30 C 159/2019-63

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 92 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba s návrhem žalobce na zaplacení další částky ve výši 27 500 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 376 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce požaduje žalobou, jež byla doručena zdejšímu soudu dne 10.12. 2019 odškodnění za průtahy ve správním řízení v období od 9. prosince 2011 (podání žádosti o vydání závazného stanoviska) do 11. února 2019 (doručení rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 16. ledna 2019, čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [příjmení], žalobci), tj. za cca 7 let a 2 měsíce ve výši celkem 120 000 Kč bez příslušenství s tím, že svůj nárok předběžně uplatnil dne 22.5.2019 u [stát. instituce], které na jeho podání nereagovalo.

2. Žalobce žalobu odůvodnil tak, že stát porušil svoji povinnost vydat v přiměřené lhůtě rozhodnutí- vydání závazného stanoviska k zamýšlené výměně oken v uličním průčelí domu na adrese [adresa žalobce], jehož je se svou sestrou spoluvlastníkem.

3. Protože okna již začala v průběhu správního řízení vypadávat a v jednom případě se sklo z nich vysypalo na ulici, nechal žalobce tato okna postupně vyměnit v průběhu prosince 2016, aby zabránil jako spoluvlastník domu škodám na životech a zdraví, ovšem další dva roky byl žalobce ve stresu z možných postihů za výměnu oken bez příslušného povolení.

4. Žalovaná žádá zamítnutí žaloby a je přesvědčena o nedůvodnosti nároku žalobce a neodůvodněnosti výše jím požadovaného odškodnění, zejména ve vztahu k jím tvrzené újmě, neboť z podkladů připojených k soudnímu spisu vyplývá průběh napadaného správního a návazného soudního řízení, které bylo ve vztahu k žalobci svým významem snížené a které sdílel se svojí sestrou, další spoluvlastnicí domu.Dle žalované žalobce k délce řízení přispěl svou neochotou se dohodnout a podáváním opravných prostředků a okna v průčelí vyměnil před vydáním rozhodnutí příslušného správního orgánu.

5. Jak je patrno i ze samotné žaloby, tak dne 2. 10. 2012 byla žalobcem podána žaloba proti rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 14. 8. 2012, [číslo jednací] [příjmení] u Městského soudu v Praze. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2016, č. j. 7A 56/2012-40, byl [stát. instituce] doručen dne 16. 2. 2017.

6. Z toho je, dle žalované, jasně patrné, že z celkové namítané nepřiměřené délky řízení v délce 7 let, 2 měsíce a 2 dny, trvalo řízení před soudem 4 roky, 4 měsíce a 14 dní. Zatímco řízení před správními úřady, kterým bylo zastaveno řízení z důvodu toho, že žadatelé ve stanovené lhůtě neodstranili podstatné vady žádosti, trvalo navzdory opakovanému prodlužování lhůty 8 měsíců a 14 dní a následné řízení o vydání závazného stanoviska, kdy bylo třeba vyžádat si stanovisko odborného orgánu, trvalo v obou instancích 1 rok, 11 měsíců a 26 dní. Žalovaná má tak za to, že řízení před orgány památkové péče bylo skončeno v přiměřené lhůtě. K důvodům, proč řízení u Městského soudu v Praze trvalo více jak 4 roky, není žalovaná kompetentní se vyjadřovat.

7. V rámci správního řízení byla žalobci (potažmo jeho sestře) několikrát prodlužována lhůta žalobci k doplnění žádosti. Posléze bylo třeba si vyžádat stanovisko odborného orgánu [anonymizováno]. Posouzení žádosti o výměnu oken není věcí jednoduchou, v žádném případě nelze souhlasit se žalobce, že by šlo věc rozhodnout nanejvýš ve lhůtě 2 měsíců. Dům měl stávající okna, nebyl bez oken, jako řešení se též nabízela pouhá repase stávajících oken, tj. natření a opatření těchto těsněním.

8. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o řízení, které by ohrožovalo základní existenční jistoty žalobce, nemůže být zadostiučinění stanoveno v souladu se stanoviskem č. j. Cpjn 206/2010 a pokud by bylo vůbec přiznáno, mělo by být podstatně sníženo. V těchto případech se existence újmy nepresumuje a postižitelné jsou jen průtahy podle § 13 odst. 1 věta druhá zákona o odpovědnosti. Žalovaná má tak za to, že ze strany žalované ani ze strany [stát. instituce] – Odboru [anonymizována dvě slova] (dále [příjmení] [příjmení]) nedošlo k průtahům, jelikož všechny úkony ve správním řízení byly konány v zákonem stanovené lhůtě.

9. Žalovaná též vznesla námitku promlčení. Dle ustanovení § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. V daném případě, jak sám žalobce ve své žalobě uvádí, tak se o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl několikrát během probíhajícího řízení (např. dne 7. 3. 2012, kdy žalobce namítal ve vyjádření neodůvodněné průtahy, dne 29. 1. 2018, kdy žalobce nahlédl do správního spisu, aj.).

10. Soud zjistil z výpisu z katastru nemovitostí z [list vlastnictví] v [obec] pro k.ú. [část obce] k datu [číslo] a z výpisu k datu k 11.2.2021 ze Seznamu nemovitostí na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], parc. [číslo] na němž je stavba [adresa], objekt k bydlení, že vlastníky domu na adrese v [obec a číslo], [ulice a číslo] jsou žalobce a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], každý z .

11. Ze správního spisu Hlavního města Praha, [stát. instituce], Odboru [anonymizována dvě slova], oddělení [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], sp. zn.: [anonymizováno] [číslo] (dále správní spis) a z Rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.12.216, č.j. 7A 56/2012-40, že dne 9. 12. 2011 sestra žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] (rovněž i jménem žalobce), podala žádost k [stát. instituce], odboru [anonymizována dvě slova], o vydání závazného stanoviska k zamýšlené výměně oken osazených v uliční fasádě domu v ulici [ulice a číslo], [obec], neboť uvedený dům se nachází v památkové zóně (vyhlášené vyhláškou Hlavního města Prahy č. 10/1993 Sb.) ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb. 12. dne 16. 12. 2011 – [příjmení] [příjmení] vyzval žadatele k doplnění žádosti o fotodokumentaci a výkresovou dokumentaci (čj. [anonymizováno] [číslo]) .K tomu stanovil lhůtu 60 dnů od oznámení výzvy a zároveň [příjmení] [příjmení] zároveň na tuto dobu přerušil řízení, 13. dne 10. 2. 2012 – [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno], v odpovědi na uvedenou výzvu uvedla, že požadovaná dokumentace již byla přiložena k podané žádosti, zároveň však zaslala novou fotodokumentaci. Uvedla, že nová okna budou přesnými kopiemi stávajících, 14. dne 16. 2. 2012 – [příjmení] [příjmení] poté přípisem (čj. [anonymizováno] [číslo]) žadatelům sdělil, že ještě nebyly odstraněny všechny nedostatky podané žádosti – fotodokumentace nezachycuje spodní část oken a výkresová dokumentace není dostatečně detailní. K doplnění žádosti byla žadatelům stanovena nová lhůta 30 dnů od obdržení přípisu, 15. dne 7. 3. 2012 - žalobce k výzvě [příjmení] [příjmení] ze dne 16. 2. 2012 sdělil, že přerušení řízení považuje za protiprávní, neboť podaná žádost vady nevykazuje, a že podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb. si [příjmení] [příjmení] při vydávání závazného stanoviska nesmí klást další podmínky.Uvedl, že vzhledem k plánované výměně oken za jejich přesné repliky nedojde k žádným změnám oproti stávajícímu stavu, a není proto důvod předkládat podrobnější dokumentaci, 16. dne 13. 4. 2012 – [příjmení] [příjmení] usnesením čj. [anonymizováno] [číslo] zastavil řízení pro neodstranění vad žádosti. Tvrzení žadatelů (bez doložení detailní dokumentace) o nahrazení stávajících oken přesnými kopiemi nepovažoval za dostatečně průkazná 17. Dne 20. 4. 2012 – [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno], podala stížnost na postup [příjmení] [příjmení] ve věci, 18. dne 10. 5. 2012 - Žalobce se proti uvedenému usnesení odvolal k [stát. instituce] a zároveň požádal o přijetí opatření proti nečinnosti [příjmení] [příjmení], žádá, aby [stát. instituce] věc převzalo a [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno], se k odvolání připojila, 19. dne 7. 6. 2012 – [příjmení] [příjmení] postoupil odvolání (přípisem čj. [anonymizováno] [číslo]) [stát. instituce], odboru památkové péče, 20. dne 14. 8. 2012 – [stát. instituce] rozhodnutím čj. [anonymizováno] [číslo] [příjmení] ([anonymizováno] [spisová značka]) podané odvolání zamítlo a napadené usnesení potvrdilo.V odůvodnění s odkazem na ustálenou judikaturu mj. uvedlo, že detailní dokumentace je zcela nezbytná pro vyžádání stanoviska odborné organizace a pro pozdější přezkoumatelnost vydaného závazného stanoviska, 21. dne 2. 10. 2012 – Proti uvedenému rozhodnutí [stát. instituce] podali žalobce a [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno], správní žalobu k Městskému soudu v Praze (pod sp. zn. 7 A 56/2012), 22. dne 16. 12. 2016 – Rozsudkem čj. 7 A 56/2012-40 Městský soud v Praze rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 14. 8. 2012, čj. [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [spisová značka] [příjmení], a rozhodnutí [příjmení] [příjmení] ze dne 13. 4. 2012, čj. [anonymizováno] [číslo], zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení [stát. instituce]. V odůvodnění soud požadavek správních orgánů na předložení detailní dokumentace stávajících a zamýšlených oken označil za opodstatněný a uvedl, že jinak by nebylo možno závazné stanovisko vydat (bylo by neurčité a nepřezkoumatelné). Soud nicméně rovněž dovodil, že v řízení již předložená dokumentace je a s ohledem na zásadu proporcionality a hospodárnosti řízení dostatečná, zavázal tak správní orgán závazným právním názorem a uložil mu, po předchozím písemném vyjádření odborné organizace státní památkové péče,pro niž je uvedený právní názor též závazný, ve věci vydat závazné stanovisko.

23. Dne 14. 3. 2017 – [stát. instituce] rozhodnutím čj. [anonymizováno] [číslo] 2017 [příjmení] ([anonymizováno] [spisová značka] [příjmení]) zrušilo usnesení [příjmení] [příjmení] ze dne 13. 4. 2012, čj. [anonymizováno] [číslo].

24. Dne 17. 5. 2017 – [příjmení] [příjmení] přípisem čj. [anonymizováno] [číslo] 2017 (sp. zn. [anonymizováno] [číslo]), oznámil žalobci a [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno], že z důvodu skutkové a právní náročnosti věci podal [stát. instituce] podnět k převzetí věci.

25. Dne 30. 5. 2017 – [stát. instituce] přípisem čj. [anonymizováno] [číslo] 2017 [příjmení] ([anonymizováno] [spisová značka]) adresovaným [příjmení] [příjmení] převzetí věci odmítlo s tím, že k jejímu vyřešení není třeba mimořádných odborných znalostí.

26. Dne 6. 12. 2017 – [příjmení] [příjmení] požádal o odborné vyjádření [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“).

27. Dne 11. 1. 2018 – Žalobce se žádostí podanou k [stát. instituce] domáhal sdělení ve věci pokračování v řízení a poukazoval na nečinnost správních orgán, dne 16. 1. 2018 – [stát. instituce] přípisem čj. [anonymizováno] [číslo] [příjmení] ([anonymizováno] [spisová značka] [příjmení]) k uvedené žádosti žalobci sdělilo, že věc stále vyřizuje [příjmení] [příjmení] a že [stát. instituce] věc k vyřízení nepřevzalo.

28. Dne 29. 1. 2018 – [anonymizováno], územní odborné pracoviště v [obec], vydal odborné vyjádření čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] k podmínkám realizovatelnosti výměny oken v uliční fasádě domu v [anonymizováno] [číslo]. Podle něj je návrh realizovatelný, pakliže odstín nátěru bude vycházet z originálního odstínu zjištěného jednoduchým sondážním průzkumem (mohl se dochovat např. pod štítky okenních kliček) a pakliže jeden kus vzorového okna vč. barevnosti bude po osazení na místě posouzen za přítomnosti zástupce [anonymizováno], územního odborného pracoviště v [obec].

29. Dne 14. 2. 2018 – [příjmení] [příjmení] vyzval žalobce k vyjádření k odbornému stanovisku [anonymizováno].

30. Dne 26. 2. 2018 – Žalobce doručil [příjmení] [příjmení] vyjádření (k němuž se připojila i [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno]) k uvedenému odbornému stanovisku [anonymizováno] ze dne 29. 1. 2018 a k dosavadnímu průběhu správního řízení.Uvedl, že pro [anonymizováno] je závazný právní názor vyslovený Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 16. 12. 2016, čj. 7 A 56/2012-40. Dále žalobce uvedl, že navržená barevnost oken vychází z barevnosti oken sousedních domů a že původní barevnost nelze zjistit, neboť odstín barvy se v čase mění. Požadavky [anonymizováno] považuje za nepřiměřený zásah do vlastnických práv (což, jak uvádí, je v rozporu s rozsudkem ze dne 16. 12. 2016, čj. 7 A 56/2012-40).

31. Dne 9. 10. 2018 – [příjmení] [příjmení] vydal rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] (sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [příjmení]), jímž stanovil podmínky výměny oken v uliční fasádě domu [ulice a číslo] podmínkami, vycházejícími mj. ze stanoviska [anonymizováno], určil zejména (1) barevnost oken (vycházející z jednoduchého sondážního průzkumu v méně exponovaných místech – pod kováním atd.), (2) způsob otvírání nově osazovaných oken (otvíravá, nevýklopná, bez celoobvodového kování), (3) hlavní kování (zachování nynějšího stylu), (4) barevnost závěsů oken (v barvě nátěru oken) a (5) stanovil, že před demontáží stávajících oken bude provedena výměna jednoho okna za nové a pokračování prací bude umožněno až po posouzení nového okna na místě zástupcem [příjmení] [příjmení].

32. Dne 29. 10. 2018 se žalobce proti rozhodnutí [příjmení] [příjmení] ze dne 9. 10. 2018 odvolal [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno], se k podanému odvolání připojila. Uvedl, že nesouhlasí s podmínkami 1) a 5) stanovenými uvedeným rozhodnutím, a to z důvodů, jež uvedl již ve svém vyjádření ze dne 26. 2. 2018 ke stanovisku [anonymizováno] ze dne 29. 1. 2018. Podle žalobce jsou tyto podmínky nezákonné a v rozporu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2016, čj. 7 A 56/2012-40.

33. Dne 7. 12. 2018 – Přípisem čj. [anonymizováno] [číslo] (sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [příjmení]) bylo podané odvolání postoupeno odvolacímu orgánu – [stát. instituce].

34. Dne 16. 1. 2019 [stát. instituce] rozhodnutím čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [příjmení] (sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] [příjmení]) napadené rozhodnutí [příjmení] [příjmení] změnilo tak, že se vydává závazné stanovisko ve znění:„ Provedení navrhovaných prací je z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné.“ V odůvodnění [stát. instituce] uvedlo, že ze spisu správního orgánu plyne, že přezkoumávané rozhodnutí [příjmení] [příjmení] je z procesního hlediska nezákonné a že správní orgán nerespektoval základní zásady činnosti správních orgánů, stanovené úvodními ustanoveními správního řádu (výslovně se odkazuje na § 2 odst. 1, 3 a 4 a na § 6 odst. 1 a 2) vč. Vyřizování věci bez zbytečných průtahů a s co nejmenším zatěžováním účastníků. [stát. instituce] uvedlo, že požadavek ad 1) na provedení sondážního průzkumu barevnosti oken považuje za nadbytečný (existují pochybnosti, že stávající okna jsou původní z doby výstavby domu). Stejně hodnotilo i podmínku ad 5) .Podmínky uvedené v rozhodnutí pod čísly 2) – 4) pak považuje [stát. instituce] za nedůvodné.

35. Ze žádosti žalobce ze dne 22.5.2019 soud zjistil, že dne 22. 5. 2019 – Žalobce předběžně uplatnil nárok dle zákona č. 82/1998 Sb., na odškodnění za nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce řízení, u [stát. instituce] je opatřena razítkem podatelny ministerstva s datem 22.5. 2019.

36. Žalovaná ani přes výzvu soudu nepředložila listinu, kterou by (vůbec někdy) o tomto nároku žalobce rozhodla.

37. Dále soud zjistil, a to k posouzení otázky významu řízení pro žalobce, ze Zprávy [právnická osoba] [právnická osoba] z února 2019 o provedeném průzkumu barevnosti a složení omítek s návrhem postupu opravy fasády do ulice domu [adresa] na [část obce], [ulice a číslo], [obec a číslo] a dále z fotografií z Google. com domu, že v červnu 2017 byla již okna na fasádě domu vyměněna.

38. Žalobce při jednání konaném dne 29.4.2021 tuto skutečnost nepopíral, přednesl, že tak musel učinit z důvodu havarijního stavu oken, kdy z jednoho okna v roce 2016 vypadla na ulici skleněná tabule, nechtěl riskovat, že další taková událost někomu způsobí újmu. Byl však následující dva roky ve stresu, jaké postihy mohou pro jeho osobu kvůli„ nepovolené“ výměně oken nastat.

39. Soud dále zjistil z Faktury č [číslo] [jméno] [příjmení] vystavenou na žalobce dne 12.12.2016 a z fotografií stavu oken před jejich výměnou, že tato faktura zněla za výrobu a montáž dvou oken, která, dle fotografií, byla místy uhnilá.

40. K tomu žalobce u jednání dne 19.4.2021 uvedl, že se jednalo o pátou a poslední fakturu a v prosinci 2016 byla okna na fasádě domu vyměněna.

41. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že řízení před správními orgány probíhalo od 9.12.2011 do 16. 1. 2019 dne a že až dne 11. února 2019 bylo žalobci doručeno konečné rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 16. ledna 2019, čj. [anonymizováno] [číslo] 2019 [příjmení].

42. Žalobce a jeho sestra [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] každý z ., vlastníky domu na adrese v [obec a číslo], [ulice a číslo], přičemž v tomto domě žalobce užívá jeden z bytů pro svoji bytovou potřebu.

43. Dne 9. 12. 2011 sestra žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] rovněž jménem žalobce, podala žádost k [stát. instituce], odboru [anonymizována dvě slova] o vydání závazného stanoviska k zamýšlené výměně oken osazených v uliční fasádě domu v ulici [ulice a číslo], [obec], neboť uvedený dům se nachází v památkové zóně (vyhlášené vyhláškou Hlavního města Prahy č. 10/1993 Sb.) ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., a až dne 16. 1. 2019 vydalo [stát. instituce] rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] 2019, kterým změnilo rozhodnutí [příjmení] [příjmení] tak, že se vydává závazné stanovisko ve znění:„ Provedení navrhovaných prací je z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné.“ V odůvodnění [stát. instituce] uvedlo, že ze spisu správního orgánu plyne, že přezkoumávané rozhodnutí [příjmení] [příjmení] je z procesního hlediska nezákonné a že správní orgán nerespektoval základní zásady činnosti správních orgánů, stanovené úvodními ustanoveními správního řádu (výslovně se odkazuje na § 2 odst. 1, 3 a 4 a na § 6 odst. 1 a 2) vč. Vyřizování věci bez zbytečných průtahů a s co nejmenším zatěžováním účastníků. [stát. instituce] uvedlo, že požadavek ad 1) na provedení sondážního průzkumu barevnosti oken považuje za nadbytečný (existují pochybnosti, že stávající okna jsou původní z doby výstavby domu).

44. V prosinci 2016 byla okna na fasádě domu vyměněna, žalobce tak učinil po té, kdy okna byla v havarijním stavu, pět let se nedočkal rozhodnutí a měl obavu, že by nějaké okno vypadlo na chodník a někomu způsobilo újmu na zdraví či by ohrozilo životy. Následující roky však žil ve stresu z možného postihu po této nepovolené výměně.

45. Po právní stránce lze věc posoudit takto: žalobce požaduje odškodnění za období 9. prosince 2011 (tj. ode dne podání žádosti o vydání závazného stanoviska) do dne až 11. února 2019, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 16. ledna 2019, čj. [anonymizováno] [číslo] 2019 [příjmení]), tj. za cca 7 let a 2 měsíce, když touto žalobou žalobce uplatnil nárok na odškodnění ve výši celkem 120 000 Kč bez příslušenství. V mezidobí byla dne 2. 10. 2012 byla žalobcem podána žaloba proti rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 14. 8. 2012, [číslo jednací] [příjmení] u Městského soudu v Praze. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2016, č. j. 7A 56/2012-40, byl [stát. instituce] doručen dne 16. 2. 2017.

46. Nárok žalobce není promlčen. Podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

47. Výše citované ustanovení kombinuje dvě promlčecí lhůtyb, a to šestiměsíční subjektivní a desetiletou objektivní.

48. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

49. Běh promlčecí lhůty pokračuje ode dne následujícího poté, co předběžné projednání skončilo, popř. ode dne, kdy uplynula šestiměsíční lhůta od doručení žádosti o předběžné projednání nároku.

50. Žalobce se o své újmě dověděl až dnem, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí [stát. instituce] rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] 2019 [příjmení] ze dne 16.1.2019, tj. dne 11.2.2019. Teprve tohoto dne se žalobce dověděl resp. seznal celkovou délku řízení a dne 12.2.2019 mu počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta. Ode dne 22.5.2019, kdy uplatnil svůj nárok ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk neběžela 6 měsíců promlčecí lhůta (od 22.5.2019 do 22.11.2019). Žalobce podal projednávanou žalobu ke zdejšímu soudu osobně do podatelny dne 10.12.2019. Žalobce tak uplatnil nárok žalobou za cca 4 měsíce, neboť v období od 22.5.2019 do 22.11.2019 se promlčecí lhůta stavila. Žalovaná totiž o jeho předběžném uplatnění nároku nerozhodla.

51. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu. Žalobce tuto podmínku splnil.

52. Článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Odstavec 2 téhož ustanovení říká, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

53. Ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk stanoví, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

54. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se po novele zákonem č. 160/2006 Sb. nachází v zákoně č. 82/1998 Sb., zejména v jeho ustanoveních § 13 OdpŠk (shodně v § 22 OdpŠk) a v § 31a OdpŠk. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje Stanovisko, které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ustanovení § 31a OdpŠk. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny.

55. Z čl. 38 odst. 1 Listiny vyplývá, že se tento vztahuje výhradně k soudním řízením. Druhý odstavec již výslovně nestanovuje, zda se práva zde upravená vztahují pouze na řízení soudní (anebo i na řízení jiná), ale jelikož navazuje na úpravu prvního odstavce, je nutné dovodit, že se i tento odstavec vztahuje především na řízení soudní. Uvedený závěr je možné dovodit i z obsahu tohoto článku, neboť ten říká, že„ každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně“. Veřejnost jednání je přitom znakem odlišujícím řízení před orgánem moci soudní od řízení před ostatními orgány veřejné moci, především orgány moci výkonné.

56. Také čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích“. Citované ustanovení tak vedle trestních věcí chrání práva účastníků výlučně v řízeních, v nichž má být soudem rozhodnuto o jejich občanských právech nebo závazcích.

57. ESLP termín„ projednání soudem“ vykládá široce, a tudíž za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud tento orgán rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka. V obecné rovině ESLP připouští aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy i na správní řízení, za splnění kritérií aplikovatelnosti dovozených v judikatuře. Jestliže jde ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tedy soukromoprávní povahy), pak na správní řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy dopadá a je tudíž aplikovatelné i Stanovisko.

58. Pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy však nedopadá správní řízení samo o sobě, ale pouze tehdy, je-li jeho absolvování podmínkou pro přístup k soudu, tedy jestliže na ně navazuje soudní přezkum (srov. rozsudek ESLP ze dne 6. 3. 2012, ve věci W. proti Rakousku, stížnost č. 5335/07, bod 46; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4084/2016). Nejsou-li však tyto podmínky splněny, ať již z hlediska věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy nebo toho, že posuzované řízení neprobíhalo před soudem a nejde ani o správní řízení, na které by soudní řízení navazovalo, pak čl. 6 odst. 1 Úmluvy na posuzované správní řízení nedopadá, a nelze tak na posouzení přiměřenosti jeho délky a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat ani Stanovisko. To ale ještě neznamená, že v případě nadměrné délky tohoto správního řízení nejde o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (srov. § 13 OdpŠk). Nemůže však jít o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, ale půjde o nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty druhé nebo třetí OdpŠk spočívající v neučinění úkonu v zákonné nebo přiměřené lhůtě (k rozdílu mezi úkonem a rozhodnutím ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3271/2012, uveřejněný pod číslem 102/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V případě těchto správních řízení je z uvedených důvodů možné odškodnit pouze jednotlivé průtahy v řízení (tedy pokud správní orgán porušil svou povinnost učinit úkon v zákonem stanovené nebo přiměřené lhůtě), a to buď jednotlivě, nebo v jejich souhrnu, nikoliv nepřiměřenou délku celého řízení. Jelikož na tento nesprávný úřední postup nedopadají závěry Stanoviska, neuplatní se ani vyvratitelná domněnka vzniku újmy. V tomto případě je poškozený povinen prokázat jak vznik újmy, tak příčinnou souvislost mezi průtahy (porušením povinnosti učinit úkon v zákonem stanovené nebo přiměřené lhůtě) a vznikem nemajetkové újmy.

59. Z dosud uvedeného plyne, že se jedná v dané věci o věc spadající do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť se poškozený žalobce domáhá odškodnění za nepřiměřenou délku správního řízení, jehož absolvování je podmínkou pro přístup k soudu, tedy na ně navazuje soudní přezkum.

60. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále„ OdpŠk“) bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

61. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

62. Podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se„ v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

63. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám nemajetková újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk (viz rozhodnutí dovolacího soudu č.j. 30 Cdo 958/2009).

64. Jak již bylo uvedeno, žalobce požaduje odškodnění za řízení v délce cca 7 let a 2 měsíce. Do žalobcem vymezené doby spadá:1) správní řízení před [příjmení] [příjmení] – průběh viz shora uvedený přehled.2) soudní řízení u Městského soudu v Praze sp. zn. 7 A 56/2012 (přezkum rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 14. srpna 2012, čj. [anonymizováno] [číslo] [příjmení]).

65. Uvedené soudní řízení, vedené u Městského soudu v Praze, probíhalo od 2. října 2012 do 16. prosince 2016 pravomocně ukončeno pak bylo 16. února 2017), tedy cca 4 roky a 4,5 měsíce.

66. Nelze přisvědčit žalované, že vyšší složitost řízení byla spojena se samou podstatou věci – památkovou péčí, vyžadující odbornost, posouzení množství podkladů a v neposlední řadě i vyžádání stanoviska [anonymizováno]. Žalobce a jeho sestra nežádali žádnou rozsáhlou rekonstrukci, přístavbu domu, ale„ pouhou“ výměnu oken.

67. Též nelze přisvědčit argumentaci žalované, že právě jednání poškozeného bylo zásadním faktorem, od něhož se odvíjí délka předmětného řízen, tím že podával opravné prostředky a že svým chováním, zejména svou neochotou k jakékoli domluvě přispěl k délce řízení. Z výše uvedených důvodů však nelze přičítat žalobci, že apriorně, jak tvrdí žalovaná, odmítal požadavky správního orgánu a neusiloval o nalezení cesty k dohodě či aspoň spolupráci a tím i k rychlejší realizaci kýžené výměny oken. Žalobce, jak plyne z odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí [stát. instituce] čj. [anonymizováno] [číslo] 2019 [příjmení] ze dne 16. 1. 2019, úspěšně brojil proti nadbytečným a nezákonným požadavkům měněného rozhodnutí. Nelze tak z těchto tvrzených důvodů dospět k závěru, že význam řízení je pro žalobce snížený.

68. Pokud se žalovaná brání tak, že přece již ve vyjádření [stát. instituce] ze dne 14. února 2020, čj. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] k podané žalobě se uvádí, že řízení před orgány památkové péče bylo skončeno v přiměřené lhůtě a že délka napadaného řízení je dána i opakovaným prodlužováním lhůty k doplnění žádosti a nutností vyžádat si stanovisko [anonymizováno], je tato argumentace lichá s ohledem na odůvodnění rozhodnutí [stát. instituce] čj. [anonymizováno] [číslo] 2019 [příjmení] ze dne 16. 1. 2019, kterým bylo změněno napadené rozhodnutí [příjmení] [příjmení], v němž ministerstvo uvedlo, že jím přezkoumávané rozhodnutí je z procesního hlediska nezákonné a že správní orgán nevyřídil věc bez zbytečných průtahů a s co nejmenším zatěžováním účastníků a že jím stanovený požadavek na provedení sondážního průzkumu barevnosti oken považuje za nadbytečný, když nad to existují pochybnosti, že stávající okna jsou původní z doby výstavby domu). Stejně tak ministerstvo hodnotilo další tři podmínky.

69. Význam věci pro žalobce je standardní. Řízení se dotýkalo údržby majetku žalobce, nikoli např. jeho osobní svobody, zdraví či osobního stavu.

70. Žalovaná vzhledem k tomu, že řízení, jehož délka je napadána, se účastnila rovněž i sestra žalobce [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], která je spolumajitelkou domu v [anonymizováno] [číslo], a řízení se jí tudíž bezprostředně týkalo,namítala, že bezpochyby se žalobcem jeho sestra sdílela jím tvrzenou újmu z délky řízení o vydání závazného stanoviska, a že žalobce vyměnil okna nevyčkaje na příslušné rozhodnutí, považuje žalovaná tuto skutečnost za další důvod pro snížení odškodnění požadovaného žalobcem poukazujíc na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 28. listopadu 2018, sp. zn. 30 Cdo 3461/2017, v němž se uvádí:„ Při úvaze o snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu sdílené újmy, tedy doplňkového kritéria, soud přihlíží ke konkrétním okolnostem případu a k tomu, že sdílení nepřiměřené délky řízení odůvodňuje nižší výši zadostiučinění.“) a má za to, že s přihlédnutím k výše popsanému průběhu napadaného správního a soudního řízení a k modifikačním kritériím ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. (zejm. chování žalobce vylučující jakoukoli možnost dohody) je zřejmá nepřiměřenost požadované částky odškodnění.

71. Soud tento názor žalované nesdílí. Jednak ve smyslu § 1116 o.z. vzhledem k věci jako celku, se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba. Zejména si však soud v projednávané věci nedovede představit, jak by žalobce„ sdílel“ svoji újmu s další spoluvlastnicí, pakliže tato ani v některém z bytů domě (na rozdíl od žalobce) nežije.

72. Skutečnost, že žalobce provedl výměnu oken již v prosinci 2016, aniž by vyčkal vydání příslušného povolujícího rozhodnutí, a to z obav o následky na zdraví a životech osob pohybujících se na chodníku ulice přiléhající k domu (tj. po pěti letech od zahájení správního řízení) naopak svědčí o situaci, v níž se nikoli vlastní vinou ocitl.

73. Podle čl. 11 odst. 3 LZPS vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Žalobce jako vlastník domu odpovídá za stav domu a je též ve smyslu § 2900 o.z. povinen preventivně učinit opatření, aby nedošlo k újmě na životě, zdraví jiného.

74. Teprve není – li konstatování porušení práva ani omluva dostačující satisfakcí, lze přistoupit k odškodnění v penězích. Tyto dvě formy zadostiučinění nejsou ve vztahu k žalobci dostatečné, též i z důvodu, že žalovaná dosud nerozhodla o žalobcově předběžné uplatněném nároku ve smyslu § 14 OdpŠk.

75. Přiznaná výše odškodnění vychází z celkového rozhodného období a odpovídá částkám stanoveným v stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2011, Cpjn 206/2010, které jako základní částku odškodnění uvádí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení, přičemž za první dva roky řízení je odškodnění stanoveno v poloviční výši (a to vždy, bez ohledu na typ řízení). [ulice] hranice odškodnění je pak podle ustálené judikatury určena pro svým předmětem nejvýznamnější řízení (v trestních věcech, platových záležitostech, ve věcech péče o děti atd.) ,mezi něž věc žalobce nespadá.Tj. za první dva roky 7 500 Kč a další roky po 15 000 Kč vč. poměrné výše dvou měsíců osmého roku trvající délky řízení.

76. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 376 Kč, přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalované v rozsahu 23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 a to 300 Kč za každý z osmi úkonů (uplatnění nároku vůči žalované, podání žaloby, účast na třech jednání a podání na č.l. 35, 49 a 61) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Poučení