30 C 198/2018-777

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku takto:

Výrok

I. Řízení se zčásti zastavuje v rozsahu pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] II, [územní celek] a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek].

II. Žalovaná s žalobkyní uzavírá právní mocí tohoto rozsudku následující smlouvu o bezúplatném převodu pozemků: [země] – [anonymizována tři slova], [IČO] se sídlem [adresa] (dále„ převodkyně“) a [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně] (dále„ nabyvatelka“) uzavírají podle ust. § 11 a zákona č. 229/ 1991, o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále„ zákon o půdě“) tuto Smlouvu o bezúplatném převodu pozemků 1) Převodkyně spravuje nemovitosti ve vlastnictví státu, mimo jiné pozemek parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce]. 2) Nabyvatelka je oprávněnou osobou podle zákona o půdě a má na základě rozhodnutí [anonymizováno 8 slov] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy], ze dne 16. 2. 2017, rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy], ze dne 16. 1. 2017, rozhodnutí [anonymizováno 8 slov] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy], ze dne 13. 1. 2017, rozhodnutí [anonymizováno 8 slov] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy], ze dne 16. 1. 2017, rozhodnutí [stát. instituce] [anonymizováno] [pozemkový úřad] [číslo jednací], ze dne 28. 12. 2006, rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací], ze dne 15. 8. 2005, rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací], ze dne 16. 11. 2006, rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací], ze dne 14. 11. 2006, rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací], ze dne 29. 1. 2007, rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací], ze dne 21. 2. 2006, rozhodnutí [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno] [část Prahy], ze dne 27. 6. 2013 a rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací], ze dne 23. 11. 2006 nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky v restituci nevydané. 3) Převodkyně k uspokojení části restitučního nároku nabyvatelky na náhradu za pozemky v restituci nevydané převádí touto smlouvou na nabyvatelku pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], a nabyvatelka tento pozemek přijímá do svého vlastnictví. 4) Hodnota převáděných pozemků je stanovena na základě znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] ze dne 10. 9. 2019. Uzavřením této smlouvy dochází k uspokojení restitučního nároku žalobkyně v rozsahu 28.462,56 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12.949 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 6. 2018 domáhala, aby soud nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu 27 tzv. náhradních pozemků ve vlastnictví státu, a to pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [osobní údaje žalobkyně] [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] I, parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] II, parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [obec].

2. Podáním ze dne 2. 12. 2019 vzala žalobkyně v rozsahu 23 pozemků žalobu zpět s tím, že rozhodnutí o částečném zpětvzetí učinila v zájmu hospodárnosti soudních řízení a ve snaze o eliminaci sporných skutečností a žalovaným vznášených námitek. Zpětvzetí ohledně dalšího náhradního pozemku, který byl v průběhu tohoto soudního řízení vydán jiné oprávněné osobě ve sporu sp. zn. 9 C 6/2012, učinila žalobkyně při jednání dne 4. 3. 2020. Před vyhlášením prvního rozsudku ve věci se tak žalovaná domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pouze tří pozemků a to parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] II, obci [obec].

3. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že je ve smyslu ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“) právním nástupcem původní oprávněné osoby [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Právní předchůdce žalobkyně uplatnil v roce 1992 restituční nárok na navrácení nemovitého majetku u právní předchůdkyně žalované [příjmení] [anonymizována dvě slova], z něhož přešel na žalovanou výkon práv a povinností. O restitučním nároku bylo rozhodnuto tak, že žalobkyni nebyly vydány rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy], ze dne 16. 2. 2017, pozemky dle PK parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] části parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] to vše v k. ú. [obec] v rozsahu ideální [číslo], rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek] a [anonymizováno] [část Prahy], ze dne 16. 1. 2017 pozemky dle PK parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] v rozsahu ideální 1/30, rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy], ze dne 13. 1. 2017 pozemek dle PK části parc. [číslo] v k. ú. [obec] v rozsahu ideální [číslo], rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy], ze dne 16. 1. 2017, pozemky dle PK parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] části parc. [číslo] části parc. [číslo] parc. [číslo] to vše v k.ú. [obec] v rozsahu ideální 1/45, a právnímu předchůdci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] nebyl rozhodnutím [stát. instituce] [anonymizováno] [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 28. 12. 2006 vydán pozemek dle PK části parc. [číslo] v k. ú. [obec] v rozsahu ideální 1 - na žalobkyni připadá podíl 1/3 tohoto podílu, rozhodnutím [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací], ze dne 15. 8. 2005 pozemek dle PK části parc. [číslo] v rozsahu ideální 1/5 - na žalobkyni připadá podíl 1/3 tohoto podílu, rozhodnutím [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací], ze dne 16. 11. 2006 pozemky dle PK části parc. [číslo] části parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] části parc. [číslo] to vše v k.ú. [obec] v rozsahu ideální 1/5 a pozemek dle PK parc. [číslo] v k.ú. [obec] v rozsahu ideální 2/5 - na žalobkyni připadají podíly 1/3 a 1/6 těchto podílů, rozhodnutím [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací], ze dne 14.11.2006, pozemek dle PK parc. [číslo] v k.ú. [obec] v rozsahu ideální 1 - na žalobkyni připadá podíl 1/3 tohoto podílu, rozhodnutím [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací], ze dne 29. 1. 2007, pozemek dle PK parc. [číslo] v k.ú. [obec] v rozsahu ideální 1 - na žalobkyni připadá podíl 1/3 tohoto podílu, rozhodnutím [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací], ze dne 21. 2. 2006, pozemek dle PK části parc. [číslo] v k.ú. [obec] v rozsahu ideální 1 - na žalobkyni připadá podíl 1/3 tohoto podílu, rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část Prahy], ze dne 27. 6. 2013 pozemek dle PK parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] v rozsahu ideální 1 - na žalobkyni připadá podíl 1/3 tohoto podílu a rozhodnutím [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací], ze dne 23. 11. 2006, pozemek dle PK části parc. [číslo] v k. ú. [obec] v rozsahu ideální 1 - na žalobkyni připadá podíl 1/3 tohoto podílu.

4. Žalovaná dle žalobkyně při stanovení výše restitučního nároku zásadním způsobem pochybila, když nevzala v úvahu zejména charakter nevydaných pozemků ke dni jejich přechodu na stát, a nesprávně tak ocenila nárok žalobkyně (resp. jejího právního předchůdce) původně částkou 20.980,69 Kč. Žalovaná byla oprávněnými osobami z rozhodnutí PÚ žádostí ze dne 13. 4. 2018 upozorněna na sporné skutečnosti stran ocenění nevydaných pozemků a požádána o provedení revize tohoto ocenění. Žalovaná dopisem ze dne 25. 5. 2018 zástupci oprávněných osob sdělila, že provede nové ocenění pouze ve vztahu k pozemkům dle PK parc. [číslo] to vše v k. ú. [obec]. Oprávněné osoby včetně žalobkyně sporují ocenění de facto všech nevydaných pozemků, žalobkyně tak nemá jinou možnost obrany, než domáhat se revize jejich ocenění soudní cestou. Žalovaná neocenila část pozemků jako stavební pozemky, přestože na pozemku dle PK [číslo] byla navržena výstavba bytových jednotek, pozemky dle PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] byly vyvlastněny pro bytovou výstavbu a výstavbu domů, a pozemek dle PK [číslo] byl dle tehdy platné územně plánovací dokumentace určen k zástavbě. Žalobkyně v postupu žalované spatřovala svévoli a liknavost, neboť ani po více než 25 letech nebyl její restituční nárok řádně stanoven a zcela vypořádán. Podle žalobkyně pak žalovaná sama měla žalobkyni nabídnout odpovídající náhradní pozemky. Žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu (zjm. rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3767/2009) a nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3169/07 a III. ÚS 495/02, s tím, že podaná žaloba je jediným prostředkem proti libovůli žalované.

5. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou a navrhla, aby ji soud zamítl. Žalovaná potvrdila, že ke dni vyjádření k žalobě (8. 8. 2018, 14. 12. 2018) eviduje restituční nárok žalobkyně ve výši 20.980,69 Kč, který byl dle jejího názoru správně oceněn. Restituční nárok žalobkyně, který zdědila, byl v podstatné míře vypořádán, a to přímým vydáním odňatých pozemků předchůdcům žalobkyně, v tomto směru žalovaná odkázala na jednotlivá rozhodnutí pozemkového úřadu. Po celou dobu od vydání ocenění až do roku 2018 nebyla výše restitučního nároku žalobkyní ani jejím předchůdcem zpochybněna. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení ve vztahu k přecenění restitučního nároku s poukazem na uplynutí desetileté promlčecí lhůty od právní moci rozhodnutí orgánů veřejné moci. Žalovaná uvedla, že nepostupovala vůči žalobkyni svévolně a liknavě, a žalobkyni proto nesvědčí právo domáhat se vydání náhradních pozemků jinak než dle zákona, přičemž podání žaloby je pouze výjimečným institutem. Žalovaná uvedla, že postupuje adekvátně s ohledem na množství a kvalitu pozemků, se kterými je oprávněna hospodařit. Vzhledem k tomu, že objem restitučních nároků činil původně 8,1 mld. Kč, z nichž ke dni 1. 11. 2017 zbývá uspokojit pouze 400 mil. Kč, je zřejmé, že nabídky byly dostatečné a žalovaná nepostupuje liknavě, když se žalobkyně může účastnit veřejných nabídek v rámci celé České republiky. Podle žalované žalobkyně ani její právní předchůdce neprojevili ani minimální zájem o vypořádání svého restitučního nároku, neúčastnili se veřejných nabídek, neprojevili zájem o převod náhradních pozemků a nepožádali o peněžitou náhradu. V jejich případě tak nebyla naplněna podmínka marné snahy o získání náhradních pozemků s tím, že žalovaná není povinna činit individuální nabídky. Žalovaná se vyjádřila k převoditelnosti jednotlivých původně zažalovaných pozemků s tím, že s ohledem na jejich charakter a využití jde o pozemky nevhodné k vydání a hodnota požadovaných pozemků výrazně převyšuje přiznaný restituční nárok žalobkyně.

6. Soud pro provedeném dokazování vydal dne 11. 3. 2020 rozsudek čj. 30 C 198/2018 - 662, kterým na základě částečného zpětvzetí zastavil řízení v rozsahu 24 pozemků a rozhodl, že žalovaná jako převodce s žalobkyní jako nabyvatelem uzavírá právní mocí rozsudku podle § 11a zákona o půdě č. 229/1991 Sb. smlouvu o bezúplatném převodu pozemků p. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], v obci [obec] s tím, že hodnota převáděných pozemků je stanovena na základě znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 15. 2. 2018 [číslo] [rok], přičemž uzavřením této smlouvy dochází k uspokojení restitučního nároku žalobkyně v rozsahu 12.729,58 Kč. Vzhledem k výsledku řízení uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně má jako oprávněná osoba na základě pravomocných rozhodnutí pozemkového úřadu z let 2005 až 2006 dosud neuspokojený restituční nárok v rozsahu žalovaným uznaných minimálně 49.165,71 Kč dle znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] ze dne 19. 3. 2019 [číslo] [rok] (přičemž se patrně bude jednat o restituční nárok v podstatně vyšší částce, neboť se má jednat o náhradu za nevydané pozemky na území [územní celek], odňaté 4. 11. 1958 právnímu předchůdci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], na nichž ale už byla navržena bytová výstavba a měly by být proto i oceněny jako pozemky stavební, což ale žalovaná již neuznává). Postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně, resp. už jejich právních předchůdců nesl znaky libovůle a byl liknavý, neboť nárok byl poprvé uplatněn už právní předchůdkyní žalobkyně [jméno] [příjmení] dne 27. 11. 1992 a dosud plně uspokojen nebyl. Na tom nic nemění skutečnost, že následně nárok zdědil 2. 7. 1999 dědeček žalobkyně a po něm žalobkyně 3. 1. 2014, která se až jako první z restituentů neúspěšně přihlásila do veřejné nabídky o převod náhradních pozemků dne 3. 4. 2019. Žalobkyně se tudíž legitimně domáhá uspokojení svého nároku bezúplatným převodem 3 náhradních pozemků, které jsou ve vlastnictví státu, přičemž subjektem příslušným k hospodaření s uvedenými pozemky je [anonymizována tři slova]. Žádný z navržených náhradních pozemků není z tohoto náhradního převodu vyloučen, neboť se jedná o pozemky evidované jako travní porost, užívané jako pastvina, jež nejsou určeny, ani plánovány k zastavění, nejsou dotčeny předkupním právem obce, nejsou určeny k realizaci veřejně prospěšných opatření a netvoří ani funkční součást jiného funkčního celku, např. sousedního domu ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] Ze všech těchto důvodů proto okresní soud podle § 11 odst. 2 a § 11a zákona o půdě č. 229/1991 Sb. žalobě ve zbývajícím rozsahu po jejím částečném zpětvzetí vyhověl.

7. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná, která namítala, že v projednávané věci nebyla prokázána její liknavost či svévole při uspokojování uplatněného restitučního nároku, neboť žádný z právních předchůdců žalobkyně se neúčastnil veřejných nabídek žalované na převod náhradních pozemků a žalobkyně tak učinila poprvé až dne 3. 4. 2019, tedy až po podání žaloby dne 26. 6. 2018. V podstatné míře pak už byl restituční nárok vypořádán v roce 2005 vydáním většiny odňatých pozemků. Navíc došlo k návrhu žalobkyně ze dne 14. 11. 2018 k přecenění části odňatých pozemků v roce 2019 dle znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] ze dne 19. 3. 2019 [číslo] [rok] a v letech 2014 až 2016 nebyl ani znám okruh dědiců restitučního nároku po zemřelém [anonymizováno] Okresní soud se přitom současnou výší restitučního nároku žalobkyně ani nezabýval a neprovedl místní šetření za účelem, zda jsou žalobkyní navrhované náhradní pozemky vůbec vhodné k uspokojení jejího restitučního nároku, a to zejména ohledně jejich samostatné účelné využitelnosti a přístupu k nim. Žalovaná rovněž nesouhlasila s přiznáním náhrady nákladů řízení žalobkyni.

8. Krajský soud jako soud odvolací ve svém zrušujícím usnesení ze dne 1. 7. 2020 č.j. 20 Co 139/2020 - 681 poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dlouhodobě ustálenou v tom, že důvodnost žaloby na uložení povinnosti [anonymizována dvě slova] [země] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]) uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě č. 229/1991 Sb. není třeba - při liknavém postupu fondu - vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31Cdo 3767/2009, uveřejněný v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 62/2010). V posledně citovaném rozsudku Nejvyšší soud dále připomněl, že poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám náleží k základním povinnostem žalované strany, přičemž struktura nabídky pozemků musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Rozhodnutí soudu, jímž je [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] uložena povinnost uzavřít s osobou oprávněnou smlouvu o bezúplatném převodu vlastnického práva ke konkrétním pozemkům, i když tyto nebyly uveřejněny ve veřejné nabídce, současně nelze ve vztahu k ostatním osobám oprávněným pokládat za diskriminující, neboť koresponduje soukromoprávní zásadě, dle níž si každý má střežit svá práva (viz rovněž nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02 nebo ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. III. ÚS 495/05). Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem zásadně předpokládanému postupu dle § 11a zákona o půdě, je přitom třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] lze kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014 nebo jeho usnesení ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4284/2015).

9. Z tohoto pohledu okresní soud dle odvolacího soudu nijak nepochybil, když uzavřel, že žalovaná k uspokojení restitučního nároku žalobkyně, resp. už jejich právních předchůdců přistupuje dlouhodobě velmi liknavě a nedůsledně, neboť přestože ten byl uplatněn už 27. 11. 1992 a pak v podstatné míře přiznán pravomocnými rozhodnutími pozemkového úřadu v letech 2005 až 2006, tak dosud nebyl téměř 28 let od svého přihlášení, resp. 14 let od svého přiznání v plné míře uspokojen a žalovaná se jeho dobrovolnému a úplnému uspokojení stále velmi intenzivně brání. Krajský soud se proto ztotožnil se skutkovými i právními závěry okresního soudu v tom, že v projednávané věci jsou naplněny podmínky, za nichž lze na základě soudního rozhodnutí uspokojit restituční nárok žalobkyně převodem náhradních pozemků, byť by šlo o pozemky nezahrnuté do veřejné nabídky. Odkázal přitom na příslušné odstavce odůvodnění napadeného rozsudku. Zopakoval, že z tohoto pohledu není významné, že se právní předchůdci žalobkyně ani neúčastnili výběrových řízení ohledně převodu náhradních pozemků a že v letech 2014 až 2016 nebyl ani znám okruh dědiců restitučního nároku po zemřelém [anonymizováno] Tyto skutečnosti totiž nijak nebránily žalovanému, aby se sám snažil řádně a včas, v přiměřené lhůtě uspokojit restituční nárok žalobkyně, resp. už jejich právních předchůdců, kteří mu byli od uplatnění nároku v roce 1992, resp. jeho přiznání v roce 2006 velmi dobře známi.

10. Odvolací soud rovněž zdůraznil, že celková původní či současná, zůstatková výše dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobkyně zde není významná, neboť mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná ji už ke dni zahájení řízení 26. 6. 2018 uznávala v částce 20.980,69 Kč a v jeho průběhu ji dokonce uznala v ještě vyšší částce 49.165,71 Kč na základě k žádosti žalobkyně vypracovaného znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] ze dne 19. 3. 2019 č. 2883/ 2019. Předmětem řízení totiž zůstaly, resp. žalobkyni byly napadeným rozsudkem vydány náhradní pozemky jen v hodnotě 12.729,58 Kč (která byla v řízení prokázána a proti níž žalovaná ani v odvolání nijak nebrojí), tedy v hodnotě nižší (nikoliv vyšší), než je žalovanou uznaná výše jejího dosud neuspokojeného restitučního nároku. Bylo by proto nadbytečné, neekonomické a řízení zbytečně prodlužující zkoumat celkovou původní či současnou zůstatkovou výši dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobkyně, neboť by to za stávající procesní situace na výsledek, resp. rozhodnutí projednávané věci žádný vliv nemělo.

11. Odvolací soud v dalším nicméně odkázal na dlouhodobě ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v tom, že právo oprávněné osoby ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě č. 229/1991 Sb. prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku lze realizovat jen tehdy, jde-li o pozemek vhodný k uspokojení jejího restitučního nároku. Konstatoval, že z tohoto pohledu se již okresní soud projednávanou věcí v napadeném rozsudku dostatečně nezabýval a ten je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Okresní soud se totiž nijak nevypořádal se skutkovými námitkami žalované vznesenými už v řízení před ním (a vyplývajícími ze sdělení [územní celek] ze dne 20. 3. 2018) o tom, že všechny 3 pozemky, ohledně nichž žalobě vyhověl, tvoří součást jiných funkčních celků. Okresní soud se nevypořádal ani s tím, že k pozemku [parcelní číslo] není zajištěn přístup z veřejné cesty, nýbrž jen přes pozemky jiných vlastníků. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že z obsahu spisu ani z odůvodnění napadeného rozsudku nevyplývá, že by k uvedeným skutečnostem provedl nějaké dokazování, tím spíše pak jeho právní posouzení. Krajský soud proto napadený rozsudek v odvoláním dotčeném rozsahu zrušil věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, aby se soud důsledně zabýval otázkou vhodnosti požadovaných pozemků k uspokojení restitučního nároku žalobkyně.

12. Soud i po zrušení a vrácení věci k novému rozhodnutí vychází při posuzování důvodnosti žaloby na uložení povinnosti žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě č. 229/1991 Sb. z níže uvedených zjištění:

13. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a že žalobkyni proto svědčí restituční nárok. Mezi účastníky bylo dále nesporné, a vyplývá to z ocenění nevydaných pozemků na základě posudků [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] [rok], [číslo] [číslo] [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] i z ocenění žalovanou dle BPEJ pozemků, že restituční nároky žalobkyně dle [anonymizováno] [číslo jednací] byly oceněny dne 23. 2. 2007, dle [anonymizováno] [číslo jednací] byly oceněny dne 15. 9. 2005, dle [anonymizováno] [číslo jednací] byly oceněny dne 23. 1. 2007, dle [anonymizováno] [číslo jednací] byly oceněny dne 9. 1. 2007, dle [anonymizováno] [číslo jednací] byly oceněny dne 31. 7. 2009, dle [anonymizováno] [číslo jednací] byly oceněny 3. 4. 2006, dle [anonymizováno] [číslo jednací] byly oceněny 7. 8. 2013, dle [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizováno] [číslo jednací] a [anonymizováno] [číslo jednací] byly oceněny 11. 10. 2017 a dle [anonymizováno] [číslo jednací] byly oceněny 23. 1. 2007. Před zahájením tohoto soudního řízení činila výše restitučního nároku žalobkyně, kterou žalovaná uznávala jako oprávněnou, 20.980,69 Kč.

14. Z uplatnění nároku ze dne 27. 11. 1992 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení] uplatnila v zákonem stanovené lhůtě svůj restituční nárok na vrácení původních pozemků s ohledem na to, že její otec [příjmení] [jméno] [příjmení] vlastnil pozemky dle původní PK v knihovních vložkách [číslo] to vše v k. ú. [obec] a dále byl spoluvlastníkem pozemků dle původní PK v knihovní vložce [číslo] s velikostí podílu 2/5, v knihovní vložce [číslo] s velikostí podílu 4/15 a v knihovní vložce [číslo] s velikostí podílu 1, které přešly na stát, jak vyplývá i z jednotlivých výše uvedených rozhodnutí PÚ. [jméno] [příjmení] však následně dne 2. 7. 1999 zemřela. Její restituční nárok přešel na pozůstalého manžela [příjmení] [jméno] [příjmení], dědečka žalobkyně, o jehož dědickém právu bylo rozhodnuto soudem dne 13. 12. 2000.

15. Z rozhodnutí [stát. instituce] [anonymizováno] [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 28. 12. 2006 soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto o uplatněném restitučním nároku tak, že bylo určeno, že se [anonymizováno] [příjmení] nevydává pozemek dle PK části parc. [číslo] – role v k. ú. [obec] v rozsahu ideální 1, s tím, že ke dni vydání rozhodnutí se jednalo nově o pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Z rozhodnutí dále vyplývá, že tento pozemek přešel na stát na základě kupní smlouvy uzavřené za nápadně nevýhodných podmínek dne 15. 2. 1984. Hodnota pozemku podle znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] ze dne 23. 2. 2007 ke dni jeho přechodu na stát činila 1.620 Kč. [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizováno] [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 15. 8. 2005 bylo rozhodnuto tak, že se [anonymizováno] [příjmení] nevydává pozemek dle PK části parc. [číslo] – pastvina v k. ú. [obec] v rozsahu ideální 1/5, který přešel na stát na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11.1958, opatřením FO rady ONV [okres] dne 21. 2. 1959. Žalovaná ocenila tento nevydaný pozemek částkou 451,05 Kč (viz ocenění nevydaných pozemků spolu s BPEJ). Z rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 16. 11. 2006 vyplývá, že [anonymizováno] [příjmení] nebyla vydána ideální 1/5 pozemků dle PK části parc. [číslo] – role, dle PK části parc. [číslo] – pastvina, dle PK parc. [číslo] – zahrada, dle PK parc. [číslo] – pastvina, dle PK parc. [číslo] – pastvina, a dle PK části parc. [číslo] – zahrada, to vše v k. ú. [obec] a dále ideální 2/5 pozemku dle PK parc. [číslo] – pastvina v k. ú. [obec]. Tyto pozemky přešly na stát na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 1958, opatřením FO rady ONV [okres] dne 21. 2. 1959. Žalovaná nechala tyto pozemky ocenit, dle znaleckého posudku ze dne 23. 1. 2007 zpracovaného [anonymizováno] [příjmení] činila ke dni 21. 2. 1959 hodnota pozemků celkem 22.410 Kč. Podle rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad] č.j. PÚ 3223/06 ze dne 14. 11. 2006, nebyl [anonymizováno] [příjmení] vydán pozemek dle PK parc. [číslo] – pastvina v k. ú. [obec] v rozsahu ideální 1, který přešel na stát výměrem ÚNV [anonymizováno] [obec] z 5. 5. 1954. Tento výměr však nebyl zapsán do pozemkové knihy, přičemž dle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 1958, propadl tento majetek právního předchůdce žalobkyně [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] státu. Žalovaná nechala tento pozemek ocenit, znaleckým posudkem vypracovaným dne 9. 1. 2007 [anonymizováno] [příjmení] byla stanovena hodnota pozemku ke dni 5. 5. 1954 částkou 617 Kč. Rozhodnutím [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací] ze dne 29. 1. 2007 nebyla [anonymizováno] [příjmení] vydána ideální 1 pozemku dle PK parc. [číslo] – role, o výměře 18 m2 v k. ú. [obec]. Tato část pozemku přešla na stát výměrem ÚNV hl. m. [obec] z 5. 5. 1954, který však nebyl zapsán do pozemkové knihy, přičemž dle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 1958, propadl tento majetek státu. Hodnota části pozemku dle PK parc. [číslo] o výměře 18 m2 byla žalovanou oceněna dne 31. 7. 2009 částkou 82,80 Kč O nevydání ideální části pozemku dle PK parc. [číslo] ve výměře 5.993 m2 v k. ú. [obec] (tedy o převážné části pozemku parc. [číslo] z hlediska jeho výměry) bylo rozhodnuto až rozhodnutím [anonymizováno 8 slov] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy], ze dne 13. 1. 2017. Z tohoto rozhodnutí pak vyplývá, že pozemek přešel na stát na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 1958, opatřením FO rady ONV [okres] dne 21. 2. 1959. Z rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací], ze dne 21. 2. 2006, vyplývá, že [anonymizováno] [příjmení] nebyla vydána ideální 1 pozemku dle PK části parc. [číslo] – role v k.ú. [obec], který přešel na stát výměrem ÚNV [anonymizováno] [obec] z 5. 5. 1954, a že tento výměr nebyl zapsán do pozemkové knihy. Podle ocenění zpracovaného pro žalovanou činila hodnota pozemku ke dni 5. 5. 1954 dle znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] ze dne 3. 4. 2006 8.070 Kč. Z rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad] [číslo jednací], ze dne 23. 11. 2006, je zřejmé, že [anonymizováno] [příjmení] nebyl vydán pozemek dle PK části parc. [číslo] – zahrada v k. ú. [obec] v rozsahu ideální 1, který přešel na stát výměrem ÚNV hl. m. [obec] z 5. 5. 1954. Hodnota pozemku činila ke dni 5. 5. 1954 dle znaleckého posudku ze dne 23. 1. 2007 zpracovaného [anonymizováno] [příjmení] 74.420 Kč. Podle rozhodnutí [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno] [část Prahy], ze dne 27.6.2013 nebyla [anonymizováno] [příjmení] vydána ideální 1 pozemků dle PK parc. [číslo] – role a dle PK parc. [číslo] – role v k. ú. [obec]. Pozemky přešly na stát na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 1958, opatřením FO rady ONV [okres] dne 21. 2. 1959. Podle ocenění nevydaných pozemků spolu s BPEJ žalovaná ocenila tento nárok 30. 7. 2013 částkou ve výši celkem 749,55 Kč. Za života Ing. [jméno] [příjmení] byla výše uvedenými rozhodnutími projednána pouze část jeho restitučních nároků. Žalovaná dle příslušných podílů Ing. [příjmení] na pozemcích, které mu nemohly být vydány z důvodu existence zákonných překážek, ocenila výši jeho nároku na 28.722,69 Kč.

16. Soud z rozhodnutí [anonymizováno 8 slov] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] ze dne 16. 2. 2017 zjistil, že žalobkyni nebyla vydána ideální [číslo] pozemku dle PK parc. [číslo] – pastvina, dle PK parc. [číslo] – les, dle PK parc. [číslo] – potok, dle PK parc. [číslo] – zahrada, dle PK parc. [číslo] – role, dle PK části parc. [číslo] – studna, dle PK parc. [číslo] – role, dle PK parc. [číslo] – role, dle PK parc. [číslo] – role, dle PK parc. [číslo] – role, a dle PK parc. [číslo] – role vše v k.ú. [obec] Tyto pozemky přešly na stát na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 1958, opatřením FO rady ONV [okres] dne 21. 2. 1959. Rozhodnutím Státního Pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. [část Prahy] ze dne 16. 1. 2017 nebyla žalobkyni vydána ideální [číslo] pozemku dle PK parc. [číslo] – pastvina a dle PK parc. [číslo] – role v k. ú. [obec] s tím, že pozemek přešel na stát dle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 1958 opatřením FO rady ONV [okres] dne 21. 2. 1959. Rozhodnutím [anonymizováno 8 slov] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] ze dne 13. 1. 2017 nebyla žalobkyni vydána ideální [číslo] pozemku dle PK části parc. [číslo] – role v k. ú. [obec] o výměře 5.993 m2 (viz též zjištění v předchozím odstavci). Žalovaná nechala nevydanou část pozemku ocenit, znaleckým posudkem vypracovaným dne 11. 10. 2017 Ing. [příjmení] byla stanovena hodnota ke dni přechodu na stát částkou 27.567,80 Kč. Z rozhodnutí [anonymizováno 8 slov] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [část Prahy], ze dne 16. 1. 2017 vyplývá, že žalobkyni nebyla vydána ideální [číslo] pozemků dle PK parc. [číslo] – role, dle PK parc. [číslo] – role, dle PK parc. [číslo] – role, dle PK parc. [číslo] – role, dle PK parc. [číslo] – role, dle PK části parc. [číslo] – role, dle PK část parc. [číslo] – role, dle PK parc. [číslo] – neplodná půda, vše v k. ú. [obec] Tyto pozemky přešly na stát na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 1958, opatřením FO rady ONV [okres] dne 21. 2. 1959. Nevydané pozemky uvedené v rozhodnutích PÚ [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] byly oceněny částkou ve výši celkem 153.158 Kč, jak je zřejmé ze znaleckého posudku ze dne 11. 10. 2017 [číslo] 2017 zpracovaného pro žalovanou [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaná dle příslušných podílů žalobkyně na pozemcích, které jí nemohly být vydány z důvodu existence zákonných překážek, ocenila výši nároku žalobkyně na 11.406,46 Kč.

17. Z přehledu nároků a plnění nároků oprávněné osoby § 11 ze dne 26. 2. 2018 a nároků vybraných oprávněných osob týkajících se žalobkyně a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyplývá, že žalovaná k datu vydání přehledu evidovala nárok žalobkyně ve výši celkem 20.980,69 Kč, a to dle rozhodnutí [anonymizováno] [číslo], které nabylo právní moci dne 11. 1. 2007, ve výši 270,27 Kč, dle [anonymizováno] [rok], které nabylo právní moci dne 26. 8. 2005, ve výši 30,07 Kč, dle [anonymizováno] [číslo], které nabylo právní moci dne 24. 11. 2006, ve výši 1.485,28 Kč, dle [anonymizováno] [číslo], které nabylo právní moci dne 27. 11. 2006, ve výši 102,83 Kč, dle [anonymizováno] [číslo], které nabylo právní moci dne 26. 2. 2007, ve výši 13,80 Kč, dle [anonymizováno] [číslo], které nabylo právní moci dne 3. 3. 2006, ve výši 1.345,51 Kč, dle [anonymizováno] [číslo], které nabylo právní moci dne [číslo] 2013, ve výši 124,92 Kč a dle [anonymizováno] [číslo], které nabylo právní moci dne 18. 12. 2006, ve výši 6.201,55 Kč (tj. postoupené nároky v částce 9.574,23 Kč) a dle rozhodnutí [anonymizováno] [číslo], které nabylo právní moci dne 3. 3. 2017, ve výši 8.692,19 Kč, dle PÚ [číslo], které nabylo právní moci dne 17. 3. 2017, ve výši 33,12 Kč, dle [anonymizováno] [číslo], které nabylo právní moci dne 16. 2. 2017, ve výši 2.297,32 Kč, dle [anonymizováno] [číslo], které nabylo právní moci dne 3. 3. 2017, ve výši 383,84 Kč (tj. přímé nároky v částce 11.406,46 Kč).

18. Žalobkyně požádala žalovanou o přecenění svého restitučního nároku (viz žádost oprávněných osob spřízněných s žalobkyní ze dne 13. 4. 2018), s tím, že podle oprávněných osob byly pozemky nesprávně oceněny částkou 20 Kč za m2, přestože se mělo jednat o pozemky na území [územní celek], které měly být oceněny částkou 250 Kč za m2, a pozemek dle PK části parc. [číslo] žalovaná neocenila podle jeho charakteru k 15. 2. 1984, kdy byl určen k zástavbě. Žalovaná na tento požadavek reagovala sdělením ze dne 25. 5. 2018 (viz sdělení zn. SPU [číslo] / [rok]), v němž souhlasila s přeceněním pozemků dle PK parc. [číslo] odmítla přecenění pozemku dle PK části parc. [číslo] k ostatním pozemkům se nevyjádřila.

19. Z objednávky ze dne 14. 11. 2018 a ze znaleckého posudku [číslo] [rok] ze dne 19. 3. 2019 zpracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pro žalovanou soud zjistil, že žalovaná dne 14. 11. 2018 objednala tento posudek k přecenění pozemků PK parc. [číslo] PK [číslo] a PK [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [územní celek]. Z posudku vyplývá, že znalkyně ocenila uvedené pozemky ke dni přechodu na stát, tj. ke 4. 11. 1958. Dospěla k závěru o ceně pozemku PK parc. [číslo] ve výši 40.656 Kč, PK parc. [číslo] ve výši 53.416 Kč a PK parc. [číslo] ve výši 352.088 Kč. Z nároků vybraných oprávněných osob ke dni 22. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaná na základě znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] navýšila evidovaný nárok žalobkyně na celkem 49.065,71 Kč.

20. Ze sdělení žalované ze dne 13. 11. 2014, soud zjistil, že průměrná délka období od uplatnění restitučního nároku oprávněných osob do jeho úplného vypořádání činí 10,01 let, a průměrná délka od právní moci rozhodnutí o restitučním nároku oprávněné osoby do jejího vypořádáním pak činí 5,92 let.

21. Mezi účastnicemi bylo nesporné a vyplývá to z údajů databáze žalované o účastech ve veřejných nabídkách pozemků, že předchůdce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] se nepřihlásil do žádné z veřejných nabídek náhradních pozemků. Z databáze žalované o žádostech klientů do veřejných nabídek a přehledu úspěšnosti podaných žádostí k 10. 1. 2020 soud zjistil, že se žalobkyně se dne 5. 12. 2018 přihlásila do veřejné nabídky a požádala o převod zemědělského pozemku v k. ú. [obec], okres [okres]. Žádost byla zrušena kvůli nedostatečnému nároku a nabízený pozemek byl převeden dle zákona č. 229/1991 Sb. jinému zájemci. Žalobkyně se přihlásila do další veřejné nabídky žádostí z 3. 4. 2019, nicméně nebyla úspěšná.

22. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), dle něhož je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Podle § 4 odst. 2 písm. c) téhož zákona platí, že zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem. Podle § 6 odst. 1 písm. k ) budou oprávněným osobám vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.

23. Podle § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou, a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

24. Podle § 11a odst. 1 oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle § 11a odst. 2 sestavuje veřejné nabídky pozemkový úřad, a to jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů. Podle ustanovení § 11a odst. 13, 1. a 3. věta zákona ve znění účinném ke dni podání žaloby, tj. ke dni 26. 6. 2018, cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11. Podle ustanovení § 14 odst. 1, 2. věta zákona oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který podle tohoto zákona se nevydává a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

25. Podle § 16 odst. 1 písm. a) téhož zákona za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 9). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy oprávněné osobě nebo jejímu dědici. Podle § 30 zákona se pro postup podle části druhé tohoto zákona za majetek uvedený v § 1 odst. 1 považuje i majetek, který byl v době odnětí vlastnického práva k těmto účelům užíván.

26. Dále soud vycházel z ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, podle kterého platí, že podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu, g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b).

27. V řízení bylo prokázáno, že právnímu předchůdci žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] byly odňaty výše uvedené pozemky dle původní PK zapsané v knihovních vložkách [číslo] to vše v k. ú. [obec] a dále vlastnictví pozemků dle původní PK zapsané v knihovní vložce [číslo] s podílem o velikosti 2/5, v knihovní vložce [číslo] s podílem o velikosti [číslo] a v knihovní vložce [číslo] s podílem o velikosti 1, jak je zřejmé z uplatnění nároku ze dne 27. 11. 1992 a jednotlivých knihovních vložek. Jeho dědička [jméno] [příjmení] pak řádně a včas uplatnila nárok na vydání těchto pozemků podáním ze dne 27. 11. 1992. Protože oprávněná osoba [anonymizováno]. [příjmení] dne 2. 7.1999 zemřela, aniž by došlo k rozhodnutí o jejím nároku, přešel její restituční nárok na manžela [příjmení] [jméno] [příjmení]. [anonymizováno] [příjmení] zemřel dne 3. 1. 2014, restituční nárok po něm přešel vedle dalších dědiců na žalobkyni v rozsahu jejího dědického podílu (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 6. 2016, č.j. 37 D 24/2014 -804). [anonymizováno] [příjmení] nebyly vydány pozemky uvedené v odstavci 15 tohoto rozsudku, a to pravomocně dne 26. 8. 2005 v žalovanou oceněné hodnotě 90,21 Kč, dne 3. 3. 2006 v žalovanou oceněné hodnotě 4.036,55 Kč, dále dne 24. 11. 2006 v hodnotě 4.455,86 Kč, dne 27. 11. 2006 v hodnotě 308,51 Kč, a 18. 12. 2006 v hodnotě 18.604,65 Kč. Ke dni 11. 1. 2007 pak bylo pravomocně rozhodnuto o nevydání pozemků v hodnotě 810,83 Kč a ke dni 26. 2. 2007 v hodnotě 41,40 Kč. Další rozhodnutí bylo pak pravomocně vydáno až 22. 7. 2013 a bylo jím rozhodnuto o pozemcích v hodnotě 374,77 Kč. Za života [anonymizováno] [příjmení] tak bylo rozhodnuto o pozemcích, jejichž hodnota určená žalovanou činila celkem 28.722,78 Kč O zbývající části pozemků pak bylo pravomocně rozhodnuto až v únoru a březnu 2017, jak vyplývá z rozhodnutí pozemkového úřadu v odstavci 16 rozsudku. Žalovaná ocenila restituční nároky vyplývající z těchto rozhodnutí na základě posudku [anonymizováno] [příjmení] ze dne 11. 10. 2017. Z uvedeného vyplývá, že do okamžiku úmrtí [anonymizováno] [příjmení] žalovaná nerozhodla o nevydaní pozemků této oprávněné osobě v hodnotě 68.438,79 Kč.

28. Pokud jde o provedené ocenění nevydaných pozemků, pak charakter části pozemků v době jejich přechodu na stát zůstává mezi účastnicemi sporný. Z listin předložených žalobkyní se podává, že na některých pozemcích byla navržena výstavba bytových jednotek a pozemky byly vyvlastněny pro bytovou výstavbu a výstavbu domů. Soud ohledně charakteru pozemků jako stavebních v době jejich přechodu na stát poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3576/2016, z něhož vyplývá, že …V situaci, kdy byly pozemky v době přechodu na stát sice formálně vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby), je třeba tyto pozemky ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Jak však v rámci svého přezkumu zdůraznil odvolací soud, bylo by nadbytečné, neekonomické a řízení zbytečně prodlužující zkoumat výši dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobkyně, požaduje-li žalobkyně vydání náhradních pozemků v hodnotě nižší, než je žalovanou uznaná výše jejího dosud neuspokojeného restitučního nároku.

29. K tomu, zda se žalobkyně a její právní předchůdce dostatečně aktivně snažili o získání tzv. náhradních pozemků v rámci veřejného nabídkového řízení dle § 11a zákona o půdě bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] se žádné veřejné nabídky nezúčastnil a žalobkyně se pak neúspěšně účastnila veřejné nabídky vyhlášené až 5. 11. 2018 a dále na jaře 2019, tedy dvou veřejných nabídek. Přestože účast žalobkyně ve veřejných nabídkách není velká a v případě jejího právního předchůdkyně byla nulová, je třeba přihlédnout k níže uvedených okolnostem. Pokud jde o účast [anonymizováno] [příjmení] ve veřejných nabídkách, pak s ohledem na to, že do jeho smrti bylo rozhodnuto o jeho nároku z původně tvrzené částky ve výši celkem 97.161,57 Kč pouze co do částky 28.722,78 Kč, tedy v rozsahu v rozsahu 30 %, a ve zbývajícím rozsahu 70 % (zbývajících 68.438,79 Kč) bylo rozhodnuto až po jeho smrti, má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně logicky vyčkával do doby rozhodnutí žalované o celém jeho nároku, tedy i co do zbývajících 70 %. Ohledně účasti žalobkyně ve veřejných nabídkách soud zohlednil skutečnost, že žalobkyni byl restituční nárok potvrzen v rámci projednání dědictví po [anonymizováno] [příjmení] rozhodnutím soudu ze dne 21. 6. 2016, přičemž na žalobkyni přešel pouze odpovídající podíl z 30 % nároků, o nichž žalovaná rozhodla za života dědečka žalobkyně. Pro žalobkyni tedy platí, že až do podzimu 2017, kdy došlo k ocenění restitučních nároků z dalších rozhodnutí [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizováno] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací], mohla uplatnit ve veřejných nabídkách pouze 30 % restitučních nároků po svém předchůdci, což odpovídalo částce 9.574,23 Kč. Žalobkyně se aktivně snažila zjistit správnou výši svého restitučního nároku i tím, že po jeho nabytí společně s dalšími oprávněnými osobami obstarávala listiny dokládající charakter nevydaných pozemků. V dubnu 2018 byla žalovaná požádána o přecenění restitučního nároku žalobkyně jako celku, postoj žalované k přecenění byl negativní. Žalobkyně podala žalobu dne 26. 6. 2018 s ohledem na plánovanou restituční tečku zákona o půdě, dle které po 1. 7. 2019 nemělo být možné domáhat se vydání tzv. náhradních pozemků, a teprve následně se účastnila veřejné nabídky, do níž se přihlásila podáním ze dne 5. 12. 2018. Dle soudu je pochopitelné, že žalobkyni určitou dobu trvalo, než se v problematice nevydaných a náhradních pozemků zorientovala, nelze jí proto klást k tíži neúčast v předchozích veřejných nabídkách, navíc za situace, kdy měla žalobkyně pochybnosti o správnosti ocenění nároku. Ty se následně potvrdily, což je zřejmé z přecenění restitučních nároků žalovanou v průběhu soudního řízení na více než dvojnásobek. Správnost vyčíslení restitučního nároku žalobkyně není dosud postavena najisto. Stanovení nároku žalobkyně v nižší než zákonné výši je faktorem, který nepochybně ovlivňuje postavení žalobkyně při účasti ve veřejných nabídkách ve smyslu snížení její šance na získání náhradních pozemků. Soud proto dospěl k závěru, že zamítnutí žaloby pouze s poukazem na to, že se právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně neúčastnili dostatečného počtu veřejných nabídek, a tedy v podstatě, že žaloba je předčasná, neboť je třeba, aby se žalobkyně neúspěšně přihlašovala do dalších veřejných nabídek, by bylo pouze formalismem v rozporu s tím, aby nárok žalobkyně byl co nejrychleji vypořádán. Soud v tomto směru zohlednil rovněž skutečnost, že průměrná délka období od uplatnění restitučního nároku oprávněných osob do jeho úplného vypořádání činí 10,01 let (viz sdělení žalované ze dne 13. 11. 2014), přičemž v případě žalobkyně bylo o převážné části (tj. 70 %) uplatněného nároku rozhodováno až v roce 2017 tj. po uplynutí 25 let. Je obecně známou skutečností, že počet pozemků nabízených žalovanou ve veřejných nabídkách se snižuje. Existuje množství jiných oprávněných osob, o jejichž nárocích bylo rozhodnuto žalovanou rychleji, resp. dříve. Konkrétní postup žalované v tomto případě znamenal znevýhodnění žalobkyně.

