30 Af 8/2025 – 53

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Obce pro Baťův Kanál sídlem Masarykovo náměstí 53/1, 695 01 Hodonín zastoupeného advokátem Mgr. Pavlem Jurečkou sídlem Masarykovo náměstí 393/8, 695 01 Hodonín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2025, č. j. 1921/25/5100–10612–706239 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj obdržel podnět Ministerstva pro místní rozvoj, že se žalobce mohl dopustit porušení rozpočtové kázně v souvislosti s dotací obdrženou z Evropského fondu pro regionální rozvoj na společný přeshraniční projekt České a Slovenské republiky. Žalobce nevrátil část dotace slovenskému řídícímu orgánu a Česká republika ji musela zaplatit za něj. V zahájené daňové kontrole pak finanční úřad dospěl k závěru, že se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. l) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a platebním výměrem ze dne 20. 5. 2024, č. j. 2508877/24/3000–31474–709070, vyměřil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 710 797 Kč.

2. Odvolání žalobce proti citovanému platebnímu výměru zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 21. 3. 2025.

II. Argumentace žalobce

3. Žalobce v první řadě namítá, že celé řízení je stiženo zásadní procesní vadou, neboť nebylo vedeno oprávněnou úřední osobou. Ze správního spisu nevyplývá, že osoba, která vedla posuzované řízení, byla osobou k tomu oprávněnou v souladu s platnými právními předpisy, jelikož správní spis neobsahuje záznam o určení oprávněné úřední osoby.

4. Žalobce zpochybňuje závěr žalovaného, že prostředky uhrazené z mimorozpočtového účtu k úhradě úplaty za postoupenou pohledávku jsou finančními prostředky státního rozpočtu České republiky. Tento závěr není ničím podložen a nevyplývá z provedeného dokazování, neboť původ prostředků na mimorozpočtovém účtu certifikačního orgánu je dokládán pouze výpisem o úhradě finančních prostředků ze zdrojů státního rozpočtu České republiky dne 10. 12. 2014 a dokazování se nezaměřilo na zkoumání, zda se ke dni odepsání úhrady, tedy ke dni 30. 3. 2023, na tomto účtu nenacházely i jiné či výlučně jiné prostředky než prostředky státního rozpočtu.

5. Žalobce je přesvědčen, že pokud v posuzované věci nedošlo k odepsání finančních prostředků ze státního rozpočtu, ale z mimorozpočtového účtu, který není účtem státního rozpočtu, nemohl být den 30. 3. 2023 dnem porušení rozpočtové kázně. S ohledem na uvedené má žalobce za to, že nebyly naplněny znaky § 44 odst. 1 písm. l) zákona o rozpočtových pravidlech, dle kterého je dnem porušení rozpočtové kázně den odepsání peněžních prostředků z účtu státního rozpočtu.

6. Žalobce poukazuje dále na skutečnost, že úhrada prostředků z mimorozpočtového účtu byla provedena na základě smlouvy o postoupení pohledávky mezi Českou a Slovenskou republikou, a nikoliv na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie. Nebyla tak naplněna ani další podmínka skutkové podstaty porušení rozpočtové kázně, kterou je přímo použitelný předpis Evropské unie.

7. Žalobce obsáhle rozebírá vymezení skutkové podstaty porušení rozpočtové kázně, zavedené do zákona o rozpočtových pravidlech novelou č. 251/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022. Dle žalobce tato právní úprava plní funkci zákonné „záplaty“ a chybí právně závazný výklad této nové právní úpravy ze strany soudů České republiky. Dle žalobce je tedy na místě, aby právní výklad předložil nadepsaný soud v tomto řízení. Žalobce je přesvědčen, že úmyslem zákonodárce bylo upravit situaci, kdy vlivem porušení podmínek smlouvy o poskytnutí dotace je subjekt, jemuž byla dotace poskytnuta, povinen vrátit předmětné prostředky poskytovateli dotace. Žalobce tvrdí, že v daném případě nebyla smlouva o poskytnutí dotace porušena a v tomto smyslu poukazuje na rozhodnutí žalovaného č. j. 1167/24/5100–10612–713107, jímž bylo zrušeno rozhodnutí správce daně č. j. 1097244/23/3000–31474–709070, ze dne 24. 3. 2023, a zastaveno řízení, kdy předmětem tohoto řízení byl stejný projekt a stejné závěry.

III. Argumentace žalovaného

8. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem.

IV. Posouzení věci krajským soudem

9. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala.

10. Žaloba není důvodná. Právní úprava 11. Podle § 44 odst. 1 písm. l) zákona o rozpočtových pravidlech je porušením rozpočtové kázně: „… neuhrazení peněžních prostředků, které byly za příjemce dotace uhrazeny ze státního rozpočtu na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie; za den, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, se považuje den, kdy byly peněžní prostředky odepsány z účtu státního rozpočtu.“ 12. Dle § 44 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech příjemce dotace, který porušil rozpočtovou kázeň podle § 44 odst. 1 písm. l) téhož zákona, je povinen provést prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu.

13. A podle § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech činí odvod za porušení rozpočtové kázně v případě podle § 44 odst. 1 písm. l) téhož zákona částku, která odpovídá výši peněžních prostředků, které byly uhrazeny ze státního rozpočtu za příjemce dotace na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie.

14. Výše popsané porušení podle § 44 odst. 1 písm. l) zákona o rozpočtových pravidlech zavedla novela č. 251/2021 Sb., přičemž z její důvodové zprávy je důležitá tato pasáž: „V části páté čl. VI jsou v bodech 17 až 23 upraveny situace, dosud českým právním řádem neřešené, kdy v oblasti programů evropské přeshraniční spolupráce, kde není Česká republika řídícím orgánem, může dojít k tomu, že vlivem porušení podmínek smlouvy o poskytnutí dotace je subjekt, kterému byla dotace poskytnuta, povinen vrátit předmětné prostředky poskytovateli dotace. Pokud tak neučiní, je povinna Česká republika na základě Memorand uzavíraných s jednotlivými příhraničními státy a přímo použitelných předpisů (za předpokladu, že tento subjekt má sídlo na území České republiky) tyto prostředky uhradit za předmětný subjekt sama. Tyto prostředky je následně povinna vymáhat po předmětném subjektu, který je nevrátil.“ 15. Podle čl. 143 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, za vyšetřování nesrovnalostí, provedení potřebných finančních oprav a vymáhání neoprávněně vyplacených částek zodpovídají v prvé řadě členské státy.

16. Podle čl. 27 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosince 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce, jestliže se hlavnímu příjemci nepodaří zajistit splacení od ostatních příjemců nebo jestliže se řídícímu orgánu nepodaří zajistit splacení od hlavního či jediného příjemce, nahradí členský stát nebo třetí země, na jejímž území se dotčený příjemce nachází nebo v případě ESÚS je zaregistrován, řídícímu orgánu jakoukoliv částku neoprávněně vyplacenou uvedenému příjemci. Řídící orgán odpovídá za vrácení dotčených částek do souhrnného rozpočtu Unie v souladu s rozdělením závazků mezi zúčastněnými členskými státy, jak je stanoveno v programu spolupráce.

17. Důležité je též memorandum o porozumění k „programu Interreg V–A Slovenská republika – Česká republika schváleného rozhodnutím Európskej komisie č. c.(2015) 4080 zo dňa 11. 6. 2015“ (dále jen „memorandum“), které spolu uzavřely Česká republika a Slovenská republika. Účelem memoranda bylo vytvořit formální rámec spolupráce mezi oběma státy ohledně řízení a implementace programu Interreg V–A Slovenská republika – Česká republika, který je spolufinancován z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj. Podle čl. 7a odst. 6 memoranda v případě zjištění nesrovnalosti vyzve řídící orgán hlavního příjemce k vrácení neoprávněně čerpaných finančních prostředků prostřednictvím žádosti o jejich vrácení. Následující odstavec pak říká, že pokud se hlavnímu příjemci nepodaří zajistit vrácení finančních prostředků od ostatních partnerů nebo se řídícímu orgánu nepodaří zajistit jejich vrácení od hlavního příjemce, pak členský stát, na jehož území se příjemce nachází, nahradí řídícímu orgánu sumu neoprávněně vyplacenou příjemci. A čl. 7a odst. 8 memoranda říká, že členský stát a jeho orgány, na území kterého má sídlo příjemce, jenž se dopustil nesrovnalosti, je zodpovědný za vymáhání neoprávněných finančních prostředků v souladu s národními předpisy.

18. Co je nesrovnalost, definuje nařízení č. 1303/2013 v čl. 2 bodu 36), jako jakékoli porušení ustanovení unijního nebo vnitrostátního právního předpisu týkajícího se jeho uplatňování, které vyplývá z jednání nebo opomenutí hospodářského subjektu zapojeného do provádění fondů ESI, a v důsledku jehož je nebo by mohl být poškozen rozpočet Unie tím, že by byl z rozpočtu Unie uhrazen neoprávněný výdaj. Skutková zjištění 19. Spor mezi stranami se nevede o zjištění skutkového stavu, ale o právní posouzení kauzy. Proto soud jen ve stručnosti popíše klíčové okolnosti.

20. Ministerstvo pôdohospodárstva a rozvoja vidieka Slovenskej republiky (poskytovatel dotace, a zároveň řídící orgán) poskytlo žalobci v rámci programu Interreg V–A Slovenská republika – Česká republika finanční prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj (dále jen „EFRR“) na základě „Zmluvy o poskytnutí nenávratného finančného príspevku – ČÍSLO ZMLUVY: Z SKCZ304021P637“, ze dne 28. 6. 2019, uzavřené mezi poskytovatelem a slovenským městem Holíč (hlavní příjemce). Finanční prostředky byly poskytnuty na projekt s názvem: „Vybudovanie cykloturistickej cesty pre zvýšenie dostupnosti kultúrneho a prírodného dedičstva v prihraničnom regióne“, zkráceně: CYKLOHOBA, registrační číslo: NFP304020P637. Žalobce byl hlavním přeshraničním partnerem projektu a byly mu poskytnuty prostředky z EFRR v celkové výši 120 729,77 € (85 % z 142 035,02 €) na účet č. 115–6818360237, vedený u Komerční banky a.s. v EUR dne 1. 3. 2021 ve výši 120 222,85 € a dne 15. 6. 2021 ve výši 506,92 €.

21. Z přílohy č. 2 ke „Zmluvě o poskytnutí nenávratného finančného príspevku“ vyplývá, že předmětem projektu bylo vybudování moderních cyklotras spadajících do příhraniční oblasti Hodonína a Holíče. Podle bodu 5.1 této přílohy (Aktivity projektu) si žalobce zvolil aktivitu s názvem „Plánovanie, príprava a budovanie cyklistických ciest a turistických chodníkov s dôrazom na zlepšenie prepojenia kultúrne a prírodne významných lokalít v cezhraničnom regióne“ a měřitelným ukazatelem projektu byla stavba nově budované (nebo zmodernizované) cyklotrasy o velikosti 0,2111 km.

22. V roce 2021 provedlo české Ministerstvo financí (auditní orgán) audit daného projektu. Ze zprávy o auditu operace, číslo auditu: SK–CZ/2021/O/011, vyplývá, že Ministerstvo financí dospělo k závěru, že žalobce nesplnil projektovou aktivitu – vybudoval sice přes 200 m dlouhou zpevněnou pozemní komunikaci vedoucí až k přístavu na Baťově kanále (Hodonín – loděnice), avšak ta vnějškově vypadala jako komunikace pro motorová vozidla a nebylo na ní umístěno jakékoliv značení pro cyklisty (např. směrová tabulka s číslem cyklotrasy). Ani ve stavebním povolení, ani v kolaudačním rozhodnutí na tuto stavbu také nebyla o plánovaném užívání komunikace cyklisty ani zmínka. Auditní orgán proto dospěl k závěru, že údajná cyklotrasa nesplňuje právní parametry cyklotrasy. Za další pak auditní orgán žalobci vytkl, že cyklotrasa měla podle dotačních podmínek nově spojovat místa, kde lze předpokládat pohyb cyklistů, a že mělo dojít k lepšímu zpřístupnění dané lokality pro cykloturistiku. Přímo k hodonínské loděnici však už dříve dvě jiné cyklotrasy vedly a nová (třetí) tak postrádala pro cyklisty smysl. Auditní orgán navrhoval finanční opravu ve výši 100 %, tedy vrácení celé dotace z EFRR. Žalobce nicméně rozporoval zjištění auditního orgánu a vysvětloval, že chystá komplexní přeznačení cyklotras na svém území. Auditní orgán proto následně konstatoval, že doplní–li žalobce chybějící značení a zaeviduje daný úsek jako součást existujících cyklotras, pak aplikuje finanční opravu ve výši 25 % z poskytnuté dotace.

23. Na základě výsledků auditu vyzval slovenský řídící orgán dne 21. 2. 2022 město Holíč jako hlavního příjemce dotace k úhradě částky 30 182,43 €. Jelikož se pochybení mělo týkat úseku cyklotrasy na území České republiky, který měl vybudovat žalobce, požádalo jej město Holíč o úhradu této částky, na což žalobce reagoval dopisem, v němž vysvětloval, že závěry auditního orgánu se v současné době snaží zpochybnit, tudíž žádné pochybení neuznává a částku dotace nevrátí. Proto se řídící orgán obrátil na Českou republiku.

24. Finanční úřad obdržel dne 18. 4. 2023 od Ministerstva pro místní rozvoj podnět k prošetření podezření na porušení rozpočtové kázně v souvislosti s výše popsaným projektem. V podnětu ministerstvo uvedlo, že dne 2. 12. 2021 obdrželo výše zmiňovanou auditní zprávu, přičemž v případě, kdy nesrovnalost konstatuje auditní orgán, jedná se o nesrovnalost potvrzenou, tedy výdaje byly nezpůsobilé. Celková výše nezpůsobilých výdajů byla stanovena na 35 508,74 €, z toho podíl státního rozpočtu EFRR činil 30 182,43 €. Tuto částku za žalobce uhradila Slovenské republice Česká republika z účtu zřízeného specificky pro tyto účely.

25. Finanční úřad zahájil daňovou kontrolu dne 25. 9. 2023 a ověřoval, zda žalobce neporušil rozpočtovou kázeň tím, že České republice nevrátil za něj zaplacenou částku 30 182,43 € (podle přepočteného kurzu ČNB šlo o 710 796,23 Kč). Konstatoval, že zjištění Ministerstva financí České republiky jako auditního orgánu mají povahu potvrzené nesrovnalosti a zakládají tak automaticky nezpůsobilost dotovaných výdajů. Přitom odkázal na metodický pokyn finančních toků programů spolufinancovaných z Evropských strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu na programové období 2014–2020. Takto zaplacené výdaje má příjemce povinnost vrátit. Jelikož je nevrátil, musela je za něj uhradit Česká republika odepsáním z mimorozpočtového účtu dne 30. 3. 2023.

26. Není bez zajímavosti, že stejným projektem se zabýval žalovaný v jiné kauze. Žalobce totiž na stejný projekt obdržel též dotaci od Ministerstva pro místní rozvoj na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze státního rozpočtu na spolufinancování projektu realizovaného v rámci programu „Interreg V–A Slovenská republika – České republika“ ze dne 18. 7. 2019, který byl finančně podpořen v rámci tohoto programu na základě „Zmluvy o poskytnutí nenávratného finančného príspevku, číslo Z SKCZ304021P637“ ze dne 28. 6. 2019. Ministerstvo pro místní rozvoj se na finanční úřad obrátilo se závěry výše popsané auditní zprávy a finanční úřad v prvním stupni uzavřel, že žalobce skutečně porušil rozpočtovou kázeň a má vrátit částku 46 161,96 Kč. Žalovaný ale rozhodnutím ze dne 14. 2. 2024, č. j. 1167/24/5100–10612–713107, zrušil prvostupňové rozhodnutí a řízení zastavil. Dospěl k závěru, že žalobce rozpočtovou kázeň neporušil, protože splnil aktivitu projektu definovanou jako vybudování cyklotrasy v délce 0,2111 km (viz bod 31 citovaného rozhodnutí žalovaného). Žalobce nebyl připraven o možnost obrany proti závěru o porušení rozpočtové kázně 27. Před posouzením toho, zda žalobce porušil rozpočtovou kázeň, musí krajský soud blíže vysvětlit kontext celé kauzy.

28. Žalobce obdržel dotaci z EFRR v rámci společného operačního programu České a Slovenské republiky, jehož cílem byla přeshraniční spolupráce a vybudování cykloturistické cesty pro zvýšení dostupnosti kulturního a přírodního dědictví v příhraniční oblasti českého města Hodonín a slovenského města Holíč. Na tomto projektu se finančně podílela Evropská unie a dotace z EFRR měla sloužit k rozvoji příhraniční oblasti. Do jejího čerpání (a realizace projektu) byly zapojeny dva státy, resp. subjekty ze dvou států. Pro určité zjednodušení těchto situací a vzájemné spolupráce mezi státy vydala Evropská unie již výše citované nařízení č. 1299/2013, které tuto spolupráci obecně upravuje. Nařízení stanoví, jaké orgány se musí v takovém případě zřídit a jaká je jejich role. Klíčovým je řídící orgán, který řídí operační program, vypracovává zprávy o provádění programu, ověřuje splnění cílů a plní další funkce stanovené čl. 125 nařízení č. 1303/2013. Tímto řídícím orgánem v této věci bylo zpočátku slovenské Ministerstvo pôdohospodarstva a rozvoja vidieka, následně pak Ministerstvo investícií, regionálneho rozvoja a informatizácie Slovenskej republiky. Nařízení č. 1299/2013 též určuje, jak se řeší případné nesrovnalosti (např. vrácení neoprávněně použitých prostředků z evropských fondů) a jakým způsobem se mezi sebou mají státy vyrovnat. Podle čl. 27 odst. 3 citovaného nařízení je to jednoduché – nepodaří–li se řídícímu orgánu zajistit vrácení peněz od hlavního příjemce (příp. dalších osob), uhradí tuto částku stát, kde daný příjemce sídlí.

29. Detailnější podmínky spolupráce na přeshraničním operačním programu vyplývají z memoranda uzavřeného mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. V něm se jednoznačně uvádí, že nesrovnalost řeší řídící orgán, který vyzývá hlavního příjemce (v tomto případě město Holíč), aby neoprávněně čerpané prostředky vrátil. Hlavní příjemce pak případně vyzývá partnera (v tomto případě žalobce), který nesrovnalost způsobil, aby prostředky vrátil. Pokud se takto nepodaří finanční prostředky navrátit, členský stát, na jehož území se nachází takový „neukázněný“ příjemce, nahradí řídícímu orgánu neoprávněně vyplacenou sumu a následně má sám tyto prostředky vymáhat. I čl. 7a odst. 8 memoranda jasně říká, že vymáhání zaplacených prostředků pak je na České republice a jejích právních předpisech. Krajský soud tu jen na vysvětlenou doplňuje, že členský stát musí vymáhat prostředky, které za příjemce dotace uhradil, po tomto příjemci, protože jinak by mohlo jít o nedovolenou podporu příjemcova podnikání ze strany tohoto státu a tím pádem o narušení vnitřního trhu EU.

30. Mechanismus řešení nesrovnalostí a vrácení neoprávněně poskytnutých plnění lze pro přehlednost shrnout takto: Auditní orgán zjistí nesrovnalost a informuje o ní řídící orgán. Ten vyzve hlavního příjemce, aby celou dotaci nebo její část navrátil, přičemž hlavní příjemce může v návaznosti na to vyzvat k úhradě svého partnera, který za vzniklou nesrovnalost odpovídá. Pokud je takový subjekt z České republiky a dobrovolně neuhradí požadovanou částku, pak ji nahradí řídícímu orgánu Česká republika ze svého rozpočtu. A následně ji podle českého práva vymáhá po daném subjektu.

31. Jako zásadní vnímá soud výhradu žalobce, že v celém tomto procesu není žádný jasně daný okamžik, kdy by mohl český subjekt uplatnit svou obranu proti zjištěním auditního orgánu, tedy postavit proti nim svou vlastní argumentaci a žádat nějakou autoritu o její posouzení. Z tohoto pohledu působí matoucím dojmem zejména dvě věci.

32. Za prvé, auditní zprávu vyhotovilo Ministerstvo financí ČR, tedy český státní orgán. Auditní zpráva však nemá povahu rozhodnutí, protože žalobci ještě neukládá povinnost něco zaplatit, a tudíž možnosti obrany proti výsledkům auditu jsou omezené. Smršťují se v podstatě na diskuzi s auditním orgánem, který může žalobcovu argumentaci uznat (jako se to zčásti stalo v nynějším případě), ale může také setrvat na svých závěrech. Dotaci následně požaduje vrátit zpět slovenský řídící orgán. Ani ten tak ale nečiní rozhodnutím, které by vycházelo z provedeného správního řízení, nýbrž výzvou. Ta je navíc adresována nikoliv žalobci, ale jeho slovenskému partnerovi v dotačním projektu. Ani zde tedy žalobce nemá žádnou jasně danou možnost obrany.

