30 C 185/2023

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Generali Česká pojišťovna a.s., IČO 45272956 sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátem JUDr. Robertem Němcem, LL.M. sídlem Jáchymova 26/2, 110 00 Praha 1 pro zaplacení 43 982 Kč takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 982 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 982 Kč od 5. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 15 294,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou , doručenou ke zdejšímu soudu dne 7.8.2023, domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši 43.982,- Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy č. [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] (dále jen "Pojistná smlouva"). Pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 56 SOZ, kterým byl do SOZ implementován na základě směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen "Směrnice"), a to ujednání 1.5., 1.6., 3.1. a 3.

2. Doplňkových pojistných podmínek ŽP-DPP-SLUP-0004 (dále jen "DPP") Pojistné smlouvy (dále jen "Dotčená ujednání"). Zneužívající povahu žalobkyně dovozuje na základě jejich údajné obsahové neurčitosti, v důsledku které žalobkyně neví, jak je tvořena kapitálová hodnota pojištění a jaká je výše nákladů. Z tohoto důvodu je smlouva SOZ absolutně neplatná jako celek a neplatný je též dodatek k této pojistné smlouvě ze dne 3.9.2021 . Pojistná smlouva byla ukončena na základě žádosti žalobkyně ze dne 17. 4. 2023.Žalovaná vyplatila žalobkyni odkupné ve výši 115 018 Kč. V mezidobí vyplatila žalovaná žalobkyni 7 000 Kč. Žalobkyně zaplatila na pojistném žalované celkem 166 000 Kč a z titulu bezdůvodného obohacení jí žalovaná dluží dalších 43 982 Kč .Dále požaduje žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení, když 19.7.2023 dne marně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou k zaplacení předmětné jistiny.

2. Samotnou výši odkupného /resp. jeho vypočtení/ ve výši 115 018 Kč žalobkyně nečinila spornou.

3. Žalovaná žádá zamítnutí žaloby. Žalobkyně zcela pomíjí fakt, že Pojistná smlouva se právní úpravou SOP již neřídí. Pojistná smlouva totiž byla na základě dohody žalobkyně s žalovanou podřízena právní úpravě zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "OZ"), a to v souladu s § 3028 odst. 3 OZ. Tato dohoda je také obsažena v dodatku k pojistné smlouvě č. 7053565610 ze dne 22. 11. 2010 (dále jen "Dodatek"), konkrétně pak v čl. 1 odst. 1.2 tohoto Dodatku.

4. Dohoda o tzv. opt-in do úpravy OZ totiž představuje samostatné smluvní ujednání, které je právně nezávislé na smlouvě či jiném jednání, v rámci kterého je tato dohoda činěna. I kdyby tedy měl být dodatek v částech týkajících se konkrétních ustanovení Pojistné smlouvy z jakéhokoliv důvodu neplatný, ačkoliv s tím žalovaná nesouhlasí, jak bude uvedeno níže, na platnost dohody o aplikaci OZ tato skutečnost nemá vliv.

10. Žalovaná proto uzavírá, že Pojistná smlouva se s účinností k datu jejího uzavření, vč. veškerých práv a nároků s jejím uzavřením souvisejícím, řídí právní úpravou OZ a pak by žalobkyní tvrzená obsahová neurčitost odpovídala vadě neurčitosti právního jednání dle § 553 odst. 1 OZ. V souladu s odst. 2 tohoto ustanovení však platí, že "byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku . Žalovaná s tímto závěrem nesouhlasí, neboť žalobkyni byly tyto informace dostupné. I kdyby tomu však tak skutečně bylo, smluvní strany všechny tyto konkrétní částky Dodatkem dále a více specifikovaly (a to vč. opakovaného informování o dosavadním vývoji pojištění a vlivu těchto částek na kapitálovou hodnotu pojištění).

5. Konkrétní sjednanou výši dosavadního rizikového pojistného stanoví čl. 2 odst. 2.3.2 Dodatku a výši rizikového pojistného v následujících letech trvání pojištění pak stanoví čl. 3 Dodatku. Konkrétní výši počátečních nákladů stanoví čl. 2 odst. 2.3.5 Dodatku, konkrétní výši správních (administrativních) a inkasních nákladů pak stanoví čl. 5 Dodatku.

6. Co do způsobu tvorby kapitálové hodnoty pojištění, tedy konkrétního procesu alokace pojistného, pak lze plně odkázat na DPP, které tvorbu kapitálové hodnoty detailně vysvětlují. Dle DPP platí, že nejprve se z daného uhrazeného pojistného oddělí část určená k pokrytí životního pojištění včetně nákladů, jež se v souladu s bodem 2 čl. 2.6 kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou (dále též jako "KH(TÚM)"). Z KH(TÚM) se pak dle výše Dotčených ujednání strhávají srážky za jednotlivá Pojistnou smlouvou sjednaná životní pojištění, rizikové pojištění, správní náklady, inkasní náklady a splátky počátečních nákladů. Ze zbývající výše uhrazeného pojistného se vyčlení část pojistného určená k investování, jež představuje tzv. kapitálovou hodnotu negarantovanou (srov. bod 2 čl. 2.7 DPP), jejíž výše je rovna pojistnému sníženému o část, která je určena k pokrytí životního pojištění včetně nákladů, tj. KH(TÚM), a dále případně o část pojistného za doplňková pojištění.

7. Dodatek pak tento způsob tvorby kapitálové hodnoty pojištění pouze reflektuje, přičemž aktuální konkrétní částky uvádí v čl. 2 odst. 2.4 bod 2.4.1 Dodatku. Konkrétní hodnotu pojištění a odkupného pak upravuje čl. 2 odst. 2.4 bod 2.4.3 Dodatku. Co se týče dalšího vývoje pojištění a jeho kapitálové hodnoty, pak tento byl dohodnut v čl. 3 Dodatku, vč. všech konkrétních částek.

8. Žalovaná proto uzavírá, že jakákoliv hypotetická neurčitost Pojistné smlouvy, či nejasnost mezi smluvními stranami, byla vyjasněna společným jednáním účastníků řízení v souladu § 553 odst. 2 OZ uzavřením Dodatku, kterým byly ujasněny konkrétní částky veškerých rozhodných položek pro formování kapitálové hodnoty pojištění a tedy pojistného plnění.

9. Žalovaná na tomto místě také zdůrazňuje základní výkladové pravidlo presumpce platnosti obsažené v § 574 OZ, dle kterého platí, že "na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné." 10. Soud zjistil z těchto listinných důkazů: Pojistná smlouva č. [hodnota] , Životní pojistka k pojistné smlouvě č. [hodnota], Doplňkové pojistné podmínky ŽP-DPP-SLUP-0004 , Všeobecné pojistné podmínky ŽP-VPP-SLUP-0001 , Dodatek k pojistné smlouvě , Žádost o ukončení pojištění ze dne 17. 4. 2023, Informace, k ukončení pojištění ze dne 17. 4. 2023 vč. sdělení o zániku pojištění, že dne 22.11.2020 žalobkyně s právní předchůdkyní žalované uzavřely pojistnou smlouvu [Anonymizováno] Plus č. [tel. číslo] za účinnosti zákona č. 37/2004 Sb., , typ životní pojištění o lhůtním měsíčním pojistném ve výši 1 000 Kč /měsíčně s životním pojištěním pro případ smrti na 30 000 Kč, pojištění závažných onemocnění na 500 000 Kč , s úrazovým pojištěním pro případ smrti úrazem na 10 000 Kč , pojištění trvalých následků s progresivním plněním od 0,01% na 200 000 Kč , pojištění trvalé invalidity následkem úrazu na 500 000 Kč a s denním plněním za dobu nezbytného léčení 200 Kč za den a dále s pojistném určeném k investování na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou v 100 %, když obmyšlený nebyl určen .Dne 3.9.2021 uzavřely účastnice k této smlouvě dodatek s úmyslem (Preambule C) podřídit pojistnou smlouvu režimu zákona 89/2012 Sb., odstranit mezi nima jakékoli pochybnosti o obsahu smlouvy a poskytnutí žalobkyni jí zvolený benefit. Dále žalobkyně stvrdila, že byla před uzavřením smlouvy seznámena s pojistnými podmínkami , oceňovacími tabulkami a modelací budoucího vývoje pojištění V bodě 2.3.5. si smluvní strany dohodly počáteční náklady v celkové výši 14 548 Kč .

11. Dále soud zjistil z každoročně zasílaných informativních dopisů žalovanou žalobkyni a z Přehledu placení pojistného, že žalobkyně již v roce 2012 obdržela od právní předchůdkyně žalované tzv. Výroční dopis se stavem životního pojištění s uvedením informací o pojistné smlouvě, stavem smlouvy k 22.11.2012 včetně kapitálových hodnot , tento dopis žalobkyně obdržela v roce 2013 až do roku 2023 vč. kontaktu na poradce, který jí měl povinnost případné dotazy zodpovědět. Žalobkyně dne 13.2.2023 poukázala žalované poslední platbu pojistného ve výši 1 000 Kč. Od období počínaje 6.8.2020 dále žalobkyně na měsíční pojistné zaslala dalších 30 000 Kč (30 x 1 000 Kč), celkem tak 31 000 Kč.

12. Dále soud zjistil z Informace o pojistném plnění ze dne 18.4.2023, že žalobkyni bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 7 000 Kč z pojistné události (úraz) z titulu doby nezbytného léčení po dobu 35 dnů.

13. Soud tak po provedeném dokazování vzal za prokázané, že dne 17. 4. 2023 vč. sdělení o zániku pojištění, že dne 22.11.2020 žalobkyně s právní předchůdkyní žalované uzavřely pojistnou smlouvu [Anonymizováno] [Anonymizováno] č. [tel. číslo] za účinnosti zákona č. 37/2004 Sb., , typ životní pojištění o lhůtním měsíčním pojistném ve výši 1 000 Kč /měsíčně s životním pojištěním pro své dítě případ smrti na 30 000 Kč, pojištění závažných onemocnění na 500 000 Kč , a pro sebe s úrazovým pojištěním pro případ smrti úrazem na 10 000 Kč , pojištění trvalých následků s progresivním plněním od 0,01% na 200 000 Kč , pojištění trvalé invalidity následkem úrazu na 500 000 Kč a s denním plněním za dobu nezbytného léčení 200 Kč za den a dále s pojistném určeném k investování na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou v 100 %, když obmyšlený nebyl určen .

14. Dne 3.9.2021 uzavřely účastnice k této smlouvě dodatek s úmyslem (Preambule C) podřídit pojistnou smlouvu režimu zákona 89/2012 Sb., odstranit mezi sebou jakékoli pochybnosti o obsahu smlouvy a poskytnutí žalobkyni jí zvolený benefit. Dále žalobkyně stvrdila, že byla před uzavřením smlouvy seznámena s pojistnými podmínkami , oceňovacími tabulkami a modelací budoucího vývoje pojištění V bodě 2.3.5. si smluvní strany dohodly počáteční náklady v celkové výši 14 548 Kč .

15. V listopadu roku 2012 obdržela žalobkyně od právní předchůdkyně žalované tzv. Výroční dopis se stavem životního pojištění s uvedením informací o pojistné smlouvě, stavem smlouvy k 22.11.2012 včetně kapitálových hodnot , tento dopis žalobkyně obdržela v též v roce 2013 a krom roku 2014 tyto informační dopisy žalovaná žalobkyni zasílala až do roku 2023 vč. kontaktu na poradce, který jí měl povinnost případné dotazy zodpovědět.

16. Žalobkyně dne 13.2.2023 poukázala žalované poslední platbu pojistného ve výši 1 000 Kč. Od období počínaje 6.8.2020 dále žalobkyně na měsíční pojistné zaslala dalších 30 000 Kč .

17. Pojištění zaniklo ke dni 17.4.2023 na žádost žalobkyně a žalovaná vyplatila žalobkyni tzv. odkupné ve výši 115 018 Kč .

18. Po zániku smlouvy žalovaná poskytla žalobkyni z úrazového pojištění plnění ve výši 7 000 Kč .

19. Po právní stránce lze věc posoudit takto: dohoda o tzv. opt-in do úpravy OZ totiž představuje samostatné smluvní ujednání, které je na smlouvě či jiném jednání, v rámci kterého je tato dohoda činěna Pojistná smlouva se s účinností k datu jejího uzavření, vč. veškerých práv a nároků s jejím uzavřením souvisejícím, řídí právní úpravou OZ. Dle rozsudku dovolacího soudu ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 5457/2014, je "smluvní retroaktivita je však v oblasti občanského práva nejen známá, ale i přípustná. Jde o důsledek plynoucí ze zásadní smluvní autonomie. Je totiž na účastnících smlouvy, aby posoudili a rozhodli, od kterého okamžiku založí účinnost smlouvy. Tak je tomu typicky v případech, kdy smlouva podle výslovného a nepochybného projevu vůle účastníků má vstoupit do účinnosti po datu uzavření smlouvy.

20. K námitce promlčení: žalobkyně byla počínaje listopadem 2012 konče listopadem 2023 každý rok informována o stavu smlouvy vč. kapitálových hodnot , tudíž počínaje koncem roku musela vědět v kontextu s pojistnými podmínkami, pakliže měla pochybnosti či nejasnosti o obsahu smlouvy, že jsou pro ni některé části neurčité , přes tyto pochybnosti zasílala žalované každý měsíc pojistné.

21. Soudní praxe je ustálena v závěru, že dovolá-li se účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Podstatné přitom je, že nárok není možno pro promlčení soudním rozhodnutím žalobci přiznat ani v případě, že by bylo prokázáno, že existoval. Je-li tedy v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 862/2006, ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 26 Cdo 5035/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1750/2006, usnesení ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006). Účelem občanského soudního řízení totiž je rozhodnout na základě účelně a hospodárně zjištěného skutkového stavu, zda lze žalobnímu požadavku vyhovět či nikoli, tedy rozhodnout, zda žalované právo je soudně vynutitelné. Je-li tato vynutitelnost odvrácena důvodnou námitkou promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno. Zásada hospodárnosti řízení musí vést v takovém případě soud k tomu, aby se „přednostně“ zabýval jen otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé.

22. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2. OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 638 odst. 1 OZ právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Podle odst. 2 cit. ust. bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

24. Dle § 629 odst. 1 OZ promlčecí lhůta trvá tři roky. Jedná se o lhůtu subjektivní.

25. Dle § 621 OZ okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

26. Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

27. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby (lhůty) práva na vydání bezdůvodného obohacení je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu s kontraktem stiženým absolutní neplatností, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby (lhůty) od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012). Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je pro určení okamžiku začátku běhu subjektivní promlčecí lhůty rozhodná vědomost skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Tuto vědomost musela žalobkyně nabýt (nejpozději ) k seznámení se s obsahem informačního dopisu jí zaslaném v listopadu 2012 jako každá jiná svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka i schopnost jej užívat, jak má na mysli § 4 odst. 1 OZ.

28. Ustálená judikatura SDEU aplikuje zásadu efektivity (účinné soudní ochrany) v případech, kdy spotřebitelé uplatňují práva přímo vyplývající z unijního práva. SDEU zdůraznil, že pravidlo týkající se námitky promlčení není samo o sobě v rozporu se zásadou efektivity, pokud jeho použití v praxi neznemožňuje nebo nadměrně neztěžuje výkon práv přiznaných zejména směrnicí 93/13 a směrnicí 2008/48. Soudní dvůr totiž uznal, že ochrana spotřebitele nemá absolutní povahu a že stanovení přiměřených prekluzivních lhůt pro podání žaloby v zájmu právní jistoty je slučitelné s unijním právem (viz rozsudky ze dne 9. 7. 2020, Raiffeisen Bank SA proti J.B. a BRD Groupe Société Générale SA proti K.C., C-698/18 a C-699/18, a ze dne 16. 7. 2020, C.Y. proti Caixabank SA a L.G, P.K. proti Banco Bilbao Vizcaya Argentaria SA, C-224/19 a C-259/19). Článek 6 odst. 1 a článek 7 odst. 1 směrnice 93/13 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která sice stanoví nepromlčitelnost práva podat žalobu na určení neplatnosti zneužívajícího ujednání obsaženého ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, avšak pro právo podat žalobu směřující k uplatnění restitučních účinků tohoto určení neplatnosti stanoví promlčecí lhůtu, s výhradou, že jsou dodrženy zásady rovnocennosti a efektivity (v tomto smyslu viz citovaný rozsudek SDEU ve věcech C-698/18 a C-699/18, a rozsudek SDEU ve věcech C-224/19 a C-259/19).Z výše uvedeného je zřejmé, že aplikace uvedené zásady se bude týkat především sporů, jejichž předmětem je přímý nárok spotřebitele vyplývající z porušení unijního práva (typicky jde o nároky vyplývající ze zneužívajících ujednání). V projednávané věci však o takovou situaci nejde. Jde o nárok ze smlouvy kombinující prvky investiční s pojištěním uzavřené se subjektem podléhajícím orgánu dohledu (Česká národní banka), přičemž ani soud, ani orgán dohledu žádný závěr o tom, že by uzavřená smlouva obsahovala zneužívající ujednání, neučinily. Neplatnost smlouvy byla důsledkem vady některých ujednání, nikoliv důsledkem porušení unijních pravidel, které spočívá v použití zneužívajících ujednání. Žalobcův nárok není důsledkem porušení jeho práv garantovaných unijním právem, ale jde o nárok vyplývající z porušení obecných pravidel týkajících se uzavírání smluv. Nejde tudíž o případ, kdy spotřebitel dotyčný nárok nevymáhal proto, že nebyl schopen sám posoudit, zda má dotyčné smluvní ujednání zneužívající charakter, nebo že nevěděl o jeho zneužívající povaze, kdy je podle výše citovaných judikatorních závěrů nezbytné zohlednit nerovné postavení, v němž se nacházejí spotřebitelé vůči prodávajícím nebo poskytovatelům z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, a okolnost, že je možné, že spotřebitelé neznají, nebo si neuvědomují rozsah svých práv vyplývajících z unijního práva. Jinak řečeno není odůvodněn závěr, že nutnost uplatnění nároku žalobcem včas může nadměrně ztěžovat výkon práv, která mu přiznává unijní úprava, a že dotyčná úprava týkající se promlčení porušuje zásadu efektivity.

29. Nárok žalobkyně je co do částky 12 982 Kč včetně jí požadovaného příslušenství promlčen.

30. Námitka žalované není nemravná. Promlčení je zákonným institutem přispívajícím k jistotě v právních vztazích a jeho namítnutí dobrým mravům zásadně neodporuje. Výjimkou jsou situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými mravy . Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, podle něhož dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, či usnesení téhož soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1860/2011). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2438/2019).

31. Pokud jde o nepromlčenou část nároku ve výši 31 000 Kč: Podle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

32. Podle ust. § 555 odst. 1 OZ právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

33. Podle ust. § 556 OZ odst. 1 „ Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec 2).“ 34. Podle § 553 odst. 1 OZ o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

35. Podle odst. 2 cit. ust. byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

36. Nesrozumitelné je prohlášení vůle tehdy, jestliže ani pomocí výkladu (včetně zákonných vykládacích pravidel) se nepodaří zjistit, co chtěl jednající vyjádřit. O nesrozumitelné prohlášení vůle, jak ze slova samého plyne, jde, jestliže se mu nerozumí, neví se, jaká byla vůle jednajícího, co zamýšlel, jaké právní následky chtěl způsobit, jaká práva a povinnosti měly vzniknout, změnit se a/nebo zaniknout, jakého předmětu se měly týkat. V případě smlouvy je naopak obvyklé, že kontrahenti žijí a jejich rozumové schopnosti odpovídají ustanovení § 4 oZ, a že tedy - v případě potřeby - budou schopni nesrozumitelnost smluvních ujednání vyložit, resp. jiným vyjádřením sami napravit.

37. Dodatkem ke smlouvě účastnice vyjádřily vůli podřídit smlouvu právnímu režimu zákona č. 89/2012 Sb., a specifikovat a vyjasnit obsah závazkového vztahu vč. poskytnutí žalobkyni benefitu dle výběru a stvrdily, že ke dni uzavření smlouvy byla žalobkyně řádně seznámena s obsahem smlouvy vč. pojistných podmínek , jejichž výčet je uveden ve smlouvě , vč. přehledu poplatků a včetně modelace budoucího pojištění s tím , že ustanovení dodatku mají přednost před zněním smlouvy.

38. Žalobkyně tento dodatek uzavřela se žalovanou zcela dobrovolně a deklarovala tak, že považuje obsah závazku za srozumitelný a určitý. Proto žalobkyně nemůže namítat neplatnost smlouvy z důvodu zneužití či její neurčitosti či nepřiměřenosti. Sama se z titulu vzájemného smluvního ujednání domáhala po žalované pojistného plnění z titulu úrazového pojištění a žalovaná jí pojistné plnění vyplatila. Následně žalobkyně smlouvu ukončila.

39. Pokud žalobkyně namítá, že smluvní ujednání neobsahují konkrétní výši rizikového pojistného; konkrétní výši počátečních, správních a inkasních nákladů a konkrétní částky, o které bude snížena kapitálová hodnota, soud shledal, že konkrétní sjednanou výši dosavadního rizikového pojistného stanoví čl. 2 odst. 2.3.2 Dodatku a výši rizikového pojistného v následujících letech trvání pojištění pak stanoví čl. 3 Dodatku. Konkrétní výši počátečních nákladů stanoví čl. 2 odst. 2.3.5 Dodatku, konkrétní výši správních (administrativních) a inkasních nákladů pak stanoví čl. 5 Dodatku, ohledně způsobu tvorby kapitálové hodnoty pojištění, tedy konkrétního procesu alokace pojistného, pak lze plně odkázat na DPP, které tvorbu kapitálové hodnoty detailně vysvětlují. Dle DPP platí, že nejprve se z daného uhrazeného pojistného oddělí část určená k pokrytí životního pojištění včetně nákladů, jež se v souladu s bodem 2 čl. 2.6 , kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou se strhávají srážky za jednotlivá sjednaná životní pojištění, rizikové pojištění, správní náklady, inkasní náklady a splátky počátečních nákladů. Ze zbývající výše uhrazeného pojistného se vyčlení část pojistného určená k investování, jež představuje tzv. kapitálovou hodnotu negarantovanou (srov. bod 2 čl. 2.7 DPP), jejíž výše je rovna pojistnému sníženému o část, která je určena k pokrytí životního pojištění včetně nákladů, aktuální konkrétní částky uvádí v čl. 2 odst. 2.4 bod 2.4.1 Dodatku. Konkrétní hodnotu pojištění a odkupného pak upravuje čl. 2 odst. 2.4 bod 2.4.3 Dodatku. Co se týče dalšího vývoje pojištění a jeho kapitálové hodnoty, pak tento byl dohodnut v čl. 3 Dodatku, vč. všech konkrétních částek a dále případně o část pojistného za doplňková pojištění. Právě dodatek ve smlouvě tyto výkladové pochybnosti odstranil . V tomto byl projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

40. Žalobkyně tak nemá nárok na plnění z titulu bezdůvodného obohacení nepromlčeného nároku a soud její žalobu i ohledně této části nároku zamítl. zamítl.

41. Pokud jde o náhradu nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 294,40 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 982 Kč sestávající z částky 2 860 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 640 Kč ve výši 2 654,40 Kč.

Poučení