30 A 99/2014 - 94

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: D. P., proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2014, č. j. MSMT-30893/2014-1, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2014, č. j. MSMT-30893/2014-1, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

Odůvodnění

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové usnesení Masarykovy univerzity (dále jen „Masarykova univerzita“ nebo též „univerzita“) ze dne 11. 6. 2014, č. j. MU/452/2014/RMU. Tímto rozhodnutím bylo zastaveno řízení ve věci žádosti žalobce o uznání zahraničního (ukrajinského) vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice v bakalářském studijním oboru „Právo“ a v navazujícím magisterském studijním oboru „Právo a právní věda“. Tato žádost byla žalobcem na Masarykově univerzitě podána ve smyslu § 89 a § 90 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o vysokých školách“), ve spojení s Úmluvou o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, podepsanou dne 11. 4. 1997 v Lisabonu, jejíž text v českém jazyce byl publikován ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 60/2000 Sb. m. s. (dále jen „Lisabonská úmluva“). I. Vymezení věci (včetně rekapitulace průběhu správního řízení) Masarykova univerzita obdržela dne 18. 3. 2013 žádost žalobce o uznání zahraničního (ukrajinského) vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice získaného absolvováním bakalářského studijního programu „Právo“ a navazujícího magisterského studijního programu „Právo a právní věda“ na Zakarpatské státní univerzitě se sídlem v Užhorodě na Ukrajině. Po posouzení žalobcem předložených dokumentů ve spojitosti s ověřením fungování Zakarpatské státní univerzity byla univerzitou podaná žádost zamítnuta, a to rozhodnutím ze dne 2. 7. 2013, č. j. MU/18975/2013/RMU. K odvolání žalobce žalovaný dospěl k závěru, že prvoinstanční rozhodnutí obsahuje zcela neurčité a nedostatečné odůvodnění, a je tudíž nepřezkoumatelné; zároveň měl žalovaný za to, že ve věci nebyl ani náležitě zjištěn skutkový stav věci. Z těchto důvodů proto žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 10. 2013, č. j. MSMT-35911/2013-2, odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvostupňovému správnímu orgánu (Masarykově univerzitě) k novému projednání. Masarykova univerzita v rámci nového projednání předmětné žádosti opakovaně žalobce vyzývala, aby svou žádost doplnil o další podklady, a to jak z hlediska posouzení studia žalobce na zahraniční vysoké škole, tak z hlediska toho, zda žalobcem předložené zahraniční vysokoškolské kvalifikace jsou co do svého obsahu i formy ve smyslu Lisabonské úmluvy vysokoškolskými kvalifikacemi vydanými vysokou školou, která je součástí vysokoškolského vzdělávacího systému Ukrajiny jako země původu předmětného vzdělání. Žalobce byl zároveň ve vydaných výzvách poučen, že nedoloží-li ve stanovené lhůtě požadované doklady, bude řízení dle § 66 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastaveno. Masarykova univerzita dále sama podnikla kroky k ověření autenticity žalobcem předložených zahraničních vysokoškolských kvalifikací, kdy se obrátila na ukrajinské národní informační středisko působící v rámci Ministerstva školství a vědy Ukrajiny (ENIC Ukrajina, Národní informační centrum akademické mobility, Ministerstvo školství a vědy Ukrajiny, Pavlovska 26/41, 01135, Kyjev, Ukrajina) s žádostí o informace v souladu s částí III, článkem X.3 Lisabonské úmluvy. Masarykova univerzita zaslala ukrajinskému národnímu informačnímu středisku anonymizované doklady (tj. diplomy bakaláře a magistra, včetně dodatků k těmto diplomům) o vzdělání realizovaném na území České republiky (na Mezinárodním institutu podnikatelství a práva, s.r.o., se sídlem v Praze) s žádostí o potvrzení jejich autentičnosti s dotazem, zahrnujícím tyto skutečnosti: - zda zaslané doklady lze hodnotit jako ukrajinským státem uznávané doklady o vysokoškolském vzdělání získaném na Ukrajině, - zda držitelé těchto dokladů mají odpovídající akademická či profesní práva na Ukrajině (a zejména zda mohou pokračovat v doktorském studiu na ukrajinských vysokých školách), - zda jsou držitelé těchto dokladů oprávněni užívat akademické tituly „bakalář práva“, ve zkratce „Bc.“ a „magistr práva“, ve zkratce „Mgr.“, uvedené v těchto dokladech. Ukrajinské národní informační středisko v zaslané odpovědi (nejprve dne 18. 4. 2014 prostřednictvím e-mailu) a poté písemně dopisem ze dne 16. 5. 