30 C 206/2017-330

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o nemajetková újma při poškození zdraví takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na bolestném částku 200.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 18. 7. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 452.209 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 18. 7. 2017 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na ztížení společenského uplatnění částku 2.003.023 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 18. 7. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Co do částky 148 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 18. 7. 2017 do zaplacení se žaloba zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti částku 133.431 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 18. 7. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Co do částky 9.917 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 18. 7. 2017 do zaplacení se žaloba zamítá.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti částku ve výši 388.897 Kč s úrokem z prodlení výši 8,05 % ročně z částky 90.336 Kč od 18. 7. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení výši 10 % ročně z částky 169.707 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žalovaná je povinna platit žalobkyni na ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti pravidelnou měsíční náhradu ve výši 8.316 Kč od 1. 11. 2021 do budoucna, splatnou do každého 15. dne v měsíci.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech spojených s péčí o zdraví částku 1.689 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 18. 7. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

X. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 598.336 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XI. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice náklady řízení zálohované státem ve výši 96.096 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XII. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit soudní poplatek 32.260 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala v řízení zahájeném dne 18. 7. 2017 náhrady nemajetkové újmy při poškození zdraví, která jí vznikla operací žlučníku, kterou žalobkyně u žalované podstoupila dne [datum]. Žalobkyně v žalobě popsala vznik svých zdravotních potíží, rozsah předoperačních vyšetření, průběh samotné operace, následnou hospitalizaci u žalované a průběh léčení po přeložení žalobkyně na vyšší specializované pracoviště. Žalobkyně konkretizovala, jakých chyb se lékaři žalované dopustili při léčbě žalobkyně před operací, v průběhu operace i po operaci, s tím, že konání (nekonání) lékařů žalované při poranění žlučových cest žalobkyně bylo postupem non lege artis. Žalobkyně poukázala i na pochybení žalované při zpracování zdravotnické dokumentace, která byla vedena v nedostatečném rozsahu a v rozporu se zákonem o zdravotních službách respektive s vyhláškou č. 98/2012. Za účelem posouzení, zda postup lékařů žalované byl postupem lege artis či nikoli, si žalobkyně nechala zpracovat znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], znalce z oboru chirurgie, specializace všeobecná a břišní chirurgie a od [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudního znalce z oboru nemateriální újmy na zdraví. Ze závěrů znalců je zřejmé, že lékaři žalované postupovali nesprávně, a že mezi porušením právní povinnosti žalované a újmou způsobenou žalobkyni je příčinná souvislost. Žalobkyně se proto domáhá náhrady nemajetkové újmy odborně zhodnocené dle doporučení Metodiky Nejvyššího soudu České republiky - bolestného v částce 652.209 Kč a ztížení společenského uplatnění v částce 1.910.917 Kč. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti uplatnila žalobkyně za dobu od 1. 8. 2014 do 30. 12. 2015, vyčíslila jej na částku 143.348 Kč. Žalobkyně byla od 1. 12. 2015 uznána invalidní s tím, že míra poklesu její pracovní schopnosti činí 70 %, od 30. 12. 2015 byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu III. stupně. Za období od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2017 uplatnila žalobkyně nárok za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vyčíslený na částku 90.336 Kč s tím, že od 1. 7. 2017 do budoucna jí vzniká nárok na měsíční rentu ve výši 5.054 Kč. Žalobkyně požadovala též náklady spojené s léčením v částce 1.689 Kč a rovněž platby uhrazené znalcům za zpracování znaleckých posudků ve výši 56.019 Kč. Žalobkyně se na žalovanou několikrát obracela s žádosti o uznání odpovědnosti a vyplacení odškodnění, žalovaná však svou odpovědnost za poškození zdraví žalobkyně při nesprávně provedené operaci žlučníku dne 31. 7. 2014 odmítá.

2. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že nesouhlasí se závěrem znaleckého posudku o postupu non lege artis při léčbě žalobkyně, mnohé údaje uvedené v posudku označila žalovaná za nepravdivé a neobjektivní. Žalovaná popsala průběh operace a následné hospitalizace žalobkyně se zdůrazněním, že v žádném z následujících vyšetření prováděných v dalších několika měsících prováděných ve Fakultní nemocnici v [obec] nebyla zjištěna kompletní lese žlučovodu. Při kontrolním ERCP vyšetření dne 4. 9. 2014 je spíše uvažováno o částečném přerušení žlučovodu, dne 3. 10. 2014 je v zápisu z chirurgické kliniky napsáno, že charakter poranění žlučových cest zůstává nejasný. Dle žalované nikdy ani žádné vyšetření neprokázalo, že k poškození zdraví pacientky došlo chybou operatéra či jinou hrubou chybou v léčbě poskytované žalovanou. Pouhá pravděpodobnost či domněnka, že tomu tak bylo, nestačí k existenci příčinné souvislosti, kterou je třeba vždy postavit najisto. Navíc nejzávažnější a přímo život ohrožující komplikace ve zdravotním stavu žalobkyně nastaly až za její hospitalizace ve Fakultní nemocnici v [obec]. Z popsaných důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Vedlejší účastník na straně žalované zaujal shodné stanovisko jako žalovaná.

4. Soud měl před zahájením dokazování o skutečnostech rozhodných pro vznik odpovědnosti za škodu za zjištěné, že žalobkyně byla pro opakované žlučníkové koliky hospitalizována na chirurgickém oddělení žalované dne 28. 7. 2014. Dne 29. 7. 2019 byly žalobkyni provedeny odběry krve a uděláno laboratorní vyšetření krve. Termín operace žlučníku byl stanoven na 31. 7. 2014 Operace realizovaná v tento den byla původně plánována a zahájena jako laparoskopická, v průběhu operaci lékaři žalované výkon konvertovali na operaci klasickou, při níž byl žlučník žalobkyně odstraněn. Dne 1. 8. 2014 byla žalobkyně převezena k vyšetření do Fakultní nemocnice v [obec], kde podstoupila ERCP vyšetření a ultrazvukové vyšetření, která však byla nepřehledná a k upřesnění diagnózy nevedla. Žalobkyně byla po vyšetřeních na vyšším pracovišti vrácena na chirurgické oddělení žalované. V průběhu pooperační léčby žalobkyně neprospívala, z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu byla dne 22. 8. 2014 odeslána za účelem vyšetření do Fakultní nemocnice v [obec], kde již zůstala hospitalizována. V období od 22. 8. 2014 do 13. 10. 2014 byla žalobkyně léčena na chirurgické klinice Fakultní nemocnice v [obec], její stav byl komplikován akutním respiračním selháním s nutností umělé plicní ventilace do 4. 9. 2014. Od 13. 10. 2014 byla žalobkyně hospitalizována na interní klinice Fakultní nemocnice v [obec] do 3. 12. 2014, kdy byla na čas propuštěna domů, znovu byla přijata dne 6. 1. 2015 k předoperačním vyšetřením a k plánované rekonstrukci žlučových cest provedené dne 12. 1. 2015.

5. Shora popsaná časová posloupnost léčení žalobkyně v Městské nemocnici v [obec] a ve Fakultní nemocnici v [obec] je mezi účastníky nesporná. Trvání a důvody hospitalizací a výkonů při léčbě žalobkyně od 28. 7. 2014 do 12. 1. 2015 vyplývají obsahu její zdravotnické dokumentace.

6. Soud k návrhu žalované provedl výslechy všech lékařů, kteří poskytovali žalobkyni péči během hospitalizace žalobkyně u žalované v době od 28. 7. 2014 do 22. 8. 2014. Na výsleších zúčastněných lékařů trvala i žalobkyně. Soud z obsahu výpovědí lékařů nečinil vlastní konkrétní závěry o skutkovém stavu. Získaný popis průběhu léčby žalobkyně, jak vyplynul ze slyšení níže uvedených lékařů, se stal jedním z podkladů pro následné odborné znalecké posouzení.

7. Operatér [anonymizováno] [jméno] [příjmení] popsal svůj postup při operaci žalobkyně dne 31. 7. 2014. Uvedl, že šlo o plánovanou akutní operaci žalobkyně pro zánět žlučníku. Lékař postupně provedl 4 vpichy, po zavedení kamerky a prohlédnutí celé dutiny břišní zjistil, že žlučník je přirostlý k dvanácterníku. Snažil se žlučník jemně odpreparovat, protože se obával iatrogeního poškození dvanácterníku, přistoupil ke konverzi na otevřenou cholecystektomii (odstranění žlučníku). Podařilo se mu oddělit žlučník od dvanácterníku, žlučník odpreparoval až k místu ductus cysticus, podvázal arterii cystika a žlučník odstranil. Terén mu neumožňoval zasáhnout do oblasti žlučovodů a provést revizi žlučových cest. V oblasti žlučovodů byla tvrdá, pevná, projizvená tkáň, anatomické struktury byly těžko diferencovatelné. Do dutiny břišní zavedl drenáž a uzavřel operační ránu. O následném stavu pacientky neměl přímé informace, předal ji ošetřujícímu lékaři a již s ní nepřišel do styku. Ihned po ukončení operace vyhotovil záznam do operační vložky. Připustil, že měl průběh operace popsat podrobněji, nedostatek záznamu mu následně vytkl i primář oddělení. Operatér uvedl, že si je naprosto jist, že při operaci nedošlo k narušení či přerušení společného žlučovodu. 8. [anonymizováno] [jméno] [jméno] uvedl, že jako lékař chirurgického oddělení žalované asistoval [anonymizováno] [příjmení] při operaci žlučníku žalobkyně. Před operací dne 31. 7. 2014 bylo k dispozici ultrazvukové vyšetření žalobkyně a vyplývalo z něj, že ve žlučníku jsou kameny, žlučník je v akutním zánětu, žlučovody nejsou rozšířeny. Lékaři při operaci samozřejmě věděli, že pacientka trpí žloutenkou, byl to důvod pro operaci Pacientka měla zvýšené hodnoty bilirubinu, kameny ve žlučníku a zánět žlučníku, což vše indikovalo neodkladnou operaci Operace byla zahajována laparoskopicky, v pravém podžebří však byl shledán naprosto nepřehledný terén, proto byla operace konvertována tj. převedena na operaci klasickou. V dutině břišní byl shledán zánětlivý infiltrát pod játry. Postupnou svízelnou preparací se lékařům podařilo izolovat a odstranit žlučník. V průběhu operace se hlavně řešilo, aby nedošlo k poranění dvanáctníku, jaterní tepny, především bylo nutno odejmout žlučník plný kamenů a hnisu. Žlučovody se ani nepokoušeli najít, to by za dané situace bylo více než riskantní. Hlavní žlučovod přitom vůbec nespatřili, takže je přesvědčen, že k poranění žlučovodu nedošlo. Bohužel kolega [anonymizováno] [příjmení] popsal průběh operace v záznamu laxně a neúplně. Vlastní operace byla provedena s ohledem na okolnosti brilantně, avšak zachycení do protokolu bylo více než stručné.

9. V uvedené době měl primář oddělení [anonymizováno] [příjmení] dovolenou a [anonymizováno] [jméno] jej zastupoval. Indikoval u žalobkyně operaci žlučníku, asistoval u operace, byl ošetřujícím lékařem žalobkyně a tedy posuzoval její stav a další léčbu po operaci. Druhý den po operaci žluč vytékající z pojistného drénu svědčila o tom, že ve žlučovodu je nějaká překážka bránící volnému odtoku žluči do střeva. Z tohoto důvodu lékař indikoval urgentní ERCP vyšetření ve Fakultní nemocnici v [obec], kam byla pacientka dne 1. 8. 2014 odeslána. ERCP vyšetření prováděl MUDr. [příjmení] s výsledkem, že se do žlučovodů nepodařilo vůbec dostat. Pokud by toto vyšetření skončilo podezřením na poranění žlučovodů, došlo by k překladu pacientky na chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v [obec]. V tomto případě žádné poranění žlučovodů zjištěno nebylo, nevzniklo ani podezření na poranění, bylo postupováno konzervativním způsobem, tedy pacientka se vrátila zpět na pracoviště žalované. [jméno] se pokoušeli protizánětlivou léčbou s nasazením antibiotik, infuzí, analgetik, spasmolytik obnovit volnou průchodnost žlučovodů. V následujících dnech se stav pacientky ani nelepšil ani nehoršil, byla měřena stále zvýšená hodnota bilirubinu v krvi, což vypovídalo o tom, že žlučovod stále není tak průchodný, jak by měl být. Pacientka neměla bílou stolici, v takovém případě by bylo zřejmé, že žluč vůbec do střeva neteče (acholická stolice). Pacientka byla bez teplot, přijímala potravu, nezvracela. Její stav by se dal označit tak, že neprospívala, nešlo však o stav akutní, který by vyžadoval nějaké urgentní řešení. Pacientka dostávala postupně antibiotika, čekalo se, zda tato léčba napomůže uvolnění zánětu žlučovodů. Nebylo vhodné ani přínosné provádět vyšetření ERCP, než antibiotika budou mít šanci zánět zvládnout. U pacientky byl proveden ultrazvuk, kde nebylo zjištěno rozšíření žlučovodů, nedocházelo tedy ke stagnaci žluči v játrech. Protože postupně podávaná antibiotika stav odtoku žluči nezlepšila a uplynul určitý časový odstup od pooperačního vyšetření ERCP, byla podána žádost o opakované ERCP vyšetření. Vyšetření dne 22. 8. 2014 se podařilo z části, podařilo se dostat kontrast do žlučovodů, tam bylo vysloveno podezření na přítomnost kamínku ve žlučovodu a současně byl zaznamenán únik žluči do podjaterní krajiny. To bylo důvodem přeložení pacientky na chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v [obec]. 10. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uvedl, že jako lékař na chirurgickém oddělení žalované asistoval jako 1. asistent [anonymizováno] [příjmení] při operaci žlučníku žalobkyně dne 31. 7. 2014. Šlo o komplikovaný zákrok ve smyslu zánětlivých komplikací, což bylo důvodem ke změně původní laparoskopické operace na klasickou. Lékař si podrobnosti výkonu nevybavil, před operací s pacientkou určitě do styku nepřišel. Nevyloučil, že v některý den po operaci u pacientky prováděl vizitu. Povědomost o vývoji léčby pacientky samozřejmě měl, kdy bylo zřejmé, že po operačním zákroku pacientka ne zcela prospívala, i když její stav nebylo možno považovat za akutní. Vykazovala příznaky lehčí žloutenky. Pak byla přeložena do Fakultní nemocnice v [obec] na chirurgickou kliniku. Před operací musela pacientka mít potíže odpovídající prodloužené či střídavé žlučníkové kolice. Neměla náhlou příhodu břišní, která by vyžadovala okamžitý chirurgický zákrok, její potíže však byly důvodem ke stanovení dřívějšího termínu operace. Dle [anonymizováno] [příjmení] žalobkyně před operací netrpěla klinickými příznaky žloutenky, žloutenku ani nelze bez dalšího považovat za zásadní kontraindikaci pro operaci žlučníku pacienta. Pokud by ultrazvukové vyšetření bylo provedeno bezprostředně před operací, s ohledem na zjištěnou situaci při operaci by s největší pravděpodobností nebylo průkazné a nevedlo by k odhalení překážky ve žlučových cestách. K příčinám neuspokojivého stavu pacientky po operaci se [anonymizováno] [příjmení] vyjádřil tak, že neměl podrobné zprávy o výsledku ERCP vyšetření bezprostředně po operaci, jeho informace byly pouze z doslechu. Důvodem horšího prospívání žalobkyně byl dle jeho názoru operační nález, kdy situace s léčbou byla komplikovanější než ve standardních případech. 11. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] neměl o průběhu operace a hospitalizace žalobkyně přímé poznatky, neléčil ji. V rozhodné době čerpal jako primář chirurgického oddělení dovolenou a vrátil se až krátce před přeložením pacientky do Fakultní nemocnice v [obec] O průběhu léčby žalobkyně byl informován svými kolegy, s pacientkou hovořil asi den či dva před jejím přesunem do Fakultní nemocnice v [obec] v rámci primářské vizity. Samotná operace žalobkyně proběhla bez komplikací, nicméně přetrvávaly problémy se žlučovody. Stav pacientky byl konzultován s lékaři z Fakultní nemocnice v [obec] a byl dohodnut přesun na vyšší [anonymizováno] [příjmení] se seznámil s chorobopisem pacientky, s její dokumentací od přijetí do nemocnice včetně popisu průběhu operace. Hovořil s operatérem [anonymizováno] [příjmení] i s ošetřujícím lékařem [anonymizováno] Pacientka od pohledu vypadala nemocná, zesláblá, bylo vidět, že ji není dobře, měla nažloutlé oči – trpěla žloutenkou. Na druhou stranu její stav nebyl nějak katastrofický. Přijímala potravu, chodila na záchod, povídala si s ostatními pacienty, byla schopna chodit po chodbě, prostě fungovala standardně jako ostatní pacienti chirurgického oddělení. Pacientka přijela na pracoviště žalované výrazně dříve, než byl naplánován původní termín operace žlučníku s tím, že její potíže se zhoršují, že začíná žloutnout, už to nevydrží a žádá o dřívější provedení operace. Vyšetření potvrdila nárůst jaterních testů, žlučového barviva a zánětlivých markerů. Typ žloutenky, kterým pacientka trpěla, byl způsoben omezením průchodnosti žlučových cest žlučníkovými kameny, stav se postupně zhoršoval a byla tedy indikována časnější operace, než byl původní termín. Správný medicínský postup byl dále nečekat a řešit zhoršující se bolesti a potíže žalobkyně operací. Těsně před operací nebylo opakováno zobrazovací vyšetření ultrazvukem či rentgenem. Pacientka byla indikována k operaci a konkrétní stav mohl být přesně zjištěn právě operační revizí. Předchozí zobrazovací vyšetření se proto jevilo jako zbytečné.

12. Z informací od operatéra [anonymizováno] [příjmení] vplynulo, že vynětí žlučníku proběhlo bez větších problémů, nezdařil se však druhý cíl operace, a sice zkontrolovat a revidovat žlučové cesty, tedy nemohlo být provedeno operační zprůchodnění těchto cest, a sice pro nepřístupný terén. Právě z důvodu nemožnosti kontroly a revize žlučových cest v průběhu operace bylo pro pacientku vyjednáno vyšetření ERCP ve fakultní nemocnici v [obec] a to ihned v den následující po operaci. Vyšetření ERCP nemá pouze zobrazovací potenciál, ale lékař může sondou ve žlučovodech provést vyčištění, odstranění překážky, může tedy udělat terapeutický zásah. V daném případě takto postupováno nebylo, vyšetření nedopadlo jednoznačně. Lékaři v [obec] se kromě vyšetření ERCP rozhodli provést také ultrazvuk a pacientka byla ještě téhož dne vrácena na chirurgické oddělení žalované s doporučením, že se má dovyšetřit a s odstupem opětovně provést vyšetření ERCP. Nejde o nijak neobvyklý postup, může dojít ke zklidnění vyšetřovaných žlučovodů a opakované ERCP je pak úspěšné. Navrácení pacientky do nemocnice ve [obec] nebylo s nálezem, který by byl alarmující. U pacientky od 1. 8. 2014 následoval standartní léčebný postup, byla podávána antibiotika, infuze, proveden ultrazvuk a laboratoř. Stav žalobkyně stav se klinicky ani laboratorně nehoršil, v době od 1. 8. 2014 do 22. 8. 2014 nebyl žádný důvod pro jiný léčebný postup, než byl žalovanou zvolen. Při operaci dne 31. 7. 2014 se udělalo vše, co se udělat mohlo, tedy byl odstraněn žlučník a oblast žlučovodů nebyla pro nepřístupnost revidována. Pacientka po operaci trpěla žloutenkou v důsledku zneprůchodnění či omezeného průchodu žlučovodů. Pravdou je, že žlučovody by měly začít fungovat co nejdříve, nejde však o stav, který by pacienta ohrožoval na životě v řádu hodin či dnů. Pacientka vykazovala v podstatě stabilní laboratorní hodnoty, neměla horečky, nevykazovala známky, že by to její organismus nezvládal. U žalobkyně by [anonymizováno] [příjmení] nepředpokládal samovolné odstranění kamínku ze žlučovodu, neboť její nález po operaci vypovídal o těžkém zánětu žlučovodu, byly tam srůsty a i první vyšetření ERCP nebylo z těchto důvodů výtěžné. U pacientky došlo k tomu, že ani metoda operační a ani několikrát zopakovaná metoda endoskopická (ERCP) nebyla pro zprůchodnění žlučovodů úspěšná. Řešení přinesla až finální operace provedená po několika měsících ve Fakultní nemocnici v [obec] spočívající v tom, že vývod žluči z jater byl přímo napojen na kličku tenkého střeva a pro vývod žluči se tedy vytvořila nová cesta, zneprůchodněné žlučovody byly navždy vyřazeny ze své funkce.

13. Operatér si žádného pochybení při operaci dne 31. 7. 2014 nebyl vědom. Primáři sdělil, že se při výkonu v oblasti žlučových cest nepohyboval. Ani pooperační průběh o takovém pochybení při operaci nesvědčil, důvod poškození žlučových cest zůstal nejasný a následnými vyšetřeními nebyl jednoznačně bez pochybnosti určen. K postupu, že by se nejprve vyřešil stav žlučovodů metodou ERCP a pak s odstupem by následovala operace žlučníku, [anonymizováno] [příjmení] uvedl, že tímto způsobem samozřejmě postupovat lze. Neexistuje však žádný závazný návod, který typ léčby má být realizován jako první v pořadí, vždy je třeba vycházet ze stavu konkrétního pacienta, z intenzity jeho obtíží. U paní žalobkyně se měl operací dne 31. 7. 2014 komplexně vyřešit jak žlučník, tak revize žlučovodů. Zvolený postup zcela určitě není medicínsky nesprávný, nejde o postup non lege artis. Po provedení operace nevzniklo podezření, že neprůchodnost žlučových cest mohla být způsobena zákrokem operatéra. Vyšetření ERCP dne 1. 8. 2014 nevysvětlilo a neobjasnilo stav žlučovodů ani jeho důvody, pouze konstatovalo, že cesty nejsou v pořádku. Kdyby byl zjištěn nějaký závažný stav lékařem endoskopistou, určitě by nemohlo dojít k vrácení žalobkyně zpět na chirurgické oddělení žalované, pacientku by si ponechali na pracovišti vyššího typu. Odstup k dalšímu ERCP vyšetření dne 22. 8. 2014 považoval [anonymizováno] [příjmení] za přiměřený, nebyl důvod k okamžitému objednání, navíc byl potřeba časový prostor k případně změně prostředí žlučovodů. Dále poukázal na to, že v průběhu hospitalizace žalobkyně ve Fakultní nemocnici v [obec] došlo k závažným plicním komplikacím, které neměly žádnou souvislost s léčbou žlučovodů. K poškození plic pacientky došlo při zavádění kanyly do centrální žíly, toto ji poprvé za celou dobu léčení bezprostředně ohrožovalo na životě. Řešení plicních komplikací o několik měsíců oddálilo léčbu samotných žlučovodů.

14. K návrhu žalobkyně vyslechl soud zdravotní sestry [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které měly služby na chirurgickém oddělení v době hospitalizace žalobkyně v srpnu 2014 Ani jedna z těchto svědkyň si s ohledem na časový odstup žalobkyni nevybavila. Ve výpovědi obě v obecné rovině popsaly postup sester při péči o pacienty po operacích s tím, že jsou plněny pokyny lékařů. Z obsahu výpovědí nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

15. Z obsahu písemného znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] ze dne 6. 3. 2017 včetně doplňku posudku ze dne 18. 9. 2017 vyplývá závěr uvedeného znalce pro obor zdravotnictví se specializací břišní a všeobecná chirurgie, že veškeré komplikace, trvalé následky, současný i budoucí průběh nemoci žalobkyně jsou v příčinné souvislosti s iatrogenním poraněním společného žlučovodu a s nesprávným konáním lékařů žalované. Znalec konstatoval, že lékaři žalované nedodrželi doporučení lékařů Fakultní nemocnice v [obec] a rezignovali na včasné stanovení správné diagnózy nevyužitím doporučovaných a chirurgickou praxí obecně uznávaných postupu, což je v přímém rozporu se současnými poznatky lékařské vědy. Znalec spatřoval pochybení lékařů v době od 27. 7. 2014 do 31. 7. 2014 v tom, že se nezajímali či ignorovali výsledek laboratorního vyšetření ze dne 29. 7. 2014, které vypovídalo o žloutence u pacientky, měli pracovat s podezřením na výskyt překážky ve žlučových cestách. Jelikož poslední vyšetření břicha ultrazvukem bylo provedeno ještě 11. 7. 2014, bylo před rozhodnutím o operaci žádoucí nařídit kontrolní ultrazvukové vyšetření. Znalec trval na tom, že ještě před operací měla být pacientka odeslána na specializované pracoviště k vyšetření ERCP. Dle znalce neměla být operace v konkrétní situaci bez upřesňujícího vyšetření ERCP provedena, neboť nebyla urgentní, neodkladná. Laparoskopická operace byla indikována nesprávně. Při operaci vysoce pravděpodobně nebyly dodrženy elementární zásady bezpečné cholecystektomie. Dle znalce neexistuje žádný, byť jen teoretický předpoklad, že by k poranění společného žlučovodu mohlo dojít jiným způsobem, než během operace dne 31. 7. 2014 nástrojem, který v rukou držel operatér. Ve dnech 2. 8. 2014 až 22. 8. 2014 nepostupovali lékaři žalované správně, když nevzali v potaz doporučení lékařů Fakultní nemocnice v [obec] o nutnosti provést CT vyšetření, případně opakovat ERCP vyšetření. Nekonání lékařů v době po operaci žalobkyně označil znalec za neodborný, bezradný a nekompetentní přístup. Ke zdravotnické dokumentaci žalobkyně z hospitalizace u žalované znalec uvedl, že nebyla vedena v požadovaném a dostatečném rozsahu a nesplňuje kritéria daná zákonem o zdravotních službách.

16. K otázce trvalých zdravotních následků a jejich projevů v běžném životě žalobkyně a k otázce vývoje zdravotního stavu žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] (v posudku ze dne 6. 3. 2017) sdělil, že poranění žlučových cest znamená do budoucna výrazně zhoršenou kvalitu života až u 75 % pacientů. Ti jsou ohroženi zúžením spojení žlučových cest se střevem (stenosa anastomosy), což zpravidla následně vede ke vzniku a recidivám zánětu žlučových cest. Ke stenose anastomosy dochází až v 30 % případů, a to i po 10 letech od operace, což si pak vyžaduje opakované provádějí invazivních zákroků (sondáže, dilatace a drenáže žlučových cest, případně reoperace). Nezřídka dochází k rozvoji fibrosy až cirhosy jater. Z opakovaných kontrolních vyšetření žalobkyně v poradně pro chirurgii jater Fakultní nemocnice v [obec] vyplývá, že stav pacientky není dobrý. I když je stav pacientky relativně stabilizovaný, nález je stacionární a nelepší se. Ani při respektování doporučení lékařů nelze dle znalce s největší pravděpodobností očekávat podstatné zlepšení stavu pacientky, jde o doživotně špatný zdravotní stav. Omezení zdravotního stavu žalobkyně ke dni zpracování posudku byla popsána v části posudku se zpracováním bodového hodnocení za ztížení společenského uplatnění, které zpracoval znalec z oboru zdravotnictví se specializací nemateriální újmy na zdraví [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

17. Závěry znaleckého posudku a jeho doplňku stvrdil znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] dne 26. 6. 2018 při výslechu před soudem. Součásti svého výslechu učinil prezentaci, která mimo jiné obsahovala rozvahu znalce, jak dne 31. 7. 2014 cholecystektomie nejpravděpodobněji probíhala a jak by lege artis proběhnout měla. Vyjádřil se rovněž k výslechu primáře [anonymizováno] [příjmení] s tím, že jeho vyjádření o nezhoršujícím se stavu žalobkyně po operaci nelze akceptovat. Znalec uzavřel, že lékaři žalované měli neodkladně kontaktovat vyšší pracoviště a iniciovat urgentní překlad pacientky na chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice [obec]. K období hospitalizace žalobkyně ve Fakultní nemocnici v [obec] od 22. 8. 2014 do 30. 1. 2015 znalec uvedl, že péče o pacientku probíhala v naprostém souladu s nejnovějšími poznatky současné medicíny a není jí možno nic vyčítat. Znalec však nepovažoval za správný postup, kdy byla pacientka byť po neprůkazném ERCP vyšetření dne 1. 8. 2014 odeslána zpět do nemocnice ve [obec]. Lékaři z gastroenterologické kliniky v [obec] na základě vyšetření věděli, že se s pacientkou něco děje. Výsledek jejich vyšetření nebyl průkazný a nic nedokazoval. Pacientka byla ikterická, bilirubin měla nad hodnotou 90. Na nadřízeném pracovišti museli vědět o tom, že v nemocnici ve [obec] nejsou na řešení stavu takových pacientů, tedy na operaci poraněných žlučových cest, vybaveni. Postup Fakultní nemocnice v [obec] znalec označil z popsaných důvodů za nekolegiální a neprofesionální.

18. Přes jednoznačné závěry znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] o tom, že péče poskytovaná žalobkyni byla v rozporu s obecně uznávanými postupy a současnými poznatky lékařské vědy, což vedlo k poškození zdraví žalobkyně, přistoupil soud k ustanovení revizního znalce. Vycházel z toho, že jde o zvlášť obtížný případ vyžadující vědecké posouzení. Bylo třeba odborně vyhodnotit obranu lékařů žalované prezentovanou před soudem a přezkoumat rovněž postup Fakultní nemocnice v [obec], která zajišťovala ERCP vyšetření žalobkyně bezprostředně po operaci a převzala žalobkyni do péče dne 22. 8. 2014. Žalobkyně, žalovaná i vedlejší účastník přezkoumání posudku revizním znalcem navrhovali a soud jejich důkaznímu návrhu vyhověl.

19. Fakultní nemocnice v [obec] podala jako znalecký ústav v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie písemný znalecký posudek ze dne 30. 4. 2020. V něm níže uvedeným způsobem zodpověděla dotazy soudu, týkající se péče o žalobkyni v Městské nemocnici ve [obec] v době od 27. 7. 2014 do 22. 8. 2014 a následné péče ve Fakultní nemocnicí v [obec].

20. K dotazu na správnost léčebného postupu lékařů žalované před operací znalecký ústav uvedl, že pacientka byla dne 28. 7. 2014 přijata do Městské nemocnice [příjmení] [příjmení] na Chirurgické oddělení, jednalo se v krátké době o druhou hospitalizaci (první proběhla 22. 7. - 24. 7. 2014 pro protahovanou žlučníkovou koliku při přítomnosti kamenů ve žlučníku). Dle příjmové zprávy důvodem přijetí jsou opakované biliární koliky při prokázané přítomnosti kamene ve žlučníku. V objektivním vyšetření lékař zaznamenal výraznou bolestivost v pravém podžebří ale bez zn. peritoneálního dráždění. V osobní anamnéze se pacientka léčí s hypertenzí. Dne 28. 7. 2014 provedla vizitu [anonymizováno] [příjmení], nález uzavřen jako recidivující žlučníková kolika, dle dokumentace klinicky nevyšetřena, ordinována spasmolytika, infuzní terapie, naplánována kontrola laboratorních odběrů na další den. Dne 29. 7. 2014 zápis dokumentace„ ve čtvrtek LCHCE“ (jedná se o zkratku laparoskopického odstranění žlučníku), bez záznamu klinického vyšetření, ordinována spasmoanalgetická terapie. Dle laboratorních odběrů byly přítomny známky poruchy odtoku žluče s poruchou funkce jaterních buněk. Dne 30. 7. 2014 byla pacientka vyšetřena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], v dokumentaci je záznam subjektivních potíží (stěžuje si pouze na bolest žaludku), klinicky nevyšetřena, ordinována infuzní spasmolytická terapie. Z hlediska léčebného bylo do laboratorních odběrů dne 29. 7. 2014 v léčbě žalované postupováno standardně (infuzní a spasmolytická terapie). Na diagnostikovaný vzestup hodnot jaterních testů a žlučového barviva dne 29. 7. 2014 ošetřující lékaři nereagovali, dle znalecké komise bylo vhodným postupem další došetření nemocné před provedením operačního výkonu dne 31. 7. 2014. V případě pacientů s cholecystolithiázou je potřeba hledat jako nejpravděpodobnější příčinu vzestupu jaterních testů a žlučového barviva v možném vycestování žlučových kamenů ze žlučníku a zablokování toku žluči uvnitř žlučovodů. Jako základní vyšetření mělo být ošetřujícími lékaři provedeno sonografické vyšetření břicha. Ultrazvukové vyšetření břicha mohlo příčinu zvýšení jaterní testů a žlučového barviva objasnit (hodnocení šíře žlučových cest, zobrazení kamene uvnitř žlučovodu), případně mohlo vést k indikaci dalších vyšetření (MRCP – zobrazení žlučových cest magnetickou rezonancí nebo ERCP – endoskopické zobrazení žlučových cest a vývodu slinivky břišní). Toto došetření nemocné mělo být provedeno před přistoupením k operaci žlučníku. Dále znalecká komise shledává nedostatečné vedení zdravotnické dokumentace ve sledovaném období, kdy nedošlo k opakovanému klinickému vyšetření nemocné anebo nebylo toto vyšetření do dokumentace zaznamenáno ([číslo], [číslo], [číslo])

21. Na dotaz o správnosti indikace operace znalecký ústav uvedl, že indikaci k operaci dne 31. 7. 2014 bez předchozího provedení ERCP považuje znalecká komise za řešení méně vhodné, ale přípustné. Mělo jí ale předcházet sonografické vyšetření břicha s vyšetřením žlučníku a žlučových cest. Jak se později ukázalo, příčinou vzestupu jaterních testů byl kámen ve žlučových cestách. Možnost jeho odstranění by byla ještě předoperačně cestou ERCP, případně cestou následné operace při znalosti příčiny blokády.

22. Na dotaz o správnosti průběhu operace znalecký ústav uvedl, že když už lékaři indikovali nemocnou k operačnímu výkonu bez provedení dalšího předoperačního došetření žlučových cest, mělo být z jejich strany při operaci provedeno zobrazení žlučových cest cestou cholangiografie (nástřik žlučových cest kontrastní látkou se skiaskopickým zobrazením během operace). Pokud by lékaři toto vyšetření provedli v průběhu operačního výkonu, zjistili by překážku (přítomnost kamene) ve žlučových cestách. Pokud by přítomnost kamene v průběhu operace takto diagnostikovali, je možné jeho odstranění v průběhu operace, dalším akceptovatelným řešení je indikace pooperačního ERCP. Současně by se při provedení peroperační cholangiografie buďto vyhnuli poranění žlučových cest nebo by toto poranění již v průběhu operace diagnostikovali. Při takto zjištěném poranění by bylo možné provést bezprostřední rekonstrukci žlučových cest napojením žlučovodů na tenké střevo nebo by kontaktovali vyšší pracoviště, které by rekonstrukci v krátkém časovém intervalu provedlo. Takto by se předešlo dalšímu závažnému průběhu. Samotná komplikace, ke které v průběhu výkonu došlo – poranění žlučových cest při cholecystektomii, patří mezi komplikace v kategorii přípustného rizika cholecystektomie, která je udávána v literatuře v rozmezí 0,2 - 0,7%. Znalecká komise dále shledává jako nedostatečně popsaný průběh operační výkon, nezahrnuje popis anatomických poměrů v oblasti Calotova trojúhelníku (kritické místo pro anatomickou orientaci vyústění žlučníku do žlučových cest), není zde chirurgická rozvaha o případném provedení revize žlučových cest, respektive jejím neprovedení. Dle operačního protokolu (tak jak je operace zaznamenána), by bylo možno soudit na jednoduchou cholecystektomii otevřeným způsobem. Při nekomplikované cholecystektomii by však nemělo dojít k poranění žlučových cest (ať už nerozpoznané, či peroperačně potvrzené), ta je spojena s obtížnou preparací v nepřehledném terénu.

23. Na dotaz ke správnosti postupu lékařů žalované při léčení žalobkyně od skončení o operace do 22. 8. 2014 znalecký ústav uvedl, že ošetřující lékaři nepostupovali správně v pooperační léčbě a nezvolili odpovídající léčbu v těchto bodech: 24. dle dostupné dokumentace nebyly provedeny v řádných intervalech klinická vyšetření nemocné (1., 6., 12., 13., 22. 8. 2014), v dalších dnech je dokumentace nečitelná (2., 3., 6. 7. 8. 9. 10 11. 12., 13., 14., 15., 16., 17., 18., 19., 20., 21. 8. 2014), z dokumentace nelze dohledat, kdo byl ošetřujícím lékařem, chybí potvrzení provedení primářské vizity (12. 8.,15. 8). 25. vzhledem k tomu, že se dne 1. 8. 2014 nezdařilo provedení ERCP vyšetření v [obec] z důvodu nemožnosti nasondovat žlučové cesty, bylo lékařem z FN [obec] ([anonymizována dvě slova], [titul za jménem]) doporučeno doplnění sonografického nebo CT vyšetření břicha pacientky UZ břicha byl po ERCP realizován ještě na II. Interní klinice FN [obec] ([anonymizováno] [příjmení]) se závěrem drobné kolekce tekutiny pod játry, mírné rozšíření žlučovodu v obou lalocích, bez jasného zobrazené společného žlučovodu. Bylo přítomno menší množství volné tekutiny v dutině [anonymizováno] [příjmení] doporučil každodenně provádět laboratorní kontroly a při progresi hodnot jaterních testů provést kontrolní zobrazovací vyšetření (CT břicha) k posouzení prokrvení jater případně nový pokus o ERCP vyšetření. CT vyšetření břicha provedeno nebylo a sonografické vyšetření bylo provedeno v [nemocnice] až dne 12. 8. 2014. I přesto, že byly opakovaně diagnostikovány vysoké hladiny jaterních enzymů a žlučového barviva, nebylo provedeno další došetření příčiny toto stavu (MRCP, CT břicha, serologické vyšetření k vyloučení hepatitidy atd.) a k opakování ERCP bylo přistoupeno až 22. 8. 2014. V lékařské dokumentaci chybí jakákoliv diferenciálně-diagnostická rozvaha, která by vysvětlovala tento„ alternativní“ postup ošetřujících lékařů. Postup ošetřujících lékařů tak lze označit za neodborný a nesprávný.

26. Na dotaz ke správnosti vedení zdravotnické dokumentace žalobkyně znalecký ústav uvedl, že zdravotnická dokumentace nebyla v rozhodném období vedena v rozsahu vyžadovaném dle současných požadavků na pravidla vedení zdravotnické dokumentace. Znalecká komise v rámci hodnocení nezávisle posoudila úplnost a čitelnost dokumentace a dospěla k závěru o pochybeních, které v posudku konkretizovala. Informovaný souhlas s provedením operačního výkonu včetně seznámení s možnými riziky pacientkou podepsán byl, jeho formulace je ale velmi obecná, nejsou v ní explicitně vyjádřeny specifika operace žlučníku.

27. K dotazu, zda žalobkyně v souvislosti s posuzovanou operací a následnou léčbou trpí trvalými zdravotními následky znalecký ústav uvedl, že dle poslední dostupné dokumentace z hospitalizace nemocné na II. Interní gastroenterologické klinice v [obec] ve dnech 1. 11. – 20. 11. 2018 a na základě vyšetření nemocné ve FN [obec] dne 18. 2. 2020 má nemocná jako komplikaci provedené rekonstrukce žlučových cest jejich napojením na kličku tenkého střeva zúžení místa tohoto napojení. Riziko vzniku této komplikace je v souvislosti s rekonstrukcí žlučových cest udáváno v literatuře až u 30 % pacientů. Pacienti s tímto zúžením jsou ohroženi vznikem akutního nebo chronického zánětu žlučových cest, který může mít za následek poruchu jaterních funkcí charakteru biliární cirhózy, která může vést k jaternímu selhání s nutností transplantace jater nebo předčasnému úmrtí nemocné. Žalovaná byla pro zúžení místa napojení žlučových cest a akutní zánět žlučových cest dle dostupné dokumentace naposledy hospitalizována ve dnech 1. 11. - 20. 11. 2018, kdy bylo provedeno endoskopické vyšetření, které jednoznačně prokázalo zánět žlučových cest, normální žlučovody v 8. segmentu jater a rozšířený levý žlučovod s kameny. Bylo provedeno rozšíření spojení levého žlučovodu se střevem a lékař zavedl stent do levých žlučových cest. Za této hospitalizace byla provedena biopsie z jater s obrazem stagnace žluči a mírného zánětu v portálních polích. Možnost autoimunního postižení jater či infekčního zánětu jater se jevila nepravděpodobná. Možnosti řešení zúžení místa napojení žlučových cest na kličku tenkého střeva jsou složitou problematikou, která zahrnuje terapii endoskopickou (rozšiřování místa spojení, zavádění stentů – využito u žalobkyně) nebo radiointervenční (PTBD drenáž - drény zaváděné přes kůži do jater a dále do kličky tenkého střeva). Tyto metody jsou provázeny nutností opakovaných endoskopických nebo radiointervenčních přístupů s nutností výměny zavedených stentů (zpravidla po 3 měsících), vysokým rizikem restenózy (opakování zúžení v místě napojení), opakovaných zánětů žlučových cest, stagnace žluči v játrech, která může vést spolu se zánětlivými změnami k ireverzibilním změnám charakteru biliární cirhózy.

28. K projevům zdravotních následků v běžném životě žalobkyně znalecký ústav uvedl, že výsledný stav pacientky při hodnocení podle poslední dostupné dokumentace u žalobkyně vyžaduje dlouhodobý dietní režim (jaterní dieta), pravidelné kontroly ve specializované poradně (minimálně 1 krát za 3 měsíce) případně opakované endoskopické zákroky k udržení průchodnosti žlučových cest. Stav bývá spojen se sníženou fyzickou výkoností a může být spojen s trávicími potížemi (průjmy, bolesti břicha, nadýmání). Tyto důsledky se promítají do různých sfér života pacientů a mohou ovlivnit psychiku nemocných. Dle vlastních zkušeností ústavu i literárních poznatků se jedná o doživotně zhoršený zdravotní stav, který může být dlouhodobě stabilizován, stejně tak ale může i při respektování doporučení ošetřujících lékařů vést ke zhoršení jaterní funkce (biliární cirhóza), jaternímu selhání s nutností transplantace jater či předčasného úmrtí pacientky.

29. K dotazu o správnosti postupu Fakultní nemocnice v [obec] dne 1. 8. 2014, kdy byla žalobkyně po neprůkazném ERCP vyšetření odeslána zpět do léčení žalované nemocnice znalecký ústav uvedl, že posuzované ERCP vyšetření prováděl lékař [anonymizováno] [příjmení], [titul za jménem]. Jako součást vyšetření byla provedena papilotomie (natnutí místa vyústění žlučovodu do dvanácterníku), ale dále se vyšetření pro nemožnost nasondování žlučových cest nezdařilo. Lékař [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem]. doporučil kontrolní odběr hodnot slinivkových enzymů, a provedení ultrazvuku břicha či CT vyšetření břicha. Popisované endoskopické vyšetření se zobrazením žlučových cest zahrnuje několik kroků – zavedení endoskopu do sestupné části dvanácterníku, optické vyhledání místa Vaterské papily (místa vyústění žlučovodu do dvanácterníku), natnutí místa napojení a nasondování žlučových cest kanylou s následnou aplikací kontrastní látky, které je snímáno rentgenovým vyšetřením s cílem zobrazit žlučové cesty. K selhání v některém z kroků může v průběhu vyšetření dojít a nelze považovat za chybu vyšetřujícího. K neúspěšnosti endoskopického zobrazení žlučových cest může dojít v řádu procent prováděných vyšetření. Příčiny mohou být jak na straně pacienta (spolupráce pacienta, možnost polohování v průběhu výkonu, anatomické anomálie), tak i na straně vyšetřujícího personálu (vybavení a erudice endoskopického týmu). Příčinou nezdaru endoskopickému vyšetření u žalobkyně bylo nenasondování žlučových cest. Vyšetřujícím lékařem [anonymizováno] [příjmení], [titul za jménem]. bylo správně doporučeno provedení ultrazvukového či CT vyšetření břicha, které do té doby v pooperačním období provedeno nebylo. Tyto vyšetřovací metody by mohly potvrdit případné podezření na poranění žlučových cest. Na jejich podkladě a samozřejmě s přihlédnutím dalším faktorům (klinický stav nemocné, množství a charakter sekrece z břišního drénu, vývoj laboratorních parametrů zánětu, jaterních testů a žlučového barviva) mohlo být ošetřujícími lékaři ze [příjmení] [příjmení] rozhodnuto o opakování ERCP vyšetření nebo dalších možnostech zobrazení žlučových cest MRCP či konzultace s vyšším pracovištěm. Vzhledem k tomu, že při ERCP dne 1. 8. 2014 nevzniklo podezření na poranění žlučovodu, s postupem a doporučením nadřazeného pracoviště ve Fakultní nemocnici [obec] znalecká komise souhlasí.

30. K dotazu o správnosti postupu Fakultní nemocnice v [obec] při řešení akutního respiračního selhání žalobkyně dne 23. 8. 2014 a při další péči o žalobkyni znalecký ústav uvedl, že se jednalo se o pacientku se závažnou operační komplikací (nepoznané poranění žlučových cest), která byla řešena v časově významném odstupu od primární operace (operace 31. 7. 2014, překlad do FN [obec] dne 22. 8. 2014). V tomto období probíhal zánět v dutině břišní, byla postižena funkce jater. Následující operační revize 23. 8. 2014 znamenala další zátěž pro nemocnou s rozvojem dechové nedostatečnosti, ke které výrazně přispěl i zánět plic vpravo. Navíc došlo k vzniku pneumothoraxu (přítomnost vzduchu v pohrudniční dutině) při zavádění centrálního žilního katetru na JIP Chirurgické kliniky. Tuto samotnou komplikaci nelze považovat na postup non lege artis, ale komplikaci vyplývající s rizika daného výkonu. Lékaři byla komplikace diagnostikována provedením rentgenového snímku plic s následnou drenáží pravé pohrudniční dutiny. Všechny výše zmíněné faktory vedly k rozvoji akutní plicní nedostatečnosti s nutností intubace nemocné a umělé plicní ventilaci, která trvala 282 hodin. Znalecká komise shledává postup Fakultní nemocnice v [obec] za správný.

31. Znalecký ústav přezkoumal posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] s přihlédnutím k výslechu znalce soudem a popsal, v jakých bodech dospěl k odlišným závěrům. Konkrétně označil za spekulativní tvrzení [anonymizována tři slova], že se lékaři žalované nezajímali o laboratorní hodnoty nebo je ignorovali, případně o laboratorních výsledcích z 29. 7. 2014 vůbec nevěděli. Na druhou stranu je dle znalecké komise pravdou, že v zápise není diferenciálně diagnostická rozvaha k indikaci operace za těchto okolností. Znalecká komise nesouhlasila s [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] v tom, že shledal lékařský postup v rozporu se správnou chirurgickou praxí, v rozporu s poznatky současné medicíny a v rozporu s doporučenými a obecně uznávanými postupy z důvodu, že předoperačně nebylo provedeno ERCP vyšetření. Dle znaleckého ústavu alternativou tohoto postupu, byť méně vhodnou a v praxi méně používanou, je primární operace bez předchozího ERCP. Bylo ovšem nutné provést předoperačně kontrolní ultrazvukové vyšetření břicha a během operace zobrazení žlučových cest radiologicky. Ani jedno z vyšetření však lékaři žalované nebylo provedeno. Znalecká komise rovněž nesouhlasila s tím, že operaci nebylo možno provést laparoskopicky, jelikož peroperační cholangiografii (zobrazení žlučových cest) je možno laparoskopicky provést. Znalecké komisi nicméně není známo, zda chirurgické pracoviště ve [příjmení] [příjmení] je technicky a personálně vybaveno k provedení této techniky. Znalcem [příjmení] [jméno], [anonymizováno], popsaná metoda bezpečné cholecystektomie je popsaná správně, nicméně znalecká komise připouští„ odchýlení“ od jejího provedení. Toto odchýlení od zvyklého postupu ale musí být v operačním protokolu exaktně popsáno a odůvodněno. Znalecká komise nesouhlasila s tvrzením [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno], že nezdar ERCP vyšetření dne 1. 8. 2014, kdy vyšetřující lékař nebyl schopen nasondovat žlučovod, mohl vést k podezření na poranění žlučových cest a měl být řešen domluvou překladu pacientky na vyšší pracoviště do [obec]. Indikací k ERCP vyšetření navíc nebylo podezření na poranění žlučových cest, ale laboratorní známky poruchy odtoku žluče do dvanácterníku. Vrácení pacientky dne 1. 8. 2014 lékařem provádějícím endoskopické vyšetření ve Fakultní nemocnici v [obec] zpět na chirurgické oddělení ve [obec] znalecký ústav ve shodě s [anonymizována tři slova] zhodnotil jako nekolegiální, zdůraznil ale, že lékařům žalované byl doporučen další postup a bylo chybou ošetřujících lékařů, že doporučení nedbali a s výsledky nekontaktovali nadřízené pracoviště. Znalecký ústav nesouhlasil s tvrzením znalce, že funkční výsledky (kvalita života pacientů) nezávisí na časovém intervalu mezi poraněním žlučových cest a jejich rekonstrukcí – rekonstrukce do 48 hodin provedené na specializovaném pracovišti mají lepší výsledky.

32. Ke všem ostatním závěrům [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] se znalecký ústav vyjádřil tak, že nejsou v rozporu se závěry znalecké komise. Souhlasil tedy zejména s tím, že při odstraňování žlučníku občas dochází k poranění společného žlučovodu. Byť tuto komplikaci nelze pokládat za obvyklou, možné poranění žlučových cest během této operace patři mezi kalkulované, přípustné riziko. Proto také pacient podepisuje tzv. informovaný souhlas, je přitom v dobré víře, že k iatrogennímu poranění nedojde, a když ano, tak o něj bude včas a patřičně postaráno. To se však v tomto konkrétním případě nestalo. Znalecký ústav sdílel závěr o tom, že zdravotnická dokumentace žalobkyně nebyla vedena v požadovaném a dostatečném rozsahu. Znalecký ústav souhlasil i se závěrem o nastalé zhoršené kvalitě života žalobkyně, přičemž u pacientky nelze očekávat podstatné zlepšení jejího stavu.

33. Fakultní nemocnice [obec] požádala o vyškrtnutí ze seznamu znaleckých ústavů a ke dni 30. 5. 2020 jí zaniklo oprávnění vykonávat znaleckou činnost. Pokud by toho bylo z procesních důvodů třeba, mohl dle prohlášení znaleckého ústavu v posudku ze dne 30. 4. 2020 osobně stvrdit správnost posudku a podat žádaná vysvětlení v rámci své odbornosti každý ze zpracovatelů posudku, kterými byli [anonymizováno] [celé jméno znalce], [anonymizována dvě slova] [celé jméno znalce], [anonymizováno], [celé jméno znalce] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], ředitel fakultní nemocnice [obec]. Soud prostřednictvím videokonference s Okresním soudem v Olomouci konané dne 6. 11. 2020 provedl výslech zpracovatelů posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], [anonymizováno] a [anonymizováno] [celé jméno znalce], [anonymizováno] k průběhu zdravotní péče o žalobkyni a [celé jméno znalce] k otázkám nemateriální újmy na zdraví žalobkyně.

