30 C 209/2024 - 67

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka A]., IČO [IČO účastníka A] sídlem [Adresa účastníka A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka B]., IČO [IČO účastníka B] sídlem [Adresa účastníka B] pro zaplacení 96 727 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 96 727 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 96 727 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit prvé žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit druhé žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce žalobou požadoval, aby soud uložil žalovaným rukou společnou a nerozdílnou povinnost zaplatit mu částku 96 727 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 18.6.2024 do zaplacení, a též , aby soud žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení .

2. Žalobce v žalobě tvrdí, že utrpěl na svém zdraví škodu úrazem dne 13.12.2022 v 19:50 hodin, který nastal v důsledku uklouznutí na namrzlém chodníku přiléhající k budově [právnická osoba] v [adresa]. K uklouznutí došlo na rohu s ulicí [Anonymizováno]. Přesně [adresa], když žalobce šel ze směru od [adresa] směrem na poštu. Chodník nebyl schůdný . Vytvořená ledová plocha byla zcela neslučitelná s bezpečnou chůzi žalobce, byť i se zvýšenou opatrností. Tato ledová plocha nebyla nijak označená a v šeru zimního podvečera nebyla na chodníku zrakem rozeznatelná. zvýšenou pozorností až do místa úrazu, kde se na chodníku nacházela zledovatělá námraza. V tomto místě byl chodník zledovatělý a jeho povrch nebyl ošetřený žádným posypovým materiálem. Chodník byl zcela neschůdný. Žalobce dále v žalobě tvrdí, že prvá žalovaná je vlastníkem nemovitosti – pozemku, na kterém žalobce utrpěl škodu na zdraví úrazem , proto žalobce uplatňuje nárok proti vlastníkovi nemovité věci, pozemkové parcely č. parc. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa], kterým je prvá žalovaná [Anonymizováno] [adresa].. Inkriminované místo se nachází přímo pod jednotkami klimatizace, které jsou instalované na fasádě budovy [adresa]. Žalobce tvrdí, že klimatizační jednotky patří vlastnicky do majetku [právnická osoba]. (dále jen „[Anonymizováno]“). Podle veřejného rejstříku je budova č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] zapsaná na LV [Anonymizováno] ve vlastnictví [Anonymizováno]. Právo hospodařit s majetkem státu je pak zapsáno pro [Anonymizováno]. Žalobce dále vyjadřuje přesvědčení o tom, že klimatizační jednotky jsou původcem vody, která v podobě kondenzátu odtekla z těchto klimatizačních jednotek. Následně voda dopadla na chodník, kde se s ohledem na klimatické podmínky dne 13.12.2022 ve večerních hodinách změnila skupenství a vytvořila ledovou plochu. V podobě ledu se voda stala součástí chodníku, resp. nemovité věci. Poté, co žalobce pravou nohou vstoupil na toto inkriminované místo, uklouzl a v důsledku svého pádu utrpěl zlomeninu vnějšího kotníku levé nohy. K uklouznutí došlo přesto, že žalobce měl zimní šněrovací obuv, opatřenou protiskluzovou podrážkou. V důsledku úrazu byl žalobce ochromen natolik, že sám nebyl schopen postavit se na nohy. Při uklouznutí a následném pádu si žalobce kotník tzv. přisedl. Dva náhodní kolemjdoucí pomohli žalobci vstát a s jejich oporou se pomocí jen zdravé nohy dostal do budovy pošty. V budově pošty ztratil žalobce v důsledku bolesti a rozvoje šoku vědomí. Zaměstnanci pošty přivolali rychlou záchrannou službu, kterou byl žalobce převezen k ošetření do Ústřední vojenské nemocnice v Praze 6. Zde byla žalobci diagnostikována zlomenina vnějšího kotníku, zavřená, levé hlezno. Zlomenina byla fixována sádrou dne 13.12.2022. Následujícího dne 14. 12. 2022 ošetřující lékař telefonicky potvrdil žalobci nezbytnost chirurgického zákroku a stanovil termín operace na den 16.12.2022 s následnou hospitalizací do 19.12.2022. Zprávy lékařů o úkonech právě uvedených jsou součástí znaleckého posudku, který je přiložen.

3. Žalobce požádal Český hydrometeorologický ústav o sdělení zaznamenané teploty v [adresa], dne 13.12.2022 a následně v ranních hodinách dne 14.12.2022. Český hydrometeorologický ústav vyúčtoval poplatek 940,- Kč za poskytnutí vyžádaných dat a po jeho zaplacení doručil požadované informace a svým přípisem ze dne 5.3.2024, podle zprávy v inkriminované oblasti se dne 13.12.2022 v průběhu celého dne pohybovala teplota v rozmezí -12°C až -3°C a dne 14.12.2022 byla v ranních hodinách teplota -12°C . Dále ústav uvedl, že na místech neovlivněných lidskou činností ležela sněhová pokrývka o výšce 2 až 5 cm. Po celou uvedenou dobu se v obou uvedených dnech na některých místech, vlivem teploty a provozu na komunikacích, tvořili zmrazky. Žalobce uvádí, že také chodník, kde utrpěl úraz je ve smyslu zákona komunikací, na které probíhá provoz. Obzvláště před budovou pošty se dá tento provoz chodců označit za frekventovaný.

4. Ráno dne 14.12.2022 se manželka poškozeného paní [jméno FO] dostavila na místo úrazu, které nafotila. Přiložené fotografie zachycují místo úrazu prakticky ve stejném stavu, v jakém se chodník nacházel předcházející den. Z fotografií je možné zjistit že chodník byl namrzlý a nebyl ošetřen žádným posypovým materiálem. Chodník tedy nebyl v den a v hodinu úrazu (ani den následující) nijak ošetřen proti námraze a nebyl udržován tak, aby byl schůdný. Ani nebyl označen jako neschůdný. Žalobce se pohyboval po chodníku v zimním období s náležitou opatrností, vybaven zimnímu času odpovídající obuví. Leč nemohl předpokládat, že chodník bude ve stavu, který neumožňuje jeho použití k chůzi. Respektive chodník ani nebyl označen jako neschůdný. Žalobce tak své spoluzavinění odmítá, právě s poukazem na jeho náležitou výbavu.

5. Žalobce po ukončení rekonvalescence požádal o vyčíslení škody na zdraví cestou [jméno FO], znalce zapsaného v seznamu znalců vedeném Ministerstvem spravedlnosti pro odbor zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví. Znalecký posudek ze dne 25.4.2023 je zapsán v evidenci posudků pod pořadovým číslem [Anonymizováno] a žalobce jej navrhuje provést k důkazu o výši škody na zdraví v podobě bolestného.

6. Znalec vyčíslil výši bolestného dle metodiky Nejvyššího soudu České republiky celkem na částku 87.787, - Kč. Znalečné bylo vyúčtováno fakturou č. [hodnota] ze dne 25.4.2023 na částku 8.000, - Kč, kterou žalobce navrhuje provést k důkazu společně s citovaným znaleckým posudkem.

7. Žalobce je toho názoru, že žalovanou jako vlastníka chodníku podle zákona o pozemních komunikacích stíhá povinnost udržovat chodník bez závad, tedy ve schůdném stavu a porušil povinnost v občanském zákoníku počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na zdraví jiného, resp. žalobce.

8. Žalobce cestou svého právního zástupce přípisem ze dne 27.5.2024 (doručeno via DS 27.5.2024) informoval předžalobní výzvou žalovanou o svém nároku a požádal o zaplacení částky sestávající z: bolestného ve výši 87.787, - Kč , znalečného ve výši 8.000, - Kč, jako náklad účelně vynaložený a obdobně klimatických informací od ČHMÚ ve výši 940, - Kč, celkem 96.727, - Kč.

9. Žalovaná žádosti o dobrovolné plnění ve výzvou stanovené lhůtě nevyhověla (doručeno 27.5.2024, lhůta uplynula marně dnem 17.6.2024) a dnem následujícím po dni ve kterém lhůta uplynula) je v prodlení se splněním své povinnosti zaplatit žalovanou částku.Žalobce požaduje, aby soud rozhodl také o závislé povinnosti žalované zaplatit příslušenství žalované peněžité pohledávky v podobě a výši „zákonného úroku z prodlení“, a to od 18.6.2024 do zaplacení.

10. Žalovaná obec činí nesporným, že je vlastníkem místní komunikace nacházející se na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa] („chodník“). Žalovaná obec považuje za sporné, zda se žalobcem tvrzený vznik škody stal způsobem, v místě a čase tak, jak jej popsal v žalobě. Předmětnou pozemní (místní) komunikaci – chodník – [Anonymizováno], spravuje na základě smluvního vztahu společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] („Správce“). Žalovaná v návaznosti na uvedené tvrdí, že vůči ní nelze úspěšně uplatňovat nárok na náhradu škody dle § 27 odst. 3 ZPK. Pokud by se totiž jednalo o závadu ve schůdnosti, § 27 odst. 6 ZPK jasně stanovuje subjekt povinný k náhradě škody, a tím by byl Správce.

11. Podle § 26 odst. 5 ZPK: „Povětrnostními situacemi a jejich důsledky, které mohou podstatně zhoršit nebo přerušit sjízdnost, jsou vánice a intenzivní dlouhodobé sněžení, vznik souvislé námrazy, mlhy, oblevy, mrznoucí déšť, vichřice, povodně a přívalové vody a jiné obdobné povětrnostní situace a jejich důsledky.“ Teprve tehdy, pokud by bylo Správcem uznáno, že šlo o závadu ve schůdnosti či v soudním řízení by bylo prokázáno, že šlo o závadu ve schůdnosti, aniž by byl prokázán liberační důvod dle § 27 odst. 3 ZPK3, a že právě Správce (z důvodu výkonu správy dle § 27 odst. 6 ZPK) je primárně odpovědným subjektem, resp. subjektem povinným k náhradě škody, pak by to zakládalo ručitelský závazek vlastníka = žalovaného. Poškozený (zde žalobce) nemá právo volby. Smysl a účel tohoto ustanovení je jiný než ručení dle obecného předpisu – občanského zákoníku. To ve stručnosti znamená, že pasivně věcně legitimovaný k náhradě případné škody, jejíž příčinou (by) byla závada ve schůdnosti, je Správce a žalovaný „jen“ ručí za splnění (uznané či prokázané) povinnosti Správce k náhradě škody. Pokud by Správce prokázanou škodu zapříčiněnou závadou ve schůdnosti neuhradil, tak až tehdy by žalovaný nesl zákonné důsledky z titulu svého zákonného ručení za Správce.