2014, č. 6/IC-M/321, k předmětným dokladům uvedlo, že tyto nejsou ve státem standardizovaném formátu, v důsledku čehož se nejedná o doklady uznávané Ministerstvem školství a vědy Ukrajiny. Zároveň doplnilo, že Ministerstvo školství a vědy Ukrajiny nemůže držitelům těchto dokladů o vzdělání garantovat žádná akademická ani profesní práva, co se týká veřejných institucí na území Ukrajiny; a dále bylo uvedeno, že držitelé těchto dokladů nejsou oprávněni užívat akademické tituly uvedené v těchto dokladech (tj. „bakalář práva“ a „magistr práva“). Masarykova univerzita proto na základě takto učiněných zjištění a jejich ověření u kompetentního orgánu země původu předmětného vzdělání učinila závěr, že žalobcem předložené dokumenty nelze považovat za autentické zahraniční (ukrajinské) vysokoškolské kvalifikace ve smyslu Lisabonské úmluvy. Takové doklady proto nelze považovat za možný předmět řízení o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace podle Lisabonské úmluvy ani podle § 89 a § 90 zákona o vysokých školách, a nelze tedy rozhodnout o rovnocennosti těchto dokladů s doklady vydanými veřejnými vysokými školami v České republice absolventům vysokoškolských studijních programů akreditovaných v České republice. Univerzita proto řízení o předmětné žádosti žalobce ukončila vydáním usnesení ze dne 11. 6. 2014, č. j. MU/452/2014/RMu, kterým řízení dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavila. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 9. 2014, č. j. MSMT-30893/2014-1, jako nedůvodné zamítl a prvostupňové správní rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný shledal, že souborem postupně v řízení shromážděných dokumentů nebyla doložena skutečnost, že v době předmětného studia to byla přímo a bezprostředně zahraniční vysoká škola (zde Zakarpatská státní univerzita), kdo uskutečňoval studijní programy s obsahem „…studium právního systému České republiky, Evropského práva, Mezinárodního práva v rozsahu bakalářského studijního programu/magisterského studijního programu, které uskutečňují akreditované vysoké školy v České republice se studijním programem Právo“, jak se uvádí ve vysokoškolských kvalifikacích (diplomu bakaláře a diplomu magistra, včetně dodatků k oběma diplomům); a taktéž nebyla doložena skutečnost, že žalobce byl studentem přímo zahraniční vysoké školy a že přímo zahraniční vysoká škola mu vydala v řízení předložené vysokoškolské kvalifikace. Z předložených dokumentů naopak vyplynulo, že kromě ve vysokoškolských kvalifikacích uvedené zahraniční vysoké školy měla v průběhu předmětného studia nezanedbatelnou účast také další instituce, a to Mezinárodní institut podnikatelství a práva, s.r.o., se sídlem Němčická 1749/4, Praha 4 (dále též „MIPP“), který žalobci vystavil potvrzení ze dne 14. 6. 2014 o tom, že žalobce ukončil studium vykonáním státní zkoušky na Zakarpatské státní univerzitě – organizační složce Praha, v záhlaví tohoto potvrzení je pak vedle MIPP uvedena také další instituce, a to Užhorodská národní univerzita, organizační složka Praha. Žalované ministerstvo tak dospělo k závěru, že pokud by měly být žalobcem předložené dokumenty brány v úvahu samostatně či ve vzájemné souvislosti jako identifikátor toho, kdo byl přímým poskytovatelem předmětného zahraničního (ukrajinského) vysokoškolského vzdělání a kdo přímo vydal žalobcem předložené vysokoškolské kvalifikace, musel by být vysvětlen vztah mezi MIPP, Zakarpatskou státní univerzitou – organizační složkou Praha a Užhorodskou národní univerzitou, organizační složkou Praha, to vše ve vztahu k zahraniční vysoké škole, jak je uvedena na předložených vysokoškolských kvalifikacích (tj. ve vztahu k Zakarpatské státní univerzitě - Transcarpathian State University). Ministerstvo však shledalo, že v řízení nebyl doložen vztah výše uvedených institucí k zahraniční vysoké škole, nebyla prokázána autenticita studijních oborů a jako oprávněnou žalovaný shledal i výhradu Masarykovy univerzity vznesenou k formě a podobě předložených vysokoškolských kvalifikací i jejich obsahu. Žalovaný uvedl, že předložené vysokoškolské kvalifikace jsou vydány v jiném jazyce (v jazyce českém, resp. českém a anglickém), než který je úředním jazykem země původu, a neodpovídají (včetně přiznaných akademických titulů) ani závazným vzorům dokladů o vzdělání Ukrajiny. Poukazoval-li žalobce v této souvislosti v podaném odvolání na skutečnost, že jím předložené vysokoškolské kvalifikace nejsou a nemají být zahraničními – ukrajinskými – vysokoškolskými kvalifikacemi v tom smyslu, jak byly Masarykovou univerzitou vyžadovány, žalovaný konstatoval, že to, že jimi vskutku nejsou, potvrzuje jak stanovisko ukrajinského národního informačního střediska (viz výše), tak žalobcem předložené vyjádření Užhorodské národní univerzity ze dne 25. 