.s., se sídlem Nádražní 360, Moravský Písek, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, a osob zúčastněných na řízení: 1) J. M., 2) E.ON Česká republika, s.r.o., se sídlem F.A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2014, č.j. JMK 97497/2014, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného. Žalovaný změnil rozhodnutí Městského úřadu Bzenec, stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) ze dne 2. 7. 2014, č. j. 14/03537/STAV/TOMJ, a to tak, že: „text výroku SO 901 městský mobiliář, uvedený na straně druhé napadeného rozhodnutí odstavec třetí a na straně čtvrté napadeného rozhodnutí odstavec prvý a druhý se bez náhrady vypouští“. Odvolání žalobce bylo přitom zamítnuto a napadené rozhodnutí ve zbývající části bylo potvrzeno. Rozhodnutím stavebního úřadu byla přitom umístěna stavba „Nové náměstí Moravský Písek“. II. Obsah žaloby Žalobce předně uvedl, že v řízení před stavebním úřadem řádně a včas podal své písemné námitky, a rovněž uvedl konkrétní důvody zakládající jeho postavení účastníka řízení. Projednávaný záměr zásadním způsobem zasahuje do jeho práv, neboť mění existující způsob příjezdu do jeho provozovny. Nadále již neumožňuje příjezd velkých nákladních vozidel nad 3,5 t kamionové dopravy, což má zásadní negativní vliv na provoz výrobního areálu. Je totiž znemožněn přísun výrobních materiálů a odvoz hotových výrobků. Popsané skutečnosti dle názoru žalobce jednoznačně zakládají jeho účastenství v řízení. Stavební úřad však nesprávně ve svém rozhodnutí tvrdí, že jim podané námitky neobsahují skutečnosti zakládající jeho postavení účastníka. Jeho námitky pak posoudil toliko formálně. Žalobcovy návrhy na jiné řešení projednávaného záměru, které by neznamenalo hrubý, a prakticky likvidační negativní zásah do jeho práv se pak nezabýval vůbec. S postupem stavebního úřadu se ztotožnil i žalovaný. Odůvodnění stavebního úřadu není vůbec správné či přesvědčivé a ani nemá žádnou oporu ve spisech či zákoně. Žalobce dále namítal, že mu nebyla dána dostatečná možnost seznámit se se všemi doplněnými podklady. Lhůta totiž činila jen 3 dny, resp. 5 dnů. Na tom nic nemění skutečnost, že doplnění spisu v odvolacím řízení bylo žalovaným označeno jako nadbytečné a nic neměnící na situaci. Žalobce namítal, že umístění stavby znamená negativní změnu stávajících dopravních poměrů v území, konkrétně je prakticky znemožněn stávající příjezd těžkými nákladními vozy nad 3,5 t a kamionovou dopravou do jeho výrobního areálu. K tomu uvedl, že přímou součástí řízení byl návrh dopravního značení nově umísťované stavby stavební úpravy místní komunikace v ulici Nádražní, které bylo ze zákona povinně takto v řízení projednáno s dotčeným orgánem státní správy - příslušným inspektorátem Policie ČR (dále jen „DI PČR“). V případě projednávaného záměru stavební úpravy místní komunikace v ulici Nádražní mimo jiné dochází k podmínce přemístění dopravní značky (zóna 30 km/hod a zákaz vjezdu vozidel nad 3,5 t) z jejího současného umístění v ulici Nádražní, které je až za stávajícím vjezdem do provozovny žalobce do její nové polohy (viz výkres dopravního značení), a to do umístění před danou zatáčkou v ulici Nádražní. Nové a dotčenými orgány odsouhlasené řešení posuzované stavby zcela znemožňuje a vylučuje stávající existující příjezd do provozovny vozidly nad 3,5 t. To pak znamená vážný negativní zásah do jeho provozu. Na této skutečnosti nic nemění ani dodatková tabulka pro dopravní značku zákaz vjezdu vozidel nad 3,5 t, umístěná u vjezdu na tuto místní komunikaci ze sil. III/4951 Moravský Písek - Domanín umožňující povolení vjezdu dopravní obsluze. Ta však již jednoznačně pro další průjezd takových vozidel do ulice Nádražní neplatí a je nahrazena právě přemístěnou