30 C 143/2018

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] pro zaplacení 455 394,87 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 282 965,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 282 965,87 Kč od 4. 12. 2015 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení částky 172 429 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 172 429 Kč od 4. 12. 2015 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 273 663 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno].

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město státem zálohované náklady řízení ve výši 50 894 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 31. 1. 2018 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 455 394,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 12. 2015 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že dne 12. 5. 2015 bylo kontrolou [číslo] provedenou pracovníky společnosti [právnická osoba] zjištěno, že žalovaný provádí v rodinném domě na adrese v [obec], [ulice a číslo] neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy ve smyslu ustanovení § 51 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Kontrolou bylo zjištěno neoprávněné odbočení na přívodním kabelu [anonymizována čtyři slova] mezi hlavní domovní skříní a hlavním jističem 3x 20 A. Neoprávněné odbočení se nacházelo uvnitř domu v krabici pod omítkou, kdy na přívodní kabel byl připojen kabel [anonymizována tři slova], který vedl mimo měřící soustavu do instalace zákazníka. Následně byla přivolána hlídka Policie ČR, která vše zdokumentovala. Měřením bylo při vyřazené měřící soustavě zjištěno na kabelu [anonymizována tři slova] fázové napětí a průtoky proudové fáze L1 v hodnotě 8,9 A, L2 v hodnotě 25 A a L3 v hodnotě 8,6 A. Ze strany žalovaného nebylo umožněno zadokumentování elektrospotřebičů, které se v domě nacházely, kdy po provedené kontrole byl neoprávněný odběr ukončen. V důsledku shora uvedeného jednání tak vznikl žalobkyni nárok na náhradu škody v souladu s ustanovením § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu, neoprávněné distribuci elektřiny. Pro výpočet škody za neoprávněný odběr elektřiny je dle žalobkyně nutné stanovit možný příkon (technicky dosažitelnou spotřebu), přičemž výpočtem dle shora citovaného ustanovení bylo za období od 12. 5. 2013 do 15. 5. 2015, za které žalovaný měl rovněž, mimo jiné, elektrickou energii neoprávněně odebírat, spočtena celková škoda ve výši 475 331 Kč. Dále žalobkyně požaduje i náklady související se zjištěním a ukončením neoprávněného odběru, které byly uhrazeny dodavatelské společnosti [právnická osoba] ve výši 15 641 Kč. Neoprávněným odběrem elektřiny tedy byla za shora uvedené období žalobkyni způsobena škoda v celkové výši 490 972 Kč, když před podáním žaloby žalovaný na žalovanou pohledávku částečně hradil ve výši 35 577,13 Kč, a to v souvislosti s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 9. 2017 č. j. 4 T 28/2017, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2017, kdy v rámci adhezního řízení byla mimo jiné žalovanému uložena povinnost žalobkyni jako poškozené nahradit škodu za neoprávněný odběr elektřiny ve výši 35 577,13 Kč. Předmětem tohoto řízení je tedy nárok na náhradu zbývající části škody ve výši 455 394,87 Kč. Žalobkyně dále doplnila, že ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud v rámci občanského právního řízení vázán rozhodnutím trestního soudu pouze v tom smyslu, zda byl spáchán trestný čin, kdo jej spáchal, a dále i rozhodnutím o osobním stavu. Není však vázán rozhodnutím o výši škody. Výše škody pro účely kvalifikace trestného činu dle ustanovení § 138 trestního zákoníku se tedy může lišit do výše škody, která je přisouzena v adhezním řízení. Trestní soud totiž postupuje v souladu se zásadou in dubio pro reo, a proto je i ve výroku trestního rozsudku uvedeno, že odsouzený (v daném případě žalovaný) způsobil škodu„ nejméně ve výši“. I v samotném trestním řízení bylo předpokládáno a trestní soud má dokonce za velmi pravděpodobné, že žalovaný mohl odebrat větší množství elektrické energie a tím mohla být reálně způsobena škoda výrazně vyšší, avšak vzhledem ke shora uvedeným procesním zásadám musely být všechny pochybnosti vykládány ve prospěch žalovaného. Při šetření a následném stanovení náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny ve smyslu ustanovení § 51 energetického zákona je žalobkyně vždy vázána při výpočtu náhrady škody právním předpisem, kterým je vyhláška č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny. Žalobkyně si je vědoma toho, že výpočet dle výše specifikované vyhlášky nelze aplikovat mechanicky, avšak je nutno uvést další důležité skutečnosti, které svědčí o nutnosti postupu právě dle vyhlášky, který provedla žalobkyně. V případech, kdy je elektřina odebírána z neměřené části distribuční sítě, není možné dodatečně žádným technickým způsobem stanovit skutečné množství neoprávněně odebrané elektrické energie. Žalobkyně dále odkázala na skutečnost, že není možné přesně stanovit dobu, po kterou ze strany žalovaného docházelo k neoprávněnému odběru elektrické energie, dále není možné ani postavit na jisto, jaká skladba spotřebičů se v daném odběrném místě, tedy rodinném domě žalovaného, v rozhodném (žalovaném) období nacházela, dále rovněž není možné stanovit ani počet osob, které se v domácnosti zdržovaly, když se liší výpovědi žalovaného učiněné v rámci trestního řízení, a to jak ohledně počtu, tak i doby, po kterou zde měly bydlet, a rovněž není možné stanovit ani spotřebu před neoprávněným odběrem elektrické energie, když není patrné, po jakou dobu zde k neoprávněnému odběru skutečně docházelo. Žalobkyně pak odkázala i na příkré rozpory ve výpovědích samotného žalovaného v trestním řízení v pozici obžalovaného, kdy tento tvrdil, že od roku 2013 bylo v daném odběrném místě používáno pro vytápění plynového kotle, přičemž ze sdělení [právnická osoba] a. s . vyplynulo, že dle spotřeby tato odpovídá toliko užívání plynového vařiče a nikoliv vytápění domu plynem. S ohledem na shora uvedené okolnosti tak žalobkyně dospěla k závěru, že není možné skutečnou škodu reálně vyčíslit a je třeba postupovat dle vyhlášky, když tento postup aproboval i Ústavní soud ČR ve své rozhodovací činnosti, zejména v nálezu sp. zn. I. ÚS 668/15, kde se mimo jiné uvádí, že pokud soud na základě provedených důkazů dospěje v konkrétní situaci k závěru, že vypočtená výše škody s určitou mírou pravděpodobnosti odpovídá škodě skutečné, nemůže předpis aplikovat v té části, ve které by tak způsobil neoprávněný zásah do majetkových práv škůdce tím, že by vypočtená výše škody plnila v převážné míře funkci sankční a nikoliv kompenzační. V takovém případě musí o výši škody soud rozhodnout podle spravedlivého uvážení dle nových okolností, tedy funkce sankční nesmí převážit funkci kompenzační. Žalobkyně rovněž odkázala na skutečnost, že vzala v úvahu shora uvedené skutečnosti a škodu z neoprávněného odběru poté vyčíslila v částce 926 160,77 Kč, z čehož je patrné, že„ vyhláškový“ výpočet, která následně i fakturovala žalovanému, je vypočtem značně nižším a pro žalovaného i příznivějším. Dále zdůraznila i skutečnost, že v daném odběrném místě byla naměřena spotřeba elektrické energie v řádech stovek kWh, což je neprosto nemožné pro takový typ patrového rodinného domu, kdy předmětná spotřeba za celý dům by odpovídala spotřebě pouhé ledničky. Navíc při kontrole odběrného místa bylo naměřeno techniky společnosti [právnická osoba] desítky ampér ve všech fázích, z čehož lze usuzovat i na skutečnost, že seznam, který byl následně ze strany žalovaného poskytnut orgánům činným v trestním řízení, obsahoval pouze hrstku spotřebičů. Nelze pak odhlédnout ani od skutečnosti, že žalovaný je revizním technikem, tedy osobou s dostatečnou kvalifikací v oboru elektro a navíc i bývalým zaměstnancem [právnická osoba], a. s . Nadto si žalovaný jako revizní technik i sám potvrdil revizi při opětovném připojení. Žalovaný nejprve v rámci své procesní obrany navrhoval, aby soud žalobu zamítl v plném rozsahu, když zejména odkázal na skutečnost, že v dané věci již bylo rozhodováno zdejším soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 4 T 28/2017, kde byl žalovaný v pozici obžalovaného uznán vinným a odsouzen s odůvodněním, že za určité období odebíral a využíval neměřenou elektrickou energii. Žalobkyně se pak připojila v pozici poškozeného k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 941 802 Kč, kterou však specifikovala až na počátku hlavního líčení, když předtím tuto opakovaně měnila. Žalovaný byl vyzýván žalobkyní k úhradám různých částek, když naposledy byl vyzván až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku uvedeného shora, přičemž na výzvu žalobkyně žalovaný reagoval tím, že s uvedenou částkou požadovanou ze strany žalobkyně v rámci náhrady škody nesouhlasil, když celkovou částku náhrady škody tak, jak byla vypočtena a stanovena v rámci trestního řízení, řádně a včas uhradil. Zároveň žalovaný odkázal na argumentaci soudu v předmětném trestním řízení, kdy tento zcela pregnantně určil, jakým způsobem byla vypočtena výše náhrady škody. O náhradě škody bylo tedy dle žalovaného již rozhodnuto. Dále pak žalovaný doplnil, že žalobkyně opakovaně vyčísluje výši náhrady škody nesprávně, a to postupem ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 vyhlášky č. 82/2011 Sb., tedy podle hodnoty rezervovaného příkonu, což znamená stanovení výše odběru s přihlédnutím k síle jističů v daném odběrném místě. Jako nesprávný byl tento postup opakovaně shledán v rozhodovací praxi Ústavního soudu ČR, kdy takový výpočet ze strany žalobkyně je pouze výpočtem podpůrným a nelze jej tedy využít. Náhrada škody by měla být vypočtena z množství skutečně neoprávněně odebraného na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny. Ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 T 28/2017 byl vypracován znalecký posudek, který stanovil množství elektrické energie, jež žalovaný za rozhodné období mohl odebrat, tedy určil množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny s využitím prokazatelných údajů, kdy byla stanovena jako náhrady škody částka 35 577,13 Kč, která byla bezprostředně poté ze strany žalovaného uhrazena. Tato částka je součinem znaleckým zkoumáním zjištěného minimálního množství odebrané energie a minimální prodejní ceny, přičemž jsou současně zohledněny platby, které byly v průběhu doby žalovaným při pravidelném vyúčtování hrazeny. Žalovaný rovněž odkázal na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 25. 8. 2015 sp. zn. TZ 72/ 2015, ze kterého mimo jiné vyplynulo, že obecné soudy v odůvodněných případech nemají paušálně akceptovat způsob výpočtu na základě vyhlášky, kdy musí právní úpravu vykládat ústavně konformním způsobem, a pokud dospějí k závěru, že v daném případě by výpočet náhrady škody podle vyhlášky nezajišťoval pouze naplnění kompenzačního principu, je povinen vyhlášku neaplikovat nebo jí aplikovat jen z části a ve zbytku postupovat podle obecné občanskoprávní úpravy postavené na principu úhrady skutečně vzniklé škody. Pokud pak žalovaný odběratel prokáže, že vypočtená škoda za neoprávněně odebranou elektřinu podle prováděcího předpisu k § 51 energetického zákona je mnohonásobně vyšší než platby za elektřinu ve srovnatelných obdobích před neoprávněným odběrem, nemohou obecné soudy mechanicky aplikovat příslušnou vyhlášku. Je poté na žalobkyni jako dodavateli elektřiny, aby s určitou mírou pravděpodobnosti prokázala, že takové množství elektřiny bylo skutečně odebráno a jí takto vysoká škoda vznikla. Pokud se to žalobkyni nepodaří, tak o výši škody musí soud rozhodnout podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností, kdy toto mohou být např. znalecké posudky, poznatky z případně paralelně probíhajícího trestního řízení proti škůdci, informace o spotřebičích v odběrném místě, informace o spotřebách v daném místě v době před a po neoprávněném odběru apod. Žalovaný pak dále svou procesní obranu modifikoval, když odkázal na variantní závěry znaleckého posudku zpracovaného [anonymizováno] [příjmení] v rámci trestního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 T 28/2017, kdy výše škody vypočítaná na základě skladby spotřebičů by činila za žalované období částku 45 472 Kč, pokud by byla vypočítána na základě vyúčtování pak 13 902 Kč, a pokud na základě měření, pak 38 077 Kč. Žalobkyní požadovaná náhrada škody týkající se neoprávněně odebrané elektrické energie ve výši 455 394,87 Kč by pak po faktickém vydělení počtem měsíců (24), vycházela na částku 20 000 Kč měsíčně, což se jeví jako spotřeba nereálná pro dané odběrné místo, když žalovaný rovněž odkázal na skutečnost, že pro žalované období měl dvě domácnosti, a to vedle rodinného domu v [obec] i bytovou jednotku v obci [obec]. Žalovaný rovněž uvedl, že žádným způsobem nebránil technikům společnosti [právnická osoba] provádějící kontrolu neoprávněného odběru, aby provedli prohlídku jeho domu a případně zaznamenali počet a specifikaci elektrospotřebičů, které se v domácnosti v okamžiku kontroly nacházely. To by mělo být zaznamenáno i na videozáznamu, který byl pracovníky společnosti [právnická osoba] pořizován. V průběhu řízení pak žalovaný nabídl žalobkyni v rámci smírného vyřešení sporu k úhradě nejprve částku 100 000 Kč, která byla posléze navýšena na částku 200 000 Kč, kdy tato nebyla ze strany žalobkyně akceptována. Následně žalovaný vyjádřil ochotu uhradit žalobkyni částku 68 458 Kč, a to v souvislosti se závěry„ oponentního znaleckého posudku“ zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení]. Následně žalobkyně navrhla připuštění změny žaloby, která by spočívala v rozšíření období neoprávněného odběru na dobu od 10. 