2. 2014, č. j. 556/01-27, v němž se hovoří o vydání diplomu dle vzoru schváleného MIPP. Žalovaný se tedy ztotožnil s hodnocením Masarykovy univerzity, která při vlastním posouzení žádosti dospěla k závěru, že žadatelem předložené dokumenty – vysokoškolské kvalifikace, a to konkrétně DIPLOM BAKALÁŘE DP č. 2005272, M č. 0001272 ze dne 24. 11. 2010, o udělení akademického titulu „bakalář práva“, ve zkratce „Bc.“, Diploma Supplement/Dodatek k diplomu DP č. 2005272, M č. 0001272 ze dne 4. 10. 2010; a DIPLOM MAGISTRA DP č. 2005453, M č. 0001453 ze dne 6. 3. 2013, o udělení akademického titulu „magistr práva“, ve zkratce „Mgr.“ a Diploma Supllement/Dodatek k diplomu DP č. 2005453, M č. 0001453, a to žádný z nich sám o sobě ani ve vzájemné souvislosti, nejsou zahraničními vysokoškolskými kvalifikacemi o uznání rovnocennosti, o kterých pojednává Lisabonská úmluva a tuzemský zákon o vysokých školách. Ačkoli žalobce dostal v průběhu správního řízení prostor k vyjádření svého stanoviska, navrhování důkazů a činění případně i jiných návrhů ve smyslu ustanovení § 36 správního řádu, nepředložil ke své žádosti zahraniční vysokoškolské kvalifikace předpokládané a vyžadované Lisabonskou úmluvou a zákonem o vysokých školách, což zabránilo vlastnímu provedení daného řízení. Žalovaný proto neshledal důvody, pro které by mohl vyhovět odvolání žalobce směřujícímu proti usnesení Masarykovy univerzity o zastavení daného správního řízení. II. Obsah žaloby Žalobce v podané žalobě poukázal na skutečnost, že dne 2. 9. 2014 obdržel potvrzení o akreditaci ze strany Ministerstva školství a vědy Ukrajiny, jehož obsah vyvrací závěry prvostupňového rozhodnutí Masarykovy univerzity, jakož i napadeného rozhodnutí žalovaného. Tento dopis dle názoru žalobce obsahuje nové skutečnosti, které nebylo možné doložit v řízení u obou zmiňovaných orgánů. Žalobce poukázal na skutečnost, že k dalším důvodům podání žaloby patří skutečnost související s průtahy při opatřování podkladů z Ukrajiny, neboť v důsledku politické krize na Ukrajině byl vyměněn rektor, nový rektor se musel několik měsíců zapracovávat a na jeho úkony pak muselo reagovat Ministerstvo školství a vědy Ukrajiny. Žalobce argumentoval, že Ministerstvo školství a vědy Ukrajiny si ve svých sděleních odporuje, když nejprve popírá vše (viz dopis ze dne 16. 5. 2014, č. 6/IC-M/321), co později potvrzuje v můj prospěch. Žalobce rekapituluje obsah dopisu obdrženého dne 2. 9. 2014, č. 2033/01-27, v němž má být popsáno, že žalobci byl vydán diplom bakaláře DP č. 2005272 ze dne 4. 10. 2010 a diplom magistra DP č. 2005453 ze dne 6. 3. 2013, jakož i jasně stanoveno, že ministerstvo akredituje výuku bakaláře a magistra u MIPP v Praze, kterou pod patronací Zakarpatské státní univerzity v Užhorodě vyučuje prostřednictvím své složky MIPP na území Prahy. Žalobce poukázal na citát z předmětného dopisu, z něhož dovozoval, že Ministerstvo školství a vědy Ukrajiny muselo být s udělením akreditace, se způsobem výuky na území České republiky seznámeno, stejně jako s tvarem diplomů, které Zakarpatská státní univerzita v Užhorodě pro Českou republiku vydává. Žalobce zopakoval, že studoval Moskevský institut podnikatelství a práva, což znamenalo, že Západočeská univerzita v Plzni, která měla žalobci vydat nostrifikaci diplomu, měla požadovat sylaby od Moskevského institutu podnikatelství a práva, nikoli se zabývat sylaby vydanými Zakarpatskou státní univerzitou v Užhorodě. Uvedené se pak týká i Masarykovy univerzity v Brně. Ve všem ostatním žalobce odkázal na spis vedený Západočeskou univerzitou v Plzni č. j. PR-P 71/11, u které probíhalo řízení, kde po obdržení rozhodnutí se žalobce odvolal k žalovanému, kde je též i předmětný spis. Z výše uvedených důvodů proto žalobce v závěru podané žaloby navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i jim předcházející prvostupňové rozhodnutí, zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu povinnost zaplatit žalobci náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný ve svém vyjádření úvodem konstatoval, že žaloba je z velké části špatně srozumitelná a žalobce v ní neuvádí takové námitky vůči rozhodnutí žalobce, k nimž by bylo možné se relevantně vyjádřit. Od poukazu žalobce na skutečnost, že studoval Moskevský institut podnikatelství a práva, se žalovaný domníval, že obsah žaloby není srozumitelný vůbec, resp. že se patrně váže k jinému případu. Žalovaný se přesto pokusil obsah podané žaloby a v ní obsažených tvrzení shrnout do několika okruhů, k nimž se následně podrobněji vyjádřil. K dopisu ze dne 2. 