34. Zpracovatelé posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], [anonymizováno] a [anonymizováno] [celé jméno znalce], [anonymizováno] plně stvrdili závěry revizního znaleckého posudku. Na námitku žalované, že primární operace žlučníku bez předchozího ultrazvukového vyšetření bezprostředně před operací není postupem non lege artis, bylo reagováno tak, že ultrazvukové dovyšetření břicha mělo být v každém případě provedeno. Situace před operací žalobkyně dne 31. 7. 2014 se významně změnila, neboť došlo k nárůstu žlučového barviva a jaterních testů, který signalizoval překážku v oblasti žlučových cest, různé varianty překážek na žlučových cestách musí být vždy potvrzeny nebo vyloučeny. Obvyklým postupem řešení mechanické překážky ve žlučových cestách je indikace ERCP vyšetření, které zpřesňuje diagnostiku příčiny a ve většině případů řeší danou situaci odstraněním kamenu ve žlučových cestách, případně zavedením vložky do žlučových cest. Pokud by se toto vyšetření před operací nezdařilo (což nelze vyloučit), pak by zřejmě lékaři Městské nemocnice ve [obec] v danou chvíli oslovili vyšší pracoviště k převzetí pacientky nebo by indikovali operační výkon s vědomím, že budou muset příčinu mechanické překážky vyřešit. Vrevizním posudku je konkrétně popsán způsob vedení zdravotnické dokumentace včetně případů, kdy byla neúplná, nečitelná. Nejsou podklady k závěrům, zda určitá vyšetření byla provedena, pokud se údaje o nich nenacházejí ve zdravotnické dokumentaci. Neúplně vedená dokumentace nemůže být výhodou pro toho, kdo ji takto nedbale vedl. Po operaci dne 31. 8. 2014 lze stěží hovořit o„ relativně dobrém klinickém vývoji stavu pacientky“, když ve zdravotnické dokumentaci chybí po operaci záznamy o vyšetření chirurgem, pokud znalci vyjdou z laboratorních hodnot, postupně se zhoršovala žloutenka, narůstalo žlučové barvivo, hodnoty jaterních testů i zánětlivé parametry. První vyšetření břicha ultrazvukem bylo vykonáno až 12. 8. 2014 a poté až 22. 8. 2014 ve Fakultní nemocnici v [obec]. Informovaný souhlas pacientky před operací byl v obecné rovině tj. bez konkretizace na operaci žlučníku a možné komplikace, které vyplývající z rizika tohoto výkonu, kam patří i poranění žlučových cest. Po vrácení pacientky po nezdařeném ERCP vyšetření a ultrazvukovém vyšetření ve Fakultní nemocnici v [obec] lékaři žalované nedbali doporučení každodenně provádět kontroly a laboratorní vyšetření a při progresi hodnot jaterních testů provést kontrolní zobrazovací vyšetření k posouzení prokrvení jater, případně provést nový pokus o ERCP. Přestože při laboratorních vyšetřeních bylo patrné stálé zvýšení hodnot žlučového barviva a jaterních testů, lékaři nereagovali a následná vyšetření neindikovali. V dokumentaci nebyla ani zaznamenána diferenciální diagnostika pro danou situaci. Hodnoty bilirubinu se stále pohybovaly na vysoké úrovni, oscilovaly a vývoj obstrukčních enzymů se zhoršoval. Za situace, kdy 11 dnů nedochází ke zlepšení ve vývoji laboratorních hodnot, mělo být dle znalců indikováno vyšetření, které je dostupné na daném pracovišti a to provedení ultrazvuku nebo CT vyšetření břicha.

35. Žalovaná se dotazovala, zda k přerušení žlučových cest nezpochybnitelně došlo při operaci dne 31. 7. 2014 a zda poranění žlučových cest nelze přičítat následným instrumentacím a revizní operaci v [obec]. Znalci potvrdili první možnost s tím, že operace dne 22. 8. 2014 byla redukována pouze na drenáž objemného biliomu, k preparaci žlučových cest přistoupeno nebylo, poranění žlučovodu při výkonu je nepravděpodobné. Prvotní diagnostika poranění žlučových cest vychází z ERCP dne 22. 8. 2014, kdy kontrastní látka vytékala z podjaterní krajiny. Dne 4. 9. 2024 bylo provedeno ERCP s výsledkem kompletního přerušení extrahepatitických žlučových cest na rozhraní dolní a střední třetiny, tam byly žlučové cesty poraněny.

36. Operace dne 31. 7. 2014 nebyla urgentní, z dostupné dokumentace není patrné, že by žalobkyni byly nabízeny jiné alternativy léčení žlučníku. V případě neprovedení ERCP před operací žalobkyně měli lékaři vzhledem ke stavu pacientky přistupovat k operaci tak, že budou muset řešit překážku ve žlučových cestách. V takovém případě byla nezbytná peroperační cholangiografie (tj. nástřik žlučových cest kontrastní látkou), která by vedla k ozřejmění žlučových cest a v případě, kdy by došlo k poranění žlučových cest před jejich zobrazením grafií, k časné diagnostice problému. K zobrazení žlučových cest se nemusí provádět jejich preparace, ale kontrastní látku lze aplikovat přes vývod žlučníku, který musí mít chirurg při běžné operaci exaktně vypreparován. Pokud lékaři žalované při operaci zobrazení cestou cholangiografie neprovedli, jde o postup non lege artis. Za chybný postup v rozporu s doporučením nadřízeného pracoviště znalci označili také pozdní indikaci ERCP v odstupu tří týdnů. Indikaci tohoto vyšetření (či vyšetření alternativními metodami, např. magnetickou rezonancí), přitom měli provést ošetřující lékaři, kterými po vrácení pacientky dne 1. 8. 2014 zůstali lékaři Městské nemocnice [obec]. Jejich zásadní pochybení spočívá v tom, že tři týdny nechali pacientku ve vážném stavu, nejednali a nekomunikovali s vyšším pracovištěm.

37. Na základě výslechu zpracovatelů revizního znaleckého posudku a ze závěrů stvrzeného revizního posudku má soud za prokázané, že lékaři žalované se dopustili při léčbě žalobkyně pochybení, která jsou v rozporu se správnou chirurgickou praxí, v rozporu s poznatky současné medicíny a obecně uznávanými postupy a to zejména tím, že -) před operací žalobkyně dne 31. 7. 2014 neprovedli sonografické vyšetření břicha, které mohlo objasnit příčinu zvýšení jaterních testů a žlučového barviva (hodnocení šíře žlučových cest, zobrazení kamene uvnitř žlučovodu) případně mohlo vést k indikaci dalších vyšetření. Došetření nemocné mělo být provedeno před přistoupením k operaci žlučníku. -) když už lékaři indikovali nemocnou k operačnímu výkonu bez provedení potřebného došetření žlučových cest, nepřistoupili k nástřiku žlučových cest kontrastní látkou se skiaskopickým zobrazením během operace (neprovedli cholangiografii), což byl chybný postup. Neprovedením peroperační cholangiografie lékaři nepřišli na překážku (přítomnost kamene) ve žlučových cestách, kterou měli možnost odstranit v průběhu operace či indikovat pooperační ERCP. Lékaři by se provedením peroperační cholangiografie buďto vyhnuli poranění žlučových cest nebo by toto poranění již v průběhu operace diagnostikovali. Při zjištění poranění žlučových cest by bylo možné provést bezprostřední rekonstrukci žlučových cest napojením žlučovodů na tenké střevo, nebo kontaktovat vyšší pracoviště, které by rekonstrukci v krátkém časovém intervalu provedlo. -) při laboratorně zjištěné progresi hodnot jaterních testů v době od 1. 8. 2014 nedbali lékaři žalované doporučení nadřízeného pracoviště provést kontrolní zobrazovací vyšetření (CT břicha) případně nový pokus o ERCP vyšetření. Přes opakovanou diagnostiku vysokých hladin jaterních enzymů a žlučového barviva lékaři zcela rezignovali na došetření příčiny tohoto stavu. Sonografické vyšetření bylo provedeno až 12. 8. 2014, k opakování ERCP vyšetření bylo přistoupeno až 22. 8. 2014.

38. Poranění žlučových cest při cholecystoktomii patří dle vyjádření znalců mezi komplikace v kategorii přípustného rizika tohoto výkonu v rozmezí 0,2 – 0,7 %. Samotné poranění žlučových cest při operaci dne 31. 7. 2014 není postupem non lege artis. U žalobkyně se po rekonstrukci žlučových cest jejich napojením na kličku tenkého střeva, jejíž provedení ve Fakultní nemocnici v [obec] zdravotní stav žalobkyně nezbytně vyžadoval, vyskytuje komplikace spočívající ve zúžení místa tohoto napojení. Příčinou negativních následků na zdraví žalobkyně jsou shora popsaná pochybení žalované. Došetření stavu před operací by lékaře žalované upozornilo na nutnost přistoupit k zákroku s vědomím, že musí počítat s přítomností kamene ve žlučových cestách. Problém ve žlučových cestách měla lékařům ozřejmit peroperační cholangiografie, její neprovedení zmařilo včasnou diagnózu poranění žlučových cest a bezodkladné řešení uvedené komplikace. A konečně neodborný postup lékařů v době od 1. 8. 2014 do 22. 8. 2014, kteří se neřídili doporučením nadřízeného pracoviště, zapříčinil, že závažná operační komplikace (nepoznané poranění žlučových cest), mohla být řešena až v časově významném odstupu od primární operace. Dle revizního znalce je přitom pro výsledek rekonstrukce žlučových cest a následnou kvalitu života pacientů rozhodující, aby časový interval mezi poraněním žlučových cest a jejich rekonstrukcí byl co nejkratší.

39. Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.) povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 2894 odst. 2 o. z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

40. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

41. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

42. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil dle shora uvedených ustanovení občanského zákoníku a dospěl k tomu, že odpovědnost žalované za poškození zdraví žalobkyně je dána. Žalovaná provozuje zdravotnické zařízení, ve kterém žalobkyně dne 31. 7. 2014 podstoupila operaci žlučníku s následným léčením. Dokazováním bylo postaveno najisto, že lékaři žalované při péči o žalobkyni nepostupovali v souladu s nejmodernějšími poznatky lékařské vědy (viz shrnutí výsledků znaleckého posouzení v odstavcích [číslo]), což negativně ovlivnilo zdravotní stav žalobkyně. Ta byla nucena podstoupit revizi a rekonstrukci žlučových cest, dlouhodobé léčení a rekonvalescenci. Kvalita života žalobkyně zůstává trvale zhoršena, a to v důsledku postupu non lege artis při poskytování lékařské péče žalovanou v době od 27. 7. 2014 do 22. 8. 2014.

43. Podle § 2951 odst. 1o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2951 odst. 2o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

44. Podle § [číslo] se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

45. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

46. Soud uložil znaleckému ústavu Fakultní nemocnice [obec] pro případ, že zjistí pochybení žalované mající za následek poškození zdraví žalobkyně, zpracovat bodové hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobkyně podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR. Znalecký ústav tak učinil v písemném revizním znaleckém posudku, v němž stanovil bolestné na 127.733,40 Kč, přičemž tato výše bolestného je podstatně nižší než výše určená [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] 652.209 Kč. Stran výpočtu ztížení společenského uplatnění znalecký ústav konstatoval, že znalecká komise dospěla k celkové sumě 2.003.171 Kč, což na drobné zcela běžné odchylky odpovídá výpočtu ztížení společenského uplatnění v posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] (celková suma 1.910.917 Kč).

47. Dle znalecké komise lze za vlastní poškození zdraví dne 31. 7. 2014 a následné komplikace vzniklé v roce 2014 uznat: S 3615 poranění žlučových cest 150 bodů, S 3610 kontuze jater nebo žlučníku – za vynucené ERCP – 50 bodů (provedeno 2x – proto 100 bodů), S 2700 traumatický pneumotorax jednostranný – jako iatrogenní komplikaci při kanylaci podklíčkové žíly 75 bodů. Zbylé diagnózy: S 7230, S 2710 a T 8861 lze považovat za vynucené výkony a komplikace v rámci provedené operace. Ani dále uváděné diagnózy S 212, S 3112, S 3642, S 3615, T 171, T 1810, T 1820, T 183, S 0600, T 172, T 173 komise nepovažuje za výkony navíc, ale za komplikace provedené operace. V případě první operační položky (31. 7. 2014) přistoupil revizní znalec k navýšení o 20 % za závažné život ohrožující komplikace. Bodové ohodnocení za rok 2014 je 150 + 30 (za komplikace) +100+75 bodů, výsledná suma za rok 2014 je tedy 355 bodů x 251,28 za 1 bod v roce 2014 = 89.204,40 Kč. Za následně vynucenou operaci v roce 2015 lze dle komise uznat jako bolestné: S 3615 poranění žlučových cest (operace 12. 1. 2015) 150 bodů. Zbylé diagnózy: S 3112, S 0600, T 172 a T 173 jsou běžnými součástmi provedené operace. Celková suma za bolestné dle komise činí 127.733,40 Kč.

48. Žalobkyně odlišný výpočet výše bolestného revizním znalcem nerozporovala. Zdůraznila však, že odškodnění bolestného nepředstavuje pouze odškodnění vlastního zranění. Žalobkyně byla vystavena stresu z dlouhodobého pobytu v nemocnici, déle než 4 měsíce byla omezena na běžném způsobu života, opakovaně podstupovala nepříjemné lékařské zákroky, musela být napojena na umělou plicní ventilaci, měla dlouhodobě zavedenou kanylu atd. K prokázání důvodnosti přiměřeného navýšení bolestného žalobkyně navrhla svůj účastnickou výpověď. Výslechem žalobkyně má soud za prokázané, že po přijetí k hospitalizaci ve Fakultní nemocnici v [obec] ležela na jednotce intenzivní péče 17 dnů, vnímala to tak, že jí zachraňují život, z těla jí vedlo větší množství drénů. Byla napojená na plicní ventilaci, 3 – 4 dny o sobě vůbec nevěděla, byla přivázaná k lůžku, aby si ventilaci nevytáhla. Po odpojení se musela naučit chodit, při pokusech o stání na nohou padala. Žalobkyně delší dobu nemohla přijímat normální stravu, byla napojená na umělou výživu. Podmínkou jejího propuštění domů na přechodnou dobu byl přechod na pevnou stravu. Žalobkyně strávila vánoční svátky 2014 doma s tím, že v lednu nastoupí na operaci za účelem napojení žlučovodu do střev. Drén ze žlučovodu měla žalobkyně vyveden po celou dobu pobytu ve Fakultní nemocnici v [obec], zůstal jí i při pobytu v domácím prostředí až do opětovné hospitalizace. Žalobkyně musela drén dvakrát denně proplachovat fyziologickým roztokem, po pročištění odsávala tekutinu injekční stříkačkou ven. K drénu byl připojen sáček, který musela mít stále při sobě, neboť žluč odtékala během 24 hodin denně. V nemocnici v [obec] žalobkyně strávila i den svých 40. narozenin. Ke čtyřicátinám žalobkyni popřály kolegyně z práce, které jí za tím účelem přijely do nemocnice navštívit. Žalobkyni psychicky zatěžovalo, že při pobytu na jednotce intenzivní péče zcela ztratila soběstačnost. Kvůli přetrvávajícím úzkostem a strachu před každým vyšetřením či zákrokem musela během hospitalizace v nemocnici V [obec] užívat uklidňující léky, psychofarmaka užívá dodnes.

49. Skutečnosti popsané v předchozím odstavci působily žalobkyni značné duševní útrapy, které mají být podle § 2958 o. z. odškodněny vedle bolestného a ztížení společenského uplatnění jako takzvané další nemajetkové újmy. K tomu soud odkazuje na nález Ustavního soudu II. ÚS 1564/20 v němž se konstatuje, že právo poškozeného na náhradu duševních útrap (psychického strádání) se za stávající interpretace ocitlo v podobě„ další nemajetkové újmy“ v zóně mezi z časového hlediska spíše jednorázovou náhradou bolesti a náhradou ztížení společenského uplatnění, svázanou s trvalým stavem. Škodní děje tu mají spočívat v jednorázových či opakovaných ztrátách a strádáních poškozeného, zapříčiněných omezením jeho tělesné i duševní integrity a znamenajících omezení v jeho soukromém a rodinném životě. Obecné soudy pak mají povinnost, jakkoli to může být spojeno s výkladovými obtížemi, nalézat – při řádně uplatněných a relevantních žalobních tvrzeních - tyto situace a posléze v objektivizovatelných případech přiznat náhradu nemajetkové újmy, byť půjde o náhradu přiměřenou v relaci k ostatním dílčím nárokům tohoto druhu. Ústavní soud také zdůraznil, že od přijetí občanského zákoníku se vedou odborné diskuze ohledně vymezení tohoto pojmu. Kromě komentářové literatury a konkretizovaných odborných článků zmínil rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 ze dne 11. 1. 2017, kdy v uvedeném judikátu Nejvyšší soud tuto kategorii újmy definoval tak, že další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 občanského zákoníku jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, nýbrž jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru.

50. Soud v projednávané věci považuje za podstatné, že žalobkyně se s odkazem na okolnosti uvedené v odstavci [číslo] domáhá navýšení bolestného. Soud má za prokázané, že žalobkyně s ohledem na nepříznivý vývoj léčby žlučových cest i na množství a charakter lékařských výkonů trpěla strachem z léčebných zákroků a nejistotou z dalšího vývoje svého zdravotního stavu. Nesamostatnost či závislost na péči třetích osob, sdílení nemocničního pokoje s dalšími pacienty, odloučení od rodiny a přátel i další diskomfortní jevy sice postihují každého pacienta hospitalizovaného ve zdravotnickém zařízení, žalobkyně však vzhledem k délce léčení musela nepříjemné okolnosti zdravotní péče snášet nad přiměřenou míru. Soud přihlédl k též k tomu, že žalobkyně ztratila příležitost obvyklým způsobem oslavit kulaté narozeniny a k tomu, že prožívání vánočních svátků žalobkyní bylo poznamenáno dodržováním diety, nutností čištění drénu a rovněž vidinou plánované operace žlučových cest. Naposled zmíněné útrapy žalobkyně by dle názoru soudu měly být odškodněny spíše jako„ další nemajetkové újmy“ než v rámci bolestného, neboť spočívají ve zmaření oslavy životního jubilea žalobkyně a v tom, že nemohla plnohodnotně strávit vánoční svátky. V této souvislosti ale považuje soud za důležité vyjádření Ústavního soudu obsažené v nálezu II. ÚS 1564/20 - za situace, kdy jsou tyto konkrétně označené újmy plně a spravedlivě odškodněny, není z pohledu ústavního pořádku překážkou, do které kategorie byly obecnými soudy zařazeny. Striktní rozlišení okolností, které jsou důvodem pouze pro navýšení bolestného a okolností, které jsou důvodem pouze pro odškodnění jako další nemajetková újma, nemá v projednávaném případě praktický význam, neboť k oběma typům okolností soud při stanovení výše peněžité náhrady přihlédl.

51. Soud je povinen zvážit a vyložit, zda částka bolestného 127.733,40 Kč stanovaná revizním znalcem představuje odčinění újmy podle zásad slušnosti a zda plně odpovídá přiměřené náhradě dle zákonných kritérií. Soud dospěl k závěru, že takto stanovené bolestné je nedostačující. Soud rozhodl s přihlédnutím k okolnostem případu (zjm. k psychickému stavu poškozené, dlouhodobě poznamenanému důvodnou obavou z vážného poškození zdraví), že bolestné odpovídající požadavkům § 2958 o. z. činí 200.000 Kč.

52. Výši odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobkyně stanovil revizní znalec na 2.003.171 Kč, tedy o cca 90.000 Kč vyšší, než jak vyplynula ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], respektive [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který se na posudku podílel jako znalec tehdy činný v oboru zdravotnictví, stanovení nemateriální újmy na zdraví. S ohledem na námitky žalované a vedlejšího účastníka při jednání dne 7. 11. 2017, že [anonymizováno] [příjmení] má pozastavenou znaleckou činnost, neprováděl soud jeho výslech a nehodnotil jeho závěry. Soud při stanovení ztížení společenského uplatnění žalobkyně vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudku Fakultní nemocnice v [obec] ze dne 30. 4. 2020 a z výslechu [celé jméno znalce], který byl znaleckým ústavem pověřen ke zpracování předmětné části posudku. Revizní znalec stanovil, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo ke dni 14. 6. 2016. Posuzovaná je pacientka po komplikované operaci žlučníku, její stav byl komplikován opakovanými ERCP pro neprůchodnost žlučovodu, následně operační revizí, drenáží kolekce žluči, respiračním selháním a sepsí. Po stabilizaci stavu chirurgickým napojením žlučových cest. Plastika kýly. Pacientka je omezená v každodenní činnosti vlivem únavy a bolesti břicha. Trpí poruchou soustředění, únavou a častými nevolnostmi. Po vyšetření aktuálního stavu žalobkyně byly odborně znaleckým ústavem zhodnoceny schopnosti žalobkyně zvládat učení se a aplikaci znalostí, všeobecné úkoly a požadavky, komunikaci, pohyblivost, péči o sebe, život v domácnosti, mezilidská jednání a vztahy, hlavní oblasti života a život komunitní, sociální a občanský. Celkový stupeň postižení žalobkyně závisí na výsledném procentu omezení funkčních schopností, které je součtem korigovaných procent stanovených v jednotlivých kapitolách, znalec toto procento stanovil na hodnotu 17,20.

53. Posuzovatel ztížení společenského uplatnění [anonymizováno] [celé jméno znalce] setrval při výslechu soudem dne 6. 11. 2020 na závěrech písemného posudku. Potvrdil, že stav žalobkyně byl popisován podle platné metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy dle § 2958 občanského zákoníku, která stanovuje postup pro jednotlivé domény, ale neurčuje přesné hodnoty pro jednotlivá postižení a konkrétní pacienty. Výpočet ztížení společenského uplatnění je závislý na subjektivním hodnocení znalce, proto mezi znalci existují rozdíly při hodnocení stejného pacienta. Podkladem pro výpočet bylo klinické vyšetření pacientky a její vlastní zhodnocení aktuálního zdravotního stavu. Žalobkyně dle znalce trpí vyšší únavou, než je běžné, trpí též občasnými nevolnostmi a bolestmi břicha, což ovlivňuje její každodenní činnosti. Zachování pracovní schopnosti posuzované bylo hodnoceno jako nepatrné a postižení zhodnoceno jako středně těžké. Žalovaná a vedlejší účastník se dotazovali, zda znalec zkoumal, zda a jaký vedla žalobkyně před postižením náboženský a politický život a jakou studovala vysokou školu. K tomu znalec vysvětlil, že metodika počítá s teoretickým znemožněním duchovního a občanského života, stejně tak s teoretickou nemožností doplnění vysokoškolského vzdělání. Zohlednění těchto položek souviselo se zjištěnou poruchou soustředění, unavitelností, narušenými konverzačními schopnostmi. Obdobně u položky„ schopnost reprodukce“ nejde o to, zda by pacientka chtěla mít děti a jak se změnil její milostný život, opět jde o omezení jejích teoretických možností.

54. Soud po výslechu zpracovatele části posudku týkající se ztížení společenského uplatnění žalobkyně má za to, že není dán důvod ke korekci procenta funkčních omezení žalobkyně, které bylo na základě odborných znalostí stanoveno na 17,20 %. Znalec na základě Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy ztížení společenského uplatnění vytvořil pro soud dostatečně strukturovaný skutkový podklad, obsahující odborný lékařský závěr o míře vyřazení poškozené z životních činností definovaných v Metodice tak, aby soud mohl učinit právní závěr o výši náhrady za nemajetkovou újmu. Soud vycházel ze znaleckého posudku a stanovil základní náhradu jako součin výchozí rámcové částky pro rok 2016 (10.586.800 Kč) a procenta 17,20 stanoveného znalcem, základní náhrada činí 1.820.930 Kč. Následně soud přistoupil k modifikaci základní náhrady z důvodů věku poškozené. Trvalé následky nastaly u žalobkyně ve věku 44 let, což dle Metodiky znamená zvýšení základní náhrady o 10 %.

55. Dle Metodiky je třeba zkoumat zapojení poškozené do společenských aktivit před poškozením zdraví. Za tím účelem byl proveden účastnický výslech žalobkyně, který potvrdil zcela běžnou míru zapojení žalobkyně do kulturních, sportovních i jiných volnočasových aktivit. Způsob života žalobkyně době před operací z 31. 7. 2014 nikterak nevybočoval z průměru, nebylo u ní prokázáno výjimečně intenzívní, ale naopak ani utlumené provozování aktivit. Obdobná zjištění jako z výpovědi žalobkyně vyplynula ze svědeckých výslechů jejího otce, bratra i kolegyně z práce. Soud proto neměl důvod korigovat základní náhradu z popsaného důvodu a omezil se na modifikaci v závislosti na věku poškozené. Výsledek ZSÚ tedy činí 110 % základní náhrady, což je částka 2.003.023 Kč.

56. Vedlejší účastník předložil soudu zprávu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 20. 1. 2018. Soukromý detektiv na žádost pojišťovny provedl šetření zaměřené na pověření běžného způsobu současného života poškozené [celé jméno žalobkyně]. Ve zprávě o šetření je uvedeno, že se žalobkyně několik roků nezdržuje v nájemním bytě v [obec], do domu dojíždí nepravidelně pro poštu. Žalobkyně bydlí a žije v domě ve vlastnictví svého přítele v [obec]. Žalobkyně používá k přesunu osobní motorové vozidlo, v němž byla žalobkyně detektivem opakovaně viděna jako řidička. Dne 18. 1. 2018 při silném celodenním sněžení žalobkyně před domem očistila bez zjevných problémů vozidlo zasněžené cca 10 cm vrstvou sněhu s vozidlem odjela do obchodu. Poškozená nikde nepracuje ani nevykonává jinou obdobnou činnost, mimo pravidelné čtvrtky odpoledne, kde vede v [anonymizována dvě slova] [obec] kroužek vaření„ vařeníčko“ pro děti od 3. tříd. Žalobkyně pravidelně s vozidlem dojíždí do místního obchodu, kde nakupuje jak potraviny pro svou potřebu, tak i potraviny pro vaření ve škole. Minimálně 2 x v týdnu jezdí jako řidička do [anonymizováno] marketu v [obec] na větší nákup. Ten nemá problém převézt z obchodu na parkoviště k vozidlu a vše naskládá do kufru, po přijetí k domu bez problémů zvládá nákup z vozidla vynést do domu. Všechny své aktivity žalobkyně zvládá bez na pohled zjevných zdravotních či fyzických problémů (usedání do vozidla, vysedání, řízení vozidla – i na kluzké vozovce, nakupování, výstup a sestup schodiště u obchodu v [obec], chůze po rovném i nerovném terénu…). Mimo skutečnost, že žalobkyně nepracuje, u ní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nezjistil žádné omezení či zdravotní problém.

57. Žalobkyně k obsahu zprávy ze dne 20. 1. 2018 předložené pojišťovnou sdělila, ze šetření [anonymizováno] [příjmení] nevyplývají žádné nové skutečnosti ani takové skutečnosti, které by dosavadní tvrzení žalobkyně činily nevěrohodnými. Poukázala na bohužel pouze částečné a dočasné zlepšení svého zdravotního stavu, kdy v březnu 2018 lékařská posudková komise [stát. instituce] vydala posudek o invaliditě, který ode dne 7. 3. 2018 změnil stupeň invalidity žalobkyně z III. stupně invalidity na II. stupeň invalidity. Žalobkyně vzhledem ke snížení poklesu své pracovní schopnosti začala hledat vhodné pracovní uplatnění, které našla jako administrativní pracovnice ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která zaměstnává zdravotně postižené osoby. V této společnosti žalobkyně pracovala fakticky pouze od 16. 4. 2018 do 17. 9. 2018, kdy se její zdravotní stav zhoršil a nastoupila na dlouhodobou pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s onemocněním po iatrogenním poškození žlučovodu. Od 18. 6. 2020 došlo opět ke zvýšení stupně invalidity z druhého stupně na třetí stupeň. Zpráva [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je z ledna 2018, kdy měla žalobkyně zlepšený zdravotní stav a byla schopna provozovat fyzicky nenáročné aktivity. Ve čtvrtek vedla kroužek vaření na Základní škole v [obec], pohybovala se převážně mezi bydlištěm v [adresa] (u tehdejšího přítele), obchodem Penny v [obec] (vzdálenost z bydliště cca 5 km, jízda autem 9 min.) a obchodem [příjmení] v [obec] (vzdálenost z bydliště cca 1 km, jízda autem 2 min.) a ZŠ v [obec] (vzdálenost z bydliště cca 1,5km autem, doba jízdy 3 min.). Pohyb v okruhu 5 km od místa bydliště nesvědčí o tom, že by žalobkyně zvládala veškeré běžné denní aktivity jako zdravý člověk. Onemocnění žalobkyně je interního charakteru a na první pohled, na ulici, není ihned viditelné. Zároveň pokud se žalobkyně necítila dobře, na nákupy nechodila. Žalobkyně i na krátké vzdálenosti – škola, prodejna [příjmení] používala motorové vozidlo, aby se zbytečně nevyčerpávala, i 15 minutová chůze byla pro žalobkyni zátěží, a to i v době zlepšeného zdravotního stavu. Vyjádření [anonymizováno] [příjmení] nepopisuje, co znamená udělat větší nákup, zejména pak nepopisuje žádné aktivity, které by byly neobvyklé pro osobu s invalidním důchodem.

58. Ze zprávy ze dne 20. 1. 2018 předložené vedlejším účastníkem neučinil soud z důkazního hlediska žádná podstatná zjištění. Ve shodě s žalobkyní má soud za to, že obsah zprávy není v rozporu s tvrzeními žalobkyně a neprokazuje, že by žalobkyně zdravotní problémy a omezení možností vlastního zapojení do běžného života předstírala či zveličovala. Uvedená zpráva se v podstatě omezuje na konstatování, že žalobkyně byla v lednu 2018 schopna řídit auto, nakupovat, a že po určitou dobu vedla kroužek vaření. Zdrojem poznatků detektiva, který po blíže neuvedenou dobu sledoval aktivity žalobkyně, bylo pozorování prováděné z logiky věci ve venkovním prostředí a s určitým odstupem. Není a ani nemůže být ve zprávě zohledněno, zda např. rozhodnutí uskutečnit nákup v dané chvíli žalobkyně podřizovala svému aktuálnímu stavu, zda následně musela doma odpočívat apod. Již samotné závěrečné konstatování zpracovatele zprávy, že„ u žalobkyně nebylo zjištěno žádné omezení či zdravotní problém“ je zjevně v rozporu se skutečností, neboť žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nemohla pracovat a byl jí přiznán invalidní důchod III. stupně. Výslech Mgr. [příjmení] nebyl k důkazu navržen a soud neměl důvod předvolávat zpracovatele zprávy a vyslýchat jej jako svědka z vlastní iniciativy. Nedotčen tedy zůstal závěr soudu o negativních následcích přetrvávajících u žalobkyně z důvodu poškození zdraví, které je třeba odčinit náhradou ztížení společenského uplatnění.

59. Výpovědí žalobkyně, lékařským zprávami a paragony z lékárny U zlaté koruny v [obec] z 3. 12. 2014, 5. 12. 2014, 8. 12. 2014, 15. 12. 2014, 22. 12. 2014, 23. 12. 2014 a 6. 5. 2015 má soud za prokázané, že žalobkyni bylo v souvislosti se špatným zdravotním stavem doporučeno užívat nutridrinky a léky přispívající ke zlepšení jejího zdravotního stavu (kanavit, citalon, tralgit, urosan, novalgin, B-komplex a celaskon). Žalobkyně za nutridrinky zaplatila 988 Kč, za léky 701 Kč. Na nákladech spojených s léčením tak vynaložila částku 1.689 Kč.

60. Podle § 2962 odst. 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

61. Žalobkyně k nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti uvedla, že před poškozením zdraví a uznáním invalidity pracovala jako obchodník ve společnosti [právnická osoba] V pracovní neschopnosti byla od 14. 7. 2014 do 30. 12. 2015, za dobu pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s nesprávným postupem lékařů Městské nemocnice ve [obec] označila žalobkyně dobu od 1. 8. 2014 do 30. 12. 2015. Ztrátu na výdělku představující rozdíl mezi hrubým měsíčním příjmem a vyplaceným nemocenskými dávkami po do dobu pracovní neschopnosti žalobkyně vypočetla na 143.348 Kč.

62. Vedlejší účastník výpočet žalobkyně považoval za nesprávný, neboť ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve skutečnosti činí 133.431 Kč. Žalobkyně měla podstoupit plánovanou cholecystektomii, takže počátek pro ztrátu na výdělku nelze vztahovat ke kolice, ale k zákroku. V případě laparoskopie je předpokládaná doba léčení [číslo] dní, v případě klasické operace 4-6 týdnů. Zákrok proběhl 31. 7. 2014, doba léčení mohla trvat maximálně do poloviny září 2014. Výpočet vedlejšího účastníka počítá s dobou léčení od 1. 9. 2014 do 30. 12. 2015 (do data předcházejícího výplatě invalidního důchodu). Vychází se z příjmů žalobkyně za 2. čtvrtletí 2014 - duben 2014 17.850 Kč, počet pracovních dní 22, květen 2014 17.861Kč, počet pracovních dní 22, červen 2014 17.715 Kč počet pracovních dní 21, příjem žalobkyně za rozhodné čtvrtletí 53.426 Kč, průměr na den = [číslo]: 65, tj. 821,94 Kč. V době od 1. 9. 2014 do 30. 12. 2015 byl počet pracovních dnů 348, počet kalendářních dnů 486. Předpokládaný výdělek žalobkyně po dobu trvání pracovní neschopnosti činil 286.035 Kč (821,94 x 348), vyplacené nemocenské dávky činily 152.604 Kč (314 Kč x 486).

63. Žalobkyně se seznámila s námitkami vedlejšího účastníka a jím provedený výpočet náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od 1. 9. 2014 do 30. 12. 2015 tj. po dobu trvání své první pracovní neschopnosti učinila nesporným. Souhlasila s tím, že její průměrná mzda ve 2. čtvrtletí roku 2014, rozhodná pro výpočty náhrad ztráty na výdělku, činí 821,94 Kč denně. Z procesních důvodů se žalobkyně rozhodla, že nebude brát žalobu zpět v části rozdílu mezi částkou 143.348 Kč uplatněnou v žalobě a částkou 133.431 Kč, kterou považuje za nespornou. Soud na základě souhlasných prohlášení účastníků uzavřel, že žalobkyni za dobu trvání pracovní neschopnosti vznikla ztráta na výdělku: 133.431 Kč.

64. Podle § 2963 odst. 1 o. z. po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto potřebám.

65. Žalobkyně v žalobě podané dne 18. 7. 2017 vyčíslila nárok za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti na částku 90.336 Kč dle výpočtu aktuálního ke dni zahájení soudního řízení. Žalobu ohledně tohoto nároku po skončení dokazování k základu nároku rozšířila podáním ze dne 4. 11. 2020 a podáním ze dne 23. 9. 2021. Soud žalobkyní navrhované změny této části nároku připustil, neboť jejich důvodem bylo plynutí času během soudního řízení a s tím související narůstání ztráty na výdělku žalobkyně. Rozhodnutí o připuštění změn žaloby učinil soud při jednání dne 20. 10. 2021, stalo se tak před zahájením dokazování výše nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Soud níže popsaným způsobem rozčlenil období, po které žalobkyni vznikala ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to v závislosti na tom, zda se účastníci shodli na výši odpovídající náhrady či zůstala mezi nimi sporná.

66. Od 1. 1. 2016 byl žalobkyni přiznán – vyplácen invalidní důchod pro invaliditu III. stupně ve výši 12.999 Kč v roce 2016, ve výši 13.342 Kč v roce 2017 a 13.870 po část roku 2018 (od 1.1. do 20. 4. 2018). V období od 16. 4. 2018 do 31. 12. 2019 byla žalobkyně zaměstnána na zkrácený, čtyřhodinový úvazek jako administrativní pracovník u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], nástup žalobkyně do zaměstnání souvisel s rozhodnutím o snížení stupně invalidity ze třetího na druhý stupeň. Za dobu od 1. 1. 2016 do 30. 4. 2018 činil dle změny žaloby ze dne 4. 11. 2020 požadavek na ztrátu na výdělku žalobkyně částku 138.569 Kč (vypočtena jako součet ztrát za období od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2017 – 90.336 Kč + za období od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 - 30.324 Kč + od 1. 3. 2018 do 31. 3. 2018 – 15.510 Kč + za měsíc duben, kdy žalobkyně po část měsíce pracovala, 2.399 Kč). Žalovaná s vedlejším účastníkem učinili minimálně v uvedeném rozsahu nárok nesporným, neboť dle výpočtu pojišťovny z 18. 8. 2021 (čl. 254 spisu) měla za uvedené období žalobkyni náležet náhrada za ztrátu od 1. 1. 2016 do 30. 3. 2018 dokonce vyšší a to v částce 199.866 Kč. Na základě uvedeného má soud za prokázané, že za období roku 2016, 2017 a měsíce leden, únor, březen, duben 2018 vznikla žalobkyně ztráta výdělku nejméně v částce 138.569 Kč, kterou žalobkyně činí předmětem řízení.

67. Za období od května 2018 do 31. 12. 2019 nepovažovala žalobkyně výpočet učiněný protistranou za správný, neboť pojišťovna po dobu trvání pracovního poměru žalobkyně přistoupila k odčítání minimální mzdy, a to v období, kdy příjem žalobkyně ze zaměstnání výše minimální mzdy nedosahoval. Pokud by žalobkyně byla zaměstnána na plný úvazek, její hrubý výdělek by v roce 2018 činil 15.510 Kč. K odpočtu minimální mzdy dochází pouze v případech, kdy poškozený je evidován na Úřadu práce, což ovšem v tomto období žalobkyně nebyla. Žalobkyně pracovala v rozsahu, který ji umožňoval její zdravotní stav. Od 17. 9. 2018 nastoupila do pracovní neschopnosti kvůli zdravotnímu stavu po operaci ze dne 31. 7. 2014, neschopnost byla vystavena pro recidivující biliární obstrukci a cholangoitis. [ulice] účastník ve vyjádření ze dne 18. 8. 2021 odečítal minimální mzdu za celé období od 20. 4. 2018 do 31. 12. 2019. Ve vyjádření ze dne 29. 11. 2021 s ohledem na námitku žalobkyně, že od října 2018 až do skončení pracovního poměru byla žalobkyně v pracovní neschopnosti, přestal (tedy pravděpodobně, neboť podrobnosti propočtu nebyly soudu vysvětleny) odečítat minimální mzdu za období pracovní neschopnosti žalobkyně.

68. K období ztráty na výdělku žalobkyně od května 2018 do září 2018 včetně soud uvádí, že se ztotožňuje s názorem žalobkyně, že není důvod k odečítání minimální mzdy v uvedeném období. Především pak soud zdůrazňuje, že žalobkyně z procesních důvodů trvá na přiznání náhrady vyčíslené pouze na částku 10.467 Kč, byť by jí dle jejího výpočtu měla náležet náhrada vyšší. Pojišťovna i při plném odpočtu minimální mzdy uznává nárok žalobkyně na ztrátu na výdělku v období od května 2018 do září 2018 včetně ve výši 7.717 Kč. Rozdíl mezi stanovisky stran tak představuje pouhých 2.750 Kč, což lze s ohledem na výši dílčího nároku na náhradu za ztrátu na výdělku na výdělku považovat za zanedbatelné. Za uvedené období soud počítá se ztrátou žalobkyně 10.467 Kč.

69. Od října 2018 žalobkyně upravila tvrzení u pravděpodobného výdělku dle výpočtu žalované (nesporné tvrzení) na částku 21.496 Kč (od ledna 2019 na 22.227 Kč), od tohoto výdělku odečítá invalidní důchod II. stupně ve výši 8.285 Kč (od ledna 2019 9.045 Kč) a příjem žalobkyně z nemocenských dávek, jejichž přehled byl doložen na čl. 272 spisu. Soud se ztotožňuje s propočtem ztráty na výdělku za období 1. 10. 2018 – 31. 12. 2019 dle žalobkyně v následující podobě: říjen 2018 21.496 – (ID 8.285 + ND 5.355) tj. 7.856 Kč, listopad 2018 21.496 – (ID 8.285 + ND 5.385) tj. 7.826 Kč, prosinec 2018 21.496 – (ID 8.285 + ND 6.138) tj. 7.073 Kč, leden 2019 22.227 – (ID 9.045 ND 6.138) tj. 7.044 Kč, únor 2019 22.227 – (ID 9.045 + ND 5.544) tj. 7.638 Kč, březen 2019 22.227 – (ID 9.045 + ND 6.138) tj. 7.044 Kč, duben 2019 22.227 – (ID 9.045 + ND 5.940) tj. 7.242 Kč, květen 2019 22.227 – (ID 9.045 + ND 6.138) tj. 7.044 Kč, červen 2019 22.227 – (ID 9.045 + ND 5.940) tj. 7.242 Kč, červenec 2019 22.227 – (ID 9.045 + ND 6.138) tj. 7.044 Kč, srpen 2019 22.227 – (ID 9.045 ND 6.138) tj. 7.044 Kč, září 2019 22.227 – (ID 9.045 + ND 5.940) tj. 7.242 Kč, říjen 2019 22.227 – (ID 9.045 + ND 6.138) tj. 7.044 Kč, listopad 2019 22.227 – (ID 9.045 + ND 5.940) tj. 7.242 Kč, prosinec 2019 22.227 – (ID 9.045 + ND 6.138) tj. 7.044 Kč, celkem 108.669 Kč 70. Ke dni 31. 12. 2019 byl uplynutím doby ukončen pracovní poměr žalobkyně ve společnosti [právnická osoba] a dne 13. 1. 2020 se žalobkyně zaevidovala na Úřadu práce ČR, v roce 2020 činila minimální mzda částku 14.600 Kč. Za období od ledna 2020 do 17. 6. 2020 renta nevzniká, což je mezi stranami nesporné. Od 18. 6. 2020 byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu III. stupně. Na základě souhlasných propočtů žalobkyně a pojišťovny považuje soud za prokázané, že v červnu 2020 činila ztráta na výdělku žalobkyně 2.492 Kč, v červenci 2020 7.590 Kč a v období od srpna do prosince 2020 5 x 7.590 tj. 37.950 Kč, celková ztráta za rok 2020 činí 48.032 Kč. Pro rok 2021 se účastnice shodují na výpočtu 25.205 Kč – ID žalobkyně pro rok 2021 v částce 16.889 Kč, měsíční ztráta na výdělku 8.316 Kč. Za období od 1. 1. 2021 do 31. 10. 2021 jde o částku 83.160 Kč.

71. Soud shrnuje shora odůvodněný závěr o výši ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti tak, že ztráta sestává z částek 138.569 Kč (období od 1. 1. 2016 – 30. 4. 2018), 10.467 Kč (období od 1. 5.2018 do 30. 9. 2018), 108.669 Kč (období od 1. 10. 2018 – 31. 12.2019), 48.032 Kč (rok 2020) a 83.160 Kč (1. 1. 2021 – 31. 10. 2021). Celková částka 388.897 Kč jako náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobkyně odpovídá žalobnímu žádání po připuštěných změnách žaloby.

72. Soud s odkazem na odůvodnění o obsažení v odstavcích č. 37, 38 a 42 opakuje, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu škody vzniklé poškozením jejího zdraví. Základ nároku má soud za spolehlivě prokázaný. Co se týká jednotlivých dílčích nároků, přiznal soud žalobkyni bolestné v odpovídající výši 200.000 Kč, ve zbytku nárok na bolestné zamítl (výrok I., II). Výrokem III. bylo přiznáno odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobkyně (výrok IV. nárok zamítá pouze v zanedbatelné části, kdy nepatrný rozdíl ve výpočtech soudu a znalce byl zapříčiněn odchylkou při zaokrouhlování). O náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti bylo rozhodnuto výrokem V., o částečném zamítnutí části tohoto nároku výrokem VI. Nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti bylo vyhověno výrokem VII. a to rovněž formou opakujícího se důchodu ve prospěch žalobkyně do budoucna (výrok VIII.) Žalobkyni vznikla majetková škoda vynaložením plateb na léky a nutriční doplňky, o odškodnění nezbytných nákladů spojených s léčením rozhodl soud výrokem IX. Dlužné náhrady byly žalobkyni přiznány s úrokem z prodlení od podání žaloby (výjimku představuje část náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, u níž byl úrok z prodlení uplatněn od data doručení rozšíření žaloby soudu). Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění všech přisouzených částek stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

73. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná, u většiny nároků byl její neúspěch pouze nepatrný. Pokud žalobkyni nebyly určité uplatněné částky v plném rozsahu přiznány, bylo to dáno tím, že rozhodnutí záviselo na výsledcích znaleckého dokazování. U nároku na bolestné bylo rozhodnutí v nezanedbatelné míře založeno na úvaze soudu. Soud proto rozhodl, že důvodně vynaložené náklady řízení budou žalobkyni nahrazeny v plném rozsahu. Žalobkyně byla zastoupena advokátkou, uplatnila požadavek na náhradu nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

74. Zástupkyně žalobkyně vyúčtovala odměnu za přípravu a převzetí zastoupení dne 19. 5. 2015, za předžalobní upomínku ze dne 7. 7. 2017, za sepis a podání žaloby 10. 7. 2017, za reakci na vyjádření žalované 26. 9. 2017, za zastoupení při jednání soudu dne 7. 11. 2017, za sdělení jmen svědků z 23. 11. 2017 (za tento přípis soud odměnu nepřiznal, neboť jde o důkazní návrh, nikoli o podání ve věci samé), za zastoupení při jednání soudu dne 23. 1. 2018 v době od 9,00 až 14,00 hodin (3 úkony), za zastoupení při jednání soudu dne 28. 3. 2018 v době od 9,00 až 11,30 hod. (2 úkony), za zastoupení při jednání soudu dne 26. 6. 2018 v době od 13,00 až 16,55 hod. (2 úkony), sepis vyjádření z 28. 11. 2018 (za tento přípis soud odměnu nepřiznal, neboť jde o návrh na rozšíření znaleckého úkolu, nikoli o podání ve věci samé), za sepis otázek na revizního znalce ze dne 25. 1. 2019, za sepis vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 17. 7. 2020, za upřesnění nároku za ztížení společenského uplatnění z 4. 11. 2020, za vyjádření ke zprávě o šetření [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z 28. 12. 2020, za zastoupení při jednání soudu dne 6. 11. 2020 v době od 9,30 až 13,10 hod. (2 úkony), za sdělení jmen svědků z 24. 2. 2021 (za tento přípis soud odměnu nepřiznal, neboť jde o důkazní návrh, nikoli o podání ve věci samé), za zastoupení při jednání soudu dne 14. 7. 2021, za sepis vyjádření na závěr řízení s rozšířením žaloby z 21. 9. 2021 a za jednání ve dnech 20. 10. 2021 a 14. 12. 2021. Zástupkyni přísluší odměna za 22 úkonů právní služby a 22 paušálních náhrad.

75. Výše odměny byla stanovena z tarifní hodnoty 2.727.040 Kč, která je součtem všech přisouzených dílčích náhrad. K odkazu žalované a vedlejšího účastníka na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 soud uvádí, že dle jeho názoru se v projednávaném případě závěry obsažené ve zmíněném judikátu neuplatní. Žalobkyně výši jednotlivých nároků konkretizovala v žalobě a v průběhu řízení s ohledem na vývoj dokazování a plynutí času upravovala. Výše plnění v době započetí jednotlivých úkonů právní služby byla jednoznačně určitelná. Výše odměny za jeden úkon dle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí 19.220 Kč, každému úkonu přísluší náhrada 300 Kč, celkem 428.440 Kč (422.840 Kč odměna, 6.600 Kč paušální náhrady).

76. Zástupkyně žalobkyně vyúčtovala a doložila hotové výdaje za cesty k jednotlivým jednáním soudu, kdy požadovala cestovné hromadnou dopravou a náklady ubytování za jednu noc v Trutnově Náklady nocležného považuje soud za důvodné a to vzhledem k časové náročnosti některých jednání a i s přihlédnutím k tomu, že zástupkyně nepoužívala k cestám k soudu automobil (s jedinou výjimkou zpáteční cesty dne 6. 11. 2020). Zástupkyně žalobkyně uplatňovala též nárok na náhradu za ztrátu času stráveného cestou z Prahy do Trutnova a zpět. Konkrétně jí vznikly náklady za jednání 7. 11. 2017 jízdné a místní přeprava 324 Kč, náklady ubytování 1.114 Kč, ztráta času 2 x 2,5 hod. - 10 půlhodin 1.000 Kč, jednání dne 23. 1. 2018 jízdné a místní přeprava (pouze tam) 170 Kč, ubytování 1.114 Kč, ztráta času 2 x 2,5 hod. - 10 půlhodin 1.000 Kč, jednání 28. 3. 2018, jízdné a místní přeprava 334 Kč, ubytování 1.114 Kč, ztráta času 2 x 2,5 hod. - 10 půlhodin 1.000 Kč, jednání 26. 6. 2018, jízdné a místní přeprava 338 Kč, ztráta času 2 x 2,5 hod. - 10 půlhodin 1.000 Kč, jednání 6. 11. 2020, jízdné a místní přeprava při cestě do Trutnova 391 Kč, jízdné zpět osobním vozem 900 Kč požadované v souladu s předpisy o cestovních náhradách, ubytování 1.270 Kč, ztráta času 2 x 2 hodiny - 8 půlhodin 800 Kč, jednání 25. 5. 2021 (nekonalo se ze zdravotních důvodů na straně zástupkyně žalované) – zástupkyně žalobkyně vynaložila částku 169 Kč za jízdenku, kterou již nebylo možné vrátit, jednání 14. 7. 2021, jízdné 348 Kč, ubytování 1.270 Kč, ztráta času 2 x 2,5 hodiny - 1.000 Kč, jednání 20. 10. 2021, jízdné 334 Kč, ubytování 1.270 Kč, ztráta času 2 x 2,5 hodiny - 1.000 Kč, jednání 14. 12. 2021, ubytování 1.140 Kč, ztráta času 2 x 2,5 hodiny - 1.000 Kč. Advokátka žalobkyně vynaložila celkové náklady na cestovné 3.664 Kč, na ubytování 8.292 Kč a náleží jí náhrada za ztrátu času v celkové výši 7.800 Kč.

77. Odměna a paušální náhrady 428.440 Kč, náhrada za ztrátu času 7.800 Kč a hotové výdaje 11.956 Kč se navyšují o DPH ve výši 21 %, neboť advokátka žalobkyně doložila, že je plátcem DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Náklady právního zastoupení žalobkyně tak celkem činí 542.317 Kč (448.196 Kč + DPH 94.121 Kč).

78. Soud do nákladů řízení žalobkyně podle § 137 odst. 1 o.s.ř. zahrnul náklady, které musela vynaložit před podáním žaloby za účelem obstarání odborných podkladů nezbytných pro přesvědčivé zdůvodnění uplatněného nároku. Náklady na znalecký posudek zpracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] považuje soud za účelně vynaložené, neboť bez tohoto posudku by žalobkyně nebyla schopna specifikovat, v čem spatřuje porušení právní povinnosti žalované, a ani konkretizovat výši jednotlivých dílčích nároků. V době, kdy [anonymizováno] [příjmení] posudek zpracovával, nebyla jeho znalecká činnost jakkoli omezena, navíc tento znalec se v průběhu soudního řízení nijak nevyjadřoval. Žalobkyní vynaložená, řádně doložená a jako její náklad řízení uplatněná částka 56.019 Kč představuje náklady na znalečné dvou znalců. Dle názoru soudu se nejedná o nijak nepřiměřený či vybočující náklad a nárok žalobkyně na jeho náhradu je důvodný.

79. Celkové náklady řízení žalobkyně v souhrnu činí 598.336 Kč. Soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované a vedlejšímu účastníkovi tyto náklady nahradit k rukám zástupkyně žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

80. Výrok XI. je odůvodněn § 148 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má stát podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Žalovaná nebyla v řízení úspěšná, soud proto rozhodl o její povinnosti nahradit náklady znalečného, které zálohoval stát. Náklady státu jsou tvořeny částkami vyplacenými jako znalečné [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ve výši 10.619 Kč, znaleckému ústavu Fakultní nemocnice [obec] 83.127 Kč a částkou 7.350 Kč vyplacenou zpracovatelům revizního znaleckého posudku, kteří byli vyslechnuti soudem ([celé jméno znalce] 1.750 Kč, [anonymizováno] [celé jméno znalce], [titul za jménem], 2.800 Kč, [anonymizováno] [celé jméno znalce], [titul za jménem], 2.800 Kč). Po zohlednění zálohy na znalečné 5.000 Kč, kterou složila žalovaná, činí její povinnost k náhradě nákladů státu 96.096 Kč (výrok XI.)

81. Soud zaplatil jako znalečné rovněž částku 3.090,47 Kč a to Univerzitě Karlově, III. lékařské fakultě na základě usnesení ze dne 16. 1. 2019 č.j. 30 C 206/2017 – 138. Uvedený ústav soud ustanovil revizním znalcem, znaleckého úkolu jej však musel zprostit z důvodu podjatosti. Státem vyplacená částka 3.090,47 Kč není nákladem, který by měl jít k tíži neúspěšného účastníka, nebyla proto zahrnuta do nákladů řízení přiznaných státu § 148 odst. 1 o.s.ř.

82. Žalobkyně je dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) zák. č. 549/1991 Sb. osvobozena soudního poplatku. Poplatková povinnost přešla podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích na žalovanou, která nebyla v řízení úspěšná. Soudní poplatek dle položky 3 písm. b) sazebníku ve výši 1 % byl vyměřen ze součtu všech přisouzených náhrad tj. z částky 2.727.040 Kč (200.000 Kč + 2.003.023 Kč + 133.431 Kč + 388.897 Kč + 1.689 Kč) a z pětinásobku ročního důchodu přiznaného výrokem VIII. (498.960 Kč). Základem soudního poplatku je částka 3.226.000 Kč, soudní poplatek činí 32.260 Kč Lhůta k zaplacení soudního poplatku vychází z § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

Poučení