dopravní značkou. Stavební úřad i žalovaný výše popsané odmítl s tím, že umístění a řešení dopravního značení není předmětem řízení o umístění stavby. Dle názoru žalobce však nelze oprávněně tvrdit, že řešení dopravního značení nebylo a není předmětem územního řízení o umístění stavby stavební úpravy místní komunikace v ulici Nádražní. Žalobce zde odkázal na ust. § 90 písm. d) zák. č. 183/2006 Sb., o územní plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Stavební úřad se tedy měl zabývat posouzením podmínek stavební úpravy místní komunikace při zachování stávajícího stavu dopravní obslužnosti, a to včetně stávajících podmínek příjezdu do výrobního areálu. Rovněž odkázal na ust. § 16 odst. 1 zák. č. 13/97 Sb. Nelze ani tvrdit, že dopravní značení bude předmětem stavebního řízení, neboť řešení veřejné dopravní infrastruktury je předmětem územního řízení. V posuzovaném případě je zřejmé, že výše uvedené schválené dopravní řešení stavební úpravy místní komunikace bude realizováno a k nezbytné a zásadní změně dopravního značení nepochybně dojde. Žalobce dále uvedl, že do řízení podal písemné návrhy týkající se jiného bezkonfliktního řešení daného záměru na umístění předmětné stavby v prostoru ulice Nádražní (odkázal na své podání do stavebního řízení ze dne 5. 6. 2014). Stavební úřad se jeho návrhy nezabýval s tím, že je vázán návrhem podaným stavebníkem, neboť územní řízení je řízením návrhovým. Takové odůvodnění však nemá oporu v zákoně, protože § 36 zák. č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen „správní řád“), opravňuje každého účastníka činit návrhy a dle § 68 odst. 3 správního řádu správní orgán musí v odůvodnění uvést, jak se s námitkami žalobce vypořádal. Žalobce dále namítal, že ve stavebním řízení namítal rozpor mezi jednotlivými výkresy projektové dokumentace. Některé z výkresů projektové dokumentace (výkres D.2.1. nebo výkres Situace dopravního značení) zakreslovaly rozsah řešené stavby místní komunikace včetně přímého zásahu do jeho pozemku p.č. 1260, zatímco jiné výkresy (např. výkres C.3.1.) zobrazovaly řešení této stavby v jiném rozsahu, tj. bez zásahu do jeho pozemku. Stavební úřad se s touto námitkou vůbec nevypořádal a ani nezabezpečil nápravu rozporných podkladů. Závěrem zdůraznil, že podmínky příjezdu do jeho provozovny se návrhem a rozhodnutím mění. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalovaný si vyžádal výkres projektanta prověřující možnost projetí zatáčkou oblouku nově umisťované úpravy místní komunikace v ulici Nádražní velkými nákladními vozidly. Vjezd do této zatáčky však není navrženým a odsouhlaseným dopravním řešením pro takto velká nákladní auta a kamionovou dopravu. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření především uvedl, že dle předložené dokumentace nedojde ke změně v příjezdu do provozovny žalobce. Příjezd zůstane zachován z ulice Nádražní. Dojde toliko ke změně příjezdu do ul. Nádražní, a to vjezdem z ul. Sportovní v km 0,171 silnice III/4951 Moravský Písek – Domanín, oproti stávajícímu příjezdu přes dopravně neorganizované území. Projektová dokumentace pak obsahuje i návrh umístění připojení účelové komunikace pro případný nový vjezd do areálu společnosti z nové komunikace v místě její levostranné zatáčky. V případě dopravního značení nedochází k omezení pro vozidla dopravní obsluhy. Žalovaný rovněž zdůraznil, že oblouk komunikace v ulici Nádražní je pro průjezd kamionové dopravy dostatečný. Zdůraznil, že úprava provozu na místní komunikaci není předmětem územního řízení. Dále uvedl, že žalobce převzal oznámení o zahájení řízení dne 22. 5. 2014, přičemž termín ústního jednání byl stanoven na den 13. 6. 2014. Doplněná projektová dokumentace a doklady požadované stavebním úřadem byly přitom žadatelem o vydání územního rozhodnutí doplněny dne 22. 4. 2014. Dle názoru žalovaného nelze 3denní lhůtu k seznámení s podklady hodnotit jako nedostatečnou, neboť po oznámení o zahájení řízení ani při ústním jednání již žádné další podklady doplňovány nebyly. Ani 5denní lhůtu pro seznámení s podklady stanovenou žalovaným nelze považovat za nepřiměřenou. Žalobce přitom ani nepožádal o jejich prodloužení. Stavební zákon ani správní řád přitom nestanoví, že by správní orgán byl povinen o námitkách rozhodovat či je před vydáním rozhodnutí projednat. Toliko v odůvodnění uvede své správní úvahy. Požadoval- li žalobce nový chodník na protilehlé straně komunikace od výrobního objektu a úpravu komunikace kolem výrobního objektu v Nádražní 360, pak se jedná o zcela nové stavební objekty, jež nebyly součástí žádosti o vydání územního rozhodnutí. Stavební úřad je přitom takovou žádostí vázán. K rozporům mezi jednotlivými výkresy žalovaný uvedl, že rozhodující je žádost, průvodní zpráva a situační výkresy označené C 3.1, C 3.2., C 4. Situace D 2.1. se týkala přeložky sítí NN a byla součástí podrobného řešení této přeložky. Stavební úřad ověřuje žadateli situační výkresy na podkladě katastrální mapy (výkresy označené písmenem C). Situace dopravního značení je určena pro samostatné řízení o místní úpravě provozu, dokládá se až k žádosti o stavební povolení místní komunikace. Dle výkresů C 3.1. a C 3.2. stavba na pozemku p.č. 1260 umístěna není. IV. Replika žalobce a vyjádření žalovaného k replice Žalobce v replice upřesnil, že jeho stávající provozovna je tvořena provozními budovami s vjezdy na obou stranách ulice Nádražní. Jde o dva vzájemně provozně související a přes ulici sousedící areály. Znovu zdůraznil, že změna dopravního značení pozemní komunikace má zásadní vliv na dopravní obslužnost území. Jde o negativní ovlivnění stávajících jeho práv, tj. přísunu výrobních materiálů a expedici hotových výrobků. Nákladní vozidla nemohou zatáčkou projet bezpečně (tedy bez nutnosti nadjet do levého protisměrného jízdního pruhu) a ani legálně, což je mimo jiné také dle vyjádření DI PČR zcela zásadní věc. Lhůtu 3 dnů nelze považovat za přiměřenou k seznámení se s podklady. Stavební úřad ani žalovaný se pak nevypořádali s jeho návrhem alternativního řešení oblouku zatáčky ulice Nádražní, a to s využitím části pozemku, který k tomu dával k dispozici. Vnitřní rozpor v obsahu výkresů nelze odstranit dodatečným vysvětlením žalovaného. Rozpory měly být odstraněny v rámci stavebního řízení. Žalovaný k tomu uvedl, že již v současné době není příjezd přímý z ulice Nádražní, ale kličkováním z ulice Sportovní přes náměstí. Ulice Nádražní je přímo do ulice Sportovní neprůjezdná. To je známo z místního šetření i leteckého snímku náměstí. Novým řešením dle územního rozhodnutí bude náměstí mezi školou a nákupním centrem upraveno zejména pro pěší provoz. Geometrický tvar předmětné zatáčky v navržené dokumentaci vychází ze směrové polohy stávající komunikace, jejíž stopou je vedena komunikace nová a dále z polohy místní komunikace v ulici Nádražní, do které zaúsťuje. Průběh zatáčky respektuje polohu oplocení areálu žalobce, přičemž pro zlepšení průjezdu vozidel je komunikace ve směrovém oblouku rozšířena na 8,65 m. Vzhledem k tomu, že přesto dojde při průjezdu velkorozměrového vozidla (kamion s návěsem) k nadjetí části soupravy do protisměrného pruhu, bude pro bezpečnější nadjetí do zatáčky nainstalováno dopravní zrcadlo, které řidiči umožní zastavit ještě před nájezdem do zatáčky, pokud v protisměru pojede vozidlo. Rovněž uvedl, že by při průjezdu zatáčkou asistoval zaměstnanec žalobce, což se jistě děje i nyní, kdy v ulici Nádražní není dostatečný prostor k manévru s kamionem. V. Jednání před soudem Žalobce při