30 C 209/2022 - 125

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka]., IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro zaplacení 256 221 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 256 221 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 256 221 Kč od 27. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 135 106,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 256 221 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný je advokátem, který převzal zastoupení žalobkyně ve věci vypořádání společného jmění manželů a zastupoval žalobkyni v řízení vedeném u Okresního soudu [adresa] pod sp.zn. [spisová značka]. Ačkoliv žalobkyně poskytla žalovanému veškerou součinnost ve smyslu poskytnutí informací a podkladů k uplatnění jejích nároků v rámci vypořádání společného jmění manželů, pak žalovaný tyto podklady vadně posoudil a v rámci řízení uplatňoval zcela vadný právní názor. Tento vadný právní názor spočíval v uplatňování tzv. disparity vypořádání společného jmění manželů, ačkoliv žalovaný měl řádně uplatňovat náhradu vnosů žalobkyně z jejího výlučného majetku na majetek pořízený do společného jmění manželů. Soud prvního stupně byl zjevně připraven vypořádat vnosy, pokud by takový nárok byl řádně uplatněn. S ohledem na výše uvedenou judikaturu týkající se rozhodování o nákladech řízení ve sporech o vypořádání spoluvlastnictví by pak při zohlednění vnosů žalobkyně zjevně zvrátila poměr úspěchu a neúspěchu ve svůj prospěch. Za takové situace by pak bylo rozhodnuto o nákladech řízení v nejhorším případě tak, že by si každý z bývalých manželů nesl náklady sám. Materializací vadného právního posouzení věci je pak rozsudek Okresního soudu [adresa] pod č.j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto ve smyslu konstantní judikatury ve smyslu principu úspěchu ve věci o povinnosti žalobkyně uhradit náklady řízení. Výrok o nákladech řízení pak byl korigován díky odvolání žalobkyně usnesením Krajského soudu v Praze pod č.j. [spisová značka], kterým byla stanovena výše nákladů řízení částkou 256 221 Kč. Žalobkyně obdržela dne 22. 9. 2022 usnesení Krajského soudu v Praze pod č.j. [spisová značka]. Žalobkyně dne 22. 9. 2022 vyzvala žalobce k náhradě škody a určila žalovanému dostatečnou lhůtu pro splnění závazku v rozsahu 3 dnů (tato lhůta odpovídá lhůtě plnění, ve které musí žalobkyně uhradit náklady řízení). Žalovaný se dostal do prodlení dne 27. 9. 2022. Žalobkyně následně učinila předžalobní výzvu a určila žalovanému dodatečnou lhůtu, která uplynula dne 4. 10. 2022.

2. Žalovaný označuje za nesporné, že převzal právní zastoupení žalobkyně ve sporu o vypořádání společného jmění manželů žalobkyně a jejího bývalého manžela, které bylo vedeno u Okresního soudu [adresa] pod č.j. [spisová značka]. V ostatním s obsahem žaloby žalovaný zcela zásadně nesouhlasí a nárok žalobkyně neuznává, neboť není po právu. Žalovaný odmítá jakékoliv pochybení, které tvrdí žalobkyně, když toto tvrzení považuje za zcela účelové. Žalobkyně neuvádí, v čem konkrétně pochybil a co konkrétně nesprávně posoudil. Žalobkyně svůj nárok opírá pouze o rozsudek Okresního soudu [adresa], č.j. [spisová značka], které nabylo i v meritu právní moci, neboť žalobkyně nevyužila řádného opravného prostředku k tomu, aby nechala právní názor soudu prvního stupně zrevidovat soudem nadřízeným. Žalovaný v této věci zdůrazňuje, že žalobkyně dle informací, které má žalovaný k dispozici nepodala proti rozsudku Okresního soudu [adresa] č.j: [spisová značka] do meritorní části řádné odvolání, když odvolání podala toliko do nákladů řízení. Žalobkyně tudíž nevyužila řádné opravné prostředky k tomu, aby dosáhla případné změny rozhodnutí v rámci soustavy justice, když místo toho, přímo bez dalšího uplatnila nárok na náhradu škody vůči žalovanému. Žalovaný musí konstatovat, že považuje tento krok za zcela účelové jednání, které žalovaný nemůže akceptovat. Žalovaný dále uvádí, že nároky žalobkyně jako vnos uplatnil dále podáním datovaným dnem 15. 9. 2018 a dále podáním z 19. 7. 2018. Důkaz touto listinou byl proveden již při jednání u nadepsaného soudu dne 27. 4. 2023 (viz protokol z jednání str. 9 a 10). Položky z výlučného majetku žalobkyně byly učiněny předmětem vypořádání již před tímto podáním. Žalovaný jako právní zástupce žalobkyně (v řízení [právnická osoba], sp.zn. [spisová značka]) tímto podáním navrhl jejich vypořádání z titulu disparity a in eventum z titulu vnosu. Tento způsob uvedení dvou možných právních důvodů, o které se opírá nárok účastníka řízení, je zcela běžným způsobem uplatňování práva v civilním řízení a nelze jej podřadit pod ustanovení § 41a odst. 2) o. s. ř., jak nesprávně tvrdí žalobkyně (viz strana 10 protokolu z jednání dne 27. 4. 2023).

3. Vedlejší účastnice na straně žalované též žádá žalobu zamítnout, neboť žalovaný při výkonu advokacie zastupováním žalobkyně v řízení vedeném u Okresního soudu [adresa] pod sp.zn. [spisová značka] nepochybil. Žalobkyně potažmo žalovaný jako její zplnomocnění zástupce tvrdila rozhodné skutečnosti, včetně investic svého výlučného majetku, který investovala do majetku ve společném vlastnictví manželů, ovšem soud její tvrzení posoudil tak, že neuplatnila vnosy, aniž by žalobkyni řádně poučil, rozhodnutí tak považuje za nezákonné, a dále namítá, že žalobkyně se na tvrzené škodě spolupodílela, neboť žalovanému dala pokyn, aby nepodal odvolání a sama zmocnila svého nynějšího právního zástupce k podání odvolání pouze do nákladového výroku.

4. Soud zjistil ze spisu Okresního soudu [adresa], sp. zn. [spisová značka] (tento byl vyžádán k jednání konaném dne 27. 4. 2023 jako příloha z oddělení 63 C a posléze vrácen do odd. 63 C) s ohledem k projednávanému nároku následující průběh řízení: - Dne 17. 3. 2017 byl podán návrh na vypořádání SJM (vzniklé dne 5. 6. 2004 a zaniklé dne 29. 4. 2014), jehož součástí měl být členský podíl v rámci bytového družstva [právnická osoba],vybavení domácnosti na adrese [adresa], pozemek stavební parcela č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba (rodinný dům) č.p. [Anonymizováno] v [adresa] vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa] se všemi součástmi a příslušenstvím k domu náležící, peněžní prostředky na bankovním účtu [právnická osoba]., které ke dni zániku SJM činily přibližně 21 800 Kč, dodávkový automobil typu: [Anonymizováno] SPZ: [SPZ],osobní automobil typu: [Anonymizováno], SPZ: [SPZ],osobní automobil typu: [Anonymizováno], SPZ: [SPZ],motocykl typu: [Anonymizováno], SPZ: [SPZ]. - Dne 19. 6. 2018 se konalo jednání (účastníky poučení dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, („o. s. ř.“) a poskytnuta jim lhůta 30 dnů k doplnění důkazních návrhů). - Dne 19. 7. 2018 učinil žalovaný jakožto právní zástupce žalobkyně podání, které bylo téhož dne soudu doručeno s názvem Doplnění tvrzení a důkazů v rámci koncentrace, kterým reagoval na poučení soudu u jednání konaném dne 19. 6. 2018. Pod bodem II. žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že nemovitosti v [adresa] byly nabyty z výlučných prostředků žalobkyně a též tato skutečnost je konstatována v kupní smlouvě. Následně též žalobkyně krom kupní (pořizovací) ceny investovala dalších 500 000 Kč ze svých výlučných prostředků na rekonstrukci domu v [adresa]. Pokud jde o družstevní podíl v rámci [právnická osoba], jedná se o privatizaci bytu za cenu 543 674 Kč, když částku 400 000 Kč zaplatila žalobkyně převodem ze svého účtu a tyto prostředky získala žalobkyně výhradně jako dar od své matky a zbývající část kupní ceny uhradila v pravidelných měsíčních splátkách, které hradí dosud, přičemž žalovaný na pořízení družstevního podílu nikdy nepřispěl. Dále žalobkyně (na straně 107 a 108 spisu), že „u vnosů do nemovitostí v [adresa] usilujeme primárně o dosažení nerovných podílů vypořádání SJM. Z opatrnosti však musíme uvést, že pokud by soud nepřistoupil k vyřešení věci nerovnými podíly, je na místě, aby vnosy žalobkyně byla součástí vypořádání, neboť v takovém případě by se žalovaný nemalou mírou bezdůvodně obohatil. - Dne 19. 7. 2018 vydal soud usnesení čj. [spisová značka], kterým vyzval žalobkyni, aby uvedla, zda se žalobkyně svým tvrzením o vnosech ze svého výlučného majetku do nemovitých věcí v [adresa] domáhá jiného než rovného podílu účastníků na vypořádání společného jmění manželů, anebo se jedná o položky v vypořádání; zda se žalobkyně svým tvrzením o částkách na nabytí členského podílu v [právnická osoba] domáhá jiného, než rovného podílů účastníků na vypořádání společného jmění manželů, anebo se jedná položky v vypořádání, dále zda tvrzení o vnosech z výlučného majetku žalobkyně do nemovitých věcí v [adresa] směřují k uplatnění jiného než rovného podílu účastníků na vypořádání společného jmění manželů, anebo se jedná o položky v vypořádání; zda se žalobkyně svým tvrzením o částkách na nabytí členského podílu v [právnická osoba] domáhá jiného než rovného podílu účastníků na vypořádání společného jmění manželů, anebo se jedná o položky v vypořádání. - Žalobkyně (zastoupena žalovaným) učinila podání datované dne 15. 9. 2018 (č.l. 148 spisu) s názvem Doplnění tvrzení na výzvu soudu , kde pod bodem II. uvedl, že žalobkyně svými tvrzeními o vnosech z jejího výlučného majetku do nemovitých věcí v [adresa] se domáhá uplatnění jiného , než rovného podílů účastníků na vypořádání SJM a to zásadně ve prospěch žalobkyně a dále , že se žalobkyně svými tvrzeními o částkách na nabytí členského podílu v bytovém družstvu Šrobárova domáhá jiného než rovného podílu účastníků na vypořádání společného jmění manželů, a to zásadně ve prospěch žalobkyně. - Dne 15. 2. 2022, jak soud zjistil z protokolu z jednání ze dne 15. 2. 2022, zástupce žalobkyně k dotazu soudu uvedl, že pokud jde o investiční práce, které žalobkyně provedla v nemovitých věcech v [adresa] po zániku manželství v celkové částce 339 000 Kč, nečiní to jako samostatnou položku k vypořádání a navrhl, aby o tuto hodnotu byla snížena hodnota nemovitých věcí v [adresa], což ostatně odpovídá tomu, co vyjádřila znalkyně při výslechu. - Z podání žalobkyně na č.l. 669, vyjádření žalobkyně na podání žalovaného, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vysvětluje: „Pokud jde o ty výlučné prostředky, které pocházely ze tří následujících zdrojů… žalobkyně zaplatila ze svých výlučných prostředků kupní cenu. Jednalo se o kupní cenu z prodeje družstevního bytu v Biskupcově ulici ve výši 1 400 000 Kč, dále dostala finanční dar od rodičů ve výši 1 040 000 Kč a peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč a tyto prostředky ve svém souhrnu v podstatě převýšily kupní cenu nemovitosti v [adresa]. Zůstatek po zaplacení kupní ceny zůstal i nadále v jejím výlučném vlastnictví a byl určen rekonstrukci, částka 5 000 000 Kč byla zaslána na účet exmanžela a financovaly se z ní veškeré rekonstrukční práce……… družstevní byt ve [Anonymizováno] ulici získala žalobkyně předtím, než poznala pana [jméno FO] (žalovaného), nájemní smlouva s bytovým družstvem byla uzavřena za její jméno za svobodna. Na předmětný byt spolu s členským podílem vynaložila částku ve výši 880 000 Kč. A dalších 200 000 Kč anuitu splácí v pravidelných měsíční splátkách. - Dne 5. 4. 2022 byl vyhlášen rozsudek č.j. [spisová značka] tohoto znění: I. Řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala vypořádání položky „vybavení domácnosti v [adresa]“ a „pohledávka na účtu č. [č. účtu]“ se zastavuje. II. Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje:- pozemek st. p.č. [hodnota], jehož součástí je stavba čp. [Anonymizováno], vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa], pro obec a k.ú. [adresa], - pohledávka na účtu č. [č. účtu] ve výši 21 844 Kč a - výnosy z pronájmu družstevního bytu nacházejícího se na adrese [adresa] ve výši 360 000 Kč za období od 1. 4. 2014 do 30.4.2017. III. Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje: - dodávkový automobil [Anonymizováno] SPZ: [SPZ], - vozidlo [Anonymizováno], SPZ: [SPZ], - počítač [Anonymizováno] [jméno FO] z roku 2007, - digitální fotoaparát značky [Anonymizováno], - pozemek parc. č. [Anonymizováno], zapsaném v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota], vedeném katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště [adresa], pro obec a k.ú. [adresa]. IV. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání položky motocykl [Anonymizováno] spz: [SPZ], osobní počítač [jméno FO] z roku 2007, se v této části zamítá. V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na úplném vypořádání společného jmění manželů částku ve výši 3 440 663,60 Kč ve lhůtě 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. VI. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 266 100,83 Kč k rukám zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci rozsudku. - Zdejší soud cituje bod 78. odůvodnění rozsudku Okresního soudu [adresa] č.j. [Anonymizováno] „Z výše uvedených rozhodnutí soud dospěl k závěru, že v rámci úvahy o disparity nelze zohlednit tvrzení žalobkyně, že na nabytí jak členského podílu v [právnická osoba], tak i nemovitých věcí v [adresa] (a jejich rekonstrukci) byly použity její výlučné prostředky, které získala darem od rodičů. Soud má za prokázané, že žalobkyni darovali rodiče finanční prostředky ve výši 1 040 000 Kč a 1 400 000 Kč (na úhradu kupní ceny a rekonstrukci nemovitých věcí v [adresa]), jakož i částku 580 000 Kč na úhradu členského vkladu, na základě kterého se účastníci stali společnými členy Bytového družstva Šrobárova. Soud je vázán rozhodnutími, které určily, že jak nemovité věci v [adresa], tak i členský podíl v [právnická osoba] jsou součástí (již zaniklého) společného jmění manželů účastníků. Použití výlučných prostředků na pořízení věcí ve společném jmění manželů je třeba uplatnit jako vnosy; jestliže uplatněny nebyly, nelze je zohlednit v úvaze o podílu manželů na vypořádání. Řízení o vypořádání společného jmění manželů je ovládáno zásadou dispoziční, kdy je na účastnících, aby svými návrhy učinily předmětem vypořádání jednotlivé majetkové hodnoty včetně investic z/do výlučného majetku některého z manželů. Žalobkyně v samotné žalobě uvedla, že tvrzení týkající se použití výlučných prostředků směřuje k uplatnění jiných než rovných vypořádacích podílů; následně poté, co podmíněně navrhla, aby tyto prostředky byly vypořádány jako vnosy, soud vyzval žalobkyni, aby upřesnila, k čemu tedy tyto návrhy směřují; žalobkyně ve svém podání ze dne 15.9.2018 (čl. 148) jednoznačně uvedla, že se těmito tvrzeními domáhá toho, aby byla uplatněna disparita podílů v její prospěch. Soud nemůže jít nad návrhy účastníků, a tedy vypořádat majetkové hodnoty, které sice byly dokazováním zjištěny, avšak nebyly účastníky učiněny předmětem vypořádání. To platí i pro tvrzení žalobkyně ohledně prostředků, které investovala do nemovitých věcí v [adresa] po zániku manželství, neboť je neuplatnila jako položku k vypořádání, avšak namítala, že o tuto částku by měla být snížena hodnota nemovitých věcí v [adresa], respektive, že by mělo být vycházeno z ceny a stavu těchto nemovitých věcí ke dni zániku manželství.; proto se soud ani nezabýval námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný.“ - Dne 19. 7. 2022 (č.l. 719 spisu) podal již nynější právní zástupce žalobkyně za žalobkyni odvolání proti výše uvedenému rozsudku soudu prvního stupně do nákladového výroku. - O tomto odvolání rozhodl odvolací Krajský soudu v [Anonymizováno] rozhodl usnesením ze dne 25. 8. 2022 tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně nákladového výroku tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 256 221 Kč, jinak ho potvrdil, toto rozhodnutí nabylo právní moci 22. 9. 2022.

5. Ze sms zaslanou dne 18. července 2022 žalovaným žalobkyni, soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni, že její nemá stanovisko, zda se chce ve věci odvolat, že zítra končí lhůta, prosí o stanovisko. Na to žalobkyně téhož dne (sms) odpověděla: „odvolání prosím nepodávejte, napsala jsem to také do emailu.“ 6. Z emailu: [e-mail] na e mail: [e-mail] ze dne 18. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému: „Děkuji za instrukci, odvolání nepodávám a rozsudek tudíž nabude právní moci“, sděluje žalovaný žalobkyni, kdy žalobkyně mu napsala „Odvolání, prosím, nepodávejte, [jméno FO]“. Žalovaný odpověděl, že děkuje za instrukci, odvolání nepodá a rozsudek nabude právní moci.

7. Z emailu [e-mail] ze dne 13. 7. 2022 na email: [e-mail] soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni, že rozsudek soudu prvního stupně je hrubě jednostranný, soud nezohlednil investice do [adresa] ani disparitu u [adresa], pouze u podílu [právnická osoba]. K dotazu žalobkyně ohledně šance v rámci odvolacího řízení uvádí žalovaný, že šance jsou 50/50 a že má zvážit, zda by při odvolání uspěli, odvolací soud by patrně posunul disparitu u [adresa] a podílu [právnická osoba] v prospěch žalobkyně, ovšem neposune disparitu tak, že by žalobkyně nemusela hradit žalovanému ničeho, i při plném úspěchu v rámci odvolání by částka k vypořádání zůstala to vyjma jeho odměny za zastupování.

8. Dále soud zjistil z emailu: [e-mail] ze dne 3. 9. 2022 na e mail: [e-mail], a z Mimořádného výpisu zaúčtovaných transakcí majitele účtu: [jméno FO] u [právnická osoba] za září 2022, že žalobkyně dne 23. 9. 2022 zaplatila žalovanému (rozuměj v řízení vedeném u Okresního soudu [adresa]) částku 256 221 Kč.

9. Dále soud z předžalobní výzvy žalobkyně učiněnou jejím právním zástupcem (viz detail z datové schránky právního zástupce žalobkyně a datové zprávy žalovanému právnímu zástupci žalobkyně včetně detailu datové schránky právního zástupce žalobkyně), že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného dne 22. 9. 2022 datovou zprávou , aby jí z titulu způsobené škody nahradil částku ve výši zažalované jistiny do 4. 10. 2022, což žalovaný, jemuž dne 22. 9. 2022 byla tato zpráva doručena, přípisem - datovou zprávou ze dne 26. 9. 2022 odmítl.

10. Po provedeném dokazování v rozsahu výše uvedeném soud zjistil následující skutkový stav : žalovaný je advokátem, který převzal zastoupení žalobkyně ve věci vypořádání společného jmění manželů a zastupoval žalobkyni v řízení vedeném u Okresního soudu [adresa] pod sp.zn. [spisová značka]. Rozsudkem Okresního soudu [adresa] pod č.j. [spisová značka] bylo rozhodnuto ve smyslu principu úspěchu ve věci o povinnosti žalobkyně uhradit náklady řízení. Výrok o nákladech řízení pak byl korigován díky odvolání žalobkyně usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] pod č.j. [spisová značka], kterým byla stanovena výše nákladů řízení částkou 256 221 Kč. Žalobkyně obdržela dne 22. 9. 2022 usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno] pod č.j. [spisová značka].

11. Ve výše citovaném řízení bylo prokázáno, že rodiče žalobkyně poskytli žalobkyni finanční dar ve výši 1 400 000 Kč dne 12. 10 .2004 a dne 27. 11. 2004 ve výši 1 040 000 Kč, které byly následně použity na koupi nemovitých věcí v [adresa] a též na rekonstrukci. V podrobnostech soud odkazuje na rozsudek Okresního soudu [adresa] ze dne 5. 4. 2022, č.j. [spisová značka], který vycházel jednak ze samotné darovací smlouvy ze dne 27. 11. 2004 a darovací smlouvy ze dne 12. 10. 2004, dále vycházel z výpisů z účtu žalobkyně č.ú. [č. účtu], kdy byly připsány ve dnech 1. 11. 2004, 3. 11. 2004, 3. 11. 2004, 5. 11. 2004 a 9. 11. 2004 částky 160 000 Kč, 360 000 Kč, 80 000 Kč, 55 682 Kč a 300 000 Kč, jakož i z výpovědi svědkyň [jméno FO], [jméno FO] a [právnická osoba] Deif. Ostatně ani žalovaný (žalovaný v řízení sp. zn. [spisová značka]) netvrdil, že by na koupi a rekonstrukci nebyly tyto finanční prostředky použity, přičemž tomu nasvědčují též přehledy pohybu na účtu žalobkyně, z něhož byly částky na koupi zasílány, kde nebyly v době koupě (tedy v roce 2004 a 2005) žádné významnější zdroje příjmu s výjimkou mzdy ve výši cca 20 000 Kč a nájemného od dcery žalobkyně ve výši 3 500 Kč měsíčně. Bylo prokázáno, že finanční dar rodičů žalobkyně ve výši 1 040 000 Kč pocházel ze zisku z převodu členských práv v bytovém družstvu vážících se k užívání bytu v [adresa], které původně svědčily matce žalobkyně [adresa]. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně se před uzavřením manželství stala 1. 2. 2003 nájemkyní bytu č. [hodnota] v domě čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ulice, [adresa], když tuto nájemní smlouvu uzavřela po dohodnuté směně bytu s [jméno FO], za což zaplatila [jméno FO] částku 580 000 Kč. Bylo prokázáno, že žalobkyně zaplatila [právnická osoba] členský vklad ve výši 400 000 Kč, a to dne 31. 1. 2007. Na úhradu tohoto členského vkladu stejně jako na rekonstrukci bytu darovali žalobkyni finanční prostředky v celkové výši 550 000 Kč její rodiče, což prokazuje darovací smlouva ze dne 11. 12. 2006 ve spojení s výpovědí svědkyně [jméno FO], [jméno FO] a [právnická osoba] [Anonymizováno] a výpisem z účtu žalobkyně č.ú. [č. účtu] ze dne 13. 12. 2006. Soud má též za prokázané, že žalovaný neměl zájem tento byt nabýt, což potvrdily všechny tři svědkyně, které soud považuje za věrohodné, byť se jedná o dceru a kamarádky žalobkyně. Žalobkyně totiž tvrdila (a svědkyně potvrdily), že namísto příspěvku na zaplacení členského podílu v bytovém družstvu žalovaný uzavřel leasingovou smlouvu na vozidlo [Anonymizováno], což odpovídá též nespornému tvrzení účastníků, že v roce 2006 bylo toto vozidlo nabyto. Žalobkyně byla u ustavující schůze vedena jako členka [právnická osoba], přičemž hradila anuitu a splátky, což prokazují rozpisy k hlavní účetní knize tohoto bytového družstva za roky 2011 až 2017. Soud má dále za prokázané, a to svědeckou výpovědí svědkyně [jméno FO] a svědkyně [jméno FO], protokolem z účastnického výslechu žalobkyně při jednání konaném dne 12. 2. 2015 ve věci vedené u Okresního soudu [adresa] pod sp.zn. [spisová značka], že žalovaný zajišťoval realizaci rekonstrukčních prací na domě v [adresa], čemuž odpovídá též předložená projektová dokumentace a fotodokumentace; žalobkyně naproti tomu poskytla finanční prostředky na rekonstrukci, které minimálně z části pocházely z daru rodičů žalobkyně, čemuž odpovídá též text obou darovacích smluv ze dne 12. 10. 2004 a 27. 11. 2004. Dále má soud z výpisu z účtů žalobkyně za prokázané, že žalobkyně po dobu trvání manželství pobírala mzdu ve výši nejprve v rozmezí 15-20 000 Kč, později ke konci manželství v částce nad 30 000 Kč s výjimkou krátkého období, kdy pobírala dávky od úřadu práce, od roku 2007 pak na její účet bylo zasíláno nájemné ve výši cca 10 000 Kč za pronájem bytu [Anonymizováno], od února 2009 byl žalobkyni vyplácen částečný invalidní důchod a od listopadu 2012 pak dcera žalobkyně žalobkyni hradila nájemné ve výši cca 11 000 Kč měsíčně. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně hradila po dobu trvání manželství svým rodičům částku 10 000 Kč, kterou jim, jak potvrdily všechny tři slyšené svědkyně, vracela půjčku, kterou jí poskytli v době, kdy pro vážnou nemoc nemohla pracovat. Pokud jde o příjmy a výdělkové poměry žalovaného, má soud za prokázané, a to potvrzením města [adresa], že žalovaný jako uvolněný starosta pobíral odměnu, následně od roku 2003 podnikal, o čemž svědčí přehled vystavených faktur. Pokud jde o výdělky, bylo prokázáno, že na účet žalobkyně byly zaslány 2 částky pocházející z podnikatelské činnosti žalovaného, a to částka 55 682 Kč v roce 2004 a v roce 2011 (8. 6.) částka 36 400 Kč. Je tedy zřejmé, že čistý příjem žalovaného nebyl po dobu manželství nikterak velký, což ostatně potvrzují též daňová přiznání za roky 2008 a 2014, z nichž je patrné, že příjmy byly z velké části použity na podnikatelské výdaje, a tudíž čistý zisk se povětšinou pohyboval ročně v částce nižších desítek tisíc. Bylo prokázáno, že žalovaný v průběhu manželství musel splácet dlužné pojistné a penále 1x na zdravotní pojištění a 2x důchodové pojištění, přičemž se jednalo o částky řádově v nižších desítkách tisíc korun.

12. V bodě 68. odůvodnění rozsudku soud rozebírá, proč hodnotu členského podílu, pokud jde o družstevní byt, který připadl žalobkyni, je třeba v řízení vypořádat. Zde tedy soud odkazuje na rozsudky, které tento soud (Okresní soud [adresa]) již učinil ve věci [spisová značka] ve spojení s odvolacím soudem [spisová značka] a dále pak je to bod 76 a 77 je uvedeno: „Žalobkyně v řízení navrhla, aby při úvaze o výši podílu na vypořádání bylo zohledněno, že na nabytí nemovitých věcí v [adresa] a členského podílu v bytovém družstvu [Anonymizováno], použila své výlučné prostředky získané darem od svých rodičů, stejně tak i na rekonstrukci domu v [adresa]. Rovněž navrhla, aby bylo zohledněno, že pozemek v [Anonymizováno] byl uhrazen z jejího invalidního důchodu.

13. Dále v bodě 77. odůvodnění tohoto rozsudku konstatuje, že odklon od principu rovnosti podílu, tzv. disparita podílu, je však postupem, jenž musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi. Dále zde konstatuje, že Nejvyšší soud dovodil ve své judikatuře, že při úvaze soudu o nerovnosti, případně rovnosti podílu účastníků v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, není významné, čím vším některý z manželů přispěl na pořízení společného majetku ze svého odděleného majetku, neboť zohlednění použití výlučného majetku na majetek společný se realizuje nárokem na vypořádání této investice (vnosu).

