30 C 121/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba s návrhem na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 30 920 Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně v žalobě, která byla doručena zdejšímu soudu do jeho datové schránky dne 19.3.2021, žádá po žalované kompenzaci nemajetkové újmy ve výši 30.920 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25% p. a. z částky 30.920 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdí, že jako spotřebitel, zahájila dne 26. 7. 2017 řízení před finančním arbitrem, vedené pod spis. zn. [spisová značka] [číslo]. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ instituce“) ve věci vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění.

3. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 24. 10. 2019, kdy finanční arbitr určil, že pojistná smlouva [číslo] ze dne 29. 12. 2011 je od počátku neplatná, a dále uložil [Instituce] [anonymizováno] žalobci uhradit částku 32.450 Kč a ve zbytku návrh žalobce zamítl.

4. Žalobkyně jako Navrhovatel podala proti Nálezu námitky, o nichž finanční arbitr rozhodl dne 11. 4. 2020, kdy tímto částečně změnil nález ze dne 24. 10. 2019. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobkyni doručeno dne 14. 4. 2020.

5. Podle znění § 15 odst. 1 ZFA platí, že„ Arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce“ Podle znění § 16 odst. 2 ZFA pak platí, že,, Arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ 6. Žalobkyně očekávala, že spor bude rozhodnut bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonných lhůtách, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl a lhůty k rozhodnutí neprodloužil, ačkoliv mu to zákon umožňoval. Nález tak byl vydán až 24. 10. 2019, tedy po uplynutí více jak 2 letech a 3 měsících a ve lhůtě nebylo vydáno ani rozhodnutí o námitkách.

7. Finanční arbitr nedodržel v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo] zákonné lhůty dané § 15 ZFA a v § 16 ZFA a řízení tak zatížil nesprávným úředním postupem.

8. Finanční arbitr nevydal v řízení nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách, čímž udržoval žalobce po extrémně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku sporu. Tím žalobci ve smyslu § 13 a § 31a ZOdpŠk vznikla nemajetková újma. Řízení před finančním arbitrem trvalo od 26. 7. 2017 do 14. 4. 2020, tedy 32 měsíců a 19 dnů.

9. Řízení se týkalo smlouvy investičního životního pojištění, kterou žalobkyně uzavřela s institucí s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Žalobkyně se na finančního arbitra obrátila v obtížné životní situaci, kdy měla důvodné podezření o neplatnosti této pojistné smlouvy a obávala se, že by o investované peníze (168.350 Kč) mohla přijít. Po celou dobu řízení tak byla žalobkyně v existenční nejistotě, neboť spor se týkal pro žalobkyni významné výše finančních prostředků.

10. Žalobkyni řízení zatěžovalo nejen psychicky, ale i časově, když musela čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra, přestože úřad finančního arbitra byl zřízen s cílem, aby šetřil čas a finance spotřebitelům, jak předpokládá Směrnice pro alternativní řešení spotřebitelských sporů. Právě zákonem garantovaná rychlost a bezplatnost řízení před finančním arbitrem byly hlavní důvody, proč se žalobkyně se sporem obrátila na finančního arbitra a ne na obecný soud.

11. Žalobkyně vyčíslila požadavek na kompenzaci nemajetkové újmy v souladu s platnou judikaturou následovně: kompenzace za rok, resp. měsíc trvání řízení je 15.000 Kč, resp 1.250 Kč dva roky řízení (kompenzace snížená o 50%) 24 měsíců, kompenzace za první dva roky 24 x 625 Kč je 15.000 Kč za dalších 8 měsíců a 19 dnů – tj. 262 dnů (15.000/365 x 262 dnů) je 10.767 Kč celkem vyčísluje žalobkyně na 25.767 Kč.

12. Žalobkyně v souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 68 Co 98/2020-67 požaduje, aby základní výše kompenzace byla navýšena o 20% z důvodu nevydání nálezu ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a nevydání rozhodnutí o prodloužení lhůty na celkovou částku 30.920 Kč 13. Z průběhu řízení před finančním arbitrem je zřejmé, že tento si byl vědom průtahů v řízení, kdy po téměř roce od zahájení řízení, vyzval dne 10. 4. 2018 žalobkyni k vyjádření k právním závěrům finančního arbitra, které ve věci činil a k tomu, aby zvážila zpětvzetí návrhu, což žalobkyně neučinila a vyzvala finančního arbitra k rozhodnutí ve věci, které následně finanční arbitr oddaloval zcela irelevantními výzvami k doložení dalších plateb na pojistnou smlouvu, což finanční arbitr následně činil i v průběhu řízení o námitkách místo toho, aby rozhodl v zákonných lhůtách.

14. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 14. 9. 2020 ke kompenzaci nemajetkové újmy, přičemž žalovaná reagovala dopisem„ Sdělení k žádosti“ ze dne 22. 2. 2021 (doručený právnímu zástupci žalobkyně dne 22. 2. 2021), v němž konstatovala, že v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo]„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení došlo k průtahům“, a dále, že„ se omlouvá za nepřiměřeně dlouhou celkovou dobu řízení pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] a za nesprávný postup finančního arbitra, který neinformoval účastníky o prodloužení lhůt k vydání rozhodnutí.“ 15. Žalobkyně nepovažuje reakci žalované za adekvátní a nepovažuje v daném případě omluvu a konstatování porušení práva ze strany žalované za přiměřenou kompenzaci nemajetkové újmy, kterou žalobkyně v souvislosti s enormními a neodůvodnitelnými průtahy v řízení utrpěla.

16. Žalovaná ve shodě s vyjádřením finančního arbitra, žádá zamítnutí žaloby s tím, že konstatování porušení práva a omluva žalobkyni je plnohodnotnou formou zadostiučinění a žalovaná ji pokládá za dostačující. Ode dne zahájení řízení dne 26.7.2017 do dne shromážděných podkladů rozhodných pro vydání nálezu do 14. 10. 2018, uběhlo 445 dnů.

17. Doba, po kterou finanční arbitr shromažďuje všechny podklady rozhodné pro vydání nálezu, není zákonem nijak upravena, neboť zákonodárce nemohl předem predikovat, jaké všechny druhy sporů bude finanční arbitr řešit, jaká tvrzení budou účastníci řízení předkládat, jak budou v řízení spolupracovat, jaké podklady bude třeba shromáždit apod. Neurčuje-li zákon správnímu orgánu žádné lhůty, je správní orgán povinen podle ustanovení § 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, činit úkony v přiměřené lhůtě a to tak, aby nikomu (správnímu orgánu, účastníkům řízení aj. osobám) nevznikaly zbytečné náklady, a zároveň tak, aby jeho postup zatěžoval dotčené osoby pokud možno co nejméně. Podklady pro vydání nálezu je však finanční arbitr oprávněn ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 správního řádu ve spojení s ustanovením § 10 odst. 3 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, požadovat v takové míře, která mu umožní vydat v řízení rozhodnutí. Podle názoru žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů pro rozhodnutí v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě, shromažďování podkladů o celkové délce 445 dnů je akceptovatelné, a to i s ohledem na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020 č. j.: 63 Co 213/2020-96, na něž žalovaná odkazuje.

18. Žalobkyně dne 1. 9. 2017 na základě výzvy arbitra k odstranění vad návrhu vykazujícího řadu nedostatků ze dne 16.8.2017 finančnímu arbitrovi podáním ze dne 1.9.2017 sdělila, že požadované dokumenty nejsou pro posouzení sporu relevantní a odmítla tak poskytnout finančnímu arbitrovi potřebnou součinnost.

19. Žalobkyně též se k výzvě arbitra na návrh smíru stran Instituce opakovaně nevyjádřila a až dne 14.10.2018 předložila arbitrovi podklady o dosud nezaplaceném pojistném. Teprve až od tohoto data vydal arbitr nález dne 24.10.2019, tj. za b375 dnů a lhůtu danou mu zákonem překročil o 6 měsíců. Celková délka námitkového řízení trvala 158 dnů.

20. Žalovaná podotýká, že věc byla arbitrovi jako formulářové podání, stejně jako stovky dalších (nezřídka promlčených či postoupených nároků), což nepochybně přispělo k celkové délce řízení a odkazuje na vyjádření finančního arbitra, učiněné k žalované v tom smyslu, že právní zástupce žalobkyně (a další právní zástupci) shodně podali k arbitrovi mnoho obdobných návrhů formulářového typu, mnohdy odmítli poskytnout arbitrovi součinnost a neinformovali arbitra o podstatných okolnostech jako zániku smlouvy či mimořádné výplaty či o výplatě odkupného a dokonce, že jejich smlouva byla„ prodána“ smlouvou o postoupení pohledávek svým právním zástupcům či jimi vytvořeným podnikatelským subjektům, aniž by někteří spotřebitelé o zahájení řízení věděli. Toto skupinu spotřebitelů zastupuje konzistentní skupina advokátů, o níž je finanční arbitr přesvědčen, že jsou organizováni společně a přispěli k celkové situaci v projednávání těchto sporů ze životního pojištění.