jednání zejména zdůraznil, že požaduje, aby z územního rozhodnutí byl odstraněn výkres dopravního značení se zákazem vjezdu, neboť v tomto existuje rozpor mezi územním rozhodnutím a již vydaným stavebním povolením. V rámci řízení o stavebním povolení byl předložen správný výkres dopravního značení, kde je vjezd obsluhy nad 3,5 t povolen. Žalobce dále uvedl, že formou opatření obecné povahy bylo zahájeno řízení o stanovení provozu na místní komunikaci. Žalovaný uvedl obdobné skutečnosti jako ve vyjádření. Dále především doplnil, že dopravní značení nemůže být podkladem pro vydání územního rozhodnutí. Dopravní značení je předmětem samostatného řízení. Soud provedl při jednání dokazování Odborným vyjádřením č. 10/15 ve věci analýzy průjezdu motorových vozidel pravotočivou zatáčkou u základní školy v obci Moravský Písek. Odborné vyjádření zpracoval dne 21. dubna 2015 Ing. F. K., Ph.D, znalec z oboru doprava městská a silniční. Soud se při jednání rovněž seznámil s výkresem č.v. 101. 9.b situace dopravního značení zpracovaného k vydání stavebního povolení a předloženého žalobcem. VI. Posouzení věci krajským soudem Napadené rozhodnutí žalovaného krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného správního orgánu, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Stěžejní námitka žalobce směřuje proti tomu, jak byla v rámci územního řízení vyznačena situace dopravního značení (č. výkresu 101.9. projektové dokumentace). Podle ustanovení § 61 odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu je obecná úprava provozu na pozemních komunikacích stanovena tímto zákonem. Místní úprava provozu na pozemních komunikacích je pak úprava provozu na pozemních komunikacích provedená dopravními značkami, světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály nebo dopravními zařízeními. Dopravní značky zákon rozeznává svislé a vodorovné, přičemž u svislých rozlišuje značky výstražné, zákazové, příkazové, informativní, značky upravující přednost a dodatkové tabulky (ustanovení § 62 odst. 1, § 63 odst. 1 zákona). Význam, užití, provedení a tvary dopravních značek a jejich symbolů stanoví prováděcí předpis (ustanovení § 62 odst. 5 zákona) V souladu s ustanovením § 76 odst. 1 zákona o silničním provozu je místní úprava provozu na pozemních komunikacích nadřazena obecné úpravě provozu na pozemních komunikacích, přičemž postup při stanovení místní úpravy je upraven v ustanovení § 77 zákona o silničním provozu. Podle něj místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích a užití zařízení pro provozní informace stanoví na silnici II. a III. třídy a na místní komunikaci obecní úřad obce s rozšířenou působností po předchozím písemném vyjádření příslušného orgánu policie (ve znění zákona o silničním provozu do 31. 12. 2015, tedy ve znění účinném pro přezkoumávanou věc). Pod dopravní značkou je třeba rozumět jednoduchý piktogram, komunikační bázi, která je součástí komplexního systému pravidel silničního provozu upravených zákonem o silničním provozu a vyhláškou č. 30/2001 Sb. (od 1. 1. 2016 nahrazena vyhl. č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemní komunikaci). Posouzením dopravní značky jako opatření obecné povahy se zabýval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 - 98 (publikovaný pod č.740/2006 Sb. NSS), nebo rozsudku ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008 - 100 (publikovaný pod č. 1794/2009 Sb. NSS). Z citované judikatury a odborné literatury přesvědčivě plyne, že právě stanovení dopravního značení představuje typický příklad opatření obecné povahy v materiálním pojetí. Jestliže se totiž tato forma rozhodnutí vyznačuje konkrétností předmětu a obecností subjektů, jedná se z materiálního hlediska právě o opatření obecné povahy (k tomu blíže viz např. J. Vedral: Správní řád – komentář, Polygon, 2006, str. 966 a násl.; Jan Kněžínek: Opatření obecné povahy na praktickém příkladu stanovení dopravního značení, Právní fórum č. 4/2007, str. 143 a násl.). Právě umístěním dopravní značky na konkrétní místo totiž dochází ke konkretizaci pravidel (práv a povinností blíže nespecifikovaných účastníků provozu na pozemních komunikacích) vyplývajících z této dopravní značky na konkrétní dopravní situaci, která existuje na daném místě. Výše uvedené judikatorní závěry byly do zákona o silničním provozu vtěleny s účinností od 1. 1. 2016, kdy se místní a přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích stanoví ve formě opatření obecné povahy. Podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích stanoví příslušný správní orgán opatřením obecné povahy, jde-li o světelné signály, příkazové a zákazové dopravní značky, dopravní značky upravující přednost a dodatkové tabulky k nim nebo jiné dopravní značky ukládající účastníku silničního provozu povinnosti odchylné od obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Opatření obecné povahy nebo jeho návrh zveřejní příslušný správní orgán na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká, jen vztahuje-li se stanovení místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích k provozu v zastavěném území dotčené obce nebo může-li stanovením místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích dojít ke zvýšení hustoty provozu v zastavěném území dotčené obce. Jde-li o stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, nedoručuje příslušný správní úřad návrh opatření obecné povahy a nevyzývá dotčené osoby k podávání připomínek nebo námitek; opatření obecné povahy nabývá účinnosti pátým dnem po vyvěšení. Stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, provedené způsobem zakládajícím pro účastníky silničního provozu odlišné povinnosti, než které by měly podle obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích, má tedy povahu opatření obecné povahy v materiálním smyslu a lze tedy proti němu podat návrh na jeho zrušení (popř. jeho části) podle ustanovení § 101a a násl. s. ř. s. Pokud však oproti obecné úpravě provozu z dopravní značky žádná povinnost odlišného chování neplyne, není dán žádný racionální důvod takovouto značku označovat za opatření obecné povahy. Opatřením obecné povahy jsou tedy typicky zákazové a příkazové značky, značky upravující přednost; nikoliv však značky výstražné a ty informativní značky, které pouze poskytují účastníku provozu na pozemních komunikacích nutné informace, příp. slouží k jeho orientaci. V posuzovaném případě je zřejmé, že územní resp. stavební řízení a řízení o umístění dopravního značení (opatření obecné povahy) jsou samostatnými řízeními s vlastním předmětem a vlastní procesní úpravou, obsaženou dílem ve stavebním zákoně a dílem v zákoně o silničním provozu a dalších prováděcích předpisech. Řízení o opatření obecné povahy a územní řízení mají odlišný předmět řízení, často odlišný okruh účastníků, resp. subjektů oprávněných podat námitky, popř. odlišný rozhodující správní orgán. Jak Nejvyšší správní soud poznamenal např. v rozsudku ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008 - 100, základní kontury podmínek pro přijetí daného opatření obecné povahy lze nalézt v ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, které vymezuje pravomoc, působnost a zákonnou podmínku pro přijetí tohoto typu rozhodnutí. V tomto ustanovení se v odstavci prvním písm. c) uvádí, že místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích a užití zařízení pro provozní informace stanoví na silnici II. a III. třídy a na místní komunikaci obecní úřad obce s rozšířenou působností po