14. V bodě 78. odůvodnění rozsudku soud konstatuje , že v rámci úvahy o disparitě nelze zohlednit tvrzení žalobkyně, že na nabytí jak členského podílu bytovém družstvu, tak nemovitých věcí v [adresa] a jejich rekonstrukci, byly použity jejich výlučné prostředky, které získala darem od rodičů, byť má za prokázané, že žalobkyni darovali rodiče finanční prostředky ve výši 1 040 000 Kč a 1 400 000 Kč (na úhradu kupní ceny a rekonstrukci nemovitých věcí v [adresa]), jakož i částku 580 000 Kč na úhradu členského vkladu na základě kterého se účastníci stali společnými členy bytového družstva. Soud je vázán rozhodnutími, , že jak nemovité věci v [adresa], tak členský podíl v bytovém družstvu, jsou součástí již zaniklého společného jmění účastníků. Opět konstatuje, že použití výlučných prostředků na pořízení věci věcí ve společném jmění manželů je třeba uplatnit jako vnosy. Jestliže uplatněny nebyly, nelze je zohlednit v úvaze o podílu manželů na vypořádání. Řízení o vypořádání společného jmění manželů je ovládáno zásadou dispoziční, kdy je na účastnících, aby svými návrhy učinili předmětem vypořádání jednotlivé majetkové hodnoty, včetně investic atd. …Následně poté, co žalobkyně podmíněně navrhla, aby tyto prostředky byly vypořádány jako vnosy, soud vyzval žalobkyni, aby upřesnila, k čemu tedy tyto návrhy směřují. Žalobkyně ve svém podání ze dne 15. 9. 2018 na č.l. 148 jednoznačně uvedla, že těmito tvrzeními domáhá se toho, aby byla uplatněna disparita podílů v její prospěch. Soud nemůže jít nad návrhy účastníků a tedy vypořádat majetkové hodnoty, které se sice byly dokazováním zjištěny, avšak nebyly účastníky učiněny předmětem vypořádání. To platí i pro tvrzení žalobkyně ohledně prostředků, které investovala do nemovitých věcí v [adresa] po zániku manželství, neboť je neuplatnila jako položkou vypořádání, avšak namítala, že o tuto částku by měla být snížena hodnota nemovitých věcí v [adresa], respektive, že by mělo být vycházeno z ceny a stavu těchto nemovitých věcí ke dni zániku manželství; proto se soud ani nezabýval námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný.

15. Tedy soud v odůvodnění rozsudku zdůraznil, že použití výlučných prostředků na pořízení věcí v SJM je třeba uplatnit jako vnosy a takto uplatněny žalobkyní nebyly.

16. V bodě 81. odůvodnění rozsudku soud vysvětluje, že pokud jde o hledisko úvahy o disparitě, byla to žalobkyně, která se zasloužila o nabytí členského podílu v bytovém družstvu. A právě v bodě 82. odůvodnění rozsudku soud uvádí, že pokud jde o hodnotu členského podílu, je vypořádací podíl v poměru 60:40 ve prospěch žalobkyně.

17. Ohledně odůvodnění nákladového výroku, soud v bodě 85 odůvodnění rozsudku uvedl: Ve vztahu k nákladům řízení soud vyšel z poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. Předmětem řízení bylo učiněno celkem 13 položek, nicméně převážná část dokazování byla vedena k nemovitým věcem v [adresa], kde byl spor mezi účastníky ohledně hodnoty, stejně tak i k členskému podílu v [právnická osoba] a dále k tvrzení žalobkyně směřující k uplatnění disparity. Ohledně nejhodnotnější položky, tj. nemovitých věcí v [adresa] měl úspěch žalovaný, který tvrdil vyšší hodnotu, ohledně členského podílu v Bytovém družstvu pak žalobkyně, která tvrdila hodnotu v částce odpovídající tomu, jak byla zjištěna znaleckým zkoumáním; pokud jde o disparitu, soud v tomto žalobkyni vyhověl toliko částečně, neboť žalobkyně požadovala podstatně větší rozdíl v poměru podílů.

18. Soud tak dospěl k závěru, že úspěch žalobkyně je dán z 1/3 (členský podíl v bytovém družstvu a v menší části ohledně disparity), u žalovaného je pak dán úspěch ve výši 2/3 (nejhodnotnější položka – nemovité věci v [Anonymizováno] a větší část návrhu týkající se disparity).

19. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal soud žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu jedné třetiny (rozdíl mezi úspěchem žalovaného a úspěchem žalobkyně) ve výši 266 100,83 Kč. Ve vztahu k nákladům vyšel z poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení. Soud tak dospěl k závěru, že úspěch žalobkyně je dán z 1/3, u žalovaného je pak úspěch dán ve výši 2/3. Usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 25. 8. 2022, č.j. [spisová značka] byl výrok o výši nákladů změněn tak, že výše nákladů řízení činí 256 221 Kč. Účelně vynaložené náklady v řízení o vypořádání společného jmění manželů sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, zálohy na znalečné ve výši 13 000 Kč na znalecký posudek a dále k nim náleží odměna advokáta stanovená podle § 7 a § 8 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen „a. t.“) určená z tarifní hodnoty odpovídající jedné poloviny zjištěné hodnoty společného jmění manželů ve výši 4 784 317 Kč. Odměna advokáta za jeden úkon právní služby tedy činila 27 460 Kč. Zástupci žalovaného ([tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) učinili celkem 23 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. a k nim náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za úkon ve výši 6 900 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za 23 úkonů právní služby. Součástí nákladů žalovaného bylo dále cestovné advokáta k jednáním soudu prvního stupně a zpět v celkové výši 5 277,42 Kč a náhrada za promeškaný čas za cestu k těmto jednáním a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. po 100 Kč za každou z 36 půlhodin ve výši 3 600 Kč. K těmto částkám je třeba připočítat 21% daň z přidané hodnoty (DPH), avšak registrovaným plátcem DPH byl pouze původní zástupce žalovaného advokát [tituly před jménem] [jméno FO], ale nikoliv jeho nástupce advokát [tituly před jménem] [jméno FO]. Advokát [tituly před jménem] [jméno FO] učinil 18 úkonů, za které přísluší odměna ve výši 494 280 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 5 400 Kč, cestové ve výši 3 743,14 Kč a náhrada za ztrátu času ve výši 2 800 Kč a z toho 21 % DPH činí 106 307 Kč. Advokát [tituly před jménem] [jméno FO] učinil celkem 5 úkonů, za něž náleží odměna ve výši 137 300 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 1 500 Kč a cestovné ve výši 1 534,28 Kč a náhrada za ztrátu času ve výši 800 Kč. Celková výše nákladů řízení žalovaného tedy činila 768 664 Kč a z toho přiznaná jedna třetina představuje částku 256 221 Kč.

