30 A 99/2016 - 51

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce J.Š., bytem …, zastoupeného JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem, se sídlem Klatovy, Čsl. legií 172, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, za účasti osob zúčastněných na řízení 1. E.D., bytem …, 2. J.G., bytem …, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2016, čj. RR/1343/16, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

[I] Předmět řízení Rozhodnutím Městského úřadu D. (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“ nebo „stavební úřad“) ze dne 19. 10. 2015, čj. MeDO-54518/2015-Sz (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“), bylo podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále též jen „stavební zákon“), ve znění pozdějších předpisů, nařízeno žalobci jako vlastníku domu č. p. x umístěného na pozemku st. p. č. x v k. ú. D. (n. M. v D.) odstranit části stavby „Přístavba a přestavba“ výše uvedeného domu, a to dvoupodlažní přístavbu v původním dvoře – 1. v obou podlažích nové prodejní prostory propojené novým betonovým schodištěm (betonový strop, plochá střecha s krytinou z izolační plastové folie, dvě střešní okna vel. 550 x 1090mm, -pokračování- 30 A 99/2016 na schodišti z 1. NP do 2. NP přístavby je na chodbě jedno střešní okno 450 x 1090mm), 2. vybourání prostupů v zadním průčelí objektu v 1. NP a 2. NP za účelem propojení stávajících a nových prodejních prostor - uvedení do původního stavu, tj. zazdít prostupy provedené při provádění nepovolené přístavby v původním dvoře. Zároveň byla žalobci podle § 130 odst. 1 stavebního zákona uložena povinnost předložit návrh technologického postupu při odstraňování stavby, včetně nutných opatření k vyloučení, omezení či kompenzaci případných negativních důsledků na životní prostředí v okolí stavby. Stavební úřad popsal obsah návrhu a stanovil lhůtu pro jeho předložení. Současně byly stanoveny podmínky pro odstranění stavby včetně lhůty k odstranění (výrok I.); podle § 129 odst. 6 stavebního zákona bylo žalobci nařízeno obnovení předcházejícího stavu stavby, a to tak, že vstup do kanceláře a WC v 2. NP rekonstruované stodoly bude uveden do původního stavu, který zde byl před provedením nepovolené realizace dvorní přístavby (výrok II.); podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nebylo žalobci nařízeno odstranění části stavby – kompletní výměna stávajícího krovu – uvedení do původního stavu (výrok III.). K odvolání žalobce proti výrokům I. a II. prvoinstančního rozhodnutí bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 4. 2016, čj. RR/1343/16 (dále též jen „napadené rozhodnutí“) dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“), rozhodnuto tak, že odvolání se zamítá a prvoinstanční rozhodnutí se potvrzuje. Žalobce se žalobou ze dne 10. 6. 2016 domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Územní řízení a stavební řízení jsou upraveny stavebním zákonem. Správní řízení je upraveno správním řádem. [II] Žaloba Žalobce v žalobě uvedl následující skutečnosti. 1) Prvoinstanční správní orgán svým rozhodnutím nařídil žalobci odstranění dvoupodlažní přístavby v původním dvoře – v obou podlažích nové prodejní prostory propojené novým betonovým schodištěm (betonový strop, plochá střecha s krytinou z izolační plastové folie, 2 střešní okna velikosti 550 x 1090 mm, na schodišti z 1. NP do 2. NP přístavby je na chodbě 1 střešní okno 450 x 660 mm). K tomu žalobce namítl, že nové betonové schodiště je vybudováno tak, že těsně přiléhá ke zdi rekonstruované stodoly. U této stavby nebylo nařízeno její odstranění. Schodiště má dvě funkce: jednak propojuje první a druhé nadzemní podlaží, která se ukládají rozhodnutím odstranit, a jednak zajišťuje přístup do bývalé stodoly, jejíž zázemí pro zaměstnance a kancelář byly povoleny do užívání rozhodnutím o změně užívání stavby vydaným Městským úřadem D. dne 3. 