předchozím písemném vyjádření příslušného orgánu policie. Z tohoto ustanovení lze dovodit tři postupné kroky při stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci: 1) vyžádání písemného vyjádření příslušného orgánu policie, 2) samotné stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci a 3) faktická realizace místní úpravy v terénu. Jde tedy o zcela samostatné řízení s vlastní právní úpravou. I toto svědčí ve prospěch skutečnosti, že řízení o návrhu opatření obecné povahy je samostatné řízení. Nelze opomenout ani fakt, že obě řízení se liší rovněž okruhem subjektů, které mohou námitky podat. Ve stavebním řízení je navíc omezeno právo podávat námitky taxativně stanoveným okruhem osob, jakož i toho, čeho se mohou námitky týkat (např. proti projektové dokumentaci, umístění stavby nebo požadavkům dotčených orgánů). Podle stavebního zákona mohou námitky v rámci územního řízení podat a) vlastník pozemku nebo stavby, na kterém má být požadovaný záměr uskutečněn, není-li sám žadatelem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě, b) osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno, c) osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis (§ 85 odst. 2 stavebního zákona). V řízení o návrhu opatření obecné povahy mohou podat námitky vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, nebo, určí-li tak správní orgán, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny. Námitky proti návrhu opatření obecné povahy tak mohou podat nejen vlastníci, ale i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, určí-li tak správní orgán. Lze tak uzavřít, že vydání rozhodnutí o umístění stavby „Nové náměstí Moravský Písek“ a vydání opatření obecné povahy (případné umístění dopravního značení – dopravní značka zakazující vjezd vozidel s hmotností více než 3,5 t a vymezující zónu 30 km/hod) jsou předmětem zcela odlišných samostatných řízení s vlastním předmětem řízení i odlišným okruhem účastníků, resp. osob, resp. osob oprávněných podat námitky. V posuzovaném případě na územní řízení navazovalo řízení stavební, v němž byla znovu vypracována situace dopravního značení (č. výkresu 101.9b). Soud se s ní seznámil při jednání. Dle tvrzení žalobce takto umístěné dopravní značení již nebrání tomu, aby do jeho areálu vjížděla i vozidla s hmotností nad 3,5 t. Žalobce při jednání rovněž uváděl, že bylo zahájeno řízení o opatření obecné povahy - stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích. Soud k tomu uvádí, že řízení o opatření obecné povahy je upraveno v § 171 a násl. správního řádu. Dle § 172 odst. 5 správního řádu vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, nebo, určí-li tak správní orgán, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, mohou podat proti návrhu opatření obecné povahy písemné odůvodněné námitky ke správnímu orgánu ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění. Zmeškání úkonu nelze prominout. O námitkách rozhoduje správní orgán, který opatření obecné povahy vydává. Jestliže by vyřízení námitky vedlo k řešení, které přímo ovlivní oprávněné zájmy některé osoby jiným způsobem než návrh opatření obecné povahy, a není-li změna zjevně též v její prospěch, zjistí správní orgán její stanovisko. Rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy (§ 173 odst. 1). Proti rozhodnutí se nelze odvolat ani podat rozklad. Změna nebo zrušení pravomocného rozhodnutí o námitkách může být důvodem změny opatření obecné povahy. Je tak zřejmé, že žalobci je garantováno právo v tomto typu řízení uplatnit své námitky, týkající se dopravního značení. I v případě opatření obecné povahy je zakotvena možnost soudní ochrany. Řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je upraveno v § 101 a násl. s.ř.s. Podle § 101 a s.