9. 2014, kterým se žalobce pokusil v podané žalobě argumentovat, žalovaný konstatoval, že tento je de facto potvrzením skutečnosti, že žalobcem předložené vysokoškolské kvalifikace (diplomy a dodatky k těmto diplomům) nejsou ve státem (tj. Ukrajinou) standardizovaném formátu, a tedy se nemůže jednat o doklady uznávané Ministerstvem školství a vědy Ukrajiny a o zahraniční vysokoškolské kvalifikace odpovídající právu země tvrzeného původu daného vzdělání. Dovozoval-li žalobce z dopisu ze dne 2. 9. 2014 skutečnost, že je absolventem studijního programu Zakarpatské státní univerzity se sídlem v Užhorodě na Ukrajině, či že je absolventem ukrajinským Ministerstvem školství a vědy akreditovaného studijního programu vyučovaného Mezinárodním institutem podnikatelství a práva v Praze pod patronací Zakarpatské státní univerzity, žalovaný upozornil, že předmětný dopis nebyl vydán Ministerstvem školství a vědy Ukrajiny, nýbrž Užhorodskou národní univerzitou, a neobsahuje potvrzení žádné z žalobcem uváděných skutečností. Obsah tohoto dopisu ze dne 2. 9. 2014 naopak koresponduje se zjištěními, k nimž správní orgány v předcházejícím správním řízení o podané žádosti dospěly. K námitce týkající se formy vydaných diplomů žalovaný zopakoval své závěry obsažené v žalobou napadeném rozhodnutí, a to že žalobcem předložené kvalifikace nejsou doklady uznávanými Ministerstvem školství a vědy Ukrajiny, a proto nemohou být držitelům těchto dokladů o vzdělání garantována žádná akademická ani profesní práva, co se týká veřejných institucí na území Ukrajiny, a držitelé těchto dokladů nejsou oprávněni užívat ani akademické tituly uvedené v těchto dokladech (tj. „bakalář práva“ a „magistr práva“). Vzhledem k tomu tedy nelze rozhodnout o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice (tj. o tzv. nostrifikaci). Žalovaný proto navrhoval žalobu jako nedůvodnou zamítnout. IV. Doplnění žaloby Žalobce se dále podáním ze dne 30. 5. 2016 obrátil na krajský soud s žádostí, aby před vydáním rozhodnutí v předmětné věci bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že dle vyjádření prorektora pro strategii a rozvoj MIPP v Praze probíhá jednání na Ministerstvu školství a vědy Ukrajiny ohledně vydání nových diplomů. Žalobce dále připomněl, že pochybení ve výuce neshledalo Nejvyšší státní zastupitelství, přičemž MIPP byl podrobně kontrolován také ministerstvem spravedlnosti a Českou advokátní komorou. Přitom do doby, než se Masarykova univerzita obrátila na Ministerstvo školství a vědy Ukrajiny s žádostí o informaci, zda jsou vydané diplomy akceptovatelné zákony Ukrajiny, nikdo vydané diplomy nezpochybňoval. Žalobce poukázal na skutečnost, že jako student jednal v dobré víře, že výuka probíhala v pořádku a že dokumenty, které mu byly ze strany MIPP předkládány, byly zároveň stvrzovány Zakarpatskou státní univerzitou. Na organizaci výuky českého práva se nadto na MIPP podíleli známí profesoři a docenti, včetně vysokoškolských pedagogů ze čtyř právnických fakult ČR, u kterých nebylo prokázáno, že by se na studentech z MIPP dopouštěli možných podvodů nebo zpronevěr. Žalobce se také věnoval otázce technického zpracování diplomů a titulům a jejich zkratkám Bc. a Mgr., přičemž měl za to, že na tyto skutečnosti nelze klást důraz. Nadto si žalobce nebyl vědom skutečnosti, že by toto Lisabonská úmluva zakazovala. V. Posouzení věci krajským soudem Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že žalovaný souhlasil s rozhodnutím o věci samé bez jednání a žalobce ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení výzvy nevyjádřil nesouhlas s takovým projednáním věci, ačkoli byl poučen o tom, že nevyjádří-li svůj nesouhlas, bude se mít za to, že souhlas je udělen, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání. V daném případě však byly dány zákonné podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání i s ohledem na skutečnost, že správní orgány se dle krajského soudu v předcházejícím správním řízení dopustily závažného procesního pochybení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., dle kterého soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Toto podstatné porušení ustanovení o řízení před správními orgány přitom přímo souvisí s otázkou, která již byla předmětem posuzování ze strany Nejvyššího správního soudu, a to konkrétně v rozsudku ze dne 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014 - 108, dostupném na www.nssoud.cz, v něm Nejvyšší správní soud vyslovil následující závěry: „Řízení o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (nostrifikace) dle § 89 a násl. zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, nemůže být vedeno souběžně u více správních orgánů, neboť konkrétní zahraniční vzdělání lze uznat pouze jednou, a to s účinky pro celé území České republiky. Existence dříve zahájeného řízení, nebylo-li dosud pravomocně skončeno, zakládá překážku litispendence ve smyslu § 48 odst. 1 správního řádu z roku 2004 v řízení o další žádosti stejného žadatele o nostrifikaci téhož vzdělání (byť byla podána u jiné veřejné vysoké školy)“ (pozn.: zvýraznění podtržením doplněno krajským soudem). V posuzovaném případě je přitom mezi účastníky řízení nesporné a z obsahu správního spisu v dané souvislosti vyplývá, že žalobce podáním ze dne 16. 3. 2013, doručeným Masarykově univerzitě dne 18. 3. 2013, požádal o uznání svého zahraničního (ukrajinského) vysokoškolského vzdělání a kvalifikace s odkazem na ustanovení § 89 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách, a to jednak v bakalářském studijním oboru „Právo“, a dále v navazujícím magisterském studijním oboru „Právo a právní věda“. Žalobce ke své žádosti připojil následující dokumenty (srovnej též § 90 odst. 2 zákona o vysokých školách): - úředně ověřenou kopii diplomu s názvem „DIPLOM BAKALÁŘE“ DP č. 2005272, M č. 0001272 ze dne 24. 11. 2010, o udělení bakalářského titulu „bakalář práva“, ve zkratce „Bc.“, - úředně ověřenou kopii „Diploma Supplement/Dodatek k diplomu DP č. 2005272, M č. 0001272 ze dne 4. 10. 2010, - úředně ověřenou kopii diplomu s názvem „DIPLOM MAGISTRA“ DP č. 2005453, M č. 0001453 ze dne 6. 3. 2013, o udělení akademického titulu „magistr práva“, ve zkratce „Mgr.“, - úředně ověřenou kopii „Diploma Supplement/Dodatek k diplomu DP č. 2005453, M č. 0001453, bez uvedení data vydání, obsahující výčet jednotlivých studijních předmětů absolvovaných žalobcem, včetně způsobu ukončení konkrétního studijního předmětu (zápočet, zkouška nebo státní zkouška) a v něm dosaženého hodnocení (prospěchu). Z uvedených dokumentů je dále patrné, že je vydala Zakarpatská státní univerzita, přičemž diplom bakaláře je vyhotoven v českém jazykovém provedení, diplom magistra v českém a anglickém jazykovém provedení a dodatky k diplomu bakaláře i k diplomu magistra byly vydány v jazyce českém a anglickém. Právní úprava uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace obsažená v § 89 a násl. zákona o vysokých školách navazuje na tzv. Lisabonskou úmluvu (viz výše), přičemž jak z uzavřené mezinárodní úmluvy, tak z vnitrostátní právní úpravy obsažené v zákoně o vysokých školách je zřejmé, že jejím účelem a smyslem je umožnit absolventu zahraniční vysoké školy uznání jeho vzdělání a kvalifikace v České republice tak, aby mu právě toto jeho zahraniční vzdělání a kvalifikace umožnilo stejný přístup k zaměstnání jako tomu, kdo obdobné vzdělání a kvalifikaci získal studiem v České republice. Z tohoto účelu zákonné úpravy pak vyplývá, že takového uznání zahraničního vzdělání se v České republice dosahuje jen jednou, nikoli vícekrát. Jedním uznáním je totiž smysl a účel zákonné úpravy naplněn a zcela pozbývá smyslu, aby pro Českou republiku bylo totéž vzdělání a kvalifikace uznáno vícekrát. Obdobně lze v této souvislosti poukázat také na to, že ani vnitrostátní vzdělání není navzájem uznáváno mezi vnitrostátními vysokými školami s obdobnými studijními programy. Předmět řízení je dán návrhem (zde žádostí o uznání bakalářského a navazujícího magisterského studia) a tím, co má být tímto návrhem dosaženo (tj. uznání studia na celém území České republiky). Pro v dané věci rozhodnou otázku, kterou je totožnost předmětu řízení (řízení o žádosti o uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace), je tedy podstatné, k čemu institut uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace slouží, a že (jak zaznělo výše) lze konkrétní zahraniční vzdělání uznat pouze jednou. Na uvedeném pak nic nemění ani skutečnost, že jako podklad pro srovnání používá veřejná vysoká škola svůj vlastní studijní program (shodně srovnej již výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014 - 108, dostupný na www.nssoud.cz). Stran závěrů, k nimž v dané věci krajský soud dospěl, je přitom klíčové, že žalobce v podané žalobě co do své další argumentace odkazoval na „spis vedený Západočeskou univerzitou v Plzni č. j. PR-P 71/11, u které probíhalo řízení, kde po obdržení rozhodnutí se odvolal k MŠMT v Praze, kde je též i předmětný spis“. S ohledem na toto tvrzení žalobce proto krajský soud usnesením ze dne 26. 10. 2016, č. j. 30 A 99/2014 - 62, vyzval Západočeskou univerzitu v Plzni, aby soudu sdělila, v jaké konkrétní věci bylo se žalobcem u Západočeské univerzity v Plzni zahájeno správní řízní vedené pod sp. zn. PR-P 71/11, a bylo-li toto řízení zahájeno ve věci uznání zahraničního bakalářského vysokoškolského vzdělání a kvalifikace na Zakarpatské státní univerzitě v Užhorodě ve smyslu § 89 a násl. zákona o vysokých školách, ve spojení s tzv. Lisabonskou úmluvou, aby soudu předložila následující listiny z tohoto správního spisu: podanou žádost žalobce a veškerá správní rozhodnutí vydaná v uvedené věci, a to správního orgánu prvního i druhého stupně. Zároveň soud žádal o sdělení, v jakém stavu řízení se daná věc v současnosti nachází; a dále o prověření skutečnosti, zda byla u Západočeské univerzity v Plzni ze strany žalobce podána také žádost o uznání navazujícího magisterského zahraničního vzdělání a kvalifikace na Zakarpatské státní univerzitě, včetně opět s tím související výzvy k předložení konkrétních listin - žádosti a vydaných správních rozhodnutí (bylo-li řízení zahájeno) a sdělení informace o aktuálním stavu řízení. Západočeská univerzita v Plzni reagovala na uvedenou výzvu soudu podáním ze dne 1. 11. 2016, č. j. ZCU 029096/2016, v němž sdělila, že se žalobcem „bylo zahájeno správní řízení ve věci uznání zahraničního bakalářského vysokoškolského vzdělání a kvalifikace ve smyslu § 89 a násl. zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s tzv. Lisabonskou úmluvou (publ. pod č. 60/2000 Sb. m. s.), vedené na Západočeské univerzitě v Plzni (dále jen „ZČU“) pod sp. zn. PR-P 71/11. Uvedené správní řízení bylo zahájeno na žádost žalobce ze dne 22. února 2011. Tato žádost byla ze strany ZČU zamítnuta rozhodnutím č. j. PR-P 71/11 vydaným dne 27. dubna 2011, proti němuž žalobce dne 4. května 2011 podal odvolání. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) rozhodlo o odvolání rozhodnutím č. j. 22134/2011-30 dne 7. prosince 2011 tak, že původní rozhodnutí ze dne 27. dubna 2011 zrušilo a věc vrátilo ZČU k novému projednání. V tomto novém projednání byla ze strany ZČU žádost opět zamítnuta rozhodnutím č. j. ZCU020884/2014 ze dne 23. července 2014, proti němuž žalobce dne 1. srpna 2014 podal odvolání. V současné době na MŠMT probíhá řízení o odvolání proti rozhodnutí ze dne 23. července 2014, které dosud nebylo skončeno“ (pozn.: zvýraznění podtržením doplněno krajským soudem). Západočeská univerzita v Plzni dále sdělila, že žalobce u ní nepodal žádost o uznání navazujícího magisterského zahraničního vzdělání a kvalifikace, a rovněž doložila následující listiny ze správního spisu sp. zn. PR-P 71/11 s tím, že jeho originál byl postoupen MŠMT: - žádost žalobce o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace ze dne 22. 2. 2011, včetně kopie diplomu č. 2005272 a dodatku k diplomu č. DP 2005272, - rozhodnutí o zamítnutí žádosti č. j. PR-P 71/2011 ze dne 27. 4. 2011, - rozhodnutí MŠMT č. j. 22134/2011-30 ze dne 7. 12. 2011, - rozhodnutí o zamítnutí žádosti č. j. ZCU 020884/2014 ze dne 23. 7. 2014. Krajský soud uvádí, že všechny tyto listiny nepochybně jsou oběma stranám sporu známy. Žalobce je tím, kdo předmětnou žádost u Západočeské univerzity v Plzni podal a jemuž byla vydaná správní rozhodnutí orgánů obou stupňů doručena. Žalovaný pak ve věci vydal první zrušovací rozhodnutí a nachází se u něj správní spis, jehož jsou tyto listiny součástí a který byl žalovanému předložen společně s podaným odvoláním směřujícím proti prvostupňovému rozhodnutí ze dne 23. 7. 2014, č. j. ZCU 020884/2014, přičemž v době rozhodování soudu se dle vyjádření Západočeské univerzity v Plzni tento spis také u žalovaného nacházel. Z tohoto důvodu proto již krajský soud opětovně tyto listiny účastníkům řízení na vědomí nezasílal. Je přitom zřejmé, že co do uznání zahraničního bakalářského studia a kvalifikace je žádost žalobce podaná u Masarykovy univerzity (žádost ze dne 16. 3. 2013, doručená dne 18. 3. 2013) věcně totožná s žádostí, kterou žalobce již dříve podal u Západočeské univerzity v Plzni (žádost ze dne 22. 2. 2011, doručená dne 25. 2. 2011); a shodují se také k ní připojené dokumenty, konkrétně diplom bakaláře DP č. 2005272, M č. 0001272 ze dne 24. 11. 2010, a dodatek k tomuto diplomu (diplomu č.: DP 2005272) ze dne 4. 10. 2010. Minimálně v části zahraničního bakalářského vzdělání a kvalifikace tedy má soud za prokázané, že žalobce podal žádost o uznání tohoto vzdělání a kvalifikace u dvou vysokých škol, přičemž řízení o žádosti dříve žalobcem podané u Západočeské univerzity v Plzni nebylo ke dni vydání nyní žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného, tj. ke dni 4. 9. 2014, k němuž soud posuzuje zákonnost vydaného správního rozhodnutí žalovaného, pravomocně ukončeno. Není přitom vyloučeno, že žalobce mohl žádosti o uznání svého zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, a to jak bakalářského (u něhož toto bylo minimálně v případě žádostí podaných u Západočeské univerzity v Plzni a Masarykovy univerzity potvrzeno), tak navazujícího magisterského, podat také u ostatních veřejných vysokých škol. Ačkoli v danou chvíli má soud na základě vyjádření Západočeské univerzity v Plzni za potvrzené, že žalobce u této veřejné vysoké školy již žádost o uznání zahraničního navazujícího magisterského studia nepodal, není možné vyloučit, že tak v případě obou těchto studií neučinil i na zbývajících veřejných vysokých školách. Dle § 48 odst. 1 správního řádu přitom zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Toto ustanovení upravuje překážku zahájeného a probíhajícího řízení (tzv. litispendenci) jako obecnou procesní překážku pro zahájení řízení v téže věci u jiného či u téhož správního orgánu (shodně srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2013, č. j. 4 As 16/2013 - 36, publikovaný pod č. 2905/2013 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud ve vztahu k této otázce také opakovaně judikoval, že překážka litispendence brání tomu, aby v totožné věci probíhala paralelně dvě nebo více řízení, a to i v souvislosti s řízením správním (srovnej např. již rozsudek ze dne 30. 6. 2008, č. j. 4 As 47/2007 - 84, či rozsudek ze dne 23. 3. 2009, č. j. 4 Ads 165/2011 - 151, oba dostupné na www.nssoud.cz) Tato procesní vada, k níž došlo v nyní projednávaném případě, je přitom natolik závažná, že sama o sobě působí nezákonnost správních rozhodnutí v takovém řízení vydaných a soud je povinen k ní z moci úřední (ex offo) přihlédnout. S ustanovením § 48 odst. 1 správního řádu souvisí i ustanovení § 66 téhož zákona, konkrétně ustanovení § 66 odst. 1 písm. e), z něhož vyplývá, že zjištění překážky řízení podle § 48 odst. 1 správního řádu, tj. překážky litispendence, je důvodem pro zastavení řízení. Masarykova univerzita jako prvostupňový správní orgán přitom usnesením ze dne 11. 6. 2014, č. j. MU/452/2014/RMU (tj. v době, kdy nepochybně ohledně uznání bakalářského zahraničního vzdělání a kvalifikace běželo prvostupňové správní řízení též u Západočeské univerzity v Plzni) správní řízení zastavila, nikoli však podle § 66 odst. 1 písm. e) správního řádu, ale podle § 66 odst. 1 písm. b) téhož zákona, neboť vyhodnotila, že žalobce podal žádost zjevně právně nepřípustnou. Ačkoli důsledky vydání usnesení dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu a důsledky ustanovení § 66 odst. 1 písm. e) téhož zákona, které mělo být Masarykovou univerzitou ve věci správně aplikováno, jsou totožné - tj. je jím zastavení správního řízení, je krajský soud nucen konstatovat, že skutečnost vydání rozhodnutí o zastavení řízení dle jiného ustanovení zákona, byla v daném případě zásadním pochybením, jehož se Masarykova univerzita jako prvostupňový správní orgán v předcházejícím řízení dopustila, představujícím vadu mající vliv na zákonnost jím vydaného rozhodnutí. To předně z toho důvodu, že Masarykova univerzita přistoupila k zastavení řízení na podkladě pečlivě provedeného věcného hodnocení jednotlivých listin, které žalobce připojil k podané žádosti a které též průběžně předkládal v rámci vedeného správního řízení, mj. též bakalářského diplomu a dodatku k němu, k čemuž ovšem nebyla (s ohledem na souběžně vedené řízení u Západočeské univerzity v Plzni) v části uznání bakalářského vzdělání a kvalifikace pro překážku věci zahájené vůbec oprávněna. Nad rámec výše uvedeného pak krajský soud zároveň doplňuje, že v daném případě nemohl obstát ani samotný „zastavovací důvod“ dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, a to právě s ohledem na skutečnost, že Masarykova univerzita přistoupila k věcnému posouzení podané žádosti žalobce o uznání, kdy sama činila v průběhu řízení, a to postupem předvídaným Lisabonskou úmluvou, kroky k ověření žalobcem předložených kvalifikací a obracela se v této souvislosti na národní