20. Výzvou k náhradě škody/Předžalobní výzvou ze dne 22. 9. 2022 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k uhrazení částky ve výši 256 221 Kč představující 1/3 nákladů řízení vedeného u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn [spisová značka]. Výzva k náhradě škody byla doručena do datové schránky žalovaného dne 22. 9. 2022. Žalovaný ve své reakci ze dne 26. 9. 2022, doručené do datové schránky žalobkyně dne 26. 9. 2022, uvádí, že nárok v žádném případě neuznává, a to ani z části, když uplatňovaný nárok je neoprávněný, nepodložený a věcně zcela nesprávný.

21. Po právní stránce lze věc posoudit takto: podle § 742 odst. 1 písm. c) o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se § 741, má každý z manželů právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek.

22. Protože § 149 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. obsahově odpovídá § 742 odst. 1 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017), lze pro postup při vypořádání vnosů použít postup stanovený dosavadní judikaturou k § 149 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. – viz např. rozsudek ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5441/2015, rozsudek ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3382/2012, usnesení ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4509/2011, nebo rozsudek ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 367/2013.

23. Pokud jde o postup při stanovení výše vypořádacích podílu účastníků při zohlednění vnosu z výlučného do společného majetku, tak již poměrech zákona č. 40/1964 Sb. se prosadil postup, podle kterého se vnos nahradí z majetku náležejícího do SJM, a to ve výši, která odpovídá poměru velikosti podílu, kterého se účastníku dostává – základem pro vypořádání vnosu byla tedy hodnota majetku, nikoli hodnota celého SJM.

24. Postup byl takový, že soud nejprve odečetl hodnotu vnosů od hodnoty majetku náležejícího do SJM a takto získanou částku vzal za základ pro vypořádání společného majetku; až po rozdělení společného majetku pak zohlednil společné dluhy /tak již bylo judikováno v rozsudku ze dne 28. 11. 1969, sp. zn. 8 Cz 36/69 (uveřejněném pod č. 57/1970 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – Rc 57/1970), nebo v rozsudku ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 (uveřejněném pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – Rc 103/2015), stejně tak i v dovolacího soudu rozsudku ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4072/2010, a v mnohých dalších rozhodnutích)/.

25. Proto není námitka žalovaného, že nebyla ohledně vypořádání vnosů konstantní judikatura , příhodná.

26. V souladu s touto ustálenou rozhodovací praxí je výpočet vypořádacího podílu, použitelný v zásadě i v poměrech občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., tedy nadále následující: Pro zohlednění vnosu je nutné nejprve určit výši celkového majetku (hodnot, věcí a aktiv – dále jen „výchozí částka“) tvořícího součást společného jmění manželů a výši vnosu, resp. vnosů. Od výchozí částky celkové hodnoty majetku v SJM je nutné odečíst jednotlivé vnosy účastníků. Takto zjištěná hodnota je určující pro základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků; při rovnosti podílů je to polovina uvedené částky. Jde o výchozí částku sníženou o všechny relevantní vnosy – takto je určen podíl každého z účastníků na „čistém“ majetku (tj. majetku po odečtení hodnoty vnosů). K podílu každého z účastníků je nutno přičíst výši jím provedeného vnosu (včetně poloviny částky, kterou některý z účastníků plnil z výlučných prostředků po zániku SJM na společný dluh). Součet obou takto zjištěných částek musí dát ve svém souhrnu celkovou hodnotu aktiv společného jmění manželů (tj. výchozí částku). Konkrétní vypořádací podíl se vypočítá tak, že se základní podíl, který na každého účastníka připadá, zvýšený o hodnotu jeho, porovná s hodnotou majetku, který je účastníkovi přikazován; je-li mu přikazován majetek o vyšší hodnotě, je třeba mu uložit povinnost vyrovnat takto určenou výši podílů v penězích, má-li dostat majetek o hodnotě nižší, než jaká na něj připadá, musí mu druhý účastník rozdíl doplatit.

27. Soud tak provedl výpočet vypořádacích podílů žalobkyně a jejího bývalého manžela, přičemž musel též nejprve respektovat, že podíly obou účastníků na společném jmění jsou stejné. Pro zohlednění vnosu bylo nutné určit výši celkového společného majetku manželů (hodnot, věcí a aktiv patřících do SJM), a výši vnosu, resp. vnosů (s přihlédnutím k amortizaci či valorizaci vnosů). V souzené věci byla celková suma aktiv – majetek v SJM byla 9,568 334 Kč; vnos žalobkyně tvoří částka 3,020 000 Kč, k vypořádání tak zůstala částka 6,540 634 Kč, při rovnosti podílů pro každého z manželů podíl rovná se 3,270 317 Kč. Při uplatnění principu jiného než rovného vypořádacího podílu ve prospěch žalobkyně (60: 40 pro žalobkyni) tak na žalobkyni připadá vypořádací podíl ve výši 3,924 380,40 Kč s připočtením jejího vnosu ve výši 6,944 380,40 Kč a na jejího bývalého manžela ve výši 2,623 953,60 Kč, přičemž bývalému manželovi žalobkyně připadly při vypořádání věci v hodnotě 386 790 Kč a žalobkyni věci v hodnotě 9,181 844 Kč. Žalobkyni při vypořádání připadly nemovité věci v [adresa] v hodnotě 6,200 000 Kč, členský podíl v [právnická osoba] (rozsudek Okresního soudu [adresa] ze dne 31. 1. 2018, č.j. [spisová značka]) v hodnotě 2,600 000 Kč, pohledávka na účtu ve výši 21 844 Kč a výnosy z pronájmu družstevního bytu v celkové výš 360 000 Kč; žalovanému při vypořádání připadlo vozidlo [Anonymizováno] v hodnotě 67 000 Kč, vozidlo [Anonymizováno] v hodnotě 10 000 Kč, fotoaparát [Anonymizováno] v hodnotě 1 000 Kč, počítač [jméno FO] v hodnotě 1 000 Kč a pozemek v [Anonymizováno] v hodnotě 307 790 Kč. Celková hodnota majetku tak činí 9,568 364 Kč, žalobkyně tak získala majetek v hodnotě 9,181 844 Kč, žalovaný v hodnotě 386 790 Kč. Vzhledem k tomu, že hlediskům vypořádání dle § 742 odst. 1 o. z. posoudil Okresní soud [adresa] tak, že odpovídá poměr podílů 60:40 ve prospěch žalobkyně, má žalobkyni dle těchto hledisek připadnout majetek v hodnotě 5,741 180,40 Kč, žalovanému pak 3,827 453,60 Kč. Protože žalovanému připadl majetek v hodnotě 386 790 Kč, uložil soud žalobkyni zaplatit žalovanému vypořádaní podíl ve výši 3,440 663,60 Kč (výrok V. rozsudku Okresního soudu [adresa] ze dne 5. 4. 2022, č.j. [spisová značka]), a to ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku, kterou shledal vzhledem k výši nároku přiměřenou.

28. Žalobkyně tak měla vyplatit manželovi na vyrovnání podílu částku ve výši 2, 237 163,60 Kč, nikoli částku ve výši 3, 440 663,60 Kč (jak rozhodl Okresní soud [adresa] ve výroku V. rozsudku č.j. [spisová značka]).

29. Ustanovení § 742 odst. 2 o. z. ve znění „Nedohodnou-li se bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se § 741, pak každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek „upravuje tzv. valorizaci vnosu a mezi účastníky panoval spor, zda soud je v řízení o vypořádání SJM povinen provést „automatickou valorizaci vnosu“, tedy zda je povinen i bez návrhu valorizaci provést. Řešení nastolené otázky se podává z obecnější judikatury dovolacího soudu, týkající se povahy řízení o vypořádání SJM. Již v poměrech bezpodílového spoluvlastnictví manželů Nejvyšší soud konstatoval, že i v řízení o jeho vypořádání, jakož i v řízení o vypořádání SJM, se uplatní zásady dispoziční i projednací (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008, a další judikaturu tam uvedenou). Z toho vyšel i v řadě dalších rozhodnutí, např. v rozsudku ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. [spisová značka]. Uvedený závěr se týká majetku navrženého k vypořádání včetně uplatnění vnosu (jak se podává např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. [spisová značka]), pokud však jde o způsob vypořádání společného majetku, soudu není navrženým způsobem vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

30. Z uplatnění zásady dispoziční je zřejmé, že je jen na tom (účastníkovi), kdo se domáhá vypořádání tzv. vnosu anebo i jeho valorizace, aby tento nárok v řízení uplatnil; soud nemá povinnost bez návrhu o vnosu či o jeho valorizaci rozhodovat.

31. Judikatura Ústavního soudu k náhradě nákladů řízení ve věcech majících povahu iudicia duplex nebyla vždy jednotná,/byla sjednocena až plénem Ústavního soudu: Pl.ÚS – st. 59/23-poznámka soudu/ , kdy Ústavní soud (viz např. ze dne 15. 7. 2009 sp. zn. III. ÚS 1637/09, ze dne 7. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 356/11, ze dne 25. 11. 2014 sp. zn. IV. ÚS 738/14, ze dne 14. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 2421/16, ze dne 13. 11. 2018 sp. zn. I. ÚS 2198/18, ze dne 27. 3. 2019 sp. zn. III. ÚS 697/18, ze dne 12. 11. 2019 sp. zn. III. ÚS 443/19 nebo ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. III. ÚS 4109/19), se přikláněl k rozhodovací praxi rozhodovací praxi obecných soudů založenou na zásadě úspěchu ve věci, která však dostatečně nezohledňovala zvláštní povahu řízení typu iudicia duplex.

32. Též Nejvyšší soud také nabádal obecné soudy k tomu, aby při hodnocení úspěchu ve věci vycházely z toho, k jaké sporné skutečnosti bylo směřováno dokazování a jak byl spor řešen v rozhodnutí (např. usnesení ze dne 30. 5. 2017 sp. zn. 22 Cdo 935/2017, ze dne 26. 7. 2017 sp. zn. 22 Cdo 2767/2017 aj.). Nejvyšší soud také dodal, že zda a nakolik byl účastník procesně úspěšný, závisí podle Nejvyššího soudu na úvaze soudu (viz usnesení ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 22 Cdo 2882/2016).

33. Nálezová judikatura Ústavního soudu se však nyní přiklání k principu, že v případě iudicia duplex (např. řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo o vypořádání spoluvlastnictví), jak nyní i vyslovil ve svém sjednocujícím Pl.ÚS –st 59/23, má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdežto rozhodnutí podle § 142 odst. 3 téhož zákona bude podmíněno zvláštními okolnostmi případu, zejména pak např. šikanózním výkonem práva či zneužitím práva (viz k tomu nález ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 572/19 (N 211/97 SbNU 260) a nález sp. zn. I. ÚS 262/20). Ovšem i v době vydání rozsudku soudu 1.stupně ústavní soud ve svém rozhodnutí IV. ÚS 2081/2021 vyslovil názor, že „ V řízeních o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je § 142 občanského soudního řádu třeba interpretovat tak, že (plný) úspěch a neúspěch procesních stran podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li obecný soud návrh na zrušení spoluvlastnictví; vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznávat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu.“ 34. Lze tak uzavřít, že Okresní soud pro [Anonymizováno] dne 5.4.2022 (den vyhlášení rozsudku) nevybočil při své úvaze o nákladech řízení založenou na zásadě úspěchu ve věci v souladu s judikaturou dovolacího soudu a s přihlédnutím k nejednotné nálezové judikatuře ústavního soudu.

35. Pokud by však žalobkyně požadovaly vnosy do masy SJM, pak by byla úspěšnější, nikoli z jedné třetiny, jak vyslovil Okresní soud [adresa], o tom, že úspěch žalobkyně je dán z 1/3 (členský podíl v bytovém družstvu a v menší části ohledně disparity), u žalovaného je pak dán úspěch ve výši 2/3 (nejhodnotnější položka – nemovité věci v [Anonymizováno] a větší část návrhu týkající se disparity), ale její podíl úspěchu by se poměrně rovnal podílu úspěchu žalovaného 36. Úspěch žalobkyně by byl dán již i tím, že kdyby uplatnila vnosy připadl by na žalobkyni vypořádací podíl s připočtením jejího vnosu ve výši 6, 944 380, 40 Kč a na jejího bývalého manžela ve výši 2, 623 953,60 Kč, a již z porovnání hodnoty podílů obou účastníků je zřejmé, že žalobkyně by byla v řízení vedeném u Okresního soudu [adresa] , sp. zn. [spisová značka] úspěšnější či minimálně ve vztahu k tvrzené hodnotě domu v [adresa] (zde měl úspěch žalovaný bývalý manžel tvrdící vyšší hodnotu), ohledně rozdílu v poměru podílů vyhověl soud žalobkyni částečně, ovšem její úspěch je plný ohledně členského podílu v BD a byla by i úspěšná s uplatněním vnosu).

37. Lze tak přisvědčit žalobkyni, že kdyby se v tomto řízení domáhala vypořádání tzv. vnosu anebo i jeho valorizace, tj. tento nárok v řízení uplatnila, byl by její poměr úspěchu zhruba stejný jako poměr úspěchu žalovaného a soud by nepřiznal žádnému z účastníků povinnost nahradit druhého náklady řízení.

38. Pro dovození odpovědnosti advokáta z titulu porušení jeho povinností stanovených v § 16 zákona o advokacii musí být kumulativně splněny tyto podmínky: výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody; přičemž advokát odpovídá za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie bez zřetele na zavinění (tedy z tzv. objektivní odpovědnosti) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001].

39. Na advokáta při posuzování jeho odpovědnosti z výkonu advokacie přitom nelze klást nepřiměřené požadavky. Za takový požadavek je považována situace, kdy je určitá otázka v právní teorii a praxi sporná a advokát by měl předjímat její budoucí vyřešení judikaturou vyšších soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2019, sp. zn. 25 Cdo 2038/2018).

40. V dané věci se však o takový případ nejedná.

41. Dovolací soud již v rozhodnutí ze dne 17. 5. 2002 judikoval, že pro úvahu o (ne)rovnosti podílů při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nelze považovat za relevantní, čím a v jaké výši každý z manželů přispěl na pořízení společného majetku ze svého odděleného majetku (22 Cdo 1821/2004). Zásadně tak oddělil uplatnění disparity od uplatnění nároku na vypořádání tzv. vnosu. Obdobně v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3395/2012 jehož právní věta zní: Vypořádání investice (vnosu) z výlučného majetku do majetku společného předpokládá v obecné rovině tvrzení, že výlučné finanční prostředky (či majetek) jednoho z manželů byly použity ve prospěch zákonného majetkového společenství a současně požadavek investujícího manžela, „aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek“ v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Je třeba zdůraznit, že pokud jde o odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie (viz § 24 zákona o advokacii), pak tato vychází z tzv. objektivní odpovědnosti, tedy odpovědnosti bez zřetele na zavinění, a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody, přičemž příčinná souvislost mezi pochybením při výkonu advokacie a vznikem škody je dána, pokud nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient v soudním řízení úspěšný – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2507/2005. Žalovaný měl a mohl uplatnit nárok na vypořádání vnosu do společného jmění manželů. Vzniklá škoda je v příčinné souvislosti s výkonem advokacie.

42. Též soud nemůže přisvědčit žalovanému, že Okresní soud pro [Anonymizováno] ve věci sp. zn. zn. [spisová značka] vydal nezákonné rozhodnutí. Ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk stanoví: „Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán 43. Pojem „nezákonné rozhodnutí“, od nějž je vznik škody odvozován, není v zákoně č. 82/1998 Sb. blíže definován. Aby bylo možno rozhodnutí státního orgánu považovat za nezákonné, je třeba v zásadě splnit dvě podmínky: rozhodnutí musí být pravomocné (případně vykonatelné bez ohledu na právní moc) a rozhodnutí musí být zrušeno nebo změněno příslušným orgánem pro nezákonnost.

44. Podmínka pravomocného rozhodnutí vychází z premisy, že do okamžiku nabytí právní moci má účastník řízení možnost bránit se odpovídajícími procesními prostředky a v rámci instančního přezkumu dosáhnout změny či zrušení rozhodnutí, které je pro něj nepříznivé. S právní mocí je rovněž spjata vykonatelnost rozhodnutí, neboť výkonem rozhodnutí může dojít ke vzniku škody.

45. Podmínka zrušení či změny rozhodnutí pro nezákonnost v sobě zahrnuje dva dílčí aspekty: zrušení či změnu rozhodnutí a nezákonnost původního rozhodnutí. Podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost odpovídá principu presumpce správnosti rozhodnutí, podle nějž soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení, nýbrž je zrušujícím nebo měnícím rozhodnutím vázán ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř., a nemůže zákonnost rozhodnutí posuzovat ani jako otázku předběžnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 40/2005 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2778/2010). Přezkum zákonnosti rozhodnutí je možný pouze v rámci instančního přezkumu odvolacím či dovolacím soudem a za podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu Ústavním soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 4030). V původním řízení by proto mělo být vysloveno, z jakých důvodů se rozhodnutí zrušuje či mění, nebo by taková skutečnost ze zrušovacího rozhodnutí měla alespoň jasně vyplývat.

46. Druhou dílčí podmínkou založení odpovědnosti státu podle § 8 odst. 1 OdpŠk je, že rozhodnutí bylo zrušeno či změněno pro nezákonnost.

47. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

48. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

49. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle odst. 2 nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

50. Též soud nemůže přijmout námitku žalovaného, že si škodu (spolu)zavinila žalobkyně tím, že proti výroku I. rozsudku Okresního soudu [adresa], č.j. [spisová značka] nepodala odvolání.

51. K tomu soud na okraj uvádí, že sám žalovaný zaslal žalobkyni e mail, v němž jí v podstatě od podání odvolání odrazoval, nicméně soud má za to, že by žalobkyně i tak s případným včas podaným odvoláním do výroků II. až V. rozsudku nebyla úspěšná.

52. Ve věcech, v nichž je odvolací řízení ovládáno zásadou neúplné apelace, platí, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou způsobilým odvolacím důvodem jen v případech uvedených v § 205a odst. 1 o.s.ř., že jiní účastníci než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v § 205a o.s.ř. nebo tehdy, neplatí-li pro odvolatele omezení odvolacích důvodů podle § 205a odst. 1 o.s.ř. (§ 211a o. s. ř.), že při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky uplatněny v rozporu s § 205a nebo § 211a o.s.ř. (§ 213 odst. 5 o.s.ř.), a že k přípustným novým skutečnostem a důkazům smí odvolací soud přihlédnout, jen když byly uplatněny (§ 212a odst. 3 o. s. ř.). Pro závěr, zda skutečnosti, které byly uplatněny v odvolání, jsou "nové", je rozhodné posouzení, zda byly účastníkem řízení uplatněny před soudem prvního stupně nebo zda v průběhu tohoto řízení jinak vyšly najevo. Jestliže příslušné skutečnosti byly účastníkem řízení uvedeny (ať již z vlastní iniciativy nebo po poučení soudem) nebo jestliže jinak vyšly najevo, pak z hlediska ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř. byly uplatněny před soudem prvního stupně.

53. Žalobkyně tak po poučení (viz bod č. 78 odůvodnění rozsudku Okresního soudu [adresa], č.j. [spisová značka]) jednoznačně uvedla, že se tvrzením o jí vložených prostředcích ze svého výlučného vlastnictví do nemovitostí a investic do domu po zániku manželství domáhá uplatnění disparity podílů v její prospěch, přes to, že byla soudem opakovaně poučena a byla jí též poučením předestřena možnost tyto nároky uplatnit jako vnosy.

54. Jestliže by tedy žalobkyně coby odvolatelka v odvolání uvedla, že požaduje vypořádání tzv. vnosů (v reakci na odůvodnění napadeného rozsudku), žádala by tak, aby se odvolací soud ohledně takových tvrzení či skutečností, které v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebyly tvrzeny nebo jinak nevyšly najevo vypořádal, pak by uplatnila nové skutečnosti a odvolací soud by rozhodnutí prvostupňového soudu ve výrocích II. až V. (zřejmě) jako správné potvrdil.

55. Lze tak uzavřít, že náhradový výrok VI. rozsudku Okresního soudu [adresa], č.j. [spisová značka] byl pouze změněn tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 256 221 Kč, neboť prvostupňový soud nesprávně uložil žalobkyni platit i náhradu za odvedenou DPH právního zástupce žalovaného, ač tento plátcem DPH nebyl, jinak byl (co do základu) potvrzen.

56. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 129 456 Kč.

58. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 812 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 256 221 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a dále dle § 11 odst. 2,f) a.t. ve výši jedné poloviny (vyhlášení rozsudku ve výši 4 670 Kč , a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 101 070 Kč ve výši 21 224,70 Kč.

Poučení