9. 2009, čj. OVÚP-7943/09-291085/2009/Sz. Rozhodnutí je pravomocné. Rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, které bylo potvrzeno napadeným rozhodnutím žalovaného, lze vykládat buď tak, že se jím nařizuje i odstranění zmíněného -pokračování- 30 A 99/2016 betonového schodiště, anebo tak, že betonové schodiště se ve výroku uvádí jako prvek, který blíže definuje odstraňované prostory, aniž by sám měl být odstraněn. Vychází-li se z možnosti první, pro stavebníka méně příznivé, pak realizací rozhodnutí bude odstraněn přístup do výše zmíněných prostor, které byly uvedeny do užívání výše zmíněným rozhodnutím stavebního úřadu. Tím se pravomocné rozhodnutí stane nevykonatelným. Rozhodnutí správního orgánu ukládá žalobci předložit návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby, přičemž tento návrh má obsahovat také řešení vstupu do kanceláře a WC ve druhém nadzemním podlaží rekonstruované stodoly a zabezpečení vstupu do jednotlivých prostor stavby, které nebudou odstraňovány. Ukládá-li se však zároveň odstranění stávajícího schodiště, pak je zcela nepochybné, že správní orgán toto schodiště považuje za neslučitelné s možností dodatečného povolení. Znamená to, že nový návrh musí hledat jiné řešení. Takové řešení je obtížně představitelné. Má-li jím být uvedení do původního stavu, pak by po odstranění schodiště musel být k zajištění vstupu použit žebřík, což je řešení, které sotva bude proveditelné tak, aby zajistilo bezpečný vstup. Má-li jím být jiné schodiště, potom je takový postup mimořádně neekonomický. Stávající schodiště je účelnou, nejkratší a přímou spojnicí prvního a druhého nadzemního podlaží hospodářské stavby a nemá žádný smysl nechat jej odstranit a pak jej nahrazovat konstrukcí stejnou nebo podobnou. Pro stavebníka by to představovalo vynaložení nákladů neúčelných a takovýmto způsobem vykonávaná státní moc by zřejmě nesla rysy svévole a zasahovala by do ústavně chráněných poměrů. Má-li být rozhodnutí vykládáno druhým způsobem, budou zmíněné obtíže odstraněny. Žalobce však při stávající formulaci výroku nemá ve vydaném rozhodnutí jistotu v jednoznačném vymezení svých povinností. Výrok musí být tak přesný, aby nemohl být vykládán různým způsobem. 2) V prvním výroku napadeného rozhodnutí se dále uvádí, že mají být odstraněna dvě střešní okna velikosti 550 x 1090 mm. V závazném stanovisku se uvádějí střešní okna velikosti 780 x 1380 mm. Žalovaný zdůraznil, že závazné stanovisko je pro správní orgán závazné v tom smyslu, že je nelze hodnotit jako ostatní důkazy (viz rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. ZN/550/RR/09, čj. RR/3140/09). Je věcí správního orgánu, který v dané fázi řízení postupuje z úřední povinnosti, aby zmíněný nesoulad mezi svým rozhodnutím a závazným stanoviskem odstranil. Protože tak neučinil, je v tomto směru správní rozhodnutí v rozporu se závazným stanoviskem. 3) V rozhodnutí se dále zmiňuje odstranění střešního okna 450 x 660 mm na schodišti z 1. NP do 2. NP přístavby (bývalé stodoly). Správní orgán si k posouzení této dílčí otázky existence tohoto střešního okna nevyžádal stanovisko dotčeného orgánu, tudíž jeho soulad či rozpor se zájmy památkové péče není v závazném stanovisku hodnocen. Vzhledem k tomu, že v řízení o odstranění stavby spočívá důkazní břemeno na stavebním úřadu, musí stavební úřad prokázat oprávněnost svých kroků (citováno z odůvodnění napadeného rozhodnutí). Takové rozhodnutí v prokazování chybí. 