21. Soud jednal v nepřítomnosti řádně obeslané žalobkyně, jež se k jednání bez omluvy nedostavila.

22. Soud zjistil z výzvy žalobkyně žalované ze dne 14.9.2020 a z přípisu žalované žalobkyni ze dne 22.2.2021, jež byl právnímu zástupci žalobkyně doručen téhož dne, že Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 14. 9. 2020 ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaná na výzvu reagovala dopisem, v němž konstatovala, že v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo]„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení došlo k průtahům“. Dále žalované v dopise uvedla, že„ se omlouvá za nepřiměřeně dlouhou celkovou dobu řízení pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] a za nesprávný postup finančního arbitra, který neinformoval účastníky o prodloužení lhůt k vydání rozhodnutí.“ 23. Ze spisu Finančního arbitra spis. zn. [spisová značka] [číslo] soud zjistil, že Finanční arbitr rozhodl Nálezem ve znění Rozhodnutí o námitkách následovně: Nález finančního arbitra ze dne 24. 10. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] - 11, se ve výroku I., II. a IV. podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi mění tak, že obchodní firma instituce„ [právnická osoba]“ se nahrazuje obchodní firmou„ [právnická osoba]“, současně se ve výroku II. mění výše částky, kterou je instituce povinna zaplatit, a výroky I., II. a IV. nálezu po změně zní: I.. Určuje se, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne 29. 12. 2011 uzavřeli navrhovatel, [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], a instituce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], je od počátku neplatná. II. Instituce, [právnická osoba], je povinna navrhovateli, [celé jméno žalobkyně], zaplatit částku 35.750 Kč (slovy třicet pět tisíc sedm set padesát korun českých), a to do 3 dnů od právní moci nálezu. IV. Instituce, [právnická osoba], je povinna zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 15.000 Kč (slovy patnáct tisíc korun českých) na účet Kanceláře finančního arbitra, č. ú. [číslo], vedený u České národní banky, [variabilní symbol], [konstantní symbol], a to do 15 dnů od právní moci nálezu.

24. Soud ze správního spisu dále zjistil, že řízení bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobkyně finančnímu arbitrovi dne 26. 7. 2017 (viz doručenka z datové schránky arbitra).

25. Finanční arbitr proto žalobkyni dne 16. 8. 2017 vyzval k doložení důkazních prostředků – smluvní dokumentace, písemných potvrzení o uzavření pojistné smlouvy, výpisů o aktuálním stavu pojištění, informace pro zájemce o pojištění osob, přehledů poplatků, modelových příkladů týkajících se výpočtu odkupného, záznamu o požadavcích a potřebách klienta, komunikace žalobkyně s Institucí apod. Dále byla žalobkyně finančním arbitrem vyzvána k vylíčení a doložení rozhodných skutečností ohledně toho, jaká předsmluvní dokumentace jí byla předložena před podpisem smlouvy, zda jí byly zasílány výpisy pojištění a jakým způsobem žalobkyně dospěla k částce 168.350 Kč, jejíhož vydání se v řízení domáhala.

26. Žalobkyně dne 1. 9. 2017 na základě výzvy k odstranění vad podání finančnímu arbitrovi sdělila, že požadované dokumenty nejsou pro posouzení sporu relevantní a odmítla tak poskytnout finančnímu arbitrovi potřebnou součinnost.

27. Dne 24. 10. 2017 oznámil finanční arbitr zahájení řízení Instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu.

28. Instituce dne 7. 11. 2017 požádala finančního arbitra o prodloužení lhůty vzhledem k tomu, že pověřila zastupováním advokáta, k vyjádření. Finanční arbitr této žádosti vyhověl.

29. Dne 13. 11. 2017 Instituce předložila finančnímu arbitrovi své vyjádření k návrhu a podklady.

30. Dne 9. 4. 2018 finanční arbitr předběžně posoudil shromážděné podklady a vyzval žalobkyni ke zvážení dalšího procesního postupu v řízení, a to s ohledem na námitku promlčení vznesenou Institucí v průběhu řízení a též na návrh smírného vyřízení věci ze strany Instituce, když Instituce ještě před zahájením řízení před finančním arbitrem nabídla žalobkyni dne 20. 3. 2017 smírné řešení v podobě vyplacení částky 131.232 Kč a úhrady nákladů právního zastoupení ve výši 16.166 Kč.

31. Dne 6.4.2018 byla žalobkyně vyrozuměna arbitrem o vznesené námitce promlčení a návrhu smírného řešení Institucí.

32. Žalobkyně se k výzvě finančního arbitra nikterak nevyjádřila a proto byla opětovně dne 26. 4.2018 vyzvána k podání vyjádření.

33. Žalobkyně poté dne 7. 5. 2018 finančnímu arbitrovi sdělila, že s právním názorem finančního arbitra nesouhlasí a požaduje rozhodnutí ve věci.

34. Dne 9. 8. 2018 vyzval finanční arbitr žalobkyni, aby předložila podklady prokazující výši jejího nároku na vydání bezdůvodného obohacení a dne 14.8.2018 žalobkyně podáním vyhověla opakované výzvě arbitra ohledně jejích tvrzení o mimořádných výběrech a dosud zaplacené výše na pojistném.

35. Žalobkyně dne 14. 10. 2018 předložila finančnímu arbitrovi podklady o dosud zaplaceném pojistném.

36. Dne 19. 11. 2018 finanční arbitr informoval účastníky řízení o prodloužení lhůty pro vydání nálezu do 7. 12. 2018.

37. Dne 11. 6. 2019 finanční arbitr vyzval Instituci k předložení aktuálního stavu zaplaceného pojistného. Instituce požadované podklady předložila dne 18. 6. 2019.

38. Za den doručení poslední relevantní informace pro vydání nálezu finančnímu arbitrovi doručena je v posuzovaném případě možno považovat den 18.6.2019, kdy Instituce dodala finančnímu arbitrovi podklady potřebné pro rozhodnutí o výši bezdůvodného obohacení (přehled placeného pojistného).

39. Finanční arbitr vydal nález dne 24. 10. 2019.

40. Proti vydanému nálezu podala dne 5. 11. 2019 námitky Instituce a dne 6. 11. 2019 finanční arbitr vyzval žalobkyni k vyjádření se k námitkám Instituce.

41. Žalobkyně též podala proti nálezu finančního arbitra námitky dne 11. 11. 2019 a dne 19. 11. 2019 finanční arbitr vyzval Instituci k vyjádření se k námitkám žalobkyně.

42. Dne 26. 11. 2019 finanční arbitr sdělil žalobkyni, že prodlužuje lhůtu k vydání rozhodnutí o námitkách o 30 pracovních dní a současně žalobkyni vyzval, aby doložila rozhodné informace pro případnou úpravu výše bezdůvodného obohacení.

43. Dne 26. 11. 2019 pak finanční arbitr informovali Instituci o prodloužení lhůty k vydání k rozhodnutí o námitkách o 30 pracovních dní a současně Instituci vyzval k doložení rozhodné informace pro případnou úpravu výše bezdůvodného obohacení.

44. Dne 5. 12. 2019 Instituce předložila požadované podklady, které finanční arbitr předložil dne 13. 12. 2019 žalobkyni.

45. Dne 11. 4. 2020 pak finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách.

46. Řízení o námitkách tedy započalo dne 5. 11. 2019 a skončeno bylo rozhodnutím o námitkách dne 11. 4. 2020. Celková délka trvání námitkového řízení tudíž činí 158 dnů.

47. Soud po dokazování provedeném ve výše uvedeném rozsahu vzal za prokázané, že řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobkyně finančnímu arbitrovi dne 26. 7. 2017 (viz doručenka z datové schránky arbitra).

48. Finanční arbitr žalobkyni dne 16. 8. 2017 vyzval k doložení důkazních prostředků – smluvní dokumentace, písemných potvrzení o uzavření pojistné smlouvy, výpisů o aktuálním stavu pojištění, informace pro zájemce o pojištění osob, přehledů poplatků, modelových příkladů týkajících se výpočtu odkupného, záznamu o požadavcích a potřebách klienta, komunikace žalobkyně s Institucí apod. Dále byla žalobkyně finančním arbitrem vyzvána k vylíčení a doložení rozhodných skutečností ohledně toho, jaká předsmluvní dokumentace jí byla předložena před podpisem smlouvy, zda jí byly zasílány výpisy pojištění a jakým způsobem žalobkyně dospěla k částce 168 350 Kč, jejíhož vydání se v řízení domáhala.

49. Žalobkyně dne 1. 9. 2017 na základě výzvy k odstranění vad podání finančnímu arbitrovi sdělila, že požadované dokumenty nejsou pro posouzení sporu relevantní a odmítla tak poskytnout finančnímu arbitrovi potřebnou součinnost.

50. Dne 24. 10. 2017 oznámil finanční arbitr zahájení řízení Instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu.

51. Instituce dne 7. 11. 2017 požádala finančního arbitra o prodloužení lhůty vzhledem k tomu, že pověřila zastupováním advokáta, k vyjádření a finanční arbitr této žádosti vyhověl.

52. Dne 13. 11. 2017 Instituce předložila finančnímu arbitrovi své vyjádření k návrhu a podklady.

53. Dne 9.4.2018 byla žalobkyně vyrozuměna arbitrem o vznesené námitce promlčení a návrhu smírného řešení Institucí, když Instituce nabídla žalobkyni smírné řešení v podobě vyplacení částky 131.232 Kč a úhrady nákladů právního zastoupení ve výši 16.166 Kč.

