30 C 197/2014 - 636

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [příjmení] nemocnice [obec], [IČO], se sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] proti žalovanému [pojišťovna], [IČO], se sídlem [adresa žalované], o zaplacení 465.027 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 465.027 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 120.404 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 23.290 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 12.042 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 11.538 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 11.666 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 11.514 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 11.690 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 11.514 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 11.514 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 11.437 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 253 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 8.565 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 2. 949 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 8.909 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 2.781 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 8.565 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 2.949 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 6.812 Kč ode dne [datum] do [datum], z částky 4.951 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 13.765 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 16.157 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.284 Kč ode dne [datum] do zaplacení, z částky 18.629 Kč ode dne [datum] do zaplacení a z částky 18.629 Kč ode dne [datum] do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku 40.884 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se původní žalobou ze dne [datum] došlou soudu dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částky 330.608 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] došlo u zaměstnance žalobce pana [celé jméno svědka], [datum narození], pracujícího u žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako sanitář při výkonu práce v pracovní době, konkrétně při polohování pacienta na lůžku, k bolestivému lupnutí v zádech, které způsobilo zablokování zad. Pan [celé jméno svědka] nahlásil tuto událost žalobci jako pracovní úraz. V důsledku tohoto úrazu byl od [datum] do [datum] v dočasné pracovní neschopnosti. Rozhodnutím komise pro odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání při Fakultní nemocnici [obec] ze dne [datum] byl úraz kvalifikován jako pracovní a byl odškodněn žalobcem v plné výši. Žalobce je souladu s § 1 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání u žalovaného pojištěn pro případ jeho odpovědnosti jako zaměstnavatele za škodu vzniklou při pracovním úrazu nebo nemocí z povolání. Žalobce proto žalovanému dne [datum] oznámil pracovní úraz a dne [datum] byl žalovanému nahlášen vznik nároku pana [celé jméno svědka] na náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní schopnosti. V důsledku utrpěného pracovního úrazu došlo k ovlivnění pracovních schopností pana [celé jméno svědka] a jeho pracovní poměr byl upraven z vykonávané práce sanitáře na vrátného, přičemž s účinností od [datum] došlo současně ke snížení rozsahu pracovního úvazku ze 100 % na 30 %. Pracovní úraz byl žalovaným veden jako pojistná událost [číslo] přičemž dopisy ze dne [datum] a [datum] žalovaný oznámil žalobci, že se dle jeho názoru nejedná o pracovní úraz, nýbrž o obecné onemocnění pana [celé jméno svědka] a že odmítá vyplatit pojistné plnění.

2. Žalobce v žalobě zdůraznil, že poškození zdraví pana [celé jméno svědka] naplňuje všechny znaky pracovního úrazu ve smyslu § 380 odst. 1 zákoníku práce, neboť se jednalo o poškození zdraví zaměstnance, k němuž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů. Žalobci tak vzniklo právo, aby žalovaný za žalobce nahradil škodu, která panu [celé jméno svědka] při předmětném pracovním úrazu vznikla v rozsahu, v jakém za ni žalobce odpovídá podle zákoníku práce, jak vyplývá z § 2 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. Protože žalobce panu [celé jméno svědka] vyplatil náhradu škody přímo, je oprávněn po žalovaném žádat vydání toho, co měl za žalobce plnit žalovaný ve smyslu § 5 odst. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb. Podle žalobce žalovaný jako pojišťovna není oprávněn rozhodovat o tom, zda se v konkrétním případě jedná o pracovní úraz či nikoli. Poukázal i na judikaturu soudů, například rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30.6.1961 sp. zn. 40 Co 172/61, podle něhož pracovním úrazem je jakékoli porušení zdraví, k němuž došlo nezávisle na vůli poškozeného, jestliže toto porušení zdraví bylo způsobeno zevními vlivy, které svou povahou jsou krátkodobé, na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.8.2008 sp. zn. 21 Cdo 3899/2007, podle kterého o pracovní úraz zaměstnance jde tehdy, jestliže příčinou poškození zdraví zaměstnance byl skutkový děj, který má charakter úrazového děje, tedy že k poškození zdraví došlo následkem působení zevních vlivů (fyzické či psychické přetížení – trauma), které byly svou povahou krátkodobé, náhlé a násilné, a jestliže k tomuto poškození zdraví zaměstnance došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009 sp. zn. 21 Cdo 3435/2008, z něhož vyplývá, že existence určitého chorobného stavu (predispozice), třeba latentního, u poškozeného zaměstnance sama o sobě neznamená, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem nemůže být dána přímá příčinná souvislost, jestliže je postaveno najisto, že vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno výkonem práce jako jednou z hlavních příčin (například výhřez meziobratlové ploténky, na které již několik let degenerativní změny tuberkulózního původu, a tím i predispozice k výhřezu ploténky); na tom nic nemění skutečnost, že na vznik poškození zdraví vyvolaného úrazovým dějem spolupůsobily i jiné vnitřní faktory, vrozené nebo získané, jež vyvolávají pro organismus neobvyklé podmínky. Ze závěrů lékařského posudku o bolestném ze dne [datum] vyplývá, že předchozí zdravotní stav pana [celé jméno svědka] neměl vliv na vznik pracovního úrazu, ale pouze na jeho rozsah a následky.

3. Žalobce dosud zaplatil [datum] panu [celé jméno svědka] náhradu za bolest ve výši 17.400 Kč a účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 2.630 Kč, dne [datum] pak mu vyplatil náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 130.738 Kč hrubého a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od října 2012 do listopadu 2013 ve výši 120.404 Kč hrubého. Dne [datum] pak žalobce uzavřel s panem [celé jméno svědka] dohodu o náhradě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou se zavázal vyplatit jednorázově náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od prosince 2013 do ledna 2014 a dále hradit počínaje únorem 2014 měsíčně náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti až do zániku této povinnosti. Na základě této dohody byla pak mají hotově uhrazena dne [datum] částka 22.075 Kč jako náhrada ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za měsíce prosinec 2013 a leden 2014 z hrubé mzdy 23.290 Kč, dne [datum] částku 12.042 Kč jako náhrada ztráty na výdělku po skončení pracovní schopnosti za únor [číslo] z hrubé mzdy 12.042 Kč, dne [datum] částka 11.538 Kč jako náhrada ztráty na výdělku po skončení pracovní schopnosti za měsíc březen 2014 z hrubé mzdy 11.538 Kč, dne [datum] částka 11.666 Kč jako náhrada ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za měsíc duben 2014 z hrubé mzdy 11.666 Kč. V souvislosti s reoperací, kterou si zdravotní stav pana [celé jméno svědka] po pracovním úrazu vyžádal s hospitalizací v období od [datum] do [datum] dále žalobci vznikla pohledávka ve výši 900 Kč z titulu panem [celé jméno svědka] neuhrazeného regulačního poplatku.

4. Platebním rozkazem ze dne 25.září 2014 č. j. 30 C 197/2014-83 soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Proti platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor a následně se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

5. Žalovaný zpochybnil, že poškození zdraví pana [celé jméno svědka] je pracovním úrazem. Podle žalovaného nedošlo ke vzniku pojistné události ve smyslu § 2 odst. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb. a žalobci pak nepřísluší refundace vyplacené náhrady dle § 5 odst. 2 téže vyhlášky. Žalovaný uvedl (č. l. 90), že dne [datum] přijal hlášení škodné události. Událost šetřil pod [číslo] pokud jde o ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a pod [číslo] pokud jde o ostatní nároky na náhradu škody. Při posouzení nároku žalobce vycházel ze záznamu o úrazu ze dne [datum], posudku o bolestném ze dne [datum] a zdravotnické dokumentace doložené na jeho žádost. Z těchto dokladů dosud posoudil, že u poškozeného zaměstnance se jedná o obecné onemocnění, které je diagnostikováno jako bolesti dolní části zad. Lékařské zprávy popisují dorzalgii, mnohočetné postižení páteře. V posudku o bolestném lékař uvádí, že poškozený trpěl chronickými vertebrogenními potížemi již před datem úrazu s odkazem na definici pracovního úrazu podle rozhodnutí zveřejněného ve sbírce soudních rozhodnutí a sdělení soudu pod [číslo] pak nárok uplatněný žalobcem žalovaný dopisem z [datum] odmítl. Podle § 4 vyhlášky číslo 125/1993 Sb. není žalovaný povinen hradit škodu, kterou se zaměstnavatel zavázal nahradit nad rámec stanovený právními předpisy. Na základě výzvy žalobce ze dne [datum] požádal žalovaný soudní znalkyni [titul] [příjmení], aby po prostudování zdravotnické dokumentace odpověděla na otázky, zda v daném případě byly naplněny podmínky pro posouzení poškození zdraví zaměstnance jako pracovního úrazu. [titul] vypracovala dne [datum] posudek, podle něhož předmětnou událost nehodnotí jako pracovní úraz, ale jako aktivaci obecného páteřového onemocnění v důsledku pokročilých polyetážových degenerativních změn bederního úseku páteře. Podle něj u zaměstnance jde o časovou shodu obtíží, nikoliv však o příčinu. Polohování pacienta bylo běžnou pracovní činností zaměstnance, nejednalo se o mimořádné vypětí sil zřetelně přesahující rámec obvyklých pracovních povinností zaměstnance (hygienické limity pro zvedání břemen byly dodrženy). Mnohaleté diskuze na téma výhřezu meziobratlové ploténky v současné době vyznívají v tom smyslu, že žádný úrazový děj nemůže vést k výhřezu předtím neporušené obratlové ploténky. Při extrémním násilí se spíše zlomí obratlové tělo nebo kloubní výběžky, než nastane porušení ploténky. Dopisem z [datum] proto žalovaný potvrdil zamítnutí nároku na odškodnění.

6. Žalovaný zdůraznil, že pracovní úraz musí vzniknout při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním a musí se jednat o krátkodobé náhlé a násilné působení zevních vlivů nezávisle na vůli zaměstnance.

7. Podáním ze dne [datum] došlým soudu [datum] (č. l. 220) vzal žalobce žalobu zpět co do částky 150.768 Kč s příslušenstvím, neboť dne [datum] uhradil žalovaný žalobci částku 150.768 Kč představující náhradu za bolest ve výši 17.400 Kč, 2.630 Kč představující účelně vynaložené náklady spojené s léčením a 130.738 Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, přičemž dne [datum] uhradil žalovaný žalobci ještě úrok z prodlení z těchto částek ve výši 38.052 Kč. Dále žalobce opravil, že pan [příjmení] dne [datum] reoperaci, pro kterou byl hospitalizován ve dnech [datum] až [datum] a byl dočasně práce neschopen v období od [datum] do [datum], kdy byl pracovní poměr pana [celé jméno svědka] u žalobce ukončen. Dále žalobce rozšířil žalobu o náhrady za ztrátu na výdělku po dobu a po skončení pracovní neschopnosti, které panu [celé jméno svědka] vyplatil od měsíce dubna 2014 do měsíce února 2017 včetně.

8. Podáním z [datum] (č. l. 322) žalovaný sdělil, že po soudním jednání mezi účastníky zaplatil žalobci dne [datum] částku v hrubé výši 269.460 Kč představující refundaci náhrady za ztráty na výdělku poškozeného [celé jméno svědka] za období od října 2012 do ledna 2015 včetně, když plně akceptoval výpočet náhrady žalobce za období od října 2012 do srpna 2014 v hrubé výši 225.172 Kč. Z provedeného dokazování, konkrétně výslechu znalce [titul] při jednání soudu dne [datum] však v září roku 2014, konkrétně [datum] (z tohoto data je první lékařská zpráva, ze které tato skutečnost vyplývá) u poškozeného došlo ke zhoršení jeho obecného onemocnění tak, že jeho důsledky převážily nad trvalými následky pracovního úrazu. Podle žalovaného tedy pracovní neschopnost následující po [datum] již není plně v souvislosti s pracovním úrazem ze dne [datum], pročež žalovaný provedl krácení nároku na náhradu dle § 271b odst. 2 zákoníku práce a za následující období od září 2014 do ledna 2015 tak přiznal žalovaný náhradu v hrubé výši 44.288 Kč představovanou částkami 11.437 Kč za září 2014, 8.565 Kč za říjen 2014, 8.909 Kč za listopad 2014, 8.565 Kč za prosinec 2014 a 6.812 Kč za leden 2015. Nadále tak žalovaný neuznává nárok žalobce na poskytnutí refundace za náhradu poškozenému v období od [datum], když má za to, že u poškozeného nastala změna poměrů dnem změny invalidity z 1. na 2. stupeň, což dle výslechu znalce při jednání [datum] nastalo dnem [datum]. Podle žalovaného tak poškozenému náhrada za ztrátu na výdělku za období [datum] nenáleží, neboť nejpozději od tohoto data ho následky obecného onemocnění samy o sobě vylučují z původní profese sanitáře, i kdyby nebylo následků pracovního úrazu, takže došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi poškozením zdraví pracovním úrazem a ztrátou na výdělku poškozeného [příjmení] [celé jméno svědka]. Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.2009 sp. zn. 21 Cdo 2933/2008, podle něhož onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem poškozeného a samy o sobě vylučují jakoukoli výdělečnou činnost, znamenají podstatnou změnu poměrů poškozeného ve smyslu § 200 odst. 1 zákoníku práce, v důsledku níž se zaměstnavatel může úspěšně domáhat zrušení své povinnosti platit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Z hlediska změny poměrů ve smyslu § 202 odst. 1 zákoníku práce pak není sama o sobě rozhodující skutečnost změny částečného úrazového invalidního důchodu na invalidní důchod z obecných příčin, anebo okolnost, začne-li v celkovém rozsahu poškození zdraví zaměstnance převažovat poškození zdraví z obecných příčin; významné je, zda jsou zde onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem poškozeného a jež samy o sobě vylučují jakoukoli výdělečnou činnost. Jinak řečeno, zda a od kdy tedy by byl poškozený zaměstnanec v důsledku obecných příčin neschopen soustavné výdělečné činnosti, i kdyby následků pracovního úrazu nebylo. Podáním z [datum] (č. l. 331) pak žalovaný doplnil, že při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (tzv. renty) je třeba vycházet z § 271b odst. 1, odst. 2 zákoníku práce, podle nichž náhrada přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Náhrada za ztrátu na výdělku podle odst. 1 přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského. Výše nemocenského při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku dle § 271b odst. 2 zákoníku práce se stanovuje z denního vyměřovacího základu dle § 18 zákona č. 187/2006 Sb. Vyměřovací základ se zjistí tak, že započitatelný příjem (tj. veškerý příjem podléhající odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti) zúčtovaný zaměstnanci v rozhodném období posledních 12 měsíců, které předchází vzniku pracovní neschopnosti, se dělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. V rozhodném období (12 měsíců před pracovní neschopností pana [celé jméno svědka]) z důvodu neprokázané nutnosti zkráceného úvazku pro následky po pracovním úrazu nebyly při výpočtu renty akceptovány dosahované výdělky ze zkráceného úvazku, aby byly nahrazovány alespoň minimální mzdou stanovenou z plného úvazku pro poživatele invalidního důchodu. Proto analogicky i denní vyměřovací základ musí být vypočítán z minimální mzdy, popřípadě z výdělků, které byly v rentě v předchozích 12 měsících zohledněny. Žalovaný, tedy vypočetl náhradu například za říjen 2014 takto: průměrný výdělek před vznikem škody ve výši 24.700 Kč minus invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně 5.471 Kč bez státního vyrovnávacího příspěvku 220 Kč minus výdělek po pracovním úrazu 10.664 Kč (spočítaný jako zaokrouhlený denní vyměřovací základ pro rentu 343,96 násobeno kalendářními dny, tedy 344 × 31), a to se rovná náhrada (renta) ve výši 8.565 Kč. Žalobce vyplatil 11.514 Kč, žalovaný tedy krátil rozdíl ve výši 2.949 Kč Celkem tak žalovaný uznal jako správnou výši náhrady částku za měsíce září 2014 až leden 2015 ve výši 44.288 Kč.