12. Inkriminované místo se nachází pouze pod jednou klimatizační jednotkou, avšak ani pod touto jednou klimatizační jednotkou se nenachází přímo. Na této straně nemovitosti (budovy) druhé žalované ČP jsou nainstalovány celkem čtyři klimatizační jednotky. Je nepravděpodobné, že by jedna ze čtyř klimatizačních jednotek vykazovala odlišné provozní vlastnosti než ostatní. Závadný stav nestal způsobem tak, jak jej popisuje žalobce, důvody pro uvedené rozvíjí v následujících bodech: Pokud by tedy voda za krátké časové období a v takovémto značném rozsahu skutečně vytékala z (jedné) klimatizační jednotky, bylo by to jistě snadno rozpoznatelné, protože by se na klimatizační jednotce jistě vytvořila ledová plocha minimálně ve formě rampouchů. Přesto fotografie žalobce vyobrazují klimatizační jednotku bez jakýchkoliv známek výtoku kondenzované vody. Klimatizace jsou na budově umístěny vysoko, nikoliv přímo nad místem, kde se ledová plocha nachází. Ledová plocha se navíc nachází velmi blízko stěny nemovitosti, proto pokud by voda opravdu pocházela z klimatizačních jednotek, měla by stékat podél stěny, a proto by byly viditelné stopy na fasádě budovy. Voda z klimatizací obvykle odkapává průběžně, naproti tomu zamrzlá plocha zjevně vypadá, že vznikla najednou. Na fotografiích nejsou vidět žádné odvodní trubky směřující z klimatizací. Je tedy pravděpodobné, že kondenzát je odváděn jiným způsobem (např. do vnitřního kanalizačního systému), což by vylučovalo jeho odkapávání na předmětný chodník. Klimatizace se běžně využívají hlavně v létě. Je nepravděpodobné, že by byly využívány k chlazení v zimních měsících. Nadto klimatizace obvykle produkují kondenzát během chlazení, nikoli během vytápění. Pokud jsou tyto jednotky využívány pouze k chlazení a nacházíme se v zimním období, je produkce kondenzátu nepravděpodobná. Lze tak dovodit, že v době pádu pravděpodobně klimatizační jednotky ani nebyly v provozu. V souvislosti s uvedeným lze shrnout, že není pravděpodobné, aby voda, která zamrzla na předmětném chodníku, měla původ v klimatizačních jednotkách.

13. Žalobce skutečně spěchal v čase 19:50 navštívit provozovnu [právnická osoba]. na adrese [adresa], která zavírala v 20:00 téhož dne, za účelem odeslání listovních poštovních zásilek. Za tímto účelem zvolil nejkratší možno cestu a lze očekávat, že musel značně pospíchat. Rovněž žalobce uvádí pravděpodobnou hlavní příčinu pádu žalobce, a to fakt, že ledová plocha nebyla v šeru zimního podvečera na chodníku zrakem rozeznatelná. Žalovaná 1. k uvedenému připomíná, že pádu by v takovém případě bylo možné předejít už jen v případě, že by žalobce užil přilehlou bezpečnější a osvětlenou cestu. Přičemž je zde bez významu, že šlo o cestu o něco delší, než je cesta, kterou nakonec využil. Nelze se dovolávat povinnosti žalovaných k náhradě škody, pokud si za svůj pád spojený s újmou může žalobce sám. Žalobce nebyl dostatečně obezřetný, nepřizpůsobil svou chůzi okolním podmínkám, stavu chodníku, resp. důsledkům povětrnostní situace na něm, pospíchal a nezvolil bezpečnější cestu. Pokud žalobce tvrdí, že Správce nezanedbal své povinnosti a že škodná situace nemohla vzniknout jeho činností, pak z toho a minori ad maius vyplývá, že totéž platí i pro žalovanou 1, která, jakožto vlastník pozemku, zajistil řádné plnění povinností právě prostřednictvím Správce. Žalovaná 1 žádnou zákonnou povinnost neporušila . Není-li protiprávního jednání (v podobě porušení povinnosti), je tím vyloučena možná úvaha o jakékoli příčinné souvislosti s tvrzeným škodlivým následkem v podobě žalobcem tvrzené újmy. Není vlastníkem klimatizačních jednotek, tj. věcí, která měla dle žalobce hlavní přičinění ve vzniklé újmě, není ani osobou, která nad klimatizačními jednotkami měla mít dohled; nemohla dát svým jednáním podnět k náhodě; neporušila žádné své povinnosti, a to ani povinnosti prevence, když zajistil řádné plnění povinností prostřednictví Správce. To znamená, že v předmětné věci by pasivně věcně legitimovaný subjekt k náhradě škody, pokud by taková vůbec připadala v úvahu, byl pouze a jedině žalovaná 2.Tvrzení, že voda na chodníku zmrzla, stala se v podobě ledu součástí chodníku jako nemovité věci, je upraveno speciálním ustanovením, a to § 26 odst. 7 ZPK , žalobce však učinil nesporným, že se nejedná o závadu ve schůdnosti.

14. K námitce neexistence pasivní věcné legitimace žalované obce replikuje žalobce, že z fotografií zajištěných jeho manželkou následujícího rána se podává, že ledová plocha se po mrazivé noci na inkriminovaném místě ještě vyskytovala. Pokud by tato žalovaná nestrpěla, že voda z klimatizace budovy [právnická osoba] svévolně odtékala na její chodník, nebyla by vznikla na inkriminovaném místě ledová plocha, která se jako důsledek objektivních klimatických podmínek stala příčinou škodní události a újmy na zdraví žalobce. Zanedbání na straně prvé žalované jako vlastníka chodníku spočívá právě v onom strpění, resp. připuštění, aby ČP , s.p. jako třetí osoba, vypouštěla odpadní vodu ze svého zařízení na jeho nemovitou věc a svou neopatrností tak i ČP vytvořila na věci žalovaného ledovou plochu. Nedbalostí obou byl vytvořen stav (byť dočasný), kdy ledová plocha na chodníku jako nemovité věci způsobila škodu sama od sebe. Žalobce je toho názoru, že ve světle shora uvedených judikaturních závěrů stran příčinné souvislosti – škodná situace nebyla způsobena vadnou činností, nebo nedostatečnou činností – TSK jako správce žalovaného. Zkrátka proto, že jeho ne/činnost nebyla přímou příčinnou vzniku škody. Proto nemůže obstát námitka žalovaného „o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného“ ve sporu s odkazem na právní úpravu závady ve schůdnosti komunikací.

15. Současně druhá žalovaná nepostupovala jako provozovatel klimatizace správně, pokud nelikvidovala odpadní vodu kanalizací a nechala ji ze svého zařízení odtékat na chodník. Je to totiž ona , kdo má přímou vládu nad tím, zda voda z jeho klimatizačních jednotek (jako odpad) bude odtékat do kanalizace nebo na chodník žalovaného. Tím, že voda na chodníku zmrzla, stala se v podobě ledu součástí chodníku jako nemovité věci – která způsobila škodu sama od sebe ve smyslu § 2937 NOZ. Žalobce má zato, že nemovitá věc, resp. chodník na kterém jeho vlastník dopustil v důsledku námrazy kondenzátu vznik ledové plochy, je hlavní příčinou vzniku jeho škody na zdraví.

16. Mezi účastníky bylo sporné tvrzení žalobce, že utrpěl na svém zdraví škodu úrazem dne 13.12.2022 v 19:50 hodin, který nastal v důsledku uklouznutí na namrzlém chodníku přiléhajícího k budově [právnická osoba] v [adresa] a že k uklouznutí došlo na rohu s ulicí [adresa], když žalobce šel ze směru od [adresa] směrem na poštu, dokonce i tvrzení žalobce, že byl obut do zimní kotníkové obuvi s protiskluzovou podrážkou. Nesporná je mezi účastníky „pouze “ existence dvou klimatizačních jednotek na fasádě budovy druhé žalované nad předmětnou místní komunikací , ovšem druhá žalovaná činí sporným, že z nich dne 13.12.2022 na komunikaci odkapávala voda, příp., že by taková skutečnost byla způsobilý vytvořit na chodníku zmrazek.

17. Soud provedl dokazování těmito listinnými důkazy : výpis z KN částečný parcely č. parc. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] , fotografie místa ze dne 14.12.2022 , výpis z veřejného rejstříku č.p. [Anonymizováno] k.ú. [adresa] na LV [Anonymizováno] , z www. [Anonymizováno]- otevírací doby pobočky druhé žalované [adresa], fotografie zimní obuvi žalobce , znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno] včetně faktury č. [hodnota] , přípis ČHMÚ ze dne 5.3.2024 včetně faktury č. [hodnota] , fotografie pořízenou z mapového portálu Google Maps, s grafickým vyznačením ledové plochy, fotografie předložené žalobcem , předžalobní výzva advokáta žalobce [Jméno advokáta A] ze dne 27.5.2024 s doručenkou , z nichž soud zjistil , že vlastníkem pozemkové parcely č. parc. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] je žalovaná obec [adresa]. Místní komunikace přiléhá k budově č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] zapsané na LV [Anonymizováno] jako vlastnictví [Anonymizováno]. Právo hospodařit s tímto majetkem státu má druhá žalovaná [právnická osoba]. Jedná se o chodník na rohu [adresa] a [Anonymizováno], na níž dle fotografiích žalobce byly místy zmrazky, jeden z nich se nacházel při zdi budovy pod klimatizační jednotkou. Na fasádě budovy pobočky druhé žalované nad posuzovanou komunikací jsou dvě venkovní jednotky klimatizace. Dne 13.12.2022 se v průběhu celého dne pohybovala teplota v rozmezí -12°C až -3°C a následujícího dne 14.12.2022 byla v ranních hodinách teplota -12°C . Na místech neovlivněných lidskou činností ležela sněhová pokrývka o výšce 2 až 5 cm. Po celou uvedenou dobu se v obou uvedených dnech na některých místech, vlivem teploty a provozu na komunikacích, tvořily zmrazky.

18. Žalobce požádal Český hydrometeorologický ústav o sdělení zaznamenané teploty v [adresa], dne 13.12.2022 a následně v ranních hodinách dne 14.12.2022. Český hydrometeorologický ústav vyúčtoval poplatek 940 Kč za poskytnutí vyžádaných dat a po jeho zaplacení doručil požadované informace a svým přípisem ze dne 5.3.2024.

19. Podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno], znalce zapsaného v seznamu znalců vedeném Ministerstvem spravedlnosti pro odbor zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, ze dne 25.4.2023 lze bolest žalobce vyčíslit podle metodiky Nejvyššího soudu České republiky celkem na částku 87 787 - Kč. Znalečné bylo vyúčtováno fakturou č. [hodnota] ze dne 25.4.2023 na částku 8 000 Kč. Žalobce dne 13.12.2022 utrpěl zlomeninu hlezna vlevo a operačně mu byla provedena osteosyntéza a dne 19.12.2022 byl žalobce propuštěn do domácí péče a předán praktickému lékaři s klidovým režimem s pomocí chůze o berlích.

20. Žalobce vypověděl, že pracuje jako živnostník a po skončení pracovní činnosti chodí každý den na poštu do pobočky v [Anonymizováno] ulici , tak se stalo i dne 13.12.2022, kdy přibližně kolem 19.50 hodin vyšel z domu na adrese [právnická osoba] , měl sebou přes bundu tašku se zásilkami, které chtěl na poště odeslat, měl na sobě zimní kotníkovou obuv s protiskluzovou podrážkou, šel normálním tempem, nikomu se nevyhýbal, s nikým se nesrazil, po zhruba 3 metry širokém chodníku, kde se mu stal úraz, šel sám , již byla tma, chodník byl osvětlen spíše nedostatečně, okna v budově pošty byla osvícená, krátce před tím sněžilo, ale chodník byl suchý a na rohu nečekaně uklouzl po zmrazku, nemohl se zvednout , protože nešlo na jednu nohu došlápnout, kolemjdoucí mu pomohli do budovy pošty, tam byli nějací zákazníci, zaměstnankyně pošty, byla tam jedna nebo dvě, zavolala RZ , která ho odvezla do nemocnice, před tím bolestí omdlel.Zásilky mu někdo na poště odeslal. Trasu, kterou šel, zná dobře, chodí po ní velmi často , všiml si v létě, že z klimatizace na chodník odkapávala voda.

21. Soud tak vzal za prokázané, že dne 13.12.2022 se v průběhu celého dne pohybovala teplota v rozmezí -12°C až -3°C a následujícího dne 14.12.2022 byla v ranních hodinách teplota -12°C . Na místech neovlivněných lidskou činností ležela sněhová pokrývka o výšce 2 až 5 cm. Po celou uvedenou dobu se v obou uvedených dnech na některých místech, vlivem teploty a provozu na komunikacích, tvořily zmrazky.

22. Dne 13.12.2022 v rozmezí 19:50 až 19:55 hodin v důsledku uklouznutí na namrzlém chodníku přiléhajícího k budově [právnická osoba] v [adresa], na rohu s ulicí [Anonymizováno] , když žalobce byl obut do zimní kotníkové obuvi s protiskluzovou podrážkou, po té, kdy šel ze směru od ulice [Anonymizováno] směrem k budově pošty , žalobce utrpěl bolestivou zlomeninu hlezna vlevo , operačně mu byla provedena osteosyntéza a dne 19.12.2022 byl žalobce propuštěn do domácí péče a předán praktickému lékaři s klidovým režimem s pomocí chůze o berlích. Vlastníkem pozemkové parcely č. parc. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] je žalovaná obec [adresa]. Místní komunikace přiléhá k budově č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] zapsané na LV [Anonymizováno] ve vlastnictví [Anonymizováno]. Právo hospodařit s tímto majetkem státu má druhá žalovaná [právnická osoba]. Podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno] lze bolest žalobce vyčíslit podle metodiky Nejvyššího soudu České republiky celkem na částku 87 787 Kč. Znalečné bylo žalobci vyúčtováno fakturou č. [hodnota] ze dne 25.4.2023 na částku 8 000 Kč . Český hydrometeorologický ústav též vyúčtoval žalobci vyúčtoval poplatek 940 Kč za poskytnutí vyžádaných dat a po jeho zaplacení doručil požadované informace a svým přípisem ze dne 5.3.2024. Na fasádě budovy druhé žalované nad předmětnou místní komunikací jsou dvě klimatizační jednotky.

23. Žalobce neprokázal tvrzení, že se jeho úraz stal přímo na místě , kde podle fotografií byl zmrazek přilehlý ke zdi budovy a pod jednou ze dvou klimatizačních jednotek , že zmrazek byl vytvořen v důsledku odkapávání vody z této jednotky .Vzhledem k velmi bolestivému zranění žalobce a k nemožnosti samostatné chůze po pádu a zlomenině kotníku soud uvěřil žalobci, že jeho pád musel být na označené komunikaci, byť žalobce neprokázal konkrétní místo pádu na ní.

24. Z fotografií žalobce, byť žalovaní zpochybnili datum jejich pořízení , je též zjistitelné, že chodník byl suchý , místy pokryt zmrazky a byl jinak schůdný.

25. Soud věří žalobci, že měl vhodnou zimní obuv pro pohyb v městském terénu.

26. Takto zjištěný skutkový stav je způsobilý, aby soud věc posoudil po právní stránce. Proto soud zamítl další navrhované důkazy žalobce a druhé žalované, jejich provádění by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

27. Podle § 2 910 o. z. platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

28. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. platí, že vlastník místní komunikace je povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy, přičemž výkon správy může vlastník zajišťovat prostřednictvím správce, jímž je právnická osoba zřízená nebo založená vlastníkem dálnice, silnice nebo místní komunikace za podmínky, že je vůči ní vlastník po celou dobu výkonu správy ovládající osobou.

