30 Ad 8/2020 – 65

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D. a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobkyně: Mgr. J. K. K. proti žalovanému: Náměstek ministra vnitra pro státní službu, Ministerstvo vnitra sídlem Jindřišská 34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2020, č. j. MV–15920–2/OSK–2020 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Předmětem přezkumu v projednávané věci je spor týkající se zrušení služebního poměru žalobkyně ve zkušební době podle § 74 odst. 1 písm. f) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o státní službě“).

2. Žalobkyně se domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „služební orgán“) ze dne 11. 12. 2019, č. j. ÚOHS–V0109/2019/OS–33962/2019/640/Evy (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím služební orgán podle § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) vyslovil, že služební poměr žalobkyně u služebního orgánu byl zrušen podle § 74 odst. 1 písm. f zákona o státní službě ke dni 31. 7. 2019.

3. Správní řízení bylo zahájeno podáním žalobkyně ze dne 30. 10. 2019 označeným jako „Odvolání proti zrušení služebního poměru ve zkušební době dle ust. § 74 odst. 1 písm. f) zák. č. 234/2014 Sb. ze dne 24. 7. 2019, č. j. ÚOHS–19067/2019/640/KVa a rozhodnutí o zrušení služebního poměru podle ust. § 74 odst. 1 písm. f) ze dne 24. 7. 2019, č. j. ÚOHS–19067/2019/640/KVa“. Žalobkyně brojila proti skončení jejího služebního poměru, který jí vznikl u služebního orgánu ke dni 1. 3. 2019.

4. Služební orgán nepřisvědčil stěžejní námitce žalobkyně, že její služební poměr byl ukončen v prvních čtrnácti dnech dočasné pracovní neschopnosti. Uvedl, že dne 25. 7. 2019 si žalobkyně v 6:52 hod. označila příchod do práce. Na výzvu Mgr. J. P., Ph. D., ředitele Odboru legislativně– právního, učiněnou v 13:20 hod., se žalobkyně dostavila do jeho kanceláře, kde jí bylo za jeho přítomnosti a za přítomnosti Mgr. P. Š., LL.M., vedoucí Oddělení právního, oznámeno, že její služební poměr ve zkušební době bude ke dni 31. 7. 2019 zrušen. Současně jí byla předložena ve dvou vyhotoveních písemnost ze dne 24. 7. 2019 označená jako „Zrušení služebního poměru ve zkušební době“, č. j. ÚOHS–19067/2019/640/KVa (dále jen „oznámení o zrušení služebního poměru“ nebo „oznámení“). Žalobkyně poté, co jí byl ponechán časový prostor k seznámení se s obsahem oznámením, odmítla za přítomnosti výše zmíněných osob podepsat jeho převzetí. V návaznosti na tuto skutečnost byla žalobkyně poučena o následcích odmítnutí podepsání převzetí oznámení o zrušení služebního poměru. Písemné poučení žalobkyně rovněž odmítla převzít. Odchod žadatelky z pracoviště byl na docházkovém terminálu zaevidován ve 14:58 hod. Žalobkyně dne 25. 7. 2019 po celou pracovní dobu neinformovala představené, že z důvodu svého špatného zdravotního stavu nemůže vykonávat službu a je nezbytné, aby navštívila lékaře, ani nepředala představeným jakékoli pracovní materiály. Žalobkyně vyhledala lékařské vyšetření s následným potvrzením o dočasné pracovní neschopnosti až den poté, kdy jí bylo doručeno oznámení. Skutečnost, že žalobkyně byla lékařem dne 26. 7. 2019 uznána dočasně práce neschopnou již k datu 25. 7. 2019 nezpůsobila, že by služební poměr žalobkyně byl zrušen v prvních čtrnácti dnech dočasné pracovní neschopnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1954/2000). Doručení oznámení o ukončení pracovního poměru nastalo dříve, než byla žalobkyně uznána práce neschopnou a zpětné vystavení potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti na tom nic nemůže změnit. Služební orgán neshledal důvodným ani tvrzení žalobkyně, že jí mělo být doručováno primárně do její datové schránky. Nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, že jí v kanceláři ředitele byla předložena zcela jiná listina, než jaká jí byla doručena do datové schránky v návaznosti na její žádost o zasání oznámení o ukončení pracovního poměru. K namítané nicotnosti oznámení z důvodu chybného odkazu na neexistující zákonné ustanovení „dle § 74 písm. f) z. č. 234/2014 Sb.“ namísto existujícího zákonného ustanovení § 74 odst. 1 písm. f) , služební orgán uvedl, že uvedená chyba v psaním nečiní oznámení rozporným, nezákonným, tím spíše nicotným.

