30 C 163/2018-114

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [pojišťovna], [IČO] se sídlem [adresa], [obec a číslo] zastoupená JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [PSČ]. o zaplacení 722 808 Kč, takto:

Výrok

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 722 808 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 800 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na žalované straně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 88 608,30Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [PSČ].

IV. Mezi žalovaným a vedlejším účastníkem na straně žalovaného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podáním ze dne 24.5.2018 ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 10. ledna 2016 asi v 8.00 hodin ráno venčila svého psa a procházela se po ulici [ulice] na sídlišti [ulice] v [obec] u mateřské školky. V této době byl chodník zcela pokryt ledovou vrstvou, a proto šla raději po trávníku. Když však odnášela exkrement po svém psovi do kontejneru, který je umístěn na chodníku mateřské školky, uklouzla na zmrzlém neošetřeném chodníku a upadla na levé rameno. U tohoto pádu byla přítomna paní [jméno] [příjmení], která rovněž venčila psa. Ta pomáhala žalobkyni postavit se na nohy a ohlídala jejího psa, než se podařilo dovolat dceři žalobkyně, která si psa převzala. Dále žalobkyně zavolala synovi, který ji odvezl na chirurgickou pohotovost [anonymizováno] nemocnice. Na chirurgické ambulanci byla žalobkyně diagnostikována tříštivá zlomenina Horního konce levé ruky a byla jí přiložena ortéza, kterou postupně po šesti týdnech odkládala dle pokynů lékaře a začala s rehabilitací levého ramene. Prvních 10 rehabilitačních cvičení absolvovala od 15. 2. 2016 do 9. 3. 2016 u [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve Zdravotním středisku [obec] [obec]. Od 14. 3. do 7. 4. 2016 byla 9krát na rehabilitaci v odborném rehabilitačním středisku při nemocnici v [obec] v [anonymizováno] ulici. Rehabilitace byla velmi bolestivá a bez pozitivních výsledků. Proto byl dne 11. 4. 2016 proveden kontrolní rentgen, kde bylo zjištěno, že ruka není v pořádku. Nedošlo ke zhojení zlomeniny a začal se tvořit pakloub. Žalobkyně byla odeslána na traumatologickou ambulanci v [obec] k posouzení dalšího léčebného postupu. Dále se podrobila vyšetření v Krajské nemocnici v [obec] u [anonymizováno] [příjmení]. Jednalo se o ortopedické oddělení. Tam jí bylo řečeno, že jediným nápravným řešením je provedení reverzní totální endoprotézy ramenního kloubu. Žalobkyně dne 16. 5. 2016 nastoupila hospitalizaci na ortopedické oddělení [anonymizováno] nemocnice, kde jí tato operace byla provedena. Hospitalizace byla ukončena 31. 5. 2016. Po dobu pěti týdnů byla opět nucena nosit ortézu a odkládat ji pouze při rehabilitačních aktivitách. Ty absolvovala znovu v [anonymizováno] nemocnici v období od 14. 6. do 16. 9. 2016. Léčba byla ukončena dne 19. 9. 2016 u [anonymizováno] [příjmení] v [anonymizováno] nemocnici. Při této kontrole bylo zjištěno, že levá ruka je mobilní pouze ze tří čtvrtin. Vlivem operace je podstatně kratší než byla, není plně funkční ani při sebeobsluze ani při obsluze v domácnosti. Žalobkyně je levačka a levá ruka je tedy v rukou dominantní. V době po pádu před i po operaci, kdy byla nucena nosit ortézu a nezatěžovat levou ruku, nebyla žalobkyně schopna provádět spoustu úkonů sebeobsluhy, obsluhy domácnosti, dostavovat se na kontroly mimo [obec], péči o psa a podobně. Toto zajišťovaly dcera a syn žalobkyně. I v době podání žaloby byla žalobkyně z důvodu úrazu výrazně omezena. Dne 20. ledna 2016 požádala žalobkyně o náhradu škody za tento úraz, avšak bezvýsledně. Proto se obrátila na právní kancelář zabývající se odškodňování úrazů. Výzvou dle ustanovení § 142 a o.s.ř. ze dne 20. 3. 2017 uplatnila žalobkyně svůj nárok opětovně, když výzva byla doplněna dne 27. 3. 2017. Žalované město postoupilo žádost pojišťovně, která nárok žalobkyně odmítla. Žalobkyně svůj nárok vyčíslila dle znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který určil náhradu za bolest ve výši 209 089 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 464 923 Kč asistenční služby ve výši 35 160 Kč Tyto částky byly řádně podloženy potvrzeními o účelně vynaložené péči, která vystavil ošetřující lékař. Dalším nárokem byly výdaje za novou skříní, kterou si musela žalobkyně pořídit, neboť její skříně byly konstruované tak, že po úrazu nedosáhla do vyšších polic. Nová skříň stála 7 236 Kč. Další výdaj ve výši 5 900 Kč činil za znalecký posudek. Celková náhrada tak činila 722 308 Kč. Chybou žalobkyně, které se dopustila v žalobě podané dne 24. 5. 2018 a opravila ji až podáním ze dne 28. 6. 2018 byla soudem převzata suma neodpovídající součtu jednotlivých činitelů, a to ve výši 722 808 Kč. Žalobkyně ve své žalobě odkázala na příslušná ustanovení zákona o pozemních komunikacích, které se týkají závady ve schůdnosti zejména na ustanovení § 26 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen,,Zákon“) dále na ustanovení § 27 odst. 3 Zákona o tom, že vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Dále žalobkyně poukázala na ustanovení § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozenému peněžitou náhradou, vyvážející plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Rovněž odkázala na ustanovení § 2960 o.z. O tom, že škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, č. j. I.ÚS 2315/15 domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla kvůli stavu chodníku (místní komunikace), je třeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu, včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv a podobně. Na druhé straně je ovšem třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a její výše se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Přitom je nutné vycházet z principu úplné náhrady újmy na zdraví, tedy plné náhrady majetkové i nemajetkové újmy, která plyne z čl. 7 listiny. Tyto své závěry pak musí obecné soudy promítnout do aplikace odpovědnosti za závadu ve schůdnosti, jaký upravuje § 27 zákona o pozemních komunikacích, v konkrétním případě. Pojem závada ve schůdnosti upravený v § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích nemá nad rámec popsaných kritérií žádný zvláštní obsah, má pouze zajistit spravedlivou rovnováhu mezi právy a povinnostmi vlastníků a uživatelů pozemních komunikací. Tato speciální právní úprava tak činí aplikaci obecných ustanovení o odpovědnosti podle občanského zákoníku nadbytečnou. I když povinnost obcí od účinnosti novelizace provedené zákonem č. 97/2009 Sb. provádět úklid a zimní údržbu chodníků (místních komunikací) na ně klade značné nároky, musí soudy vycházet z toho, že záměrem zákonodárce bylo zajistit chodcům náhradu újmy i v případech, kdyby pro obec bylo značně náročné chodník včas ošetřit a úrazu chodce předejít. Úklid chodníků je povinností uloženou zákonem za účelem ochrany zdraví a práv druhých osob. Tzn. vyloučení úrazů chodců, které by jinak vznikaly při naplňování jejich práva obecného užívání veřejně přístupných chodníků. Žalobkyně měla za to, že ve věci je odpovědnost žalovaného jednoznačně dána. Žalobkyně svoji chůzi přizpůsobila daným povětrnostním podmínkám. Byla obuta ve sportovní obuvi a i přesto, že se pohybovala obezřetně, k pádu došlo. Žalobkyně je levačka, zraněná končetina je dominantní. Žalobkyně má stále potíže téměř ve všech úkonech. Například velmi těžko se učeše, není schopna si umýt a vyfénovat vlasy, není schopna mýt okna, obtížně věší prádlo, má potíže při stravování i oblékání. Dříve ráda pletla a vyšívala, šila na šicím stroji a to dnes může pouze s velkými obtížemi. Ruka jí stále pobolívá a tento stav je neměnný. Tyto aktivity jsou již pro ni navždy ztraceny a zlepšení není možné očekávat. Žalobkyně je vdova a žije sama. Při stanovení náhrady za pomoc v období od 10. ledna 2016 do 15. května 2016 a od 1. června 2016 do 19. září 2016 vycházela žalobkyně z počtu hodin 293 po 120 Kč, když se dle názoru žalobkyně jednalo o částku, která je všeobecně akceptována.

2. Žalované město nárok žalobkyně neuznalo a poskytlo soudu vyjádření, z něhož vyplývalo, že se v daném případě o závadu ve schůdnosti dle ust. § 27 odst. 3 Zákona nejednalo, když závadou ve schůdnosti je jen taková změna ve schůdnosti komunikace, kterou nemůže chodec předvídat (při dodržení povinnosti přizpůsobit pohyb povětrnostním situacím a jejich důsledkům). Pokud byl chodník viditelně pokrytý ledovou vrstvou, jak tvrdila žalobkyně, dalo se nebezpečí uklouznutí zcela zřejmě předvídat. Žalobkyně zřejmě zpočátku také toto nebezpečí předvídala, když sama zvolila při venčení svého psa cestu přes trávník. I kdyby se o závadu ve schůdnosti jednalo, povinnost vlastníka komunikace je v případě závad způsobených povětrnostními vlivy tyto pouze zmírňovat, když není zpravidla technicky možné je odstranit úplně.

3. Žalované město vydalo v souladu s ustanovením § 27 odst. 7 Zákona nařízení [číslo] kterým se stanovuje rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic (dále jen,,Nařízení“). Podle Nařízení se odstraňování závad ve schůdnosti komunikací provádí v tomto pořadí: I. pořadí důležitosti na komunikacích uvedených v příloze Nařízení, včetně přechodu pro chodce na místních komunikacích a průjezdních úsecích silnic – ve lhůtě nejpozději do 24 hodin po spadu sněhu nebo způsobeném znečištění. II. Pořadí důležitosti na ostatních místních komunikacích neuvedených v příloze Nařízení ve lhůtě nejpozději do 48 hodin po odstranění závad na komunikacích I. pořadí důležitosti. Pokud žalobkyně upadla na chodníku před mateřskou školou v ulici [ulice] je zřejmě místem úrazu dle nařízení chodník zařazený do I. pořadí důležitosti. Za žalované město provádí údržbu komunikací správce Technické služby [územní celek], příspěvková organizace, [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen,,Technické služby“). K zajištění sjízdnosti a schůdnosti komunikací je prováděno dle aktuálních klimatických podmínek. O údržbě komunikací vedou Technické služby deník údržby, z něhož je zřejmé, že povinnost žalovaného, resp. jeho správce, zmírnit následky nepříznivých klimatických podmínek ve schůdnosti chodníků ve městě v den úrazu žalobkyně, nebyla porušena. Žalované město upozornilo na to, že může předložit soudu v dotčené části deník zimní údržby, a to list [číslo] listy [číslo] na nichž je proveden záznam konkrétních činností ze dne 7. ledna až 10. ledna 2016. Z deníku údržby vyplývalo, že chodník v ulici [ulice] byl ošetřen dne 8. ledna 2016, a to pluhováním a sypáním drtě. Bylo jasno a slunečno. Dne 10. ledna 2016 došlo v ranních hodinách ke změně klimatických podmínek tak, že začalo mrholit, kdy při teplotě vzduchu pod bodem mrazu začaly chodníky ve městě namrzat. Technické služby proto v 10.30 hodin zaháji-ly údržbu komunikací prostřednictvím chodníkových sypačů a ve 14.30 hodin byly chodníky ve městě schůdné. Žalované město tedy dodrželo lhůtu 24 hodin stanovenou pro zmírnění závad chodníků a I. pořadí důležitosti. Žalovaný rovněž odkázal na dopis technických služeb ze dne 28. 3. 2017 zn. [spisová značka], který obsahoval vyjádření správce komunikací k úrazu žalobkyně a provádění údržby dotčeného chodníku. Ve vyjádření bylo poukazováno na Plán zimní údržby 2016 2017, který v souladu s prováděcí vyhláškou č. 104/1997 Sb. vydala Rada [územní celek] a podle něhož jsou Technické služby povinny jako správce při údržbě komunikací postupovat. V daném případě byl postup údržby dle předmětného plánu ze strany Technických služeb dodržen.

4. Žalované město ve svém vyjádření dále upozornilo na rozsah, způsob a lhůty zmírňování závad ve schůdnosti chodníků, které byly v souladu se Zákonem stanoveny v Nařízení obce a tyto povinnosti, včetně lhůt byly v plném rozsahu žalovaným městem dodrženy. Vydání takového nařízení zákon stanovuje proto, že není v silách žádné obce odstranit/zmírnit veškeré závady ve schůdnosti způsobené povětrnostními situacemi v okamžiku jejich vzniku, když zpravidla vznikají na území celé obce najednou. Proto jsou stanoveny priority udržování jednotlivých komunikací a jim odpovídající lhůty ke zmírňování závad ve schůdnosti tak, aby byla údržba města v těchto lhůtách zvládnutelná s ohledem na velikost řešeného území a dostupnou techniku a pracovní sílu. Žalované město zdůraznilo, že jeho odpovědnost za stav komunikací ve městě stanovená zákonem není absolutní, jak by bylo možné pochopit ze závěrů učiněných v žalobě. Zákon dává žalovanému možnost se odpovědnosti za škody způsobené stavem komunikace zprostit, pokud prokáže, že provedl patřičné kroky vedoucí ke zmírnění závad způsobených povětrnostními situacemi. Žalované město tyto kroky učinilo a bylo proto přesvědčeno, že z důvodů shora uvedených, neodpovídalo za škodu, která žalobkyni vznikla.

5. Žalované město mělo dále za to, že ve věci nemělo pasivní legitimaci. Podle ustanovení § 27 odst. 6 Zákona, je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2-4 Zákona je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. Správa komunikací ve vlastnictví žalovaného města a jejich údržba je předmětem hlavní činnosti Technických služeb dle čl. 3 zřizovací listiny této organizace vydané žalovaným městem. Žalobkyně se dle názoru žalovaného města měla svého nároku domáhat, nikoliv na žalovaném, ale vůči Technickým službám [územní celek] příspěvkové organizaci. O této skutečnosti byla žalobkyně informována pojišťovnou žalovaného města, a to v dopise ze dne 31. 5. 2017, jímž byla žalobkyně informována o výsledku šetření škodné události. Tento dopis byl navržen jako důkaz samotnou žalobkyní.

6. Vedlejší účastník na žalované straně (dále jen,,Pojišťovna“) k věci uvedla, že odpovědnost dle § 27 odst. 3 Zákona je spojována s takovým stavem komunikace, který tvoří závadu ve schůdnosti ve smyslu ustanovení § 26 odst. 7 Zákona. V podstatě jde o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti komunikace, způsobenou vnějšími vlivy, a to změnu natolik významnou, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat. Dle § 27 odst. 3 zákona se vlastník komunikace své odpovědnosti může zprostit, pokud prokáže, že nebylo v mezích možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Pojišťovna upozornila na závěry v nálezu sp. zn. I. ÚS 2315/15, v němž dospěl Ústavní soud mimo jiné k tomu, že domáhal-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uváděl, že tato újma vznikla kvůli stavu místní komunikace, je třeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci toho se soudy mohou zabývat veškerými okolnostmi případu, včetně toho, zda chodec zvolil z více možných cest tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv atd.. Na druhé straně je ovšem třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec, a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Tyto své závěry pak musí obecné soudy promítnout do aplikace odpovědnosti za závadu ve schůdnosti v konkrétním případě. Ústavní soud v tomto nálezu dospěl k závěru, že závada ve schůdnosti upravená ve smyslu ustanovení § 26 odst. 7 Zákona nemá nad rámec popsaných kritérií žádný další zvláštní obsah, má pouze zajistit spravedlivou rovnováhu mezi právy a povinnostmi vlastníků a uživatelů – o pozemních komunikací teč Ústavní soud v tomto nálezu odmítl jako protiústavní rozhodovací praxi obecných soudů, které při hodnocení důvodnosti nároku náhrady škody na zdraví vzniklé na místní komunikaci brali v potaz pouze předvídatelnost či nepředvídatelnost změny ve schůdnosti chodníku a nezkoumaly, nakolik vzniku újmy přispěl sám chodec, a nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace (k obdobným závěrům dospěl Ústavní soud rovněž v nálezu II. ÚS 2077/14). To ovšem neznamená, že se míra předvídatelnosti změn ve schůdnosti chodníku stala ústavně nepřijatelným či relevantním kritériem. Obecné soudy by měly předvídatelnost změn ve schůdnosti chodníku brát v potaz jako jedno z kritérií pro posouzení konkrétních skutkových okolností případu, rozlišení na předvídatelnost a nepředvídatelnost změn ve schůdnosti chodníku však nesmí být kritériem jediným viz. nález Ústavního soudu II. ÚS 4100/19 ze dne 14.5.2020 25/. k chodcům tak zákon ukládá povinnost přizpůsobit stavebnímu a dopravně technickému stavu chodníku (§ 19 odst. 1 zákona), totéž lze dovodit, pokud jde o povětrnostní situaci a její důsledky § 26 odst. 2 a 7 zákona). Chodci tak mají povinnost obecně usilovat o to, aby jim újma nevznikla. V zimě či při náledí chodci musí, pokud existuje více cest na totéž místo, volit ošetřenou cestu, neboť tu, která se jeví jako bezpečnější. Takové situaci musí rovněž přizpůsobit, například svou obuv. Soudy jsou poviny zkoumat všechny okolnosti případu, aby zjistili, na kolik chodec Dostál své povinnosti předejít vzniku újmy viz nález sp. zn. I.ÚS 2315/15 ze dne 12.4.2016 96/.

7. Pojišťovna dále poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, kde se podle jejího názoru ustálil závěr, podle něhož právní úprava obsažená v příslušném zákoně zakládá přísnou, tzv. objektivní odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za škody, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je ovšem spojena jen s výskytem závady ve sjízdnosti či schůdnosti, jak je definuje příslušný Zákon. Naplnění pojmu závady ve schůdnosti ve smyslu příslušného Zákona, s nímž se pojí vznik objektivní odpovědnosti vlastníka chodníku (místní komunikace), tak bylo v minulosti shledáno, například v případě chodce, jenž utrpěl úraz při chůzi na, jinak rovném chodníku zakopnutím o prorůstající kořeny stromu vysazeného na vedlejším pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1304/2006), v případě chodkyně zraněné při pádu na zledovatělé ploše bílého dopravního značení přechodu pro chodce za situace, kdy okolní komunikace byly suché a námraza nebyla pouhým okem rozpoznatelná (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4126/2014), v případě chodce, který uklouzl na ojedinělé vytvořené ledové plotně, jenž nebyla vidět pro zakrytí nepatrným sněhovým popraškem (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 542/2014), v případě chodkyně, která utrpěla úraz poté, co uklouzla na pásu zmrzlé vody vytékající z okapu, přičemž zdroj vody a náledí nemusel být při běžném tempu chůze zřejmý a samotný led nebyl pro zakrytí sněhem viditelný (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 542/2014), v případě chodce, jenž utrpěl úraz v důsledku podklouznutí a pádu na ojedinělé a neočekávané, nepatrně zlomené ploše s prohloubní, jejíž existence byla i bez zasněžení zjistitelná jen se zvýšeným vizuálním úsilím (usnesení Nejvyšího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3042/2016).

8. Naopak absence závady ve schůdnosti ve smyslu příslušného Zákona, a tedy i z ní plynoucí objektivní odpovědnosti vlastníka komunikace, byla předvídatelnost vzniklé závady deklarována typicky v případech chodců zraněných při pádu na chodnících pokrytých souvislou vrstvou námrazy nebo sněhu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1535/2011, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1158/2013) nebo například při pádu chodce na sice ojedinělé, avšak při vynaložení obvyklé opatrnosti rozpoznatelné z ledové zledovatělé části chodníku, jíž bylo možno se vyhnout (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3701/2009). Míra předvídatelnosti jako definiční znak„ závady ve schůdnosti“ je pak odvozen od celkového stavu komunikace, který je každý chodec povinen vyhodnotit, jak mu ukládá ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Požadavek, aby s obvyklou mírou pozornosti zvážil, v jakém stavu se přibližně nachází úsek komunikace, kam hodlá vstoupit, tak nemůže být pro chodce nijak nepřiměřený, nečekaný či překvapivý.„ Závadou ve schůdnosti“ (u vozidel sjízdnosti) je pak pouze místo, které se k celkovému stavu komunikace a okolním poměrům vymyká svou sníženou kvalitou, přičemž je právě ona nepředvídatelnost pro chodce, který jinak volí způsob chůze přizpůsobený obecně panujícím podmínkám viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020. Pojišťovna tak dospěla k přesvědčení, že v daném případě se nemohlo jednat o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou by žalobkyně při obezřetné chůzi respektující stav komunikace a důsledky povětrnostních vlivů nemohla předpokládat a účinně na ně reagovat.

9. Dále Pojišťovna upozornila na podstatnou skutečnost, že k úrazu žalobkyně došlo v zimním období, kdy je nutné do značné míry s ohledem na ráz počasí, možné problémy se schůdností předpokládat. Zejména v situaci při takto specifických povětrnostních podmínkách (mráz v kombinaci s mrholením). Navíc dle tvrzení žalobkyně měl být chodník pokryt zcela ledovou vrstvou, proto žalobkyně raději zvolila cestu přes trávník. Je tak zcela nepochopitelné, proč při vědomosti možného nebezpečí uklouznutí žalobkyně opustila schůdný trávník a následně vstoupila na zledovatělý chodník. Důvody, pro něž měla žalobkyně vstoupit na předmětný chodník, nebyly neodkladného charakteru, přičemž žalobkyně mohla pro bezpečný návrat domů využít opět schůdný trávník a předejít tak vzniku škody. V daném případě se proto dle názoru Pojišťovny nemohlo jednat o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti pozemní komunikace, jíž by chodec při obezřetné chůzi respektující stav komunikace a důsledky povětrnostních vlivů nemohl předpokládat a účinně na ni reagovat.

10. Dle vyjádření technických služeb byla sjízdnost a schůdnost komunikací zajišťována dle plánu zimní údržby 2016 2017. Konkrétně v daném místě byl chodník ošetřen pluhováním a posypem drtí dne 8. ledna 2016, když k následné změně ve schůdnosti začalo docházet až změnou klimatických podmínek dne 10. ledna 2016 v ranních hodinách, na což bylo správcem komunikací reagováno zahájením údržbových prací. V daném místě byl dle vyjádření správce komunikace proveden posyp v 11.20 hodin téhož dne, z čehož je zřejmé, že tak byla splněna povinnost vyplývající z plánu zimní údržby 2016 2017, když zmírnění závady schůdnosti místní komunikace, konkrétně chodníku před mateřskou školou [obec] bylo zajištěno do 24 hodin.

11. Pojišťovna dále sporovala jednotlivé dílčí nároky, jichž se žalobkyně předmětnou žalobou domáhala. Uvedla, že znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přesněji výše bolestného a ztížení společenského uplatnění je sporován hned z několika důvodů. Při zpracování znaleckého posudku neměl [anonymizováno] [příjmení] k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci žalobkyně, zejména chybělo období před předmětným úrazem tak, aby zohlednil případné dřívější úrazy, degenerativní změny atd.. Dále specializací [anonymizováno] [příjmení] bylo soudní lékařství, nikoliv přímo ortopedie, popřípadě stanovení imateriální újmy, která by pro daný spor byla jistě vhodnější. Z ohledu vedlejšího účastníka je však zcela zásadní, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] má pozastavenu znaleckou činnost, tudíž není schopen řádně obhájit své závěry před soudem. S odkazem na ustanovení § 2960 o.z. uvedla pojišťovna, že požadovaná náhrada za asistenční služby je zcela nepřezkoumatelná, když není zřejmé, jakým způsobem dospěla žalobkyně, jak k počtu hodin, a tak i k částce 120 Kč za hodinu. Dále není zřejmé, když skutková tvrzení v tomto směru v žalobě absentují, zda byla tato činnost vykonávána rodinnými příslušníky nad rámec tzv. rodinné solidarity. Z dikce předmětného ustanovení pak rovněž vyplývalo, že se nejedná o jakékoliv náklady, nýbrž pouze o účelně vynaložené. S odkazem na dosavadní judikaturu řešící danou problematiku náhrada nákladů spojených s péčí o osobu poškozenou na zdraví náleží za situace, kdy potřebný rozsah domácích prací a celkové výpomoci ze strany osoby blízké přesahuje běžnou standardní úroveň rodinné spolupráce a solidarity. Při určování výše náhrady vynaložených na péči o poškozeného lze analogicky vyjít z vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí číslo 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Dle ustanovení § 5 a zároveň i § 6 předmětné vyhlášky jak u osobní asistence, tak u pečovatelské služby, by částka 120 Kč za hodinu požadovaná žalobkyní byla akceptovatelná, ale to však pouze v případě doplnění skutkových tvrzení a důkazů k nutnosti znát podobu a rozsah konkrétní péče ze strany dcery žalobkyně. Dále by celková požadovaná částka musela odpovídat pouze skutečně spotřebovanému času.

12. Na základě skutečností tvrzených na obranu proti podané žalobě upozorňující na nedostatek pasivní legitimace žalovaného soud zjišťoval skutkový stav z listin, kterými by bylo možné dovodit, zda podmínka pasivní legitimace žalovaného je v daném sporu splněna. Tak bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 20.3.2017 osloven dopisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [titul] prohlašujícím, že zastupuje žalobkyni. V tomto dopise popsal pisatel skutkový děj, kterým mělo dne 10.1.2016 dojít k úrazu žalobkyně, a který se zcela shoduje s dějem, popsaným v odst. 1 tohoto rozsudku, dále zde pisatel vylíčil, jakým způsobem se žalobkyně léčila a jaké následky pro její další život měl daný úraz, který utrpěla. Pisatel zde rovněž uvedl, že dne 20.1.2016 podala žalobkyně v podatelně [stát. instituce] o náhradu škody za úraz“ adresovanou k rukám [anonymizována dvě slova] 31.1.2017 obdržela žalobkyně telefonickou informaci, že pojišťovna Technických služeb případ vrátila zpět a distancuje se od něho. Pisatel v tomto dopise upozorňuje žalovaného na skutečnost, že odpovědným k náhradě škody je [anonymizováno] nikoliv pojišťovna.

13. Z dopisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [titul] [stát. instituce] ze dne 27.3.2017 nazvaném:,,Doplnění výzvy k plnění podle § 142 o.s.ř. ze dne 20.3.2017 soud zjistil, že žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení náhrady škody v celkové výši 715 308,30Kč na bankovní účet bez uvedení konkrétní lhůty.

14. Z dopisu vedlejšího účastníka na straně žalované ze dne 31.5.2017 adresovanému [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [titul] soud zjistil, že Pojišťovna informovala [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [titul] o tom, že odpovědnost za škodu podle § 27 odst. 6 Zákona, je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, stíhá tohoto správce. V daném případě tak Technické služby [územní celek]. Dále jej upozornila na dikci ust. § 26 odst. 7 Zákona o tom, že závadou ve schůdnosti je pouze taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu a technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

15. Z dopisu vedlejšího účastníka na straně žalované ze dne 31.5.2017 adresovanému [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [titul] soud dále zjistil, že Pojišťovna informovala [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [titul] o tom, že z dokladů doložených Technickými službami vyplynulo, že správce komunikace učinil vše, aby zmírnění závad ve schůdnosti zajistil. Ze strany pojištěného města tak nedošlo k žádnému zanedbání v údržbě uvedené komunikace. Zároveň pojišťovna uvedla, že Technické služby nejsou odpovědné za vzniklou škodu a škodnou událost Pojišťovna odkládá bez náhrady újmy.

16. Z dopisu Pojišťovny ze dne 28. 6. 2017 adresovanému [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [titul] soud zjistil, že pojišťovna obdržela nesouhlas žalobkyně s obsahem sdělení Pojišťovny ze dne 31. 5. 2017. Zejména nesouhlas s argumentací o tom, že Technické služby prováděly údržbu v souladu s plánem zimní údržby komunikací, když skutečnost, že na předmětném chodníku byla prováděna údržba jednou za 24 hodin, neznamenala, že v případech hodných zřetele nebylo třeba takovouto údržbu provádět častěji, zejména vzhledem k povětrnostním vlivům a vyvíjejícímu se aktuálnímu počasí.

17. Z dopisu pojišťovny ze dne 28. 6. 2017 adresovaném [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [titul] soud zjistil také to, že na základě § 9 odst. 3 zákona byl Technickými službami vypracován plán zimní údržby pro zimní období 2015 2016 Lhůta pro zmírňování závad ve schůdnosti pro chodníky zařazené do I. pořadí důležitosti je do 24 hodin od výjezdu prvních mechanismů. Doba určená pro výjezd mechanismu od vzniku závady je stanovena v pracovní dny do 30 minut a mimo pracovní dny do 60 minut. Jedinou odchylku od běžné pravidelné údržby, kterou plán zimní údržby uvádí, je pouze v případě kalamitní situace, to je nadměrného spadu sněhu, kdy je prováděn strojní úklid a odvoz sněhu v pracovní dny i mimo pracovní dobu v časovém rozsahu od 18. 00 do 02.00 hodin. Pojišťovna v archivu počasí ověřila, že na den 10. ledna 2016 nebyla vyhlášena kalamitní situace. Zmírňování závad tedy probíhalo standardně. Z deníku zimní údržby je zřejmé, že Technické služby zmírňování závad ve schůdnosti prováděly a na všech chodnících provedly ve stanovené lhůtě. Žádný právní předpis nedává vlastníkovi komunikace za povinnost provádět údržbu častěji, než je stanoveno plánem zimní údržby. Proto Pojišťovna pojištěného neshledala odpovědným za úraz, který žalobkyně utrpěla.

18. Z dopisu žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] [titul] ze dne 26. 7. 2017 soud zjistil, že odbor majetku [anonymizováno] na základě stanoviska Pojišťovny předložil k projednání Radě [stát. instituce] zprávu ve věci požadavku na odškodnění úrazu žalobkyně ze dne 10. ledna 2016. Na základě usnesení Rady města [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] [územní celek] není odpovědné za úraz žalobkyně, který se stal dne 10. ledna 2016, ani za jeho následky. [územní celek] dodrželo všechny své povinnosti související s údržbou předmětného chodníku, včetně lhůt pro zmírňování závad ve schůdnosti a nevznikla mu tedy povinnost nahradit žalobkyni jakoukoliv škodu s úrazem spojenou.

19. Z nařízení [stát. instituce] číslo 7/2012, kterým se stanovuje rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic ze dne [datum] soud zjistil, že město v tomto nařízení stanovilo lhůty pro odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic, způsobených povětrnostními situacemi a jejich důsledky, a to tak, že určilo 2 skupiny podle pořadí důležitosti. Do I. pořadí důležitosti byly zařazeny komunikace uvedené v příloze tohoto nařízení, včetně přechodu pro chodce na místních komunikacích a průjezdních úsecích silnic ve lhůtě nejpozději do 24 hodin po spadu sněhu nebo způsobeném znečištění a a do II. pořadí důležitosti byly zařazeny ostatní komunikace neuvedené v příloze nařízení ve lhůtě nejpozději do 48 hodin po odstranění závad na komunikacích I. pořadí důležitosti.

20. Z přílohy nařízení [stát. instituce] číslo 7/2012, kterým se stanovuje rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic soud zjistil, že [ulice] ulice byla zařazena do I. pořadí důležitosti, a to úsek od ulice [ulice] ke školce v ulici [anonymizováno] (pravostranných chodník).

21. Z dopisu Technických služeb [územní celek] ze dne 28. 3. 2017 určeného žalovanému soud zjistil, že zajištění sjízdnosti schůdnosti komunikací (silnice, chodníky) se v plánu zimní údržby 2015 2016 provádělo dle aktuálních klimatických podmínek. O zásahu rozhodoval dispečink Technických služeb v součinnosti s příslušným vedoucím pracovníkem a mimo pravidelnou pracovní dobu Technických služeb rozhodoval o zásahu určený hotovostní technik. Důvodem k ošetření chodníků ve zjišťovaném dni byla změna klimatických podmínek, které způsobily zhoršení stavu komunikací. Změna klimatických podmínek byla zjištěna v 8.00 hodin ráno dne 10. ledna 2016, kdy byla teplota -1,5 stupně Celsia a mrholení. V 10.00 hodin byla teplota -1 °C a mrholení, vozovky mokré, sjízdné, chodníky začínají namrzat. Byl povolán chodníkový sypač [anonymizováno] a [anonymizováno] [číslo] (na telefonickou výzvu, byla neděle). V 10.30 byl výjezd chodníkových sypačů, konkrétně [anonymizováno] [číslo] ošetřoval úsek číslo 4, jehož součástí je [ulice] ulice. Posyp úseku číslo 4 byl ukončen ve 14.30 hodin – viz denní záznamy čísla listů: [číslo]. Ošetření chodníků v [anonymizováno] ulici bylo zařazeno do I. třídy důležitosti a bylo ošetřeno ve stanovené lhůtě dle plánu zimní údržby 2015 2016. Předchozí ošetření chodníku v [anonymizováno] ulici bylo provedeno dne 8. ledna 2016, a to pluhováním a sypáním drtě – viz denní záznam list [číslo].

22. Z dopisu Technických služeb [územní celek] ze dne 28. 3. 2017 určeného žalovanému bylo dále zjištěno, že lhůty pro zmírnění (ne úplné odstranění) závad ve schůdnosti místních komunikací jsou stanoveny v následujících lhůtách od výjezdu prvních mechanismů: I. pořadí důležitosti do 24 hodin, II. pořadí důležitosti po ošetření chodníků zatřídění do I. pořadí důležitosti v pracovní dny od 6.30 hodin do 15.00hodin.

23. Ze zřizovací listiny Technických služeb [územní celek], příspěvkové organizace, jejího úplného znění účinného od 1.1.2019 a schválené usnesením zastupitelstva města [číslo] z 12. 12. 2018, které nahradilo původní zřizovací listinu účinnou od 18. 3. 2014 na základě usnesení zastupitelstva města [číslo] ze 17. 3. 2014 z čl. 3 soud zjistil, že účelem, k němuž byla organizace zřízena, bylo uspokojování potřeb osob nacházejících se na území města, a to péčí o veřejně užívané statky, poskytováním služeb a plněním úkolů města podle některých právních předpisů.

24. Ze zřizovací listiny Technických služeb [územní celek], příspěvkové organizace, jejího úplného znění účinného od 1.1.2019 a schválené usnesením zastupitelstva města [číslo] z 12. 12. 2018, které nahradilo původní zřizovací listinu účinnou od 18. 3. 2014 na základě usnesení zastupitelstva města [číslo] ze 17. 3. 2014 z čl. 1-3 soud zjistil, že zřizovatel- [územní celek], zřídil s účinností od 1.1.1994 příspěvkovou organizaci v souladu s ustanoveními zákonů č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších předpisů a číslo 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ve znění pozdějších předpisů s názvem Technické služby [územní celek], příspěvková organizace. Předmět hlavní činnosti vymezil zřizovatel, mimo další činnosti jako hlavní označené, také: Správu, opravy a údržbu místních a zřizovatelem určených účelových komunikací a jejich součástí, čištění a zimní údržbu silnic, místních a zřizovatelem určených účelových komunikací a jejich součástí.

25. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: [územní celek] zřídilo od 1.1.1994 příspěvkovou organizaci nazvanou Technické služby [územní celek], příspěvková organizace, mezi jejíž hlavní předměty činnosti zařadil zřizovatel také správu, opravy a údržbu místních a zřizovatelem určených účelových komunikací a jejich součástí, čištění a zimní údržbu silnic, místních a zřizovatelem určených účelových komunikací a jejich součástí. Tato příspěvková organizace za účelem plnění tohoto předmětu své činnosti postupovala dle nařízení žalovaného 7/2012 a vypracovala plán zimní údržby komunikací, který respektoval rozdělení komunikací na území statutárního města podle pořadí důležitosti z přílohy citovaného nařízení při obstarávání a zajišťování jejich schůdnosti v zimním období. [ulice] ulice od ulice [ulice] ke školce v ulici [anonymizováno] byla zařazena do tzv. I. pořadí důležitosti s povinností Technických služeb do 24 hodin po spadu sněhu nebo způsobeném znečištění odstranit závady ve schůdnosti chodníku. Žalobkyně se rok po způsobeném úrazu v březnu 2017 obrátila na žalovaného prostřednictvím svého zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [titul] a dožadovala se náhrady utrpěné škody. Tuto škodu vyčíslila v březnu 2017 na částku 715 308,30 Kč. Zástupce žalobkyně byl dopisem Pojišťovny ze dne [datum] vyrozuměn o tom, že je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce je tento správce povinen namísto vlastníka nahradit škodu i o tom, že za daného stavu věcí je tímto správcem a osobou povinnou k náhradě škody příspěvková organizace žalovaného Technické služby [územní celek], příspěvková organizace. Dále byla žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyrozuměna o tom, že tento správce na základě ustanovení § 9 odst. 3 Zákona stanovil plán zimní údržby, a to i pro zimní období 2015 2016 a že lhůty pro zajištění schůdnosti chodníku v [anonymizováno] ulici byly dodrženy. Žalobkyně se na Technické služby jako na správce komunikací sama neobrátila a k náhradě škody příspěvkovou organizaci nevyzvala. Dne 27.3.2017 zaslala prostřednictvím svého zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [titul] žalovanému výzvu k úhradě náhrady škody ve výši 715 308,30Kč. Dne 24.5.2018 podala u zdejšího soudu žalobu, ve které označila za odpovědný subjekt žalovaného, když odkázala na judikatorní závěry, zejména na nález Ústavního soudu ze dne 12.4.2016 č.j . ÚS 2315/15 o tom, že vlastník komunikace je povinen zajišťovat úklid a zimní údržbu chodníků, aby se úrazům chodců předcházelo a zabránilo.

26. Na daný skutkový stav aplikoval soud následující právní předpisy: Podle ust. § 2894 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění.

27. Podle ust. § 2900 o.z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

28. Podle ust. § 2896 o.z. škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.

29. Podle ustanovení § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

30. Podle ustanovení § 2968 škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

31. Podle ust. § 9 odst. 3 Zákona vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace je povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. Výkon správy může vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace zajišťovat prostřednictvím správce, jímž je právnická osoba zřízená nebo založená vlastníkem dálnice, silnice nebo místní komunikace za podmínky, že je vůči ní vlastník po celou dobu výkonu správy ovládající osobou. Vlastník, popřípadě správce, mohou dílčími činnostmi v rámci správy dálnice, silnice nebo místní komunikace, zejména činnostmi souvisejícími s údržbou a opravami dotčené dálnice, silnice nebo místní komunikace, pověřit osobu vybranou postupem podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek) nebo kraj u silnic I. třídy nacházejících se v jeho územním obvodu na základě veřejnoprávní smlouvy; tato osoba nebo kraj se nestávají správcem dotčené pozemní komunikace.

32. Podle ust. § 9 odst. 4 Zákona je-li výkon správy dálnice, silnice nebo místní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, musí zahrnovat alespoň pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy, a vlastník musí zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup identifikační údaje správce, vymezení pozemních komunikací, jejichž správu vykonává, a rozsah jím vykonávané správy. Povinně zveřejňovanými identifikačními údaji správce jsou obchodní firma nebo název, adresa sídla a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno; je-li správcem kraj, je povinně zveřejňovaným identifikačním údajem pouze jeho název.

33. Podle ust. 26 odst. 2 Zákona v zastavěném území jsou místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

34. Podle ust.§ 27 odst. 3 Zákona je vlastník místní komunikace nebo chodníku povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

35. Podle ust. § 27 odst. 6 Zákona je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. Vlastník pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody.

36. Podle ust. 27 odst. 7 Zákona prováděcí předpis blíže vymezí rozsah, způsob a časové lhůty pro odstraňování závad ve sjízdnosti dálnice, silnice a místní komunikace. Obec stanoví nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic.

37. V daném případě na základě aplikace shora uvedených právních předpisů na daný skutkový stav soud dospěl k závěru, že žalovaný skutečně nebyl v řešeném případě pasivně legitimován k náhradě žalobkyní tvrzené škody, ale byly to Technické služby [územní celek], příspěvková organizace. [územní celek] zřídilo uvedenou příspěvkovou organizaci mimo jiné také k výkonu správy, oprav a údržby místních a zřizovatelem určených účelových komunikací a jejich součástí, k čištění a zimní údržbě silnic, místních a zřizovatelem určených účelových komunikací a jejich součástí (dále jen,,činnost správce“). Žalovaný prokázal i tu skutečnost, že tento výkon činnosti správce zahrnoval pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. Povinnost vlastníka zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup identifikační údaje správce, vymezení pozemních komunikací, jejichž správu vykonává, a rozsah jím vykonávané správy je splněna prostřednictvím webových stránek a to konkrétně odkazu: [webová adresa] a odkazu [webová adresa]. Ke změnám v odpovědnostním vztahu za úrazy způsobené závadami ve schůdnosti pozemních komunikací došlo zákonem č. 268/2015 Sb. s účinností od 31.12.2015, konkrétně bodem 56: V § 27 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:„ (6) Je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. Vlastník pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody.“. Z důvodové zprávy k tomuto zákonu vyplývá, že ustanovení týkající se odpovědnosti za škody vzniklé uživatelům pozemních komunikací se formulačně upravují tak, aby byly v souladu s terminologií užívanou po rekodifikaci soukromého práva. Dále dochází k úpravám reagujícím na změnu pojetí správy pozemní komunikace. Pokud je výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, dochází k přenosu odpovědnosti za škodu spojenou s pozemní komunikací na správce. Tento krok směřuje ke sjednocení prozatím nejednotné praxe (otázka, zda odpovědnost nese vlastník nebo správce, na kterého vlastník přenesl svá oprávnění). Zároveň je vlastník pozemní komunikace ponechán v pozici ručitele za odpovědnostní závazky správce tak, aby nemohlo dojít ke zhoršení postavení poškozeného. Žalobkyně však správce nekontaktovala, oslovila pouze žalovaného, který v rámci zákonného pojištění žalobkyni prostřednictvím Pojišťovny na změnu v odpovědnosti za způsobenou škodu upozornil, jak bylo zjištěno z provedené korespondence mezi stranami tohoto sporu.

38. Podle ust. § 2021 odst. 1 o.z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

39. V daném případě žalobkyně nevyzvala Technické služby [územní celek], příspěvkovou organizaci k plnění náhrady škody, ale podle provedené korespondence stran tak učinila dne 20.1.2016 vůči žalovanému, kdy se domnívala, že odpovědným k náhradě škody je [stát. instituce] Ani poté, co byla na tento rozpor upozorněna Pojišťovnou (dopisem ze dne 31.5.2017) svůj postup nenapravila a výzvu dlužníkovi – Technickým službám, nezaslala. [územní celek] tedy nemělo být žalováno. Z textu žaloby je pak nepochybné, že žalobkyně se náhrady škody domáhala vůči žalovanému městu nikoliv z titulu ručení, ale z důvodu přímé odpovědnosti vlastníka komunikace.

40. Na základě shora poskytnuté argumentace a aplikace právních předpisů byl soud toho názoru, že obrana žalovaného spočívající v poukazu na nedostatek pasivní legitimace jako podmínky řízení vyplývající z hmotného práva, že žalovaná osoba je nositelem těch povinností, které jí ze zákona vyplývají, byla úspěšná a žalobě tak nebylo možné vyhovět.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, jako nezastoupenému účastníku podle vyhl. č. 254/2015 Sb. náhradu nákladů řízení spočívající v paušální náhradě za jeden úkon ve výši 300Kč, když podle obsahu spisu žalovaný učinil ve věci písemné vyjádření k žalobě, přípravu k jednání dne 1.7.2021, účast na jednání dne 1.7.2021, doplňující vyjádření ze dne 19.9.2021, přípravu k jednání dne 20.9.2021 a účast na jednání dne 20.9.202 Celkem 6x 300Kč, tj. 1800Kč.

42. Pokud se jednalo o náhradu nákladů ve prospěch vedlejšího účastníka na žalované straně tj. Pojišťovny, rozhodoval soud o jejich náhradě rovněž ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za stavu, kdy Pojišťovna byla v řízení zastoupena advokátem. Náklady na právní zastoupení vedlejšího účastníka na žalované straně podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 88 608,30Kč se sestávaly z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 722 808 Kč sestávající z částky 11 220 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 18.12.2020, účast na jednání dne 1.7.2021, doplňující vyjádření ze dne 16.9.2021 a účast na jednání dne 20.9.2021 od 9:15 do 11:20 hod. (dva úkony) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady podle § 13 a. t. v celkové částce 4 110 Kč, když cestovné činilo za cestu z Plzně do Chomutova a zpět při vzdálenosti obou měst 108km, vozem [registrační značka], při spotřebě benzinu Natural 95, 5,07 l/100km, při ceně benzínu 27,80Kč částku 1255Kč za jednu cestu tam a zpět, (dvě cesty celkem dne 1.7.2021 a 20.9.2021), náhrada za promeškaný čas na cestě za osm započatých půlhodin 100Kčx8, 800Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 73 230 Kč ve výši 15 378,30 Kč.

43. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn skutečností, že mezi účastníky řízení na žalované straně podle obsahu spisu ke vzniku žádných nákladů nedošlo.

Poučení