6. 2005 do 12. 5. 2015, a to s odkazem na dobu neoprávněného odběru zjištěnou v rámci trestního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 T 28/2017. V rámci ústního jednání konaného u zdejšího soudu dne 16. 1. 2020 pak soud změnu žaloby spočívající ve změně skutkových tvrzení obsažených v podání žalobkyně ze dne 4. 6. 2019 nepřipustil, kdy ve své podstatě se nejednalo pouze o rozšíření žalovaného období neoprávněného odběru elektrické energie ze strany žalovaného, ale i o změnu skutkových tvrzení, kdy by bylo dále na místě dále vyzvat žalobkyni k odstranění vad, a to zejména ke specifikaci, jakým způsobem žalovanou částku rozpočítat na konkrétní roky za celé žalované období, což by bylo nutné např. pro posouzení případné námitky promlčení apod. Toto by beze změny skutkových tvrzení, jejich doplnění a doplnění dokazování nebylo možné, a byl by na místě postup ve smyslu ustanovení § 43 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že k návrhu na změnu žaloby došlo až po koncentraci řízení, nebylo takový postup možno aplikovat v souvislosti s dikcí ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř., když změnu žaloby nelze připustit, když by toto mimo jiné mělo za následky neurčitost žaloby. V této souvislosti soud odkazuje i na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, ze které mimo jiné vyplývá, že nastala-li v řízení před soudem prvního stupně koncentrace řízení, změnou žaloby nejsou její účinky dotčeny, znamená to mimo jiné, že po koncentraci řízení nemohou být uplatňovány nové skutečnosti a důkazy ani ve vztahu ke změně žaloby, a soud rozhodne o změně žaloby zásadně na základě skutečností a důkazů uvedených a navržených předtím, než nastala koncentrace řízení, a tedy ještě dříve, než změna žaloby byla vůbec uplatněna u soudu. V případě, že byla změna žaloby navržena až poté, co nastaly účinky koncentrace řízení před soudem prvního stupně, není přípustné připustit změnu žaloby, mělo-li by to za následek, že žalobce nebude mít možnost z důvodu koncentrace řízení uvést nové skutečnosti a navrhnout další důkazy, které se ukazují potřebné k tomu, aby mohl unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke změněné žalobě. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z Oznámení o výsledku kontroly odběrného místa o přerušení dodávky elektřiny ze dne 12. 5. 2015 vyplynulo, že žalobkyně prostřednictvím společnosti [právnická osoba] zjistila neoprávněný odběr elektřiny u odběrného místa č. OM Distribuce [číslo] na adrese žalovaného jako zákazníka v [obec], [ulice a číslo], když kontrola byla ukončena v 13:15 hodin, přičemž v 13:00 hodin došlo k přerušení dodávky elektřiny. Na Oznámení o výsledku kontroly odběrného místa a přerušení dodávky elektřiny se v levém dolním rohu nachází podpis žalovaného. Z výpočtu náhrady škody podle § 51 odst. 1 písm. d) energetického zákona ve spojení s § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. bylo dále zjištěno, že na základě shora uvedené kontroly [číslo] žalobkyně vyčíslila škodu v souvislosti s neoprávněným odběrem elektrické energie v období od 12. 5. 2013 do 12. 5. 2015, tedy celkem za 730 dnů, v částce 475 331 Kč, když technicky dosažitelná spotřeba za den činila 579,60 kW, za dobu trvání 730 dnů tedy činí celková technicky dosažitelná spotřeba 423 108 kWh. Náklady na zjištění neoprávněného odběru činily 15 641 Kč. Celková výše škody tak činí 490 972 Kč včetně DPH. Z faktury [číslo] ze dne 12. 11. 2015 vyplynulo, že touto účtovala žalobkyně žalovanému způsobenou škodu v souvislosti s neoprávněným odběrem elektrické energie ve výše uvedeném odběrném místě a náklady spojené se zjišťováním neoprávněného odběru v celkové výši 490 972 Kč včetně DPH se splatností dne 3. 12. 2015. Z rámcové smlouvy o poskytování služeb v oblasti řešení technických ztrát a neoprávněných odběrů v distribuční soustavě ze dne 1. 4. 2014 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako objednatelem a společností [právnická osoba] jako účastníkem sdružení a společností [právnická osoba] jako dodavatelem. Jako předmět smlouvy byla mimo jiné ujednána kontrola odběrných míst objednatele za účelem řešení neoprávněných odběrů distribuční soustavy objednatele, a to včetně zamezení pokračování neoprávněného odběru. Z přílohy [číslo] Rámcové smlouvy - Ceníku služeb bylo dále zjištěno, že cena kontroly neoprávněného odběru za účelem jeho zjištění, tedy odběru z neměřené části zařízení distribuční soustavy, byla sjednána ve výši 12 927 Kč bez DPH. Z upomínky ze dne 14. 12. 2015 dále vyplynulo, že žalobkyně žalovaného o úhradu faktury [číslo] urgovala. Z čestného prohlášení žalobkyně má soud za zjištěné, že částka 12 927 Kč bez DPH představující nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru u žalovaného byla této vyfakturována společností [právnická osoba] na základě faktury č. 2021 ze dne 23. 6. 2015 a následně zároveň uhrazena včetně DPH. Z nesporného tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti se způsobenou škodou uhradil žalobkyni částku 35 577,13 Kč. Z předžalobní upomínky zástupkyně žalobkyně ze dne 4. 1. 2018 dále vyplynulo, že tato vyzvala žalovaného k úhradě zbývající části způsobené škody ve výši 455 394,87 Kč. Z výpočtu spotřeby elektrické energie odborným úřadem z instalovaných spotřebičů zpracovaného Fakultou elektrotechniky a informatiky [obec] školy báňské v [obec] ze dne 19. 10. 2018 bylo dále zjištěno, že za období neoprávněného odběru od 10. 6. 2005 do 12. 5. 2015, tedy za 3 623 dní měla činit celková spotřeba v rodinném domě žalovaného na adrese v [obec], [ulice a číslo] za 164,881 MWh. Ze sdělení zástupkyně žalovaného ze dne 4. 6. 2015 adresovaného žalobkyni vyplynulo, že pokud jde o rodinný dům žalovaného na adrese v [obec], [ulice a číslo], pak tento byl postaven v roce 1948, když jedná o dům o půdorysu 4 x 18m. V přízemí domu se nachází kuchyň, obývací pokoj, chodba, koupelna a WC. V prvním patře domu pak ložnice, dva dětské pokoje, chodba a WC. Pokud jde o skladbu jednotlivých spotřebičů v rodinném domě žalovaného v době neoprávněného odběru, pak se jednalo o 12 kusů světel o příkonu 1 kWh, horkovzdušnou troubu o příkonu 2 kWh, bojler o příkonu 2 kWh, mrazák a lednici o příkonu 0,3 kWh, varnou konvici o příkonu 2 kWh a dva kusy přímotopů o příkonu 4 kWh, kdy ze shora uvedeného tedy plyne maximální soudobost 11,3 kWh. Z dopisu zástupkyně žalovaného ze dne 20. 1. 2016 vyplynulo, že tato v zastoupení žalovaného vrátila žalobkyni fakturu č. 2021 znějící na částku 490 972 Kč s odůvodněním, že požadovaná částka je nesprávná s žádostí o vydání nové faktury. Z dopisu zástupkyně žalobkyně ze dne 9. 3. 2016 pak vyplynula vůle žalovaného uhradit žalobkyni v souvislosti se způsobenou škodou částku 24 385,82 Kč. Z dopisu žalobkyně ze dne 17. 1. 2017 v souvislosti s přípravným řízením vedeným u Policie ČR, Městského ředitelství OO [obec a číslo] pod [číslo jednací] bylo dále zjištěno, že žalobkyně vyčíslila náhradu škody v souvislosti s neoprávněným odběrem elektrické energie ve výše uvedeném odběrném místě v celkové výši 941 802,44 Kč. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 14. 11. 2018 bylo dále zjištěno, že jako nejstarší faktury vystavené žalovanému v souvislosti s odebranou elektrickou energií v odběrném místě na adrese v [obec], [ulice a číslo] dohledala faktury č. [variabilní symbol] za období od 5. 6. 2004 do 9. 6. 2005, kde je zaznamenán přeplatek ve výši 1 259,50 Kč a č. [variabilní symbol] za období od 10. 6. 2005 do 6. 6. 2006, kde je přeplatek ve výši 3 013 Kč s tím, že starší faktury společnost neeviduje. Spolu s dopisem pak byly soudu zaslány i výše uvedené faktury. Z těchto vyplynulo, že v období od 5. 6. 2004 do 9. 6. 2005 činila spotřeba v daném odběrném místě 1,271 MWh a v období od 10. 6. 2005 do 6. 6. 2006 činila spotřeba 0,33 MWh. Ze shora uvedeného tedy plyne, že k neoprávněnému odběru ve výše uvedeném odběrném místě ze strany žalovaného zcela nepochybně docházelo i před datem 10. 6. 2005, které je jako počátek neoprávněného odběru specifikováno v rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 9. 2017 č. j. 4 T 28/2017-610. Z faktury [číslo] vystavené společností [právnická osoba] žalovanému v souvislosti se spotřebovanou elektrickou energií ve shora uvedeném odběrném místě za období od 8. 6. 2017 do 4. 6. 2018 bylo zjištěno, že za shora uvedené období bylo spotřebováno 91,093 MWh. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 30. 5. 2013 č. j. 40 Nc 16/2012-517 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2013 č. j. 15 Co 422/2013 má soud za prokázané, že nezletilá [jméno] [příjmení], [datum narození], jejímž otcem je žalovaný a matkou [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa], byla svěřena do výchovy matky. Styk otce s nezletilou dcerou pak byl upraven tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou dcerou každý lichý týden v kalendářním roce, a to vždy od pátku od 14:00 hodin do pondělí do 8:00 hodin, každý sudý týden v roce od čtvrtka od 14:00 hodin do následujícího pátku do 8:00 hodin, po dobu jarních prázdnin každý lichý rok vždy od pátku předcházejícího jarním prázdninám do 17:00 hodin do neděle, kterou jarní prázdniny končí do 18:00 hodin, o velikonočních prázdninách každý sudý rok od pátku od 17:00 hodin předcházející Velikonočnímu pondělí do Velikonočního pondělí do 18:00 hodin, po dobu vánočních svátků, v sudém roce vždy od 26. 12. od 9:00 hodin do 30. 12. do 18:00 hodin, v lichém roce od 25. 12. od 9:00 hodin do 25. 12. 2022 do 18:00 hodin a od 30. 12. od 9:00 hodin do 1. 1. do 18:00 hodin, v době hlavních školních prázdnin 14 dní vcelku v měsíci červenci a 7 dní vcelku v měsíci srpnu, když termíny otec matce sdělí doporučeným dopisem nejpozději do 31. 3. každého roku s tím, že běžný styk otce s nezletilou v době hlavních školních prázdnin odpadá. Z odůvodnění shora citovaných rozhodnutí dále vyplynulo, že matka nezletilé [jméno] [příjmení] nežije s žalovaným ve společné domácnosti na adrese v [obec], [ulice a číslo] od ledna 2012. Soud dále provedl k důkazu část obsahu spisu Okresního soudu Plzeň-město vedeného pod sp. zn. 4 T 28/2017. Z opatření Policie ČR, Městského ředitelství OO [obec a číslo] pod [číslo jednací] ze dne 29. 7. 2016 bylo zjištěno, že v předmětné trestní věci byl přibrán jako znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO], znalec v oboru elektrotechnika, odvětví elektrotechnika – silnoproud, a to k podání znaleckého posudku, kde se měl mimo jiné vyjádřit ke způsobu zapojení neoprávněného odběru zachyceného na datovém nosiči pořízeného dne 12. 5. 2015 pracovníky společnosti [právnická osoba], dále propočíst spotřebu elektrické energie v závislosti na spotřebě a doložené dokumentaci a určit tak vzniklou škodu způsobenou neoprávněným odběrem elektrické energie žalobkyni. Úkolem znalce bylo dále určit, jaká nejnižší možná spotřeba elektrické energie mohla být v běžné domácnosti s běžnými spotřebiči na adrese v [obec], [ulice a číslo] s přihlédnutím k tomu, že rodinný dům za období od 12. 5. 2013 do 12. 5. 2015 užívala jedna dospělá osoba muže a dále alternativně vždy dva týdny v měsíci dospělá osoba ženy a dítěte. V případě muže pak bylo rozhodné období stanoveno od 12. 5. 2013 do 12. 5. 2015 a v případě dospělé ženy a dítěte v období od 1. 10. 2005 do 31. 12. 2011. Dále pak bylo mimo jiné úkolem znalce určit, které spotřebiče v předmětném odběrném místě jsou nejvíce energeticky náročné a jaké množství elektrické energie v kWh je možné s těmito spotřebiči spotřebovat v případě, že spotřeba nebude měřená a odběratel se nebude chovat úsporně. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 29. 8. 2016 vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] zejména vyplynulo, že znalec mimo jiné vycházel z dosavadního obsahu spisu PČR, a dále i ze soupisu elektrospotřebičů, který vyhotovil žalovaný. Znalec provedl ohledání na místě, když zjistil, že v době ohledání, tedy ve dnech 2. 8. 2016 a 8. 8. 2016, byl v suterénu ve sklepě umístěn plynový kotel s oběhovým čerpadlem, jeden elektrický bojler, jedno čerpadlo vody s přívodním kabelem. Pokud jde o způsob zapojení neoprávněného odběru zachycenou na datovém nosiči, pak byl prokazatelně zjištěn klasický způsob neoprávněného odběru elektrické energie, který spočívá v přerušení napájecího kabelu mezi skříní HDS a měrovou rozvodnicí, pak toto bylo provedeno velmi odborně. Při vypočtení spotřeby elektrické energie v závislosti na spotřebě a doložené dokumentaci a určení vzniklé škody způsobenou neoprávněným odběrem elektrické energie s tím, že škoda měla být vypočtena za období od 12. 5. 2013 do 12. 5. 2015, znalec mimo jiné konstatoval, že z předložených vyúčtování vyplývá, že vykazovaná spotřeba neodpovídá vybavení domu s běžnými elektrospotřebiči. Po ukončení neoprávněného odběru ze strany žalované dle elektroměru spotřeba výrazně stoupla. Dále znalec zkonstatoval, že měl prokazatelně velmi málo materiálu pro prokázání skutečné spotřeby, tj. toho neoprávněného odběru, takže znalec využil metody ke stanovení pravděpodobné spotřeby a tím i škody, a to ve třech verzích (variantách). Znalec pro určení pravděpodobné spotřeby a škody použil za a) prokazatelně nalezené a nainstalované spotřebiče v domě při místním šetření (ve dnech 2. a 8. 6. 2015), za b) prokazatelně provedené měření proudu při nalezení neoprávněného odběru při zapnutí„ určitých“ spotřebičů žalovaným ve skladbě jím uvedené, za c) poslední vyúčtování spotřeby elektrické energie za období od 4. 6. 2015 do 8. 6. 2016, které by snad mohlo odpovídat skutečnému provozu v domě, avšak i toto dle znalce je otázkou. K tomuto pak soud pouze konstatuje, že v roce 2015 po ukončení neoprávněného odběru bylo změněno vytápění rodinného domu na plynový kotel, což naprosto zkresluje a devalvuje jakákoliv případná zjištění a závěry vypracované znalcem k metodě ad c), dále pokud jde o metodu ad a), pak tato byla využita s odstupem více než roku a čtvrt od ukončení neoprávněného odběru, takže skladba elektrospotřebičů mohla být diametrálně odlišná. Pokud jde o metodu ad b), pak zde opětovně znalec vycházel ze skladby spotřebičů, které„ poskytl“ žalovaný žalobkyni jako poškozené a orgánům činným v trestním řízení. Metodou ad a) pak došel znalec k výši škody v částce 45 472,60 Kč, metodou ad b) k výši škody v částce 38 077,40 Kč a metodou ad c) k výši škody v částce 13 572,71 Kč. U úkolu [číslo] kdy za shora uvedené období měla být znalcem vypočtena spotřeba elektrické energie s tím, že by jí užívala jedna dospělá osoba muže, pak metodou ad a) dospěl k výši škody 46 678,48 Kč, metodou ad b k částce 38 758,31 Kč a metodou ad c) k částce 13 902,43 Kč. Pokud jde o znalecký úkol [číslo] tedy určit nejnižší možnou spotřebu elektrické energie v dané domácnosti za období od 1. 10. 2005 až 12. 5. 2015 při užívání jednou dospělou osobou muže a dvěma týdny v měsíci dospělou osobou ženy a dítěte pak metodou ad a) dospěl znalec k závěru, že mohla být způsobena škoda 167 395,24 Kč, metodou ad b) škoda ve výši 138 992,47 Kč a metodou ad c) škoda ve výši 49 855,99 Kč. Znalec mimo jiné konstatoval, že pravděpodobně v objektu bylo instalováno nějaké vytápění na elektřinu, tj. případně přímotopy, které po zjištění neoprávněného odběru byly odstraněny a zůstaly pro předvedení při ohledání na místě jen v počtu dvou kusů, aby to nevypadalo zvláštně. Z toho vyplývá, že když žalovaný pro zkoušku spotřeby dne 12. 5. 2015 zapnul„ některé“ spotřebiče, které v té době měly spotřebu cca 9,3 kW, tak toto byl jen zlomek spotřeby. Znalec dále doplnil, že mohly být v každé místnosti instalovány přímotopy o příkonu minimálně 1,5 kW, což obnáší celkem 8 místností, kdy pak spotřeba je minimálně 12 kW, které mohly být v provozu trvale v zimním období a případně i v přechodných obdobích. Ze zprávy o revizi elektrické instalace ze dne 14. 5. 2015 bylo dále zjištěno, že tuto vypracoval žalovaný, když evidovaným objektem byl rodinný dům na adrese [ulice a číslo]. Z dodatku [číslo] ke znaleckému posudku [číslo] ze dne 29. 8. 2016 zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení] bylo dále zjištěno, že znalci byly policejním orgánem položeny mimo jiné dotazy, aby uvedl součet uhrazených záloh a doplatků ze strany žalovaného dodavateli elektřiny společnosti [právnická osoba] za elektrickou energii za období od 10. 6. 2005 do 12. 5. 2015 v daném odběrném místě, dále ve skutečně zjištěné sazbě Kč za jednu kWh odebrané elektrické energie za výše uvedené období pro dané odběrné místo pro žalovaným způsobenou škodu vzniklou neoprávněným odběrem elektrické energie podle varianty ad b) tak, jak byla uvedena ve zpracovaném znaleckém posudku, dále dle skutečné zjištěné sazby v Kč za jednu kWh odebrané energie v daném odběrném místě pro žalovaným způsobenou škodu vzniklou neoprávněným odběrem za shora uvedené období dle varianty ad a) dle zpracovaného znaleckého posudku, a to s ohledem na výpověď žalovaného ze dne 14. 11. 2016, kde se vyjádřil, jak k užívání spotřebičů, tak i k počtu osob užívajících předmětnou nemovitost. Dále měl znalec zodpovědět otázku, z jakých položek se obecně skládá účtovaná sazba pro zákazníka za jednu kWh elektřiny případně sdělit další nové skutečnosti ve věci. Pokud jde o součet záloh za období od 10. 6. 2005 do 12. 6. 2015, tj. za deset let, pak žalovaný za odebranou energii celkem zaplatil 23 069,22 Kč. Dle varianty ad b) by pak způsobená škoda za dané období činila 567 974,45 Kč, když metoda byla založena na premise, že výchozím předpokladem bylo prokazatelně provedené měření proudu při nalezení neoprávněného odběru. Dle varianty ad a) by pak způsobená škoda činila celkem za předmětné období 193 127,50 Kč v případě, že by rodinný dům obýval žalovaný bez přítelkyně vždy 14 dnů v měsíci sám, pod variantou ad a2) pak pro případ, že by rodinný dům obýval s přítelkyní a dítětem vždy 14 dnů v měsíci, pak znalec vypočet způsobenou škodu v částce 462 077,32 Kč. Pokud jde o znalecký úkol ohledně skladby ceny elektřiny za jednu kWh, pak znalec pouze zopakoval obecně známou notorietu, že tato sestává jak ze silové části, tak dále i pak z části za zúčtování odchylky, ostatních služeb za podporu výkupu, za činnost účtovánou OTE, distribuci elektřiny, dále ekologické daně a DPH. Znalec pak mimo jiné po analýze videozáznamu zkonstatoval, že rodinný dům musel dle jeho zkušeností být na neoprávněný odběr přepínán celý, když důvodem, že se přepínání nenašlo, mohlo být mimo jiné, že znalec prováděl ohledání na místě po roce od okamžiku zjištění neoprávněného odběru. Rovněž poukázal i na skutečnost, že žalovaný pracovníkům společnosti [právnická osoba] prokazatelně odmítl další kontrolu objektu, což mimo jiné vyplynulo i z přiloženého DVD [číslo] to v čase 15 minut 37 sekund. Z obsahu dvou přiložených DVD nosičů označených [číslo] založených v přílohové obálce na č. l. 40b spisu zdejšího soudu sp. zn. 30 C 143/2018 a dále z přepisu kamerového záznamu ze dne 14. 3. 2016 na č. l. 283-285 spisu zdejšího soudu sp. zn. 4 T 28/2017 soud dále zjistil, že na těchto nosičích je videozáznam kontroly pracovníků společnosti [právnická osoba] v souvislosti s podezřením na neoprávněný odběr elektrické energie v rodinném domě ve vlastnictví žalovaného na adrese v [obec], [ulice a číslo]. Na počátku kontroly v 10:43 hodin se představují pracovníci pan [celé jméno svědka] [celé jméno svědka] žalovanému včetně identifikace obchodní společnosti a důvodů jejich kontroly s tím, že těmto je ze strany žalovaného umožněn vstup na pozemek, kde je umístěn rodinný dům. Je zkontrolován elektroměr a následně provedena kontrola pojistkové skříně na domě, kde není zjištěna žádná závada. Poté je žalovaný dotazován, zda by bylo možné provést kontrolu zásuvek v domě, přičemž žalovaný uvádí, že nikoliv. Poté je opětovně vyzván ke kontrole v domě, kdy toto žalovaný odmítá s tím, že k tomu nemají osoby provádějící kontrolu oprávnění. Následně žalovaný odjíždí z pozemku a kontrola pokračuje bez jeho přítomnosti s tím, že poté je přerušen videozáznam s odůvodněním, že žalovaný odjel a záznam je opětovně zapnut v okamžiku po příjezdu žalovaného. Ze strany pracovníka [právnická osoba] je žalovanému sděleno, že provedenou kontrolou bylo zjištěno odbočení ve tvaru T ve zdi domu, když minimálně od roku 2005 má velmi nízké roční spotřeby neodpovídající velikosti a energetické náročnosti domu. Následně je žalovaný poučen ze strany pracovníka provádějícího kontrolu o tom, že by měl umožnit zkontrolovat elektrospotřebiče v domě a změřit jejich odběr, resp. jejich reálnou spotřebu energie. Poté žalovaný doznává, že má vytvořené neoprávněné odbočení přívodního kabelu, které je umístěno v domě pod omítkou. Zároveň uvádí, že je pro něj lepší spotřebiče osobám vykonávajícím kontrolu neukazovat. Nato je žalovanému ze strany pracovníka [právnická osoba] sděleno, že dům má elektrické vytápění, což se jeví jako zcela jednoznačné, a proto byla také neoprávněná odbočka provedena. Následně k dotazu pracovníka [právnická osoba] žalovaný souhlasí s tím, že jim ukáže umístění neoprávněné přípojky, a to ve zdi nad schodištěm ve vstupní hale domu, kdy po cca 10 minutách je toto objeveno. Zároveň opětovně pracovník společnosti [právnická osoba] vyzývá žalovaného k tomu, aby jim ukázal elektrospotřebiče v domě pro vyčíslení škody, když dále uvádí, že pokud platí za elektřinu cca 1 000 Kč za rok a vezme v úvahu, že rodinný dům je vytápěn elektřinou, tak spotřeba by se měla pohybovat minimálně okolo 30 000 Kč za rok. Nato žalovaný odpovídá, že to je příliš, ale že by to mělo být okolo 20 000 Kč ročně. Poté je věc oznámena pracovníkem [právnická osoba] na tísňovou linku 158 s tím, že záznam je přerušen do doby příjezdu hlídky Policie ČR. Poté pak záznam pokračuje po příjezdu hlídky Policie ČR a fotodokumentací případu. Poté hlídka Policie ČR odjíždí a žalovaný opětovně vyzván ke kontrole elektrospotřebičů v domě z důvodu zjištění reálné spotřeby, což tento opětovně odmítá. Následně pracovníci společnosti [právnická osoba] přeměřují přívodní kabely do domu a odpojují připojení neoprávněného odběru a kontrola je ukončena. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 29. 2. 2016 bylo dále zjištěno, že žalovaný byl v období od 1. 8. 2014 do 30. 4. 2015 zaměstnán na pozici revizního technika a technika elektro. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 9. 3. 2016 bylo dále zjištěno, že žalovaný byl u shora uvedené společnosti zaměstnán v období od 5. 5. 2014 do 5. 6. 2014 na pozici technický pracovník, když náplní jeho práce byla kontrolní revizní činnost provedených prací a elektro na stavbách. Z obžaloby Okresního státního zastupitelství [okres] ze dne 3. 3. 2017 č. j. 1 ZT 753/2015-50 bylo zjištěno, že tuto podala státní zástupkyně na žalovaného v pozici obviněného s odůvodněním, že nejméně v období od 10. 6. 2005 do 12. 5. 2015 ve shora uvedeném odběrném místě neoprávněně odebíral a využíval neměřenou elektrickou energii, což bylo zjištěno dne 12. 5. 2015 kontrolou provedenou techniky společnosti [právnická osoba], přičemž o zmíněném neoprávněném odběru elektrické energie obviněný prokazatelně věděl, když místo neoprávněného odbočení při kontrole označil, když navíc jako odborník (revizní technik v oboru elektro) musel vědět, že je elektroměrem měřená a jím následně v pravidelných vyúčtováních hrazená spotřeba elektřiny neodpovídá ani nejnižšímu možnému odběru elektřiny pro předmětný rodinný dům. Z odůvodnění obžaloby dále vyplynulo, že bývalá přítelkyně žalovaného [jméno] [příjmení] s ním bydlela ve společné domácnosti se společným dítětem do roku 2012, od této doby zde pak příležitostně v rámci upraveného styku pobývalo i jejich nezletilé dítě. Z doložených faktur pak vyplývá, že spotřeba v období od minimálně od 10. 6. 2005 do 12. 5. 2015 byla nereálně nízká odpovídající spíše spotřebě sporadicky využívané chaty. Ze sdělení [právnická osoba] a. s. jako distributora plynu bylo zjištěno, že odběr plynu v domě žalovaného odpovídá spotřebě plynového sporáku, takže v žádném případě nemohlo být použito k vytápění domu plynového kotle. Dále bylo odkázáno na závěry znaleckého posudku vypracovaného Ing. [příjmení]. Zároveň státní zástupkyně vyjádřila potřebu zpracování nového znaleckého posudku s ohledem na nedostatky doposud zpracovaného znaleckého posudku ve znění jeho doplnění. Z dopisu žalobkyně ze dne 18. 4. 2017 a sdělení PČR ze dne 17. 1. 2017 má soud za prokázané, že žalobkyně jako poškozená se připojila v rámci adhezního řízení s nárokem na náhradu způsobené škody v celkové výši 941 802,44 Kč. Z třístránkového„ znaleckého posudku“ [číslo] který byl zpracován na zadání žalovaného, resp. jeho zástupkyně, kdy zpracovatelem byl [anonymizováno] [obec] [anonymizováno], znalec v oboru elektrotechnika, bezpečnost práce a strojírenství dne 15. 5. 2017, mimo jiné vyplynulo, že znalec dospěl k minimální ceně jedné kWh ve výši 1 996 Kč v roce 2015 s tím, že způsobená škoda dle jeho výpočtu měla činit 56 581,10 Kč. Jakákoliv specifikace metody, kterou znalec při zpracování posudku použil, či bližší popsání či konkretizace podkladů, z nich případně vycházel, pak naprosto absentuje. Znalec pouze zde velice stručně a vágně odkazuje na zpracovaný znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] [číslo]. Z výpovědi žalovaného, který vypovídal v pozici obžalovaného v rámci hlavního líčení konaného u zdejšího soudu dne 29. 5. 2017, mimo jiné vyplynulo, že v daném rodinném domě dle jeho vyjádření mělo být vytápění kotlem na tuhá paliva, plynový kotel byl instalován v roce 2015. V domě v roce 2013 bydlel sám, vařil na plynu, kdy k dotápění využíval ještě přímotop o výkonu 1 800 W. Dále vlastnil byt v obci [obec] na [anonymizováno], kde byl pravidelně od pátku do neděle, a to i v zimě. Jeho přítelkyně [jméno] [příjmení] zde bydlela od roku 2006 do roku 2012. Dále doplnil, že do roku 2015 zde byl umístěn bojler, kde se elektricky ohřívala voda. Kapacita byla 100 litrů, přičemž kotel na tuhá paliva sloužil pouze pro vytápění domu. [příjmení] na tuhá paliva pak byl demontován a odvezen do sběru, kdy následně byl nahrazen plynovým kotlem. Dále byl proveden i výslech znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který mimo jiné vypověděl, že uvažoval pouze o elektrospotřebičích, které jsou uvedené v seznamu od žalovaného a na kterých se s ním dohodl, že byly v rodinném domě žalovaného používány. Dále uvedl, že naměřené hodnoty v jednotlivých fázích L1 až L3, pak pokud jde o hodnotu 25 A, je to velká hodnota, neví, čím by se to dalo vysvětlit. Dále doplnil, že nabyl dojmu, že v domě bylo elektrické vytápění, čemuž nahrávala i skutečnost, že obžalovaný nepustil do domu pracovníky společnosti [právnická osoba] provádějící kontrolu. Pokud bylo prováděno měření soudobosti, pak se jedná o velmi orientační zjištění, které se těžko ověřuje, když je plně závislé na tom, jaké spotřebiče žalovaný v danou chvíli uvedl do provozu. K posudku Ing. [ulice] pak uvedl, že pokud dospěl k závěru 56 000 Kč, pak on vypočetl za stejné období vyšší škodu, a to 200 000 Kč. Dále pak žalovaný k upřesňujícímu dotazu soudu v rámci daného hlavního líčení uvedl, že teplá voda nebyla ohřívána elektřinou, ale plynem a to od roku 2008, a pokud došlo k poklesu odběru elektrické energie v letech 2007 až 2009, pak toto nedokázal vysvětlit. Z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 9. 2017 č. j. 4 T 28/2017-610, který nabyl právní moci dne 27. 10. 2017, má soud za prokázané, žalovaný byl v postavení obžalovaného uznán vinným, že nejméně v období od 10. 6. 2005 do 12. 5. 2015 ve shora uvedeném odběrném místě odebíral a využíval neměřenou elektrickou energii, k čemuž vědomě využíval elektrikou instalační krabici„ ACIDO“ umístěnou pod omítkou ve zdi pod zábradlím u schodiště vedoucího do druhého nadzemního podlaží uvnitř domu, kdy tímto svým jednáním způsobil poškozené společnosti žalobkyně škodu nejméně 35 577,13 Kč, čímž spáchal přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let a povinností zaplatit žalobkyni jako poškozené náhradu škody ve výši 35 577,13 Kč, když podle § 229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená společnost žalobkyně odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škodu ve věci občanskoprávních. Z odůvodnění předmětného rozsudku mimo jiné dále vyplynulo, že důkazy provedenými hlavním líčením bylo přesvědčivě prokázáno, že obžalovaný odebíral neoprávněně elektrický proud po dobu nejméně 10 let, když doba neoprávněné instalace nelze určit, nicméně nedošlo k ní určitě v průběhu sledovaného desetiletého období, ale v přesně nezjištěné době předtím, když stejně nebylo možno explicitně stanovit, jaké množství elektrické energie takto žalovaný získal bez toho, aniž by ji uhradil. Soud proto vycházel z procesní zásady in dubio pro reo a možné pochybnosti vykládal ve prospěch obžalovaného. Dle názoru soudu je velmi pravděpodobné, že množství neoprávněně odebrané energie bylo podstatně vyšší, ale přesnou specifikaci soud nebyl schopen určit a vycházel tak z minimálně jistého množství odebrané elektřiny za její nejnižší prodejní jednotkovou cenu v daném období. Obžalovaný nejprve v rámci přípravného řízení využil svého práva nevypovídat, poté doznal, že k instalaci neoprávněné odbočky mělo dojít na podzim roku 2013, což je však v rozporu s dalšími zjištěnými skutečnostmi a provedenými důkazy, když v této souvislosti soud mimo jiné odkázal i na údaje o odběrech elektrické energie a vyúčtování za 10 let od poloviny roku 2005. Dále z odůvodnění rozsudku vyplynulo, že v roce 2015 bylo v domě nainstalováno plynové vytápění (kotel), a to poté, co došlo k ukončení neoprávněného odběru elektrické energie, kdy tímto způsobem byla ohřívána i užitková voda (míněno plynem). Do té doby mělo být zajišťováno vytápění některých místností elektrickými přímotopy, byť žalovaný uváděl, že v omezené míře a k ohřevu teplé vody pak měl být využíván elektrický bojler. Zároveň soud zkonstatoval, že z provedeného dokazování dále vyplynulo, že v roce 2010 došlo k výraznému snížení spotřeby elektrické energie v bytě žalovaného v obci [obec], a to přibližně o 50 %, kdy zde naopak dle výpovědi žalovaného měla partnerka s dcerou pobývat obzvláště v zimě, s čímž by logicky měl korespondovat nárůst spotřeby elektrické energie a nikoliv její snížení, kdy by soud očekával, že v případě, že by došlo ke snížení intenzity pobytu na [anonymizováno], by měla korespondovat s nárůstem odběru elektrické energie v rodinném domě v [obec], což se však nestalo. Dále se pak soud zabýval otázkou stanovení co nejpřesnějšího množství elektrické energie, kterou žalovaný ve sledovaném období od roku 2005 neoprávněně odebral, kdy vyšel ze zpracovaného znaleckého posudku Ing. [příjmení], který stanovil výši škody na 58 646,35 Kč, přičemž následně od tohoto byla odečtena částka, kterou žalovaný v průběhu let uhradil distributorovi ve výši 23 069,22 Kč na zálohách a v rámci ročních vyúčtování. Po odečtení záloh, resp. plateb uhrazených žalovaným v období deseti let pak výsledná částka činila 35 577,13 Kč, což dle názoru soudu představuje minimální cenu neoprávněně odčerpané neuhrazené elektrické energie. Zároveň soud zkonstatoval, že není vyloučeno, že obžalovaný mohl odebrat větší množství elektrické energie a že jím způsobená škoda mohla být reálně vyšší, a to i velmi výrazně, nicméně rozhodování bylo vázáno na respektování procesních zásad, tedy i té, podle níž všechny pochybnosti musely být vykládány ve prospěch obžalovaného, kdy jiné důkazy nebyly k dispozici, nepředložila je ani strana poškozená, která ve vztahu k adheznímu řízení má důkazní břemeno stejně jako při běžném občanskoprávním sporu, když soud rozhodl o přiznání zmíněně minimálně jisté částky s tím, že pokud poškozená společnost skutečně má potenciál prokázat, že neoprávněný odběr elektřiny žalovaným byl fakticky vyšší a byla vyšší i její škoda, může se tohoto domáhat standardním způsobem po uplatnění občanskoprávní žaloby. Usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 4. 2020 č. j. 30 C 143/2018-215, které nabylo právní moci dne 21. 4. 2020, soud ustanovil [celé jméno znalce] se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] znalcem z oboru elektrotechnika, odvětví posuzování technického stavu a bezpečnosti elektrických zařízení, elektroinstalací a uložil znalci, aby stanovil odhadovanou průměrnou spotřebu elektrické energie rodinného domu na adrese v [obec], [ulice a číslo] za období od 12. 5. 2013 do 12. 5. 2015, když znalec měl vycházet z předpokladu, že v daném období bylo realizováno vytápění rodinného domu přímotopy, přičemž do spotřeby elektrické energie měly být zahrnuty i náklady na celkový provoz domu, jeho údržbu, a to včetně zahrady a příslušenství rodinného domu. Dále měl znalec popsat, jakými způsoby (metodami) lze vypočítat průměrnou spotřebu a výši škody vzniklé neoprávněným odběrem v daném odběrném místě a popsat a vysvětlit, z jakých důvodů byl znalcem použit konkrétní způsob jím zvoleného výpočtu. [celé jméno znalce] zpracoval dne 22. 7. 2020 znalecký posudek [číslo] (1/ 2020), kde mimo jiné konstatoval, že kategorii tepelných spotřebičů v daném případě tvoří jen dva přenosné přímotopy, kdy se jedná s pohledu optimálního rozložení tepelných zdrojů v rámci celého objektu o velmi nestandardní řešení, když s uvedenými dvěma kusy přímotopů o celkovém výkonu 4 kW nelze dosáhnout obzvláště v zimním období komfortní teploty v obytné části domu. Dále vycházel z předpokladu, že daný obytný dům obývala v rozhodném období pouze jedna osoba (žalovaný), a dále i z doloženého seznamu elektrospotřebičů ze strany žalovaného, kdy tento doplnil o položku„ pohotovostní režim spotřebičů (tzv. stand by)“ s paušálním odhadem trvalého příkonu dočtených spotřebičů 15 W. K výpočtu pak použil ceník společnosti [právnická osoba] za rok 2015 – produkt [anonymizována dvě slova] a cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo] 2014 ohledně zúčtování odchylky silové elektřiny v případě neoprávněného odběru ve výši 2 350 Kč/MWh. Sazba pro výpočet škody dle výpočtu znalce činila 5, [číslo] Kč/kWh. Celková způsobená škoda pak byla vypočtena v částce 96 868,36 Kč, k čemuž pak znalec připočetl částku 15 641 Kč představující náklady spojené se zjištěním a odstraněním neoprávněného odběru elektrické energie. Celková škoda způsobená neoprávněným odběrem elektrické energie tak činila dle znalce 112 509,36 Kč. Jako další metody odhadu spotřeby a výpočtu vzniklé škody znalec předestřel velmi zjednodušený odhad spotřeby elektrické energie domácnosti založený na hrubé definici stavby rodinného domu, hrubém způsobu využití elektrické energie bez ohledu na celkový stav domácnosti a způsob využití jednotlivých elektrických spotřebičů. Tato metoda je dle znalce méně přesná v případě nestandardního využití přístrojů s vyšší spotřebou elektrické energie. Další možností dle znalce byla kombinace zjednodušeného odhadu spotřeby elektrické energie pro kategorii spotřebičů běžná domácnost, ohřev TUV s odhadem spotřeby elektrické energie pro kategorii vytápění, založený na výpočtu průměrných tepelných ztrát daného objektu. K výpočtu tepelných ztrát objektu však znalec nemá potřebnou kvalifikaci, kdy tato metoda je pro kategorii vytápění velmi přesná za předpokladu realizace vytápění optimálně rozloženým tepelným zdrojem v rámci celého objektu. Ve svém vyjádření ze dne 3. 9. 2020 pak znalec doplnil znalecký posudek s tím, že v období po rekonstrukci v letech 2015 až 2020 byl již využíván jako zdroj tepla pro vytápění a přípravu TUV plynový kotel. Znalec proto použil metodu v součtu odhadu průměrné spotřeby jednotlivých elektrických spotřebičů, jejichž přítomnost v daném objektu byla prokazatelně doložena. Zároveň počítal s celoročním využitím daného objektu v rozhodném období vzhledem k faktu, že žalovaný uvedený objekt využíval vedle trvalého bydlení jako sídlo své podnikatelské činnosti ([celé jméno žalovaného] – [anonymizováno]). Opětovně zdůraznil, že prostřednictvím dvou přímotopů nebylo možné vytápět celý objekt na komfortní teplotu. Usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 1. 2021 č. j. 30 C 143/2018-287, které nabylo právní moci dne 2. 2. 2021, pak soud s ohledem na závěry znaleckého posudku i jeho obsah modifikoval znalecký úkol uložený znalci [celé jméno znalce] s tím, že v rámci vypracování doplňku znaleckého posudku bylo znalci uloženo stanovit počet přímotopů potřebných k dostatečnému a komfortnímu vytopení celého rodinného domu a vypočítat, jak by se tento počet přímotopů projevil na celkové spotřebě elektrické energie za rozhodné období, dále alternativně stanovit, jak by se změnila celková spotřeba elektrické energie za rozhodné období, pokud by bylo uvažováno, že 246 dnů daného období byl objekt využíván i dcerou žalovaného nezletilou [jméno] [příjmení], [datum narození] (viz výrok IV. rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 5. 2013 č. j. 40 Nc 16/2012-217) při zohlednění dostatečného počtu přímotopů potřebných ke komfortnímu vytopení celého rodinného domu, a případně stanovit, jak by se změnila celková spotřeba elektrické energie za rozhodné období, pokud by bylo uvažováno, že 246 dnů daného období byl objekt využíván i dcerou žalovaného nezletilou [jméno] [příjmení], [datum narození] (výrok IV. rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 5. 2013 č. j. 40 Nc 16/2012-217) při zohlednění dostatečného počtu přímotopů potřebných ke komfortnímu vytopení celého rodinného domu, když by zároveň bylo uvažováno, že víkendy a dále jeden týden v zimním období a dva týdny v letním období by osoby zde žijící trávili v bytě v obci [obec]. Zároveň bylo znalci povoleno přibrání konzultanta za účelem určení energetické náročnosti rodinného domu ve vlastnictví žalovaného na adrese v [obec], [ulice a číslo] v období od 12. 5. 2013 do 12. 5. 2015. Ze studie tepelných ztrát objektu [ulice a číslo], [obec] zpracované v květnu 2021 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že tento uvažoval vnitřní teplotu 18 °C a 15 °C. Výpočet uvažované a snížené spotřeby pak měl zohledňovat víkendový režim. Na základě provedeného výpočtu měl být vypracován návrh optimálního počtu, výkonu, případně rozmístění elektrických topných těles v daném objektu. Při zpracování studie pak [anonymizováno] [příjmení] vycházel z neúplné stavební dokumentace, kterou měl k dispozici, z ohledání na místě zde dne 9. 6. 2021 a skutkových tvrzení a výpovědi přítomného žalovaného. Z obsahu studie dále vyplynulo, že [anonymizováno] [příjmení] provedl dne 9. 6. 2021 ohledání na místě, kdy pořídil i fotodokumentaci. Ze závěru studie soud dále zjistil, že pokud jde o energetickou náročnost budovy, pak tato spadá do kategorie F, tedy velmi nehospodárné budovy. Spotřeba tepelného vytápění pro daný objekt pro uvažovanou vnitřní teplotu 18 °C byla vyčíslena v hodnotě 93,6 GJ, tj. 26 080 kWh za rok. Spotřeba tepelného vytápění pro daný objekt pro uvažovanou vnitřní teplotu 15 ° C pak činila 68,9 GJ, tj. 19 143 kWh za rok. Spotřeba tepelného vytápění pro daný objekt pro uvažovanou sníženou vnitřní teplotu se zohledněným víkendovým režimem činila 86,7 GJ, tj. 24 083 kWh za rok. Dále pak [anonymizováno] [příjmení] konstatoval, že pokud by byla v objektu sazba bez vypínání elektrických přímotopů v nízkém tarifu, navrhl by rozmístit 5 kusů přímotopů s příkonem 2 kW obvykle pod okna v prvním nadzemním podlaží a 5 kusů přímotopů s příkonem po 2 kW pod okna v druhém nadzemním podlaží. Pokud by byla sazba v objektu s vypínáním elektrických přímotopů v nízkém tarifu, potom umístit 5 kusů s 2,5 kW příkonem obvykle pod okna v prvním nadzemním podlaží a 5 kusů přímotopů po 2,5 kW příkonu obvykle pod okna v druhém nadzemním podlaží. Z doplňku [číslo] znaleckého posudku [číslo] (1/ 2021) ze dne 2. 7. 2021 pak zejména vyplynulo, že klíčovým podkladem pro zpracování daného doplňku znaleckého posudku byla studie obsahující výpočet tepelných ztrát zpracovaná [anonymizováno] [příjmení], která umožnila znalci velmi přesně vyjádřit teoretickou spotřebu elektrické energie pro vytápění daného objektu v rozhodném období za podmínek definovaných k zadání doplňku znaleckého posudku. V závěrech doplňku pak znalec konstatoval, že na základě výpočtu tepelných ztrát celého objektu 18 683 W pro požadovanou teplotu 15 °C a 21 796 W pro požadovanou teplotu 18 °C vychází optimální počet přímotopů na 10 kusů, každý s minimálním výkonem 2 kW. Pokud jde o znalecký úkol [číslo] týkající se celkové spotřeby elektrické energie daného objektu za rozhodné období vyjádřené dle metodiky, pak tato činila 63 662 kWh, pokud jde o znalecký úkol [číslo] pak činila celková spotřeba elektrické energie za daných podmínek 56 639 kWh. Celková spotřeba elektrické energie daného objektu v rozhodném období při zohlednění víkendových pobytů mimo objekt včetně uvedené dovolené činila 55 102 kWh. K výzvě soudu pak znalec provedl přepočet spotřeby v kWh na Kč, a to doplňkem [číslo] znaleckého posudku [číslo] (2/ 2021) ze dne 12. 8. 2021. V závěrech doplňku pak znalec variantně odpověděl ohledně výše nákladů na odhadovanou celkovou spotřebu dle pozic 1, 2 a 3 v částkách 357 599 Kč, 318 150 Kč a 309 516 Kč. Znalec se pak k námitkám k doplňku [číslo] znaleckého posudku vyjádřil v rámci písemných podání ze dne 24. 9. 2021 a 24. 4. 2022, kde zejména uvedl, že metodika výpočtu je odvozena od příslušných norem, kdy snížená vnitřní teplota 15 °C vyjadřuje analogicky průměrnou minimální hodnotu, na kterou je třeba daný objekt v případě víkendového režimu temperovat odkazem na příslušné normy, kdy teplota v obývacích místnostech činila 20 °C. Zdůraznil, že ve vyjádření spotřeby elektrické energie není zahrnuta celková škoda způsobená neoprávněným odběrem, tedy i náklady na zjištění neoprávněného odběru. Pokud jde o odkaz na příslušné normy, pak se jednalo o normu ČSN [číslo], 2, 3, 4: 2011. V doplňku [číslo] znaleckého posudku [číslo] ([číslo]) ze dne 29. 4. 2022 pak znalec pouze formálně opravil závěr týkající se znaleckého úkolu pod odrážkou [číslo] usnesení zdejšího soudu ze dne 22. 1. 2021 č. j. 30 C 143/2018-287 s tím, že tato chyba nemá žádný vliv na celkový výpočet, když chyba je pouze formálního charakteru. Ze seznamu elektrospotřebičů zpracovaného žalovaným, kdy tyto měly být umístěny v době neoprávněného odběru v rodinném domě na adrese v [obec], [ulice a číslo] vyplynulo, že zde měla být umístěna v kuchyni horkovzdušná trouba [anonymizováno] s příkonem 2 000 W, přičemž měla být používána 2x týdně 2 hodiny, dále varná konvice [anonymizováno] s příkonem 2 000 W s použitím 5x týdně 5 minut, mikrovlnná trouba [anonymizováno] s příkonem 2 000 W s použitím 5x týdně 4 minuty, odsávač par [anonymizováno] s příkonem 100 W s použitím 3x týdně půl hodiny, presovač Delonghi s příkonem 2 500 W s použitím 7x týdně 5 minut, myčka nádobí [anonymizováno] s příkonem 2 000 W - nepoužívá se, rádio [anonymizováno] s příkonem 50 W použití 5x týdně 2 hodiny, chladnička [anonymizováno] s příkonem 100 W -použití stálé, dále 2x přímotop, a to jednou od značky Delonghi s příkonem 2 500 W - používání říjen až březen 5x týdně dvě hodiny, měsíční spotřeba 100 kW a přímotop [anonymizováno] s příkonem 1 500 W - použití v měsících říjen až březen 5x týdně dvě hodiny, měsíčně okolo 60 kWh, dále v koupelně vysoušeč vlasů [anonymizováno] s příkonem 2 000 W - nepoužívá se, holící strojek [příjmení] s příkonem 7 W měsíční spotřeba 0,5 kW, dále ve spíži mrazák [příjmení] s příkonem 100 W - použití příležitostné, v obývacím pokoji televizor LG s příkonem 110 W - použití 5x týdně jedna hodina, v ložnici televizor [anonymizováno] s příkonem 150 W - použití 5x týdně jedna hodina, žehlička [anonymizováno] s příkonem 1 900 W s použitím 1x týdně půl hodiny, vysavač [anonymizováno] 1 800 W s použitím 2x měsíčně 0,5 hodiny, ve sklepě pračka [anonymizováno] s příkonem 2 000 W - použití 1x týdně 2 hodiny, bojler [anonymizováno] s příkonem 2 000 W - použití nepřetržitě, zahradní čerpadlo [anonymizováno] 550 W - použití v letních měsících 3x týdně půl hodiny, v pracovně PC 150 W - použití 2x denně, tedy týdně 3 hodiny. Dále pak v části nazvané„ Doplnění málo používaných spotřebičů“ žalovaný uvedl elektrickou sekačku [anonymizováno] s příkonem 1 400 W - použití v květnu a září 3x měsíčně, elektrický provzdušňovač [příjmení] s příkonem 1 400 W - použití 1x ročně jednu hodinu, strunová sekačka [anonymizováno] s příkonem 700 W - použití 3x ročně 0,05 hodiny, řezačka na živý plot [příjmení] s příkonem 390 W - použití 2x ročně 2 hodiny, halogen PL 500 s příkonem 500 W - použití příležitostně, bruska [příjmení] s příkonem 400 W - použití příležitostně, svářecí trafo [anonymizována dvě slova] s příkonem 500 W - v posledních letech nepoužíváno, úhlová bruska s příkonem 800 W - použití příležitostně, vrtačka [anonymizováno] s příkonem 650 W - použití příležitostně, okružní pila NAREX s příkonem 800 W - použití řezání dřeva příležitostně, dále šlehač [příjmení] s příkonem 450 W - nepoužívá se, toustovač [anonymizováno] s příkonem 700 W - použití 1x týdně 5 minut, stojanový ventilátor [anonymizováno] s příkonem 400 W - použití občasné. Z úředního záznamu Policie ČR ze dne 12. 5. 2015 bylo dále zjištěno, že bylo provedeno ohledání na místě s počátkem ve 13:00 hodin, kdy předmětem ohledání byly venkovní prostory, část vnitřních prostor rodinného domu na adrese v [obec], [ulice a číslo], kdy hlídka Policie ČR byla vpuštěna toliko do vstupních prostor za hlavními vchodovými dveřmi pod schodiště, kde zaznamenala utajenou pojistnou skříň o rozměrech 15x15 cm. Do dalších vnitřních prostor domu hlídka PČR vpuštěna již nebyla. V průběhu ohledání na místě byla zároveň pořízena fotodokumentace, která rovněž byla provedena k důkazu, avšak jednalo se pouze o fotodokumentaci pojistné skříně a vnějších prostor domu. Svědek [jméno] [příjmení], zaměstnanec společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], ve své výpovědi zejména uvedl, že v květnu roku 2015 prováděl společně s kolegou [celé jméno svědka] kontrolu odběrného místa na adrese v [obec] v [anonymizováno] ulici v rodinném domě žalovaného. Podnět ke kontrole obdržel od žalobkyně. Žalovaný byl kontrole přítomen od začátku, poté odběrné místo na základě svého rozhodnutí opustil s tím, že si musí něco zařídit, kdy v kontrole bylo pokračováno. Spolu s kolegou pak pojali podezření, že v předmětném rodinném domě dochází k neoprávněnému odběru elektřiny, a to na základě poměrného měření mezi pojistkovou skříní a měřící soustavou, resp. elektroměrem, když nesouhlasily průtoky proudu mezi jednotlivými zařízeními. Tento závěr pak podporovala i historie spotřeby elektrické energie v daném odběrném místě, kdy její roční výše dosahovala objemu okolo 100 kWh. Takováto spotřeba pak nedosahuje ani roční spotřeby garsoniéry. Následně byl žalovaný telefonicky vyzván k tomu, aby se vrátil do odběrného místa, kdy po celou dobu kontroly byl pořizován svědkem a jeho kolegou videozáznam. Poté bylo žalovanému oznámeno podezření na neoprávněný odběr elektrické energie a žalovaný vyzván, aby jim neoprávněnou odbočku označil tak, aby nebylo potřeba způsobovat škody na domě v souvislosti s jejím hledáním. Žalovaný výzvě vyhověl, kdy v přízemí domu ukázal svědkovi a jeho kolegovi místo, kde pod omítkou byla zjištěna geokrabice, ve které bylo provedeno nepovolené odbočení, tzn., že přívodní kabel, který vede z pojistné skříně k hlavnímu jističi před elektroměrem, byl přerušen, přičemž uvnitř krabice byla svorkovnice, a dále procházel další kabel k hlavnímu jističi, kde byly instalovány cizí třífázové vodiče, přičemž bylo provedeno odbočení do elektroinstalace domu. Následně svědek s kolegou provedli vyřazení elektroměrné soustavy na měřící soustavě odpojením elektroměru, a poté žalovaného vyzvali, aby jim umožnil vstup do domu a ukázal všechny elektrospotřebiče, které byly napájeny neměřenou elektřinou. Žalovaný však výzvě nevyhověl, dále do domu je nepustil a elektrospotřebiče neukázal. Pouze zapnul elektrospotřebiče pro měření tzv. soudobosti, avšak bez toho, aniž by jejich sestavu mohli svědek s jeho kolegou ověřit. Při zapnutí spotřebičů žalovaným pak byly naměřeny ve fázi L1 hodnota 8,9 A, ve fázi L2 hodnota 25 A, ve fázi L3 hodnota 8,6 A. Následně byla na místo přivolána hlídka Policie ČR. Poté bylo neoprávněné připojení odstraněno a demontován elektroměr z důvodu, že byl přerušen přívodní kabel s tím, že dodávka bude obnovena po doložení revizní zprávy. Tím kontrola skončila, a poté svědek odjel s Policií ČR k podání vysvětlení. Svědek dále doplnil, že si již nevybavuje, z jakého důvodu jim žalovaný odmítl elektrospotřebiče ukázat. V rodinném domě žalovaného tedy byly s kolegou přítomni pouze v přízemní v předsíni, kdy tento je dále do domu nepustil. Pokud jde o zapnutí elektrospotřebičů, pak svědek s kolegou neměli žádnou kontrolu toho, zda byly skutečně zapnuty všechny elektrospotřebiče, když to bylo toliko na bázi důvěry a dobrovolnosti ze strany žalovaného, zda všechny elektrospotřebiče zapne najednou. Celá kontrola trvala něco přes 2 hodiny. Videozáznam pak byl 2x přerušen, a to jednou, když vyčkávali příjezdu žalovaného a podruhé příjezdu hlídky Policie ČR. Svědek dále vypověděl, že po odstranění odbočky byla naměřena spotřeba několikasetnásobně větší než oproti době, kdy probíhal neoprávněný odběr. K dotazu svědka během prováděné kontroly mu žalovaný sdělil, že v domě nepoužívá ani kotel na tuhá paliva a nevlastní ani plynový kotel. Obdobné kontroly pak prováděl svědek na denní bázi. Dále svědek vypověděl, že dle zatížení fáze L2 dospěli k závěru, a to na základě svých dosavadních pracovních zkušeností, že v domě bylo instalováno elektrické vytápění. Nedá se však určit, zda se jednalo o přímotopy či např. elektrokotel a ani jejich počet. S kolegou dospěli k závěru, že zde mohl být elektrokotel, avšak jednalo se pouze o jejich úvahu. Svědek dále doplnil, že žalovaný na videozáznamu přiznal, že dům má elektrické vytápění, ale svědek si již nebyl jist, zda se mělo jednat o vytápění přímotopy či elektrokotlem. Pokud jde o provedení neoprávněné odbočky žalovaným, pak toto bylo vyhotoveno velmi sofistikovaně, a proto si pamatuje takovéto detaily. Následně s odstupem času cca 6 - 12 měsíců byla provedena další kontrola, kdy již nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že by docházelo k dalšímu neoprávněnému odběru, kdy, jak již bylo uvedeno shora, došlo k několikasetnásobnému nárůstu. Zároveň svědek doplnil, že nemohl posoudit, zda došlo případně ke změně skladby elektrospotřebičů, když tyto mu nebyly ukázány ani v prvním a ani ve druhém případě. Svědek [celé jméno svědka], zaměstnanec společnosti [právnická osoba] ve své výpovědi zejména uvedl, že u shora uvedené společnosti pracuje od roku 2014, neoprávněné odběry pak zjišťuje již od roku 1998. V květnu roku 2015 prováděl kontrolu se svým kolegou [jméno] [příjmení], během které byl pořizován i videozáznam a fotodokumentace. Videozáznam byl konstantní, mohl být přerušen v době, kdy žalovaný během kontroly na určitou dobu odjel. Na počátku kontroly zkontaktovali zvonkem žalovaného, kterého požádali o umožnění kontroly uvedeného odběrného místa, tedy elektroměrů a hlavní rozvodní skříně, kde jsou umístěny pojistky. Nejprve jim žalovaný ukázal pojistkovou skříň na sloupu, kdy bylo jisté, že se nejedná o tu správnou, následně pak hlavní rozvodovou skříň objevili v objektu rodinného domu žalovaného. Na té byla naměřena téměř nulová spotřeba, což je velmi neobvyklé při normálním chodu takového rodinného domu. Poté zkontrolovali elektroměrovou část, kdy posléze jim žalovaný přiznal, že v rodinném domě dochází k neoprávněnému odběru a zároveň jim i ukázal místo, kde je umístěno zařízení pro takovýto neoprávněný odběr. Byli vpuštěni pouze do předsíně rodinného domu, dále již nikoliv, když měřením zjistili, že 99 % spotřeby prochází přes neoprávněné připojení. Následně neoprávněný odběr přerušili. Žalovaný jim k jejich výzvě odmítl ukázat elektrospotřebiče, které se v domě nachází, když k výzvě dle názoru svědka došlo již za přítomnosti hlídky Policie ČR, která byla v mezidobí přivolána. Tím pádem tak neměli žádnou možnost ověřit, zda byly zapnuty všechny elektrospotřebiče, které se v rodinném domě nacházely. Rovněž seznam elektrospotřebičů jim žalovaný neposkytl. Následná kontrola pak proběhla s odstupem cca jednoho roku, když při této již nebyly shledány žádné nesrovnalosti. Pokud žalovaný opustil místo kontroly v jejím průběhu, pak to bylo na cca 15 minut, když důvod nesdělil ani jemu ani jeho spolupracovníkovi panu [příjmení]. V době nepřítomnosti žalovaného pak stáli před rodinným domem mimo jeho pozemek. Dále svědek uvedl, že si již nevybavuje, zda se žalovaného ptali na to, jakým způsobem je daný rodinný dům vytápěn, když se domnívá, že to bylo elektřinou. Soudní znalec [celé jméno znalce] v rámci svého výslechu během ústního jednání konaného u zdejšího soudu dne 9. 6. 2022 uvedl, že i nadále trvá na závěrech obsažených v jím zpracovaném znaleckém posudku ve znění jeho doplňků a písemných vyjádření a na tyto plně odkázal. Dále doplnil, že v původním znaleckém posudku, konkrétně na straně 3, vycházel z technické zprávy zpracované Ing. [příjmení] ohledně energetické náročnosti a energetických ztrát budovy a dosadil za dva kusy přímotopu přímo výpočet [anonymizováno] [příjmení]. Při výpočtu celkové škody pak znalec rovněž vycházel z energetické náročnosti budovy tak, jak jej ve svém znaleckém posudku určil [anonymizováno] [příjmení], když tato metoda byla zvolena z důvodu toho, aby bylo dosaženo co nejpřesnějších výsledků. S ohledem na shora uvedené je pak irelevantní, zda docházelo k vytápění prostřednictvím např. 10 kusů přímotopů či jednoho elektrokotle. Zároveň doplnil, že pokud v původním posudku uvažoval pouze o dvou kusech přímotopů, pak toto nebylo uspokojivé, když těmito nebylo možné daný rodinný dům vytopit na obyvatelnou teplotu. Zdůraznil, že zásadní jsou tepelné ztráty a je to tedy nejpřesnější způsob jak energetickou náročnost budovy popsat, resp. vypočítat množství elektrické energie potřebné k obyvatelnosti daného rodinného domu. Ohledání na místě prováděl společně s Ing. [příjmení], kdy prohlídka probíhala 15 - 20 min., [anonymizováno] [příjmení] si pořizoval fotodokumentaci a zjišťoval další informace od žalovaného, které nebyly obsaženy ve stavební dokumentaci, když byl ve všech vnitřních částech rodinného domu. Dále upřesnil, že v doplňku [číslo] znaleckého posudku není kalkulována částka 15 641 Kč jako náklady spojené s neoprávněným odběrem elektrické energie, když toto je samostatná položka. Znalec pak dále vypověděl, že rovněž vycházel ze standardních hodnot statistických údajů spotřeby na jednu osobu a den teplé užitkové vody, pokud se jedná o elektrickou energii potřebnou k provozu ohřívače TUV, což použil i ve svém výpočtu. Částku 2 350 Kč/MWh představující poplatek za distribuci pak použil z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo] 2014. Ohledně ceny silové části elektřiny vycházel z ceníku [anonymizováno] za rok 2015 produkt [anonymizována dvě slova], kdy se jedná tedy o obchodní část celkové ceny elektřiny, kterou určuje obchodník s elektřinou, v daném případě [právnická osoba] Zároveň doplnil, že cena silové části elektřiny z roku 2015, která byla vztažena i na roky 2013 a 2014, když toto bylo paradoxně pro žalovaného výhodnější, když v roce 2014 byla obchodní cena silové elektřiny shodná jako v roce 2015 (1 213 Kč bez DPH) a v roce 2013 pak dokonce vyšší než v roce 2014 2015 (1 427 Kč bez DPH). Dále uvedl, že nezná jinou obdobně přesnou metodu, než tu, které byla použita při zpracování znaleckého posudku ve znění jeho doplnění, když nebyla k dispozici vnitřní skladba elektrospotřebičů a bylo možné vycházet pouze z modelových situací. Závěrem upřesnil a vysvětlil, z jakého důvodu využíval ceník z roku 2015 i pro roky 2014, kdy byla cena stejná a pro rok 2013, kdy se cena lišila, kdy v podstatě v zimním období je spotřeba nesrovnatelně vyšší než v létě a je pak těžké definovat rozhraní mezi ceníky při překlenutí z jednoho období do druhého. Podle ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je a) odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl, za b) odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, které nejsou splněny ani po upozornění, za c) odběr bez měřícího zařízení, pokud odběr bez měřícího zařízení nebyl smluvně sjednán, za d) připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina, za e) odběr měřený měřícím zařízením, za 1. které prokazatelně nezaznamenalo odběr nebo zaznamenalo odběr nesprávně ke škodě výrobce elektřiny, obchodníka s elektřinou, provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřícího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství, nebo byly v měřícím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily, za 2. které nebylo připojeno provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy, za 3. které prokazatelně vykazuje chyby spotřeby ve prospěch zákazníka a na kterém bylo buď porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci nebo byl prokázán zásah do měřícího zařízení, za f) odběr v přímé souvislosti s neoprávněným zásahem na přímém vedení či na zařízení distribuční soustavy nebo na zařízení přenosové soustavy, za g) odběr elektřiny bez smlouvy o zúčtování odchylek nebo smlouvy, jejímž předmětem je přenesení odpovědnosti za odchylku na subjekt zúčtování trvající déle než 10 pracovních dní. Podle ustanovení § 51 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje. Při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřiny, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejích využití, nedohodnou-ly se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. V případě, že při změně dodavatele elektřiny probíhá odběr elektřiny v odběrném místě zákazníka po dobu kratší než 10 pracovních dní bez smluvního subjektu zúčtování evidovaného pro odběrné místo zákazníka, nejedná se o neoprávněný odběr elektřiny a odpovědnost za odchylku nese budoucí subjekt zúčtování. Podle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a způsobu stanovení náhrady škody, při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny. Podle ustanovení § 9 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 82/2011 Sb. ustanovení § 9 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a způsobu stanovení náhrady škody, v případech, kdy nelze zjistit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny podle odst. 1, stanoví provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy množství neoprávněně odebrané elektřiny pro stanovení výše náhrady škody vypočten podle odst. 3 až 8. U neoprávněného odběru elektřiny ze sítě zvlášť vysokého napětí, velmi vysokého napětí nebo vysokého napětí se pro stanovení elektrického příkonu použije hodnota rezervovaného příkonu sjednaná ve smlouvě o připojení; pokud nelze použít tuto hodnotu rezervovaného příkonu, hodnotou elektrického příkonu je součet jmenovitých výkonů všech využívaných transformátorů v dotčeném odběrném místě. Podle ustanovení § 9 odst. 4 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody, u neoprávněného odběru elektřiny ze sítě nízkého napětí se pro stanovení technicky dosažitelného elektrického příkonu hodnota jmenovitého napětí 230 W vynásobí počtem fází, z nichž se neoprávněný odběr elektřiny uskutečnil, a takto vypočítaná hodnota se vynásobí a) jmenovitým proudem hlavního jističe před elektroměrem, nebo za b) jmenovitým proudem jištění umístěného v hlavní domovní pojistkové skříně nebo hlavní domovní kabelové skříni sníženým o jednu úroveň typové řady jmenovitých proudových hodnot v případě neoprávněného připojení před hlavním jističem, nebo za c) jmenovitým proudem odpovídajícím průřezu vodiče v místě napojení na neměřenou část, umožňující neoprávněný odběr elektřiny, a to pouze v případě, že není možné stanovit hodnotu elektrického příkonu podle písm. a) nebo b). Podle ustanovení § 5, 6 a 7 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody, výše technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za den při neoprávněném odběru elektřiny se vypočítá tak, že se výše elektrického příkonu vypočítaná podle odst. 3 nebo 4 vynásobí dobou využití 24 hodin a použije se hodnota účiníku rovna jedné. Hodnota technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za dobu trvání neoprávněného odběru se stanoví tak, že výše technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za den, vypočítaná podle odst. 5, se vynásobí počtem dní, po které neoprávněný odběr elektřiny trval. Pokud provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy nezjistí dobu trvání neoprávněného odběru elektřiny, má se za to, že neoprávněný odběr elektřiny trval za a) u odběru elektřiny ze sítí nízkého napětí za 1. od předposledního pravidelného odečtu provedeného za účelem ročního zúčtování spotřeby elektřiny, maximálně však 24 měsíců; nahlášená výše spotřeby elektřiny není v takovém případě považována za pravidelný odečet, za 2. nejvýše 24 měsíců v případech, kdy se odečty za účelem zúčtování spotřeby odběru elektřiny ze sítě nízkého napětí provádějí častěji než 1y ročně, za b) 24 měsíců u odběru elektřiny ze sítí zvlášť vysokého napětí, velmi vysokého napětí nebo vysokého napětí. V případě, že došlo k neoprávněnému zásahu do elektroměru, se od spotřeby elektřiny vypočítané podle odst. 6 odečte spotřeba elektřiny naměřená provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy. Podle ustanovení § 8 a 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody, množství neoprávněně neodebrané elektřiny pro účely výpočtu náhrady škody za neoprávněný odběr se vypočte jako rozdíl mezi hodnotou technicky dosažitelné spotřeby elektřiny za dobu trvání neoprávněného odběru elektřiny stanovenou podle odst. 6 a hodnotou zjištěnou podle odst. 7 v případě neoprávněného zásahu do elektroměru vynásobený za a) součinitelem 0,2 pro odběry elektřiny ze sítí nízkého napětí, za b) součinitelem 0,5 pro odběry elektřiny ze sítí zvlášť vysokého napětí, velmi vysokého napětí nebo vysokého napětí. Výše náhrady škody se stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny zjištěné podle odst. 1 nebo vypočtené podle odst. 8 cenami podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu určeného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny, přičemž cena neoprávněně odebrané elektřiny je složena ze za a) ceny za silovou elektřinu, která se ocení pevnou cenou stanovenou pro zúčtování odchylky za dodávku kladné regulační energie, za b) ceny za službu distribuční soustavy, kde za složku ceny služby distribuční soustavy na podporu podporovaných zdrojů se použije částka 495 Kč/MWh, kde se v síti nízkého napětí použije sazba C02D nebo D02D dle kategorie odběru elektřiny, za c) daně z přidané hodnoty je daň z elektřiny. Podle ustanovení § 9 odst. 10, 11 a 12 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody, výší náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny lze rovněž stanovit písemnou dohodou mezi provozovatelem přenosové soustavy nebo pro 10:13 distribuční soustavy je zákazníkem nebo osobou, která měla z neoprávněného odběru elektřiny prospěch, nebo se na takovém prospěchu podílel. Náhrada škody stanovená tímto způsobem nesmí být vyšší než náhrada vypočtená podle předchozích odstavců. Pro stanovení výše náhrady škody při neoprávněné dodávce elektřiny do elektrizační soustavy, při neoprávněném přenosu elektřiny nebo při neoprávněné distribuci elektřiny se použije ustanovení odst. 1 - 9 obdobně. V případě neoprávněné dodávky elektřiny se po ocenění ceny za silovou elektřinu použije pevná cena za dodávku záporné regulační energie. Součástí náhrady škody vzniklé provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy je i právo na úhradu prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, neoprávněné dodávky elektřiny, neoprávněného přenosu elektřiny nebo neoprávněné distribuce elektřiny, jejich přerušení a přezkoušení měřícího zařízení a případně znalecké posudky, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přenos elektřiny nebo za distribuci elektřiny. Podle ustanovení § 2955 obč. zák., nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je, pokud jde o základ žalovaného nároku, důvodná, ohledně jeho výše je pak důvodná z větší části. Předně je třeba uvést, že neoprávněný odběr elektřiny lze vymezit jako objektivně existující stav v určitém odběrném nebo předávacím místě, který splňuje definiční znaky vymezené v § 51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Zákon zde taxativním způsobem vymezuje určité situace, kdy odběr elektřiny ze soustavy objektivně přináší určité negativní právní či faktické a ekonomické důsledky (může vést ke vzniku škody na straně jiného účastníka trhu s elektřinou). Osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, je povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. I když má zákazník dodavatele elektřiny, pokud se jedná o neoprávněný odběr podle odstavce 1 písm. c) až f) a zákazník např. odebírá nikým neměřenou elektřinu, škoda nevzniká obchodníkovi s elektřinou nebo výrobci elektřiny (neboť těm není odběr přiřazen, jelikož není měřený), ale provozovateli přenosové soustavy nebo distribuční soustavy (jedná se o tzv. netechnické ztráty v soustavě), v daném případě žalobkyni. Konstantní judikatura Nejvyššího sodu ČR mimo jiné uvádí, že odpovědnost odběratele za neoprávněný odběr elektrické energie je zákonem konstruována jako objektivní s tím, že základ nároku na náhradu škody dodavatele (žalobkyně) proti jejímu odběrateli (žalovanému) i jeho výše se neřídí obecnými ustanoveními občanského zákoníku o náhradě škody, nýbrž podle zvláštního právního předpisu – zákona č. 458/2000 Sb., který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravy náhrady škody – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1165/2018. Jelikož se jedná o objektivní odpovědnost, postačuje ke zjištění této odpovědnosti za neoprávněný odběr to, že k neoprávněnému odběru došlo. Ani objektivní charakter odpovědnosti za škodu tedy nic nemění na tom, že musí být prokázána existence neoprávněného odběru; vznik škody a existence příčinné souvislosti však může být v některých případech presumována (připojení k té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina). Jelikož byl neoprávněný odběr ve smyslu uvedeného zákona v řízení prokázán, nemůže se odběratel zprostit odpovědnosti za škodu způsobenou neoprávněným odběrem. Žalovaný jako zákazník se tedy nemůže zprostit odpovědnosti za neoprávněný odběr např. s poukazem na skutečnost, že nenese žádnou odpovědnost za to, že bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci nebo byl prokázán zásah do měřicího zařízení, či že si ho nebyl vědom. Ústavní soud však ve své judikatuře klade důraz na to, aby soudy objektivní odpovědnost odběratele nedovozovaly mechanicky. Provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy tíží důkazní břemeno stran toho, že skutečně došlo k neoprávněnému odběru a že např. zásah do měřicího zařízení byl proveden v odběrném místě, a nikoliv až dodatečně po jeho výměně. Na provozovatele přenosové soustavy nebo distribuční soustavy jsou kladeny zvýšené požadavky na zaznamenání (zdokumentování) neoprávněného odběru a tento provozovatel musí skutečnost, že došlo k neoprávněnému odběru a jakým způsobem, za jakých okolností, následně prokázat, a to zejména za situace, kdy je neoprávněný odběr odběratelem rozporován. V daném případně žalovaný neoprávněný odběr nerozporoval a dokonce byl v rámci trestního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 T 28/2017 pro toto své jednání odsouzen k podmíněnému trestu a náhradě způsobené škody ve výši 35 577,13 Kč, přičemž žalobkyně jako poškozená byla se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve výrokové části trestního rozsudku se mimo jiné uvádí, že žalovaný neoprávněně odebíral elektrickou energii v rodinném domě na adrese v [obec], [ulice a číslo] nejméně v období od 10. 6. 2005 do 12. 5. 2015. Dále je třeba zdůraznit, že v případech náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem je základním principem vyjádřeným i v textu energetického zákona a vyhlášky o měření elektřiny zásada priority náhrady skutečné škody. Energetický zákon výslovně uvádí, že se alternativní způsob výpočtu upravený prováděcím předpisem použije teprve tehdy, nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů. V § 9 odst. 1 a 2 vyhlášky o měření elektřiny je uvedeno, že při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny; teprve když nelze zjistit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny, stanoví provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy množství neoprávněně odebrané elektřiny pro stanovení výše náhrady škody výpočtem podle odstavců 3 až 8. Právní úprava zde vychází ze zákonné presumpce existence škody: není-li výše škody prokazatelná (např. proto, že odběr elektřiny není měřen a je realizováno připojení z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina), předpokládá se, že škoda vznikla; výše škody se pak určí způsobem podle vyhlášky o měření elektřiny. Ústavní soud dovozuje, že institut náhrady škody plní funkci kompenzační a preventivní a výše škody nemůže být sankcí za neoprávněný odběr. V rámci občanskoprávní odpovědnosti se hradí skutečná škoda (a ušlý zisk; o ten však při neoprávněném odběru obvykle nejde), tedy újma na majetku poškozeného. Za skutečnou škodu se považuje majetková újma vyjádřitelná v penězích, která spočívá ve zmenšení, ve snížení či v jiném znehodnocení již existujícího majetku poškozeného, jakož i ve vynaložení nákladů na odstranění tohoto znehodnocení (nález sp. zn. Pl. ÚS 18/01 ze dne 30. 4. 2002); podle nové občanskoprávní úpravy je škoda definována jako újma na jmění (§ 2894 odst. 1 občanského zákoníku), čímž se rozumí jak faktické snížení majetku poškozeného (aktiv), tak vznik dluhů (pasiv) na straně poškozeného; ke shodným závěrům dospívá i doktrína. V nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1430/13 ze dne 24. 7. 2014 Ústavní soud naproti tomu dovodil, že nemožnost prokázání přesné výše škody nemůže být důvodem pro odmítnutí nároku žalobce na náhradu škody. Odpovědnostní vztah i tak vznikne a soudy by měly stanovit výši škody použitím uvážení na základě spravedlnosti. Spravedlivé uvážení, které má na mysli § 2955 občanského zákoníku však neznamená libovůli na straně rozhodujícího soudu, ale výši náhrady je třeba určit na základě "jednotlivých okolností případu" tak, jak vyplynuly z dokazování. V této souvislosti soud uvádí, že z faktur za spotřebovanou elektřinu, které předcházely neoprávněnému odběru tak, jak byl zjištěn v rámci trestního řízení, nelze bez dalšího vycházet, když i z těchto vyplývá, že žalovaný s pravděpodobností hraničící s jistotou neoprávněně odebíral elektrickou energii i před datem 20. 6. 2005. Rovněž faktury za spotřebovanou elektrickou energii po ukončení neoprávněného odběru jsou pro dané řízení nepoužitelné, když v mezidobí došlo ke změně vytápění a ohřevu teplé vody, a to plynovým kotlem, což naprosto zásadním způsobem ovlivnilo spotřebu elektrické energie v daném odběrném místě. K obdobným závěrům ohledně delší doby neoprávněného čerpání elektrické energie pak dospěl i trestní soud v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 T 28/2017. V případech neoprávněného odběru, zejména podle odst. 1 písm. c) - f) § 51 energetického zákona, se však skutečná výše škody prokazuje velmi obtížně a ve většině případů je to zcela nemožné. Provozovatel přenosové soustavy ani provozovatel distribuční soustavy nemají právo kontrolovat vnitřní instalaci odběrného místa a nemohou tak ani vědět, jaké spotřebiče byly v době realizace neoprávněného odběru používány. Objem skutečně neoprávněně odebrané elektřiny tak nelze prakticky žádným způsobem určit. V této souvislosti pak soud poukazuje na skutečnost, že žalovaný zcela flagrantním způsobem zamezil pracovníkům společnosti [právnická osoba] v tom, aby vstoupili do dalších vnitřních prostor rodinného domu a učinili objektivní soupis spotřebičů zde umístěných, a to včetně ověření způsobu vytápění daného rodinného domu. Zároveň tento v podstatě potvrdil, že k vytápění rodinného domu je využíváno elektrické energie (lhostejno zda elektrokotel či přímotopy), když toto zcela jednoznačně vyplývá z pořízeného videozáznamu pracovníky společnosti [právnická osoba] o provedené kontrole. Objem skutečně neoprávněně odebrané elektřiny tak nelze naprosto přesně prakticky žádným způsobem určit. Je totiž mimořádně snadné instalovat v odběrném místě spotřebiče s významnou spotřebou a zároveň mimořádně snadné a časově nenáročné tyto spotřebiče odinstalovat (např. odpojení přímotopných těles vytápějících celý objekt od nelegálního přívodu z neměřené části instalace je otázkou několika minut). Z povahy věci není možné ani prostřednictvím znalce prokázat, jaké spotřebiče byly používány v době realizace neoprávněného odběru, v jakém rozsahu a jakým způsobem. V této souvislosti pak soud opětovně poukazuje na skutečnost, že při zpracováním znaleckého posudku ať již v rámci řízení trestního, tak i tohoto řízení, bylo v podstatě do jisté míry vycházeno (v trestním řízení zcela) ze soupisu elektrospotřebičů, které soudu a orgánům činným v trestním řízení poskytl žalovaný, když je třeba upozornit na skutečnost, že žalovaný opakovaně a naprosto zásadním způsobem ať již v rámci řízení trestního tak i tohoto řízení, vědomě lhal. Dále je třeba uvést, že vypovídající nemusí být ani velikost odběru před neoprávněným odběrem nebo po něm - motivací k neoprávněnému odběru je často právě instalace dodatečných spotřebičů, které dosud nebyly v odběrném místě využívány (ať již zmíněné přímotopy, dodatečné strojové zařízení, nelegální pěstírna marihuany atd.; vědomí existence neoprávněného odběru také nemotivuje k šetření s elektřinou). K tomu pak soud uvádí, že právě z těchto důvodů byl do energetického zákona zakotven institut náhradního stanovení výše škody, který chrání provozovatele přenosové soustavy a distribučních soustav v situacích, kdy množství neoprávněně odebrané elektřiny nejsou schopni zjistit, případně dokázat. Kdyby poškozený provozovatel soustavy musel prokazovat výši skutečné škody, důsledkem by bylo, že by se prakticky nemohl domoci náhrady způsobené škody, neboť tuto výši by téměř nikdy nemohl prokázat. Dále soud považuje za nutné uvést, že Energetický zákon při náhradním způsobu výpočtu škody nepamatuje na platby, které případně odběratel v období neoprávněného odběru již za spotřebu elektřiny poskytl, např. formou předepsaných záloh, v případě chyby měření nebo zásahu do měřicího zařízení. Nejvyšší soud ČR však v rozsudku ze dne 15. 12. 2011 sp. zn. 33 Cdo 3287/2009 dospěl k závěru (opakovaně potvrzenému v další judikatuře), že náhradu škody vyčíslenou podle ustanovení § 51 odst. 2 věty druhé energetického zákona ve spojení s ustanovením § 14 vyhlášky č. 51/2006 Sb. (nyní § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb.) je třeba pojímat jako platbu za celkovou spotřebu elektřiny uskutečněnou v daném období, kdy trval neoprávněný odběr. Jelikož její skutečný stav v důsledku protiprávního zásahu do měřicího zařízení nelze přesně stanovit, je určen fiktivně postupem upraveným v příslušných právních předpisech. Jedná se o vyjádření principu, že neoprávněný odběr vylučuje současný odběr oprávněný. Platby poskytnuté odběratelem dodavateli za účelem úhrady (byť chybně) naměřené spotřeby elektřiny v daném období je tudíž podle soudu od vyčíslené náhrady škody třeba odečíst. V opačném případě by byl neoprávněně zvýhodněn ten odběratel, který by dodavateli žádnou částku za měřenou elektřinu neuhradil; nelze zároveň připustit situaci, aby se dodavateli v případě, že odběratel hradil platby za měřenou spotřebu, dostalo o tyto platby více než v případě, kdy odběratel na těchto platbách ničeho neuhradil. Tento závěr by mohl dobře platit v době, kdy dodavatelem elektřiny a provozovatelem soustavy byla totožná osoba - týž subjekt, který inkasoval od neoprávněného odběratele náhradu škody, také přijímal platby za dodávku elektřiny na základě uskutečněného (chybného či neúplného) měření. V současnosti se však jedná o různé osoby, s ohledem na unbundling přenosu a distribuce elektřiny od obchodu s elektřinou a výroby elektřiny. Vzniká tedy problém, jak v nároku na náhradu škody, který uplatňuje poškozený provozovatel distribuční soustavy, zohlednit platby na změřenou část dodávky elektřiny, které přijal od zákazníka obchodník s elektřinou. V judikatuře se lze setkat s dvojím způsobem řešení. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2546/2012 ze dne 5. 6. 2013 může provozovatel distribuční soustavy požadovat platbu v plné výši, obchodník je však povinen vrátit přijatou platbu z titulu bezdůvodného obohacení. Naopak podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1364/2014 má být o platby uhrazené obchodníkovi s elektřinou ponížen nárok provozovatele distribuční soustavy na náhradu škody. Totéž se uvádí i v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2692/2019, na který ostatně odkazuje i žalovaný ve svém závěrečném návrhu. Uvedená rozhodnutí svědčí o nesouladu v judikatuře Nejvyššího soudu ČR při řešení otázky, kdy při neoprávněném odběru způsobeném "nikoliv řádným měřením dodávky" zákazník uhradí obchodníkovi určité platby za uskutečněnou dodávku a zároveň je po něm požadována úhrada náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem. Dle názoru soudu má prvý přístup zcela nepopiratelnou logiku a jeví se jako přesvědčivější. Do toho navíc vstupuje § 9 odst. 7 vyhlášky o měření elektřiny, podle kterého se v případě, že došlo k neoprávněnému zásahu do elektroměru, od spotřeby elektřiny vypočítané náhradním způsobem podle vyhlášky, odečte spotřeba elektřiny naměřená provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy (zřejmě s předpokladem, že tato spotřeba byla řádně vyúčtována dodavatelem a zákazníkem uhrazena). V tomto konkrétním případě je tedy nutné hodnotit nejenom to, zda a případně jakou částku žalovaný jako zákazník uhradil za část uskutečněné spotřeby elektřiny, ale také to, zda náhradní výpočet spotřeby podle prováděcího právního předpisu tuto spotřebu již zohlednil, či nikoliv. S ohledem na shora uvedené tedy soud, jak bude pojednáno dále, odečetl od způsobené škody ze strany žalovaného vedle již uhrazenou platbu ve výši 35 577,13 Kč, kterou žalovaný zaplatil na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. 9. 2017 č. j. 4 T 28/2017-610, a dále i poměrnou část plateb, kterou v průběhu neoprávněného odběru za odebranou elektřinu skutečně uhradil, tedy částku 4 614 Kč. Tuto částku soud vypočetl tak, že celkovou sumu záloh uhrazených žalovaným za dobu neoprávněného odběru zjištěnou v rámci trestního řízení ve výši 23 069,22 Kč vydělil dobou, za kterou byly uhrazeny (10 let), a vynásobil tuto dobou žalovaného období v rámci tohoto řízení (2 roky), kdy výsledkem je tedy částka 4 614 Kč. Na druhou stranu je třeba zmínit, že Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně klade důraz na to, že škůdce (neoprávněný odběratel) nesmí nést nadměrné břemeno zásahu do svého práva na ochranu majetku, neboť výše škody musí plnit pouze funkci kompenzační, nikoliv funkci sankční. Pokud je například dán výrazný rozdíl mezi škůdcovou spotřebou elektřiny uskutečňovanou před neoprávněným odběrem či po něm a škůdcovou spotřebou elektřiny vypočtenou náhradním způsobem podle vyhlášky o měření elektřiny, musí obecné soudy svá rozhodnutí opřít o nějaké důkazy prokazující, že stěžovatel skutečně v období neoprávněného odběru takové množství elektřiny spotřeboval a poškozený utrpěl takto výraznou škodu ("Pokud je stěžovatel nucen bez nějakých důkazů o skutečně způsobené škodě platit za spotřebu elektřiny osmi až jedenáctinásobek částky, kterou platil v předchozích obdobích, klade to na něj nadměrné břemeno."). Pokud důkazy, na kterých by bylo možné takový závěr založit, soud k dispozici nemá, nemůže podle Ústavního soudu ČR akceptovat výpočet výše škody výlučně podle prováděcích předpisů k energetickému zákonu. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní, že výše náhrady škody vypočtená podle prováděcího předpisu k energetickému zákonu je nepřiměřeným zásahem do základních práv škůdce, leží na škůdci. Splnění důkazního břemena může docílit například tím, že prokáže, že výše škody podle vyhlášky je mnohonásobně vyšší než platby za elektřinu v předchozích srovnatelných obdobích. Poté je na poškozeném provozovateli soustavy, aby předložil důkazy, že taková výše škody je odpovídající a plní převážně funkci kompenzační (například prokáže stavební činnost na odběrném místě, existenci nelegální pěstírny marihuany atd.). K tomuto soud uvádí, že z důkazního řízení vyplynulo, že v daném případě bez dalšího nelze aplikovat výpočet dle vyhlášky o měření elektřiny mechanicky v plné míře (rozsahu), ale je třeba zohlednit jeho specifické okolnosti, kdy soud dospěl k závěru, že by v daném případně došlo k jakési nadkompenzaci, tedy určité formě sankce žalovaného jako neoprávněného odběratele, když pro neoprávněný odběr elektřiny byl již postižen odsouzením v rámci trestního řízení. Dle názoru soudu, byť jedním dechem uvádí, že to bylo velmi hraniční, žalovaný unesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že plná aplikace náhrady škody výpočtem dle prováděcího předpisu energetického zákona by byla nepřiměřeným zásahem do jeho základních práv jako škůdce. Dle názoru soudu tedy bylo na místě vyhlášku o měření elektřiny (konkrétně § 9) uplatnit pouze částečně, resp. obsah vyhlášky jako prováděcího přepisu modifikovat za účelem určení škody způsobené, kdy dle názoru soudu bylo jediným možným způsobem zpracovat níže uvedený znalecký posudek ve znění jeho doplňků a výslechu znalce, kdy tento se skutečné škodě pokusil alespoň maximálně přiblížit, a to pro žalovaného spravedlivým způsobem. V této souvislosti soud opětovně odkazuje na nekonzistentní procesní obranu žalovaného a jeho opakovaně měněná skutková tvrzení, a to ať již v rámci trestního řízení, tak i řízení tohoto. V tomto světle pak soud považuje za nutné zdůraznit, že nelze přistoupit na závěr, aby žalovaný z vlastní nepoctivosti a vědomého dlouhodobého páchání trestné činnost a ztěžování orgánu činným v trestním řízení věc náležitě vyšetřit a objasnit, naprosto nepřípustně těžil v tomto řízení, což by ostatně bylo i v rozporu s dobrými mravy. Soud tedy v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 668/15 využil své diskreční pravomoci, když z vyhlášky vycházel toliko částečně při zohlednění dalších okolností, kterými jsou v daném případě zejména zpracované znalecké posudky Ing. [příjmení] a Ing. [celé jméno znalce], kdy se tímto způsobem snažil vyhnout tomu, aby využil toliko své libovůle, a na základě shora uvedeného tak alespoň přibližně určil výši škody, když nebylo bez dalšího v plné míře možné vyjít z výpočtu dle prováděcího předpisu, ale použít spravedlivou úvahu dle § 136 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2955 občanského zákoníku. Soud se pak přiklonil k variantě z přílohy B sloupce c) pozice 3, znaleckého posudku ve znění jeho doplňků [číslo] s tím, že výše nákladů za odhadovanou celkovou spotřebu elektrické energie daného objektu činila 309 516 Kč, kdy bylo uvažováno, že objekt byl po dobu 246 dnů daného období využíván i dcerou žalovaného nezletilou [jméno] [příjmení], [datum narození], když soud v této souvislosti vycházel z výroku IV. rozsudku Okresního soudu Plzeň-město 30. 5. 2013 č. j. 40 Nc 16/2012-217, přičemž zároveň bylo uvažováno, že víkendy a dále i jeden týden v zimním období a dva týdny v letním období osoby v rodinném domě žijící trávili v bytě žalovaného v obci [obec]. Dále soud doplňuje, že škodou jsou podle energetického zákona i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. V § 9 odst. 12 vyhlášky o měření elektřiny je k tomu doplněno, že se jedná i o náklady na přerušení neoprávněného odběru a přezkoušení měřicího zařízení a o náklady na případné znalecké posudky, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přenos elektřiny nebo za distribuci elektřiny (pokud by tyto náklady byly zahrnuty do cenové regulace, nebylo by možné je duplicitně požadovat po škůdci). U této škody se vždy vychází z prokázané výše škody, náhradní způsob výpočtu nelze aplikovat (ani není stanoven). V daném případě se jednalo o částku 15 641 Kč, kterou ostatně účastníci v rámci tohoto řízení učinili nespornou. Pokud jde o samotný znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalce] ve znění jeho doplnění a výslechu, pak soud je přesvědčen, že znalec zcela jednoznačně, podrobně a konzistentně vysvětlil své závěry a obhájil i metody a postupy, které při zpracování znaleckého posudku použil. Naproti tomu plně odkazuje na své odůvodnění, které v průběhu řízení opakovaně uváděl ohledně znaleckých posudků [anonymizováno] [příjmení] a zejména [anonymizováno] [ulice] a Ing. [příjmení]. Pokud jde„ oponentní znalecký posudek“ Ing. [příjmení] zpracovaný na zadání žalovaného, který byl předložen soudu a proveden k důkazu, pak k jeho samotnému obsahu soud pouze doplňuje, že tak, jak již bylo uvedeno při ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 9. 6. 2022, se Ing. [příjmení] na mnoha místech posudku dopouští nepřípustných a neopodstatněných spekulací, a to ať již ohledně právního hodnocení, které mu jako znalci nepřísluší, či případně toho, že toliko nekriticky vychází ze skutkových tvrzení, která mu byla předložena a sdělena minimálně subjektivně ze strany zadavatele znaleckého posudku, tedy žalovaného, když v této souvislosti soud opětovně odkazuje zejména na nález i závěry citovaného znaleckého posudku. V podrobnostech pak soud plně odkazuje na své stanovisko ke znaleckému posudku [anonymizováno] [příjmení] v rámci ústního jednání konaného u zdejšího soudu dne 9. 6. 2022, když toto je zachyceno v písemném vyhotovení protokolu o ústním jednání. S ohledem na shora uvedené tedy soud vyšel ze závěrů znaleckého ve znění jeho doplnění a výslechu [anonymizováno] [celé jméno znalce], kdy jako základ způsobené škody vzal částku 309 516 Kč, když k této připočetl ještě částku 15 641 Kč jako prokazatelně nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektrické energie, tedy celkem částku 325 157 Kč. Od této naproti tomu odečetl již žalovaným uhrazenou částku 35 577,13 Kč, a dále i poměrnou částku, kterou žalovaný uhradil v rámci účtovaných faktur na zálohách za dané období, tedy částku 4 614 Kč, když zbývající částku 282 965,87 Kč uložil žalovanému uhradit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Ve zbývající části předmětu řízení, tedy v částce 172 429 Kč s příslušenstvím, byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobkyně sice byla v řízení v řízení úspěšná toliko částečně, nicméně rozhodnutí soudu o výši plnění záviselo jak na znaleckém posudku, tak i na úvaze soudu, tedy jeho diskreční pravomoci, a proto bylo namístě přiznat žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. V této souvislosti soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, ze které mimo jiné vyplývá, že stěžejním pro posouzení, zda bude o náhradě nákladů řízení rozhodováno podle § 142 odst. 3 o.s.ř., není povaha nároku, ale právě a jen to, že co do základu měl účastník (v daném případě žalobkyně) ve věci plný úspěch. Ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. naopak nelze použít tam, kde by byl znalecký posudek prováděn jen k doložení základu uplatňovaného žalobního nároku – což však není daný případ. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 22.770 Kč, 19,5 úkonu právní služby po 9.460 Kč (tj. celkem 184.470 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud vzal jako tarifní hodnotu částku 282.965,87 Kč, která byla žalobkyni přiznána na jistině v rámci výroku I. tohoto rozsudku, a to za přípravu a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, sepis žaloby, vyjádření k odporu, účast na ústním jednání dne 16.10.2018 přesahující 2 hodiny, účast na ústním jednání dne 29.11.2018 přesahující 2 hodiny, účast na ústním jednání dne 5.3.2019, účast na ústním jednání dne 28.5.2019, účast na ústním jednání dne 16.1.2020, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 11.8.2020, vyjádření k námitkám žalovaného ke znaleckému posudku ze dne 16.12.2020, vyjádření ke doplňku znaleckého posudku ze dne 8.9.2021, vyjádření k doplňku znaleckého posudku ze dne 1.4.2022, účast na ústním jednání dne 26.4.2022, vyjádření k doplňku znaleckého posudku ze dne 12.5.2022, účast na ústním jednání dne 9.6.2022, písemné vyhotovení závěrečného návrhu ze dne 9.6.2022, účast na ústním jednání dne 4.8.2022 za účelem vyhlášení rozsudku (1/2 úkonu), 20 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., zaplacené zálohy na zpracování znaleckého posudku ve výši 5.000 Kč, cestovného na trase [obec] – [obec] a zpět za 8 jízd k ústním jednáním konaným u zdejšího soudu, zameškaný čas v počtu 32 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 3.200 Kč v souvislosti s 8 cestami k ústním jednáním konaným u zdejšího soudu a 21% DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 42676 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 273.663 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Pokud jde o žalovaným navržený postup ve smyslu ust. § 150 o.s.ř., pak soud neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo namístě žalobkyni náklady řízení nepřiznat zcela či byť jen zčásti, když žalovaný již v průběhu řízení avizoval, že by byl ochoten uzavřít smír na částku [číslo], tedy touto částkou musel disponovat či minimálně měl zajištěné zdroje na její financování, a dále si byl vědom již od počáteční fáze řízení, kdy toto trvá několik let, že bude povinen určitou částku uhradit, což ostatně mimo jiné vyplývá i z jeho závěrečného návrhu. V souvislosti s jeho argumentací, že byl v průběhu řízení ochoten uzavřít smír, přičemž žalobkyně jeho návrh neakceptovala, a proto postupem dle § 150 o.s.ř. není na místě, aby tento hradil příslušenství žalované pohledávky, tedy mimo jiné i náklady řízení, pak soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 146/06, kde se mimo jiné uvádí, že účastník nesmí být prostřednictvím aplikace ust. § 150 o. s. ř.„ trestán“ za to, že neakceptoval návrh protistrany na uzavření smíru. Ke smírnému urovnání sporu jej není možno takto nepřímo nutit, neboť je zcela na jeho vůli, aby zvážil své případné šance v řízení a svobodně se rozhodl, jak bude v řízení dále postupovat. Pokud jde o výrok IV. týkající se náhrady státem zálohovaných nákladů řízení, pak ohledně těchto soud postupoval ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, je žalovaný povinen uhradit státem zálohované náklady řízení, když u žalovaného předpoklady pro osvobození od soudních poplatků soud neshledal. Ke shora uvedenému pak soud toliko pro doplnění uvádí, že ve sporném řízení se rozumí výsledkem řízení úspěch účastníků ve věci. Znamená to, že účastník, kterému bylo uloženo podle § 142, § 143 nebo § 144 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení druhému účastníkovi (protistraně), je povinen nahradit rovněž náklady řízení státu. Pokud jde o státem zálohované náklady řízení v celkové výši 60 894 Kč, pak tyto sestávající ze znalečného v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] ve znění jeho doplňků a výslechu znalce. Ze strany žalobkyně a žalovaného pak již zároveň byla uhrazena záloha ve výši á 5 000 Kč na zpracování znaleckého posudku, kterou soud žalobkyni přiznal v rámci náhrady nákladů řízení, a tuto částku tedy logicky odečetl od celkové výše státem zálohovaných nákladů řízení, když dále žalovaným uhrazenou zálohu ve výši 5 000 Kč pak soud taktéž odečetl od celkové výše nákladů řízení zálohovaných státem, přičemž k úhradě tak zbývá částka 50 894 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Poučení