54. Žalobkyně se k výzvě finančního arbitra nikterak nevyjádřila a proto byla opětovně dne 26. 4.2018 vyzvána k podání vyjádření.

55. Žalobkyně poté dne 7. 5. 2018 finančnímu arbitrovi sdělila, že s právním názorem finančního arbitra nesouhlasí a požaduje rozhodnutí ve věci.

56. Dne 9. 8. 2018 vyzval finanční arbitr žalobkyni, aby předložila podklady prokazující výši jejího nároku na vydání bezdůvodného obohacení a současně ji vyzval k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, a to v termínu 8. 10. 2018.

57. Dne 14.8.2018 žalobkyně podáním vyhověla opakované výzvě arbitra ohledně jejích tvrzení o mimořádných výběrech a dosud zaplacené výše na pojistném.

58. Žalobkyně dne 14. 10. 2018 předložila finančnímu arbitrovi podklady o dosud zaplaceném pojistném.

59. Dne 19. 11. 2018 finanční arbitr informoval účastníky řízení o prodloužení lhůty pro vydání nálezu do 7. 12. 2018.

60. Dne 11. 6. 2019 finanční arbitr vyzval Instituci k předložení aktuálního stavu zaplaceného pojistného. Instituce požadované podklady předložila dne 17. 6. 2019.

61. Za den doručení poslední relevantní informace pro vydání nálezu finančnímu arbitrovi doručena je v posuzovaném případě možno považovat den 18.6.2019, kdy Instituce dodala finančnímu arbitrovi podklady potřebné pro rozhodnutí o výši bezdůvodného obohacení (přehled placeného pojistného).

62. Finanční arbitr vydal nález dne 24. 10. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] – 11 v tomto znění: Určuje se, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne 29. 12. 2011 uzavřeli navrhovatel, [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], a instituce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], je od počátku neplatná. Instituce, [právnická osoba], je povinna navrhovateli, [celé jméno žalobkyně], zaplatit částku 32.450 Kč (slovy třicet dva tisíc čtyři sta padesát korun českých), a to do 3 dnů od právní moci nálezu. Návrh navrhovatele, [celé jméno žalobkyně], se ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítá. Instituce, [právnická osoba], je povinna zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 15.000 Kč (slovy patnáct tisíc korun českých) na účet Kanceláře finančního arbitra, č. ú. [číslo], vedený u České národní banky, [variabilní symbol], [konstantní symbol], a to do 15 dnů od právní moci nálezu.

63. Proti vydanému nálezu podala dne 5. 11. 2019 námitky Instituce a dne 11. 11. 2019 žalobkyně.

64. Řízení o námitkách tedy započalo dne 5. 11. 2019 a skončeno bylo rozhodnutím o námitkách dne 11. 4. 2020.

65. Finanční arbitr rozhodl o námitkách Rozhodnutím o námitkách následovně: Nález finančního arbitra ze dne 24. 10. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] - 11, se ve výroku I., II. a IV. podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi mění tak, že obchodní firma instituce„ [právnická osoba]“ se nahrazuje obchodní firmou„ [právnická osoba]“, současně se ve výroku II. mění výše částky, kterou je instituce povinna zaplatit, a výroky I., II. a IV. nálezu po změně zní: I.. Určuje se, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne 29. 12. 2011 uzavřeli navrhovatel, [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], a instituce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], je od počátku neplatná. II. Instituce, [právnická osoba], je povinna navrhovateli, [celé jméno žalobkyně], zaplatit částku 35.750 Kč (slovy třicet pět tisíc sedm set padesát korun českých), a to do 3 dnů od právní moci nálezu. IV. Instituce, [právnická osoba], je povinna zaplatit sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 15.000 Kč (slovy patnáct tisíc korun českých) na účet Kanceláře finančního arbitra, č. ú. [číslo], vedený u České národní banky, [variabilní symbol], [konstantní symbol], a to do 15 dnů od právní moci nálezu.

66. Celková délka trvání námitkového řízení činila 158 dnů.

67. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 14. 9. 2020 ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaná na výzvu reagovala dopisem doručeném žalobkyni dne 22.2.2021, v němž konstatovala, že v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo]„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení došlo k průtahům“. Dále žalované v dopise uvedla, že„ se omlouvá za nepřiměřeně dlouhou celkovou dobu řízení pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] a za nesprávný postup finančního arbitra, který neinformoval účastníky o prodloužení lhůt k vydání rozhodnutí.“ 68. Po právní stránce lze věc posoudit takto: podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

69. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.Podle odst. 2 cit. ustanovení byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.Podle odst 3 cit. ustanovení nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

70. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 71. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Žalobkyně podmínku splnila, dne 22.2.2021 byl žalobkyni zaslán přípis, v němž žalovaná konstatovala, že v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení došlo k průtahům a zároveň se žalobkyni omluvila za nepřiměřeně dlouhou celkovou dobu řízení pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] a za nesprávný postup finančního arbitra, který neinformoval účastníky o prodloužení lhůt k vydání rozhodnutí.“ 72. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení.

73. Řízení před finančním arbitrem spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jde ohledně práva na odčinění újmy způsobené nepřiměřenou délkou takového řízení o jediný nárok i v případě, kdy řízení částečně probíhalo před správními orgány a částečně před soudy. Dle výše citované judikatury má v tomto případě za žalovanou jednat Ministerstvo financí.

74. Dle čl. 38 Listiny základních práv a svobod:„ (1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. (2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.“ 75. Dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy:„ Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 76. Ustanovení čl. 38 Listiny hovoří ve svém prvním odstavci výhradně o řízeních soudních. Druhý odstavec již výslovně nestanoví, zda práva zde upravená se vztahují pouze na soudní řízení, anebo i na řízení jiná. Jelikož druhý odstavec navazuje na úpravu prvního odstavce, je nutné dovodit, že i tento odstavec se vztahuje především na řízení soudní. Uvedený závěr lze dovodit i z obsahu tohoto ustanovení, neboť toto ustanovení mimo jiné upravuje právo, aby věc byla projednána veřejně. Veřejnost jednání je znakem odlišujícím řízení před orgánem moci soudní od řízení před ostatními orgány veřejné moci, především před orgánem moci výkonné. Nelze tak dovodit právo žalobkyně z čl. 38 odst. 2 Listiny právo na přiměřenou délku správního řízení. Toto právo nelze jednoznačně dovodit ani z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť ten hovoří o„ projednání soudem“ a o rozhodnutí o„ občanských právech nebo závazcích“. Citované ustanovení tak vedle trestních věcí chrání práva účastníků výlučně v řízeních, v nichž má být rozhodnuto o jejich občanských právech nebo závazcích.

77. Z judikatury ESLP však plyne závěr, že tento soud termín„ projednání soudem“ vykládá široce, a tudíž za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud tento orgán rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka (srov. např. Sramek proti Rakousku, rozsudek ze dne 22. 10. 1984, stížnost č. 8790/79). Evropský soud ve své judikatuře dále dovodil, že pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy nestačí slabý vztah předmětného sporu k civilním právům a závazkům stěžovatelů, nýbrž výsledek řízení musí být pro tato práva a závazky určující, jinými slovy musí se týkat jejich existence, rozsahu nebo podmínek výkonu (srov. Le Compte, Van Leuven a De Meyere proti Belgii, rozsudek ze dne 23. 6. 1981, stížnosti č. 6878/75 a 7238/75, nebo Krosta proti Polsku, rozsudek ze dne 2. 2. 2010, stížnost č. 36137/04).

78. Podle čl. 6 odst. 1 věty první zákona č. 209/1992 Sb., Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP termín„ projednání soudem“ vykládá široce, když za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka, ovšem pouze za splnění podmínky, že je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu a že na správní řízení soudní přezkum rovněž navazuje (pouze tehdy lze uvažovat o přiměřenosti celkové délky správního a soudního řízení). Řízení před finančním arbitrem nahrazuje sporné řízení před soudem (§1 odst. 1 ZFA), kdy finanční arbitr rozhoduje o subjektivních právech spotřebitele a instituce. Soud má za to, že řízení před finančním arbitrem se přímo týká majetkových práv a má přímý dopad do majetkové sféry účastníka, proto na ně dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a imateriální újma vzniklá nepřiměřenou dobou tohoto řízení se presumuje. K témuž závěru se přiklonil Městský soud v Praze, např. v rozsudku ze dne 24.6. 2020, č.j. 68 Co 98/2020 – 67, ze dne 9.9.2020, čj. 62 Co 213/2020-96 a v řadě dalších. K možnosti aplikace čl. 6 Úmluvy na posouzení tvrzené újmy žalobkyně dospěl rovněž Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 14. října 2020, sp. zn. II. ÚS 570/2020.

79. S ohledem na § 13 ZOdpŠk je tak třeba na posouzení přiměřenosti délky řízení a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

80. Lhůtu pro nalézací řízení před arbitrem stanoví § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi (dále také jen„ ZFA“), podle kterého arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr má účastníky řízení bezodkladně vyrozumět o prodloužení lhůty. Na rozhodnutí o námitkách proti nálezu má arbitr dle § 16 odst. 2 ZFA lhůtu 30 dnů ode dne doručení námitek arbitrovi, ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit. Podle § 24 ZFA se pro řízení podle tohoto zákona podpůrně užije správní řád (500/2004 Sb.). Dle § 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

81. V případě správního řízení, které je vázáno zákonnými lhůtami, neuplatní § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk. Z dikce tohoto ustanovení totiž jednoznačně vyplývá, že povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě má státní orgán pouze tehdy, pokud zákon žádnou lhůtu nestanoví. Tentýž závěr lze dovodit z § 6 odst. 1 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“).

82. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že lhůta pro vydání nálezu začíná běžet od podání jejího návrhu finančnímu arbitrovi. Počátek běhu lhůty je tudíž spojen s okamžikem shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí.

83. Řízení před finančním arbitrem lze rozčlenit do dvou fází. V první fázi dochází ke shromažďování podkladů, V první fázi řízení finanční arbitr obstará veškeré podklady nutné pro zjištění relevantního skutkového stavu. Právě určení počátku, resp. konce, druhé fáze řízení je stěžejní spornou otázkou v dané věci. Počátek této lhůty totiž též není spojen se zahájením správního řízení, nýbrž s „ okamžikem vědomosti o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní předběžné právní zhodnocení, že došlo k porušení zákona jako takového“ (z rozsudku NSS ze dne 16. 4. 2010, č. j. 7 As 11/2010 - 134, který následuje nález Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2010, sp. zn. IV. ÚS 946/09). Jestliže se podklady v uvedeném rozsahu dostanou do dispozice finančního arbitra, je třeba mít za to, že je shromáždil (obdržel úplný spis). Též podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále také„ NSS“) č. j.: 9 As 36/2018 – 37 ze dne 31. 5. 2018, je rozhodné datum, ke kterému se váže počátek běhu lhůt, den, kdy finanční arbitr shromáždil veškeré podklady rozhodné pro vydání nálezu, tedy den skutečného obdržení posledního relevantního podkladu.

84. Povinnost finančního arbitra vyrozumět účastníky řízení o tom, že shromáždil veškeré podklady, které jsou nezbytné k rozhodnutí ve věci, však nelze spojovat s počátkem druhé fáze řízení. Takové řešení by totiž odporovalo textu citovaných právních předpisů ohledně počátku běhu lhůty (tj., § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, který hovoří o shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí. Bezodkladná povinnost finančního arbitra vyrozumět účastníky řízení o shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí, zaručuje, že se účastníci řízení o okamžiku počátku druhé fáze řízení dozvědí, a to včas, aby případně mohli hájit svá práva ve správním (popř. soudním) řízení. Je tak maximálně respektována zásada rychlosti řízení i princip právní jistoty účastníků.

85. Řízení před finančním arbitrem skončí nejpozději do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí, přičemž o tomto okamžiku je finanční arbitr povinen účastníky řízení bezodkladně vyrozumět. Lze žalobkyni přisvědčit, že finanční arbitr ji o tom, že skončila prvá fáze správního řízení je stran arbitra ukončena, nevyrozuměl.

86. Účelem druhé fáze řízení je meritorní skončení sporu před finančním arbitrem vydáním autoritativního rozhodnutí (nálezu). Zpracování, analyzování, hodnocení a právní posouzení získaných poznatků musí být včleněno do druhé fáze řízení, která je omezena nejzazší možnou lhůtou pro vydání rozhodnutí.

87. Právní úprava navíc předvídá ve zvláště složitých případech možnost prodloužení této lhůty.

88. Pokud tedy finanční arbitr usiluje o nalezení smírného řešení sporu (k čemuž je podle § 1 odst. 3 zákona o finančním arbitrovi dokonce povinen), musí postupovat tak, aby – pro případ že se mu smírné řešení nalézt nepodaří –, nejpozději ve lhůtě 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí rozhodl v řízení nálezem.

89. Podle § 15 odst. 1, věty prvé zákona o finančním arbitrovi finanční arbitr vydá nález bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí, nelze – li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů.

90. Lhůtu stanovenou v § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi je tak nutné pokládat za nejzazší přípustnou lhůtu ke skončení věci. K autoritativnímu rozhodnutí nezbytné přistoupit vždy tehdy, nepodaří-li se spor vyřešit smírným způsobem.

91. V posuzovaném případě druhá fáze řízení začala běžet den po té, kdy Instituce zaslala arbitrovi požadované podklady, zejména stav pojistné smlouvy ke dni 13.6.2019 a přehled zaplaceného pojistného tedy dne 18.6.2019.

92. Zákonná 90tidenní lhůta tak uplynula dne 17.9.2019 a byla překročena o 36 dnů, neboť Finanční arbitr vydal Nález dne 24.10.2019.

93. Námitkové řízení bylo zahájeno doručením Námitky proti Nálezu dne 5.11.2019, kterou podala Instituce. Následně dne 11.11.2019 námitku podal Navrhovatel. Rozhodnutí o námitkách bylo vydáno dne 11.4.2020, tedy za 5 měsíců.

94. Podle § 16 odst. 2, věty druhé zákona o finančním arbitrovi arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi, ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů, nelze li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

95. Finanční arbitr překročil lhůtu k vydání rozhodnutí o námitkách o 3 měsíce.

96. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1, věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 téhož zákona. I v případě právnických osob se postupuje srovnatelným způsobem, tedy i jim zpravidla náleží stejné zadostiučinění jako osobám fyzickým.

97. Podle ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující.

98. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu.

99. Právní úprava § 31a odst. 2 OdpŠk stanoví určitá pravidla, podle kterých musí soud (případně již příslušný orgán v rámci předběžného projednání nároku) při stanovení formy zadostiučinění postupovat, a to s ohledem na přiměřenost zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmě.

100. Forma peněžité satisfakce přichází do úvahy jako prostředek odškodnění závažné nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostatečné. Přiznání peněžité částky proto konzumuje požadavek na konstatování porušení práva. Konstatování porušení práva v tom smyslu, že došlo k nezákonnému rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu, je nutným předpokladem pro možnost přiznat poškozenému finanční náhradu, a proto je v odůvodnění rozhodnutí vždy, ať už explicitně či implicitně, obsaženo. Konstatování porušení práva ve výroku rozhodnutí je namístě v případě, že se jiná forma náhrady poškozenému nepřiznává, neboť je tím zároveň zdůrazněna hodnota této formy morálního zadostiučinění jako dostatečné a plnohodnotné náhrady za vzniklou nemajetkovou újmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009).

101. Na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Pokud konstatování porušení práva nepředstavuje samo o sobě postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je na zvážení soudu, zda nemajetkovou újmu není možné nahradit jinak, např. formou omluvy. Jednotlivé prostředky nápravy se přitom mohou lišit podle toho, zda došlo ke vzniku nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky řízení či z důvodu jiného nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí.

102. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Poskytnutí finanční náhrady je tedy považováno za formu zadostiučinění pro poškozené nejsilnější a nejhodnotnější, zatímco konstatování porušení práva za pouhý mezník nutný k vyjádření, že k určitému pochybení orgánů veřejné moci došlo.

103. Je namístě uzavřít, že předmětné řízení bylo nepřiměřeně dlouhé ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, tím je splněna první ze tří podmínek odpovědnosti státu. Imateriální újmu žalobkyně lze, jak už bylo vysvětleno výše, presumovat. Při hodnocení vzniklé újmy ve smyslu § 31a OdpŠk se proto soud přidržel stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 206/2010 a dospěl k závěru, že kompenzace újmy žalobkyně ve formě konstatování porušení práva je dostačující. Žalovaná v reakci na předběžné uplatnění nároku již konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a žalobkyni se písemně omluvila.

104. Soud přisvědčuje žalované, jak je mu známo z jeho činnosti, že právní zástupce žalobkyně podal k arbitrovi vícero obdobných návrhů, potažmo následně ke zdejšímu soudu jak dle části třetí o.s.ř., tak též dle části páté o.s.ř.

105. Význam řízení tvrzený žalobkyní je doložen skutečností, že žalobkyně nepřistoupila na smír nabídnutý ji žalovanou v částce 131 232 Kč a nahrazení nákladů právního zastoupení ve výši 16 166 Kč, aby následně bylo žalobkyni Nálezem ve spojení s rozhodnutím o námitkách přiznána částka ve výši 35 750 Kč a na nákladech řízení částka v nulové výši. Žalobkyně, zastoupena advokátem, si musela být vědoma vzájemného vypořádání nároků obou účastníků smlouvy z titulu bezdůvodného obohacení a byla zpravena o vznesení námitky promlčení stran Institucí sdělením arbitra ze dne 6.4.2018, přesto na smírné řešení nepřistoupila.

106. Je-li porušení práva poškozeného konstatováno již v rámci předběžného projednání nároku na náhradu škody (§ 14 zák. č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a příslušný úřad se za ně omluvil, a má-li soud následně tuto formu zadostiučinění za přiměřenou, musí žalobu zamítnout jako nedůvodnou.

107. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 a dále 300 Kč za každý ze tří úkonů (převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání).