30 C 209/2021-26

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 203 533 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 143 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 143 000 Kč od 25. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila dalších 60 533 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 25. 9. 2020 do zaplacení

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 22 637,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalovaná, dle tvrzení žalobkyně, je dle vyhlášky č. 125/1993 Sb., ministerstva financí, kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, pojištěna u [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), které hradí pojistné v zákonné výši.

2. Dne 28.11.2017 došlo k závažnému pracovnímu úrazu zaměstnance žalobkyně pana [jméno] [příjmení], [datum narození], [rodné číslo], posl. bytem [obec a číslo], pádem ze žebříku. Zaměstnanec na následky zranění dne 5.12.2017 zemřel.

3. O pracovním úrazu byl dne 26.3.2018 pořízen mimo jiné Zápis o odškodnění pracovního úrazu vyhotovený panem [jméno] [příjmení], bezpečnostním technikem č. osvědčení [spisová značka] [číslo], [IČO], sídlem [adresa], [ulice a číslo], který určil odškodnění pracovního úrazu ve výši 90%. Žalobkyně následně provedla registraci škodní události v systému žalované, načež dne 11.12.2018 zaslala žalované potřebné dokumenty.

4. Žalovaná následně žalobkyni zaslala dne 6.12.2019 dopis, jehož prostřednictvím sdělila, že odmítá vyplatit některé z uplatněných nároků ve prospěch pozůstalých rodinných příslušníků, dále, že některá plnění krátí z důvodu, že dle jejího názoru má být pracovní úraz odškodněn nikoliv ve výši 90%, ale ve výši 70% nároků, neboť se dle § 270 odst. 2 písm. a) zákoníku práce zaměstnanec podílel na vzniku úrazu porušením povinností, a to v rozsahu právě 30%.

5. Žalovaná neosvětlila, jak dospěla zrovna k takovémuto poměru. Na výše uvedený dopis reagovala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dne 6.2.2020 a vyzvala žalovanou, aby přehodnotila své rozhodnutí a vyplatila pojistné plnění do výše 90%, jak vyplývá ze Zápisu o odškodnění pracovního úrazu vystaveného technikem BOZP panem [jméno] [příjmení]. Žalobkyně svým dopisem ze dne 17.2.2020 odmítla krácené pojistné plnění doplatit.

6. Žalobkyně však dne 15.9.2020 obdržela předžalobní výzvu právního zástupce pozůstalé manželky [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], která představuje bolestné zesnulého [jméno] [příjmení] za utrpěný pracovní úraz. Bylo doloženo, že usnesením Okresního soudu v Opavě [číslo jednací] [spisová značka] ze dne 11.8.2020 byla schválena dědická dohoda, dle které paní [jméno] [příjmení] nabyla pohledávku náhrady škody za vytrpěnou bolest v souvislosti s pracovním úrazem p. [jméno] [příjmení]. Hodnocení bolestného bylo provedeno lékařem MUDr. [jméno] [příjmení] dne 15.1.2018, kdy tento dokument měla žalovaná k dispozici již od 11.12.2018, bolestné však neuhradila.

7. Žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce obrátila dne 17.9.2020 na žalovanou a žádala, aby žalovaná poškozeným plnila, rovněž aby přehodnotila svůj závěr o krácení předešlých nároků.

8. Žalobkyně požadovaný nárok pozůstalé paní [jméno] [příjmení] následně uhradila, aby předešla jeho vymáhání v soudním řízení, a to v celkové výši 237.667 Kč (celé bolestné + náklady právního zastoupení). Platba byla provedena dne 24.9.2020.

9. Žalovaná posléze výslovně odmítla svým dopisem ze dne 15.10.2020 bolestné plnit, a to s argumentem, že nárok na úhradu bolestného neexistoval v době úmrtí pana [jméno] [příjmení] jako dospělá pohledávka, neboť byl vyčíslen až poté, co pan [příjmení] zemřel. Tvrdila, že se tak na danou situaci neuplatní judikatura Nejvyššího soudu, v rámci níž bylo dovozeno, že„ Právo zaměstnance na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, které vzniklo od 1.1.2007, smrtí zaměstnance nezaniká; v plné výši se stává předmětem dědění a přechází na toho, komu tato pohledávka podle výsledku dědického řízení připadla.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 21 Cdo 936/2010).

10. Výše popsaný postoj žalované by však znamenal, že v případě těžkých pracovních úrazů, na jejichž následky zaměstnanec zemře, by bylo nutné„ stihnout“ formální vyčíslení nároku před smrtí zaměstnance, jinak by bez ohledu na vážnost úrazu a vytrpěnou bolest nemohla pohledávka na výplatu bolestného na dědice přejít. Došlo by tak k neetickému požadavku na pozůstalé, aby v době, kdy zraněný zaměstnanec bojuje o život, počítali s případným úmrtím a stihli zajistit vyčíslení bolestného předtím, než zemře – toto jednání by pak bylo podmínkou, aby jim na bolestné vznikl nárok. Jak patrno, je takový požadavek v praxi absurdní a žalobkyně má za to, že se žalovaná pouze snaží účelovou argumentací vyhnout plnění, které náleží pozůstalým.

11. Žalobkyně se domnívá, že judikatura v této záležitosti hovoří srozumitelně a znamená toliko, že nárok na bolestné přechází na dědice zesnulého zaměstnance. Podmínku, že musí být bolestné před smrtí zaměstnance i formálně vyčísleno, si žalovaná přimyslela pouze proto, aby se vyhnula své povinnosti bolestné pozůstalým plnit.

12. Žalobkyně si je nicméně vědoma, že nárok na bolestné měl být stejně jako nároky ostatní krácen do výše 90% z důvodu participace zaměstnance na vzniku pracovního úrazu z 10 %.

13. I přes to, že pozůstalé vdově uhradila žalobkyně plnou částku včetně nákladů právního zastoupení (které vznikly kvůli neochotě žalobkyně plnit), požaduje nyní po žalované uhradit pouze částku ve výši 203.533 Kč, která představuje 90% z požadovaného bolestného.

14. Žalovaná nečiní sporným, že žalobkyně, je dle vyhlášky č. 125/1993 Sb., z titulu zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, pojištěna u ní a že hradí pojistné v zákonné výši. Též nečiní sporným, dne 28.11.2017 došlo k závažnému pracovnímu úrazu zaměstnance žalobkyně pana [jméno] [příjmení], [datum narození], posl. bytem [obec a číslo], pádem ze žebříku, když zaměstnanec na následky zranění dne 5.12.2017 zemřel. zaměstnanec, stavební dělník, prováděl práce uvnitř stavební jímky v níž byl na prvním patře lešení, když z něho chtěl slézt, tak vstoupil na přistavěný žebřík z prvního patra lešení a žebřík se s ním začal posunovat a převracet tak, že poškozený ze žebříku spadl na dno jímky, při dopadu mu z hlavy spadla ochranná přilba a na následky zranění zemřel. Jak plyne z vyšetřovacího spisu Policie ČR, poškozený se přemisťoval po lešení pomocí žebříku, který nebyl dostatečně zabezpečený proti pádu, ač byl poškozený dne 15.2.2017 řádně v oblasti bepečnosti a zdraví při práci proškolen vč. povinnostmi dle Směrnice žalobkyně č. 1/2015 a č. 3/20115 a žebřík neměl připevněný ke konstrukci jímky. Primární příčinou pracovního úrazu poškozeného je skutečnost, že poškozený žebřík pouze volně opřel o stěnu jímky, tím došlo k vychýlení a následnému sesutí žebříku i s poškozeným a jeho následného pádu a úderu do hlavy, žalovaná má za to, že ze 70 % si smrtelný pracovní úraz zavinil sám poškozený zaměstnanec žalobkyně.

15. Žalovaná poukazuje, že poškozený zaměstnanec žalobkyně nárok na bolestné vůči ní neuplatnil a posudek MUDr. [příjmení] považuje za neplatný. Nad to je hodnota bodu v posudku uvedena v nesprávné výši (správně je 250 Kč) a pakliže z této nesprávné hodnoty bodu vycházel soudní komisař, je dědické usnesení neplatné.