informační středisko Ukrajiny (v rámci sítě ENIC dle čl. X.3), přičemž následně na základě obdržených informací vyslovila k takto předloženým dokumentům své hodnotící závěry. Zjevná právní nepřípustnost definovaná v § 45 odst. 3 správního řádu ovšem znamená, že správní orgán takovou žádost vůbec věcně neprojednává. Dle tohoto ustanovení správního řádu platí, že žádost nesmí být zjevně právně nepřípustná. Takovou žádost správní orgán neprojednává a řízení zastaví (§ 66). Usnesení se oznamuje účastníkům, kteří byli o zahájení řízení uvědoměni. Je tedy zřejmé (a shodně k tomu srovnej též komentářovou literaturu Vedral, J. Správní řád. Komentář. Praha: BOVA POLYGON, 2006, str. 315), že o zjevně právně nepřípustnou žádost se bude jednat tehdy, je-li již na první pohled z podané žádosti zřejmé, že jí nelze v důsledku právní úpravy vyhovět. Takovou žádost správní orgán vůbec věcně neprojednává a řízení usnesením rovnou zastaví na základě § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Smyslem tohoto ustanovení je, aby se takovou žádostí, u které je zcela zjevné, že jí nemůže být vyhověno, neboť to právní úprava neumožňuje, nemusel správní orgán po věcné stránce vůbec zabývat, neboť by to bylo zjevně bezpředmětné. Správní orgán tak v takových případech vůbec neprovádí dokazování ani zajišťování dalších podkladů pro rozhodnutí, neboť v takovém případě se již jedná o věcné (meritorní) posuzování podané žádosti a postup předvídaný ustanovením § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu z tohoto důvodu nelze aplikovat. V daném případě se proto správní orgán prvního stupně dopustil pochybení majícího vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí i při aplikaci ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, a pokud žalovaný ani toto pochybení v odvolacím řízení nenapravil, je nutno dospět k závěru, že i jeho rozhodnutí je z tohoto důvodu nezákonností zatíženo. Závěrem pouze pro úplnost krajský soud doplňuje, že vzhledem k těžkostem, které pro správní orgány může představovat ověřování skutečnosti, zda u jiného správního orgánu (u jiné veřejné vysoké školy) již neprobíhá řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace na podkladě dříve podané žádosti, což má za následek založení překážky litispendence, zákonodárce novelou č. 137/2016 Sb. zákona o vysokých školách s účinností od 1. 9. 2016 vložil do zákona o vysokých školách mj. ustanovení § 90b, dle jehož odst. 1 ministerstvo (pozn.: rozuměj ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) nově vede registr řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace podle § 89, který je informačním systémem veřejné správy. Ministerstvo, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a veřejné vysoké školy vkládají do registru: a) jméno, popřípadě jména a příjmení, datum narození a adresu místa trvalého pobytu žadatele; u cizinců také pohlaví, adresu místa hlášeného pobytu v České republice a státní občanství, b) označení zahraničního dokladu o vzdělání, jehož se žádost týká, včetně názvu a sídla zahraniční vysoké školy, která jej vydala, a označení státu, podle jehož právního řádu byl doklad vydán, c) údaje o výsledku řízení o žádosti s uvedením orgánu, který o žádosti rozhodoval a uvedením spisové značky, pod kterou byl řízení vedeno, včetně uvedení čísla jednacího a data vyhotovení a data vydání rozhodnutí o žádosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení ministerstvo poskytne údaje z registru na žádost osobám a orgánům vyjmenovaným v § 87 odst. 2 písm. c) zákona o vysokých školách. S ohledem na závěry vyslovené shora pak krajský soud ani nepřistoupil k provádění dokazování a hodnocení obsahu k žalobě připojeného dopisu ze dne 2. 9. 2014, č. 2033/01-27, jakož ani dalších námitek žalobce obsažených v podané žalobě a jejím doplnění. VI. Závěr a náklady řízení Krajský soud tak na základě všech výše uvedených skutečností shledal žalobu důvodnou, a proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení zrušil. Ve smyslu § 78 odst. 4 s. ř. s. krajský soud dále vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, v němž je žalovaný vázán právním názorem vysloveným krajským soudem ve zrušovacím rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším řízení tak bude nutno opětovně posoudit zákonnost vydaného prvostupňového rozhodnutí v intencích krajským soudem shora vysloveného právního názoru. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč. Ke splnění uvedené povinnosti byla žalovanému stanovena přiměřená lhůta.

Poučení