9. Podáním z [datum] (č. l. 328) žalobce sdělil, že dne [datum] uhradil žalovaný žalobci částku 269.460 Kč jako refundaci náhrady za ztrátu na výdělku, kterou žalobce poskytl poškozenému [celé jméno svědka] za období od října 2012 do ledna 2015 včetně, pročež žalobce vzal žalobu ze dne [datum] ve znění změny ze dne [datum] v rozsahu částky 269.460 Kč zpět, a nadále se tedy domáhá zaplacení částky 465.927 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno v podání. Žalobce zdůraznil, že v případě poškozeného [celé jméno svědka] se jednalo o pracovní úraz, přičemž reoperace, kterou absolvoval dne [datum], byla v příčinné souvislosti se předmětným pracovním úrazem. Zhoršení obecného onemocnění poškozeného nehraje prakticky žádnou roli. Podle žalobce totiž nedošlo v důsledku zhoršení obecného onemocnění poškozeného k natolik podstatné změně poměrů, která by odůvodňovala další nevyplácení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní schopnosti (dříve § 390 odst. 1 zákoníku práce, nyní § 271u odst. 1 zákoníku práce).

10. V podání z [datum] (v závěrečném návrhu, č. l. 344) žalovaný shrnul, že k ze znaleckého posudku a výpovědi znalce [titul] [celé jméno znalce] vyplynulo, že poškození zdraví pana [celé jméno svědka] ze dne [datum] bylo pracovním úrazem. Podle znalce poškozený prodělal dvě souběžná onemocnění, a to 1.) poškození bederní ploténky L4/L5 s útlakem příslušného kořene vlevo (pracovní úraz). Toto onemocnění je trvalé, neměnné a je příčinou invalidity poškozeného prvního stupně (rozhodnutí ČSSZ ze dne [datum]). Po operaci došlo k odstranění příčin úrazového onemocnění s výjimkou útlaku nervového kořene. Tyto potíže bude mít poškozený i nadále, nezlepšují se ani nezhoršují, 2.) degenerativní onemocnění páteře (= obecné onemocnění). Toto onemocnění se zhoršuje a je tedy příčinou zhoršení zdravotního stavu poškozeného, v jehož důsledku byl poškozený uznán invalidním druhého stupně (rozhodnutím ČSSZ z [datum]). Znalec vysvětlil, že celá doba pracovní neschopnosti poškozeného je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, stejně jako reoperace. V příčinné souvislosti s pracovním úrazem je invalidita prvního stupně. U příčiny invalidity druhého stupně je příčinou zhoršení zdravotního stavu, a tudíž navýšení stupně invalidity, právě obecné degenerativní onemocnění, nikoliv pracovní úraz. Žalovaný proto žalobci vyplatil dne [datum] částku 150.768 Kč jako bolestné, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti do [datum]. Dále pak žalovaný zaplatil žalobci dne [datum] částku v hrubé výši 269.460 Kč představující pojistné plnění za náhradu za ztrátu na výdělku poškozeného za období od října 2012 do ledna 2015, když žalovaný akceptoval výpočet náhrady žalobce za období od října 2012 do srpna 2014 v hrubé výši 225.172 Kč. Žalovaný však neuznává nárok žalobce na poskytnutí pojistného plnění za vyplacenou náhradu za ztrátu na výdělku poškozenému v období od [datum], když namítá změnu poměrů poškozeného, když má za to, že následky obecného zmocnění samy o sobě poškozeného vylučují z původní profese sanitáře, i kdyby nebylo následků pracovního úrazu. Žalovaný poukázal také na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.1.2013 sp. zn. 21 Cdo 739/2012, podle něhož změny v úpravě svých povinností ve smyslu § 202 odst. 1 zákoníku práce se může zaměstnavatel úspěšně domáhat nejen v případě onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu poškozeného zaměstnance, jež nejsou v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem (jeho následky) a jež samy o sobě vylučují jakoukoliv výdělečnou činnost, ale i tehdy, jestliže tato onemocnění (zhoršení zdravotního stavu) sice nemají za následek úplnou ztrátu pracovní způsobilosti poškozeného, ale znemožní mu výkon práce, kterou konal před vznikem škody a která byla určující pro zjištění průměrného výdělku před vznikem škody. Dále žalovaný namítl, že uplatněnou částku 900 Kč, která má být regulačním poplatkem za hospitalizaci poškozeného zaměstnance od [datum] do [datum] neuznává, neboť poškozený tuto částku nezaplatil a nebyla na něm vymáhána, tudíž žalobce nemá nárok na zaplacení pojistného plnění za částku, která nebyla nikým vynaložena. Dále pak zpochybnil nárok žalobce na úrok z prodlení z částky dobrovolně poskytnuté žalovaným žalobci dne [datum], kde zůstal mezi stranami sporný začátek běhu prodlení se zaplacením jednotlivých částek, když podle žalovaného splatnost těchto částek nemohla nastat dříve, než byla žalovaná pojišťovna vyzvána k placení, což bylo den následující po doručení žaloby, respektive po doručení rozšíření žaloby. Splatnost částek uplatněných vůči žalovanému poprvé až v žalobě doručené žalovanému dne [datum] tak mohla nastat nejdříve dne [datum] a splatnost částek uplatněných vůči žalovanému poprvé rozšíření žaloby doručenému žalovanému dne [datum] tak nastala [datum].

11. Rozsudkem ze dne 26.ledna 2018 č. j. 30 C 197/2014-358 zastavil soud řízení, pokud jde o částku 150.768 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20.030 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 130.738 Kč od [datum] do zaplacení, a pokud jde o částku 269.460 Kč s 8,05% úrokem z prodlení p. a. od [datum] do zaplacení (výrok I.). Dále pak soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 734.487 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení p.a. z jednotlivých částek do [datum], popřípadě do zaplacení (výrok II.). Výrokem III. pak soud zamítl žalobu co do částky 900 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, výrokem IV. pak soud uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 45.687,43 Kč a výrokem V. pak uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení částku 24.084 Kč. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 390 odst. 1 zákona č. 162/2012 Sb. ve znění účinném do 30.9.2015 s odkazem na § 39 odst. 1-3, § 39 odst. 4 písm. e) a f) zákona č. 155/1999 Sb. o důchodovém pojištění ve znění účinném od 1.1.2010 dosud (bod 12 rozsudku), § 370 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. ve znění do [datum], § 371 odst. 1, § 390 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. ve znění do [datum]. Opravným usnesením ze dne 19.dubna 2018 č. j. 30 C 197/2014-364 pak soud opravil částku ve výroku II. (734.487 Kč) na částku 465.027 Kč.

12. K odvolání žalovaného byl rozsudek soudu I. stupně rozsudkem odvolacího soudu z 26.září 2018 č. j. 54 Co 225/2018-402 ve výroku II. změněn jen tak, že soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení úroků z prodlení (za období do [datum], respektive do [datum]), jinak byl v tomto výroku a ve výroku V. potvrzen. Výrokem II. pak Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žalobci přiznal částku 46.287,43 Kč Odvolací soud se ztotožnil s názory soudu I. stupně s výjimkou žalobcem požadovaných úroků z prodlení, u kterých dovodil, že přísluší až ode dne následujícího po doručení žaloby, respektive jejího rozšíření, kdy se teprve žalovaný dostal s plněním do prodlení.

13. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, když soudy I. a II. stupně věc posoudily podle § 390 zákoníku práce a § 39 zákona [číslo] o důchodovém pojištění ve znění účinném od 1.1.2010 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.2009 sp. zn. 21 Cdo 2930/2008, když dospěly k závěru, že pokud pracovní schopnost poškozeného neklesne více než o 70 % z důvodu obecného onemocnění, jež je hranicí pro vyloučení poškozeného z jakékoliv výdělečné činnosti, nelze hovořit o změně poměrů. Žalovaný však poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.3.2010 sp. zn. 21 Cdo 1447/2009, podle kterého změny v úpravě svých povinností se může zaměstnavatel úspěšně dovolávat nejen v případě, kdy obecné onemocnění samo o sobě vylučuje jakoukoliv výdělečnou činnost, ale také tehdy, jestliže onemocní nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příčinné souvislosti s nemocí z povolání, sice nemají za následek úplnou ztrátu pracovní způsobilosti poškozeného, ale znemožňují poškozenému výkon práce, kterou vykonával před vznikem škody a která byla určující pro zjištění průměrného výdělku před vznikem škody. Za této situace je totiž zřejmé, že poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní schopnosti, se změnily, neboť poškozený by stejně, nebýt pracovního úrazu, nemohl s ohledem na svůj zdravotní stav konat stejnou práci jako před vznikem škody a dosahovat tak stejný výdělek jako před poškozením.

14. Rozsudkem ze dne 19.11.2019 č. j. 21 Cdo 1456/2019-434 Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudek Městského soudu v Praze (s výjimkou výroku, kterým byl změněn rozsudek obvodního soudu ohledně úroků z prodlení), rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 26.ledna 2018, č. j. 30 C 167/2014-358 ve výroku, jímž bylo žalobě vyhověno co do částky 465.027 Kč s úroky z prodlení (s výjimkou úroků z prodlení zamítnutých měnícím výrokem rozsudku městského soudu) a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19.dubna 2018, č. j. 30 C 197/2014-364 zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.