5. Žalovaný se v potvrzujícím (žalobou napadeném) rozhodnutí ztotožnil s posouzením věci ze strany služebního orgánu. Dále nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že se s textem předloženého oznámení dne 25. 7. 2019 nemohla seznámit, neboť toto tvrzení neodpovídá spisovému materiálu. Žalobkyně v dopise ze dne 26. 7. 2019 uvádí, že jí dne 25. 7. 2019 bylo v kanceláři Mgr. J. P., Ph.D., předloženo rozhodnutí služebního orgánu, ve kterém bylo uvedeno, že s ní služební orgán ukončuje služební poměr ve zkušební době ke dni 31. 7. 2019. K námitce žalobkyně, že její podání ze dne 30. 10. 2019 mělo být posouzeno jako odvolání a nikoli jako žádost ve smyslu § 142 správního řádu, žalovaný uvedl, že oznámení zrušení služebního poměru ve zkušební době není rozhodnutím a možnou obranou proti němu tak nepředstavuje odvolání, ale žádost o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu. Jako žádost o určení právního vztahu by proto mělo být posuzováno jakékoliv podání (bývalého) státního zaměstnance, z něhož vyplývá nesouhlas se zrušením služebního poměru ve zkušební době služebním orgánem (viz závěr č. 30 ze zasedání poradního sboru náměstka vnitra ze dne 8. 2. 2019).

II. Obsah žaloby

6. Žalobkyně považuje skončení služebního poměru za nezákonné a domáhá se zrušení napadeného rozhodnutí.

7. Žalobkyně namítá, že její podání ze dne 30. 10. 2019 bylo odvoláním a nikoli žádostí ve smyslu § 142 správního řádu, jak nedůvodně a zřejmě účelově vyhodnotil služební orgán. Zrušení služebního poměru ve zkušební době podle § 74 odst. 1 písm. f) služebního zákona je rozhodnutím, V opačném případě by byla státnímu zaměstnanci odňata možnost právní ochrany proto nezákonnému zrušení služebního poměru a tím i možnost následného soudního přezkumu. Žalobkyně uvádí, že oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době, které jí bylo doručeno do datové schránky, nemá náležitosti rozhodnutí v právním slova smyslu.

8. Žalobkyně dále namítá, že v oznámení, které jí bylo doručeno do datové schránky je uvedeno neexistující zákonné ustanovení: „dle § 74 písm. f) z. č. 234/2014 Sb.“ namísto existujícího zákonného ustanovení: „dle § 74 odst. 1 písm. f) zák. č. 234/2014 Sb.“.