4) V nařízení o odstranění stavby se v druhém výroku uvádí odstranění vybouráním prostupů v zadním průčelí objektu v 1. NP a 2. NP za účelem propojení stávajících a nových prodejních prostor – uvedení do původního stavu, to znamená zazdít prostupy provedené při prováděních nepovolené přístavby v původním dvoře. -pokračování- 30 A 99/2016 Tento výrok v rámci vymezování povinností ukládaných žalobci zároveň vykládá, co je uvedení do původního stavu. „Původní stav“ není v řízení dokumentován, v rozhodnutí není hodnocen. Budou-li prostupy zcela zazděny, znemožní se tím vstup z hlavního objektu do dvora. V důsledku toho se znemožní užívání rekonstruované a povolené stodoly, která jiný přístup než ze dvora nemá a do dvora také jiný vstup než z domu není. Dle žalobcova právního hodnocení v řízení, které vyústilo v rozhodnutí, které je předmětem žaloby, postupuje správní orgán z úřední povinnosti, aniž by bylo třeba čekat na návrhy žalobce, jak zdůraznil žalovaný např. ve svém rozhodnutí ze dne 2. 3. 2015 – důkazní břemeno v řízení o odstranění stavby spočívá na správním orgánu. Žalobce již ve své žalobě, která směřovala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2010, brojil proti výše uvedeným skutečnostem. Krajský soud při hodnocení věci uvedl, že otázka vhodnosti odstraňování staveb a k tomu stanovených podmínek není řešena v řízení o dodatečném povolení stavby, nýbrž až v řízení navazujícím, ukončeném rozhodnutím o odstranění stavby. Namítané skutečnosti proto bude možno řešit v rámci případného řízení o odstranění stavby, přičemž v řízení o dodatečném povolení nelze toto řešení jakkoliv předjímat. Žalobce tak proto činí nyní v tomto řízení. Žalobce uzavřel, že shora uvedeným postupem žalovaného (a prvoinstančního správního orgánu) byl zkrácen na svých právech. Napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející a jeho důsledky žalobce poškozují. [III] Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 8. 8. 2016, v němž uvedl, že má za to, že výrok I. rozhodnutí stavebního úřadu je jednoznačný. Nařizuje odstranění celé dvoupodlažní přístavby včetně nového betonového schodiště. Dále je naprosto zřejmé, že po odstranění přístavby budou muset být z důvodu bezpečnosti zazděny dveřní otvory - prostupy, které byly ve stávajícím objektu zřízeny za účelem provozního propojení s přístavbou. Je samozřejmé, že po odstranění přístavby bude muset být upravena i původní stavba navrácením do předešlého stavu, popřípadě jiným řešením, které bude zpracováno v projektové dokumentaci, jejíž zpracování bylo žalobci uloženo podle § 130 odst. 1 stavebního zákona. Podle názoru žalovaného se žalobce nemůže dovolávat toho, že hledání nového řešení přístupu do upravených prostor bývalé stodoly je pro něj obtížně představitelné. Žalobce si tuto situaci způsobil sám, když celou přístavbu včetně stavebních úprav bývalé stodoly provedl bez povolení stavebního úřadu a bez závazného stanoviska orgánu památkové péče. Žalovaný považoval žalobcovy námitky za nedůvodné, trval na tom, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy, a proto navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. [IV] Vyjádření osob zúčastněných na řízení Obě osoby zúčastněné, jakožto spolumajitelky nemovitosti č. p. x na n. M. v D., v dané věci toliko požádaly, že pokud soud rozhodne o odstranění nepovolené stavby žalobce jakožto vlastníka domu č. p. x na n. M., aby byl žalobce upozorněn, aby při demolici vestavby postupoval s maximální opatrností vůči 400 let starému sousednímu domu č. p. x, aby nedošlo k jeho -pokračování- 30 A 99/2016 poškození. A v případě jakéhokoliv poškození sousedního domu č. p. x, aby byl žalobce povinen neprodleně na vlastní náklady poškození v plném rozsahu opravit. [V] Posouzení věci krajským soudem Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Žalobce i žalovaný ve smyslu § 51 odst. 1 věty prvé s. ř. s. souhlasili s rozhodnutím soudu o věci samé bez jednání. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když o žalobních námitkách uvážil následovně. Dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena. Stavební úřad ve výrokové části prvoinstančního rozhodnutí konstatoval, že stavba „Přístavba a přestavba objektu - Dvoupodlažní přístavba v původním dvoře – v obou podlažích nové prodejní prostory propojené novým betonovým schodištěm (betonový strop, plochá střecha s krytinou z izolační folie, dvě střešní okna vel. 550x1090mm a na schodišti z 1. NP do 2. NP je na chodbě jedno střešní okno 450x660mm. Vybourání prostupů v zadním průčelí objektu v 1. NP a 2. NP za účelem propojení stávajících a nových prodejních prostor. Kompletní výměna stávajícího krovu. D., Město, n. M. č.p. x (dále jen „stavba“) na pozemku st. p. x v katastrálním území D., jejímž vlastníkem je žalobce, je prováděna nebo provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním a na základě tohoto zjištění bylo žalobci podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařízeno odstranění stavby: 1. dvoupodlažní přístavbu v původním dvoře – v obou podlažích nové prodejní prostory propojené novým betonovým schodištěm (betonový strop, plochá střecha s krytinou z izolační plastové folie, dvě střešní okna vel. 550x1090mm, na schodišti z 1. NP do 2. NP přístavby je na chodbě jedno střešní okno 450x1090mm), 2. vybourání prostupů v zadním průčelí objektu v 1. NP a 2. NP za účelem propojení stávajících a nových prodejních prostor- uvedení do původního stavu, to znamená zazdít prostupy provedené při provádění nepovolené přístavby v původním dvoře. Zároveň byla žalobci podle § 130 odst. 1 stavebního zákona uložena povinnost předložit návrh technologického postupu při odstraňování stavby, včetně nutných opatření k vyloučení, omezení či kompenzaci případných negativních důsledků na životní prostředí v okolí stavby. Návrh musí obsahovat též řešení zabezpečení stavby (nosné konstrukce a výplňové zdivo, které -pokračování- 30 A 99/2016 bude provedeno místo vybouraných prostupů, které spojily stávající prodejní prostory s novými a nyní bude toto zdivo tvořit obvodové zdivo do dvorní části stavby, dále zabezpečení technického zařízení v budově apod.), řešení vstupu do kanceláře a WC ve druhém nadzemním podlaží rekonstruované stodoly a zabezpečení vstupu do jednotlivých prostor stavby, které nebudou odstraňovány. Návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby, včetně jeho projednání s dotčenými orgány státní správy, bude stavebnímu úřadu doložen nejpozději dva měsíce před zahájením prací na odstranění stavby. Dále byly stanoveny podmínky pro odstranění stavby, včetně osmnáctiměsíční lhůty (výrok I.); podle § 129 odst. 6 stavebního zákona bylo žalobci nařízeno obnovení předcházejícího stavu stavby, a to tak, že vstup do kanceláře a WC v 2. NP rekonstruované stodoly bude uveden do původního stavu, který zde byl před provedením nepovolené realizace dvorní přístavby (výrok II.); podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nebylo žalobci nařízeno odstranění části stavby – kompletní výměna stávajícího krovu – uvedení do původního stavu (výrok III.). Stran prvé žalobní námitky soud konstatuje, že na rozdíl od žalobce nespatřuje ve výroku prvoinstančního rozhodnutí ničeho nejasného – ano, žalobci bylo nařízeno i odstranění onoho betonového schodiště. Argument, podle něhož by schodiště snad mohlo být vnímáno pouze jako prvek, který blíže definuje odstraňované prostory, aniž by sám měl být odstraněn, je dle názoru soudu absurdní. Stavební úřad jasně a srozumitelně uvedl, že má být odstraněna dvoupodlažní přístavba (tak jak je podrobně definována v rozhodnutí), což znamená celé její odstranění, včetně schodiště, které je její součástí, nikoliv prvkem definujícím stavbu. Nijak jinak nemůže být tato část výroku chápána [k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2013, čj. 6 As 63/2012 – 72, podle něhož mj. samotná existence více technologických částí stavby či samostatných stavebních objektů tvořících stavbu neznamená, že by stavební úřad musel vést řízení o odstranění stavby o každé technologické části, resp. o každém stavebním objektu zvlášť. Je přípustné, aby stavební úřad vedl řízení o odstranění stavby (§ 129 stavebního zákona z roku 2006) o jedné stavbě jako celku skládajícím se z více technologických částí nebo stavebních objektů, pokud takto stavbu jako předmět řízení o odstranění stavby řádně vymezí.]. A namítá-li žalobce, že takový postup pro něj bude „obtížně představitelný“ a spojený s „vynaložením nákladů neúčelných“, pak se soud zcela ztotožnil s názorem žalovaného vyjeveným v jeho vyjádření - žalobce se nemůže dovolávat toho, že hledání nového řešení přístupu do upravených prostor bývalé stodoly je pro něj obtížně představitelné, neboť si tuto situaci způsobil sám nerespektováním povinností plynoucích mu ze stavebního zákona. První žalobní bod soud proto neshledal důvodným. Ve vztahu k druhé žalobní námitce se ze správního spisu podává, že dne 2. 3. 2009 byla stavebnímu úřadu doručena žalobcova žádost o dodatečné povolení stavby, jejíž součástí byla i projektová dokumentace. Dne 10. 3. 2009 bylo pod čj. OVÚP-3099/09-8798/2009/Sz. oznámeno účastníkům řízení zahájení řízení o dodatečném povolení stavby „Přístavba a přestavba objektu – 1) Vestavba WC pro personál, denní místnosti a skladu v původním hospodářském objektu na konci dvora na úrovni 1. N. P. 2) Dvoupodlažní přístavba v původním dvoře – v obou podlažích nové prodejní prostory propojené novým betonovým schodištěm (betonový strop, plochá střecha s krytinou z izolační plastové folie, střešní okna vel. 780/1380 mm na prosvětlení 2. N. P.) 3) Vybourání prostupů v zadním průčelí objektu v 1. N. P. a 2. N. P. za účelem propojení stávajících a nových prodejních prostor. 4) Vestavba WC pro personál ve 2. N. P. v původním hospodářském objektu. 5) Osazení dvou střešních oken rozměrů 780/1180 mm do střechy původního hospodářského objektu. 6) Rekonstrukce stávajících zařízení na úrovni 2. N. P. a 3. N. P. 7) Kompletní výměna stávajícího dřevěného trámového stropu nad 2. N. P. 8) Kompletní výměna stávajícího krovu. D., Město, n. M. č. p. x na pozemku st. p. x v katastrálním území D.“ -pokračování- 30 A 99/2016 Dne 6. 5. 2009 bylo Městským úřadem D., odbor kanceláře starosty, úsek památkové péče, vydáno pod čj. OKS-3535/09-17845/2009/Hin závazné stanovisko, kterým byla část výše specifikovaných zamýšlených stavebních úprav shledána jako přípustná, a to za splnění konkretizovaných námitek; zbylá část byla naopak shledána jako nepřípustná. K žádosti Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru regionálního rozvoje, bylo závazné stanovisko posouzeno odborem kultury, památkové péče a cestovního ruchu téhož úřadu. Výsledkem tohoto posouzení bylo rozhodnutí ze dne 29. 12. 2009, čj. KPP/2805/09, jímž byla podstatná část závazného stanoviska shledána jako správná, přičemž došlo především ke stylistické úpravě výroku závazného stanoviska. Jen v případě zamýšlené kompletní výměny stávajícího dřevěného trámového stropu nad 2. N. P. došlo i k obsahové změně výroku, když tato činnost byla po posouzení krajským úřadem shledána jako přípustná. Shrnuto, stavební činnosti specifikované v oznámení o zahájení řízení o dodatečném povolení stavby (viz výše) pod body 1 a 4 -7 byly považovány jako přípustné (a byly následně povoleny), zatímco činnosti uvedené pod body 2, 3 a 8 byly shledány nepřípustnými. A právě tyto činnosti se staly předmětem řízení o odstranění stavby, v němž bylo vydáno prvoinstanční a napadené rozhodnutí Jistě, žalobci lze přisvědčit, že prvoinstanční rozhodnutí uvádí, že jako součást nepovolené stavby mají být odstraněna i dvě střešní okna o rozměrech 550x1090 mm, zatímco v závazném stanovisku jsou uvedeny rozměry oken o velikosti 780/1380 mm. Soud však tento fakt nepovažuje za významný. Je totiž nezbytné konstatovat, že rozměr 780/1380 mm je uveden v žalobcem předložené projektové dokumentaci. K dispozici ho měly rovněž správní orgány vydávající, resp. posuzující závazné stanovisko. Teprve při kontrolní prohlídce uskutečněné dne 11. 8. 2015 byly zjištěny rozměry oněch dvou střešních oken 550/1090 mm, v důsledku čehož jsou tyto míry uvedeny i ve výrokové části prvoinstančního rozhodnutí. Pro posouzení (ne)důvodnosti žalobní námitky však nejsou rozhodující lišící se rozměry oken, ale fakt že stěžejním důvodem pro rozhodnutí o odstranění stavby, jejíž součástí jsou tato dvě střešní okna, je její nepřípustnost (viz výše) akcentovaná jednoznačným závěrem Městského úřadu D., odbor kanceláře starosty, úsek památkové péče, dále Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu, a rovněž Národního památkového ústavu, územní odborné pracoviště v Plzni [jeho vyjádření ze dne 9. 4. 2009, čj. NPÚ-341/1535/2009, vydané ve smyslu § 32 odst. 2 písm. f) zákona o státní památkové péči je součástí správního spisu], podle něhož není zastavění dvora (a tedy tím, co je předmětem řízení o odstranění stavby) v památkově chráněném území žádoucí, když dvůr byl důležitou součástí památkového fondu, jenž pro svou kulturní a historickou hodnotu zasluhoval cílevědomou památkovou ochranu. Z tohoto pohledu a z pohledu zákonnosti prvoinstančního i napadeného rozhodnutí tak nemá rozhodující význam, jaké rozměry měla dvě střešní okna. Ta jsou pouhou součástí hmoty nepovolené stavby. Stavba je nepřípustná jako celek, její realizací došlo ke vzniku nežádoucího stavu, a proto má být odstraněna. Žalobní námitka proto nebyla shledána důvodnou. A stejnou argumentaci soud aplikuje i ve vztahu ke třetí námitce. I v tomto případě je podstatné, že nepřípustnou byla shledána stavba jako celek. Nadto, ono střešní okno o rozměru 450/660 mm nebylo uvedeno ve stavební dokumentaci a bylo zjištěno při kontrolní prohlídce dne 11. 8. 2015. Proto nemohlo být posouzeno v závazném stanovisku. -pokračování- 30 A 99/2016 Rovněž nedůvodným bylo shledáno i tvrzení, že výrok rozhodnutí v rámci vymezování povinností ukládaných žalobci zároveň vykládá, co je uvedení do původního stavu, přičemž původní stav není v řízení dokumentován, v rozhodnutí není hodnocen. Druhým bodem výroku I. prvoinstančního rozhodnutí (nikoliv výrokem II., jak uvádí žalobce) bylo žalobci mj. nařízeno odstranění vybourání prostupů v zadním průčelí objektu v 1. NP a 2. NP za účelem propojení stávajících a nových prodejních prostor - uvedení do původního stavu, tj. zazdít prostupy provedené při provádění nepovolené přístavby v původním dvoře. Není pravdou, že by původní stav nebyl v řízení dokumentován. Vždyť sám žalobce žádal o to, aby mohl vybourat prostupy v zadním průčelí objektu v 1. N. P. a 2. N. P. za účelem propojení stávajících a nových prodejních prostor. Z logiky věci a jazykového výkladu vyplývá, že žádám-li o vybourání něčeho, žádám o částečnou (řízenou) destrukci něčeho, co je zatím celistvé. A uvedení „vybouraného“ do původního stavu pak nemůže znamenat nic jiného, než obnovení původní celistvosti, což se (zpravidla) děje zazděním. Soud proto ani v tomto případě neshledal na postupu správních orgánů nic, co by jim bylo nutné vytknout. Závěrem soud k návrhům osob zúčastněných nařízení uvádí, že k uložení takových povinností není oprávněn. Musí tak učinit správní orgány v příslušném správním řízení. [VI] Celkový závěr a náklady řízení Vzhledem k tomu, že žádná z žalobních výtek nebyla důvodná, soud žalobu ve smyslu § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému správnímu orgánu žádné specifické náklady soudního řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo. V souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s. soud nepřiznal osobám na řízení zúčastněným právo na náhradu nákladů řízení, neboť soud těmto osobám neukládal splnit žádnou povinnost, v jejíž souvislosti by takové náklady vznikly.

Poučení