ř.s., věty první, návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. K rozlišení jednotlivých typů řízení srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2014, č. j. 5 Aos 4/2013-57. Soud v rámci přezkumu rozhodnutí o umístění předmětné stavby toliko posuzoval, zda z technického hlediska není znemožněn příjezd vozidel nad 3,5 t do areálu žalobce. Žalovaný k odvolací námitce žalobce ověřil z podkladu projektové dokumentace (číslo výkresu 101.2.), že zatáčka do ul. Nádražní umožňuje průjezd velkorozměrného vozidla (kamionu s přívěsem). Projektovaná komunikace, která propojí ul. Sportovní s ul. Nádražní je navržena jako obslužná komunikace funkční skupiny C typu MO2 (funkční skupina C - obslužné komunikace ve stávající i nové výstavbě, typ místní komunikace MO - místní obslužná), která umožňuje i příjezd velkých nákladních automobilů. Žalobce ani netvrdil, že by umístění stavby neumožnilo průjezd kamionů. Ani z žalobcem předloženého a soudem provedeného důkazu odborným vyjádřením neplyne, že by průjezd předmětnou zatáčkou v ul. Nádražní byl pro nákladní automobil (tahač s návěsem či valník) vyloučen. Odborné vyjádření se spíše zabývá situací, kdy by byla zatáčka vedena přes pozemek žalobce. I dle vyjádření žalovaného ze dne 26. 8. 2015 se předpokládá průjezd velkorozměrných vozidel do areálu žalobce. Žalovaný totiž uvedl, že při průjezdu velkorozměrového vozidla (kamion s návěsem) dojde k nadjetí části soupravy do protisměrného pruhu, a proto bude pro bezpečnější nadjetí do zatáčky nainstalováno dopravní zrcadlo, které řidiči umožní zastavit ještě před nájezdem do zatáčky, pokud v protisměru pojede vozidlo. Odkázal i na možnou asistenci zaměstnance žalobce při průjezdu zatáčkou s tím, že je nezbytná i za současného stavu při najíždění kamionu do areálu žalobce z ulice Nádražní, neboť ta není dostatečně široká. Možnost průjezdu kamionem do areálu žalobce pak potvrzuje i situace dopravního značení zpracovaná v navazujícím stavebním řízení, podle níž i příjezd do areálu žalobce není vyloučen pro vozidla dopravní obsluhy nad 3,5 t. Soud tedy závěrem k této námitce, týkající se dopravního značení, uvádí, že již v této fázi řízení se musel zabývat tím, zda z technického hlediska není průjezd kamionů do areálu žalobce (např. nedostatečná šířka komunikace, zatáčky apod.) vyloučen. V takovém případě by totiž ani řízení o úpravě místního provozu na pozemních komunikacích formou opatření obecné povahy zřejmě nemohlo vést k jinému závěru, než zákazu vjezdu vozidel s hmotností nad 3,5 t, tj. i kamionů a valníků. Jak plyne ze shora uvedeného, v posuzovaném případě umístění stavby příjezd kamionů do areálu žalobce umožňuje. Podstatné je i to, že zákon o silničním provozu nevylučuje, aby u použitého typu komunikace bylo umožněno vjet do protisměru, na rozdíl např. od dálnice. Další žalobní námitky směřovaly proti tomu, že mu před vydáním rozhodnutí nebyla dána dostatečná možnost seznámit se s podklady rozhodnutí. Soud k věci uvádí, že žalobci bylo zasláno oznámení o zahájení (pokračování) územního řízení ze dne 16. 5. 2014, č. j. 14/02538/STAV/TOMJ. V něm je mj. uvedeno, že do podkladu rozhodnutí lze nahlédnout na stavebním úřadě. Současně bylo nařízeno ústní jednání na den 13. 6. 2014. Žalobce dne 9. 6. 2014 předložil do řízení své námitky, které se především týkaly nového dopravního značení znemožňující příjezd vozidel nad 3,5 t do jeho areálu. Ústního projednání se žalobce nezúčastnil. Z obsahu správního spisu je dále zřejmé, že od oznámení o pokračování v územním řízení nebyly podklady doplňovány. Z námitek žalobce je pak zřejmé, že byl s podklady (především projektová dokumentace) seznámen, neboť brojil proti situaci dopravního značení (výkres č. 101.9) a nově navrženému příjezdu do jeho areálu. Požadoval upravit poloměr oblouku zatáčky či navrhoval řešení nového chodníku podél místní komunikace na protilehlé straně od výrobního areálu apod. Proti rozhodnutí pak podal odvolání. V rámci odvolacího řízení byla doplněna situace průjezdu velkorozměrného vozidla (č.v. 101.2). Žalobce podal vyjádření do odvolacího řízení (vyjádření ze dne 23. 9. 2014) v něm upozornil na skutečnost, že se ve lhůtě 5 dnů z časových důvodů nemůže dostavit ke správnímu orgánu a seznámit se s doplněním projektové dokumentace. Rovněž však žalovanému sdělil, že není rozhodující, zda zatáčkou v jejím oblouku kamion projede či neprojede. Podstatné je, že dle navrženého dopravního značení není umožněn vjezd vozidel nad 3,5 t do dané zatáčky do ulice Nádražní. Soud tedy k věci uvádí, že z výše popsaného postupu žalobce je zřejmé, co považoval od samého počátku za sporné, čím argumentoval a o jaké námitky se jednalo. Z jeho podání ke stavebnímu úřadu je rovněž zřejmé, že byl seznámen s projektovou dokumentací, jejíž součástí byl i výkres situace dopravního značení. Před vydáním rozhodnutí stavebního úřadu již podklady doplňovány nebyly a žalobce tak ani nemohl být zkrácen na svém právu se s podklady seznámit a vyjádřit se k nim ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Z podaného odvolání je zřejmé, že žalobce podklady znal. V případě odvolacího řízení lze 5denní lhůtu k seznámení s doplněným podkladem v obecné rovině považovat za příliš krátkou, obzvláště sdělí-li žalobce, že se z časových důvodů nemůže dostavit. Na druhou stranu z jeho podání je nepochybné, že za podstatné nepovažoval to, zda kamion zatáčkou projede či nikoliv, ale situaci dopravního značení. Soud proto neshledal, že by nemožnost seznámit se s tímto podkladem měla dopad do jeho práv. Ani tyto námitky neshledal soud proto důvodnými. Další námitky směřovaly proti rozporu mezi jednotlivými výkresy projektové dokumentace. Žalobce konkrétně odkazoval na situaci dopravního značení (výkres č. 101.9) a situaci D.2.

1. Soud souhlasí s žalobcem v obecné rovině, že mezi jednotlivými částmi projektové dokumentace by neměly být rozpory. Je však třeba uvést i to, že výkres - situace dopravního značení není z hlediska pozemků, na nichž bude stavba umísťována, směrodatný a rovněž ani neobsahuje parcelní čísla jednotlivých pozemků. Situace D 2.1. se týkala přeložky sítí NN a byla součástí podrobného řešení této přeložky. Soud k věci rovněž uvádí, že stavební úřad ověřuje žadateli situační výkresy na podkladě katastrální mapy. V posuzovaném případě se jedná o výkresy označené C.3.1., C 3.2., C4. Zásadní je i vymezení pozemků ve výrokové části rozhodnutí stavebního úřadu. Z výroku je zřejmé, že stavba nebude umísťována na pozemku p.č. 1260, což je předmětem možného sporu mezi žalobcem a správními orgány. Ani tuto námitku tedy neshledal soud důvodnou. Soud k věci závěrem uvádí, že řízení o umístění stavby je koncipováno jako návrhové, kdy žadatel podá žádost o vydání územního rozhodnutí. Žalobce v územním řízení vystupoval v roli účastníka řízení a měl právo podat námitky a nikoliv návrhy či žádosti, jak tvrdil (srov. § 89 stavebního řízení). Stavební úřad, resp. žalovaný, jeho podání v souladu se zákonem jako námitky posoudil a v rámci rozhodnutí se s nimi v dostatečném rozsahu vypořádal. S ohledem na uvedené skutečnosti krajský soud podanou žalobu zamítl. VII. Náklady řízení Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly. Podle ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jí soud uložil. Z důvodu zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení soud neuložil plnění povinnosti a ani neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, právo na náhradu nákladů jim nepřiznal.

Poučení