30 C 14/2024 - 126

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátkou Mgr. Martou Ondačkovou sídlem Thunovská 192, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem JUDr. Rostislavem Puklem sídlem Karlova 252, 698 01 Veselí nad Moravou o zaplacení částky 83 339 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 188 Kč v měsíčních splátkách po 3 500 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 11 151 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 455 Kč za období od 25. 7. 2023 do 13. 9. 2023, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 83 339 Kč za období od 14. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 3 340,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou proti žalovanému domáhala zaplacení částky 191 461 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 10. 10. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 143 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 11. 10. 2022. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, navýšený o úrok ve výši 66,85 % ročně, splácet ve 42 měsíčních splátkách po 10 116 Kč vždy ke každému 18. dni v měsíci počínaje měsícem listopad 2022. Ve splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 1 239 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace, kdy žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl ze strany žalobkyně předem poskytnut. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací od žalovaného, insolvenčního rejstříku, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný však podmínky smlouvy řádně neplnil a ocitl se v prodlení. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil pouze 6 splátek po 10 116 Kč, a to ve dnech 18. 11. 2022, 16. 12. 2022, 20. 1. 2023, 17. 2. 2023, pátou a šestou splátku uhradil dne 24. 4. 2023. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, tedy v celkové výši, tj. 1 497 Kč (3 x 499 Kč). Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy v celkové výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Náhrada nákladů byla podle smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě do 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení.

2. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou sedmé splátky splatné dne 18. 5. 2023[Anonymizováno]v délce 65 dnů došlo k datu 23. 7. 2023 k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se zesplatněním celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 159 348,54 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud tak neučiní, dle bodu 6.5 smlouvy vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. v daném případě od 25. 7. 2023 do zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo dále sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby úplné úhrady. Žalovaný po zesplatnění úvěru uhradil pouze dne 13. 9. 2023 částku 10 116 Kč.

3. Z titulu smlouvy o úvěru tak žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru ve výši 150 471,54 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 36 415,21 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok za poskytnutí úvěru ve výši 66,85 % ročně z částky odpovídající původní dlužné jistině úvěru od 25. 7. 2023 do zaplacení a úhrady za pojištění schopnosti splácet ve výši 2 478 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala.

4. Podáním ze dne 27. 5. 2024 vzala žalobkyně podanou žalobu zpět co do částky 71 707 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 823 Kč od 25. 7. 2023 do 13. 9. 2023 a z částky 71 707 od 14. 9. 2023 do zaplacení, co do částky 36 415,21 Kč a co do úroku ve výši 66,85% ročně z částky 136 715,02 Kč od 25. 7. 2023 do 16. 8. 2023, úroku ve výši 15% ročně z částky 136 715,02 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok od 25. 7. 2023 dosáhne částky 447 400 Kč. Usnesením ze dne 13. 6. 2024, č. j. 30 C 14/2024-60, soud řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil. Předmětem řízení tak nadále zůstala částka 83 339 Kč (sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 72 188 Kč a dlužného pojistného ve výši 11 151 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 455 Kč od 25. 7. 2023 do 13. 9. 2023 a z částky 83 339 Kč od 14. 9. 2023 do zaplacení.

5. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Uvedl, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť si neobstarala žádné dokumenty (pracovní smlouvu, výpis z bankovního účtu aj.), ze kterých by mohla relevantní informace získat, a nenahlédla ani do příslušných databází. Důkazní břemeno k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti nese poskytovatel úvěru. Smlouva je proto podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná a žalobkyně může požadovat toliko uhrazení poskytnuté částky, nikoliv úroku a jiných poplatků. Z poskytnuté částky žalovaný žalobkyni již uhradil 70 812 Kč. Pro případ, že by soud žalobě vyhověl, požádal žalovaný o stanovení splátek ve výši 3 000 – 4 000 Kč měsíčně. Zároveň namítl, že žalobkyně nemá nárok na úrok z prodlení, jelikož splatnost případného nároku prozatím nenastala, přičemž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, podle nichž má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (např. rozsudek ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023). Žalovaný dále odkázal na pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 17. 5. 2024, sp. zn. 18 C 191/2023, kterým bylo rozhodnuto o žalobě žalovaného, kterou se proti žalobkyni domáhal zrušení předmětné smlouvy o úvěru, přičemž obvodní soud v rámci řešení předběžné otázky dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná.

6. Z nařízeného jednání se žalobkyně i žalovaný omluvili. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

8. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 10. 10. 2022 včetně Přílohy č. 1 a Dodatku č. 1, oznámení o schválení úvěru ze dne 12. 10. 2022 včetně splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře a informačního dokumentu o pojistném produktu bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku 143 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku v 42 měsíčních splátkách po 10 116 Kč vrátit s tím, že splátka zahrnovala i úhradu za sjednané pojištění schopnosti splácet ve výši 1 239 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni zaplatit, činila 372 834 Kč, úroková sazba činila 66,85 % ročně, RPSN činila 91,65 %. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, totožnost žalovaného byla doložena kopií jeho občanského průkazu.

9. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na dlužnou částku zaplatil celkem 7 splátek po 10 116 Kč, tj. celkem 70 812 Kč, což odpovídá rovněž předloženým potvrzením o odchozích úhradách.

10. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem částku 20 300 Kč ze zaměstnání u [právnická osoba], jako své výdaje uvedl částku 8 188 Kč měsíčně sestávající ze životního minima ve výši 4 620 Kč a výdajů na bydlení ve výši 3 568 Kč. Volné zdroje žalovaného tak byly vyčísleny částkou 11 112 Kč měsíčně. Dále bylo uvedeno, že žalovaný má maturitní zkoušku, je ženatý a bydlí u rodičů.

11. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu], resp. z detailu plateb bylo zjištěno, že žalovanému byla dne [datum].

12. Z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy, nenachází se v úpadku a že si je vědom výše úvěru, včetně úroků.

13. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že finanční prostředky ve výši 143 000 Kč byly žalovanému dne 11. 10. 2022 odeslány na bankovní účet č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že číslo bankovního účtu uvedené na dokladu o vyplacení úvěru je totožné s tím, které uvedl žalovaný ve smlouvě o úvěru.

14. Z informací o klientovi a vyplacení bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala telefonní číslo žalovaného [tel. číslo]a číslo bankovního účtu [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kdy na tento bankovní účet zaslala částku 1 Kč s variabilním symbolem [tel. číslo] který sloužil jako podpisový kód pro odpovědní SMS.

15. Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 10. 10. 2022 neměl žalovaný dlužnou částku po splatnosti.

16. Z výzvy k zaplacení ze dne 18. 4. 2023, ze dne 19. 6. 2023 a ze dne 19. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný měl být ze strany žalobkyně opakovaně upozorňován na prodlení se splátkami a vyzýván k úhradě dlužných částek s tím, že v opačném případě bude úvěr zesplatněn.

17. Z oznámení ze dne 23. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně k tomuto dni zesplatnila všechny závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru, neboť žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek o délce 65 dní. Žalovaný byl současně vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 165 162 Kč a upozorněn, že v případě, že své závazky neuhradí nejpozději do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení, přistoupí žalobkyně k vymáhání svých pohledávek v soudním řízení.

18. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 2. 2024 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného pod hrozbou podání žaloby vyzvala k úhradě do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána poštou téhož dne.

19. Z vyrozumění o zahájení exekuce, exekučního příkazu a příkazu k úhradě nákladů exekuce bylo zjištěno, že proti žalovanému bylo dne 3. 12. 2023 zahájeno exekuční řízení vedené soudním exekutorem Mgr. Tomášem Tunklem pod sp. zn. [spisová značka] pro částku 161 903 Kč.

20. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

21. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

25. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

26. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

27. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

29. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Uzavření smlouvy vyplývá nejen z předložené listiny návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, ale i ze samotného chování žalovaného, který se smlouvou řídil, poskytnutý úvěr přijal a začal jej splácet. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), soud na věc vedle občanského zákoníku aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně ještě před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

30. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

31. Žalobkyně tvrdila, že při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotila u žalovaného jako žadatele o úvěr pečlivě jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází a dalších zdrojů. Na podporu svých tvrzení žalobkyně doložila doklady o přijatých platbách potvrzující příjem žalovaného ze zaměstnání za měsíce červen, červenec a září 2022 a výpis z nebankovního registru a registru SOLUS. V rámci smluvních informací je pracováno s průměrným příjmem žalovaného ve výši 20 300 Kč měsíčně s tím, že jeho výdaje na bydlení měly činit 3 568 Kč, k čemuž žalobkyně přičetla životní minimum 4 620 Kč měsíčně. Je zřejmé, že žalobkyně skutečné výdaje žalovaného neověřovala, a to ani výdaje na bydlení, ani jiné běžné výdaje (např. léky, telefon, internet, hygiena, oblečení). Při stanovení průměrného příjmu žalovaného se pak spokojila s doklady o platbách za tři měsíce na sebe zcela nenavazující, aniž by pátrala po příjmu žalovaného za srpen 2022. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Soud má za to, že žalobkyně v daném případě neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, smluvní pokutě a splatnosti.

32. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, jakým konkrétním způsobem byla zkoumána schopnost žalovaného splácet úvěr (zejména jakým způsobem byly zjištěny a hodnoceny jeho příjmy a výdaje). Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

33. Vědoma si však svého důkazního břemene, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a nadále pak po žalovaném požadovala částku 83 339 Kč (sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 72 188 Kč a dlužného pojistného ve výši 11 151 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 455 Kč od 25. 7. 2023 do 13. 9. 2023 a z částky 83 339 Kč od 14. 9. 2023 do zaplacení. Nicméně ani v tomto rozsahu po částečném zpětvzetí nemohl soud žalobě zcela vyhovět.

34. Žalobkyně žalovanému bez platného závazku poskytla finanční prostředky ve výši 143 000 Kč, z nichž jí žalovaný vrátil pouze 70 812 Kč. Zbytek poskytnutých finančních prostředků ve výši 72 188 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni. Žalobkyně však po žalovaném kromě poskytnuté nesplacené jistiny ve výši 72 188 Kč požadovala rovněž částku 11 151 Kč jakožto dlužné pojistné za pojištění schopnosti žalovaného splácet. Žalovaný se k pojištění schopnosti splácet úvěr přihlásil ve smlouvě o úvěru a dále se v příloze č. 1 zavázal k úhradě pojištění ve výši 1 239 Kč měsíčně. Smlouvu o úvěru lze sice uzavřít i bez sjednaného pojištění, nicméně samotné pojištění schopnosti splácet bez úvěrové smlouvy samostatně neobstojí. V tomto směru je zřejmé, že pojištění by nebylo sjednáno, pokud by žalovaný o neplatnosti smlouvy o úvěru od počátku věděl, neboť by tím odpadl důvod sjednání pojištění (srov. § 576 o. z.). Jako absolutně neplatnou je proto nutné posuzovat smlouvu o úvěru jako celek včetně sjednaného pojištění schopnosti splácet a žalobkyni tak úhrada sjednaného pojištění v částce 11 151 Kč nenáleží.

35. Ohledně splatnosti nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uzavřel, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023). S uvedeným závěrem se soud zcela ztotožňuje, přičemž je aplikovatelný i na projednávaný případ. Pokud pak jde o povinnost soudu určit splatnost jistiny dle možností žalovaného, žalovaný doložil, že je proti němu vedeno exekuční řízení a požádal o stanovení přiměřených splátek ve výši 3 000 až 4 000 Kč měsíčně, čemuž soud vyhověl.

36. S ohledem na uvedené proto soud žalobě prvním výrokem vyhověl pouze co do jistiny 72 188 Kč. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 větu za středníkem o. s. ř., kdy soud přihlédl k možnostem dlužníka a uloženou povinnost mu umožnil splácet v měsíčních splátkách po 3 500 Kč pod ztrátou výhody splátek, tj. pokud žalovaný nezaplatí byť jen jedinou ze splátek, stane se splatnou celá jistina. Ve zbývajícím rozsahu co do úhrady za pojištění ve výši 11 151 Kč a co do požadovaného zákonného úroku z prodlení soud žalobu druhým výrokem ze shora uvedených důvodů zamítl.

37. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení (ve vztahu k původně uplatněnému nároku) úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 340,57 Kč, přičemž tato částka představuje 29 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 31 %). Zavinění částečného zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby je nutno přičíst žalobkyni. Náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty dle § 7 bod 5 a. t. ve výši 191 461 Kč za 2 úkony právní služby uvedené v § 11 písm. a), d) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě) po 4 460 Kč včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 520 Kč ve výši 1 999,20 Kč.

38. Zaplacení nákladů řízení soud žalobkyni uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení