30 C 15/2017-203

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Martinem Slováčkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 4 166 377,80 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 520 263 Kč.

II. Žaloba se v části, dle níž měla být žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 2 646 114,80 Kč, zamítá. III. [příjmení] z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaná je povinna do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení částku 14 549 Kč.

V. Žalovaná je povinna do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 76 010 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 26. dubna 2016 postoupenou zdejšímu soudu ke dni 11. ledna 2017 ve znění jejího částečného zpětvzetí učiněného podáním ze dne 9. února 2018 a upřesnění učiněného při jednání soudu dne 24. listopadu 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 4 166 377,80 Kč z titulu nedoplatku náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále jen ZSU) nastalého u žalobkyně v důsledku mnohačetných závažných zranění, která utrpěla dne 17. dubna 2014 při dopravní nehodě zaviněné řidičem autobusu, jehož vlastník a provozovatel měl sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla u žalované. Potvrzovala, že jí žalovaná v roce 2015 částečně plnila v součtu částku 351 182 Kč. Po opatření dalších materiálů, zejména znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, aplikujícího již časově adekvátní metodiku Nejvyššího soudu (Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví publikovaná pod spisovou značkou Cpjn 14/2014 - dále jen Metodika - poznámka soudu) navrhla žalovaná in eventum jako poslední platbu nároků částku 235 495 Kč s doprovodnou mimosoudní dohodou, kterou by byly zcela vypořádány nároky žalobkyně platbou v souhrnné výši 586 677 Kč, která však představuje zhruba sedminu oprávněného nároku žalobkyně. Navrhovanou dohodu odmítla z toho důvodu akceptovat. Polemizovala s oponentním lékařským vyjádřením lékaře žalované, neboť z Metodiky plyne jednoznačná povinnost lékaře pacientku osobně vyšetřit, což se nestalo. Ohledně základu nároku odkazovala ustanovení § 2958 a 2960 zákona čísla 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), v platném znění, ze kterých citovala. Původně identifikovala žalovanou částku v původní žalobě s odkazem na příslušné důkazní prostředky jako součet částky 77 896,80 Kč na bolestném (310 bodů x 251,28 Kč za bod), náhrady za ZSU ve výši 4 439 663 Kč a nákladů spojených s péčí o osobu či domácnost poškozeného (tzv. péče a dopomoc) ve výši 98 700 Kč. Ve vztahu k poslední dílčí uplatněné částce odkazovala na ústavní nález spisové značky I. ÚS 46/2012, ze kterého citovala. Po upřesnění žaloby následně potvrdila, že částečnou platbou před podáním žaloby bylo bolestné zcela uhrazeno, tudíž součet dvou žalobou uplatněných dílčích částek 4 439 259,80 Kč a 77 896,80 Kč připadá na nedoplatek náhrady za ZSU.

2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět ve vztahu k částce 98 700 Kč na nákladech za výpomoc podáním ze dne 9. února 2018. Řízení o této části nároku bylo zastaveno usnesením soudu ze dne 14. března 2018, č. j. 30 C 15/2017-101, které nabylo právní moci dne 9. října 2018. Žalobkyně upřesnila, že předmětem řízení zůstává pouze nedoplatek na náhradě za ZSU s tím, že bolestné bylo ze strany žalované zaplaceno zcela podle jejích představ. Na závěr shrnovala, že považuje svůj nárok za prokázaný v plném rozsahu s tím, že existuje i prostor pro zvýšení odškodnění. Žalobkyně byla před nehodou zcela zdravá, nikdy neprodělala žádný úraz či operaci. Po dobu 22 let pracovala u jednoho zaměstnavatele, byla aktivní členkou svého kolektivu. Účastnila se společenského života, navštěvovala divadla, plesy, aktivně sportovala, plavala, jezdila na kole, hrála tenis či šipky. Ve všech těchto aktivitách musela po nehodě ustat, kvůli současnému zdravotnímu stavu není schopna prakticky ničeho. V pravé ruce má sníženou sílu, omezený úchop. Zhoršila se jí paměť i logické myšlení. Bývá nervózní, unavená, žije soustavně ve stresu, neboť neví, jak se do budoucna ve svém životě uplatní.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Potvrzovala, že dne 17. dubna 2014 došlo k dopravní nehodě způsobené provozem autobusu ve vlastnictví obchodní korporace, která měla v té době u žalované sjednané povinné smluvní pojištění s odkazem na zákon čísla 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen ZPOPV), v relevantním znění. Potvrzovala i těžká zranění žalobkyně spočívající ve zlomenině těla lopatky vlevo bez dislokace, ve zlomenině těl obou kostí předloktí vpravo a v otevřené zlomenině čéšky levého kolene druhého stupně. Vyjadřovala se mimo jiné i k jednotlivým dílčím nárokům, kdy bolestné a náklady spojené s péčí o osobu či domácnost nebyly předmětem žalobního návrhu v jeho konečné podobě, tudíž je soud dále nezmiňuje. Ve vztahu k ZSU zpochybňovala posudek MUDr. [jméno] [příjmení] předkládaný žalobkyní, jenž vyčíslil náhradu za ZSU na částku 4 439 663 Kč. Žalovaná jej předložila ke kontrole svému reviznímu lékaři MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., který vypracoval svůj lékařský posudek a zhodnotil přiměřenou náhradu za ZSU na základě přiložené zdravotní dokumentace a podle Metodiky. Dospěl k výši této náhrady v částce 235 495 Kč. Žalovaná se ohledně takto stanovené částky neúspěšně pokoušela se žalobkyní uzavřít dohodu vypořádání pojistného plnění. Vyplatila tedy následovně dne 20. května 2015 (ve vyjádření patrně omylem uveden rok 2011) pro žalovanou nespornou částku ve výši 235 495 Kč.

4. Žalovaná dále zmiňovala, že po podání žaloby sama iniciovala zpracování znaleckého posudku, který následně předložila soudu ve vztahu ke stanovení výše náhrady za ZSU a který potvrzuje správnost závěrů MUDr. [příjmení], CSc. V závěru shrnovala, že revizní znalecký posudek vyžádaný soudem nereagoval zcela přesně na její námitky týkající se stanovení omezení žalobkyně v jednotlivých doménách. Navrhovala, aby soud na základě vlastního uvážení provedl v jednotlivých oblastech života korekci, neboť on nakonec stanoví spravedlivou výši odškodnění. Skutková zjištění a důkazní prostředky:

5. Žalobkyně je osobou s evidované bydliště na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku shora, proti níž nebylo vedeno insolvenční řízení, což vzal soud za prokázané z výpisů z registru obyvatel, ústřední evidence vězňů a insolvenčního rejstříku týkajících se žalobkyně ze dne 23. února 2017.

6. Žalovaná je obchodních korporací, jejímž předmětem činnosti je mimo jiné i pojišťovnictví, což vzal soud za prokázané z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu B, vložky [číslo], ze dne 23. února 2017.

7. Mezi stranami byl skutkově nesporný fakt dopravní nehody, při které utrpěla žalobkyně vážná zranění popsaná v odstavci 3. Došlo k ní dne 17. dubna 2014 kolem 6.20 hodin, kdy [jméno] [příjmení], narozen [datum], řídil autobus tovární značky Karosa LC 936, [registrační značka], který byl ve vlastnictví [právnická osoba] se sídlem [adresa], identifikačního čísla [číslo]. Jmenovaný v té době vykonával své zaměstnání a v rámci služební pracovní jízdy pro svého zaměstnavatele se s autobusem pohyboval po silnici čísla I/11 ve směru od [územní celek] obci [obec] v okrese [obec]. Na přímém úseku silnice v důsledku nepřiměřené rychlosti jízdy, kterou nepřizpůsobil situaci v silničním provozu, svým schopnostem a vlastnostem vozidla a překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdy mimo obec, neboť se v daném úseku pohyboval rychlostí zhruba 104 km/hod., nestačil včas a adekvátně reagovat na vzniklou dopravní situaci, kdy před ním jedoucí automobil tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka], řízený vlastníkem [jméno] [příjmení], narozeným dne [datum], zastavil z důvodu odbočení vlevo na místní komunikaci vedoucí k provozovně firmy ISOFER a dával přednost v jízdě protijedoucím osobním vozidlům, nestačil autobus ubrzdit. Ve chvíli, kdy zjistil, že evidentně narazí do vozidla [jméno] [příjmení] stojícího před ním, rozhodl se řešit situaci vyjetím autobusem vlevo do protisměrného jízdního pruhu, v němž se však čelní částí autobusu střetl s protijedoucím osobním automobilem tovární značky Nissan Almera, [registrační značka], řízeným žalobkyní jako vlastnicí vozu, prakticky současně narazil do zadní části odbočujícího vozidla [jméno] [příjmení]. V důsledku těchto nárazů bylo vozidlo žalobkyně odhozena vpravo ve směru jeho jízdy, kde narazilo do stojícího vozidla tovární značky Volkswagen Passat, [registrační značka] v , řízeného vlastníkem [jméno] [příjmení], narozeným [datum], který měl v úmyslu vyjet z místní komunikace na silnici číslo I/11. V důsledku těchto střetů sice neutrpěla žádná z devíti osob přepravovaných v autobusu zdravotní újmu, avšak žalobkyně prodělala těžká zranění spočívající ve zlomenině těla lopatky vlevo bez dislokace, zlomenině těla obou kostí předloktí vpravo, v otevřené zlomenině čéšky levého kolene druhého stupně, takže musela být letecky přepravena do Fakultní nemocnice v [obec], kde se podrobila jsem operačním zákrok a byla zde hospitalizován do 7. května 2014. Poté byla od 25. června 2014 do 13. srpna 2014 hospitalizována v Rehabilitačním ústavu [obec], následně se od 30. září 2014 do 21. října 2014 léčila v [příjmení] [příjmení], kdy na sklonku roku 2014 byly předpokládány další lékařské zákroky a odhadovaná doba pracovní neschopnosti činila devět měsíců. Řidič autobusu [jméno] [příjmení] byl pro takto popsaný skutek shledán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 147 odstavců 1 a 2 zákona čísla 40/2009 Sb. trestního zákoníku, v platném znění, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky a šest měsíců. Tyto skutečnosti vzal soud vedle shodných tvrzení účastníků za prokázané z oznámení škodné události podaného u žalované a z trestního příkazu samosoudce [název soudu] ze dne 23. prosince 2014, čísla jednacího [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 23. ledna 2015.

8. Skutečnosti mezi stranami nesporné a popsané shora v odstavcích 1. a 3., které se týkaly jejich jednání před podáním žaloby, dobrovolného plnění bolestného a mimo jiné části náhrady za ZSU, vzal soud za prokázané též ze sdělení výše pojistného plnění jako dopisu žalované adresovaného tehdejšímu zástupci žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno] ze dne 25. června 2015, ze dvou dalších obdobných dopisů ze dnů 20. srpna a 24. listopadu 2015, z návrhu žalované na uzavření dohody o vypořádání pojistného plnění ze dne 14. dubna 2016. Ve vztahu k těmto skutkovým zjištěním je možno doplnit, že ještě v průběhu řízení probíhala mimosoudní jednání stran a snahy o dohodu, které nevedly k úspěchu, což plyne ze zápisu o mimosoudním jednání ze dne 15. srpna 2017 vedeného za účasti tří zástupců žalované a zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] dr. h. c. a z elektronické komunikace vedené mezi žalobkyní a Mgr. [jméno] [příjmení] z advokátní kanceláře tehdejšího zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dnů 12. října 2017, 10. ledna 2018 a 25. ledna 2018.

9. K důkazu byly žalobkyní předloženy a soudem následně provedeny i listiny týkající se dílčího uplatněného nároku na náhradu částek vynaložených na výpomoc v domácnosti, ve vztahu k nimž byla žaloba posléze vzata zpět. Soud z nich tedy neučinil žádná důležitá skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí o konečném žalobním návrhu. Jednalo se o potvrzení [právnická osoba] o částkách na péči o dopomoc ve výši 98 700 Kč bez uvedení data za období od 7. května 2014 do 30. dubna 2015, v jehož rámci proběhlo pět oddělených podpůrných období, a pět potvrzení o účelně vynaložené péči o poškozeného osobu blízkou a dopomoci v domácnosti vystavených pro jednotlivá období ke dni 19. dubna 2016 [právnická osoba], o se sídlem [adresa], sdělení výše pojistného plnění jako dopis žalované odeslaný k [právnická osoba] dne 18. května 2016 a dopis žalobkyně obsahující vznesení nároku na péči za období od 7. května 2014 do 30. dubna 2015 sepsaný dne 15. září 2014 ze strany Charitativní pečovatelské služby na [anonymizováno]. Obdobně ve vztahu k bolestnému, které bylo ze strany žalované žalobkyni plně uhrazeno, byl k důkazu proveden ještě přehled bolesti ze dne 29. září 2015 vystavený v [obec] s nečitelným podpisem, ze kterého opět soud neučinil žádná rozhodná skutková zjištění, bolestné nebylo předmětem konečného žalobního návrhu.

10. Žalobkyně se ve vztahu ke kvantifikaci náhrady za ZSU odvolávala na znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 31. března 2016, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který stanovil bez bližšího odůvodnění základní omezení žalobkyně v jednotlivých doménách, oblastech života, nastalá v důsledku škodné události, která následně doplnil přílohou posudku ze dne 11. dubna 2016 obsahující podrobný rozpis jednotlivých položek jednotlivých Metodikou stanovených oblastí života (domén) a jejich pododdílů, kapitol, které následně stanoveným procentem převedl na procento poškození zdraví (potažmo ZSU). U učení a aplikace znalostí na 44,91 %, u všeobecných úkolů a požadavků na 58 %, u komunikace na 25,94 %, u pohyblivosti na 51,06 %, u péče o sebe na 40,71 %, u života v domácnosti na 54,75 %, u mezilidských jednání a vztahů na 36,81 %, u hlavních oblastí života na 35,25 % a u komunálního, sociálního a občanského života na 40,25 %. Na základě toho dospěl k výši náhrady za ZSU při stanoveném procentním omezení 43,21 % z částky 10 274 400 Kč (vzhledem k ustálení zdravotního stavu žalobkyně v roce 2015 představuje tato částka 400násobek průměrné měsíční mzdy dosahované v roce 2014). Výsledek představuje částka 4 439 663 Kč.

11. Ve prospěch důvodnosti žalobou uplatněné výše náhrady za ZSU svědčil též znalecký posudek doc. MUDr. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc., se sídlem [adresa], který kvantifikoval její náhradu za ZSU na částku 5 670 408 Kč. Prvním oponentním byl lékařský posudek MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., vypracovaný na vyžádání žalované ke dni 12. dubna 2016, jenž hodnotil omezení žalobkyně v jednotlivých doménách. Kromě rekreace a volného času, který ohodnotil stupněm obtíží 2 (rozpětí omezení od 25 do 49 %), posoudil ostatní omezení stupněm 1 ve vztahu k myšlení, konverzaci, diskusi, měnění základních pozic těla, udržení pozice těla, zvedání a nošení předmětů, využití ruky a paže, chůze a pohybu po různých lokalitách. Výslednou výši náhrady za ZSU stanovil nad 235 495 Kč. Souladný s ním byl i posudek dalšího znalce doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, zpracovaný na vyžádání žalované ke dni 25. října 2016. I ten vysvětloval jednotlivé dílčí položky odškodnění, dotčených aktivit i stanovení podílu a participace na celkové rámcové částce. Stanovil procento ztráty příslušných aktivit a participací v rozsahu 5 % u provádění jednotlivého úkonu, provádění mnohačetných úkolů, vykonávání běžné denní činnosti, pohybu, pohybu po různých lokalitách, používání dopravy, oblékání, přípravy jídla, péče o předměty v domácnosti a pomoc druhým; v rozsahu 10 % u měnění základních pozic těla, udržení pozice těla, přemisťování, zvedání těžších předmětů, přemisťování předmětů dolními končetinami, využití ruky a paže, chůze, vykonávání domácích prací, vzdělávání (příprava na práci) a rekreace a volného času; v rozsahu 20 % u řízení, získání a udržení zaměstnání a placeného zaměstnání. Opět vyšel ze základní částky 10 274 400 Kč jako 400násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozené, tedy rok 2014 (ustálení zdravotního stavu žalobkyně v roce 2015) jako výsledek součinu 400 × 25 686 Kč. Výši náhrady za ZSU stanovil na 298 311 Kč. Zabýval se hodnocením dřívějších posudků vypracovaných na vyžádání stran i obecnou polemikou s principy stanovení nemateriální újmy dle Metodiky se zdůrazněním jejích možných úskalí a nedostatků.

12. S ohledem na předkládané rozporné posudky bylo soudem zadáno vypracován ústavního znaleckého posudku Fakultní nemocnicí v [obec], jenž byl podán dne 24. července 2020 a doplněn výslechem pověřeného jejího zaměstnance MUDr. [jméno] [příjmení] při jednání soudu dne 24. listopadu 2020. Ten vyšel i z dalších v mezidobí pořízených listinných důkazních prostředků, jimiž byly zpráva o ambulantním vyšetření žalobkyně ze dne 20. října 2015 vystavené MUDr. [jméno] [příjmení], zpráva psychologa, Mgr. [jméno] [příjmení] z Nemocnic [územní celek], a.s., [příjmení] nemocnice ze dne 14. března 2017 Vedle podpůrných odpovědi na soudem položené otázky na stanovení bodového ohodnocení náhrady za ZSU podle již neplatné vyhlášky čísla 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, v posledním platném znění, a podle nařízení vlády čísla 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, kvantifikoval náhradu za ZSU podle Metodiky. Popsal konkrétní zranění, které žalobkyně utrpěla. Byly jimi zlomenina pátého žebra vpravo, fraktury čtvrtého a pátého žebra vlevo, zlomenina těla lopatky vlevo, zlomenina diafýzy loketní a vřetenní kosti vpravo, otevřená zlomenina čéšky kolene vlevo, tržně zhmožděná rána kolena vlevo, ložiskové poranění mozku – kontuze, posttraumatická stresová porucha a kognitivní porucha. U postižení tělesných strukturu popisoval postkontuzní změny mozku – temporálního laloku vlevo, jizvy předloktí vpravo, stav po osteosyntéze obou kostí předloktí vpravo, dlahy in situ (na místě), jizvy kolena vlevo, deformitu měkkých tkání kolena vlevo, hypotrofii stehenních svalů vlevo, artrózu femoropatelárního kloubu (kloubní spojení čéšky a stehenní kosti) vlevo, chronický otok - lymfedém levé dolní končetiny. Kromě operačních zákrok popsaných shora v odstavci 7. prodělala žalobkyně ještě dne 30. ledna 2015 další, při kterém došlo k vynětí osteosyntetického materiálu (šroubů) a redresu (korekci chybného postavení) levého kolena. U tělesných funkcí shledal postižení ve snížení psychické stability, optimismu, sebedůvěry, stupně energie, motivace, udržení, přesouvání a rozdělení pozornosti, zhoršení krátkodobé i dlouhodobé paměti, zpomalení psychomotorického tempa, emocionální změny, změny kognitivních funkcí nižší úrovně, omezení pohyblivosti zápěstí předloktí vpravo, oslabení svalové síly pravé horní končetiny – předloktí, zápěstí a ruky, omezení pohyblivosti kolenního kloubu vlevo, oslabení svalové síly levé dolní končetiny a bolesti kolenního kloubu vlevo.

13. Na rozdíl od dvou znalců povolaných žalovanou provedl znalecký ústav vyšetření žalobkyně a vyžádal i zprávu psychologa pro co nejširší zhodnocení možných následků, které sporná dopravních nehodách zanechala na žalobkyni. Poté podrobně v posudku i ve výpovědi pověřeného zaměstnance znaleckého ústavu vysvětlil, popisoval jednotlivé domény a stupeň obtíží zjištěných u žalobkyně na základě lékařských znalostí. [příjmení] obtíží 1 (rozsah omezení do 24 % - lehká obtíž) shledal u položek učení se a aplikace znalostí v opakování, učení, čtení, psaní a počítání, získávání dovedností, stupeň obtíží úrovně 2 (25 % až 49 % omezení – středně těžká obtíž) u soustředění, pozornosti a myšlení, stupeň úrovně 1 u čtení, psaní a počítání, stupeň obtíží úrovně 2 u řešení problémů a rozhodování, stupeň obtíží úrovně 1 u všeobecných úkolů a požadavků při provádění jednotlivého úkolů a vykonávání běžné denní povinnosti, stupeň obtíží úrovně 2 u provádění mnohačetných úkolů a zvládání obtíží a jiných psychických nároků, u komunikace shledal stupeň omezení na stupni 1 v konverzaci a diskusi, u pohyblivostí shledal stupeň omezení 1 u měnění základních pozic těla, přemisťování, přemisťování předmětů pomoci dolních končetin, využití ruky k jemným pohybům, využití ruky a paže, chůze a pohyb po různých lokalitách, stupeň obtíží 2 u udržení pozice těla, zvedání a nošení předmětů, pohybu, použití dopravy a řízení. V případě péče o sebe shledal omezení ve stupni 1 u péče o části těla. V rámci života v domácnosti shledal stupeň omezení 1 u získání nezbytných věcí, přípravy jídla, vykonávání domácích prací a u pomoci druhým, stupeň omezení 2 v péči o předměty v domácnosti. U mezilidských jednáních a vztahů shledal omezení ve stupni 1 u složitých mezilidských jednání, jednání s cizími lidmi, formálních i neformálních společenských vztahů a intimních vztahů. V doméně„ [ulice] oblasti života“ shledal omezení ve stupni 1 u neformální výchovy a u složitých ekonomických operací, stupeň omezení 2 u formálního vzdělávání, vzdělávání v rámci přípravy na práci, v získání, udržení a ukončení zaměstnání, v placeném zaměstnání a v ekonomické soběstačnosti. V doméně života komunitního, sociálního a občanského shledal omezení ve stupni 1 u života v komunitě, náboženského a duchovního života a politického života a občanství, omezení ve stupni 2 u rekreace a volného času. Celkovou částku náhrady za ZSU odhadl na částku ve výši 1 755 758 Kč s odkazem na stejné vstupní hodnoty jako předchozí znalci – průměrnou mzdu na přepočtené počty zaměstnanců v rozhodném roce 2014 předcházející roku ustálení zdravotního stavu žalobkyně.

14. Soudem zadaný znalecký posudek ústavu shrnoval subjektivní potíže popisované žalobkyní i objektivní nález. Žalobkyně se dlouhodobě nachází péči psycholožky a psychiatra dlouhodobě od roku 2015, dostavuje se jen na pravidelné kontroly a psychoterapeutické pohovory, má trvalou medikaci. Byla nucena navštěvovat též logopedickou ambulanci, řeč se již upravila. Psychicky se její stav zlepšil a v průběhu roku 2020 byl již stabilizovaný. Přetrvává snadná unavitelnost, nedostatek energie, musí se do různých aktivit nutit, v noci špatně spí, často se jí vybavuje nehoda a dlouhodobá komplikovaná léčba, trpí depresivními náladami, plačtivostí, lítosti, obavami, že si nesežene práci. Kvůli popsaným výkyvům nálad nechodí do společnosti, je uzavřená a nejraději sama. Pociťuje zhoršenou paměť po úrazu, má potíže se soustředěním a koncentrací, špatně snáší nutnost řešení jakékoliv situace. Psychicky ji podporuje rodina, dobrý efekt má léčba psycholožky a psychiatra. Somaticky cítí bolest krční a bederní páteře, dlouhodobě dochází na rehabilitaci. V pravé horní končetině cítí malou svalovou sílu. Má obtíže při úchopu, neotevře například konzervu či uzávěr lahve, ruka je méně šikovná, což jí činí potíže při běžných činnostech, jako je zavazování tkaniček, loupání brambor atp. Jedná se o dominantní končetinu, je pravoruká. V levé dolní končetině přetrvávají bolesti kolene při chůzi, po delším sezení. Mívá pocity jeho ztuhlosti, obtížně je rozhýbává. Přetrvává u ní otok kolene, neklekne si na něj, při pohybu cítí„ vrzoty“, byla opakovaně vyšetřena ortopedem. Přetrvávají otoky obou dolních končetin, více levé, používá elastické punčochy, kvůli lymfedému byla i léčena. Žije v rodinném domě se zahradou s rodiči a dvěma dospělými syny. Domácí práce zvládá s dopomocí členů rodiny, s obtížemi sama uvaří, uklidí, těžší práce dělat nemůže, nikam nevyleze. Nezvládá práci na zahradě, o kterou a dům se před úrazem o kompletně starala. Dokáže si nakoupit, větší nákupy pořizují synové. Má potíže při jemných manuálních činnostech, například stříhání nehtů, jinak má pedikérku a péči o sebe zvládá. Před úrazem lyžovala na běžkách i sjezdovkách, jezdila na kole i 50 kilometrů, hrála bowling a šipky. Tyto aktivity po úrazu opustila, chodí plavat a na rehabilitační cvičení. Dovolané trávila dříve většinou na chalupě na horách, v létě, na cyklistických výletech, v zimě na lyžích. Byla hodně společenská, navštěvovala plesy, kina, divadla, nyní nikam pro své rozlady nechodí. Automobil řídí jen na kratší vzdálenosti a nejezdí večer, bojí se, většinou ji vozí syn. Autobusem nejezdí vůbec, bojí se kvůli prodělanému střetu s autobusem, nehoda se jí často vybavuje i v noci, z čehož má stres a depresivní náladu. Nerada se svléká například v bazénu nebo v létě, neboť se stydí za jizvy a otok levého kolene. Obdobné totiž má v intimním životě, s přítelem se rozešla. Věřící se stala po úrazu, do té doby nebyla, do kostela nechodí, není aktivní společenský ani politicky.

15. Žalobkyni byl přiznán po úrazu invalidní důchod prvního stupně od dubna 2016, od prosince 2019 na úřadu práce. Před nehodou vydělávala zhruba 30 000 Kč měsíčně, nyní dosahuje příjmu okolo 15 000 Kč měsíčně, takže má ekonomické problémy a musí ji finančně podporovat synové. Znalecký ústav provedl i osobní vyšetření žalobkyně, podle jeho objektivního nálezu chodí bez opory, zůstal jí zachovaný správný stereotyp chůze. Je správně orientovaná a při vědomí, přítomno mírně pomalejší psychomotorické tempo. Ze zjištěných potíží zmiňuje posudek sice poklepově nebolestivou krční páteř, pohmatově však bolestivost a zvýšený tonus paravertebrálních svalů, více vpravo a s omezenou rotací. Na pravé horní končetině na radiální (vřetenní,„ malíková“ strana předloktí) straně předloktí proximálně (blíže směrem k loketnímu kloubu) je viditelná hypertrofická jizva 150 × 5 až 15 mm, na ulnární (loketní strana - opačná oproti radiální, od palce ruky nahoru) straně předloktí jizva 200 × 2 až 3 mm. U předloktí supinace (rotační pohyb předloktí s konečným postavením hřbetu ruky nahoru) omezena o 30 %, u zápěstí dorzální flexe (ohnutí připažené ruky v zápěstí směrem dopředu) omezena na 20 %, palmární flexe (ohnutí připažené ruky v zápěstí dozadu) o 10 %. Prsty do dlaně dovře, je však přítomno oslabení svalové síly končetiny, slabší stisk, lehké omezení jemné motoriky. U levé dolní končetiny přítomen difuzní otok s maximem v oblasti stehna a kolene v podobě lymfedému zvětšující obvod končetiny o 2 až 3 cm proti pravé straně. Na přední a vnitřní straně kolena byla zjištěna keloidní jizva 250 x 5 až 20 mm ve tvaru L s deformitou a podkoží – převislý lalok měkkých tkání na přední straně kolena a proximálně nad čéškou podélná keloidní jizva 100 x 10 mm. Konstatována byla i hypotrofie stehenních svalů. U pohyblivosti kolenního kloubu zjištěna omezená flexe (ohnutí) o 20 %, drásoty při pohybu v oblasti femoropatelárního kloubu, krajní polohy, zejména flexe, bolestivé, jinak stabilita kolene dobrá. Podle závěrů vyšetření byly správně zhojeny zlomeniny vřetenní loketní kosti. U levého kolene zlomenina čéšky rovněž zhojena v dobrém postavení, avšak přítomny nerovnosti na kloubních plochách čéšky s důsledkem femoropatelární artrózy. Je zúžena mediální (vnitřní) kloubní štěrbina, důsledkem změn je gonarthrosa (artróza kolenního kloubu) II. stupně.

16. Znalecký ústav si vyžádal též konzultační psychiatrické vyšetření provedeném MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v [obec]. Jmenovaný neshledal u žalobkyně relevantní dědičnou psychiatrickou přítěž. Pracovala do doby úrazu na místě v telekomunikační společnosti odpovídajícím jejímu vzdělání. Dosáhla středoškolského odborného ukončeného maturitou. Nejevila známky škodlivého užívání alkoholu, je nekuřačka, nikdy neužívala drogy, nepodléhala hazardu, před dopravní nehodu nebyla v péči psychiatra ani psychologa. V důsledku dopravní nehody, jejího léčení a trvalých následků se u ní rozvinula chronická a dosud trvající úzkostná porucha v podobě posttraumatické poruchy stresové. Projevuje se sociálně fobickým chováním (vyhýbání se většímu množství lidí), obavami z autobusové přepravy, neschopností vybavovat si některé momenty před nehodou s podílem amnézie při poranění hlavy při nehodě. Má obtíže s koncentrací pozornosti a problémy paměťových funkcí. V důsledku nehody se u ní zvýšila vigilita (bdělost) projevující se zvýšenou lekavostí. Je emočně labilnější, sociální izolovanější oproti době před nehodou. Snížila se její rozhodovací schopnost, je nejistá, zvýšeně sebekritická a přecitlivělá na kritiku druhých. Přítomna je u ní snadná unavitelnost, od nehody nebyla schopna zaměstnání přiměřeného jejímu středoškolskému vzdělání. V době vyšetření 23. července 2020 byla nezaměstnaná. Po nehodě se rozpadl její několikaletý partnerský vztah, psychicky má i snížené libido. Není schopna se po nehodě věnovat sportovním aktivitám, které do té doby provozovala. Zasahují ji pocity omezených možností do budoucna. V důsledku autonehody z roku 2014 trpí dlouhodobými kognitivními obtížemi ve smyslu zpomalení psychomotorického tempa, deficitem v oblasti krátkodobé paměti (výbavnosti) a především v oblasti pozornosti (výdrž v zátěži, kapacita). V dlouhodobém pozorování výkon v oblasti kognitivních funkcí kolísá. Psychiatricky u ní probíhá léčba pro anxiózně depresivní potíže antidepresivy. Psychiatr uzavřel, že v přímé souvislosti s nehodou z roku 2014 trpí žalobkyně posttraumatickou stresovou poruchou a mírnou kognitivní poruchou, které jsou obě chronického charakteru a vyžadují nyní i do budoucna psychiatrickou a psychologickou dispenzární, soustavnou odbornou péči.

17. Soud neměl důvod pochybovat o správnosti skutkových závěrů znaleckého ústavu. Jeho pověřený zaměstnanec zodpověděl při soudním jednání na všechny zásadní námitky žalované, které se týkaly domén učení – čtení, učení – psaní, vykonávání běžných denních povinností, řízení, náboženský a duchovní život a politický život a občanství. Nelze v tomto směru přisvědčit námitkám žalované, že znalecký ústav i prostřednictvím výslechu pověřeného zaměstnance nezhodnotil všechny její připomínky. Odkazovala zejména na revizní posudek doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., který sama předkládala a byl vypracován na základě její objednávky. Ten se věnoval hodnocení dvou posudků předkládaných žalobkyní a vypracovaných doc. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc., a MUDr. [jméno] [příjmení]. S jeho závěry v tomto směru nemá soud důvod polemizovat, neboť byly vypořádány znaleckým posudkem ústavu, který podložil své závěry příslušnými vyšetřeními žalobkyně včetně vyžádaného konzultačního psychiatrického posouzení a vysvětlil své úvahy. [příjmení] výhrad doc. MUDr. [anonymizováno], CSc., byla obecného charakteru a týkala se nedostatků úskalí plynoucích z používání Metodiky. Ta sice není závazným pramenem práva, v praxi soudů je však využívána pro jejich rozhodovací činnost a tvoří nesporně jednotící element soudní judikatury předpokládaný i ustanovením § 13 o.z. Není předmětem tohoto rozsudku vypořádávat pro všechny obecné námitky znalce podobného charakteru, ale zabývat se konkrétními postiženími žalobkyně a jejich vlivem na další uplatnění v životě. Nelze přehlédnout, jak správně žalující strana namítala, že jmenovaný i první lékař podávající posudek pro žalovanou nevyšetřil žalobkyni, ve svých nálezech a úvahách oba zcela opomněli též zranění hlavy, otřes mozku spojený s dočasnou a částečnou ztrátou paměti ovlivňující duševní funkce žalobkyně zjevně dlouhodobě a patrně trvale. Vůbec nezmiňují pootřesové změny levého spánkového mozkového laloku žalobkyně jistě zásadně determinující kvalitu života a možné její budoucí uplatnění. Jejich excesivně nízké posouzení ZSU na straně žalobkyně tedy soud nepovažoval za možný primární důkazní zdroj pro jeho závěry. S výhradami doc. MUDr. [anonymizováno], CSc., směřovanými vůči Metodice se lze snad jen ztotožnit potud, že znalci stanovili u téhož případu hodnoty ZSU lišící se mezi sebou zhruba 19inásobně. Lze připustit, že zhodnocení disability, tedy vlivu zjištěných zdravotních omezení na snížení kvality života v různých oblastech je spíše věcí obecně lidského než vysoce odborně lékařského posouzení. Nicméně vychází vždy ze zjištění konkrétních zdravotních následků, k nimž nemůže být povolán nikdo jiný než lékař.

18. Skutkový stav popsaný v odstavcích 5. až 17. shora vzal soud za prokázaný po dokazování provedeném při jeho jednání. Byl zjištěn z důkazů tamtéž vypočtených. Soud dalšími řízení nedoplňoval, již provedené považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Strany provedení dalších důkazů ani nenavrhovaly. Po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud shledal, že žaloba je důvodná. Právní posouzení a náklady řízení:

19. Přímý nárok žalobkyně jako poškozené z dopravní nehody vůči pojišťovně, u které bylo v době nehody vozidlo viníka nehody, jinak odpovědného dle ustanovení § 2894 a následujících o.z., § 2927 odstavce 1 věty druhé o.z., pojištěno, je založen ustanovením § 9 odst. 1 věty první ZPOPV. Svou pasivní legitimaci v celém sporu žalovaná ani nezpochybňovala.

20. Mezi stranami byl nesporný základ nároku žalobkyně na náhradu za ZSU, která jí přísluší podle ustanovení § 2958 části věty první za středníkem o.z. Při sporné kvantifikaci nároku žalobkyně soud vyšel zejména z posudku znaleckého ústavu zpracovaného podle Metodiky, která sice není závazným pramenem práva, odbornou literaturou i soudní judikaturou je však obecně používaným nástrojem při kvantifikaci nároků na bolestné a náhradu za ZSU. Soud z ní vyšel i s ohledem na ustanovení § 13 o.z., podle něhož„ každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; …“.

21. Znalecký posudek ústavu při vyšel ve svých závěrech z Metodiky a zohlednil veškeré komplikace žalobkyně a jejich vliv na zapojení do života, jak jsou výše popsány zejména v odstavcích 12. až 16. shora. Žalovaná dobrovolně na tento nárok částečně plnila částku 235 495 Kč, jež byla mezi stranami nesporná. Znalecký ústav zhodnotil podle důkladně podložených lékařských závěrů všechny zasažené oblasti života žalobkyně, snížení schopností vykonávat jednotlivé činnosti (disability) a bariéry, na které žalobkyně v důsledku svých zdravotních omezení naráží, jak má na mysli zejména článek VII. oddílu A. a oddílu C.„ Aktivity a participace - mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví ([příjmení] zdravotnická organizace WHO)“ Metodiky.

22. Znalecký ústav prostřednictvím výslechu svého zaměstnance vysvětloval podstatu Metodiky, ze které vycházel i jeho postup. Žalovaná při svých úvahách a námitkách patrně rovněž nezohledňovala poúrazový stav komplexně a odhlédla vedle postižení levé dolní končetiny od zásadních omezení v psychické oblasti, které dlouhodobě, patrně trvale negativně ovlivňují a budou ovlivňovat další život žalobkyně a její zapojení do všech jeho sfér. Pro korekci jednotlivých položek oproti návrhu obsaženému v posudku ústavu, jak zmiňovala žalovaná, soud neshledal důvod. Posudek je vždy podkladem pro úvahu soudu o výši uplatněného nároku ve smyslu ustanovení § 132 o.s.ř. s přihlédnutím k ustanovení § 136 o.s.ř. Újma na zdraví představuje vždy újmu nemateriální, za jejíž utrpění je mimo jiné přiznávána peněžitá náhrada za ZSU, subsidiárně podle zásad slušnosti, nelze-li ji stanovit jinak (ustanovení § 2958 věty druhé o.z.).

23. Soud shledal, že výše peněžité náhrady stanovená znaleckým ústavem na podkladě komplexního posouzení zdravotního stavu žalobkyně jsoucího v příčinné souvislosti s odškodňovanou dopravní nehodou odpovídá Metodice i zásadám slušnosti. Výsledná částka 1 755 758 Kč na„ pekuniární satisfakci“, náhradě za ZSU, tvoří důvodně existující nárok žalobkyně nesporně kvantifikovaný (s ohledem na vyjádření stran) v návaznosti na 400násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2016 předcházející roku, v němž se po nehodě zdravotní stav žalobkyně ustálil. V lednu 2015 prodělala poslední operaci, ještě v roce 2017 navštěvovala logopedické pracoviště, během tohoto roku se poruchu řeči jako následek nehody podařilo odstranit. Rozhodnou částkou pro stanovení výše nároku tak byl 400násobek relevantní mzdy za rok 2016, tedy 400 x 27 589 Kč = 11 035 600 Kč. Výsledné korigované procentní omezení životních aktivit žalobkyně bylo stanoveno na 15, [číslo], za které přísluší právě částka 1 755 758 Kč. Na ní žalovaná před podáním žaloby plnila částku 235 495 Kč. Důvodným tak soud shledal a ve výroku I. přiznal rozdíl mezi těmito dvěma částkami, tedy celkem 1 520 263 Kč. Ve zbytku žalobu v konečném znění jejího návrhu jako nedůvodnou ve výroku II. zamítl.

24. Žalobkyně až v závěrečném návrhu zmínila, že je dle ní prostor pro„ navýšení náhrady“. Není zřejmé, zda taková zmínka není spíše reminiscencí na již neplatné ustanovení § 7 odstavce 3 vyhlášky čísla 440/2001 Sb., v posledním platném znění ke dni 31. prosince 2013, následujícího pozbyla platnosti a účinnosti. V režimu o.z. by taková zmínka mohla znamenat snad jen uplatnění nároku na„ další nemajetkovou újmu“ ve smyslu ustanovení části první věty před středníkem § 2958 o.z., který v tomto směru rozvíjí obecné ustanovení o újmě na přirozených právech člověka zakotvené v ustanovení § 2956 o.z. Hodnocení této další nemajetkové újmy není ještě v odborné literatuře i judikatuře soudů zcela ustálené. Nejvyšší soud (dále jen NS) směřuje spíše k restriktivnímu výkladu této újmy. Je možno odkázat na rozhodnutí spisové značky 6 Tdo 1029/2016, v němž NS vymezil další majetkovou újmu jako„ vady, které nejsou bolestivé …, avšak mají zpravidla nepříznivé dopady do sféry poškozeného, které spočívají především v různých omezeních poškozeného, jenž nemají trvalý charakter …, ale představují takový zásah do duševní a tělesné integrity poškozeného, …, jenž poškozený … vnímá natolik intenzivně, že je namístě poškozeného odškodnit peněžitou částkou“. Širší výklad obsahuje rozhodnutí spisové značky 25 Cdo 2245/2017 vymezující další nemajetkovou újmu jako důsledky zásahu do zdraví, které nespočívají„ v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého … charakteru, nýbrž jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby …, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru". Demonstrandi causa doplňuje na jedné straně nečekané komplikace a omezení spojené s léčením a na druhé straně nemožnost zúčastnit se významných aktivit, jako například stáže či sportovního utkání. Toto rozhodnutí naznačuje vztah další majetkové újmy a odškodnění bolesti se závěrem, že bolestné zahrnuje i zásahy do osobní sféry poškozeného, které z povahy věci souvisí s bolestí a obvykle ji doprovázejí. Bolestné je ve smyslu tohoto rozhodnutí nutno chápat jako bolestné v širším slova smyslu, které zahrnuje jak bolesti fyzické, tak i obvykle související obtíže a omezení. Stejně tak rozhodnutí NS spisové značky 25 Cdo 2635/2018 rozvíjí naposledy citované rozhodnutí a spíše odmítá extenzivní výklad institutu další nemajetkové újmy. Konkrétně uvádí, že negativní pocity léčeného, jako jsou obavy, pocit odloučení, omezení soukromí apod. nepřesahují vybočení z obvyklého způsobu léčby a nejde o strádání, jež by mělo být odškodněno nad rámec bolestného jako další nemajetková újma. Pod ní může naopak spadat například psychické strádání spojené se strachem o blízkou osobu, o kterou se poškozený není aktuálně schopen postarat, způsobené obavou, že takového blízkého nikdo jiný nezabezpečí, nemožnost trávit s osobami blízkými Vánoce tradičně spojované s rodinnou pospolitostí atp.

25. Nejen právně, ale ani skutkově nepopisovala žalobkyně žádné takového mimořádné okolnosti jejího případu uvedené v předchozím odstavci, které by odůvodňovaly závěr o existenci jejího nároku na přiznání náhrady za další nemajetkovou újmu jdoucí nad rámec bolestného a ZSU. Tedy zvýšení základní náhrady, jak žalobkyně zmínila. S ohledem na to soud rozhodl, jak bylo výše zhodnoceno a našlo odraz ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Utrpěná zranění, průběh léčby a trvalé následky byly zhodnoceny dostatečně, byť újma žalobkyně měla charakter těžké újmy na zdraví i ve smyslu ustanovení § 122 odstavce 2 písmena i) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění. Ten sice nedopadá primárně na pozitivní úpravu občanskoprávních vztahů, v zájmu jednotnosti výkladu a aplikace jednotlivých právních pojmů v rámci celého právního řádu je možné vnímat pojem těžké újmy na zdraví v režimu ustanovení § 2959 o.z. v návaznosti na trestněprávní úpravu.

26. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. tohoto rozsudku ve vztahu mezi jeho účastníky soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná byla převážně neúspěšná, zavinila pak zastavení řízení o částce 89 700 Kč na náhradě za péči osoby blízké (ustanovení § 146 odstavce 2 věty první o.s.ř). Rozhodnutí o výši plnění náhrady za ZSU záleželo na znaleckém posudku a na dalších navazujících úvahách soudu. Uplatněnou výší náhrady za ZSU žalobkyně nepodala žalobu oprávněně ve více než 73 %, tedy nepřiměřeně vysokou. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

27. O náhradě nákladů řízení státu ve výroku III. soud rozhodl dle ustanovení § 148 odstavce 1 o.s.ř. Soud v řízení ustanovil znalecký ústav, za jehož posudek ke dnům 8. října 2020 a 10. února 2021 na základě pravomocných usnesení soudu vyplatil celkem částku 39 858 Kč. Při neúspěchu žalované v rozsahu 36,5 % ve vztahu k části předmětu řízení, náhradě za ZSU (1 520 263 Kč přiznaných žalobkyni děleno 4 166 377,80 Kč na tomto nároku uplatněných) uložil soud žalované povinnost zaplatit státu, České republice na účet zdejšího soudu 36,5 % z částky 39 858 Kč, tedy částku 14 549 Kč. Soud během řízení tyto náklady zaplatil postupem dle ustanovení § 141 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni takovou povinnost s odkazem na ustanovení § 148 odstavce 1 in fine o.s.ř. neukládal. Je nezaměstnaná, finančně podporovaná rodinou a poživatelka invalidního důchodu, u níž shledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

28. Žalovaná byla neúspěšná v částce 1 520 263 Kč, žalobkyně osvobozena od soudních poplatků dle ustanovení § 11 odst. 2 písmena d) zákona čísla 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. Povinnost zaplatit z přiznané částky soudní poplatek plyne žalované z ustanovení § 2 odst. 3 věty první zákona o soudních poplatcích. Z uvedeného základu činí soudní poplatek částku 76 010 Kč dle ustanovení položky [číslo] písm. b) Sazebníku soudních poplatků jako přílohy zákona o soudních poplatcích.

29. O třídenní lhůtě ke splnění povinností uvedených ve výrocích I., IV. a V. tohoto rozsudku rozhodl soud dle ustanovení § 160 odstavce 1 části věty před středníkem o.s.ř.

Poučení