9. Dále žalobkyně tvrdí, že s ohledem na svůj zdravotní stav, ve kterém dne 25. 7. 2019 byla, sdělila Mgr. P., Ph.D., a Mgr. Š., LL.M., že je nemocná a upozornila služební orgán na jeho zákonnou povinnost doručovat žalobkyni písemnosti do datové schránky. S textem oznámení o ukončení služebního poměru se žalobkyně neseznámila, nepřevzala ho a nepodepsala převzetí, neboť to vylučoval její zdravotní stav. O důsledcích odmítnutí převzetí oznámení nebyla žalobkyně poučena. Písemné poučení jí nebylo předkládáno k podpisu. Tvrzení Mgr. P., Ph.D., a Mgr. Š., LL.M., která vzal za podklad svého rozhodnutí služební orgán a následně i žalovaný, jsou nepravdivá a účelová. Jedná se o tvrzení ohledně seznámení se s listinami, resp. jejich obsahem, které se žalobkyni pokusil služební orgán osobně doručit jejich prostřednictvím dne 25. 7. 2019. A dále jde o tvrzení ohledně skutečnosti, že dne 25. 7. 2019 se žalobkyni služební orgán pokusil prostřednictvím výše zmíněných osob doručit oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době, které jí bylo ve skutečnosti doručeno až dne 16. 10. 2019 do datové schránky. Žalobkyně zdůrazňuje, že tyto osoby nebyly vyslechnuty jako svědci po řádném poučení zejména o následcích nepravdivé svědecké výpovědi. Z procesního hlediska nelze k takovým tvrzením jako důkazu vůbec přihlížet, což nesprávně učinil jak služební orgán, tak žalovaný. K prokázání svých tvrzení ohledně listiny, kterou se služební orgán pokusil žalobkyni doručit dne 25. 7. 2019 a průběhu pokusu o její doručení správním orgánem dne 25. 7. 2019 navrhuje žalobkyně provedení důkazu její účastnickou výpovědí a dále pak výslechem svědků Mgr. P., Ph.D., a Mgr. Š., LL.M.

10. Žalobkyně rovněž namítá, že služební poměr byl služebním orgánem v rozporu s § 74 odst. 1 písm. f), věta za středníkem, služebního zákona zrušen v prvních čtrnácti pracovních dnech dočasné neschopnosti k výkonu služby. Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti trvající od 00:00 hod. dne 25. 7. 2019 bylo služebnímu orgánu žalobkyní řádně doručeno dne 26. 7. 2019, tedy v nejbližší možný termín. Dne 25. 7. 2019 měl ošetřující lékař žalobkyně dovolenou a na její straně tudíž byla objektivní překážka, pro kterou jí nemohlo být rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti dne 25. 7. 2019 vystaveno ošetřujícím lékařem, který byl s ohledem na můj zdravotní stav objektivně existující již dne 25. 7.2019, k jeho vystavení o den později oprávněn, se zpětnou účinností od okamžiku uvedeného v rozhodnutí. Dne 25. 7. 2019 byla žalobkyně na pracovišti, neboť měla v uzamčených zásuvkách svého pracovního stolu dokumenty – spisy a poštu (dokumenty, jejichž evidenci služební orgán vede v listinné podobě), které chtěla po dobu pracovní neschopnosti zpřístupnit správnímu orgánu, což se také stalo.

11. Dále žalobkyně namítá, že jí mělo být oznámení o zrušení pracovního poměru ve zkušební době doručeno do její datové schránky. Pouze pokud by nebylo možné takto písemnost doručit, mohl služební orgán využít osobního doručení. Jednoznačné stanovení takového pořadí při doručování plyne z §19 správního řádu.

III. Vyjádření žalovaného

12. Žalovaný navrhuje podanou žalobou zamítnout, jelikož vznesené námitky považuje za nedůvodné. V písemném vyjádření k žalobě odkazuje na napadené rozhodnutí a argumentuje ke každému žalobnímu bodu.

IV. Posouzení věci krajským soudem

13. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), a sice souhlasu účastníků.

14. Dle § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy:

16. Podle § 74 odst. 1 písm. f) služebního zákona služební poměr končí zrušením služebního poměru služebním orgánem nebo státním zaměstnancem ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, a to dnem doručení písemného oznámení o zrušení služebního poměru, není–li v něm uveden den pozdější; služební orgán nesmí ve zkušební době zrušit služební poměr v době prvních 14 dnů trvání dočasné neschopnosti k výkonu služby, 17. Podle § 19 odst. 1 správního řádu písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Správní orgán doručí písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Nelze–li písemnost takto doručit, může ji doručit správní orgán sám; v zákonem stanovených případech může písemnost doručit prostřednictvím obecního úřadu, jemu naroveň postaveného správního orgánu (dále jen „obecní úřad“) nebo prostřednictvím policejního orgánu příslušného podle místa doručení; je–li k řízení příslušný orgán obce, může písemnost doručit prostřednictvím obecní policie. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, není–li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Správní orgán zvolí takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost dodat poštovní zásilku obsahující písemnost způsobem, který je v souladu s požadavky tohoto zákona na doručení písemnosti.

18. Podle § 24 odst. 3 správního řádu, jestliže adresát písemnosti, který je fyzickou osobou, nebo fyzická osoba, které má být předána písemnost adresovaná právnické osobě, pokus o doručení písemnosti znemožní tím, že ji odmítne převzít nebo že neposkytne součinnost nezbytnou k řádnému doručení, předá se jí poučení o právních důsledcích, které z jejího jednání uvedeného v odstavci 4 vyplývají; nového poučení však není zapotřebí, pokud se ho adresátovi dostalo již podle § 23 odst.

5. Podle odst. 4 citovaného ustanovení jestliže osoba uvedená v odstavci 3 předání poučení znemožní nebo jestliže i přes poučení podle § 23 odst. 5 nebo podle odstavce 3 doručení neumožní, písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy k neúspěšnému pokusu o doručení došlo.

19. Podle § 142 odst. 1 správního řádu správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení pro dokazování v řízení o určení právního vztahu platí ustanovení § 141 odst. 4 obdobně.

20. Podle § 141 odst. 4 ve sporném řízení vychází správní orgán z důkazů, které byly účastníky navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí–li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. Správní orgán může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.

21. Krajský soud se nejdříve zabýval námitkami žalobkyně, že služební orgán měl její služební poměr ve zkušební době ukončit rozhodnutím, které mělo mít zákonem předepsané náležitosti, a že se proti rozhodnutí o zrušení služebního poměru mohla žalobkyně bránit odvoláním. Tyto námitky žalobkyně a s nimi související argumentaci nepovažuje soud za důvodné. Skončení služebního poměru ve zkušební době je jedním z případů, kdy služební poměr končí ze zákona. O skončení služebního poměru ze zákona, tj. v případech uvedených v § 74 zákona o státní službě služební, služební orgán nevede řízení ve věcech služby a ani nevydává rozhodnutí, jak je tomu při skončení služebního poměru podle § 72 a § 73 zákona o státní službě. Oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době je projevem vůle státního zaměstnance nebo služebního orgánu, který je nezbytné za účelem skončení služebního poměru podle § 74 odst. 1 písm. f) služebního zákona v písemné podobě doručit druhé straně. Nelze proti němu brojit odvoláním (viz shodně v komentáři k § 74 zákona o státní službě – Zákon o státní službě, komentář, Jan Pichrt, Jiří Kaucký, Martin Kopecký a kol., Wolters Kluwer, 2020). Oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době není ani správním rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. Nelze tak služebnímu orgánu vytýkat, že podání žalobkyně ze dne 30. 10. 2019, z něhož je zřejmý její nesouhlas se zrušením služebního poměru ve zkušební době služebním orgánem, posoudil služební orgán jako žádost o určení právního vztahu podle § 142 odst. 1 správního řádu. S tímto procesním řešením je spojena možnost přímého soudního přezkumu a ochrany veřejného subjektivního práva žalobkyně, o niž by jinak přišla.

22. Žalobkyně namítá nezákonné skončení služebního poměru i s ohledem na to, že v oznámení je uveden chybný odkaz na ustanovení zákona o státní službě. Podle krajského soudu je evidentní, že služební orgán udělal zjevnou chybu v psaní, když v oznámení odkázal na § 74 písm. f) služebního zákona. Taková písařská chyba stěží může mít vliv na zákonnost skončení služebního poměru. Z kontextu oznámení je zřejmé, že služební orgán zamýšlel oznámit zrušení služebního poměru ve zkušební době podle § 74 odst. 1 písm. f) služebního zákona. To ostatně bylo seznatelné i pro žalobkyni.

23. Jádrem sporu nyní řešeného případu je ovšem otázka, zda došlo k doručení oznámení o zrušení služebního poměru služebním úřadem v prvních čtrnácti dnech dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně. Posouzení této otázky je rozhodné pro závěr, zda služební poměr žalobkyně zanikl či nikoliv.

24. V obecné rovině lze nejprve uvést, že ačkoli je nezbytné trvat na řádném doručování písemností, nezávislé soudy by k institutu doručování neměly zaujímat formalistický přístup. Svojí podstatou jde o komunikační prostředek, kdy doručení slouží k seznámení s jednotlivými písemnostmi. Řádné doručení v praxi znamená, že se písemnost zašle nebo odevzdá tomu, komu je určena, a že existuje důkaz o tom, že daná osoba písemnost převzala. Rozhodující přitom je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta. Je–li adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam. Prokazovat doručení písemným dokladem není třeba, je–li z postupu adresáta zjevné, že mu bylo doručeno (§ 19 odst. 7 s.ř.) – k tomu viz Správní řád, komentář, Josef Vedral, Polygon, 2008 – str. 169: “chová–li se účastník v řízení tak, že z jeho jednání je zřejmé, že je mu obsah písemnosti znám, není písemného dokladu zapotřebí.“ K výkladu a použití právních norem je třeba přistupovat s maximální mírou racionality s tím, že je nežádoucí, aby právní výklad doručování vedl k praktickým důsledkům, jež se zásadně odlišují od běžného vnímání tohoto institutu ve společnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 Afs 148/2008–73; dostupný na www.nssoud.cz).

25. Žalobkyně namítá, že s ohledem na § 19 odst. 1 správního řádu byl služební orgán povinen doručovat žalobkyni veškeré listiny (tedy i oznámení o zrušení služebního poměru) do její datové schránky, kterou měla zpřístupněnou. S tímto právním názorem žalobkyně se krajský soud neztotožňuje. Podle krajského soudu je třeba § 19 správního řádu aplikovat v situaci, kdy správní orgán nemůže doručit písemnost na místě. V takovém případě má prioritu doručování do datové schránky a teprve pokud doručení prostřednictvím datové schránky není možné, následují další možnosti, kdy správní orgán doručuje sám (prostřednictvím doručujících osob) nebo v zákonem stanovených případech prostřednictvím obecního úřadu nebo policejního orgánu. Není–li možné písemnost doručit do datové schránky, lze ji doručit také (alternativně ke způsobům uvedeným v § 19 odst. 1 správního řádu) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (§ 19 odst. 2).

26. V nyní souzeném případě došlo k pokusu o doručení písemnosti ve věci skončení služebního poměru při osobním jednání žalobkyně (státní zaměstnankyně) s jejími představenými na pracovišti. Doručení písemnosti formou osobního předání při jednání není správním řádem výslovně upraveno, nicméně není rozumný důvod., aby byla taková forma doručování, která bez pochyby vede k naplnění materiální funkce doručení, vyloučena. Tento způsob doručení pak odpovídá i zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení zakotvené v § 6 správního řádu. Právní názor zastávaný žalobkyní by v praxi znamenal, že účastníkovi řízení či jiné osobě mající zpřístupněnou datovou schránku, by správní orgán nemohl doručit písemnost jejím předáním při ústním jednáním, byť by byl s takovými osobami v přímém kontaktu. Takový názor s ohledem na výše zmíněný požadavek maximálně racionálního přístupu k interpretaci a aplikaci právních norem nemůže obstát. Krajský soud tak dospěl k závěru, že služební orgán nepochybil, pokud žalobkyni, která byla k zastižení na pracovišti, doručoval oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době osobně a nepřistoupil k doručování prostřednictvím datové schránky.

