30 C 138/2022

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 66 250 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 66 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 66 250 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce žalobou uplatňuje nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“) ve výši 66.250 Kč z titulu nepřiměřené délky správního řízení vedeného [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“), jakožto správním orgánem prvního stupně, pod sp. zn. OSČ- Př/068425/1985 [číslo] a [anonymizována dvě slova] [územní celek] (dále jen„ Krajský úřad“), jakožto orgánem odvolacím, a dále soudního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem (dále jen„ Krajský soud“) pod sp. zn. 42 A 12/2016 a Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 8 As 294/2019.

2. Řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a žalobce tak byl ve stavu nejistoty, žádá tak odškodnění dle sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13.4.2011, Cpjn 206/2010 a to za prvé dva roky řízení 15 000 Kč a 1250 Kč / za každý následující měsíc. Tuto částku je třeba, dle žalobce, navýšit o dalších 20 %. Navýšení požaduje z důvodu, že se jednalo o jednoduché řízení o projednání běžného dopravního přestupku, o dalších 20 % z důvodu banality řízení, je mu známo, že řízení bylo projednáváno na čtyřech stupních, což odůvodňuje snížení o 40 %. Dne 22.12.2021 žalovaná nárok, který předběžně u ní uplatnil odmítla, žádá tak ode dne 23.12.2021 k požadované jistině zákonný úrok z této částky do zaplacení.

3. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby, sděluje, že nárok, tak jak je uplatněn žalobou, u ní byl uplatněn dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne 22. 12. 2021, a to prostřednictvím datové schránky pana [příjmení] [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa], když na základě skutkových okolností posuzované věci dospěla k závěru, že uplatněním práva žalobce na náhradu újmy nedochází k výkonu subjektivního práva, nýbrž k jeho zneužití. V souvislosti s uvedeným Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 10 As 241/2019, ze dne 4. 12. 2019, konstatoval, že:„ Stěžovatel však z logiky věci ponese procesní následky spojené s tímto rozhodnutím, jelikož se vědomě rozhodl využít služeb osob, které zneužívají procesních práv k nejrůznějším procesním obstrukcím (k odpovědnosti zastoupeného za abuzivní procesní strategii zástupce přiměřeně již rozsudek ze dne 18. 3. 2015, čj. 1 As 16/2015-30, bod 32).“ 4. Výše popsaný postup ve spojení s následným uplatněním nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. nelze hodnotit jinak, než jako jednání, které je v rozporu s veřejným pořádkem.„ Veřejný pořádek v českém právu slouží konkretizaci hodnot právního řádu, což mu umožňuje postihovat i taková právní jednání, která jsou sice v souladu s pozitivně právní úpravou, ale odporují jejím základním ideám… Zatímco však prostřednictvím dobrých mravů inkorporuje zákonodárce do právního řádu hodnoty extralegální, které jsou charakteristické svou relativní dynamikou a proměnlivostí, je veřejný pořádek reflexí mnohem stabilnějších principů a hodnot, tj. takových, na nichž spočívá celý právní řád. Veřejný pořádek (tedy souhrn toho, na čem je třeba v demokratické společnosti bezvýjimečně trvat), představuje instrument ochrany před zneužíváním či deformacemi práva, které jsou v rozporu s jeho principy, a to napříč právními odvětvími.“ Výkon práv, který je v rozporu s veřejným pořádkem nemůže požívat právní ochrany.

5. Žalovaná tedy uzavírá, že žalobou uplatněný nárok není po právu. Vzhledem k výše uvedenému, lze uzavřít, že jedinou nejistotou žalobce bylo, zda se mu za použití obstrukční taktiky podaří vyhnout se trestu za přestupky, což se nakonec podařilo. K tomu zaujal stanovisko i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4387/2015:„ Omezuje-li se nejistota účastníka řízení ohledně jeho výsledku na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl, jde o okolnost, která vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení“.

6. Žalovaná závěrem již jen doplňuje, že i pro případ, že by žalobci jakákoliv nemajetková újma vznikla, je vždy třeba zvážit, jaká forma odškodnění bude vzhledem k okolnostem daného případu přiměřená. Za situace, kdy se žalobce o průběh správního řízení v podstatě nezajímal, nebyl v něm nijak aktivní a navíc došlo k zastavení přestupkového řízení pro zánik odpovědnosti za přestupek, má žalovaná za to, že dostatečnou satisfakcí pro žalobce je již samotné zastavení přestupkového řízení z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek důsledkem prekluze.

7. Na základě dokazování provedeného listinami obsaženými ve vyžádaných (níže uvedených) spisech a listiny prokazující předběžné uplatnění nároku žalobcem, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

8. Z listiny Předběžné uplatnění nároku doručené dne 22. 12. 2021 vč. doručenky soud zjistil, že projednávaný nárok byl u žalované žalobcem uplatněn dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne 22. 12. 2021, a to prostřednictvím datové schránky pana [příjmení] [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa].

9. Dále soud zjistil ze spisu [stát. instituce] sp. zn. OSČ- Př/068425/1985 [číslo], obsahující též spisovou dokumentaci [anonymizována dvě slova] [územní celek] sp. zn. KUUK/124050/2021, ze spisu [název soudu] sp. zn. 42 A 12/2016, že dne 8. 6. 2015 bylo [anonymizováno] doručeno oznámení přestupku žalobce, č. j. KRPU-120726/P [číslo], ze dne 4. 6. 2015, kterého se měl dopustit dne 27. 5. 2015 tím, že překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci.

10. Dne 11. 6. 2015 vypracoval [anonymizováno] příkaz č. j. MmM/070212/2015, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 361/2000 Sb.“) a § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Žalobci byla současně uložena pokuta ve výši 1.800 Kč. Příkaz byl žalobci doručen dne 24. 6. 2015.

11. Dne 26. 6. 2015 byl [anonymizováno] doručen odpor proti příkazu ze dne 11. 6. 2015. Přílohou uvedeného podání byla nepodepsaná plná moc, kterou žalobce zmocnil k zastupování v řízení [anonymizováno] [jméno] [jméno], [datum narození], [adresa] (dále jen„ zmocněnec“).

12. Dne 30. 6. 2015 vypracoval [anonymizováno] výzvu č. j. MmM/077903/2015, kterou zmocněnce vyzval k odstranění nedostatků podání ze dne 26. 6. 2015. Tato výzva byla zmocněnci žalobce doručena dne 3. 7. 2015.

13. Dne 1. 7. 2015 bylo [anonymizováno] doručeno podání zmocněnce, které obsahovalo opět nepodepsanou plnou moc. Téhož dne zmocněnec zaslal [anonymizováno] podepsanou plnou moc.

14. Dne 7. 7. 2015 vypracoval [anonymizováno] předvolání žalobce k ústnímu jednání č. j. MmM/080408/2015, a to na den 23. 7. 2015.

15. Dne 23. 7. 2015 se konalo ústní jednání, na které se žalobce ani jeho zmocněnec nedostavili.

16. Dne 30. 7. 2015 bylo [anonymizováno] doručeno podání zmocněnce, kde informoval [anonymizováno], o tom, že se ústního jednání nemohl zúčastnit, jelikož měl ve stejném termínu jiné jednání.

17. Dne 3. 8. 2015 vypracoval [anonymizováno] rozhodnutí č. j. MmM/090774/2015, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb. a § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Současně byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.800 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 1. 2016.

18. Dne 24. 8. 2015 bylo [anonymizováno] doručeno blanketní odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 3. 8. 2015.

19. Dne 3. 9. 2015 vypracoval [anonymizováno] výzvu k doplnění odvolání č. j. MmM/101857/2015.

20. Výzva byla zmocněnci žalobce doručena dne 4. 9. 2015.

21. Dne 18. 9. 2015 vypracoval [anonymizováno] postoupení odvolání a spisové dokumentace [anonymizována dvě slova], a to písemností č. j. MmM/109113/2015.

22. Dne 26. 1. 2016 vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. 1 DS/2016, kterým odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 3. 8. 2015 potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 1. 2016.

23. Dne 5. 2. 2016 byla spisová dokumentace vrácena [anonymizováno].

24. Dne 11. 4. 2016 podal žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 26. 1. 2016 žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

25. Žaloba byla podána právním zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo].

26. Dne 25. 9. 2019 vydal Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek č. j. 42 A 12/2016-42, kterým žalobu žalobce zamítl.

27. Dne 2. 10. 2019 podal žalobce zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení] proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2019 kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

28. Dne 6. 9. 2021 vydal Nejvyšší správní soud rozsudek č. j. 8 As 294/2019-37, kterým rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2019 zrušil a věc vrátil Krajskému úřadu k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 9. 2021 (rozsudek je založen v opisu ve spisu Magistrátu města Most sp. zn. OSČ- Př/068425/1985 [číslo]).

29. Dne 23. 11. 2021 vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. KUUK/160445/2021 DS/Váv, kterým rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 3. 8. 2015 zrušil a řízení pro zánik odpovědnosti za přestupek z důvodu prekluze zastavil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 11. 2021.

30. Soud tak vzal za prokázané, že řízení trvalo 77 měsíců (6 let a 4 měsíce) .Projednávaný nárok byl u žalované žalobcem předběžně uplatněn dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne 22. 12. 2021, a to prostřednictvím datové schránky obecného zmocněnce žalobce [příjmení] [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa]. Pokud jde o průběh řízení, jež bylo projednáváno na čtyřech stupních, a jež bylo zahájeno dne 8. 6. 2015, kdy bylo Magistrátu města Most doručeno oznámení přestupku žalobce, č. j. KRPU-120726/P [číslo], ze dne 4. 6. 2015, kterého se měl dopustit dne 27. 5. 2015 tím, že překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci a ukončeno dne 23. 11. 2021 rozhodnutím Krajského úřadu č. j. KUUK/160445/2021 DS/Váv, kterým rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 3. 8. 2015 zrušil a řízení pro zánik odpovědnosti za přestupek z důvodu prekluze zastavil, odkazuje soud na shora uvedená skutková zjištění.

31. Po právní stránce lze věc posoudit takto: podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. je uvedeno, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím či také nesprávným úředním postupem. Zákon [číslo] Sb. vyžaduje splnění tří podmínek k tomu, aby bylo možno uznat náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, a to: a) existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, b) vznik škody či nemajetkové újmy, c) příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy.

32. Článek 38 odst. 1 Listiny stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Odstavec 2 téhož ustanovení říká, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

33. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

34. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

35. Možnost žádat odškodnění nehmotné (morální) újmy způsobené nesprávným úředním postupem byla v českém právním řádu zakotvena zákonem č. 160/2006 Sb., který novelizoval s účinností od 27. 4. 2006 zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). 36. [jméno] novelou byl do § 1 vložen nový odstavec 3 stanovící, že stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Do § 13 odst. 1 OdpŠk byla pak přidána věta třetí výslovně označující za nesprávný úřední postup porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

37. Nově vložená věta v § 13 odst. 1 OdpŠk rovněž obsahuje poznámkou 8a odkaz na čl. 5 a 6 Úmluvy. Z důvodové zprávy k zákonu č. 160/2006 Sb. přitom vyplývá, že účel tohoto odkazu je dvojí: jednak poukázat na to, že se hodnocení přiměřenosti délky řízení či rozhodování řídí kritérii, která ve své judikatuře dovodil mezinárodní soud Úmluvu aplikující, jednak upozornit na to, že v souladu s touto judikaturou na poli čl. 6 odst. 1 Úmluvy je rozhodující především celková délka řízení. Návrh směřuje k poskytování náhrady za nepřiměřené celkové délky řízení, nikoli primárně k odškodňování za jednotlivé průtahy v řízení.

38. Zákonem [číslo] Sb. pak do zákona č. 82/1998 Sb. přibyl rovněž nový § 31a, který stanoví způsob poskytování zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. V odstavci 3 pak specifikuje demonstrativním způsobem kritéria, k nimž je třeba v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění.

39. Z důvodové zprávy k zákonu č. 160/2006 Sb. přitom vyplývá, že jde o kritéria používaná Evropským soudem pro lidská práva v jeho judikatuře k určování, zda byla délka vnitrostátního soudního řízení přiměřená, a jeho judikatura proto může být užitečným vodítkem.

40. Vzhledem k charakteru žalobcem uplatněného nároku bylo nezbytné posoudit, zda se na řízení aplikuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“) a lze je tedy posuzovat z titulu nepřiměřené délky řízení. Z judikatury vyplývá, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se aplikuje mimo jiné také na klasické méně závažné delikty, které vnitrostátní právo zpravidla jen z důvodu jejich menší typové závažnosti nepovažuje za trestné činy, ale za přestupky, správní delikty apod., přestože se uvedené ustanovení výslovně zmiňuje pouze o trestním obvinění. Rovněž je zřejmé, že sankce uložené v přestupkovém řízení jsou zamýšleny jako trest s cílem odradit od dalšího páchání sankcionovaných činů. Uvedené jen potvrzuje, že obvinění z přestupku či správního deliktu lze v tomto kontextu podřadit pod pojem trestní obvinění. Článek 6 odst. 1 Úmluvy se tedy na případ žalobce aplikuje.

41. Z uvedeného je patrno, že při posuzování předpokladů odpovědnosti státu za újmu způsobenou nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk je nutno postupovat v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy a zejména pak k pojmu přiměřenosti délky řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1614/2009). To je ostatně patrno i z účelu uvedené novely v zákoně č. 160/2006 Sb., kterým bylo poskytnout na národní úrovni prostředek nápravy porušení práva na přiměřenou délku řízení ve smyslu čl. 6 dost. 1 Úmluvy, který je vyžadován čl. 13 Úmluvy.

42. Dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) je nezbytné řízení, která probíhala částečně před správními orgány a částečně před soudy a na jejichž celou délku je nutno aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy, posuzovat z hlediska délky řízení jako jeden celek (viz např. rozsudek [příjmení] [příjmení] proti České republice [číslo] ze dne 14. 6. 2005).

43. Posuzované řízení, na něž se vztahuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy, které probíhalo částečně před správními orgány a částečně před soudy, je zapotřebí z hlediska délky řízení považovat za jeden celek.Řízení bylo zahájeno dne 24. 6. 2015, kdy byl zmocněnci žalobce doručen příkaz [anonymizováno]. Za konec lhůty v případě nepřiměřené délky řízení je dle konstantní judikatury nutné považovat okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009). V předmětném případě se tedy jedná o den 29. 11. 2021, tj. den, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Krajského úřadu č. j. KUUK/160445/2021 DS/Váv, ze dne 23. 11. 2021.

44. Celková délka posuzovaného předmětného řízení, za které žalobce požaduje odškodnění, činí 77 měsíců.

45. Podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb.„ se přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu poskytuje bez ohledu na to, zda byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Zadostiučinění se poskytuje v penězích, nebylo-li možno nahradit nemajetkovou újmu jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.“ Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., je tedy kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

46. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce využil služeb tzv. pojištění proti pokutám, a to nejen s ohledem na osoby, které za něj v rámci řízení jednaly, ale i s ohledem na obstrukční taktiku, kterou tyto osoby zvolily.

47. Žalobci hrozilo„ pouze“ uložení pokuty ve výši 1.800 Kč.

48. Žalobce sám k délce řízení přispěl podstatnou měrou, když podal odpor, jehož přílohou byla nepodepsaná plná moc. Podepsanou ji doplnil až na výzvu [anonymizováno]. Následně se žalobce bez omluvy nedostavil na ústní jednání a proti rozhodnutí [anonymizováno] uplatnil blanketní odvolání, které na výzvu nedoplnil, ačkoli byla výzva zmocněnci žalobce prokazatelně doručena. Veškerá tvrzení vztahující se k pochybení, ke kterým dle žalobce v řízení došlo, byla následně tvrzena až v rámci správní žaloby podané u Krajského soudu v Ústí nad Labem.

49. Nynější věc je spojena s tzv. Motoristickou vzájemnou pojišťovnou, tedy subjektem, o kterém je správním soudům z vlastní činnosti známo, že využívá jako hlavní procesní strategii„ obhajoby“ přestupců nejrůznější procesní obstrukce (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2018, čj. 4 As 113/2018-39, [číslo] Sb. NSS, bod 37).

50. Takovouto obstrukcí se může jevit i opakované podávání neodůvodněných odvolání osobami spojenými s touto„ pojišťovnou“. Podání blanketního odvolání, většinou nikdy nedoplněného, je kombinováno s následným podáním komplexní žaloby. Takovýto postup zjevně hraničí se zneužitím práva (srov. k tomu nedávno rozsudek ze dne 15. 8. 2019, čj. 10 As 36/2019-33, bod 18).“ 51. K osobě zmocněnce lze také odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, č. j. 52 A 15/2016 – 188, ze dne 8. 3. 2017, uvedený soud konstatoval, že„ je již notorietou, že [anonymizováno] [jméno] [jméno], jako jeden z řady zmocněnců, tj. např. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], atd., je účelově a obstrukčně jednajícím zmocněncem v těchto přestupkových věcech, kdy "nikoli náhodou" podává žaloby advokát [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2014 č. j. 10 As 203/2014-48, k účelové a obstrukční strategii završené podáváním žalob [anonymizována dvě slova], srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013 č. j. 1 As 83/2013-60, ze dne 17. 10. 2014 č. j. 4 As 171/2014-26). (...) Ostatně to je zcela typické pro zmíněnou obstrukční a účelovou strategii, kterou završuje podaná žaloba obdobně jako v jiných věcech, kdy vystupují již výše zmínění zmocněnci a soudům známý [anonymizováno] (...) Pro zdejší soud, mající již dlouhodobé zkušenosti s obhajobou a aplikací účelové a obstrukční strategie v obdobných věcech ze strany advokáta [anonymizována dvě slova], je to již notorietou (ostatně tyto případy zmiňuje už i bohatá judikatura NSS).“ 52. Ostatně i zdejší soud se při své činnosti zabýval obdobnými žalobami, kde žalobce zastupoval [anonymizována dvě slova]. Zcela účelovému postupu odpovídá také právní zastoupení žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] v rámci soudního řízení. Nejvyšší správní soud v rozsudku, sp. zn. 10 As 384/2019, ze dne 11. 2. 2020, konstatoval, že:„ Obstrukční praktiky [právnická osoba] Control dobře zná též NSS, a to z vlastní rozhodovací činnosti (také ve spojitosti s dalšími osobami, např. Motoristickou vzájemnou pojišťovnou, družstvo, apod., všechny tyto osoby jsou propojeny v osobách [jméno] a [jméno] [příjmení], jejich věci pak před soudy vesměs zastupuje nynější zástupce stěžovatelky advokát [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], respektive advokát [anonymizováno] [obec] [příjmení]; k příkladnému výčtu abuzivních a obstrukčních taktik ve správním řízení srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 12. 2017, čj. 10 As 20/2017-49, [číslo] Sb. NSS, věc DopisOnline; rozsudek téhož senátu ze dne 18. 12. 2018, čj. 4 As 113/2018-39, [číslo] Sb. NSS, bod 37; nebo rozsudky ze dne 27. 9. 2017, čj. 6 As 37/2017-31; ze dne 25. 4. 2019, čj. 10 As 328/2018-32, bod 8, a mnohé další). Jak vysvětlil rozšířený senát ve věci 4 As 113/2018, bod 37, hlavním cílem obstrukční strategie těchto osob ve správním řízení je„ zjevně zatížit správní orgán spoustou nadbytečných úkonů a následně„ čekat“ na chybu správního orgánu“. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2018, č. j. 6 As 125/2018 - 32:„ Ve vztahu k danému případu a postupu„ profesionálních zástupců“ nabízejících„ pojištění proti dopravním pokutám“ musí Nejvyšší správní soud odkázat na závěry předchozích rozhodnutí stran těchto zástupců (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2018, č. j. 6 As 223/2017 – 36 nebo rozsudek ze dne 27. 9. 2017, č. j. 6 As 37/2017 – 31), z nichž vyplývá, že Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxe identifikoval osoby kolem pana [příjmení], které nabízejí„ profesionální pojištění ochrany před pokutami v oblasti dopravních předpisů“ a které se soustředí na vytváření„ procesních pastí“ za účelem znepřehlednění správního řízení a dosažení prekluze odpovědnosti zmocnitelů. … Jedním ze znaků těchto profesionálních zástupců je rovněž to, že v řízení před správními soudy jejich„ klienty“ zastupuje [anonymizováno] [obec] [anonymizováno], resp. [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] (srov. rovněž přiměřeně usnesení MD [číslo] Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. Nao 324/2017 – 58). Uzavření samotné„ smlouvy o pojištění proti pokutám“ je nadto podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2017, č. j. 4 As 199/2017 – 30, možné považovat za přitěžující okolnost při ukládání sankce jako zjevný projev neúcty k pravidlům silničního provozu.“ 53. „ Podává-li stejná osoba jako účastník či jako zmocněnec opakovaně listinná podání bez podpisu, není procesní chybou, pokud správní orgán nepostupuje podle § 37 odst. 3 správního řádu a osobu nevyzve k odstranění nedostatku podání. Stejné závěry platí i pro osoby nějakým způsobem spojené s osobami tyto obstrukční taktiky využívajícími….. (NSS v rozhodnutí č.j. As 113/2018).

54. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15.8.2019 č.j. 10 As 36/2019 – 33„ Procesní strategie spočívající v opakovaném podávání neodůvodněných odvolání kombinovaných s následným podáním komplexní žaloby je zneužitím práva, čemuž bude přizpůsoben i rozsah soudního přezkumu. Svérázným přístupem k obhajobě v přestupkovém řízení přestupci nemohou přesunout celé dokazování až na správní soudy (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.; § 52 odst. 1 s. ř. s.; § 77 odst. 2 s. ř. s.; § 82 odst. 2 správního řádu; § 89 odst. 2 správního řádu).

55. Pakliže podle § OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem, potom lze aplikovat ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku, které stanoví, že výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění, a dále znění § 8 občanského zákoníku zakazující zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

56. Za zneužití práva je nutné považovat i jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu či se na jeho úkor obohatit (srov. rozhodnutí II. ÚS 3646/13, [číslo] Sb. n. u. ÚS).

57. Žalobce zvolil v posuzovaném řízení obstrukční postup s cílem dosáhnout prekluzi a tím zánik odpovědnosti z přestupku, byl zastoupen obecným zmocněncem a následně advokátem spojenými s tzv. Motoristickou vzájemnou pojišťovnou, subjektem, o kterém je správním soudům z vlastní činnosti známo, že využívá jako hlavní procesní strategii„ obhajoby“ přestupců nejrůznější procesní obstrukce. Potom zdejší soud žalobci, ač mu lze přisvědčit, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, z důvodu nemravnosti jeho uplatněného nároku navazujícího na zjevné zneužití práva, jehož se ve správním řízení dopustil, jeho nároku nepřiznal soudní ochranu a jeho žalobu jako nedůvodnou výrokem I. zamítl, neboť má za to, že došlo li u žalobce k tvrzené nemajetkové újmě, byla dostatečně odčiněna zastavením přestupkového řízení pro zánik odpovědnosti.

58. Soud žalobci připomíná, že § podle 1 o.s.ř. Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.Výše uvedený oprávněný zájem (přiznání zadostiučinění) nelze spravedlivě ochránit, takový postup soudu by byl zjevně nevýchovný a nečestný a neuctivý k samému účelu civilního soudního řízení.

59. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě a účast u jednání).