15. Nejvyšší soud v rozsudku uvedl, že zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance jsou – s výjimkou organizačních složek státu – pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěni, a to buď u [obec] pojišťovny, akciové společnosti, jestliže s ní měli sjednáno toto pojištění ke dni [datum], nebo v ostatních případech u Kooperativy, Československé družstevní pojišťovny, akciové společnosti, případně jejího právního nástupce v České republice (§ 365 zákoníku práce a § 205d odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb. zákoníku práce ve znění zákona č. 231/1992 Sb., [číslo] Sb. a [číslo] Sb.). Z titulu tohoto zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání má zaměstnavatel právo, aby za něj příslušná pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, a to v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce (§ 365 zákoníku práce a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb.). Pojišťovna však nehradí škodu, kterou se zaměstnavatel zavázal hradit nad rámec stanovený právními předpisy (§ 4 vyhlášky č. 125/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem podle ustanovení § 366 odst. 1 zákoníku práce jsou pracovní úraz (poškození na zdraví zaměstnance nebo jeho smrt úrazem, k němuž došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním), vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody (jeho základu) je zapotřebí, aby všechny tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoli z nich, nárok nevzniká. Škoda, která vzniká následkem pracovního úrazu, spočívá též ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity). Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem pracovního úrazu snížena (omezena) nebo zanikla, a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku je majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody a výdělkem po poškození, k němuž je třeba připočítat případný invalidní důchod poskytovaný (pobíraný) z téhož důvodu (srov. § 371 odst. 1 zákoníku práce); tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky pracovního úrazu stejný výdělek jako před poškozením. O vztah v příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity a pracovním úrazem se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda (došlo-li k poklesu nebo úplné ztrátě výdělku) následkem pracovního úrazu, tj. bez pracovního úrazu by ztráta na výdělku nevznikla tak, jak vznikla. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku pracovního úrazu (jeho následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavena najisto. Pracovní úraz přitom nemusí být jedinou příčinnou vzniku škody; pro závěr o existenci příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a škodou, jejíž náhrady se zaměstnanec z tohoto titulu domáhá, postačí, aby pracovní úraz byl jednou z příčin škody, avšak příčinou důležitou, podstatnou a značnou (stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum] sp. zn. Cpj 37). Odpovědnost za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem je tzv. objektivní odpovědností; zaměstnavatel tedy odpovídá za samotný výsledek (za škodu), aniž je uvažováno jeho případné zavinění. Jestliže všechny předpoklady odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech byly splněny, je zaměstnavatel povinen hradit zaměstnanci škodu, dokud nenastane skutečnost, která představuje změnu okolností, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, tj. dokud nedojde ke změně poměrů ve smyslu § 390 odst. 1 zákoníku práce. Podle ustanovení § 390 odst. 1 zákoníku práce (tedy zákoníku práce ve znění účinném do 30.6.2011, tedy ve znění, kdy došlo k pracovnímu úrazu žalobce) změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností. Změna v okolnostech, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, má podle ustanovení § 390 odst. 1 zákoníku práce význam jen tehdy, týká-li se poměrů poškozeného (platná právní úprava se změnou poměrů, která nastala u odpovědného subjektu, žádné právní následky nespojuje), spočívá-li změna poměrů přímé v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Důsledkem této změny může být, že od okamžiku, kdy změna nastala, nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) podle ustanovení § 371 zákoníku práce zaniká a náhrada za ztrátu na výdělku z tohoto titulu poškozenému zaměstnanci nadále nepřísluší. Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů poškozeného ve smyslu ustanovení § 390 odst. 1 zákoníku práce, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity), a nové poměry poškozeného. Změna poměrů zpravidla spočívá ve změnách zdravotního stavu poškozeného zaměstnance, ať již v kladném či záporném smyslu, a ve výdělkových schopnostech zaměstnance, které jsou s tím spojeny. Ustálená judikatura dovolacího soudu v tomto směru vychází z názoru, že onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem poškozeného a jež sama o sobě vylučují jakoukoliv výdělečnou činnost, znamenají podstatnou změnu poměrů poškozeného (ve smyslu § 390 odst. 1 zákoníku práce), v důsledku nichž se zaměstnavatel může úspěšně domáhat zrušení své povinnosti platit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.11.1978 sp. zn. 5 Cz 54/1978). Změny v úpravě svých povinností ve smyslu ustanovení § 390 odst. 1 zákoníku práce se může zaměstnavatel úspěšně domáhat i tehdy, jestliže tato onemocnění (zhoršení zdravotního stavu) sice nemají za následek úplnou ztrátu pracovní způsobilosti poškozeného, ale znemožňují mu výkon práce, kterou konal před vznikem škody a která byla určující pro zjištění průměrného výdělku před vznikem škody. V obou situacích je zřejmé, že poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity), se změnily, neboť poškozený by stejně – i kdyby neutrpěl pracovní úraz – nemohl s ohledem na svůj zdravotní stav konat stejnou práci jako před vznikem škody a dosahovat tedy stejný výdělek jako před poškozením, a že jde o změnu (ve srovnání s dosavadním stavem) podstatnou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.3.2003 sp. zn. 21 Cdo 227/2002 nebo rozsudek ze dne 9.3.2010 sp. zn. 21 Cdo 1447/2009). Je totiž vyloučeno, aby zaměstnavatel odpovídal za ztrátu na výdělku, která by byla vznikla (z důvodu jakéhokoliv zhoršení zdravotního stavu poškozeného„ z tzv. obecných příčin“), i kdyby následků pracovního úrazu nebylo. Uvedená změna poměrů současně nemusí vždy znamenat zánik povinnosti zaměstnavatele hradit poškozenému zaměstnanci ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity). Nemůže-li poškozený pro onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem, konat stejnou práci jako před vznikem škody, ale byl-li by způsobilý – kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu – konat jinou práci (hůře placenou), z níž ho„ obecné onemocnění“ nebo zhoršení zdravotního stavu nevylučuje, je zaměstnavatel i nadále povinen platit poškozenému zaměstnanci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity). Za těchto změněných poměrů však poškozenému nenáleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) do výše průměrného výdělku před vznikem škody, ale jen do výše průměrného výdělku (zjištěného zpravidla jako pravděpodobný výdělek), kterého by dosahoval při výkonu výše zmíněné jiné práce; jen taková škoda je totiž v uvedených nových poměrech poškozeného v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.3.2003 sp. zn. 21 Cdo 227/2002 nebo rozsudek ze dne 11.7.2012 sp. zn. 21 Cdo 588/2011). Z hlediska změny poměrů ve smyslu § 390 odst. 1 zákoníku práce přitom není rozhodující, zda vůbec, popř. z jakého důvodu byla poškozenému zaměstnanci přiznána dávka důchodového pojištění (zabezpečení) invalidní důchod (tj. zda se tak stalo v důsledku pracovního úrazu nebo v důsledku obecného onemocnění), nýbrž podstatná je okolnost, zda obecné onemocnění samo o sobě způsobuje (částečnou) nezpůsobilost k soustavné výdělečné činnosti (znemožňuje mu výkon práce, kterou konal před vznikem škody a která byla určující pro zjištění průměrného výdělku před vznikem škody), i kdyby následků pracovního úrazu nebylo, tedy řečeno jinak, zda (a od kdy) by byl poškozený zaměstnanec v důsledku„ tzv. obecných příčin“ neschopen soustavné výdělečné činnosti (popř. nemají-li tyto„ obecné příčiny“ za následek úplnou ztrátu pracovní způsobilosti poškozeného, zda a od kdy by mu„ obecné příčiny“ znemožňovaly výkon práce, kterou konal před vznikem škody a která byla určující pro zjištění průměrného výdělku před vznikem škody), i kdyby následků pracovního úrazu nebylo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.12.2016 sp. zn. 21 Cdo 2015/2016 nebo ze dne 9.3.2014 sp. zn. 21 Cdo 1478/2003). Zároveň je třeba mít na zřeteli, že pro naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu podle § 366 odst. 1 zákoníku práce nemá význam skutečnost, jakým způsobem pracovní úraz ovlivnil celkový zdravotní stav poškozeného zaměstnance. Předmětem odškodnění zaměstnance totiž není zdravotní stav jako takový (ta jeho část, která byla zhoršena pracovním úrazem), nýbrž ztráta na výdělku, která od určitého okamžiku vznikla (byla dovršena) následky pracovního úrazu. Z tohoto důvodu platí, že vyskytne-li se u poškozeného současně více nemocí (zdravotních problémů), které ovlivňují jeho celkový zdravotní stav a pracovní možnosti, je právně bezvýznamné aritmetické zjištění podílu, jakým se následky pracovního úrazu podílejí na„ dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu“ poškozeného zaměstnance (rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.12.2016 sp. zn. 21 Cdo 2015/2016 a ze dne 16.12.2013 sp. zn. 21 Cdo 3142/2012). V projednávané věci je pro posouzení otázky, zda (a od kdy) u [celé jméno svědka] došlo ke změně poměrů ve smyslu ustanovení § 390 odst. 1 zákoníku práce podstatné zjištění, zda příčinou, proč [celé jméno svědka] nemohl vykonávat dosavadní práci sanitáře, byl i nadále (i v období od [datum]) pracovní úraz ze dne [datum], nebo zda (a od kdy) byl [celé jméno svědka] v důsledku obecného degenerativního onemocnění, kterým podle zjištění soudu současně trpěl a jež se mu„ zhoršovalo“, nebyl schopen tuto práci vykonávat, i kdyby k pracovnímu úrazu nedošlo.

16. Podáním ze [datum] (č. l. 514) žalovaný sdělil, že v mezidobí zjistil, že poškozený se po skončení pracovního poměru dne [datum] zaevidoval dne [datum] jako uchazeč o zaměstnání, avšak tato evidence skončila [datum]. Následně se jako uchazeč zaevidoval až od [datum], přičemž do té doby nebyl nikde zaměstnán ani veden na úřadu práce. S odkazem na § 271b odst. 1 a 3 zákoníku práce pak žalovaný odvozuje, že poškozenému náleží nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti pouze v případě, že je evidován jako uchazeč o zaměstnání. Tím, že se poškozený o zaměstnání uchází, dává svým projevem vůle najevo, že chce být zaměstnán, a že tudíž ztráta na výdělku je v příčinné souvislosti s tím, že z důvodu pracovního úrazu zaměstnán není. Žalovaný dále odkázal na komentář zákoníku práce od C. H. Beck a na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.2.2007 sp. zn. 21 Cdo 3003/2005, podle něhož smyslem a účelem náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity je odškodnění snížení (omezení) nebo ztráty pracovní způsobilosti poškozeného zaměstnance a jeho neschopnosti dosahovat pro následky nemoci z povolání stejný výdělek jako před poškozením a že přitom zaměstnavatel není povinen hradit zaměstnanci ztrátu na výdělku do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat. Poškozený [celé jméno svědka] v době od [datum] do [datum] podmínku dle § 271b zákoníku práce nesplňoval, a podle žalovaného proto nemá nárok na jednotlivá měsíční plnění. Podmínky pro přiznání renty tak dle žalovaného splňoval pouze v období od [datum] do [datum], za což mu náleží podle žalovaného částka 87.701 Kč. Dále žalovaný uvedl, že náhrada za ztrátu na výdělku byla v důsledku pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 26.9.2018 č. j. 54 Co 225/2018-402 žalovaným zaplacena až za období do [datum]. Žalovaný dále zdůraznil, že zdravotní stav poškozeného [celé jméno svědka] nevylučuje vykonávání soustavné výdělečné činnosti, neboť odpovídá pouze 2. stupni invalidity, když pokles jeho pracovní schopnosti je hodnocen 50 %.

17. Žalobce na to reagoval podáním ze dne [datum] (č. l. 521), ve kterém uvedl, že s těmito závěry žalovaného nesouhlasí, neboť v duchu individuálního posuzování každého případu je nezbytné vzít v potaz reálné projevy zdravotních obtíží poškozeného, které ho dle zjištění žalobce fakticky zcela diskvalifikují z možnosti zastávat jakoukoli práci, když nevydrží delší dobu stát ani sedět a je schopen ujít pouze velmi krátkou vzdálenost. Navíc je vystaven opakujícím se atakám bolesti, kterým je nucen čelit aplikací opiátů. Právě tyto projevy zdravotních obtíží vedly poškozeného k ukončení jeho registrace v evidenci uchazečů o zaměstnání.

18. Přípisem z [datum] (č. l. 624) pak žalobce potvrdil, že žalovaný dne [datum] zaplatit žalobci částku 571.410 Kč představovanou jistinou ve výši 465.027 Kč a úrokem z prodlení ve výši 106.383 Kč a dále částku 46.288 Kč představující náhradu nákladů předchozího řízení.

19. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: výslech svědka [celé jméno svědka], výslech znalce [příjmení] [celé jméno znalce], rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, změna pracovní smlouvy mezi Fakultní nemocnicí [obec] a [celé jméno svědka] ze dne [datum], posudek o zdravotní způsobilosti k práci ze dne [datum] a z [datum], potvrzení Fakultní nemocnice [obec] [titul] [příjmení] ze dne [datum], zápis komise pro odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání při FN HK z [datum], formulář náhrady ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, potvrzení lékaře o trvání pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, nemocí z povolání [titul] [příjmení] [jméno] nemocnice [obec] z [datum], změna pracovní smlouvy z [datum], posudek o bolestném z [datum] [titul] [příjmení], příjmový pokladní doklad Fakultní nemocnice [obec] na částku 300 Kč od [celé jméno svědka], rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum], hlášení pojistné události Kooperativě pojišťovně, náhrada ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti formulář Fakultní nemocnice [obec] ze dne [datum], dopis žalovaného žalobci z [datum], dopis žalovaného žalobci z [datum], předžalobní výzva k plnění právního zástupce [celé jméno svědka] [titul] [příjmení] z [datum], dohoda o náhradě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti mezi [celé jméno svědka] a Fakultní nemocnicí [obec] z [datum], doručenka, výzva k likvidaci pojistné události výplatou pojistného plnění žalobce žalovanému ze [datum], dopis žalobce žalovanému z [datum], výpis z běžného účtu žalobce za období [datum] a [datum], transakční historie účtu, předpis úhradě regulačního poplatku z [datum] až [datum] na 900 Kč, tabulka odškodnění pracovního úrazu pana [celé jméno svědka], zpráva o ambulantním vyšetření [celé jméno svědka] ze dne [datum], zpráva o ambulantním vyšetření [celé jméno svědka] ze dne [datum], předpis úhrady regulačního poplatku ve výši 30 Kč z [datum], zpráva o ambulantním vyšetření [celé jméno svědka] ve Fakultní nemocnici [obec] z [datum], předpis úhrady regulačního poplatku z [datum], zpráva o ambulantním vyšetření z [datum], zpráva o ambulantním vyšetření MUDr. [jméno] [příjmení] z [datum], předpis úhrady regulačního poplatku Fakultní nemocnice [obec] ze dne [datum] na částku 30 Kč, zpráva o ambulantním vyšetření [titul] [příjmení] z [datum], zpráva o ambulantním vyšetření od [titul] [příjmení] ze dne [datum], předpis úhrady regulačního poplatku z [datum], zpráva o ambulantním vyšetření od [titul] [příjmení] z [datum], předpis úhrady regulačního poplatku z [datum] na částku 30 Kč, zpráva [titul] [příjmení] o ambulančním vyšetření dne [datum], předpis úhrady regulačního poplatku z [datum] ve výši 30 Kč, zpráva o ambulantním vyšetření od [titul] [příjmení] z [datum], předpis úhrady regulačního poplatku z [datum] na částku 30 Kč, zpráva o ambulantním vyšetření [titul] [příjmení] z [datum] a z [datum], předpis úhrady regulačního poplatku z [datum] ve výši 30 Kč, zpráva MUDr. [jméno] [příjmení] o ambulantním vyšetření ze dne [datum], zpráva od [titul] [příjmení] o ambulantním vyšetření dne [datum], zpráva [titul] [příjmení] z [datum] o ambulantním vyšetření, předpis úhrady regulačního poplatku z [datum] na částku 30 Kč, zpráva o ambulantním vyšetření [titul] [příjmení] ze [datum], potvrzení o úhradě regulačního poplatku [celé jméno svědka] dne [datum] ve výši 30 Kč, předpis úhrady regulačního poplatku z [datum] ve výši 90 Kč, zpráva [titul] [příjmení] o ambulantním vyšetření dne [datum], výpis z živnostenského rejstříku v ARES ohledně žalobce, výpis z obchodního rejstříku žalovaného, hlášení pojistné události s podacím razítkem žalovaného z [datum], záznam o úrazu, posudek o bolestném, dopisy žalovaného žalobci z [datum], z [datum], z [datum] a z [datum], odborné posouzení od [titul] [příjmení] z [datum], lékařské zprávy – zprávy o ambulantním vyšetření, další lékařské zprávy (zprávy o ambulantním vyšetření), znalecký posudek [titul] [celé jméno znalce] z [datum] včetně příloh, výpis z evidence obyvatel ohledně [celé jméno svědka], doplněk znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] z [datum], výpisy z účtu u [obec] spořitelny, mzdový list [celé jméno svědka] za květen až prosinec 2014, za leden až prosinec 2015 a za leden až únor 2017, protokol o jednání dne [datum], tabulka refundace, vyrozumívací dopis žalovaného žalobci z [datum] k pracovnímu úrazu ze dne [datum], posudek o invaliditě z [datum] OSSZ Hradec Králové ohledně [celé jméno svědka], tabulka refundace za rok 2013, za rok 2014, za rok 2015, protokol o jednání dne [datum], protokol o jednání dne [datum] a z [datum], tabulka refundací za rok 2013 až 2015, protokol o jednání dne [datum], dodatek znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] ze dne [datum], dodatek posudku [titul] [celé jméno znalce], soudního znalce z [datum], protokol o jednání dne [datum], sdělení znalce, protokol o jednání dne [datum], sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Bruntál z [datum] spolu s přehledem výplat důchodů [celé jméno svědka] za období od [datum] do [datum], potvrzení Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Hradci [příjmení] o době vedení [celé jméno svědka] v evidenci uchazečů o zaměstnání z [datum], tabulka, potvrzení Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě z [datum] o době vedení [celé jméno svědka] v evidenci uchazečů o zaměstnání, záznam z jednání s uchazečem o zaměstnání z [datum], protokol o jednání dne [datum], potvrzení o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel ohledně [celé jméno svědka], souhlas [celé jméno svědka] s vyžádáním zdravotnické dokumentace, sdělení [obec] správy sociálního zabezpečení – ústředí z [datum], podání zprávy od ČSSZ – ústředí z [datum], sdělení ČSSZ ze dne [datum], spolu s rozhodnutími o přiznání invalidního důchodu a o invaliditě, kopie zdravotnické dokumentace [celé jméno svědka] od [titul] [příjmení], pracovní smlouva mezi Fakultní nemocnicí [obec] a [celé jméno svědka] ze dne [datum], mzdové listy [celé jméno svědka] od žalobce za roky 2010 až 2017, sdělení žalovaného z [datum] včetně příloh, tj. výpočtů úroků z prodlení a výpisu ze systému žalovaného ohledně plateb žalovaného žalobci.

20. Žádné další důkazy pak účastníky navrhovány nebyly.

21. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům (skutkový stav je mezi stranami nesporný, sporná je pouze otázka právního posouzení): Na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] se stal zaměstnancem žalobce [celé jméno svědka], který nastoupil dne [datum] na pracovní pozici sanitáře. Ze mzdových listů vyplývá, že v roce 2010 činila jeho čistá mzda v lednu 20.213 Kč, v únoru 19.599 Kč, v březnu 16.872 Kč, v dubnu 17.175 Kč, v květnu 23.245 Kč, v červnu 16.851 Kč, v červenci 21.086 Kč, v srpnu 20.044 Kč, v září 17.542 Kč, v říjnu 17.218 Kč, v listopadu 18.983 Kč a v prosinci 20.106 Kč. V roce 2011 pan [celé jméno svědka] odpracoval 174 hodin v lednu (přesčasy činily 16,5 hodiny), za což obdržel hrubou mzdu ve výši 25.460 Kč včetně mimořádných odměn ve výši 800 Kč, v únoru odpracoval 112,5 hodiny a neodpracoval 37,5 hodiny, takže obdržel náhradu mzdy ve výši 6.164 Kč a celková mzda činila 21.940 Kč (ergo obdržel za vykonanou práci mzdu ve výši 15.776 Kč), v březnu 2011 pak odpracoval 190,25 hodin, z toho přesčasů 17,75 hodin, za což po odpočtu 560 Kč (přeplatku náhrady mzdy) obdržel celkem mzdu ve výši 23.497 Kč (ergo obdržel za vykonanou práci mzdu ve výši 24.057 Kč). Ze mzdových listů dále vyplývá, že mzdová účtárna žalobce kalkulovala s průměrným hodinových výdělkem poškozeného ve druhém čtvrtletí roku 2011, tedy vycházejícím z výdělku poškozeného v 1. čtvrtletí, ve výši 137,21Kč – viz č.l. 592 (pracovní smlouva mezi Fakultní nemocnicí [obec] a [celé jméno svědka] ze dne [datum], mzdové listy [celé jméno svědka] od žalobce za roky 2010 až 2017) Z výslechu svědka [celé jméno svědka] vyplývá, že dne [datum] při polohování pacienta utrpěl úraz spočívající v křupnutí v zádech, v důsledku kterého byl do [datum] v dočasné pracovní neschopnosti. Dne [datum] byl přeřazen do funkce vrátný s pracovním úvazkem 30 %. Rozhodnutím [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] mu byl od [datum] přiznán invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně. Dne [datum] se podrobil reoperaci, přičemž v pracovní neschopnosti byl od [datum] do [datum], kdy byl jeho pracovní poměr u žalobce ukončen. Pracovní schopnost [celé jméno svědka] původně snížená o 35 % byla posudkem o invaliditě 2. stupně ke dni [datum] snížena na 50 %.

22. Ze změny pracovní smlouvy z [datum] soud zjistil, že se žalobce s [celé jméno svědka] dohodl na změně pracovní smlouvy ze dne [datum] s nástupem do funkce vrátného a s pracovním úvazkem 30 % počínaje dnem [datum]. Z potvrzení lékaře [titul] [příjmení] [jméno] nemocnice [obec] z [datum] vyplývá, že [celé jméno svědka] byl v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] pro následky pracovního úrazu ze dne [datum], přičemž pracovní léčení pro pracovní úraz trvá dosud s tím, že celá pracovní neschopnost byla v jediné a příčinné souvislosti s pracovním úrazem a že na délku pracovní neschopnosti nemělo vliv žádné jiné onemocnění. Z formuláře náhrady za ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (č. l. 14) vyplývá, že pan [celé jméno svědka] pracoval na 3 směny po 7,5 hodinách.

23. Ze sdělení ČSSZ z [datum] (č. l. 534) soud zjistil, že [celé jméno svědka] byl v pracovní neschopnosti [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Ze sdělení ČSSZ z [datum] (č. l. 538 a násl.) pak soud zjistil, že [celé jméno svědka] pobíral od [datum] invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně ve výši 5.577 Kč měsíčně, avšak od [datum] došlo na základě posudku o invaliditě ze dne [datum] ke zvýšení invalidního důchodu pro invaliditu 1. stupně a invalidní důchod pro invaliditu 2. stupně. Od [datum] se změnila výše důchodu na částku 7.508 Kč měsíčně. Tato částka byla postupně valorizována, takže od ledna 2021 činí výše důchodu 10.009 Kč měsíčně. Z posudku o invaliditě vyplývá, že dne [datum] vznikla invalidita pana [celé jméno svědka] z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, kdy poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Z funkčního hlediska se jedná o lehké funkční postižení, posudková lékařka však přihlíží k výraznému algickému syndromu a profesi posuzovaného, takže závěr, že je invalidní v 1. stupni. Z dalšího posudku o invaliditě však vyplývá, že [datum] došlo ke změně stupně invalidity, když posuzovaný [celé jméno svědka] je schopen po vzniku invalidity 2. stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Vzhledem k výraznému a léčením těžko ovlivnitelnému algickému syndromu poruchu páteře hodnotí posudková lékařka jako středně těžké funkční postižení s poklesem pracovní schopnosti 30- 40 %, vzhledem k tíži volí jednoznačně horní hranici a tuto navyšuje o celých možných 10 % pro další postižení a s přihlédnutím k náročnosti profese.

24. Z potvrzení Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Hradci [příjmení] z [datum] a [datum] soud zjistil, že [celé jméno svědka] byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od [datum] do [datum] a dále pak od [datum].

25. Ze sdělení Okresní správy sociální zabezpečení [obec] z [datum] (č. l. 507-509) soud zjistil, že [celé jméno svědka] byl poživatelem invalidního důchodu od [datum], a to ve výši 5.667 Kč měsíčně do prosince 2013, od ledna 2014 do prosince 2014 ve výši 5.691 Kč měsíčně, od ledna 2015 do března 2015 ve výši 5.805 Kč měsíčně, od dubna 2015 do prosince 2015 ve výši 7.508 Kč měsíčně, od ledna 2016 do prosince 2016 ve výši 7.548 Kč měsíčně a od ledna 2017 do prosince 2017 ve výši 7.771 Kč měsíčně. V únoru 2016 mu byl vyplacen jednorázový příspěvek k důchodu ve výši 1.200 Kč. Ze mzdového listu za rok 2012 dále vyplývá, že v září 2012 odpracoval pan [celé jméno svědka] 1 pracovní den, v říjnu 2012 22 pracovních dnů, celkem 170,5 hodiny, neodpracoval 7,75 hodin, za což obdržel náhradu mzdy ve výši 987 Kč a jeho celková mzda činila 18.303 Kč, v říjnu 2012 odpracoval 17 pracovních dnů, celkem 131,75 hodin, neodpracoval 5 dnů celkem 38,75 hodin, obdržel náhradu mzdy ve výši 4.934 Kč a mzdu celkem 18 275 Kč, v prosinci 2012 pak odpracoval 10 dnů, celkem 90,5 hodiny, neodpracoval 11 dnů, celkem 85,25 hodin, obdržel náhradu mzdy ve výši 10.855 Kč a mzdu celkem ve výši 22.097 Kč. To vše ještě ve funkci sanitáře. Od [datum] nastoupil na funkci vrátného, jeho mzda včetně náhrad činila v lednu 2013 7.602 Kč, v únoru 5.922 Kč, v březnu 6.802 Kč, v dubnu 5.020 Kč, v květnu 5.329 Kč, v červnu 8.024 Kč, v červenci 7.139 Kč, v srpnu 6.598 Kč, v září 6.177 Kč, v říjnu 5.089 Kč, v listopadu 1.738 Kč, když odpracoval pouze 2 pracovní dny a v prosinci pak už neodpracoval žádný pracovní den, takže jeho mzda činila 0 Kč.

26. Z dohody o náhradě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti soud zjistil, že dne [datum] uzavřel [celé jméno svědka] zastoupený svým právním zástupcem s žalobcem podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku dohodu o náhradě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, v níž se žalobce zavázal svému zaměstnanci [celé jméno svědka] vyplatit za pracovní úraz ze dne [datum] náhradu za bolest ve výši 17.400 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 2.630 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 130.738 Kč hrubého a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období říjen 2012 až listopad 2013 ve výši 120.404 Kč hrubého. Dále se pak žalobce zavázal zaplatit náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období prosinec 2013 až leden 2014 a dále měsíčně vyplácet počínaje únorem 2014 náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v běžný výplatní termín žalobce.

27. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že ve Fakultní nemocnici [obec] pracoval od října 2001 jako sanitář, když nejprve působil na psychiatrii, po čtyřech měsících přešel na neurochirurgii a po třech nebo čtyřech měsících pak přešel na ARO, kdy pracoval dalších 9 let. Úraz se mu přihodil [datum]. Každé ráno je potřeba pacienty umýt, přepíchnout, napíchnout. Jako sanitář tedy musel každého pacienta na oddělení zvednout a umýt. Celkem bylo těch pacientů 12. Když přistupoval k jednomu z pacientů, vzal ho za ramena, chtěl ho srovnat, a jak pacientem pohnul, křuplo mu v zádech. Do očí mu vyhrkly slzy, počural se bolestí a odešel o patro níž na ošetření na emergency. [jméno] mu dali léky proti bolesti a poslali ho domů, ať se hlásí u svého praktického lékaře. Až do října 2011 to řešili pouze kapačkami na neurologii, které měly ten účinek, že při kapání se bolest snížila, ale než došel domů, bylo to stejné jako předtím. Chodil v podstatě v pravém úhlu. Až doktor [příjmení] svědkovi řekl, že je to jednoznačně na operaci, že není vůbec o čem přemýšlet a že to bude operace na [číslo] hodin, se šrouby. Do té doby si svědek myslel, že je to pouze vyhřezlá plotýnka. Do úrazu byl svědek zdravý chlap, sportoval, hrál squash, jezdil na kolečkových bruslích, na kole, lyžoval, vedl aktivní normální život, měl přítelkyni. Po úrazu se mu úplně život změnil, protože jenom za dobu od června do října, než byl operovaný, přibral 20 kg. Všem se po té operaci rána zahojila, ale u svědka to nedopadlo dobře, protože ty šrouby tělo nepřijalo, začalo to hnisat. Přítelkyně ho opustila, protože nebyl schopen sexu. Chtěl se vrátit do práce, neboť svou práci měl rád a dělal jiné pro peníze, ale proto, že ho ta práce bavila. Jediné, co ho drželo, byla jeho dcera. Přežívá na invalidním důchodu 10.000 Kč měsíčně, finančně mu vypomáhá sedmdesátiletá matka, jinak by nemohl existovat. [příjmení] mu půjčit 2.000 Kč i na to, aby vůbec mohl přijet do [obec] k jednání. S pomocí matky vyhrál spor o dceru, kterou dostal do péče, protože bývalá partnerka začala pít alkohol a dcera se ve 14 letech pokusila o sebevraždu. V důsledku úrazu musí užívat opiáty proti bolesti. [ulice] zjistil, že mu marihuana pomáhá od bolesti a rovněž mu od bolesti pomáhá i alkohol, když se opije. Není to tak, že by nemohl dělat vůbec nic, ale není to srovnatelné s tím, co dokázal dřív. Je schopen posekat zahradu, ale to, co předtím sekal jeden den, seká nyní tři dny. Je to v rámci rehabilitace, neboť má chodit, tak chodí po zahradě tam a zpátky. Pleje zahradu, ale dělá to vsedě nebo vkleče. Snaží se být aktivní, ale je to těžké a komplikované, protože má bolesti. Svědek doplatil na dobré slovo nemocnice, která mu přislíbila vyplacení, ale čekala na pojišťovnu, která to nakonec nezaplatila, a když pak chtěl svědek odškodnit trvalé následky úrazu, tak mu bylo řečeno, že už to je promlčené. Na úřadu práce byl vedený jenom chvilku, paní se na něj dívala, co tam dělá. Nikdo mu neřekl, že musí být vedený na úřadu práce. Jeho soukromý život za moc nestojí, protože mu partnerské vztahy vydrží jen krátce, jelikož sex s ním nestojí za moc. Někdy se pomočí, někdy zakopne a upadne na schodech. Úraz mu zkazil celý život. Je„ vyžraný jako prase“, což nikdy nebýval. Nadváhu nabral od června do té první operace a už se mu nikdy nepodařilo ji shodit. V říjnu 2011 byl operovaný. Praktik mu poté hrozně brzy, už 2 měsíce po operaci, předepsal lázně. V [obec] byl asi 6 nebo 7 týdnů, ale přetrvávaly mu bolesti zad. Když ta bolest vystřelí, tak se z toho svědek počurá. Stává se mu také, je třeba jde a najednou mu levá noha úplně vynechá. Když se mu to stane na schodech, tak upadne. Někdy se mu stává, že vůbec necítí levou nohu. Musí si pohnout páteří, a poté úplně cítí, jak se mu do té nohy vrací cit. Dříve míval kaudální syndrom u rukou, že se najednou třeba v noci probudil a neměl v ruce cit, musel s tou rukou zahýbat, aby se mu cit zase obnovil. Něco podobného má nyní s levou nohou. Byl rok v pracovní neschopnosti, poté mu Okresní správa sociální zabezpečení pracovní neschopnost prodloužila o 3 měsíce. Další prodloužení už mu nepovolili a řekli mu, ať si požádá o invalidní důchod 1. stupně. Po skončení pracovní neschopnosti proto požádal o invalidní důchod a obdržel invaliditu 1. stupně. V té době se také pokusil vrátit do práce, nastoupil jako sanitář na kardiochirurgii, ale nešlo to. Zkoušel i ortopedii, ale když říkal vrchní sestře, co má za zdravotní problémy, tak mu řekla, že to nepůjde, že se tam i tahají pacienti, a toho svědek už nebyl schopen. Také jak měl sešroubovanou páteř, tak se bál, aby to někde nekřuplo, aby si nezhoršil svůj zdravotní stav. Tři měsíce tedy dělal na kardiochirurgii na normálním oddělení, ale protože měl bolesti, tak stále užíval opiáty, což vedlo k tomu, že se ho pomalu báli pouštět k pacientům, neboť byl„ vysmátý jako lečo“. Na kardiu dělal ženskou sanitářku, měl plný úvazek, akorát nedělal noční směny, takže dělal ranní nebo odpolední směny, převlékal postele a podobně. Před úrazem měl 88 nebo 89 kg, nyní má 132 kg. Ze strany nemocnice byla snaha ho v práci udržet a on také chtěl pracovat, proto mu nabídli práci vrátného na úvazek 0,2, což mu vyhovovalo, neboť stále docházel za doktory a takto měl aspoň na to čas. Problémy nastaly, když v důsledku užití opiátů zaspal a nastoupil do práce o hodinu později, za což obdržel důtku. Vrátného dělal rok, poté šel na druhou operaci páteře, protože zašel za doktorem [příjmení] s tím, že stále má bolesti zad, jako kdyby na žádné operaci nebyl. Nechali mu tedy zkontrolovat záda na magnetické rezonanci a doktor řekl, že na snímku není nic vidět, ale že se na to podívá ještě při operaci. Po té operaci byl v pracovní neschopnosti celý rok, takže se dohodli s nemocnicí na ukončení pracovního poměru. Obdržel odstupné, které se ale počítalo z platu vrátného a ještě s úvazkem 0,2, což cítil jako podraz. Bylo mu řečeno, aby si požádal o invaliditu 2. stupně, což učinil a obdržel ji. [příjmení] [příjmení] při té druhé operaci páteř otevřel a šrouby vyndal, protože zjistil, že tam jsou srůsty. Znalec [celé jméno znalce] svědkovi říkal, že se to stává v jednom případu ze sta, že je to prostě smůla a že se to může stát. Prostě tělo ty šrouby nepřijalo. Před úrazem svědek nikdy bolesti zad neměl, jednou si snad natáhl nějakou šlachu na zádech, ale jinak o těch zádech ani nevěděl. Od úrazu má bolesti neustále, v průběhu času se zhoršují. Po posledním CT mu bylo řečeno, že jak ty šrouby byly vyndány, tak má syndrom„ líbající se páteře“, tzv. Baastrupův syndrom. Obratle se navzájem dotýkají a třou o sebe, což způsobuje bolest. V průběhu času se to zhoršuje, protože jak člověk stárne, tak je všechno horší. Je to důsledek toho, že jak svědek prodělal ten úraz, tak změnil způsob svého pohybování. Neustále si ulevuje od bolesti, takže chodí jinak, než chodil dřív a nechodí přirozeně. Například svědek zjistil, že se mu na levé botě pod bříšky prstů dělá v botě díra, protože při chůzi nějakým způsobem kroutí nohu. Nemůže si tedy kupovat boty s tenkou podrážkou, musí mít boty s tlustou porážkou, aby vydržely, protože v tenkých botách se mu po čtvrt roce udělá díra. V důsledku úrazu tedy změnil způsob své chůze, způsob pohybování, způsob chování, způsob ležení. Nyní spí na zemi, takže v důsledku toho dochází ke změnám v organismu, ke změnám na páteři, které vedou ke vzniku toho degenerativního onemocnění. Degenerativní změny na páteři máme všichni, u svědka se to ale zrychlilo tím úrazem. Při práci sanitáře na oddělení ARO byl svědek pravou rukou sestry, měl na starosti polohování pacientů, převoz pacientů, manipulaci s pacientem, pomoc a podporu pacientů, kteří se po ležení vertikalizovali. Byl po ruce doktorovi, když potřeboval něco pomoci, zvednout pacienta nebo napolohovat ho. Zjednodušeně měl na starosti všechnu manuální práci ohledně pacienta, včetně stříhání vlasů, holení, doplňování materiálu, fasování. Na oddělení ARO je hlavním úkolem sanitáře manipulace s pacienty, kteří jsou nevládní, tzn. manipulovat s nimi a potom také, když se začínají zvedat z lůžka, asistovat hlavně u těch těžších pacientů. Pokud jde o sportování, v minulosti kolem 20 let dělal parašutismus a hrával vesnický fotbal na úrovni okresu. Se zády se nikdy neléčil. Pouze po nástupu na ARO někdy v roce 2001 nebo 2002 byl týden doma kvůli namoženému svalu, který si léčil Brufenem. Poslední pokus o zaměstnání byla jeho práce vrátného ve Fakultní nemocnici v [obec]. Po ukončení tohoto zaměstnání už nikdy žádnou jinou práci nedělal, i když dostával spoustu nabídek z nemocnice v [obec] v Bruntále, ale všechno musel odmítat. S těmi zkušenostmi a s tou praxí, kterou měl, by o něj zájem měli, ale s těmi zdravotními problémy tu práci vykonávat nemůže. Svědek užívá opiáty, a to Palexii 250 jednu ráno, jednu večer a přes den jednu tabletu Palexie 75 a k tomu užívá Lunaldin 3× denně po tabletce, hlavně při bolestech, neboť ten má rychlý nástup účinku. Po Palexii 250 je asi 2 hodiny po užití takový zpomalený, naopak po Palexii 75 je zrychlený. Po užití Lunaldinu je takový šťastný, protože to nebolí. Když si Palexii 250 vezme v 10 hodin večer nebo v noci, tak ho ráno nic nevzbudí, vstane, až se probudí a je takový otupělý, malátný. Pokud se probudí během noci, tak si ani nepamatuje, že šel třeba na záchod. Lunaldin má rychlý nástup účinku, říká se, že je 4× silnější než Morfin a zase jde rychle z těla ven. Musí se užívat s jinými opiáty. Když si zkusil vysadit Palexii 75, tak tu krabičku Lunaldinu využíval za měsíc a půl. Opiáty způsobují sníženou pozornost, nemůže tedy po jejich užívání například řídit auto. Po Palexii může řídit auto až za 4-5 hodin a ví, že nemůže řídit po Lunaldinu. Spí na matraci položené na zemi, protože potřebuje spát na tvrdé podložce. Jsou dny, kdy má bolesti horší, a dny, kdy jsou lepší. Někdy se stává, že se v noci probudí bolestí. V tom případě musí hned užít opiáty, tj. Palexii nebo Lunaldin. Když chodil na úřad práce v [obec], tak mu tam paní opakovaně říkala, že nechápe, proč tam chodí, že je nezaměstnatelný, a to nejen kvůli těm fyzickým omezením, ale zejména kvůli opiátům. U svědka je problém v tom, že jsou dny, kdy se ráno probudí a ví, že ten den nebude schopen nic dělat, protože ho záda bolí takovým způsobem, že může udělat jediné, a to vzít si léky proti bolesti a zase jít spát. Nezaměstnatelný je nejen kvůli fyzickým omezením, ale zejména kvůli opiátům. Jsou dny, kdy z postele není schopen ani vstát. Má psa, toho mu venčí jeho matka. Bydlí v panelovém domě ve čtvrtém patře, v domě není výtah, takže se musí belhat po schodech. Jsou dny, kdy ani není schopen vstát z postele a pak dny, kdy se mu pomocí těch opiátů podaří tu bolest páteře utlumit natolik, že o těch zádech prakticky neví a může téměř normálně fungovat. K soudu jel vlakem v 7 hodin ráno. Vstával proto už ve 4 hodiny ráno, aby překonal opiátovou rozespalost, na kterou potřebuje 2 hodiny a zároveň, aby mu nastartovalo tlumení té bolesti, aby byl schopen ve vlaku vydržet. Informoval se o zvýšení invalidity z 2. na 3. stupeň, ale bylo mu řečeno, že musí mít asi nějakých 75 bodů proto, aby mohl být zařazen do 3. stupně invalidity, přičemž má asi 50 bodů. Svědek je de facto soběstačný, protože si dokáže vyprat, vyžehlit, dokáže si vyvenčit psa, jen 5× nebo 6× do měsíce to za něj musí dělat matka nebo dcera. Posudková lékařka v [obec] mu říkala, že u něj už není, kde by ty body mohl nabrat, protože netahá nohu za sebou a nemá inkontinenci pořád, ale jenom občas, takže nesplňuje kritéria pro 3. stupeň invalidity.

28. Ze znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] z [datum] soud zjistil, že znalec si vyžádal kompletní zdravotnickou dokumentaci [celé jméno svědka], a to jak z Fakultní nemocnice [obec], tak i od praktického lékaře ([titul] Ryšánkové). Z posudku dále vyplývá, že pan [celé jméno svědka] netrpěl bolestivými syndromy zad před úrazem a před vznikem nemoci kořenového útlaku, kořenové diskopatie. Podle zdravotnické dokumentace se u posuzovaného jednalo o nové onemocnění, které vzniklo v příčinné souvislosti s úrazem, když před úrazem posuzovaný na žádné bederní syndromy netrpěl, netrpěl ani na projevy obecného onemocnění. Z opisu rentgenových změn ze dne [datum] a [datum], tzn. bezprostředně po úrazu, jsou změny popsané jako osteochondróza L4/L5 L5/S1 s pravděpodobnou spondolýzou a s diagnózou bederní syndrom s akutním blokem L – páteře při degenerativních změnách dolní bederní páteře a nestabilitě segmentu L4/L5 s doporučením KMRLS páteře. RTG vyšetření z [datum] bylo doplněné magnetickou rezonancí z [datum] LS páteře s popisem osteochondróza ploténky a L4/L5, L3/L4, artrotické změny na facetách L2/S1, L3/L4 velká asymetrická protruze ploténky dorzálně, mediálně do 3-4 milimetrů dorzálního přesahu s mírnou impresí do předního okraje durálního vaku L4/L5, oboustranná foraminostenózy, asymetrická protruze ploténky dorzo – mediálně do 4 mm dorzálního přesahu s impresí do předního okraje durálního vaku, ismická spondydololýza L4/L5/S1. Protruze L5/S1 cirkulární ploténky do 2-3 milimetrů dorzálního přesahu, oboustranná mírná foraminostenóza. Z provedených objektivizujících vyšetření uskutečněných následně po úraze je možné posoudit, že na bederní páteři v době úrazu byly středně pokročilé degenerativní změny, byla přítomna nestabilita bederní páteře v segmentech L4/L5/S1 způsobená istmickou spondylolýzou. Zjištěný nález a stupeň změn hodnotí znalec jako obecnou nemoc a páteř jako nemocnou degenerativním onemocněním přítomným již v době úrazu. [příjmení] degenerativního onemocnění neodpovídá nálezu běžného stárnutí páteře v populaci, některé popsané nálezy představují nepochybně nálezy patologické (istmická spondylolýza, víceúrovňové protruze disků). Rovněž segmentální nestabilita není úrazovým následkem. Proto objektivizovaný nález na bederní páteři posuzuje nejenom jako nemoc páteře degenerativním onemocněním, ale jako významnou predispozici pro vznik onemocnění útlakové, kořenové diskopatie, která byla u posuzovaného následně po úraze a v příčinné souvislosti s úrazem diagnostikována. Nález byl neurologem hodnocen jako akutní vertebrogenní algický syndrom bederní páteře. Znalec proto posuzuje hodnocený zdravotní stav za velmi akutní, provázený krutými bolestmi LS páteře s těžkým akutním vertebrogenním blokem, pro který byl zajištěn odvoz pana [celé jméno svědka] z ošetření, ale i infuzní terapii ke zklidnění a zmírnění akutních potíží. Nejednalo se tedy o páteřové potíže trvající týden, ale o stav, který je možný popsat jako bolestivé prasknutí v zádech s narůstající progresí potíží vedoucí po dvou dnech k takové míře potíží, se kterými již nebyl schopen práce, ale ani běžné činnosti vykonávat. Popsaný průběh s jasným a subjektivně vnímaným okamžikem začátku bolesti s jedno až dvoudenním zhoršováním potíží radikulárního charakteru je pro kořenovou diskopatii typický. Odborným závěrem diagnostického posouzení i klinického posouzení byla označena ploténka L4/L5 jako příčina nových poúrazových potíží. V případě, že kořenové dráždění (koření a L4/L5 vpravo) neexistovalo v klinických projevech před úrazem v dlouhodobém sledování, pak je nutné vzniklou pravostrannou radikulopatii považovat za úrazovou vzniklou podílem úrazového děje na páteři nemocné obecným onemocněním. Znalec rozhodně nezpochybňuje, že úrazem poškozená a posunutá ploténka byla ve chvíli úrazu nemocná degenerativním onemocněním. Přítomnost jen obecného degenerativního onemocnění ploténky by bez úrazového děje ale akutní kořenový syndrom nevyvolala. Znalec tak považuje úrazový děj za jednoznačnou vyvolávající příčinu poúrazových potíží, pokud nebude prokázané, že pro podobné (kořenový syndrom) potíže trpěl poškozený akutně nebo chronicky již před pracovním úrazem. Rovněž z hlediska prokázaných změn na bederní páteři považuje znalec úrazový děj za prokázanou příčinu následků, o jejíž posouzení se v případě poškozeného jednalo. U poškozeného bylo již před úrazem přítomné degenerativní onemocnění plotének popsané více úrovních. Proto lze předpokládat, že rovněž uvolněná vyhřezlá ploténka L4/L5 byla změněná degenerativním onemocněním. Na základě rentgenových nálezů a především z nálezu magnetické rezonance pořízené až následně po úraze znalec usuzuje, že v době úrazu se u poškozeného jednalo o predisponovanou a nemocnou bederní páteř, o predisponované a nemocné ploténky minimálně třech segmentech. U nemocných plotének se pak jednalo o predispozici pro vznik kořenového syndromu, tedy pro onemocnění, které vzniklo u posuzovaného. Úraz představoval pro navození náhlého bolestivého stavu a vznik nového onemocnění podmínku důležitou. Akutní lumboischiadický syndrom byl způsoben výhřezem ploténky s popsaným uvolněním poškozené části ploténky do neokanálu a do neuroforamina s útlakem nervových struktur. To byl důvod poúrazových bolestí poškozeného. Výhřez ploténky byl rovněž hlavním důvodem operačního ošetření bederní páteře. I po operaci, při které byly odstraněny části úrazem poškozené a posunuté ploténky, přetrvávají u poškozeného potíže. Podle zdravotní dokumentace došlo u poškozeného následně po operaci ke komplikaci, která se někdy pozoruje u operací podobného typu. Zánětlivý proces provázející reparační aktivitu vedl u pana [celé jméno svědka] k přehnanému jizvení v místě odstraňované části poškozené ploténky. [příjmení] následující po operaci spočívají svou podstatou v provedené operaci, jsou obtížně řešitelné a prognóza z hlediska pokračujícího bolestivého syndromu je nejistá. [příjmení] lékařské zprávy ze dne [datum] popsaný jako stav po foraminektomii L4/L5 vlevo se symptomatikou FBSS (pooperační bolestivý syndrom), poškozený má podle lékařské zprávy pokračující kruté bolesti a další léčba mu byla doporučena v Centru léčby bolesti. V uvedených následcích ve smyslu těžkého vertebrogenního bolestivého syndromu má operace a operační příčina převažující roli. U pana [celé jméno svědka] byla zjištěna nejenom predispozice k obecnému páteřnímu onemocnění v důsledku pokročilých polyetážových změn v úseku bederní páteře, ale nález z doby úrazu považuje znalec za stav nemoci degenerativním onemocněním páteře a plotének. Dále byla u něj zjištěna predispozice pro vznik chronického vertebrogenního syndromu, tj. pro nemoc, která byla po úraze zjištěna. Úrazový podíl byl nepochybně rozhodující pro vyvolání vzniku bolestivého syndromu zad, ale nebyl podle znaleckého názoru znalce převažující pro přetrvávání potíží. V době úrazu nepochybně existovalo obecné degenerativní onemocnění páteře, které bylo objektivně posouzeno na základě vyšetření magnetickou rezonancí a nativním vyšetřením bederní páteře. U posuzovaného v době úrazu existoval rovněž patologický stav víceúrovňové segmentální nestability a víceúrovňové protruze plotének. Tato onemocnění nevznikla v souvislosti s úrazovým poškozením zdraví. Především nestabilita páteře byla důvodem k operačnímu výkonu směřujícímu k odstranění nestability. Odstranění poškozené části disku bylo součástí operačního ošetření. Poškozený nemá až do úrazu ve své zdravotnické dokumentaci zápis o tom, že by trpěl pro nemocnění, jaké bylo zjištěné následně po úraze. Znalec proto určuje vznik bolestivého syndromu jako úrazový, jako následek úrazového děje, který byl příčinou důležitou, podstatnou a značnou i přes skutečnost, že poškození zdraví bylo výslednicí úrazového děje a predispozice a obecné nemoci. Naopak na vzniku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považuje existenci obecného onemocnění za příčinu důležitou, podstatnou a značnou a převažující nad následky úrazového děje.

29. V doplňku z [datum] pak znalec setrval na svých původních závěrech, a to i po vyšetření poškozeného. Příčinná souvislost mezi podstatou onemocnění, tj. poškozenou ploténkou a útlakem nervového kořene je nepochybná. Úrazem a pooperačním ošetřením došlo k poškození nervového kořene L4/L5. Poškozením kořene vzniklo chronické onemocnění, kterým posuzovaný trpěl i nadále po operaci a trpí dosud. Znalecky je nutné posuzovat trvající potíže za následek úrazu [datum]. Poškozená a uvolněná ploténka způsobila akutní bolestivý syndrom, byla jedinou příčinou pracovní neschopnosti a vlastně způsobila celé trvání pracovní neschopnosti až do přechodu do invalidity. Až do úrazu nebyla stanovena žádná diagnóza nemoci bederní páteře, posuzovaný na žádnou nemoc netrpěl. Podle zdravotní dokumentace poškozený nemocí dolní poloviny zad před úrazem netrpěl. Zjištěné nálezy degenerativních změn při RTG vyšetření je nutné posuzovat jako náhodný nález zjištěný na základě vyšetřování úrazu a až do úrazu žádné potíže poškozenému nezpůsobovaly. Při zkoumání podílu úrazové a neúrazové příčiny na vzniklé škodě na zdraví je vždy úkolem znalce odborně zkoumat povahu a podstatu potíží (klinických projevů nemoci) před úrazem a následně po úraze a zjišťovat podíl úrazu na zhoršení před úrazem existující nemoci nebo zkoumat, zda se jedná o nový chorobný stav navozený úrazem. Podle zdravotnické dokumentace u se u poškozeného jedná o novou nemoc, která až do [datum] u poškozeného nebyla. V žádném případě proto nelze rozdělovat dobu léčení a dobu pracovní neschopnosti na část, která je v příčinné souvislosti s úrazovým dějem, na který se váže vznik pracovní neschopnosti, tj. se vznikem onemocnění, a na část léčení, která neprobíhala v souvislosti s úrazem. K tomu není žádný odborný důvod ve zdravotnické dokumentaci, v průběhu ani v popsaných v nálezech. Délka celé pracovní neschopnosti byla způsobena přetrváváním chorobného stavu a léčením druhotně vzniklého onemocnění FBSS (chronická smíšená bolest, stav po hemilaminektomii a fixaci), tzn. následky, které byly způsobeny útlakem kořene, a které vznikly v přímé příčinné souvislosti s úrazem, tj. následky úrazu. V prvním operačním výkonem byla odstraněna příčina útlaku, ale i následně po provedené operaci posuzovaný trpěl a trpí potížemi vyvolanými poškozením nervového kořene z útlaku. Určitě posuzovaný trpěl po operaci a dosud trpí rovněž potížemi z existujícího a prokázaného degenerativního onemocnění. Znalec odkazuje na nález magnetické rezonance ze dne [datum] zobrazující bederní páteř L3-S1 zobrazující degenerativní onemocnění bederní páteře, ale bez nálezu foraminostenózy, komprese nervového kořene, míšních obalů. Nález odpovídá diagnóze neuropatických potíží v důsledku FBSS, nikoliv v příčině degenerativního onemocnění.

30. Z výslechu znalce při jednání dne [datum] (č. l. 303) soud zjistil, že poškozený prodělal dvě souběžná onemocnění, jedno bylo onemocnění obecné, degenerativní a druhé bylo onemocnění v souvislosti s pracovním úrazem. Po operaci došlo k odstranění příčiny úrazového onemocnění s výjimkou útlaku nervového kořene, tyto potíže bude mít poškozený i nadále a tyto potíže jsou stálé, nezlepšují se ani nezhoršují. Ovšem poškozený má i obecné onemocnění, to se mu zhoršuje. Když došlo k přiznání invalidity 2. stupně v roce 2015, bylo to dáno zhoršením stavu vyvolaným právě degenerativním obecným onemocněním. V daném případě došlo v určitém období ke skokovému zvýšení obtíží, což vedlo následně pana poškozeného k žádosti o zvýšení stupně invalidity. Toto období by znalec určil jako období počátku návštěvy ambulance chronické bolesti. Úrazové následky jsou stálé, ale došlo k dalšímu zvýšení pracovní neschopnosti poškozeného.

31. Z dodatku znaleckého posudku znalce z [datum] (č. l. 476) soud zjistil, že ani kvalifikovaným odhadem nelze bez významných spekulací odpovědět na otázku, zda by degenerativní onemocnění vyřazovalo pan [celé jméno svědka] z původní profese. Projevy obou onemocnění se překrývají a vzájemně doplňují. Obecné onemocnění nezpůsobuje jiné objektivně odlišitelné potíže. Nelze znalecky tvrdit, že by k rentgenologicky objektivizovaným nálezům existovaly objektivizovatelné obtíže a bolesti ve spekulativně posouditelné určité míře, která by vyřazovala pana [celé jméno svědka] z původní profese. Na základě objektivních nálezů je možné znalecky posoudit kvalifikovaným odhadem, jakou měrou se obě onemocnění podílí na celkovém chorobného stavu posuzovaného, nelze ale posoudit, zda by obecné onemocnění samo o sobě vyřazovalo poškozeného z původní profese. Obecné onemocnění popsané posledními zdravotními nálezy z roku 2017 nebylo převažující příčinou změny invalidity s navýšením na druhý stupeň, ani hlavní příčinou, která by vyřizovala pana [celé jméno svědka] z původní profese v roce 2017. Znalecky nelze posoudit, zda by obecné onemocnění samo o sobě bez utrpěného úrazu vyřazovalo pan [celé jméno svědka] z původní profese. Při posudkovém zhodnocení případu přezkumem v roce 2015 byla jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poškozeného posouzena bolest při FBSS. Procentní poměr dalších onemocnění základnímu onemocnění (FBSS) hodnocený procenty poklesu soustavné výdělečné činnosti stanovené OSSZ je možné určitým odborným odhadem znalce opřeným o aktuální odborné nálezy k zajištění maximální objektivity posouzení. Odborným odhadem znalec určuje k roku 2015 podíl onemocnění FBSS a obecného onemocnění na celkovém chorobném stavu posuzovaném ztrátou schopnosti soustavné výdělečné činnosti 70 % ku 30 %. Je odbornou spekulací znalce, že zhoršování celkového chorobného stavu po roce 2015 bylo zapříčiněno v převažující míře progresí degenerativního onemocnění a toto lze nepřímo prokazovat z nálezů odborných vyšetření. Zdravotní stav poškozeného byl posouzen v roce 2015 jako neustálený s tendencí ke zhoršování degenerativní složce chorobného stavu.

32. Z dodatku z [datum] (č. l. 463) pak soud zjistil, že znalec uzavřel, že posuzovaný utrpěl [datum] v pozici sanitáře při vykonávání pracovní činnosti sanitáře úraz spočívající v akutním výhřezu bederní ploténky s poškozením nervové tkáně. K poškození ploténky došlo mezi obratem L5 a obratlem následujícím S1 (ploténka je vložena mezi obratlová těla L5/S1). V době úrazu byly na páteři přítomné středně pokročilé degenerativní změny obecného onemocnění. Pro posouzení případu považuje znalec za důležité, že až do úrazu neměl posuzovaný žádné potíže pro obecné onemocnění. Degenerativní změny na bederní páteři přítomné v době úrazu byly objektivizované RD vyšetřením následně po úraze. Znalec současně považuje za dostatečně prokázané, že u pana [celé jméno svědka] nebyl až do úrazu zjištěn a prokázán bolestivý bederní syndrom ani jiná bolestivá bederní symptomatologie, která by doprovázela známý nález degenerativních změn bederní páteře. Proto, pokud se dá mluvit o obecném onemocnění před úrazem, probíhalo zcela asymptomaticky bez klinických projevů. Z dokumentace znalec vyloučil, že by posuzovaný byl diagnosticky vyšetřen před úrazem, že by znal stav degenerativních změn na bederní páteři. [příjmení] degenerativních změn na bederní páteří jej pracovně až do úrazu neomezovaly. Vykonával práci sanitáře bez omezení. Veškeré potíže byly vyvolané úrazem a byly nové. Jednalo se o akutní bederní syndrom způsobený výhřezem bederní ploténky. Při úraze a v souvislosti s úrazem vzniklo dráždění nervové tkáně (kořene L5) poškozenou a uvolněnou bederní ploténkou. Úrazový nález byl objektivizován rediagnostickými vyšetřeními, které se provedly v souvislosti s akutním (poúrazovým) bederním syndromem. V okamžiku úrazu trpěl posuzovaný jen úrazem vyvolaným onemocněním. Z dalších později nastalých příčin byl úraz a následky úrazu vždy převažující příčinou, která v celém dalším průběhu zapříčinila nemožnost práce sanitáře. Povaha úrazem vzniklého nebo úrazem navozeného onemocnění vyloučila posuzovaného trvale z původní profese sanitáře. Kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu, nedošlo by ani k následkům pracovního úrazu a nebyl by důvod, proč by posuzovaný nemohl práci sanitáře vykonávat, a to až do okamžiku, kdy by se u posuzovaného projevily potíže způsobené známým nálezem degenerativních změn na bederní páteři, a to v míře, která by výkon práce ze zdravotních důvodů neumožňovala. Dále znalec v posudku, vysvětluje, že v době úrazu existovaly a byly prokázané degenerativní změny (neúrazová patologie) mezi obratlem L5 a sousedním obratem S1. Až do úrazu byly tyto změny zcela asymptomatické – posuzovaný byl až do úrazu podle zdravotnické dokumentace zcela bez potíží. Při úraze se poškodila a uvolnila meziobratlová ploténka z meziobratlového prostoru L5/S1 s utlačením (poškozením) nervového kořene S1 a se vznikem klinického projevu v podobě akutního kořenového dráždění – bolesti (příčinná souvislost s úrazem). Bolestivý poúrazový bederní syndrom byl rovněž důvodem pro bezodkladné poúrazové ošetření poškozené ploténky. Při objektivizaci příčiny kořenového dráždění MR vyšetřením byl zjištěn i nález pokračujících degenerativních změn na bederní páteři (obecné onemocnění), které ale nebyly přímou příčinou úrazem navozeného akutního stavu. Degenerativní změny byly vyhodnocené ošetřujícím lékařem jako následek (projev) chronické nestability mezi obratlem L5 a S1. Ošetřující chirurg se proto rozhodl, že odstraní příčinu úrazem vyvolaných akutních potíží (odstraní uvolněnou ploténku a uvolní tlak na nervový kořen), ale současně chirurgicky vyřeší i nestabilitu mezi obratlem L5 a S1, která až do úrazu potíže nečinila, ale v dalším průběhu by se stala jistou příčinou významných potíží (významná predispozice). Toto je standardní postup a tak byl i plánovaný operační výkon, při kterém byla komplexně chirurgicky ošetřená celá známá patologie (úrazový útlak kořene L5 plus neúrazová nestabilita a degenerativní změny segmentu L5/S1). Neurochirurg se rozhodl pro komplexní řešení, kdy s odstraněním úrazové příčiny potíží provedl i ošetření degenerativního onemocnění mezi obratlovými těly L5/S1. Obecný princip operace spočíval v dynamickém rozevření zadního prostoru, které vede k obnovení výšky meziobratlového prostoru, uvolnění kloubních ploch a uvolnění kloubních pouzder aligament. Smyslem je možná regenerace postižených částí plotének, krycích destiček a kloubních meniskoidů. Rizikem všech operačních výkonů na páteři je rozvoj postdisektomického syndromu, který nastal u poškozeného. Celá filozofie komplexního ošetření poúrazové patologie u pana [celé jméno svědka] spočívala v současném odstranění generátoru bolesti (která po úraze spočívala v ploténce a v útlaku nervů) a souběžném operačním ošetření i degenerativních patologií (obnovení výšky meziobratlového prostoru, rozšíření foramin) se zachováním hybnosti a při zajištění stability páteřního kanálu. Jednalo se o komplexní operační řešení, při kterém operatér ošetřil i úrazem nepostižená místa zadního meziobratlového prostoru (místa postižená degenerativními změnami) s cílem zabránit progresi degenerativních změn mezi obratli L5/S1. Celé operační řešení bylo v jediném meziobratlovém prostoru, který se později stal zdrojem převažujících potíží. Úraz se stal [datum]. Pro úrazové potíže byl posuzovaný poprvé operován v roce 2011. Operační výkon byl proveden pro bolestivý stav pro kořenový syndrom, pro útlak kořene s bolestivým kořenovým syndromem. Operační výkon byl proveden v příčinné souvislosti s úrazovým dějem a s úrazovými následky. Výkon svojí povahou rovněž stabilizoval obratle L5/S1 s léčebným cílem zabránit rozvoji neúrazového degenerativního onemocnění v uvedeném segmentu poškozené ploténky. Výkon byl proveden v souvislosti s úrazovými následky, byl proveden k ošetření úrazových následků, ale odborná povaha a rozsah výkonu byl veden rovněž záměrem zabránění progrese degenerativních změn na operovaném segmentu. Jednalo se o standardní operační postup. Výsledkem operačního postupu mělo být dosaženo ošetření poškozeného kořene, odstranění příčiny v podobě poškozené ploténky a tím i odstranění poúrazové bolesti a současně zabránění dalšího rozvoje degenerativního onemocnění. V případě dosažení předpokládaného léčebného záměru by nedošlo (nemuselo nastat) ke vzniku pracovních omezení a posuzovaný mohl dále vykonávat dosavadní práci. Provedený operační výkon ale nevedl ani k odstranění poúrazových kořenových bolestí, ani nezlepšil nález nebo průběh degenerativního onemocnění. Proto je nutné provedený operační výkon v konečném důsledku posuzovat jako neúspěšný. Následně po operaci došlo naopak ke zhoršení bolestivého poúrazového syndromu, který vznikl u posuzovaného následkem úrazu. Operací došlo ke zhoršení kořenového dráždění (poúrazový stav), které bylo později hlavním důvodem invalidity a trvale nepříznivého zdravotního stavu. Neúspěch operace vedl k vyvolání (zhoršení) bolestivého syndromu z více příčin a je jedno, zda v této části se jednalo jen o příčinu pooperační (tedy vzniklou v souvislosti s provedenou operací, která byla provedena pro poúrazový stav – řetězení příčin), nebo o částečný podíl bolestivého syndromu obecného onemocnění. Znalecky je nutné hodnotit celý další rozvoj bolestivého bederního syndromu následně po operaci v souvislosti s provedenou operací, která byla provedena v příčinné souvislosti s úrazem a pro následky úrazu. Kdyby nenastal úraz, nedošlo by k operačnímu ošetření a nedošlo by ani ke zhoršení potíží z obecného onemocnění po provedené operaci. Stabilizace L5/S1 (operační odstranění nestability) jako operační prevence zhoršování obecného onemocnění selhala a implantát byl odstraněn v listopadu 2013. Odstranění stabilizace v roce 2013 bylo nepochybnou příčinou další progrese obecného onemocnění (progrese v souvislosti s OP ošetřením úrazu). Progresivní zhoršení potíží z obecného onemocnění vychází ze zadního segmentu L5/S1 a je z více příčin. Nelze odděleně posuzovat vznik a rozvoj degenerativního onemocnění v segmentu L5/S1 a samostatně odděleně rozvoj poúrazových neuropatických potíží kořene L5/S1, když obě onemocnění jsou propojená operačním výkonem a jsou společným operačním následkem. I převedení na jinou práci a snížením pracovního úvazku na 30 % bylo v důsledku bolestivého stavu, který nastal u posuzovaného následkem úrazu a operace. Druhý operační výkon byl proveden [datum], tj. 2 roky po první operaci. Bylo provedeno odstranění implantátu. Protože první operace byla provedena výhradně z příčinné souvislosti s úrazem, je možné i druhou operaci s odstraněním implantátu prosazovat v příčinné souvislosti s úrazovým dějem a úrazovými následky. Odstraněním implantátu došlo k vytvoření podmínek pro další rychlou progresi obecného onemocnění (ale z důvodu operací provedených pro úrazové následky) a tím se úrazové následky v podobě obou operačních výkonů nepřímo začaly podílet na progresi obecného onemocnění na operovaném segmentu. Po [datum] se ve zdravotním stavu poškozeného pana [celé jméno svědka] neobjevilo jiné, nové obecné onemocnění, ale docházelo k plynulému a rentgenologicky zdokumentovanému zhoršování stávajícího obecného onemocnění. Obecné onemocnění nedosahovalo a nedosahuje takové míry a povahy, že by pana [celé jméno svědka] samo o sobě vyřazovalo z původní profese vrátného (a to s pracovním úvazkem v rozsahu 30 %), i kdyby neměl pracovní úraz. U poškozeného byl prokázán výskyt obecného onemocnění (degenerativního onemocnění páteře) již v okamžiku pracovního úrazu. Příčinou, proč [celé jméno svědka] nemohl vykonávat dosavadní práci sanitáře, byl i nadále od [datum] pracovní úraz ze dne [datum]. Nelze bez významných spekulací znalce stanovit, zda by pan [celé jméno svědka] v důsledku obecného degenerativního onemocnění, kterým současně s úrazovými následky trpěl a které se plynule zhoršovalo, nebyl schopen práci sanitáře vykonávat, i kdyby k pracovnímu úrazu nedošlo. Práce sanitáře byla vzhledem k obecnému onemocnění značně nevhodná a riziková pro vznik bolestivých bederních syndromů. Ty bylo možné při známých nálezech s vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou při práci sanitáře očekávat, a to i kdyby k pracovnímu úraz nedošlo. Naopak nelze bez spekulace znalce určit, zda (a od kdy) by [celé jméno svědka] v důsledku obecného degenerativního onemocnění nebyl schopen práci sanitáře vykonávat.

33. Obdobné vyplývá i z výslechu znalce při jednání dne [datum] (č. l. 486), kdy znalec uvedl, že v případě posuzovaného [celé jméno svědka] se jedná o posuzování jediného chorobného stavu vznikajícího až následkem úrazového děje. Úraz způsobil úrazové následky nebo úrazové změny, které vedly i k operačnímu ošetření, které ošetřovalo zároveň i obecné onemocnění. Operativní ošetření spočívalo nejen v odstranění bezprostředních následků úrazu, ale i ve snaze o zlepšení celého segmentu postiženého degenerativními změnami. Celý segment se měl provedenou operací stabilizovat, operace ale selhala. Celá operace proběhla kvůli úrazu, ať je podíl obecného onemocnění jakýkoliv, i když operace zasáhla též do degenerativní části celého onemocnění. Znalec v tom spatřuje řetězení, k operaci došlo kvůli úrazu, operativní ošetření však nevedlo k očekávanému výsledku. V důsledku operace došlo následně ke zhoršení celého zdravotního stavu pacienta. Je čistě spekulativní zabývat se tím, do jaké míry by se zhoršovalo obecné onemocnění samo, proč nemohl poškozený následně práci sanitáře vykonávat, jaké byly následky úrazu a operativy. Do doby úrazu neměl poškozený žádné potíže. Lze se jen spekulativně domnívat, jaké potíže by nastaly, kdyby úraz nebyl operován. Netrpěl žádnými osobními či pracovními omezeními, znalec ve zdravotní dokumentaci nic nenašel. Znalec měl k dispozici celou zdravotnickou dokumentaci, oslovil nemocnici i praktického lékaře stejně jako lékaře ze zdravotní služby. Zajišťoval si i výkazy hrazené zdravotní péče, v němž se zobrazují všechna ošetření, všechny vyšetřující úkony, které byly u každého pacienta v minulosti provedeny. O syndromu bolestivosti zad je prvním takovým úkonem vždy rentgenové vyšetření, které je vykázáno na příslušnou pojišťovnu. Pokud by si poškozený ještě před úrazem stěžoval na bolesti zad, jistě by byl radiologicky vyšetřen a z vyžádaného výkazu zdravotní péče by bylo zřejmé, kde se tak stalo. V takovém případě by si znalec vyžádal i dokumentaci příslušného pracoviště, kde proběhlo vyšetření posuzovaného. Nic takového však znalec nezjistil. Vzhledem k tomu, že k [datum] nabyl účinnosti občanský zákoník z. č. 89/2012 Sb., zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. zákon č.40/1964 Sb. občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, které platily až do [datum]. Podle § 3028 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jak již bylo konstatováno v předchozím řízení, úraz svědka [celé jméno svědka] se stal [datum], a za takové situace je třeba aplikovat hmotné právo podle dosavadní právní úpravy ve smyslu § 3028 odst. 1, 3 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na právní vztahy účastníků je tak třeba aplikovat z.č.262/2006 Sb. zákoník práce ve znění účinném do 30.6.2011 novely provedené zákonem [číslo] 2011. Podle § 269 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce ve znění účinném do 30.6.2011 novely provedené zákonem [číslo] 2011 (dále jen„ zákoník práce“) zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav. Podle § 366 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odst. 4 zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí. Podle § 380 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odst. 2 jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Podle odst. 3 pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět. Podle § 370 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 a plnou výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku podle věty první přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy mu v době prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nenáleží nemocenské nebo kdy mu podle § 192 odst. 1 části věty druhé za středníkem nepřísluší náhrada mzdy nebo platu. Podle odst. 2 náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při jeho další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Průměrným výdělkem před vznikem škody podle věty první je průměrný výdělek zaměstnance před vznikem této další škody. Jestliže před vznikem této další škody příslušela zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 se zaměstnanci poskytne do výše částky, do které by mu příslušela náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kdyby nebyl neschopen práce. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje náhrada mzdy nebo platu podle § 192 a nemocenské. Podle § 371 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce (náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti) náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží. Podle odst. 2 náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského. Podle odst. 3 náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy (§ 111). Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru. Podle odst. 4 dosahuje-li zaměstnanec ze své viny nižšího výdělku než ostatní zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní zaměstnanci. Podle odst. 5 zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat. Podle odst. 6 náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění. Podle § 352 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Podle § 353 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle odst. 2 za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. Podle odst. 3 dojde-li ke zúčtování mzdy nebo platu za práci přesčas (§ 114 odst. 2 a § 127 odst. 2) v jiném rozhodném období než v tom, ve kterém byla tato práce vykonána, zahrnou se do odpracované doby podle odstavce 2 také hodiny práce přesčas, za kterou je mzda nebo plat poskytnuta. Podle § 354 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Podle odst. 2 průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období. Podle § 390 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností. Podle odst. 2 vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání; to se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Podle § 365 odst. 1 z.č. 262/2006 zákoníku práce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců se řídí odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání § 272 až 274 a ustanoveními této hlavy, § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona [číslo] Sb. a zákona č. 220/2000 Sb., a vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č.98/1996 Sb., vyhlášky č.74/2000 Sb. a vyhlášky č. 487/2001 Sb. Podle § 205d odst. 1 z.č.65/1965 Sb. zákoníku práce zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance jsou pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěni (dále jen "zákonné pojištění") u [obec] pojišťovny, akciová společnost, pokud s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992. Ostatní zaměstnavatelé jsou pojištěni u Kooperativy, československé družstevní pojišťovny, akciová společnost, případně jejího právního nástupce v České republice (dále jen "pojišťovny"). To se nevztahuje na organizační složky státu. Podle odst. 2 vznikne-li pojišťovnám provozováním zákonného pojištění majetková újma, mají právo na úhradu této újmy ze státního rozpočtu. Přebytek vzniklý z tohoto pojištění odvedou pojišťovny do státního rozpočtu. Podle odst. 7 bližší podmínky a sazby pojistného stanoví vyhláškou Ministerstvo financí. Podle odst. 8 pokud při zániku zaměstnavatele nepřejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu na jiného zaměstnavatele, má poškozený (pozůstalý) právo přímo vůči pojišťovně, aby mu škodu nahradila v témže rozsahu, v jakém by mu ji byl povinen nahradit sám pojištěný zaměstnavatel. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen vyhláška č.125/1993 Sb.) zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen "zákonné pojištění") jsou pojištěny a) u [právnická osoba], ti zaměstnavatelé 1), kteří s ní měli sjednáno toto pojištění k 31.prosinci 1992; takto pojištěny jsou i zaměstnavatelé, na které přejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu při vzniku právního nástupce těchto zaměstnavatelů, b) u Kooperativy, pojišťovny, a. s., ostatní zaměstnavatelé. Podle odst. 2 není-li právního nástupce zaměstnavatele, který zanikl a) před 1. lednem 1993, má poškozený právo na plnění podle § 2 za škodu poprvé ohlášenou po 31.prosinci 1992 a dosud neuhrazovanou přímo vůči Kooperativě, pojišťovně, a. s. b) po 31.prosinci 1992, má poškozený, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání po vzniku zákonného pojištění, právo na plnění podle § 2 přímo vůči té pojišťovně, u které byl pojištěn jeho zaměstnavatel před svým zánikem. Podle odst. 3 zákonné pojištění vzniká dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele a trvá po dobu existence zaměstnavatele. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č.125/1993 Sb. zaměstnavatel má právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Nárok na náhradu škody z události, která by mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny, musí být poprvé uplatněn zaměstnavatelem u pojišťovny v době trvání zákonného pojištění, s výjimkou případů, kdy poškozený má právo na plnění přímo vůči příslušné pojišťovně. Podle odst. 2 pojistnou událostí je vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu podle odstavce 1. Rozhoduje-li o náhradě této škody soud, platí, že pojistná událost nastala dnem, kdy rozhodnutí, podle něhož má pojišťovna poskytnout plnění, nabylo právní moci. Podle § 5 odst. 2 vyhlášky č.125/1993 Sb. nahradil-li zaměstnavatel poškozenému škodu nebo její část přímo, má právo, aby jí pojišťovna po odečtení případné náhrady podle § 9 až 12 této vyhlášky vydala to, co by za ni jinak plnila poškozenému. Podle § 154 odst. 1 o.s.ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Podle § 96 odst. 6 o.s.ř. byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí odvolacího soudu, případně též soudu prvního stupně, o věci bylo dovolacím soudem zrušeno, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, jestliže důvodem pro zpětvzetí návrhu byla skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušeného rozhodnutí.

34. Pokud jde o právní základ nároku, mezi stranami není sporu, že žalobce jako zaměstnavatel poškozeného zaměstnance [celé jméno svědka] má vůči žalované pojišťovně, u níž měl uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, podle § 5 odst. 2 vyhlášky č.125/1993 Sb. právo na vydání toho, co poškozenému zaměstnanci na náhradu škody vzniklé při pracovním úrazu uhradil. Z předchozích rozsudků a podání účastníků pak vyplývá, že předmětem řízení zůstaly nároky za období od září 2014, neboť nároky za období do srpna 2014 včetně byly uspokojeny žalovaným v plném rozsahu ještě před vydáním rozsudku dne 26.ledna 2018 č.j. 30 C 197/2014-358 (viz bod 8 rozsudku ze dne [datum]), přičemž nároky žalobce za období od září 2014 do ledna 2015 byly žalovaným kráceny a uhrazeny částečně, za období od [datum], kdy došlo ke změně invalidity poškozeného pak již vůbec. Dále je soudu z úřední činnosti známo, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 16 C 53/2019 o zaplacení částky 178.839 Kč je předmětem sporu mezi účastníky období od dubna 2017 do ledna 2018 včetně.

35. Po dlouhém řízení a obsáhlém dokazování však musí soud I. stupně konstatovat, že žalobě žalobce za současných podmínek nelze vyhovět. Mezi stranami totiž není sporu, že to, čeho se žalobce na žalovaném domáhá, již dostal od žalovaného zaplaceno (včetně příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení) po vydání předchozího rozsudku soudu I. stupně, respektive po vydání rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.září [číslo] č. j. 54 Co 225/1018-402, jak soud zjistil při posledním jednání. Ve smyslu § 154 odst. 1 o.s.ř. je pro soud rozhodující (skutkový) stav ke dni rozhodování; soud I. stupně tedy nemůže ignorovat skutečnost, že k úhradě žalované částky žalovaným již došlo a tuto skutečnost musí při rozhodování zohlednit. Byť si je soud I. stupně vědom nesmyslnosti ustanovení § 96 odst. 6 o.s.ř., které znemožňuje žalobci vzít žalobu zpět, ač již nemá žádný zájem na výsledku řízení, soud nemůže platbu žalovaného ignorovat, neboť se jedná o platbu na pohledávku žalobce, která je předmětem tohoto řízení a tato platba je hmotněprávní skutečností, kterou je nutné v řízení zohlednit (zaplacením došlo k úhradě pohledávky a k jejímu zániku). Soud tak nemůže znovu uložit žalovanému zaplatit to, co již zaplatil, neboť by tato platba nemohla být ani zohledněna v exekučním řízení. Byť u Ústavního soudu ČR byl v minulosti podán návrh na zrušení ustanovení § 96 odst. 6 o.s.ř. a Ústavní soud České republiky sice dospěl k závěru o nesmyslnosti tohoto ustanovení (srovnej nález Pl. ÚS 40/18, zejména pak menšinové stanovisko soudců uvedené v tomto nálezu, ve kterém je vysvětlováno, že ustanovení § 96 odst. 6 o.s.ř. je zcela neúčelné, neboť po zaplacení žalované částky nemůže nalézací soud postupovat jinak, než žalobu zamítnout), samotné ustanovení nebylo shledáno neústavním, takže nadále zůstalo součástí občanského soudního řádu. Žalobce tak ani fakticky neměl možnost vzít žalobu zpět v důsledku plnění žalovaného, neboť podle § 96 odst. 6 o.s.ř. by soud musel rozhodnout, že zpětvzetí žaloby není účinné. Zároveň však nelze přiznat žalobci to, co již bylo žalovaným zaplaceno. Soud I. stupně proto z tohoto důvodu žalobu žalobce zamítl.

36. Pouze pro úplnost (s ohledem na délku řízení a provedené dokazování, neboť závazný je pouze výrok rozsudku, odůvodnění rozsudku již zavazující pro účastníky není – srov. § 159a odst. 1 o.s.ř., takže tento soud nemá možnost pro účastníky závazným způsobem rozhodnout otázky mezi nimi sporné) pak soud uvádí, že z provedeného dokazování bezpečně vyplynulo, že úraz zaměstnance žalobce svědka pana [celé jméno svědka] dne [datum] byl úrazem pracovním ve smyslu § 380 odst. 1 zákoníku práce, neboť se přihodil zaměstnanci žalobce při plnění pracovních úkonů sanitáře, když polohoval pacienta na lůžku. Degenerativní změny na páteři, které pan [celé jméno svědka] v době úrazu měl, nelze chápat jako obecné onemocnění, nýbrž jako určitou predispozici, neboť jmenovaný nikdy před úrazem, který utrpěl dne [datum], neměl zdravotní problémy týkající se páteře. I kdyby je však měl, nic by to neměnilo na faktu, že se jednalo o pracovní úraz, neboť k úrazu došlo při plnění pracovních úkolů, jak vyplývá z výslechu svědka, znalce i dalších důkazů. Jak dále vyplývá z výslechů a znaleckých posudků znalce [jméno] [příjmení], veškeré navazující pracovní neschopnosti pana [celé jméno svědka] i jeho pracovní omezení jsou v příčinné souvislosti s tímto pracovním úrazem ze dne [datum]. Zde soud podotýká, že závěr, zda se jedná o úraz pracovní či nikoliv, může činit každý, koho se to týká, tedy i žalovaná pojišťovna, která samozřejmě může provádět pro své potřeby hodnocení, zda se jedná o pracovní úraz či nikoli. Závaznou odpověď na tuto otázku pak může dát pouze soud ve sporném řízení mezi účastníky, pro které má odpověď na tuto otázku význam a kteří tudíž mají na zodpovězení takové otázky naléhavý právní zájem. Samotná otázka, zda se jednalo o pracovní úraz či nikoliv, byla mezi stranami na počátku řízení sice sporná, v průběhu řízení však žalovaný na základě provedeného dokazování dospěl ke shodě se žalobcem v tom smyslu, že úraz pana [celé jméno svědka] byl úrazem pracovním.

37. Následně pak byla v řízení žalovaným nastolena otázka, zda u pana [celé jméno svědka] nedošlo ke změně poměrů ve smyslu ustavení § 390 odst. 1 zákoníku práce v tom směru, že by jmenovaný v důsledku obecného degenerativního onemocnění nemohl vykonávat dosavadní práci sanitáře bez ohledu na pracovní úraz ze dne [datum], tedy že by nebyl schopen tuto práci vykonávat, i kdyby k pracovnímu úrazu nedošlo, a to v důsledku obecného degenerativního onemocnění. V dalším řízení byl proto zpracováván dodatek posudku znalce [titul] [celé jméno znalce], CSc., z něhož bylo zjištěno, že u poškozeného pana [celé jméno svědka] se po [datum] neobjevilo nové obecné onemocnění, ale docházelo k plynulému zhoršování stávajícího obecného onemocnění ve smyslu degenerativních změn na páteři. Jak však vyplynulo z provedeného dokazování, před předmětným úrazem dne [datum] neměl poškozený žádné zdravotní problémy týkající se páteře, všechny následné zdravotní problémy po [datum] souvisí s předmětným pracovním úrazem a s absolvovanou operací, která měla odstranit následky úrazu. Byť se tedy degenerativní změny na bederní páteře poškozeného projevují na jeho zdravotním stavu po úraze, nelze je oddělit od důsledků pracovního úrazu ze dne [datum] a lze je tak chápat pouze jako určitou predispozici, která se ke smůle poškozeného projevila takovým způsobem, že operativní řešení v jeho případě nepomohlo a už se nemohl vrátit k práci sanitáře, byť se o to skutečně pokusil. Soud zdůrazňuje, že jak znalec, tak i soud provedli maximum možného dokazování, když shromáždili veškerou zdravotnickou dokumentaci poškozeného z doby před úrazem i z doby po úraze, znalec byl opakovaně dotazován, vypracovával několik znaleckých posudků, ve kterých odpovídal na dotazy soudu a velice podrobně se celou věcí zaobíral. Ve smyslu pokynu Nejvyššího soudu České republiky tedy nelze uzavřít jinak, než že v řízení nebylo prokázáno, že by u poškozeného [celé jméno svědka] došlo k takové změně poměrů ve smyslu § 390 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce, která by odůvodňovala nadále nevyplácet náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z toho důvodu, že by poškozený v důsledku svého obecného onemocnění beztak nemohl vykonávat práci sanitáře, neboť v řízení bylo zjištěno, že důsledky pracovního úrazu ze dne [datum] nelze oddělit od důsledků obecného degenerativního onemocnění páteře poškozeného, které se plně projevilo po úrazu a právě v důsledku operace páteře a nelze tedy dojít k závěru, že by poškozený i bez předmětného pracovního úrazu nemohl vykonávat práci sanitáře. Soud proto uzavírá, že v obecné rovině nadále i po září 2014 náleží poškozenému [celé jméno svědka] náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

38. Další otázkou, kterou by bylo potřeba při rozhodování vyřešit, by pak bylo, v jaké výši náleží poškozenému náhrada za ztrátu na výdělku (a do jaké částky má tedy žalobce vůči žalovanému regresní nárok ve smyslu § 5 odst. 2 vyhlášky č.125/1993 Sb.). Jak vyplývá z rozhodnutí dovolacího soudu, škoda spočívající ve ztrátě na výdělku je majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody a výdělkem po poškození, k němuž je třeba připočítat případný invalidní důchod poskytovaný (pobíraný) z téhož důvodu (viz § 371 odst. 1 zákoníku práce); tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky pracovního úrazu stejný výdělek jako před poškozením. O vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) a pracovním úrazem se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda (došlo-li k poklesu nebo k úplné ztrátě výdělku) následkem pracovního úrazu, tj. bez pracovního úrazu by ztráta na výdělku nevznikla tak, jak vznikla. Zaměstnavatel naopak neodpovídá za ztrátu na výdělku, která by byla vznikla, i kdyby následků pracovního úrazu nebylo. Poškozenému tak nenáleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) do výše průměrného výdělku před vznikem škody, ale jen do výše průměrného výdělku, kterého by dosahoval při výkonu jiné práce; jen taková škoda je totiž v poměrech poškozeného v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem.

39. Z provedeného dokazování, zejména pak ze znaleckých posudků a z výslechů znalce vyplývá, že poškozený v důsledku předmětného úrazu nebyl schopen vykonávat práci sanitáře. Zároveň však z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že poškozený [celé jméno svědka] není plně invalidní, nýbrž pouze částečně invalidní, a to maximálně v rozsahu 50 %. Není tak vyloučen z pracovního procesu zcela, pouze částečně a může vykonávat celou řadu profesí, neboť jeho pracovní schopnosti nejsou dle závěrů [obec] správy sociálního zabezpečení, která disponuje příslušným odborným aparátem ke zjištění rozsahu pracovních omezení člověka, ztraceny zcela, ale pouze částečně (jsou sníženy). Tyto závěry jednoznačně plynou z posudků o invaliditě, které soud obdržel od Okresní správy sociálního zabezpečení. Je tedy zcela zřejmé, že poškozený sice nemohl vykonávat práci sanitáře, kterou dlouhá léta před pracovním úrazem vykonával, a nemohl tedy dosahovat výdělku, kterého při této práci dosahoval před pracovním úrazem, mohl si však vydělávat při výkonu jiné práce, neboť je invalidní toliko částečně.

40. Otázkou pak je, jakým způsobem zjistit či stanovit tento výdělek, kterého by mohl poškozený dosahovat. Soud I. stupně se v této souvislosti neztotožňuje s názorem žalovaného, že poškozenému nepřísluší principiálně žádná náhrada za ztrátu na výdělku jenom z toho důvodu, že nebyl registrovaný na úřadu práce, neboť tento názor neodpovídá smyslu a koncepci náhrady za ztrátu na výdělku ani samotnému znění ustanovení § 371 odst. 3 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce (nyní ustanovení § 271b z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce v platném znění, na které žalovaný poukazoval). Z ustanovení § 371 odst. 3, odst. 4 a odst. 5 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce totiž lze výkladem dovodit, že registrace na úřadu práce není podmínkou pro vznik či výplatu nároku na náhradu za ztrátu na výdělku, ale že soud při rozhodování přihlédne k výdělku, kterého by poškozený zaměstnanec mohl po úraze dosahovat, ale vlastním přičiněním, resp. zanedbáním nedosahuje. Pro osoby evidované na úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání pak zákon v odstavci třetím výslovně stanovil, že se u nich vychází při výpočtu náhrady z výdělku ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Správný postup je tedy takový, že poškozenému přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, i když není evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání, je však třeba od jeho výdělku dosahovaného před úrazem odečíst to, co si poškozený z vlastní viny zameškal vydělat. Ostatně soudu je známo, že podle ustálené judikatury soudů dlouhodobý nedostatek vhodných zaměstnání nelze přičítat k tíži zaměstnavateli. Soud se proto přiklání k postupu analogicky podle § 371 odst. 3 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce, tedy v případě poškozeného [celé jméno svědka] k tomu, že jako výdělek po pracovním úrazu je třeba považovat výdělek ve výši minimální mzdy, a to minimální mzdy platné vždy pro to které období, za které je náhrada počítána.

41. Protože v těchto případech lze obtížně stanovit výši výdělku, kterého by mohl poškozený dosahovat při práci, kterou by mohl vykonávat, ale nevykonával, postupuje soud I. stupně v takovýchto případech tím způsobem, že odečítá minimální mzdu, když vychází z toho, že by poškozený mohl vykonávat přinejhorším práci, ve které by dosahoval výdělku alespoň v podobě minimální mzdy. Od průměrného výdělku před vznikem škody (resp. valorizovaného průměrného výdělku před vznikem škody) tak soud v takovýchto případech odečítá vedle částečného invalidního důchodu pobíraného poškozeným také minimální mzdu platnou v tom kterém období. Pro úplnost soud konstatuje, že vzhledem k tomu, že k úrazu došlo v červnu 2011, je rozhodným obdobím pro zjištění a výpočet průměrného výdělku zaměstnance poškozeného [celé jméno svědka] období prvního čtvrtletí roku 2011, tedy měsíce leden až březen 2011.

42. Dopočet konkrétní výše náhrady za ztrátu na výdělku, která náležela poškozenému [celé jméno svědka] v každém jednotlivém měsíci, pak již soud ponechává na účastnících, neboť výpočty soudu by beztak nebyly závazné pro účastníky řízení, ale ani pro zdejší soud v řízení stále vedeném pod sp.zn. 16 C 53/2019, ve kterém je předmětem sporu období od dubna 2017 do ledna 2018 včetně. V obecné rovině však zdejší soud doporučuje na shora načrtnutých úvahách uzavření smíru mezi žalobcem, žalovaným a poškozeným [celé jméno svědka], jelikož sporné skutečnosti byly objasněny při dokazování provedeném v tomto řízení a ve zbylé části se jedná již jen o matematické operace.

43. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. Žalobce byl ve věci neúspěšný, neboť jeho žaloba byla zamítnuta, soud mu proto uložil zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu částkou 40.884 Kč představovanou znalečným znalce [celé jméno znalce] ve výši 12.600 Kč (za znalecký posudek ze dne [datum]), 9.450 Kč (za znalecký posudek ze dne [datum]), 2.034 Kč (za výslech u jednání dne [datum]), 12.600 Kč a 4.200 Kč (za znalecký posudek ze dne [datum], dodatek ze dne [datum] a výslech u jednání dne [datum]).

44. O náhradě nákladů řízení účastníků pak soud rozhodl podle § 150 o.s.ř. Soud přihlédl k tomu, že žalobce v řízení vlastně dosáhl uspokojení svého nároku, když částečně vzal žalobu zpět pro plnění žalovaného po podání žaloby, částečně ji vzít zpět ze stejného důvodu nemohl z důvodu špatné zákonné úpravy, která po zrušení pravomocného rozsudku dovolacím soudem nepřipouští zpětvzetí žaloby, takže byl předem odsouzený k tomu, aby jeho žaloba byla zamítnuta, to vše za situace, kdy dalším dokazováním bylo prokázáno, že zde není ani obecné onemocnění poškozeného, které by představovalo podstatnou změnu poměrů poškozeného, jež byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, čímž argumentoval žalovaný v dovolání. Z tohoto důvodu soud jinak procesně úspěšnému žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.