27. Žalobkyně dále namítá, že ve věci skončení jejího služebního poměru jí byla dne 25. 7. 2019 předložena k převzetí jiná listina, než jaká jí nakonec byla doručena do datové schránky dne 16. 10. 2019. K dané námitce soud nejprve uvádí, že žalobkyně prokazatelně věděla, že obsahem písemnosti, kterou se jí služební orgán pokusil dne 25. 7. 2019 doručit, bylo zrušení jejího služebního poměru ve zkušební době služebním orgánem ke dni 31. 7. 2019. K uvedenému závěru lze dospět na základě toho, že v podání ze dne 26. 7. 2019 adresovaném služebnímu orgánu žalobkyně mimo jiné sděluje: „Dne 25. 7. 2019 si mne do své kanceláře zavolal p. Plachý a předložil mi Vaše rozhodnutí, ve kterém bylo uvedeno, že se mnou ukončujete služební poměr ve zkušební době ke dni 31. 7. 2019 – tedy čtyři pracovní dny před jeho předpokládaným skončením – a to bez uvedení důvodu.“ Soud ověřil, že správní spis obsahuje dvě originální vyhotovení oznámení s podpisem předsedy služebního orgánu, přičemž na jednom z nich je písemný záznam o nepřevzetí oznámení ze strany žalobkyně s podpisy Mgr. P., Ph.D., a Mgr. Š., LL.M. Dále ze správního spisu plyne, že přílohu písemnosti služebního orgánu ze dne 11. 10. 2019, která byla doručena žalobkyni do datové schránky dne 16. 10. 2019, tvořila kopie pořízená z vyhotovení oznámení opatřeného záznamem služebního orgánu, která se s originálem zcela shoduje. Ve správním spise se nenachází jakýkoli důkaz, který by svědčil o skutkové verzi žalobkyně. Ve světle těchto zjištění musí krajský soud danou námitku žalobkyně jako nedůvodnou odmítnout.

28. Žalobkyně také namítá, že se s ohledem na svůj zdravotní stav nemohla s předkládanou listinou seznámit a převzít ji. Krajský soud nejdříve poznamenává, že převzetí písemnosti je jednoduchým formálním úkonem. Převzetí písemnosti oproti podpisu neznamená, že se adresát musí současně s jejím obsahem seznámit nebo že s jejím obsahem vyjadřuje svůj souhlas. Jde pouze o potvrzení, že se do jeho dispozice dostal písemný projev vůle druhé strany. Krajský soud nicméně nemůže vyloučit případy, kdy by skutečně nebylo možné po adresátovi s ohledem na jeho zdravotní indispozici požadovat převzetí písemnosti (byť by byl fyzicky zastižen např. na pracovišti) a nepřevzetí písemnosti by v takovém případě zřejmě nepředstavovalo znemožnění doručení ve smyslu § 24 odst. 3 správního řádu. Záleží na charakteru zdravotní indispozice. Krajskému soudu ovšem nepřísluší (a ani služebnímu orgánu nepříslušelo), aby sám jakkoli na základě tvrzení žalobkyně hodnotil její zdravotní stav a s ním spojená omezení. To je výhradně otázka lékařská a bylo primárně na žalobkyni, aby své tvrzení prokázala (§ 142 odst. 3 ve spojení s § 141 odst. 4 správního řádu). Ta jako důkaz o své nemoci doložila ve správním řízení rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 26. 7. 2019, ze kterého však nevyplývá, že by byla dne 25. 7. 2019 natolik omezena, aby nemohla převzít písemnost a její doručení potvrdit svým podpisem. Krajský soud tak dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo doložit, že z důvodu nemoci nebyla schopná oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební lhůtě převzít a krajský soud nemohl toto tvrzení žalobkyně pouze nekriticky převzít.

29. Za důvodnou nepovažuje krajský soud ani námitku žalobkyně, že nebyla poučena o následcích svého jednání, resp. že jí nebylo předloženo písemné poučení (§ 24 odst. 3 správního řádu). Krajský soud ve spisovém materiálu ověřil, že služební orgán řádně zdokumentoval odmítnutí převzetí písemného poučení ze strany žalobkyně prostřednictvím písemného záznamu s podpisy Mgr. P., Ph.D., a Mgr. Š., LL.M..

30. Žalobkyně v podané žalobě navrhuje k prokázání svých tvrzení ohledně listiny, kterou se jí služební orgán pokusil doručit dne 25. 7. 2019 a průběhu pokusu o její doručení služebním orgánem dne 25. 7. 2019 výslechy Mgr. P., Ph.D., a Mgr. Š., LL.M., a výpověď žalobkyně. Krajský soud neshledává důvod, aby v soudním řízení prováděl v tomto směru další dokazování. Zjištěný skutkový stav, z nějž vyšel správní orgán a následně žalovaný, považuje krajský soud za dostatečný k přijetí závěru, že ve smyslu § 24 odst. 4 správního řádu bylo oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době žalobkyni doručeno dnem, kdy došlo k neúspěšnému pokusu o jeho doručení, tj. 25. 7. 2019, a že obsah oznámení doručovaného dne 25. 7. 2019 se nelišil od obsahu písemnosti doručené žalobkyni do datové schránky dne 16. 10. 2019. Žalobkyni nic nebránilo, aby důkazní návrhy, které měly potvrzovat skutkovou verzi žalobkyně, učinila již ve správním řízení. Jak bylo zmíněno výše, v řízení o žádosti o určení právního vztahu vycházejí správní orgány primárně z důkazů navržených účastníky řízení (§ 142 odst. 3 ve spojení s § 141 odst. 4 správního řádu). S ohledem na výše uvedené skutečnosti není relevantní námitka žalobkyně, že Mgr. P., Ph.D., a Mgr. Š., LL.M., nebyli vyslechnuti ve správním řízení jako svědci po řádném poučení zejména o následcích nepravdivé svědecké výpovědi a že tedy k jejich tvrzením jako důkazu neměl služební orgán ani žalovaný přihlížet.

31. Zbývá tak posoudit, zda bylo oznámení žalobkyni doručeno v prvních čtrnácti dnech její pracovní neschopnosti, neboť podle § 74 odst. 1 písm. f) zákona o státní službě služební orgán nesmí ve zkušební době zrušit služební poměr právě v době prvních čtrnácti dnů trvání dočasné neschopnosti k výkonu služby.

32. Krajský soud souhlasí se žalovaným, že situace žalobkyně představuje určitou paralelu k situaci žalobce ve věci řešené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 21 Cdo 1954/2000 (viz https://nsoud.cz), neboť jak zákaz doručení výpovědi zaměstnanci, tak zákaz doručení oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době státnímu zaměstnanci jsou spojeny s objektivní existencí určité situace – tj. zda byl či nebyl (státní) zaměstnanec v době doručení výpovědi (oznámení) skutečně uznán dočasně práce neschopným.

33. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně v okamžiku, kdy jí služební orgán doručil oznámení (dne 25. 7. 2019), ještě nebyla uznána dočasně práce neschopnou. K vydání rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a k uznání žalobkyně dočasně neschopnou práce došlo až dne 26. 7. 2019. V době doručení oznámení tedy rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně objektivně neexistovalo, a v daný okamžik služební úřad neporušil a ani nemohl porušit zákaz doručení oznámení v prvních čtrnácti dnech pracovní neschopnosti. Lékař sice uznal žalobkyni práce neschopnou již ke dni 25. 7. 2019, nicméně učinil tak až dne 26. 7. 2019, tedy až po doručení oznámení. Zpětné uznání státního zaměstnance neschopným práce neruší účinky předchozího doručení oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době.

34. Jak bylo zmíněno výše, § 74 odst. 1 písm. f) zákona o státní službě zákaz doručení oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době spojuje s objektivní existencí určité situace a neumožňuje zohlednit jakékoli subjektivní prvky. Krajský soud (a ani služební úřad) proto nemohl přihlédnout k tvrzením žalobkyně, že dne 25. 7. 2019 její lékař neordinoval a byla přítomna na pracovišti pouze za účelem předání listin, které měla uzamčené v zásuvce svého stolu. Pouze pro úplnost krajský soud dodává, že žalobkyně své tvrzení ohledně nepřítomnosti lékaře v ordinaci z důvodu jeho dovolené nedokládá.

35. Jakkoli krajský soud chápe, že z lidského hlediska musí být pro žalobkyni skončení služebního poměru ve zkušební době frustrující, krajský soud se v dané věci ztotožnil s právním závěrem žalovaného, že služební poměr žalobkyně byl zrušen podle § 74 odst. 1 písm. f) zákona o státní službě ke dni 31. 7. 2019.

V. Závěr a náklady řízení

36. Krajský soud tak na základě výše uvedených skutečností neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

37. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.