30. Pokud jde o další podmínku toho, aby se žalobkyně mohla domáhat vydání tzv. náhradních pozemků mimo veřejné nabídky, tedy svévolný a liknavý postup žalované, pak soud právě v postupu žalované a době trvání vypořádání restitučního nároku žalobkyně spatřuje její liknavý postup. Liknavost lze spatřovat i v tom, že přestože žalobkyně požádala žalovanou o přecenění svého restitučního nároku v dubnu 2018, došlo k němu až o rok později, a to pouze částečně. Stejně tak žalovaná nesprávně ocenila restituční nárok žalobkyně, když z provedených důkazů se podává, že část nevydaných pozemků byla stavebních.

31. Odvolací soud se ztotožnil se závěry popsanými v předchozích dvou odstavcích, přičemž zmínil přiléhavost a výstižnost jejich odůvodnění. Soud proto opakuje, že žalobkyně je oprávněna domáhat se podanou žalobou nahrazení projevu vůle žalované na vydání náhradních pozemků, aniž by tyto musely být dříve zahrnuty do veřejné nabídky (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 3767/2009).

32. Soud se také zabýval námitkou žalované, že nárok žalobkyně je promlčen. Nedůvodnost vznesené námitky promlčení lze dovodit z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 28 Cdo 4173/2017, ze dne 24. 1. 2018, v němž dovolací soud mj. uzavřel, že …Samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, a to za účelem určení výše restitučního nároku odpovídající příslušným právním předpisům, ostatně ani nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (srov. ust. § 100 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, resp. § 611 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění). Žalovanou vznesená námitka promlčení by i tak byla v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná rezignovala na plnění své hlavní povinnosti uložené jí zákonem, a to správně ocenit a zejména uspokojit nároky oprávněných osob. K této otázce se vyslovil již Nejvyšší soud ČR, který například v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 28 Cdo 1548/2009 konstatoval: Je-li plnění oprávněné osobě spočívající v poskytnutí náhrady za nevydané pozemky závislé na spolupůsobení Pozemkového fondu ČR, je námitka promlčení nároku výkonem práva v rozporu s dobrými mravy.

33. Žalobkyně po vrácení věci odvolacím soudem navrhla podáním ze dne 24. 9. 2020 změnu žaloby, neboť v průběhu řízení se ukázalo, že oprávněnou osobou vybrané pozemky v [katastrální uzemí] [anonymizováno] nejsou k převodu způsobilé a žalobě lze vyhovět i převodem jiného vhodného pozemku. Žalobkyně označila jiné vhodné pozemky, a to konkrétně pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek] a pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek] s tím, že do plochy těchto pozemků nezasahují žádné veřejně prospěšné stavby, ani nejsou dle evidence katastru nemovitostí dotčeny předběžnými opatřeními, poznámkou o podané žalobě či jiným omezením, a tudíž jsou k převodu vhodné.

34. Dle žalované brání převodu obou pozemků uvedených v podání žalobkyně ze dne 24. 9. 2020 zákonná překážka podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. K pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec] žalovaná uvedla, že tento pozemek je funkčně propojen se sousedními pozemky parc. [číslo] parc. č. st. 32, oba v k. ú. [část obce], a je s nimi společně užíván třetí osobou manžely [jméno] a [jméno] [příjmení], což dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR brání jeho vydání. Na pozemku parc. [číslo] v k. ú [obec], obci [obec] se nachází stavba o rozloze cca 40 m2 ve vlastnictví třetí osoby, která není stavbou dočasnou, jednoduchou ani drobnou. Nadto je pozemek [číslo] zastavěn částí stavby [adresa], která stojí na pozemku parc. č. st. [číslo], k.ú. [obec] [územní celek], coby vlastník stavby stojící na pozemku parc. [číslo] který sousedí s pozemkem [číslo] a je s ním funkčně spojen, podalo dne 20. 9. 2019 žádost o úplatný převod pozemku [číslo] v souladu s ustanovením § 10 odst. 5 zákona 503/2012 Sb. Vydáním pozemku [číslo] by bylo zasaženo do práv třetí osoby – vlastníka stavby, a taktéž nelze vyloučit vznik problémů se zemědělským využíváním a obhospodařováním pozemku [číslo].

35. Ohledně žalovanou tvrzených překážek vydání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] učinil soud z provedeného dokazování následující závěry, které posoudil níže uvedeným způsobem: -) z obsahu nájemní smlouvy [číslo] [spisová značka] ze dne 27. 4. 2005 ve znění dodatku [číslo] ze dne 7. 6. 2011 se podává, že pozemek byl pronajat nájemcům [jméno] a [jméno] [příjmení] za účelem zemědělské činnosti a zabezpečení ochrany přírody. V čl. VII smlouvy nájemci vzali na vědomí a vyjádřili srozumění s tím, že nemovitosti, které jsou předmětem nájmu, můžou být pronajímatelem převedeny na třetí osoby v souladu s jeho dispozičním oprávněním. V případě změny vlastnictví předmětu nájmu platí ustanovení § 2221 a § 2222 občanského zákoníku, dle kterých se změnou vlastníka pozemku nemění právní postavení nájemce. Vydáním pronajatého pozemku tedy nebude nijak zasaženo do práv nájemců [anonymizováno], jejich nájemní vztah není překážkou vydání pozemku oprávněné osobě. Žádost uživatelů o úplatný převod dle § 10 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb. není nároková a nemá přednost před uspokojením restitučního nároku oprávněných osob. -) námitka spočívající ve funkčním propojení pozemku parc. [číslo] se sousedícími pozemky parc. [číslo] parc.č.st. [anonymizováno] není důvodná, neboť samostatný funkční celek tvoří usedlost [adresa] zahrnující pouze pozemky parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno], přičemž k nemovitostem existuje vlastní přístup z místní komunikace nezávislý na pozemku parc. [číslo]. Úvaha o možném funkčním propojení pozemku parc. [číslo] s pozemky parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno] je bezpředmětná za situace, kdy přilehlý pozemek parc. [číslo] má dle údajů v katastru nemovitostí jiného vlastníka. Neexistuje totiž důvod, aby pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] byly z hlediska tvrzené funkční souvislosti s usedlostí [adresa] hodnoceny rozdílným způsobem. Žádost manželů [příjmení] ze dne 22. 7. 2017 o úplatný převod dle § 10 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb. se vztahovala jak k pozemku parc. [číslo] tak k pozemku parc. [číslo]. Vzhledem k následné změně vlastnictví pozemku parc. [číslo] je zjevné, že žádost nepředstavovala překážku, která by bránila uspokojení restitučního nároku převodem pozemku parc. [číslo] což musí platit rovněž pro pozemek parc. [číslo].

36. Soud rovněž zvažoval, zda účelu vydání pozemku parc. [číslo] nebrání skutečnost, že je obklopen pozemky jiných vlastníků, což by mohlo být překážkou zemědělského obhospodařování tohoto pozemku. Žalobkyně u jednání soudu výslovně vyloučila, že by mohla mít v důsledku chybějícího přístupu k pozemku parc. [číslo] jakýkoli problém, neboť v katastru zapsaný vlastník sousedního pozemku parc. [číslo] je ochoten přístup umožnit.

37. K prokazování ceny pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] byly soudu doloženy posudky dvou znalců. Žalobkyně předložila posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z 25. 4. 2020, který určil cenu pozemku na 23.238 Kč. Žalobkyně navrhla, aby soud z uvedeného posudku vycházel, neboť je aktuálnější, než posudek zajištěný žalovanou. Znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 10. 9. 2019 [číslo] [rok] stanovil cenu pozemku parc. [číslo] na částku 28.462,56 Kč. Soud se vzhledem k přetrvávajícímu trendu nárůstu cen nemovitostí přiklonil k vyšší ceně náhradního pozemku a neprováděl další dokazování, které by odstranilo rozpory v posudcích o ceně pozemku. Soud vycházel z prohlášení žalobkyně, že z důvodu hospodárnosti nebude cenu pozemku parc. [číslo] vyplývající z posudku [anonymizováno] [příjmení] zpochybňovat.

38. Po sdělení názoru soudu, že zkoumání převoditelnosti pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] by si vyžádalo další dokazování a při vědomí toho, že celková cena obou požadovaných náhradních pozemků přesahuje nespornou výši restitučního nároku jak dle posudku [anonymizováno] [příjmení] (71.888 Kč) tak dle posudku [anonymizováno] [příjmení] (79, 381,56 Kč), vzala žalobkyně při jednání dne 23. 3. 2021 zpět návrh na vydání pozemku parc. [číslo]. Soud na základě částečného zpětvzetí rozhodl za souhlasu žalované podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. o částečném zastavení řízení ve výroku I. tohoto rozsudku.

39. Soud se v řízení po zrušení a vrácení věci řídil pokynem odvolacího soudu, aby se důsledně zabýval otázkou vhodnosti požadovaných pozemků k uspokojení restitučního nároku žalobkyně. Z důvodů uvedených v odstavcích 35. a 36. má za prokázané, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec] lze zemědělsky obhospodařovat. Pozemek není zatížený právy třetích osob, která by vylučovala změnu vlastníka pozemku, převod pozemku není z jiného důvodu zapovězen zákonem. Uvedený pozemek proto zcela splňuje kritéria, aby mohl být jako náhradní vydán oprávněné osobě. Vydání pozemku v hodnotě 28.462,56 Kč žalobkyni je možné, neboť její nezpochybněný restituční nárok činí minimálně 49.065,71 Kč. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

40. Při rozhodování o nákladech řízení bylo přihlédnuto k tomu, že odvolací shledal důvodnou i námitku žalované ohledně rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení v prvním rozsudku. Odvolací soud zdůraznil, že z průběhu řízení a částečného zpětvzetí žaloby nelze vysledovat, že ta by ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. byla podána v celém rozsahu, ohledně 27 náhradních pozemků důvodně a vzata téměř celá zpět jen pro chování žalované. Částečné zpětvzetí žaloby je totiž opřeno o snahu žalobkyně urychlit řízení tím, že se nebude nutno zabývat většinou skutkových námitek proti ní vznesených žalovanou, nikoliv ale o její chování ve vztahu k uspokojení žalovaného nároku po zahájení řízení či o nevědomost žalobkyně o nevhodnosti žalovaných náhradních pozemků. Navíc žaloba byla vzata částečně zpět za situace, kdy v jejím zbytku byl restituční nárok žalobkyně vyčerpán asi jen v rozsahu jedné čtvrtiny, tedy jen cca 12.500 Kč oproti žalovanou uznaných cca 50.000 Kč (nejedná se tedy o stav, kdy by po částečném zpětvzetí žaloby byl alespoň v jejím zbytku uspokojen restituční nárok žalobkyně v plné výši). Odvolací soud proto okresnímu soudu doporučil, aby v této souvislosti zvážil aplikaci § 150 o. s. ř.

41. O nákladech řízení soud s ohledem na shora uvedené rozhodoval podle § 150 o.s.ř., přičemž bral v úvahu jak povahu tak výsledek sporu. Žalobkyně jako oprávněná osoba má právo na náhradu za nevydané pozemky, její zákonný nárok nebyl uspokojen kvůli liknavému a svévolnému přístupu žalované. Žalobkyně se domáhala nahrazení projevu vůle původně k 27 pozemkům ve vlastnictví žalované. Ohledně 23 z nich vzala žalobkyně žalobu zpět ve snaze urychlit řízení tím, že se nebude nutno zabývat většinou skutkových námitek, které uplatnila protistrana. Ohledně jednoho pozemku došlo ke zpětvzetí kvůli jeho vydání jiné oprávněné osobě. Po zjištění, že u tří zbývajících pozemků existují překážky vydání, navrhla žalobkyně po vrácení věci odvolacím soudem k převodu dva jiné pozemky. Restituční nárok ve výši, kterou žalovaná uznávala, by stačil k vydání pouze jednoho či druhého nového náhradního pozemku, nikoli pro vydání obou požadovaných. V době zahájení řízení v červnu 2018 žalovaná evidovala restituční nárok žalobkyně ve výši pouze 20.980,69 Kč, navýšení nároku na 49.065,71 Kč uznala až v průběhu řízení. Žalobkyni byl tímto rozsudkem vydán jediný náhradní pozemek v hodnotě 28.462,56 Kč, což představuje necelých 60 % nesporného restitučního nároku. Žalobkyně označila pozemek vhodný k vydání teprve až ve fázi řízení po zrušení odvolacím soudem. Soud přihlédl k příčině sporu co do jeho základu (liknavost a svévole žalované) i k pouze relativní úspěšnosti žalobkyně (žalobě bylo vyhověno pouze co do jediného pozemku) a dospěl k závěru, že na rozdíl od žalované by žalobkyni nemělo být zcela odepřeno právo na náklady řízení. Dle soudu je ale na místě rozsah nároku žalobkyně na náklady řízení přiměřeně omezit níže uvedeným způsobem.

42. Výši nákladů řízení žalobkyně, které spočívající v jejím právním zastoupení, určil soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Zástupci žalobkyně přiznal odměnu určenou z tarifní hodnoty 28.462,56 Kč (cena vydaného pozemku) a to pouze za úkony převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast při jednání soudu dne 26. 3. 2021, která činí 2.260 Kč za úkon (§ 7 vyhlášky) a paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč za uvedené 3 úkony). Soud dále přiznal advokátovi žalobkyně cestovné a náhradu za čas promeškaný cestou k poslednímu jednání soudu. Cestovné přísluší dle předpisů o cestovních náhradách ve výši 2.122 Kč (trasa Praha Trutnov a zpět v délce 320 km, průměrná spotřeba 8,03 l /100 km, cena benzínu a základní náhrada dle vyhlášky). Na náhradě za promeškaný čas cestou k jednání soudu bylo přiznáno za 9 započatých půlhodin 900 Kč. Zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Proto k odměně a nákladům zastoupení náleží rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 10.702 Kč, daň činí po zaokrouhlení 2.247 Kč. Celkově tak bylo na nákladech řízení žalobkyni podle § 150 o.s.ř. přiznáno 12.949 Kč, a to z důvodů hodných zvláštního zřetele, které jsou zmíněny v předchozím odstavci.

43. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. se náklady řízení platí zástupci žalobkyně. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení