30 C 131/2025 - 24

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalovanému: [právnická osoba], IČO [Anonymizováno] sídlem [adresa] o zaplacení 20 047 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 20 047 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 500 Kč od 1. 4. 2025 do 30. 4. 2025 a z částky 20 047 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 503 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 22. 5. 2025 domáhal zaplacení částky ve výši 20 047 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o doplatek jeho platu za únor 2025 a březen 2025, neboť na základě z. č. 57/2025 Sb., který nabyl účinnosti dne 7. 3. 2025 vydal předseda [Anonymizováno] platební výměr [spisová značka], kterým byl jeho plat snížen z původní částky platné v lednu 2025 ve výši 168 200 Kč na 158 200 Kč v únoru 2025 a na 143 134 Kč v březnu 2025, kdy měl žalobce též dva dny dovolené, ale správně měl jeho plat činit 152 181 Kč. (168 200 /21 x 19). Dále se žalobce domáhal rozdílu v platbách víceúčelové paušální náhrady, kdy mu měla být v únoru 2025 vyplacena částka ve výši 7 200 Kč, ale byla mu vyplacena částka ve výši 6 700 Kč, stejně tak v březnu 2025. Rozdíl činil 2 x 500 Kč.

2. Žalobce doplnil, že je byl jmenován do funkce soudce u [název] a tuto funkci vykonával též od 1. 1. 2025 do 31. 3. 2025. V uvedeném období náležel žalobci platový koeficient 1,30.

3. Žalobce se domníval, že v důsledku změny zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu (dále jen z.č. 236/1995 Sb. o platu) provedené zákonem č. 57/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu ve znění pozdějších předpisů, některé další zákony (dále jen zákon č. 57/2025 Sb.), který nabyl účinnosti dne 7. 3. 2025, došlo pro období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 k neústavní platové restrikci vůči soudcům, a to za a) snížením platu v době od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 v důsledku stanovení platové základny pro soudce ve výši 121 685 Kč a za b) snížením náhrady výdajů v době od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 v důsledku stanovené platové základny pro soudce ve výši 121 685 Kč. Žalobce s těmito platovými restrikcemi nesouhlasil, považoval je za neústavní a v rozporu s primárním právem Evropské unie. Žalobce doplnil, že nový platový výměr účinný od 1. 2. 2025 datovaný dne 7. 3. 2025 mu byl předán teprve dne 19. 3. 2025, což bylo podle jeho názoru i v rozporu se zákonem č. 262/2006 Sb. v účinném znění, tj. se zákoníkem práce. Žalobce upozornil, že zákoník práce v ustanovení § 113 odst. 1, 3, který je přiměřeně použitelný i na pracovní vztah soudce, stanoví, že mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet. Aplikací uvedeného pravidla na jeho případ je tudíž nutné dospět k závěru, že o výši mzdy za období od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025 měl být žalobce informován nejpozději do 31. 1. 2025 a o výši mzdy pro období od 1. 3. 2025 do 31. 3. 2025 nejpozději do 28. 2. 2025. To se však nestalo a žalobce bylo o výši mzdy informován novým platebním výměrem datovaným dne 7. 3. 2025 až dne 19. 3. 2025. Žalovaný tak zjevně pro výpočet platu použil nesprávný právní předpis.

4. Žalobce upozornil, že v období do 31. 12. 2023 činila platová základna pro soudce trojnásobek průměrné hrubé měsíční mzdy. Zákon č. 349/2023 Sb. s účinností od 1. 1. 2024 snížil násobek průměrné hrubé měsíční mzdy z trojnásobku na 2,822násobek. Slovo 2,822násobek však bylo uplynutím dne 31. 12. 2024 zrušeno nálezem Ústavního soudu Pl. 5/24. V tomto nálezu se Ústavní soud vyslovil k časovým účinkům tohoto nálezu tak, že i když je ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb. ve slově 2,822násobek zrušeno až uplynutím dne 31. 12. 2024, obecné soudy jsou oprávněny a povinny jej neaplikovat v případě soudcovských platů již ode dne 1. 1. 2024. Současně rozhodl, že při určení platové základny pro soudce od 1. 1. 2024 je třeba vycházet z trojnásobku průměrné hrubé měsíční mzdy. V důsledku nálezu Pl. ÚS 5/24 byl proto soudcům v období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 vyplácen plat určený z platové základny odpovídající trojnásobku. Protože do 31. 12. 2024 nedošlo k přijetí zákonné úpravy, která by upravila výslovné určení násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok, vznikla, počínaje dnem 1. 1. 2025 v právní úpravě soudcovských platů mezera, spočívající v absenci výslovného určení násobku průměrné hrubé měsíční mzdy, od něhož se odvíjí platová základna soudcovských platů. Tuto mezeru bylo třeba vyplnit ústavně konformním způsobem a v období od 1. 1. 2025 do 6. 3. 2025 vyjít ze závěrů Ústavního nálezu č. Pl. ÚS 5/24. V měsíci únoru a březnu roku 2025 bylo třeba určit plat soudce z platové základny, která odpovídala trojnásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství podle údaje zveřejněného Českým statistickým úřadem za předminulý kalendářní rok (2023).

5. Zákonem č. 57/2025 Sb. došlo k úpravě platové základny pro soudce na pevnou částku ve výši 121 685 Kč. Tento zákon nabyl účinnosti dne 7. 3. 2025. Článek II však určil, že pro období od 1. 1. 2025 do dne účinnosti zákona č. 57/2025 Sb. se při určení výše platové základny postupuje podle zákona č. 236/1995 Sb. ve znění ode dne účinnosti zákona č. 57/2025 Sb. Ustanovení článku II zákona č. 57/2025 Sb. tak nese znaky pravé retroaktivity a v okolnostech jeho přijetí nelze shledat důvod pro připuštění některé z výjimek dříve Ústavním soudem vymezených pro průlom do zákazu pravé retroaktivity. Ústavní soud totiž opakovaně uvedl, že pravá retroaktivita nemá v právním státě místo tam, kdy zákonodárce se již dříve mohl ,,dostat ke slovu“ nicméně tak neučinil. Změna zákona č. 236/1995 Sb., která byla provedena zákonem č. 57/2025 Sb. nesplňuje ústavněprávní požadavky pro zásahy do materiálního zabezpečení soudců, které plynou z četné judikatury Ústavního soudu, a proto je proto neústavní. Je tomu tak zejména z následujících důvodů: Návrh zákona č. 57/2025 Sb. nebyl projednán se soudní mocí, nebyly naplněny ústavněprávní požadavky obsahové stránky důvodové zprávy k návrhu zákona č. 57/2025 Sb., byl prolomen zákaz pravé retroaktivity, byla porušena zásada proporcionality platové restrikce vůči soudcům oproti ostatním ,,služebníkům státu,“ a platová restrikce vůči soudcům nebyla objektivně odůvodněna výjimečnými okolnostmi, s ohledem na platové restrikce vůči soudcům z předchozích let se nejedná o výjimečnou a dočasnou restrikci, ale jedná se o opakované porušení systémové platové solidarity soudců se všemi zaměstnanci v národním hospodářství v důsledku opětovného vyloučení z tzv. platového automatu. Tento rozpor s ústavním pořádkem nemůže obecný soud vyřešit sám.

6. Žalobce se domníval, že obecný soud je, v řízení o této žalobě, povinen posoudit soulad shora uvedené platové restrikce s primárním právem Evropské unie, neboť primární právo je přímo a přednostně aplikovatelné před vnitrostátním právem, pokud obsahuje přesné, jasné a bezpodmínečné pravidlo. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 2. 2018 ve věci portugalských soudců vedený pod sp. zn. C -64/16 a rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 2. 2025 ve spojených věcech polských a litevských soudců vedených pod spisovými značkami C -146/23 a C-374/23. V těchto věcech soudní dvůr uzavřel, že otázka stanovení a změny platu soudců vnitrostátních soudů spadá do působnosti primárního unijního práva. Zdůraznil, že čl. 2 a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec smlouvy o Evropské unii musí být vykládán v tom smyslu, že zásada nezávislosti soudců sice nebrání tomu, aby se zákonodárná moc členského státu odchýlila od vnitrostátní právní úpravy (která objektivně definuje způsoby určení platu soudců) tím, že se rozhodne zvýšit tento plat o menší částku, než je stanoveno touto právní úpravou, či dokonce zmrazit nebo snížit výši uvedeného platu, ale takové odchýlení se od stanovených pravidel pro určení výše platu soudců musí splňovat kumulativně následující kritéria: je stanoveno zákonem, stanoví objektivní, předvídatelná a transparentní pravidla odměňování, je odůvodněno cílem obecného zájmu sledovaným v rámci opatření, která se s výhradou řádně odůvodněných výjimečných okolností netýkají, konkrétně soudců, ale obecně se týkají odměňování kategorii úředníků nebo státních zaměstnanců, je nezbytné striktně přiměřené k dosažení tohoto cíle, což předpokládá, že zůstává výjimečné a dočasné a nemá vliv na adekvátnost platu soudců ve vztahu k významu funkcí, které vykonávají, může být předmětem účinného soudního přezkumu v souladu s procesními podmínkami stanovenými právem dotyčného členského státu. Shora vymezenými kritérii jsou členské státy vázány a musí být splněna kumulativně. Nesplnění, byť jediného ze shora vymezených kritérií má za následek závěr o rozporu platové restrikce s čl. 2 a čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce smlouvy o Evropské unii.

7. Žalobce uvedl, že jedním ze shora popsaných kritérií je, že opatření zákonodárné moci přijatá za účelem snížení deficitu státního rozpočtu a negativně zasahující do právní úpravy regulující platy soudců nesmí být zaměřeno toliko na soudce a musí být součástí širšího rámce, jehož cílem je zajistit, aby se na rozpočtovém úsilí podílel větší počet osob zaměstnaných ve vnitrostátní veřejné správě. Platová restrikce spočívající v určení platové základny soudců (do konce roku 2025) ve výši 121 685 Kč však nesplňuje shora popsané kritérium. Takto stanovená platová základna pro soudce představuje zásah do jejich platového zabezpečení a současně není součástí obecnějšího rámce, jehož cílem by bylo zajistit, aby se na snížení schodku státního rozpočtu podílel větší počet osob zaměstnaných ve vnitrostátní veřejné správě, a to z následujících důvodů: V roce 2025 (oproti roku 2024) došlo k navýšení prostředků na platy ve veřejné sféře (tzv. služebníci státu) minimálně 5 % (zákon č. 434/2024 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2025). V roce 2025 (oproti roku 2024) vzrostl představitelům podle § 1 písm. a), b), c), d), e), f) z.č. 236/1995 Sb. a ostatním osobám, které jsou odměňovány podle zákona č. 236/1995 Sb. (mimo soudců) plat o 6,95 % v důsledku zvýšení platové základny pro výpočet jejich platu (v roce 2024 činila jejich platová základna částku 94 775 Kč a v roce 2025 částku 101 364 Kč). V roce 2025 (oproti roku 2024) vzrostl plat soudcům pouze o 0,6 % v důsledku platové restrikce stanovením pevné platové základny na částku 121 685 Kč pro výpočet jejich platů (v roce 2024 činila platová základna pro soudce částku 120 951 Kč). Určení platové základny soudců do konce roku 2025 ve výši 121 685 Kč je tak dle názoru žalobce v rozporu s čl. 2 a čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce smlouvy o Evropské unii. Proto lze z výše uvedeného učinit jednoznačný závěr o tom, že § 4 zákona č. 236/1995 Sb. ve znění zákona č. 57/2025 Sb. a článek II zákona č. 57/2025 Sb. jsou v rozporu s primárním unijním právem. Výši platové základny pro soudce je proto třeba určit jako trojnásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok (částkou ve výši 129 360 Kč).

8. Nebýt § 4 zákona č. 236/1995 Sb. ve znění zákona č. 57/2025 Sb. a článku II zákona č. 57/2025 Sb. činila by platová základna pro výpočet platu žalobce v únoru a v březnu roku 2025 trojnásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok. Tato činila 43 120 Kč. Plat žalobce za únor a březen roku 2025 by se určil jako součin platové základny a platového koeficientu, který se stanoví podle počtu let započtené doby podle § 28 zákona č. 236/1995 Sb. 43 120 x 3, tj. 129 360 x 1,3 tj. po zaokrouhlení 168 200 Kč. Tato částka by tak náležela žalobci za únor 2025, kdy dovolenou nečerpal. V březnu 2025, který měl 21 pracovních dnů, žalobce čerpal 2 dny dovolené. Náležel by mu proto plat ve výši 152 181 Kč. Žalobci byl v únoru 2025 vyplacen plat určený z platové základny ve výši 121 685 Kč ve výši 158 200 Kč a v březnu se zohledněním čerpání dovolené ve výši 143 134 Kč. Žalobce tak požadoval doplatit částku ve výši 19 047 Kč, která odpovídala rozdílu mezi platem žalobce určeného bez platové restrikce a platem žalobce určeným s platovou restrikcí.

9. Víceúčelová paušální náhrada žalobce za únor a březen roku 2025 by se určila ve výši 5,5 % (ust. § 32 odst. 1 písm a) zákona č. 236/1995 Sb.) z platové základny ve výši 129 360 Kč, což by po zaokrouhlení podle § 5 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb. činilo částku 7 200 Kč. Žalobci však byla v únoru i v březnu roku 2025 vyplacena víceúčelová paušální náhrada ve výši 6 700 Kč určená z platové základny ve výši 121 685 Kč žalobce. Touto žalobou žalobce také požadoval, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 1 000 Kč, která odpovídá rozdílu mezi víceúčelovou paušální náhradou výdajů žalobce určenou bez platové restrikce a náhradou výdajů žalobce určenou s platovou restrikcí.

10. Žalovaná k věci uvedla, že nesouhlasí s žalobou a uplatněný nárok žalobce neuznává. Plat byl žalobci vyplacen ve výši, která odpovídala novelizaci zák. č. 236/1995 Sb. provedené z. č. 57/2025 Sb. Pokud žalobce argumentoval retroaktivitou uvedené právní úpravy, tak v tomto případě měla žalovaná za to, že retroaktivní úprava byla přijata v rámci širších opatření na konsolidaci veřejných rozpočtů, což představuje naléhavý veřejný zájem. Ústavní soud ve své judikatuře dovodil, že zákaz retroaktivity právních norem je jedním ze znaků právního státu, avšak připustil, že v určitých výjimečných případech může být retroaktivita přípustná.

11. Žalovaná vyslovila nesouhlas s tím, že by v daném případě, v důsledku nesouladu citované zákonné úpravy s evropským právem, mělo být aplikováno evropské právo a pokud žalobce namítal rozpor zákonné úpravy s ústavním pořádkem, poukázala žalovaná na skutečnost, že k posouzení ústavnosti zákona je povolán pouze Ústavní soud České republiky, a proto v tomto případě žalovaná navrhla, aby soud podal u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení a řízení ve věci přerušil podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) o.s.ř. do pravomocného skončení řízení před Ústavním soudem České republiky.

12. Skutkový stav byl v řízení zjištěn ze shodných vyjádření účastníků a z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobce je soudcem [název] s platovým koeficientem 1,30. Dne 1. 1. 2025 nebyla ve Sbírce zákonů vyhlášena novela platového zákona platná od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025. Žalobci byl v únoru 2025 vyplacen plat ve výši 158 200 Kč a víceúčelová paušální náhrada ve výši 6 700 Kč. Žalobci byl v březnu 2025 vyplacen plat ve výši 143 134 Kč a víceúčelová paušální náhrada ve výši 6 700 Kč. Žalobce v březnu 2025 čerpal 2 dny dovolené. Platový výměr [spisová značka] byl žalobci doručen dne 19. 3. 2025.

13. Výňatkem z databáze ČSÚ o evidenčním počtu zaměstnanců a jejich mzdách ve 3. čtvrtletí roku 2024 soud zjistil, že na adrese https://csu.gov.cz/produkty/evidencni-pocet-zamestnancu-a-jejich-mzdy-3-ctvrtleti-2024 lze zjistit z přílohy zde uveřejněné průměrnou hrubou měsíční mzdu-časové řady čtvrtletních údajů.

14. Přehledem průměrné hrubé měsíční mzdy soud zjistil, že nominální mzda v Kč za 1. čtvrtletí roku 2023 činila 41 058 Kč, za 2. čtvrtletí roku 2023 činila 43 057 Kč, za 3. čtvrtletí roku 2023 činila 42 439 Kč a za 4. čtvrtletí činila 45 907 Kč z toho průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok 2023 činila (41 058 Kč+43 057 Kč+42 439 Kč+45 907 Kč)/4 = 172 461 Kč/4 = 43 115,25 Kč po zaokrouhlení na celé desetikoruny nahoru 43 120 Kč.

15. Ze zákona č. 57/2025 Sb. soud zjistil, že nabyl účinnosti dne 7. 3. 2025.

16. Důvodovou zprávou k zákonu č. 57/ 2025 Sb. soud zjistil, že od 1. ledna 2021 byla výše platových základen představitelů, soudců a státních zástupců stanovena ve výši platné pro rok 2020. Od 1. ledna 2022 však došlo k reaktivaci automatického určování výše platové základny v návaznosti na vývoj průměrné mzdy za předminulý kalendářní rok, avšak od února téhož roku byly platové základny opět fixovány v přechozí výši; tj. fakticky sníženy. V listopadu 2023 byl přijat zákon č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů (takzvaný konsolidační balíček). Tento zákon sledující záměr konsolidace stavu veřejných financí obsahoval i změnu zákona č. 236/1995 Sb. spočívající ve snížení koeficientu pro určení výše platové základny soudců z trojnásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok na hodnotu 2,822násobku průměrné mzdy od 1. ledna 2024. Uvedená změna byla napadena v řízení před obecným soudem, který předal věc k posouzení Ústavnímu soudu za účelem posouzení konformity této úpravy s principem ochrany nezávislosti soudců. Následně pak vydal Ústavní soud v příslušném řízení nález sp. zn. Pl. ÚS 5/24 ze dne 15. května 2024 (publikován ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv pod číslem 211/2024 Sb.), jímž ve výše uvedeném ustanovení zákona č. 236/1995 Sb. zrušil s účinností od 1. ledna 2025 slova „2,822násobek“.

17. Důvodovou zprávou k zákonu č. 57/ 2025 Sb. soud zjistil, že předkládaná právní úprava spočívá předně v nahrazení hodnoty koeficientu sloužícího ke stanovení výše platové základny soudců poté, co Ústavní soud judikoval, že trvalá změna hodnoty koeficientu ve výši 2,822násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za předminulý kalendářní rok je v rozporu s ústavním pořádkem, a to jak z hlediska své výše, tak také s ohledem na procedurální okolnosti schválení výše koeficientu. S ohledem na dopady, jež by od 1. ledna 2025 vyplývaly z nečinnosti zákonodárce, je nutné neprodleně schválit změnu zákona tak, aby od roku 2025 byl již obecný mechanismus výpočtu platových základen obnoven v parametrech před schválením zákona č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů. Soudcům tak na základě této změny bude po uplynutí účinnosti přechodného ustanovení v § 4 zákona č. 236/1995 Sb., příslušet plat stanovený na základě 3násobku průměrné mzdy v národním hospodářství. Vzhledem k argumentaci Ústavního soudu dochází k návratu právě k původní hodnotě koeficientu jakožto trojnásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok.

18. Důvodovou zprávou k zákonu č. 57/ 2025 Sb. soud zjistil, že důvodem pro toto opatření je stále ještě neuspokojivá rozpočtová situace, ve které všechny ostatní skupiny obyvatelstva státu čelí dopadům úsporných opatření plynoucích ze zákona č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů, a z dalších úsporných opatření. V roce 2024 nadto došlo k mimořádným dodatečným dopadům na státní rozpočet i ostatní veřejné rozpočty v důsledku rozsáhlých povodní, s nimiž se musel stát i zemní samosprávy vypořádat; dodatečné náklady představovala nejen nutná obnova infrastruktury a veřejných služeb, ale také přímá pomoc osobám povodněmi postiženým.

19. Důvodovou zprávou k zákonu č. 57/ 2025 Sb. soud zjistil, že předkladatel podotkl, že popsaná dočasná odchylka od obecného způsobu výpočtu platových základen se zamýšlenou omezenou účinností pro rok 2025 byla dne 15. října 2024 projednána v sídle Úřadu vlády s reprezentanty moci soudní a státního zastupitelství s tím, že vláda se současně zavázala návrh projednat ještě z dalšími zástupci moci soudní.

20. Důvodovou zprávou k zákonu č. 57/ 2025 Sb. soud zjistil, že ministerstvo financí v aktuální makroekonomické predikci ze srpna 2024 očekává, že reálný hrubý domácí produkt v letošním roce vzroste o 1,1 % a v roce 2025 pak o 2,7 %. Objem mezd a platů se podle prognózy v roce 2025 zvýší o 6,4 %, což nedosahuje ani výše plánovaného navýšení platových základen od 1. ledna 2025. U průměrné mzdy (přepočtené na plné úvazky) je pro roky 2024 a 2025 očekáváno zvýšení o 7,2 %, resp. o 6,5 %. Predikce ekonomického vývoje je ovšem zatížena řadou rizik, která jsou vychýlena ve směru pomalejšího růstu ekonomiky. Současně z veřejně dostupných prognóz k polovině října o růstu ekonomiky a průměrné mzdy v příštím roce plyne, že se prognóza Ministerstva financí pohybuje spíše v horním intervalu, tj. mezi institucemi s příznivějším očekáváním vývoje. Dostupná data o vývoji ekonomiky ve 3. čtvrtletí 2024 naznačují, že hospodářský růst bude ve 2. polovině letošního roku ve srovnání se srpnovou predikcí nepatrně slabší. Rovněž v oblasti mzdového vývoje se srpnová prognóza zatím nenaplňuje – objem mezd a platů ve 2. čtvrtletí 2024 meziročně vzrostl o 5,8 % (proti 7,5 % v srpnové predikci) a průměrná mzda se zvýšila o 6,5 % (proti 7,2 %). Také platí, že veřejné finance se budou velmi pravděpodobně vyvíjet hůř, než bylo předpokládáno. Důvodem je zejména dopad ničivých povodní, jež vedly vládu ke zhoršení deficitu státního rozpočtu o celkem 40 mld. Kč v letech 2024 a 2025.

21. Důvodovou zprávou k zákonu č. 57/ 2025 Sb. soud zjistil, že přijetí navrhované úpravy je nezbytné s ohledem na dopady vydání nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 5/24 ze dne 15. května 2024, publikovaného ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv pod číslem 211/2024 Sb., neboť uvedený nález uplynutím dne 31. prosince 2024 zrušil v ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb. hodnotu koeficientu, jehož prostřednictvím se stanovuje platová základna soudců a zprostředkovaně pak i platová základna představitelů státní moci a státních zástupců. V případě pasivity zákonodárce by od 1. ledna roku 2025 vznikla situace, kdy by právní úprava odměňování soudců v zákoně č. 236/1995 Sb. neobsahovala veličinu nezbytnou pro stanovení platové základny soudců. Takové situaci je nezbytně třeba předejít; nelze připustit, aby v právním řádu České republiky chyběla konkrétní zákonná úprava odměňování soudců za výkon funkce.

22. Zároveň nelze odhlédnout od reálné ekonomické situace státu a dynamiky odměňování všech ostatních skupin osob, které pro státní, resp. veřejnou správu vykonávají činnosti, ať v postavení výkonu závislé práce, či jako osoby ve funkcích nadaných nějakou mírou funkční nezávislosti. Proto se navrhuje tempo navyšování platových základen soudců, představitelů a státních zástupců zpomalit a pro rok 2025 ponechat nárůst platových základen vypočítaný na základě násobků průměrné mzdy v národním hospodářství použitých pro rok 2024.

23. Důvodovou zprávou k zákonu č. 57/ 2025 Sb. soud zjistil, že předkladatel přistupoval k časově omezené restrikci dotýkající se platových základen soudců, představitelů a státních zástupců pro rok 2025 obezřetně s tím, že především nenavrhuje snížení nebo zafixování výše platové základny, ale její mírnější nárůst odpovídající nárůstu průměrné mzdy mezi roky 2022 a 2023. Přípustnost dočasné platové restrikce vůči představitelům moci soudní ostatně aproboval v minulosti opakovaně i Ústavní soud (viz nálezy pod sp. zn. Pl. ÚS 55/05, sp. zn. Pl. ÚS 13/08). Mírnější nárůst výše platových základen tak odráží aktuální finančních potíže státu, a to v kontextu širších úsporných opatření a týkajících se platů v celé sféře představitelů státu a jeho zaměstnanců. Navrhovatel podotýká, že Ústavní soud dokonce připustil opakovaně i pozastavení tempa růstu soudcovských platů, je-li toto dočasné, proto, a maiori ad minus, předkladatel dovodil, že pouhé dočasné zmírnění růstu platové základny na předem určenou dobu, je zcela ústavně konformní.

24. Důvodovou zprávou k zákonu č. 57/ 2025 Sb. soud zjistil, že nutnost vztáhnout, byť i dílčí a časově omezenou, platovou restrikci postihující představitele moci soudní k celkovému kontextu hospodářské situace státu, resp. celé společnosti, předkladatel respektuje rovněž, proto v části B podrobně popisuje aktuální a střednědobé ekonomické podmínky státu a, zejména, platové poměry dalších skupin osob odměňovaných z veřejných rozpočtů. Nedochází také k odnětí již dosažené úrovně materiálního zabezpečení soudců, které Ústavní soud (viz sp. zn. Pl. ÚS 13/08) v obecné rovině odmítl jako principiálně nepřípustné. Výše průměrné mzdy, platu a inflace v letech 2020 až 2023 Rok Mzda ČSÚ Rozdíl/% Mzda ISPV Rozdíl/% Plat ISPV Rozdíl/% Inflace (%) 2020 36 176 1 598 / 4,62 37 789 1 934 / 5,39 42 555 3 856 / 9,96 3,2 2021 38 277 2 101 / 5,81 39 895 2 106 / 5,57 44 782 2 227 / 5,23 3,8 2022 39 932 1 655 / 4,32 43 003 3 108 / 7,79 45 259 477 / 1,07 15,1 2023 43 120* 3 188 / 7,98 45 573** 2 570 / 5,98 47 527** 2 268 / 5,01 10,7 Změna 2019–23 — 9 363 / 27,08 — 9 718 / 27,10 — 8 828 / 22,81 36,49 * předběžný údaj ** odhad 25. Důvodovou zprávou k zákonu č. 57/2025 Sb. soud zjistil, že z pohledu souladu s právem Evropské unie je tedy podstatné, zda navržená úprava ve vztahu k soudcům nepředstavuje zásah do nezávislosti soudů. Zásah do jejich nezávislosti však nemůže nastat, neboť pravidlo snižující míru růstu platů soudců je časově omezeno na jeden rok, uplatní se tedy pouze pro kalendářní rok 2025 a počínaje 1. lednem 2026 již opět nastoupí obecný platový automat pro určování platové základny soudců. Zároveň je navržená roční restrikce tou nejméně invazivní, neboť i v roce 2025 platy soudců nominálně meziročně vzrostou. Riziko, že by menší růst platů mohl ohrozit nezávislost soudů, potažmo soudců, tak předkladatel nespatřuje.

26. Výzvou k plnění ze dne 3. 4. 2025 adresovaného předsedovi [název] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení doplatku platu za únor 2025 s tím, že teprve 19. 3. 2025 mu byl doručen platový výměr, kterým byl určen zpětně jeho plat za únor 2025. Rozdíl mezi platem určeným platovým výměrem v lednu 2025 a platovým výměrem doručeným mu 19. 3. 2025 činil pro plat za únor 2025 10 000 Kč a na víceúčelové náhradě částku ve výši 500 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k doplacení této částky, a to i odpovídající částky za březen 2025 ve lhůtě do 7 dnů od doručení této výzvy.

27. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Od 1.1.2025 nebyla provedena platová novela z.č. 236/1995 Sb., která by určovala soudcům plat za kalendářní rok 2025. V lednu 2025 byl plat soudcům určen na základě nálezu Ústavního soudu Pl. 5/24, kterým byl uplynutím dne 31. 12. 2024 zrušen 2,822násobek a obecné soudy byly oprávněny a povinny jej neaplikovat v případě soudcovských platů již ode dne 1. 1. 2024. Současně Ústavní soud rozhodl, že při určení platové základny pro soudce od 1. 1. 2024 je třeba vycházet z trojnásobku průměrné hrubé měsíční mzdy. V důsledku nálezu Pl. ÚS 5/24 byl proto soudcům v období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 vyplácen plat určený z platové základny odpovídající trojnásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok. Pro rok 2025 se jednalo o rok 2023. průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok 2023 činila 43 120 Kč. Její 3násobek představoval 129 360 Kč. Plat žalobce byl v lednu 2025 stanoven částkou 129 360 x 1,3 = 168 200 Kč. Dne 19. 3. 2025 byl žalobci doručen platový výměr [spisová značka], který na základě retroaktivního přístupu v čl. II přechodných ustanovení z.č. 57/2025 Sb. stanovil, že od 1. ledna 2025 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (7. 3. 2025) se postupuje podle § 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, přičemž v § 4 z.č. 57/2025 Sb. bylo stanoveno, že do 31. prosince 2025 činí platová základna pro soudce 121 685 Kč. Tím pádem došlo ke změně v určení platu žalobce za únor a březen 2025 ačkoliv již tento začal pracovat s vědomím, že tento plat bude činit 168 200 Kč, jak bylo výše uvedeno. V důsledku tohoto postupu žalované byl žalobci v únoru 2025 vyplacen plat 158 200 Kč a v březnu, kdy měl žalobce dva dny dovolené, mu byl vyplacen plat 143 134 Kč. V obou případech (únor i březen 2025) pak víceúčelová náhrada byla žalobci vyplacena v částce 6 700 Kč namísto 7 200 Kč. Žalobce se s tímto stavem nesmířil a dne 3.4.2025 tedy po splatnosti platu za březen 2025 (31.3.2025) vyzval žalovanou k doplatku platu, který je předmětem žaloby. Žalovaná na výzvu neodpověděla a žalobci plat nedoplatila. Z vyjádření předsedy [název] soudu vyplynulo, že se řídil aktuální právní úpravou a nemohl jinak než ji respektovat, protože v opačném případě by se dopustil porušení rozpočtové kázně. Tento zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí sdělil oběma účastníkům řízení, jak na řešení sporu nahlíží.

28. Podle ust. § 109 odst. 1 z. č. 262/2006 Sb. ve znění účinném od 1. 6. 2025 (dále jen zák. práce) platí, že za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

29. Podle ust. § 84 odst. 4 z. č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak, použijí se na pracovní vztah soudce přiměřeně ustanovení zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů.

30. Podle ust. § 109 odst. 3 písm. a) zák. práce je plat peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je stát.

31. Podle ust. § 136 odst. 1 zák. práce je zaměstnavatel povinen před začátkem výkonu práce předat zaměstnanci písemný platový výměr.

32. Podle ust. § 136 odst. 2 věta prvá zák. práce v platovém výměru je zaměstnavatel povinen uvést údaje o platové třídě a platovém stupni, do nichž je zaměstnanec zařazen, a o výši platového tarifu a ostatních pravidelně měsíčně poskytovaných složek platu. Termín a místo výplaty je nutno v platovém výměru uvést, pokud tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis.

33. Podle ust. § 136 odst. 2 zák. práce dojde-li ke změně skutečností uvedených v platovém výměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci předat nový platový výměr s uvedením důvodů změny nejpozději před začátkem výkonu práce ve dni, ve kterém změna nabývá účinnosti.

34. Žalovaná požadavky kladené na ni touto právní úpravou splnila, když mezeru v účinné právní úpravě platu žalobce od 1. 1. 2025 vyplnila závěry vyplývajícími z nálezu Ústavního soudu Pl. 5/2024, který určil, že soudcům mají být v období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 vypláceny platy určené z 3násobku platové základny určené podle průměrné hrubé měsíční nominální mzdy přepočtené na počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů ČSÚ za předminulý rok tj. Rok 2023, a tato činila částku 43 120 Kč. Její trojnásobek představoval částku ve výši 129 360 Kč a žalovaná tak učinila platovým výměrem, podle kterého vypočetla správně plat žalobce za leden 2025.

35. Na základě shora uvedených zákonných norem měl být žalobce buď dne 31. 1. 2025 a nejpozději dne 1. 2. 2025 seznámen s platovým výměrem, podle kterého by se výše jeho platu určovala za únor 2025. Stejně tak měl být buď dne 28. 2. 2025 a nejpozději dne 1. 3. 2025 seznámen s platovým výměrem, podle kterého by se určovala výše jeho platu za březen 2025. Každý jiný způsob, kterým by byl plat žalobce za uvedené měsíce únor a březen 2025 určen, není v souladu se zákonem a takové jednání žalované, které není v souladu se zákonem by soud posuzoval podle ust. § 4 zák. práce. Zákoník práce neobsahuje obecnou úpravu neplatnosti právních jednání. Proto se v souladu s § 4 zák. práce subsidiárně použije úprava občanského zákoníku.

36. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

37. V pracovněprávních vztazích, kde je zaměstnanec slabší stranou a kde zákon stanoví kogentní limity k jeho ochraně (a ust. § 136 zák. práce kogentním ustanovením je), je třeba mít za to, že právní jednání zaměstnavatele, které je s těmito ustanoveními v rozporu, je absolutně neplatné. Soud k takovému jednání přihlíží i bez návrhu a nemůže mu poskytnout právní ochranu. Z tohoto pohledu je platový výměr [spisová značka] absolutně neplatný a nelze podle něj určovat plat žalobce pro únor a březen 2025. To je vnitrostátní rovina řešení sporu žalobce a žalované.

38. Řešený spor však má i rovinu, která přesahuje vnitrostátní úpravu, a podle které je i obecný soud povinen aplikovat primární právo Evropské unie:

39. Čl. 1, odst. 2 Ústavy zní: Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.

40. Čl 10 Ústavy zní: Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. ¨ 41. Čl 10a Ústavy zní: Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.

42. V posuzované věci je nezbytné připomenout základní zásadu unijního práva, podle níž má toto právo aplikační přednost před právem vnitrostátním. Tento princip byl již od rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-6/64 Costa v. ENEL konstruován tak, že právo Evropské unie „nemůže být převáženo vnitrostátními právními předpisy, aniž by byla ohrožena samotná právní povaha unijního práva a jeho jednotná a účinná aplikace“. Na tento základ navázalo rozhodnutí ve věci C-106/77 Simmenthal, podle něhož je vnitrostátní soud povinen nepoužít jakékoli ustanovení vnitrostátního práva, které je v rozporu s právem EU, a to bez ohledu na jeho právní sílu a časovou posloupnost. Jinými slovy, vnitrostátní soudce nesmí vyčkávat na ingerenci ústavního orgánu (například Ústavního soudu), nýbrž je povinen poskytnout právu EU plný účinek přímo v řízení, které vede. Tyto principy byly dále upevněny i ve věci C-213/89 Factortame, kde Soudní dvůr zdůraznil, že vnitrostátní soud musí zajistit plnou účinnost unijního práva i tehdy, kdyby to znamenalo nepoužití vnitrostátních zákonů. Soudní dvůr rovněž rozhodl, že s požadavky vlastními samotné povaze práva Společenství by bylo neslučitelné jakékoli ustanovení vnitrostátního právního řádu, či jakákoli právní, správní nebo soudní praxe, které by měly za následek oslabení účinnosti práva Společenství tím, že by odmítaly soudci příslušnému pro použití tohoto práva pravomoc učinit v samotném okamžiku tohoto použití vše, co je nezbytné, pro to, aby byly ponechány stranou vnitrostátní legislativní ustanovení případně tvořící překážku, byť jen dočasnou, pro plnou účinnost norem Společenství (výše uvedený rozsudek ze dne 9. března 1978, Simmenthal, body 22 a 23).

43. Tento závěr je zároveň plně konformní s českým ústavním pořádkem. Podle čl. 10a Ústavy České republiky byly pravomoci v určitých oblastech přeneseny na Evropskou unii, a Česká republika tak dobrovolně akceptovala primát a přímý účinek práva EU. Čl. 1 odst. 2 Ústavy stanoví, že Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva, a smlouva o přistoupení k EU (1. 5. 2004) byla ratifikována a vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv, čímž se stala součástí českého právního řádu. V této souvislosti soud připomíná, že i Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 50/04 výslovně konstatoval, že aplikační přednost práva EU je součástí ústavního pořádku České republiky. Soud v této záležitosti cituje, že Bezprostřední použitelnost ve vnitrostátním právu a přednostní aplikace nařízení vyplývá z vlastní dogmatiky komunitárního práva, tak jak byla v minulosti podána v judikatuře Evropského soudního dvora. Pokud členství v ES s sebou nese určité omezení pravomocí vnitrostátních orgánů ve prospěch komunitárních orgánů, musí být nutně jedním z projevů takového omezení i omezení volnosti členských států určovat vnitrostátní účinky komunitárního práva. Ustanovení čl. 10a Ústavy tak vlastně působí obousměrně: tedy tvoří normativní základ pro přenos pravomocí a současně je tím ustanovením Ústavy, které otevírá vnitrostátní právní řád pro působení komunitárního práva včetně pravidel týkajících se jeho účinků uvnitř právního řádu.

44. Z uvedeného plyne, že vnitrostátní soud nemůže při ochraně práv účastníků vycházet z později přijatého zákona, který by byl v rozporu se zásadami práva EU, jak je vyložil Soudní dvůr, neboť takový zákon nelze v konkrétním řízení aplikovat. Pokud by totiž obecný soud v dané věci setrval na aplikaci zákona č. 57/2025 Sb., přestože tento vykazuje znaky pravé retroaktivity odporující zásadám právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, upřel by účastníkovi právo plynoucí z unijního práva, a to v přímém rozporu s ústavně zakotvenou povinností dát aplikační přednost právu EU.

45. A konečně jsou zde nejnovější rozhodnutí SDEU např. ve věci C-64/16, která se týkala toho, že Zákonem č. 75/2014 snížil portugalský zákonodárce s účinností od října 2014 a dočasně výši platů řady osob vykonávajících veřejnou funkci a osob, které působí ve veřejném sektoru. Na základě správních aktů, jež byly v rámci „správy platů“ přijaty na základě tohoto zákona, se snížily platy soudců Tribunal de Contas (Účetní dvůr). SDEU se v této věci přikolnil k tomu, že článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU musí být vykládán v tom smyslu, že zásada nezávislosti soudců nebrání tomu, aby se na členy Tribunal de Contas (Účetní dvůr, Portugalsko) vztahovala taková obecná opatření na snižování platů, o jaká se jedná ve věci v původním řízení a která souvisejí s odstraňováním rozpočtového deficitu a programem finanční pomoci Evropské unie.

46. V daném případě se jednalo o to, že opatření na snižování platů dotčená v původním řízení byla přijata za účelem splnění požadavků na odstranění nadměrného rozpočtového deficitu portugalského státu a v souvislosti s unijním programem finanční pomoci tomuto členskému státu. Uvedená opatření stanovila omezené krácení platů v procentní sazbě, která se lišila v závislosti na jejich výši. Tato opatření se nevztahovala jen na členy Tribunal de Contas (Účetní dvůr), ale šířeji i na různé okruhy osob zastávajících veřejné funkce a osob působících ve veřejném sektoru, včetně zástupců moci zákonodárné, výkonné a soudní. Uvedená opatření proto nemohou být vnímána jako opatření přijatá specificky vůči členům Tribunal de Contas (Účetní dvůr). Jeví se naopak jako obecná opatření, jejichž cílem je přimět všechny osoby pracující ve vnitrostátní veřejné správě, aby přispěly ke snaze dosáhnout úspor za účelem splnění požadavku na snížení nadměrného rozpočtového deficitu portugalského státu. Jak vyplývá z názvu zákona č. 75/2014 a ze samotného znění jeho čl. 1 odst. 1, opatření na snížení platů zavedená tímto zákonem, která nabyla účinnosti dne 1. října 2014, byla dočasná. Zákon č. 159-A/2015 zcela ukončil platnost těchto opatření ke dni 1. října 2016 v návaznosti na postupové snižování srážek z platů, k němuž docházelo v průběhu roku 2016. Za těchto podmínek nelze považovat opatření na snižování platů dotčená v původním řízení za zásah do nezávislosti členů Tribunal de Contas (Účetní dvůr).

47. Další z poslední doby řešených sporů u SDEU je spor polských a litevských soudců vedený pod C-146/23 a C-374/23, jejichž spory byly spojeny do společného řízení a kteří přednesli SDEU k řešení předběžnou otázku, zda musí být článek 2 [SEU], který stanoví hodnoty, na nichž je Evropská unie založena, s odkazem na dodržování zásad právního státu, a čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec [SEU] ve spojení s článkem 47 [Listiny], podle kterého členské státy zaručí účinnou právní ochranu založenou na právu na přístup k nezávislému a nestrannému soudu, vykládány v tom smyslu, že zásada nezávislosti soudců brání vnitrostátní právní úpravě, která se v zájmu omezení rozpočtových výdajů odchyluje od mechanismu určování platu soudců na základě objektivních kritérií, která jsou nezávislá na svévolných zásazích výkonné a zákonodárné moci, a má za následek trvalé snižování platu soudců, což je v rozporu s ústavními zárukami, které mají zajistit, aby soudci dostávali plat odpovídající důstojnosti jejich funkce a rozsahu jejich povinností a aby výkon spravedlnosti zajišťovaly nezávislé soudy a nezávislí soudci?“ 48. Musí být hodnoty demokracie, právního státu, dodržování lidských práv a spravedlnosti, které jsou zakotveny v článku 2 SEU, jakož i čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU vykládány v tom smyslu, že zákonodárné a výkonné moci členských států přiznávají neomezenou a výlučnou diskreční pravomoc stanovit prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů plat soudců ve výši, která závisí výlučně na vůli zákonodárné a výkonné moci?

49. Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a článek 47 Listiny, který se mimo jiné týká nezávislosti soudců, vykládány v tom smyslu, že členským státům umožňují zavést prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů pravidla, podle kterých je plat soudců stanoven na nižší úrovni, než jsou odměny či honoráře stanovené státem pro příslušníky jiných právnických profesí?“ 50. V daném případě se SDEU vyjádřil mimo jiné, že samotná skutečnost, že se zákonodárná a výkonná moc členského státu podílejí na určování platu soudců, však nemůže sama o sobě založit závislost soudců na této moci ani vyvolat pochybnosti o jejich nezávislosti či nestrannosti. Jak Evropská komise zdůraznila v písemném vyjádření, členské státy mají široký prostor pro uvážení při sestavování rozpočtu a rozhodování mezi jednotlivými položkami veřejných výdajů. Tento široký prostor pro uvážení zahrnuje určení způsobu výpočtu těchto výdajů a zejména platů soudců. Vnitrostátní zákonodárná a výkonná moc mají totiž nejlepší předpoklady k tomu, aby zohlednily zvláštní socioekonomický kontext členského státu, ve kterém musí být tento rozpočet sestaven a nezávislost soudců zaručena.

51. Pokud jde na prvním místě o způsoby určení platu soudců, je zaprvé v souladu se zásadou právní jistoty důležité, aby byly tyto způsoby stanoveny zákonem, který může počítat s účastí sociálních partnerů, zejména organizací zastupujících dotyčné soudce. V tomto kontextu přispívá transparentnost legislativního postupu k zajištění nezávislosti soudců. Kromě toho zásada nezávislosti soudců ve spojení se zásadou právní jistoty vyžaduje, aby způsoby určení jejich platu byly objektivní, předvídatelné, stabilní a transparentní, aby byl vyloučen jakýkoli svévolný zásah ze strany zákonodárné nebo výkonné moci dotyčného členského státu. Z judikatury vycházející z rozsudku ze dne 7. února 2019, Escribano Vindel (C49/18, EU:C:2019:106, body 70, 71 a 73), v této souvislosti vyplývá, že plat soudců musí být s ohledem na socioekonomický kontext dotyčného členského státu dostatečně vysoký, aby jim poskytoval určitou ekonomickou nezávislost, která je může chránit před rizikem, že by případné vnější zásahy nebo tlaky mohly narušit neutralitu rozhodnutí, která musí přijmout. Výše tohoto platu tedy musí být taková, aby chránila soudce před rizikem korupce. Doporučení Výboru ministrů z roku 2010 uvádí, že „plat soudců by měl odrážet jejich roli a odpovědnost a měl by být na takové úrovni, aby je ochránil před veškerými tlaky usilujícími o ovlivnění jejich rozhodnutí“. Z důvodové zprávy k tomuto doporučení uvádí, že „adekvátní výše platu je klíčovým prvkem boje proti korupci soudců a má je chránit před možnými tlaky“. Plat soudců se tedy může lišit v závislosti na počtu odpracovaných let a povaze funkcí, které jsou jim svěřeny. V každém případě musí vždy být úměrný významu funkcí, které vykonávají. Adekvátnost platu soudců musí být navíc posuzována s přihlédnutím k ekonomické, sociální a finanční situaci dotyčného členského státu, jak generální advokát v podstatě uvedl v bodě 49 svého stanoviska. Z tohoto hlediska je vhodné porovnat průměrný plat soudců s průměrnou mzdou v uvedeném státě, jak je zdůrazněno zejména v hodnotící zprávě o evropských soudních systémech, kterou v roce 2020 vypracovala Evropská komise pro efektivitu justice (CEPEJ) (s. 68).

52. Pokud jde na druhém místě o možnost zákonodárné a výkonné moci členského státu odchýlit se od vnitrostátní právní úpravy, která objektivně definuje způsoby určení platu soudců, tím, že se rozhodnou zvýšit tento plat o menší částku, než je stanoveno touto právní úpravou, či dokonce zmrazit nebo snížit výši uvedeného platu, přijetí takových odchylných opatření musí rovněž splňovat řadu požadavků: 53. 1/musí být takové odchylné opatření, jako je opatření uvedené v předchozím bodě, stejně jako obecná pravidla pro určení platu soudců, od nichž se odchyluje, stanoveno zákonem. Mimoto pravidla odměňování soudců stanovená v tomto odchylném opatření musí být objektivní, předvídatelná a transparentní. 54. 2/musí být uvedené odchylné opatření odůvodněno cílem obecného zájmu, jako je požadavek odstranění nadměrného schodku veřejných financí ve smyslu čl. 126 odst. 1 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. února 2018, Associaçao Sindical dos Juízes Portugueses, C64/16, EU:C:2018:117, bod 46, a rozsudek ze dne 7. února 2019, Escribano Vindel, C49/18, EU:C:2019:106, bod 67). Jak ovšem uvedl generální advokát v bodě 60 svého stanoviska, možnost členského státu uplatnit takový požadavek nepředpokládá, že vůči němu byl zahájen postup podle protokolu (č. 12) o postupu při nadměrném schodku, který je přílohou Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU. Rozpočtové důvody pro přijetí opatření odchylujícího se od obecných pravidel odměňování soudců musí být jasně zformulovány. Mimoto s výhradou řádně odůvodněných výjimečných okolností nesmí být tato opatření konkrétně zaměřena pouze na členy vnitrostátních soudů a musí být součástí obecnějšího rámce, jehož cílem je zajistit, aby se na rozpočtovém úsilí podílel větší počet osob zaměstnaných ve vnitrostátní veřejné správě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. února 2018, Associaçao Sindical dos Juízes Portugueses, C64/16, EU:C:2018:117, bod 49, a rozsudek ze dne 7. února 2019, Escribano Vindel, C49/18, EU:C:2019:106, bod 67). V této souvislosti bod 54 doporučení Výboru ministrů z roku 2010 stanoví, že „by měla být zavedena zvláštní právní ustanovení za účelem ochrany proti snížení platu, které by se týkalo konkrétně soudců“. Jak je naproti tomu upřesněno v bodě 57 důvodové zprávy k tomuto doporučení, „ustanovení, jehož cílem je nesnižovat konkrétně plat soudců, nebrání snížení platu v rámci veřejných politik zaměřených na obecné snížení mezd osob zaměstnaných ve veřejné správě“. Pokud tedy členský stát přijme opatření spočívající v omezení rozpočtu, která se týkají jeho úředníků a státních zaměstnanců, může se ve společnosti vyznačující se solidaritou, jak zdůrazňuje článek 2 SEU, rozhodnout uplatnit tato opatření i na vnitrostátní soudce. 55. 3/je třeba uvést, že v souladu se zásadou proporcionality, která je obecnou zásadou unijního práva [rozsudek ze dne 8. března 2022, Bezirkshauptmannschaft Hartberg-Fürstenfeld (Přímý účinek), C205/20, EU:C:2022:168, bod 31], musí být takové odchylné opatření, jako je opatření uvedené v bodě 65 tohoto rozsudku, způsobilé zaručit dosažení sledovaného cíle obecného zájmu, musí se omezit na to, co je k dosažení tohoto cíle nezbytně nutné, a nesmí být nepřiměřené uvedenému cíli, což znamená zvážit význam tohoto cíle a závažnost zásahu do zásady nezávislosti soudců. Z tohoto důvodu však musí opatření této povahy, pokud se jeví jako vhodné k dosažení cíle obecného zájmu uvedeného v bodě 67 tohoto rozsudku, zůstat výjimečné a dočasné, jelikož nesmí být uplatňováno nad rámec doby nezbytné k dosažení sledovaného legitimního cíle, jako je odstranění nadměrného schodku veřejných financí. Dopad uvedeného opatření na plat soudců nesmí být mimoto nepřiměřený sledovanému cíli. 56. 4/ Ochrana nezávislosti soudců vyžaduje, aby navzdory tomu, že vůči nim bylo uplatněno opatření spočívající v rozpočtovém omezení, a i kdyby takové opatření souviselo s existencí závažné hospodářské, sociální a finanční krize, byla výše platu soudců vždy úměrná významu funkcí, které vykonávají, aby zůstali chráněni před vnějšími zásahy nebo tlaky, které by mohly ohrozit jejich nezávislost rozhodování a ovlivnit jejich rozhodnutí, a to v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 49 tohoto rozsudku. 57. 5/musí být možné takové odchylné opatření, jako je opatření uvedené v bodě 65 tohoto rozsudku, podrobit účinnému soudnímu přezkumu za podmínek uvedených v bodě 64 tohoto rozsudku.

58. V daném případě novela platového zákona č. 57/2025 Sb. účinná od 7. 3. 2025 uvedená kritéria stanovená SDEU ve společné věci polských a litevských soudců nesplňuje, když platová restrikce je zaměřena výhradně vůči soudcům a není odůvodněna mimořádnými okolnostmi nutícími k úspoře veřejných rozpočtů všechny kategorie státních zaměstnanců a státních úředníků, nadto její přijetí nebylo se zástupci soudcovského stavu nijak konzultováno a přestože průměrná hrubá měsíční mzda v národním hospodářství oproti roku 2023 stoupá, bylo přikročeno k valorizaci platu soudců nižší než u zákonodárné moci a než u členů vlády. Navíc došlo v rámci zákona č. 57/2025 ke zpětnému účinku, který je v rámci právní jistoty nepřípustný, a který činí z formálního i materiálního hlediska takový normativní akt nezpůsobilým vyvolat právní následky jím zamýšlené.

59. Interpretací údajů vložených do tabulky nazvané Výše průměrné mzdy, platu a inflace v letech 2020 až 2023, která je obsahem důvodové zprávy k zákonu č. 57/2025 Sb. (viz odst. 24) lze pouze dojít k závěru, že průměrná mzda i plat v ČR každoročně rostly. Například průměrná hrubá mzda (ČSÚ) vzrostla z 36 176 Kč v roce 2020 na 43 120 Kč v roce 2023 (nárůst o 27 %). Inflace byla v roce 2022 extrémně vysoká (15,1 %) a v roce 2023 stále výrazná (10,7 %). Růst platů soudců i ostatních zaměstnanců v těchto letech výrazně zaostal za inflací. V roce 2022 byly platy soudců zmrazeny na úrovni roku 2021. Inflace dosáhla 15,1 %, což znamená výrazný reálný pokles i příjmů soudců. Ústavní soud později konstatoval, že zmrazení bylo protiústavní, ale doplatek soudcům nepřiznal, protože mezitím nastala mimořádná ekonomická situace (válka na Ukrajině, energetická krize). Bilance příjmů a výdajů na ukrajinské uprchlíky se od roku 2023 překlopila ve prospěch státu. V roce 2025 přispěli ukrajinští uprchlíci do rozpočtu o 3,1 miliardy Kč více, než stát vydal na jejich podporu.

60. V roce 2023 platy soudců nebyly omezeny, platový automat se uplatnil. Platy vzrostly zhruba o 6 %, ale inflace byla stále vysoká – 10,7 %. Reálná hodnota platů tedy opět klesla, i když méně než v roce 2022. Ostatní zaměstnanci (včetně státních) nečelili plošné restrikci. Jejich platy mohly být zvyšovány podle možností zaměstnavatelů. Soudci mají zákonem daný platový automat, který zajišťuje stabilitu a nezávislost. Zásah do něj by měl být výjimečný, řádně odůvodněný a projednaný s justicí. V roce 2022 vláda ani Parlament neprokázaly nutnost restrikce, neprovedly ekonomický rozbor, a zákon byl přijat ve stavu legislativní nouze bez splnění podmínek. Ústavní soud uznal neústavnost, ale kvůli mimořádné situaci nepřiznal nárok na doplacení. Inflace v letech 2022 a 2023 výrazně snížila reálnou hodnotu soudcovských platů. Ostatní zaměstnanci nebyli omezeni zákonem, mohli si vydělávat více, zatímco soudci měli zákonné omezení vedlejší činnosti. Z hlediska rovnosti a ochrany nezávislosti soudní moci byla restrikce soudců v roce 2022 neopodstatněná a nespravedlivá.

61. Vláda ČR dne 16. října 2024 projednala návrh novely zákona o platech představitelů státní moci, včetně soudců a státních zástupců, s účinností od 1. ledna 2025. Návrh reagoval na nález Ústavního soudu z května 2024, který zrušil dosavadní koeficient pro výpočet platů soudců jako protiústavní. Zástupci justice upozornili, že návrh nebyl řádně projednán se soudci, jak Ústavní soud výslovně požadoval. Nebyly přizváni předsedové Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu ani předsedové krajských soudů. Podle dostupných informací byli přizváni pouze prezident Soudcovské unie a nejvyšší státní zástupce, nikoli širší reprezentace soudní moci (Justiční Grémium). Vláda se veřejně nezavázala k dalšímu projednání návrhu se zástupci justice. Alespoň ne tak, aby to bylo doloženo v dostupných veřejných zdrojích.

62. Kritérium, aby opatření bylo odůvodněno cílem obecného zájmu nebylo z.č. 57/2025 Sb. dodrženo, protože konsolidace veřejných rozpočtů se ostatních zaměstnanců rozpočtové sféry nedotkla, dokonce se uvažovalo, že další peníze, které byly zahrnuté v rozpočtu na původně navrhovaný vyšší růst platů se využijí na vyšší platy administrativních pracovníků v justici. Mělo to být až 700 milionů korun, a to v důsledku jejich stávky v říjnu 2024. Není pravdou, že se v justici v roce 2025 šetří a že tento trend je navázán na konsolidaci veřejných rozpočtů jako celku. Přehledem aktuálních investic ministerstva spravedlnosti do výstavby justičních areálů v Ústí nad Labem, Ostravě a Českých Budějovicích, lze dospět k závěru, že tyto mají významný dopad na veřejné rozpočty pro rok 2025 i další roky. Tyto investice jsou součástí programu Rozvoj a obnova materiálně technické základny justice, financovaného ze státního rozpočtu. Přestože jde o vysoké částky, (v souhrnu částka přesahující 4,35 mld korun) projekty řeší dlouhodobě nevyhovující podmínky pro výkon soudnictví a státního zastupitelství, a mají přinést úspory v provozu, zvýšení bezpečnosti a lepší dostupnost pro veřejnost. Pokud by bylo nezbytné omezit výdaje ze státního rozpočtu tyto projekty by se musely odsunout anebo zastavit.

63. Proč nelze rozpočtovou stabilizaci postavit na platové restrikci soudců je zřejmé už z toho, že počet soudců v ČR je omezený a jejich platy tvoří jen malou část výdajů státního rozpočtu. Úspora restrikce je marginální v řádu stovek milionů korun ročně, což je zanedbatelné ve srovnání s miliardovými investicemi, například justiční paláce, IT systémy (nepovedená digitalizace stavebního řízení ) nebo výdaje na obranu. Restrikce má negativní dopady zejména ve ztrátě důvěry v právní stát a přeneseným způsobem ovlivňuje atmosféru v celé občanské společnosti. Soudci nemohou podnikat ani nemohou mít vedlejší příjmy na rozdíl od jiných zaměstnanců veřejného sektoru a politiků, z nichž někteří jsou přeborníci v kumulaci placených funkcí. Platová restrikce soudců bez obdobné restrikce u jiných služebníků státu je nerovná a diskriminační. Zmrazení platů v roce 2022 bylo protiústavní, ale nebylo napraveno. Další restrikce v roce 2025 by znamenala pokračování reálného poklesu příjmů, což je neobhajitelné v době, kdy ostatním zaměstnancům platy rostou. Opakované zásahy do platového automatu mohou vést k podkopávání nezávislosti soudní moci, čímž vláda aprobuje, že nezávislost justice je podřízena fiskálním potřebám, a to je pro právní stát velmi nebezpečné! Rozpočtová stabilizace má být systémová, nikoliv založená na selektivních zásazích do právně chráněných skupin služebníků státu.

64. Za daných okolností se v rámci použití primárního práva Evropské unie opírá soud o rozhodnutí C-106/77 podle kterého : Vnitrostátní soudce pověřený v rámci své pravomoci použitím ustanovení práva Společenství má povinnost zajistit plný účinek těchto norem podle potřeby i tak, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátního zákonodárství, byť by bylo pozdějšího data, aniž by musel žádat nebo čekat na předchozí odstranění tohoto ustanovení legislativní cestou nebo jakýmkoli jiným ústavním postupem.

65. Tato judikatura SDEU dává obecnému soudu pravomoc, aby neaplikoval z. č. 57/2025 Sb. a trval na tom, aby žalovaná zamezila další aplikaci tohoto rozporného předpisu i bez toho, že jej za rozporný z Ústavou dosud nevyslovil Ústavní soud, nepostupovala nadále podle absolutně neplatného platového výměru [spisová značka] a řídila se závěry nálezu Ústavního soudu ve věci vedené pod Pl. 5/2024 a za únor 2025 a březen 2025 doplatila žalobci plat.

66. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 503 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 003 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů (výzva, žaloba, vyjádření k odporu žalované, příprava na jednání dne 16.9.2025 a účast na jednání dne 16.9.2025 ) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.