16. Soud zjistil z Usnesení Policie České republiky, krajského ředitelství Moravskoslezského kraje, úz. Odb. Opava, 1.odd. obecné kriminality v Opavě ze dne 24.4.2018, č.j. KRPT-264502-52/TČ-2017-070671-31, že tak, že podle § 159a odst. 1 tr.řádu odložil trestní věc podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr.zák., kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že z nedbalosti mphl způsobit smrt [jméno] [příjmení], [datum narození], který dne 28.11.2017 v jímce čističky odpadních vod, při provádění práce na lešení, během slézání po žebříku, který mu podjel, spadl asi ze dvou metrů na dno jímky, přičemž se uhodil do hlavy o stěnu a dno jímky a na následky úrazového otoku mozku dne 5.12.2017 zemřel.Usnesení bylo odůvodněno tak, že poškozený pracoval u žalobkyně podle pracovní smlouvy jako tesař-stavební dělník, dne 15.2.2017 se účastnil školení BOZP a byl příslušně proškolen a dne 23.7.2012 byl na preventivní zdravotní prohlídce s výsledkem zdravotně způsobilý k výkonu práce ve výškách. Poškozený však v rozporu s předpisy BOZP použitý žebřík nezajistil, ačkoli byl o správném užití žebříku proškolen.

17. Dále soud zjistil z Hodnocení pojistného (na formuláři žalované), že lékař MUDr. [příjmení] ohodnotil bolestné [jméno] [příjmení] na 820 bodů.

18. Ze Zápisu o odškodnění pracovního úrazu, že bezpečnostní technik žalobkyně určil odškodnění pracovního úraze ze dne 28.11.2017 ve výši 90 %, neboť zaměstnanec použil ochrannou přilbu a obuv s protiskluzovou podrážkou.

19. Z dopisu žalované ze dne 15.10.2020 advokátce žalobkyně soud zjistil, že míra spoluzavinění [anonymizováno]. [příjmení] na následku úrazu je, dle žalované, ze 70 % výše bolestného byla ohodnocena až 15.1.2018 smrti poškozeného, nárok uplatněný jeho manželkou neexistoval v době jeho úmrtí a proto jej nelze odškodnit.

20. Takto reagovala žalovaná na předžalobní kvalifikovanou výzvu žalobkyně ze dne 17.9.2020, kterou požadovala žalobkyně po žalované úhradu bolestného ve výši 226 147,80 Kč.

21. Z Usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 11.8.2020, sp. zn. [číslo jednací] soud zjistil, že pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] nabyla dle schválené dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti po [jméno] [příjmení] pohledávku náhrady škody za vytrpěnou bolest a ztížení společenského uplatnění vůči jeho zaměstnavateli [právnická osoba] (žalobkyni).

22. Ostatní důkazní návrhy účastníků soud zamítl. Takto zjištěný skutkový stav, při nespornosti výše uvedených skutečností, je způsobilý k posouzení věci po právní stránce.

23. Soud po provedeném dokazování zjistil tento skutkový stav:

24. Žalobkyně je dle vyhlášky č. 125/1993 Sb. pojištěna u žalované z titulu zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, pojistný vztah dni 28.11.2017 trval a dne 28.11.2017 došlo k závažnému (smrtelnému) pracovnímu úrazu zaměstnance žalobkyně pana [jméno] [příjmení], [datum narození], posl. bytem [obec a číslo], a to pádem ze žebříku. Zaměstnanec na následky zranění dne 5.12.2017 zemřel.

25. Poškozený zaměstnanec, stavební dělník, prováděl práce uvnitř stavební jímky v níž byl na prvním patře lešení, když z něho chtěl slézt, tak vstoupil na přistavěný žebřík z prvního patra lešení a žebřík se s ním začal posunovat a převracet tak, že poškozený ze žebříku spadl na dno jímky, při dopadu mu z hlavy spadla ochranná přilba a na následky zranění zemřel.

26. Jak plyne i z vyšetřovacího spisu Policie ČR, poškozený se přemisťoval po lešení pomocí žebříku, který nebyl dostatečně zabezpečený proti pádu, ač byl poškozený dne 15.2.2017 řádně v oblasti bezpečnosti a zdraví při práci proškolen vč. povinnostmi dle Směrnice žalobkyně č. 1/2015 a č. 3/20115 a žebřík neměl připevněný ke konstrukci jímky.Tato zjištění jsou uvedena v odůvodnění dále citovaného usnesení.

27. Usnesením Policie České republiky, krajského ředitelství Moravskoslezského kraje, úz. Odb. Opava, 1.odd. obecné kriminality v Opavě ze dne 24.4.2018, č.j. KRPT-264502-52/TČ-2017-070671-31 podle § 159a odst. 1 tr.řádu byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr.zák., kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že z nedbalosti mohl způsobit smrt [jméno] [příjmení], [datum narození], který dne 28.11.2017 v jímce čističky odpadních vod, při provádění práce na lešení, během slézání po žebříku, který mu podjel, spadl asi ze dvou metrů na dno jímky, přičemž se uhodil do hlavy o stěnu a dno jímky a na následky úrazového otoku mozku dne 5.12.2017 zemřel.

28. Usnesení bylo odůvodněno tak, že poškozený pracoval u žalobkyně podle pracovní smlouvy jako tesař-stavební dělník, dne 15.2.2017 se účastnil školení BOZP a byl příslušně proškolen, dne 23.7.2012 byl na preventivní zdravotní prohlídce s výsledkem zdravotně způsobilý k výkonu práce ve výškách. Poškozený však v inkriminovaný den v rozporu s předpisy BOZP použitý žebřík nezajistil, ačkoli byl o správném užití žebříku proškolen.

29. Primární příčinou smrtelného pracovního úrazu poškozeného je skutečnost, že poškozený žebřík pouze volně opřel o stěnu jímky, tím došlo k vychýlení a následnému sesutí žebříku i s poškozeným a jeho následného pádu a úderu do hlavy.

30. Bezpečnostní technik žalobkyně určil odškodnění pracovního úraze ze dne 28.11.2017 ve výši 90 %, neboť zaměstnanec použil ochrannou přilbu a obuv s protiskluzovou podrážkou.

31. Usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 11.8.2020, sp. zn. [číslo jednací] byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti po [jméno] [příjmení], kterou pozůstalé manželce [jméno] [příjmení] bylo potvrzeno nabytí pohledávky z titulu náhrady škody za vytrpěnou bolest a ztížení společenského uplatnění zůstavitele vůči jeho zaměstnavateli [právnická osoba] (žalobkyni).

32. V dopise žalované ze dne 15.10.2020 adresovaném advokátce žalobkyně stanovila žalovaná míru spoluzavinění [anonymizováno]. [příjmení] na následku úrazu ze 70 %. Protože výše bolestného byla ohodnocena až 15.1.2018, nárok uplatněný jeho manželkou neexistoval v době úmrtí [anonymizováno]. [příjmení] a nehodlá jej odškodnit.

33. Takto reagovala žalovaná na předžalobní kvalifikovanou výzvu žalobkyně ze dne 17.9.2020, kterou požadovala po žalované úhradu bolestného ve výši 226 147,80 Kč.

34. Po právní stránce lze věc posoudit takto: z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání má zaměstnavatel právo, aby za něj příslušná pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce (srov. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů, § 365 odst. 1 zák. práce); přímý nárok vůči příslušné pojišťovně zaměstnanec nemá, nestanoví-li zákon jinak.

35. Podle § 269 odst. 1 a 4 ZP Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.) Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.

36. Škodou se obecně v právní teorii i soudní praxi rozumí újma, která nastala (projevuje se) v (ne) majetkové sféře poškozeného (tj. majetková újma) a je objektivně či fiktivní konstrukcí vyjádřitelná v penězích.

37. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem pracovního úrazu (tj. bez pracovního úrazu by škoda nevznikla, tak jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku pracovního úrazu (jeho následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavená najisto. Pracovní úraz nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Postup při zjišťování příčinné souvislosti spočívá v tom, že škodu je třeba vyjmout z její všeobecné souvislosti a zkoumat ji izolovaně, toliko z hlediska jejích příčin. Protože příčinná souvislost je zákonitostí přírodní a společenskou, jde ve své podstatě o hledání jevu, který škodu vyvolal. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu (k tomu srov. obdobně například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.2.2002 sp.zn. 21 Cdo 300/2001).

38. Mezi účastníky nebylo sporu, že [jméno] [příjmení] zemřel na následky zranění, jež u něho nastaly v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem při výkonu práce pro žalobkyni.

39. Podle § 270 odst. 1 ZP zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.

40. Podle odst. 2 cit. ustanovení zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

41. Podle odst. 3 cit. ustanovení zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) je však povinen zaměstnavatel uhradit alespoň jednu třetinu škody nebo nemajetkové újmy.

42. Ustanovení § 270 odst. 1 umožňuje zaměstnavateli zprostit (liberovat) se zcela své objektivní povinnosti k náhradě škody (majetkové újmy) nebo nemajetkové újmy vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, bylo-li jedinou příčinou újmy porušení bezpečnostních předpisů nebo pokynů postiženým zaměstnancem, anebo jeho opilost, popřípadě zneužití jiných návykových látek, a vymezuje další podmínky, za kterých může k této plné liberaci dojít.

43. Mezi účastníky nebylo sporné, že nezajištění žebříku proti pohybu a sesunutí nebylo jedinou, avšak primární, příčinou pádu [jméno] [příjmení] do jímky. Poškozený však porušil jeden z pokynů a vnitřní normy žalobkyně k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jinak použil ochrannou přilbu a protiskluzovou pracovní obuv, primární příčinou úrazového děje bylo nedostatečné zajištění žebříku.

44. Právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy uvedené v § 349 odst. 1, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví. Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni (§ 349 odst. 2); nemusí mít jen písemnou formu, ale mohou být vydávány i ústně.

45. Podmínkou liberace zaměstnavatele je, aby porušení předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci bylo ze strany postiženého zaměstnance zaviněno alespoň z nedbalosti (stačí i nevědomá nedbalost, kdy zaměstnanec vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že svým jednáním porušuje bezpečnostní předpisy nebo pokyny), aby postižený zaměstnanec byl s těmito předpisy nebo pokyny řádně seznámen a aby jejich znalost a dodržování byly zaměstnavatelem soustavně vyžadovány a kontrolovány. O řádné seznámení zaměstnance s předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nejde, jestliže by zaměstnavatel pouze dal zaměstnanci tyto předpisy nebo pokyny k přečtení, a to ani v případě, že by zaměstnanec svým podpisem potvrdil, že byl s nimi seznámen. Aby seznámení zaměstnance s předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci bylo řádné, musí proběhnout takovým způsobem a v takovém časovém rozsahu, aby zaměstnanec mohl obsah těchto předpisů nebo pokynů náležitě - zejména se zřetelem ke své duševní vyspělosti - vnímat a pochopit. Neprokáže-li zaměstnavatel, že znalost a dodržování předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci byly z jeho strany soustavně vyžadovány a kontrolovány (že vyvíjel úsilí k tomu, aby se podle těchto předpisů a pokynů skutečně v praxi postupovalo), nemůže se své povinnosti k náhradě újmy zprostit, i kdyby byl zaměstnanec s těmito předpisy nebo pokyny řádně seznámen.

46. Zaměstnavatel se zprostí povinnosti k náhradě újmy zčásti, jestliže újma vznikla v důsledku porušení bezpečnostních předpisů nebo pokynů postiženým zaměstnancem nebo v důsledku jeho opilosti za podmínek uvedených v § 270 odst. 1 a jestliže tyto skutečnosti byly (jen) jednou z příčin újmy (další příčinou pracovního úrazu bylo např. porušení bezpečnostních předpisů nebo pokynů jinými osobami nebo i jen náhoda). Část újmy, kterou nese zaměstnanec, se v takovém případě určí podle míry jeho zavinění.

47. Je jistě mimo pochybnost, že povinnost zaměstnanců plnit pokyny nadřízených, která patří k základním povinnostem zaměstnanců uvedeným v ustanovení § 301 písm. a) zák. práce, se týká pouze takových pokynů, které jsou vydány v souladu s právními předpisy nadřízeným zaměstnancem, který je k tomu oprávněn (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19.7.2016 sp. zn. 21 Cdo 3557/2015).

48. Namístě je pak úvaha o poměrném omezení odpovědnosti zaměstnavatele z důvodu spoluodpovědnosti zaměstnance ve smyslu ustanovení § 270 ZP.

49. Soud souhlasí s názorem žalované, že míra spoluzavinění na vlastní škodě na zdraví zaměstnance [jméno] [příjmení] je z 30 % Ani ochranná přilba a obuv nebyly s to zabránit pádu zaměstnance do jímky, pakliže si nezajistil žebřík, který použil k pohybu přemisťování se po lešení.

50. V případě, že příslušná pojišťovna hradí škodu za zaměstnavatele a že tedy zaměstnanec (resp. jeho právní nástupci) nemá vůči pojišťovně přímý nárok, výše uvedené ve svých důsledcích znamená, že úkony (opomenutí) učiněné pojišťovnou jsou ve vztahu k zaměstnanci přičítány zaměstnavateli; ocitne-li se např. pojišťovna v prodlení s uspokojením nároku zaměstnance na odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, odpovídá za prodlení ve vztahu k zaměstnanci samotný zaměstnavatel., možnost zaměstnavatele požadovat jejich odčinění proti příslušné pojišťovně tím samozřejmě není dotčena (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne ze dne 23.3.2010, sp. zn. 21 Cdo 4593/2008) .Potom je ovšem pojišťovna v prodlení s plněním vůči zaměstnavateli.

51. Podle § 328 odst. 1 zákoníku práce (ZP) peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají.

52. Dle odst. 2 cit. ustanovení peněžitá práva zaměstnavatele zanikají smrtí zaměstnance, s výjimkou práv, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo která byla zaměstnancem před jeho smrtí písemně uznána co do důvodů i výše, a práv na náhradu škody způsobené úmyslně.

53. Smrtí zaměstnance zaniká pracovní poměr (srov. § 48 odst. 4 ZP) a zanikají i pracovněprávní vztahy z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (srov. R 27/80).

54. Peněžitá práva zaměstnance (pohledávky na peněžitá plnění) jeho smrtí nezanikají; to platí i o pohledávkách na náhradu za nemajetkovou újmu (srov. NS 21 Cdo 936/2010, R 152/11 a NS 21 Cdo 2913/2010, SoJ [číslo]). Peněžité pracovněprávní pohledávky, které má zaměstnanec za zaměstnavatelem podle zák. práce nebo jiných právních předpisů, kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu nebo smlouvy (dohody), nabývají dědici zaměstnance (k tomu, kdo je dědicem, srov. § [číslo] a § 1633-1641 obč. zák. a § 185 zák. o zvláštních řízeních soudních), popřípadě vypravitel pohřbu zaměstnance, jestliže bylo řízení o pozůstalosti zastaveno a majetek po zaměstnanci nepatrné hodnoty byl vydán tomu, kdo se postaral o pohřeb (srov. § 154 zák. o zvláštních řízeních soudních), nebo stát, jestliže nedědí žádný dědic (§ 1634 obč. zák.).

55. Pro úplnost lze poukázat na odlišnost § 328 odst. 1 zák. práce, podle kterého platí, že peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 936/2010, uveřejněného pod č. 152/2011 Sbírky, se podává, že právo zaměstnance na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, které vzniklo od 1. 1. 2007, smrtí zaměstnance nezaniká; v plné výši se stává předmětem dědění a přechází na toho, komu tato pohledávka podle výsledku dědického řízení připadla. Z textu § 328 odst. 1 zák. práce i citovaného rozsudku je zřejmé, že toto právo smrtí nezaniká a pohledávka se stává předmětem dědického řízení, aniž by muselo být toto právo uznáno či uplatněno u orgánu veřejné moci, jak odlišně vyplývá z § 1475 odst. 2 o. z. Navzdory nálezu sp. zn. IV. ÚS 444/11, který prosazuje zásadu jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu a zásadně zapovídá odlišný přístup k obdobným právním institutům v jednotlivých právních odvětvích, je zřejmé, že zákonodárce se rozhodl pro odlišnou úpravu přechodu nároku na náhradu nemajetkové újmy na zdraví podle občanského zákoníku a zákoníku práce. Takový přístup zákonodárce, který vyplývá z výkladu § 1475 odst. 2 o. z. ve srovnání s § 328 odst. 1 zák. práce věty za středníkem, lze respektovat, přičemž nelze přehlédnout, že nová občanskoprávní úprava se s pracovněprávní sbližuje oproti zcela rozdílnému stavu panujícímu do 31. 12. 2013 (viz rozhodnutí dovolacího soudu 25 Cdo 3553/2016).

56. Podle § 271c odst. 1 ZP náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2. Podle odst. 2 cit. ustanovení vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

57. Podle § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále vyhl.) bolestí se pro účely tohoto nařízení rozumí tělesné a duševní strádání způsobené a) poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, včetně stresu, obtíží a psychických symptomů obvykle doprovázejících poškození zdraví, a b) léčením a odstraňováním následků poškození zdraví, včetně komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

58. Podle § 2 odst. 1 a 2 vyhl. bolest (a ztížení společenského uplatnění) se hodnotí v bodech. Bodové ohodnocení bolesti se uvede v lékařském posudku o ohodnocení bolesti a bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se uvede v lékařském posudku o ohodnocení ztížení společenského uplatnění.

59. Podle § 3 odst. 1 vyhl. hodnota 1 bodu činí 250 Kč.

60. Podle § 5 odst. 1 vyhl. bodové ohodnocení bolesti se provádí v době, kdy je zdravotní stav ustálený. Určení bodového ohodnocení bolesti musí být přiměřené povaze, rozsahu a tíži poškození zdraví způsobeného pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, průběhu a náročnosti léčení a odstraňování následků poškození zdraví, včetně komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

61. Dle § 8 Nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ nařízení vlády“), platí, že cituji:„ Při posuzování bolesti nebo ztížení společenského uplatnění poškozeného se vychází a) z lékařských zpráv a nálezů poskytovatelů zdravotních služeb, kteří se podíleli na léčení poškození zdraví a jeho následků, a b) pokud je to pro posouzení potřebné, 1. z výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené o poškozeném registrujícím poskytovatelem zdravotních služeb, 2. z výsledku lékařské prohlídky provedené posuzujícím lékařem, nebo 3. z výsledků aktuálně provedených odborných vyšetření vyžádaných posuzujícím lékařem.“ Posuzující lékař MUDr. [jméno] [příjmení], postupoval v souladu s nařízením vlády, když posoudil zdravotní stav zemřelého pana [příjmení] dle lékařských zpráv a nálezů poskytovatelé zdravotních služeb, kteří se podíleli na léčení poškození zdraví a jeho následků. Pokud právní předpis umožňuje při hodnocení bolestného vycházet pouze ze zdravotní dokumentace, lze učinit závěr, že právní předpisy umožňují hodnotit bolestné u nežijící osoby. Posudek vyhotovený MUDr. [jméno] [příjmení] dne 15.1.2018 v souladu s nařízením vlády obsahoval všechny obligatorní náležitosti stanovené právními předpisy a je bezesporu platný.

62. Pro určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění v pracovněprávních vztazích nelze namísto zvláštní právní úpravy obsažené v pracovněprávních předpisech použít právní úpravu náhrady za ztížení společenského uplatnění obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, ani doporučující Metodiku Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku), a to ani v případě, že by poškozenému podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (popřípadě podle vyhlášky č. 440/2001 Sb.) náleželo nižší odškodnění, než které by mu náleželo podle právní úpravy obsažené v občanském zákoníku (podle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví).

63. Protože dle bodového hodnocení lékaře bolestného v 820 bodech by náležela [jméno] [příjmení] na bolestném částka 205 000 Kč (820 x 250), je 70 % z této částky 143 000 Kč.

64. Občanský zákoník otázku okamžiku nabytí dědictví dědicem neřeší. Upravuje pouze okamžik vzniku dědického práva - vzniká smrtí zůstavitele. Je tedy třeba zdůraznit, že k nabytí dědictví zůstavitelovým dědicem dochází na základě smrti zůstavitele (§ 1479 o.z.„ dědické právo vzniká smrtí zůstavitele“), ačkoli právní úprava dědického práva vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví; předpokládá mimo jiné, že dědictví po každém zůstaviteli musí být soudem projednáno a rozhodnuto, že řízení o dědictví se zahajuje i bez návrhu.. Podle rozhodnutí soudu o dědictví se dědictví nabývá s účinností ke dni smrti zůstavitele; do uvedené doby je tak možno osobu ucházející se o dědictví považovat jen za domnělého dědice, který ještě není nositelem práv a povinností spadajících do dědictví, ale který se jím stane se zpětnou účinností k době zůstavitelovy smrti až na základě výsledku řízení o dědictví (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2002, sp. zn. 30 Cdo 2174/2001 použitelný i po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.).

65. Nelze tak dědické usnesení, jež schválilo dohodu dědiců, zůstavitelů po [jméno] [příjmení], považovat za neplatnou. Dohoda uzavřená mezi dědici není smlouvou o budoucím dědictví, nýbrž představuje jejich dohodu o vypořádání již vzniklého dědictví a uvedení, byť chybné částky u pohledávky nemůže způsobit její neplatnost.Podstatné pro zdejší soud je skutečnost, že [jméno] [příjmení], jakožto manželka po zůstaviteli, je dědicem a dohodla se s ostatními dědici, že jí tato předmětná pohledávka (za žalobkyní) náleží.

66. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

67. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 637,15 Kč, přičemž tato částka představuje 40,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,26 % a úspěchu žalované v rozsahu 29,74 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 177 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 203 533 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 760 Kč ve výši 7 929,60 Kč.