33. Za druhé, jak krajský soud vysvětlil ve skutkových zjištěních, žalobce obdržel na tentýž projekt dotaci i z českého rozpočtu. Závěr auditního orgánu o porušení dotačních podmínek vyvolal nejen žádost o vrácení dotace ze strany řídícího orgánu (a navazující nyní řešené řízení o porušení rozpočtové kázně), ale i reakci českých úřadů, které chtěly vrátit jimi poskytnutou dotaci určenou na tentýž projekt – finanční úřad zahájil řízení a řešil, zda se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. j) zákona o rozpočtových pravidlech, tedy porušení povinnosti stanovené právním předpisem, rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci. Zdrojem konstatování porušení dotačních podmínek byla v obou případech auditní zpráva, která říkala, že žalobce nedodržel cíl postavit cyklotrasu o délce 0,2111 km. A zde nejenže se žalobce proti závěrům auditu bránit mohl, ale dokonce v tom byl plně úspěšný. Žalovaný konstatoval, že závěry auditního orgánu nejsou správné, že žalobce dotační podmínky splnil a že rozpočtovou kázeň neporušil. Odvod mu nakonec nevyměřil.

34. Žalobci se proto logicky zdá, že je tatáž auditní zpráva hodnocena odlišně v různých řízeních. Žalovaný sice vycházel v nynějším řízení z názoru, že v případě, kdy nesrovnalost konstatuje auditní orgán, jedná se o nesrovnalost potvrzenou, a tudíž žalovanému nepřísluší auditní zprávu hodnotit, ale přesto v bodě 27 napadeného rozhodnutí její závěry obhajuje. Tvrdí, že k přístavišti Hodonín beztak vedly dvě další cyklotrasy a že pozemní komunikace postavená žalobcem není jako cyklotrasa nikde vedena (resp. její stavební účel není takto nikde veden). Proto žalobce nepostavil cyklotrasu. Úvahy auditního týmu pak označuje za logické a učiněné v dostatečném rozsahu.

35. Přesně opačné argumenty ale žalovaný uvedl v bodech 30 a následujících rušícího rozhodnutí, které se týkalo české dotace a nynějšímu napadenému rozhodnutí předcházelo zhruba o jeden rok. Tam žalovaný naopak říká, že povinností žalobce bylo vybudovat cyklotrasu, a tu je možné vést i po komunikaci, kterou využívají automobily. Neurčitost dotačních podmínek jde na vrub dotačního orgánu. Podle žalovaného není možné usuzovat na nesplnění cíle projektu jen proto, že cyklotrasa se nezmiňuje ve stavebních dokumentech. Navíc podle zjištění žalovaného je tato cesta jako cyklotrasa označena jak v terénu (což, mimochodem, žalobce evidentně učinil až v reakci na závěry auditu), tak i na internetových stránkách mapy.cz. V rušícím rozhodnutí navíc žalovaný srovnal výklad pojmů cyklotrasa v České republice a Slovenské republice, a dospěl k závěru, že je tento pojem definován stejně. V bodě 38 rušícího rozhodnutí žalovaný shrnul, že vybudovaný úsek komunikace splňuje veškeré náležitosti cyklotrasy.

36. Krajský soud tak nemůže aprobovat názor žalovaného, že se obě zmíněná řízení týkají různých podstat porušení rozpočtové kázně a že dotace byly poskytnuty na základě jiných právních aktů. Ano, dotaci z národních prostředků obdržel žalobce od českého Ministerstva pro místní rozvoj na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace, zatímco v nyní řešené věci ji obdržel na základě smlouvy se slovenským ministerstvem (Zmluva o poskytnutí nenávratného finančného príspevku, číslo Z SKCZ304021P637). To je však nepodstatné, protože obě dotace mají prakticky stejně nastavené cíle a podmínky a tvrzené porušení má v obou případech stejnou povahu – žalobce vybudoval něco jiného než cyklotrasu. Z rušícího rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2024, č. j. 1167/24/5100–10612–713107, jasně vyplývá, že podmínky české dotace vycházely právě ze „zmluvy o poskytnutí nenávratného finančného príspevku“, na jejíž podmínky odkázal žalobce i v žádosti o dotaci od Ministerstva pro místní rozvoj.

37. Oba tyto aspekty celé kauzy skutečně vyvolávají na první pohled dojem, že zatímco v otázce dotace od Ministerstva pro místní rozvoj se žalobci dostalo plného přezkumu závěrů auditní zprávy a on je v řízení před českými daňovými orgány úspěšně vyvrátil, v otázce dotace od slovenského poskytovatele žádnou takovou možnost nikdy neměl. Krajský soud se proto tázal, zda jde o opomenutí zákonodárce, a pokud ano, zda je tu prostor pro jeho nápravu. Nejprve ovšem musel soud analyzovat, co přesně stanoví česká právní úprava a jaký je její účel a smysl.

38. Klíčovým ustanovením je § 44 odst. 1 písm. l) zákona o rozpočtových pravidlech, který jako porušení rozpočtové kázně zakotvil neuhrazení peněžních prostředků, které byly za příjemce dotace uhrazeny ze státního rozpočtu na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie. Jazykový výklad tohoto ustanovení je vcelku jasný. Žalovaný při jeho aplikaci zcela zjevně nemá prostor zkoumat, zda žalobce porušil nějakou dotační podmínku. Podstata tohoto porušení rozpočtové kázně spočívá jednoduše v tom, že žalobce musí České republice vrátit prostředky, které za něj jako za příjemce dotace z evropských fondů zaplatila jinému členskému státu.

39. Žalobce má pravdu v tom, že důvodová zpráva k novele, která dané porušení rozpočtové kázně do českého právního řádu začlenila, to odůvodňuje tím, že může dojít k tomu, že vlivem porušení podmínek smlouvy o poskytnutí dotace je subjekt, kterému byla dotace poskytnuta, povinen vrátit předmětné prostředky poskytovateli dotace. Z této části důvodové zprávy ale nelze dovodit, že porušení smluvních podmínek má přezkoumávat žalovaný či krajský soud (nebo vůbec nějaký státní orgán České republiky). Zákonodárce pouze vysvětlil, na jakou modelovou situaci má norma reagovat. Je logické, že na prvopočátku obdobných kauz musí stát pochybení příjemce dotace a porušení dotačních podmínek. Poté se rozbíhá určitý proces a na jeho konci, nevrátí–li příjemce dotaci zpět, platí Česká republika. Citované ustanovení pak má „pokrýt“ jen vrácení peněz zpět České republice, nikoliv celý proces porušení dotačních podmínek od prvopočátku. Nevyplývá z něj, že by měl mít žalobce, jako partner hlavního příjemce dotace, nějakou možnost se bránit vůči výzvě řídícího orgánu, resp. hlavního příjemce dotace, natož že by měl v té souvislosti právo na nějaké opravné prostředky.

40. Krajský soud se proto tázal, zda jde o mezeru v zákoně, kterou by bylo třeba zaplnit dotvořením práva, ať již pomocí analogie nebo teleologické redukce. Došel však k názoru, že se o žádné opomenutí zákonodárce nejedná. Porušení podmínek dotace poskytnuté slovenským poskytovatelem, mohou totiž autoritativně posoudit jedině slovenské státní orgány, nikoliv ty české. Jedině před nimi tak mohl žalobce závěry auditu napadat, ovšem nikoliv přímo, nýbrž prostřednictvím svého slovenského partnera. Nyní krajský soud tento svůj názor rozvede na půdorysu současné kauzy.

41. Hlavním příjemcem dotace bylo slovenské město Holíč. Žalobce je jeho přeshraničním partnerem. Součástí „zmluvy o poskytnutí nenávratného finančného príspevku“ jsou všeobecné smluvní podmínky, které poté blíže tento proces upravují. V části II čl. 10.7 je nastíněno, jak má probíhat vrácení dotace řídícímu orgánu v případech, kdy neoprávněně použije dotaci partner hlavního příjemce. Konkrétně jde o čl. 10.7 písm. f) všeobecných smluvních podmínek, jehož začátek zní takto: „Ak Hlavný prijímateľ nevráti NFP alebo jeho časť, resp. príjem riadne a včas za Partnera/Partnerov z ČR a nevyžaduje ani jednu z vyššie uvedených možností postupu, Poskytovateľ oznámi túto skutočnosť Ministerstvu pro místní rozvoj ČR.“ 42. Krajský soud záměrně zvýraznil pasáž, podle níž může hlavní příjemce dotace využít určité možnosti postupu předtím, než bude nevrácení dotace oznámeno Ministerstvu pro místní rozvoj České republiky (a rozjede se mašinerie, jejímž výsledkem bude vrácení dotace Českou republikou namísto jejího českého příjemce). Tyto možnosti jsou vypočteny v předcházejícím čl. 10.7 písm. e) všeobecných smluvních podmínek a patří mezi ně pod bodem i. také oznámení o porušení pravidel a podmínek ze „Zmluvy o poskytnutí nenávratného finančného príspevku“ příslušnému správnímu orgánu jako podnět k zahájení řízení (porušení rozpočtové kázně). Jen pro úplnost lze dodat, že pokud by porušení dotačních podmínek spočívalo v porušení pravidel pro veřejné zakázky, oznamuje se věc podle bodu ii., resp. iii. slovenskému úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

43. Z toho vyplývá, že hlavní příjemce dotace, město Holíč, mohl na výzvu poskytovatele dotace k vrácení dotace reagovat požadavkem, aby poskytovatel podal podnět k provedení správního řízení příslušnému správnímu orgánu na Slovensku. V něm se mohl hlavní příjemce dotace proti auditním závěrům českého Ministerstva financí aktivně bránit, přičemž žalobce mu k tomu mohl poskytnout potřebnou argumentační „munici“. Společně mohli zpochybnit závěry auditu a vysvětlit, proč žalobce neporušil dotační podmínky, takže není důvod chtít po něm, resp. po hlavním příjemci dotace, aby vrátili vyplacené peněžní prostředky. V takovém případě by na Slovensku proběhlo řízení obdobné tomu, jaké vedl žalovaný ve věci české dotace, a jeho výsledkem by byl autoritativní úřední závěr slovenských orgánů, zda došlo k porušení dotačních podmínek, a tedy k porušení rozpočtové kázně, či nikoliv.

44. Tato konstrukce dává smysl, protože odpovědnost za čerpanou dotaci z EFRR má slovenský řídící orgán. Žalobce tak měl na svého partnera naléhat, aby auditní závěry a požadovanou finanční opravu zpochybnil před slovenskými úřady. Pokud tak neučinil nebo pokud to pro něj jeho slovenský dotační partner udělat odmítl, další možnost zpochybnit porušení dotačních pravidel již žalobce nemá. V řízení před českými daňovými orgány se již skutečně zkoumá pouze naplnění podmínek výslovně vypočtených v § 44 odst. 1 písm. l) zákona o rozpočtových pravidlech.

45. K tomu je možno dodat, že dotace jsou tradičně vnímány judikaturou správních soudů jako určité dobrodiní ze strany poskytujících subjektů. Postavení poskytovatele dotace a jejího příjemce není rovné, ale vrchnostenské: Z tohoto jeho postavení, na rozdíl od postavení účastníka soukromoprávních vztahů tedy plyne, že může autoritativně rozhodovat o podmínkách poskytnutí dotace, které jsou předmětem jednání mezi ním a příjemcem dotace pouze v té míře, jak stanoví zákon, či v limitech, jež stanoví sám poskytovatel dotace (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009, č. j. 1 Afs 100/2009–63, publ. pod č. 2332/2011 Sb. NSS).

46. V této souvislosti je potřeba říci, že město Holíč jako hlavní příjemce dotace akceptovalo výše popsané podmínky poskytnuté dotace. A stejně tak je akceptoval žalobce, který s městem Holíč spolupracoval a přijal dotaci z EFRR. Chtěl–li se tedy žalobce věcně bránit proti auditním závěrům, měl tak učinit ve spolupráci s hlavním příjemcem dotace na Slovensku, neboť smlouva o poskytnutí finančního příspěvku výslovně předpokládala, že má–li proběhnout nějaký věcný přezkum porušení dotačních podmínek v souvislosti s dotací z EFRR, musí se tak stát jedině před slovenskými úřady.

47. Proto krajský soud dospěl k závěru, že se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. l) zákona o rozpočtových pravidlech, jelikož za něj musela Česká republika vrátit část dotace. Polemika o porušení dotačních podmínek není v této fázi řízení namístě. Žalobce se proti závěrům auditu mohl bránit přímo, což také učinil a auditní orgán snížil požadovanou finanční opravu. Proti tomu se dále mohl bránit žalobcův partner a hlavní příjemce dotace u příslušných slovenských úřadů, leč to neudělal. Žalobci v tuto chvíli opravdu nezbývá nic jiného než vrátit České republice zaplacené peněžní prostředky. Ani ostatní námitky vůči porušení rozpočtové kázně nejsou důvodné 48. V dalších námitkách se žalobce snažil zpochybnit, že by byla naplněna litera zákona, pokud jde o podmínky, za nichž vzniká porušení rozpočtové kázně. Činil tak ovšem velmi formalistickým způsobem, zcela odhlížejícím od účelu a smyslu zákona.

49. Podle žalobce je prvním z předpokladů řešeného porušení rozpočtové kázně to, aby byly peněžní prostředky uhrazeny ze státního rozpočtu.

50. Relevantní část ustanovení § 44 odst. 1 písm. l) zákona o rozpočtových pravidlech říká, že porušením rozpočtové kázně je neuhrazení peněžních prostředků, které byly za příjemce dotace uhrazeny ze státního rozpočtu. Ve věci není sporné, že řídícím orgánem požadovanou částku 30 182,43 € uhradila Česká republika dne 30. 3. 2023 odepsáním z mimorozpočtového účtu certifikačního orgánu. Podle krajského soudu je irelevantní, že požadovaná částka odešla z mimorozpočtového účtu, a nikoliv z účtu rozpočtového. Spojením uhrazených prostředků se státním rozpočtem v daném ustanovení chtěl zákonodárce pouze říci, že Česká republika musí vrácení dotace provést z vlastních prostředků. Tedy že například dlužnou částku neuhradil nějaký soukromý subjekt. To, že stát prostředky z rozpočtu nejdříve převede na mimorozpočtový účet a z něj následně provede platbu, nijak citovanému § 44 odst. 1 písm. l) zákona o rozpočtových pravidlech neodporuje.

51. Žalobce dále zpochybňoval, že na mimorozpočtovém účtu byly (výhradně) prostředky ze státního rozpočtu. Z memoranda o porozumění k programu Interreg V–A Slovenská republika – Česká republika uzavřeného mezi oběma státy ale vyplynulo, že pro zjednodušení a zrychlení úhrady vzájemných pohledávek byl zřízen mimorozpočtový účet certifikačního orgánu a na něj byly 10. 12. 2014 převedeny finanční prostředky ze státního rozpočtu České republiky. Není tedy žádný důvod pochybovat o tom, že na tomto zvlášť zřízeném účtu byly právě jen prostředky ze státního rozpočtu.

52. Totéž platí pro určení rozhodného dne porušení rozpočtové kázně. Tímto dnem je podle § 44 odst. 1 písm. l) zákona o rozpočtových pravidlech den, kdy byly peněžní prostředky odepsány z účtu státního rozpočtu. S ohledem na výše uvedené je podle krajského soudu rozhodným dnem ten den, kdy byly peníze odepsány z mimorozpočtového účtu. Žalobcova konstrukce tu skutečně stojí jen na ryze formálním výkladu dané normy, tedy že je tento den spojen jen s odesláním peněz z účtu státního rozpočtu. Smyslem tohoto pravidla je ale něco jiného. Zákonodárce musel objektivizovat časový okamžik porušení rozpočtové kázně a tímto okamžikem je, laicky řečeno, vyplacení peněz třetí straně za příjemce dotace. Od této chvíle běží prekluzivní lhůta atd. Z jakého účtu stát výplatu provedl, je s ohledem na smysl a účel této regulace nepodstatné.

53. Podle žalobce nebyla splněna ani další podmínka vymezená v § 44 odst. 1 písm. l) zákona o rozpočtových pravidlech, totiž že peníze byly za příjemce dotace uhrazeny ze státního rozpočtu na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie. Podle žalobce Česká republika v jeho případě jen plnila závazek z memoranda uzavřeného mezi ní a Slovenskou republikou, nikoliv závazek plynoucí z předpisu Evropské unie. I v tom se ale žalobce mýlí.

54. Jak soud vysvětlil výše, smyslem zavedení nové skutkové podstaty porušení rozpočtové kázně bylo pokrýt určitý konkrétní typ situace, kterou je přeshraniční spolupráce mezi státy. Zákonodárce určil, jak má fungovat vrácení dotačních prostředků mezi řídícím orgánem, příjemci a ostatními státy. Odkazuje–li § 44 odst. 1 písm. l) zákona o rozpočtových pravidlech na přímo použitelný předpis Evropské unie, myslím tím předpis, který tyto situace řeší. Tím je výše citované nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013, které v čl. 27 odst. 3 mluví o tom, co má dělat řídící orgán, pokud se mu nepodaří zajistit vrácení prostředků od příjemce. Krajský soud tak plně souhlasí se žalovaným, že memorandum mezi Českou republikou a Slovenskou republikou je pouze „technickým“ doplňkem, který říká (v čl. 7), jak konkrétně bude řídící orgán postupovat, jaký orgán bude prostředky vracet, v jaké lhůtě a jak si státy mezi sebou převedou pohledávku vůči příjemci.

55. Proto, ačkoliv vrácení prostředků proběhlo na základě memoranda mezi oběma státy, má tato povinnost původ v přímo použitelném nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013. Námitka je proto nedůvodná. V řízení rozhodovala oprávněná úřední osoba 56. Podle žalobce nebylo řízení před finančním úřadem vedeno oprávněnou úřední osobou, protože součástí spisu nebyl záznam o jejím určení. Žalobce to zmínil při ústním jednání dne 12. 3. 2024, jak vyplývá z protokolu č. j. 891894/24/3000–31474–709070. Tato námitka je ale také nedůvodná.

57. Žalobce tuto námitku nijak právně nerozvádí a není jasné, z čeho podle něj vyplývá, že součástí spisu o daňové kontrole musí být záznam o určení oprávněné úřední osoby. Patrně vychází z § 15 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., podle kterého o tom, kdo je v dané věci oprávněnou úřední osobou, se provede záznam do spisu a správní orgán o tom účastníka řízení na požádání informuje. Smyslem této úpravy je primárně dát účastníkovi řízení na vědomí, kdo řízení vede a na koho se může obrátit. A též mu dát možnost vznést námitku podjatosti.

58. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ale stejnou úpravu nemá. Podle § 12 odst. 4 daňového řádu platí, že o tom, kdo je v dané věci úřední osobou, správce daně osobu zúčastněnou na správě daní na požádání informuje. Úřední osoba na požádání osoby zúčastněné na správě daní sdělí své jméno, služební nebo obdobné označení, a ve kterém organizačním útvaru správce daně je zařazena. Úprava ve správním řádu se v tomto případě nepoužije (§ 262 daňového řádu).

59. Žalobce při výše uvedeném ústním jednání nepožádal o sdělení údajů o úřední osobě, která vede jeho řízení. Vadilo mu jen to, že součástí spisu není záznam o určení této osoby. To ale podle výše citovaného ustanovení daňového řádu nebylo nutné.

60. Nadto žalobci muselo být zřejmé, kdo prvostupňové řízení za finanční úřad vede. V oznámení o zahájení daňové kontroly ze dne 25. 9. 2023, č. j. 2879176/23/3000–31474–709070, se v hlavičce uvádí, který konkrétní pracovník oddělení kontroly zvláštních činností IV věc vyřizuje, včetně telefonního spojení a e–mailové adresy. Totéž je uvedeno na dosavadním výsledku kontrolních zjištění, výše citovaném protokole, rozhodnutí o stanovení lhůty k vyjádření k dosavadnímu výsledku kontrolních zjištění a na zprávě o daňové kontrole. Shrnutí 61. Soud na závěr shrnuje, že se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně tím, že za něj musela Česká republika uhradit část dotace z EFRR. Žalobce se tento závěr snažil zpochybnit různými námitkami, z nichž hlavní spočívala v tom, že nijak neporušil dotační podmínky. S tím ale krajský soud nesouhlasil, protože porušení rozpočtové kázně konstatoval český auditní orgán. Jeho závěry bylo možno zpochybnit před příslušnými slovenskými úřady, což však žalobce, resp. jeho slovenský partner neučinili.

V. Náklady řízení

62. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu těch nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který úspěch ve věci neměl. Žalobce před soudem neuspěl (soud žalobu zamítl jako nedůvodnou), proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu by jinak – jakožto úspěšnému účastníkovi řízení – právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu mu je však nelze přiznat, neboť nepřesahují rámec jeho běžné úřední činnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47, č. 3228/2015 Sb. NSS).

Poučení

I. Vymezení věci II. Argumentace žalobce III. Argumentace žalovaného IV. Posouzení věci krajským soudem Právní úprava Skutková zjištění Žalobce nebyl připraven o možnost obrany proti závěru o porušení rozpočtové kázně Ani ostatní námitky vůči porušení rozpočtové kázně nejsou důvodné V řízení rozhodovala oprávněná úřední osoba Shrnutí V. Náklady řízení