29. Podle § 12 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb. pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikací též přilehlé chodníky.

30. Podle § 26 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. jsou v zastavěném území místní komunikace schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

31. Podle § 26 odst. 5 zákona č. 13/1997 Sb. jsou přitom povětrnostními situacemi a jejich důsledky, které mohou podstatně zhoršit nebo přerušit sjízdnost, jsou vánice a intenzivní dlouhodobé sněžení, vznik souvislé námrazy, mlhy, oblevy, mrznoucí déšť, vichřice, povodně a přívalové vody a jiné obdobné povětrnostní situace a jejich důsledky.

32. Podle § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb. se závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

33. Podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. je vlastník místní komunikace nebo chodníku povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

34. Podle § 27 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb. je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. Správce pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody.

35. Podle § 27 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb. prováděcí předpis blíže vymezí rozsah, způsob a časové lhůty pro odstraňování závad ve sjízdnosti dálnice, silnice a místní komunikace. Obec stanoví nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic.

36. Soud při posuzování nároku žalobce vycházel z již ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NS“), která případnou odpovědnost vlastníka, či správce, místní komunikace posuzuje jednak z hlediska (objektivní) odpovědnosti za závady ve schůdnosti podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. a jednak z hlediska případné (subjektivní) odpovědnosti vlastníka, či správce, místní komunikace za porušení zákonné povinnosti podle § 2 910 o. z..

37. V souvislosti s odpovědností za závady ve schůdnosti podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. soud posuzoval, zda se na předmětném chodníku v místě, kde upadl žalobce , nacházela závada ve schůdnosti ve smyslu § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., přičemž dospěl k závěru, že nikoliv a to dokonce, i pokud by žalobce prokázal, že upadl na jím konkrétně označeném úseku této komunikace.

38. K tomu soud odkazuje na hojně citované shrnutí obsažené v usnesení NS ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 548/2020, se kterým se ztotožňuje a v jehož intencích soud posuzoval i projednávanou věc:„ Úprava obsažená v silničním zákoně zakládá zpřísněnou odpovědnost vlastníka komunikace za újmu, která vznikne uživateli (v projednávaném případě chodci) v důsledku zvláštní nekvality komunikace, která je definována pojmem závada ve schůdnosti. Popsaná odpovědnost však není absolutní, neboť zákon stanoví liberační důvody (§ 27 odst. 2 a 3 silničního zákona), při jejichž prokázání v soudním sporu se vlastník komunikace může odpovědnosti zprostit. Dále je významné, že bez ohledu na možnou liberaci není povaha této přísné odpovědnosti bezbřehá, neboť není založena na jakékoliv nekvalitě komunikace, nýbrž je spojena jen s určitou zvláště kvalifikovanou okolností, kterou zákonodárce považuje za únosnou i z hlediska ekonomiky a technickoorganizační udržitelnosti celého silničního systému. Touto okolností je výskyt tzv. závady ve schůdnosti, kterou silniční zákon definuje v § 26 odst. 2 (moje pozn. myšleno asi odst. 7) (obdobně srov. definici závady ve sjízdnosti v § 26 odst. 6 silničního zákona).

39. Negativním vymezením pak silniční zákon ohraničuje dosah této odpovědnosti tak, že uživatelé dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací (§ 27 odst. 1 silničního zákona).

40. Jestliže uživatel komunikace nemá nárok na náhradu škody způsobené tímto dosti širokým okruhem okolností, protože právě jim je povinen přizpůsobit svůj pohyb, pak logicky závadou ve schůdnosti může být jen takový úsek (místo) komunikace, které se svou nekvalitou vymyká obecnému stavu natolik, že jej uživatel není schopen rozlišit a upravit způsob chůze tomuto nenadálému nebezpečí. Není přitom vyloučeno, že závada ve schůdnosti se může vyskytnout i v úseku špatného stavebního stavu komunikace, jestliže (ne) kvalitu vozovky či chodníku natolik výrazně překračuje, že ji uživatel nemůže rozpoznat ani při pohybu uzpůsobeném zhoršenému stavu komunikace (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 134/2014. Jinými slovy závadou, s níž jedině se pojí objektivní odpovědnost vlastníka komunikace, je výrazně kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu komunikace, které je pro svou povahu umístění pro uživatele nenadálé, tj. nepředvídatelné ve smyslu § 26 odst. 1 a 2 silničního zákona“ 41. Jak vyplývá z výše uvedeného shrnutí, aby se jednalo o závadu ve schůdnosti, za jejíž existenci by žalovaní objektivně odpovídali, muselo by se jednat o závadu pro žalobce nenadálou a nepředvídatelnou.

42. Z provedeného dokazování vyplynulo, že daného dne byla situace na všech chodnících v oblasti okolo místa pádu žalobce obdobná, tzn. vzhledem k dlouhotrvajícímu mrazu byly všechny chodníky v okolí namrzlé . Existence náledí přitom byla pro žalobce předvídatelná, a to nejenom s ohledem na stálost počasí ve dnech předcházejících pádu žalobce , ale rovněž s ohledem na skutečnost, že v den pádu žalobce se žalobce pohyboval již při zhoršené viditelnosti danou časem , tedy ve tmě a těsně před koncem zavírací doby pobočky [Anonymizováno] a.s., kterou hodlal před jejím uzavřením navštívit.

43. Míra předvídavosti coby definiční znak „závady ve schůdnosti“ je pak odvozena právě od celkového stavu komunikace, který je každý chodec povinen vyhodnotit, jak mu ukládá posledně uvedené ustanovení. Požadavek, aby s obvyklou mírou pozornosti zvážil, v jakém stavu se přibližně nachází úsek komunikace, kam hodlá vstoupit, tak nemůže být pro chodce nijak nepřiměřený, nečekaný či překvapivý. 44. „Závadou ve schůdnosti“ (u vozidel sjízdnosti) je pak pouze místo, které se celkovému stavu komunikace a okolním poměrům vymyká svou sníženou kvalitou, v čemž je právě ona nepředvídatelnost pro chodce, který jinak volí způsob chůze přizpůsobený obecně panujícím podmínkám.

45. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR zákon o pozemních komunikacích při stanovení podmínek vzniku odpovědnosti vlastníků pozemních komunikací za závady ve schůdnosti zohledňuje pouze tzv. nepředpokládatelné závady, při jejichž posuzování je třeba vycházet z objektivního kritéria přizpůsobení chování chodce stavu komunikace (rozsudek sp. zn. 25 Cdo 1304/2006). V Rc 140/2011 přijal a odůvodnil závěr, podle něhož závadou ve schůdnosti ve smyslu § 26 odst. 7 PozKom se rozumí v podstatě nepředvídatelná změna ve schůdnosti komunikace, způsobená vnějšími vlivy, a to změna natolik významná, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže její výskyt předpokládat a účinně na ni reagovat. Tento výklad je v rozhodovací praxi NS ČR bez výjimky ustálen (srov. např. rozsudky sp. zn. 25 Cdo 1535/2011, sp. zn. 25 Cdo 2758/2011 nebo sp. zn. 25 Cdo 3886/2014). Absence závady ve schůdnosti ve smyslu ZPK byla pro předvídatelnost vzniklé závady deklarována typicky v případech chodců zraněných při pádu na chodnících pokrytých souvislou vrstvou námrazy nebo sněhu, nebo např. při pádu chodce na sice ojedinělé, avšak při vynaložení obvyklé opatrnosti rozpoznatelné zledovatělé části chodníku, jíž bylo možno se vyhnout (rozhodnutí NS ČR sp.zn. 25 Cdo 3701/2009). Co do posouzení vztahu právní úpravy odpovědnosti obsažené v ZPK a obecné úpravy náhrady majetkové a nemajetkové újmy obsažené v současném občanském zákoníku, vychází většina rozhodnutí NS z toho, že ZPK, upravující odpovědnost vlastníka komunikace za škodu, je ve vztahu k občanskému zákoníku speciálním předpisem. To neznamená, že by v případech, kdy není dána objektivní odpovědnost vlastníka komunikace za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti podle ZPK, byla automaticky vyloučena jeho případná obecná odpovědnost podle občanského zákoníku (rozsudek NS ČR sp.zn. 25Cdo 684/2012, 25Cdo 3597/2013). Bude nastupovat tam, kde chybí předpoklady vzniku objektivní odpovědnosti podle ZPK. Z hlediska znaku protiprávnosti bude jeho předmětem především posouzení řádného plnění povinnosti vlastníka udržovat komunikaci ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob, která mu plyne obecně již z titulu jeho vlastnictví. Na zákonné úrovni bude porušení povinností při péči o stav komunikace možno v konkrétních souvislostech hodnotit jako porušení povinnosti např. porušení stanovených pravidel pro zimní ošetřování chodníků, jsou-li obsažena v normativním aktu. Ze závěru, že odpovědnost podle ZPK má objektivní charakter, neplyne, že by vlastník komunikace odpovídal za veškerou újmu způsobenou chodcům závadami ve schůdnosti komunikací. I v těchto případech totiž ZPK vlastníku komunikace umožňuje zprostit se vzniklé odpovědnosti tím, že prokáže naplnění některého z liberačních důvodů popsaných v § 27 odst. 3 ZPK. Míra předvídavosti coby definiční znak„ závady ve schůdnosti“ je odvozena právě od celkového stavu komunikace, který je každý chodec povinen vyhodnotit. Požadavek, aby s obvyklou mírou pozornosti zvážil, v jakém stavu se přibližně nachází úsek komunikace, kam hodlá vstoupit, tak nemůže být pro chodce nijak nepřiměřený, nečekaný či překvapivý.

46. Pokud byl v místě pádu viditelný zmrazek , nepředstavuje tento stav komunikace znaky závady ve schůdnosti ve smyslu § 36 odst. 7 ZPK a nezakládá objektivní odpovědnost žalované obce a pošty ve smyslu § 27 odst. 3 ZPK. Za dané situace bylo tedy namístě posoudit, zda žalované neodpovídají za vzniklou újmu podle obecné úpravy v občanském zákoníku, zejména zda ve smyslu § 2910 občanského zákoníku neporušily povinnost řádné péče o stav chodníku (místní komunikace) tak, aby umožňoval bezpečný pohyb chodců.

47. Jestliže po několika dnech při teplotách kolem bodu mrazu byly ulice města spolu s chodníkem namrzlé , aniž by byly pokryty sněhem či souvislým náledím , přičemž v místě pádu (žalobcem označeném) byl viditelný zmrazek, nepředstavuje tento stav komunikací znaky závady ve schůdnosti, jak je vymezena ustanovením § 26 odst. 7 silničního zákona, a nezakládá objektivní odpovědnost prvé žalované (bez ohledu na nedostatek její věcné legitimace v tomto sporu) ve smyslu ustanovení § 27 odst. 3 téhož zákona.

48. Soud má tedy za to, že v případě takto prostorově ohraničeného náledí na chodníku, na kterém žalobce upadl, se nejednalo o nahodilou, resp. nepředvídatelnou, překážku ve schůdnosti chodníku, kterou by bylo možné kvalifikovat jako závadu ve schůdnosti chodníku ve smyslu zákona. Soud proto ze všech těchto důvodů měl za to, že žalované nejsou za případnou újmu vzniklou žalobkyni v důsledku jejího pádu odpovědny podle § 27 odst. 3 ve spojení s § 27 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb.. takovou nahodilou překážku se však nejednalo ani ve vztahu k celému tomuto úseku komunikace (chodníku ), který byl z větší části povrchu suchý , schůdný , jedná se totiž o širokou komunikaci a to i ve smyslu dvousměrného pohybu chodců , a na níž se jednotlivé zmrazky dají pohodlně obejít.

49. Soud se dále zabýval tím, zda přestože žalované nejsou odpovědni za případnou újmu vzniklou žalobce i v důsledku jeho pádu podle zákona č. 13/1997 Sb., nejsou odpovědni za případnou újmu vzniklou žalobkyni v důsledku jejího pádu v důsledku porušení jejich zákonné povinnosti podle § 2 910 o. z., která je na odpovědnosti podle zákona č. 13/1997 Sb. nezávislá.

50. Zákonnou povinností správce komunikace (jež není účastníkem tohoto řízení) přitom bylo v souladu s § 9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. především vykonávat správu místní komunikace zahrnující její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy, a obecně i udržovat komunikaci ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob, která jim plyne již z obecné prevenční povinnosti, čímž se rozumí stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob s rozumem průměrného člověka a schopností jej užívat s běžnou péčí a opatrností (srov. § 4 odst. 1 o. z.) přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu komunikace a povětrnostním situacím a jejich důsledkům (srov. § 26 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb.).

51. Soud se tedy zabýval tím, zda žalované nezanedbaly povinnou údržbu chodníku, na kterém žalobce upadl , a v této souvislosti zvažoval i to , zda se žalobce choval dostatečně opatrně tak, aby svému úrazu předešel, a to i s ohledem na ustanovení § 2 918 o. z. upravující spoluúčast poškozeného. Jak již soud vyložil, žalované takovou zákonnou povinnost neměly.

52. Ve vztahu k druhé žalované soud podotýká, že žalobce neprokazuje, že prostorově ohraničený zmrazek na komunikaci vznikl odkapáváním vody z klimatizační jednotky na fasádě jejího domu , má za to, že je irelevantní zkoumat, z jaké příčiny na komunikaci zmrazek žalobcem prezentovaného rozměru vznikl (zda tam někdo vylil tekutinu, zda vytekla voda z okapu apod.). Relevantní by takové zjišťování bylo, pokud by zmrazek , co do šíře chodníku, zasahoval do prostoru tak, že by bylo obtížné se mu bezpečně vyhnout, což není posuzovaný případ ( k tomu ještě dále).

53. Za situace, kdy již od samého počátku cesty bylo zřejmé, že v důsledku počasí a již snížené viditelnosti je chůze obtížná, mohl se žalobce rozhodnout se na cestu se nevydávat. Je však nutné zdůraznit, že nejde o jakékoliv omezování svobody žalobce volně se pohybovat mimo domov, nicméně jde o běžnou opatrnost za situace, kdy je takový pohyb s ohledem na sníženou viditelnost rizikovější než za denního světla . Soud též přitakává žalovaným , že při obezřetnosti a zákonem ukládané preventivní opatrnosti se žalobce mohl jakémukoli zmrazku na posuzovaném chodníku vyhnout.

54. Soud nezpochybňuje jistě velmi traumatický zážitek žalobce , avšak na základě provedeného dokazování má za to, že za újmu na zdraví, která byla žalobci způsobena , neodpovídá ani jedna ze žalovaných. Jak se malý ostrůvek ledu na komunikaci „dostal“ není relevantní , zda tak bylo z vytékající kanalizační jednotky umístěné na budově druhé žalované nebo jiným způsobem: např. na chodník někdo vylil tekutinu , výsledek je stejný jako při náhodně vytvořeném zmrazku na jinak udržovaném chodníku. Dokonce, i kdyby žalobce své tvrzení prokázal, za situace , kdy byloí možno tento zmrazek obejit a vyhnout se mu, nebyl by se svým nárokem úspěšný.

55. Po zhodnocení všech výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že prvá žalovaná není pasivně věcně legitimována , není správcem předmětné komunikace , druhá žalovaná nemohla porušit svou zákonnou povinnost udržovat chodník ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob, neboť není vlastníkem této komunikace. V řízeních o náhradě škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti ve smyslu ustanovení § 27 zákona o pozemních komunikacích, je jako žalovaný pasivně legitimován správce (§ 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích). Vlastník pozemní komunikace pak ze zákona ručí za splnění povinnosti k náhradě škody. Pokud správce nenahradí na základě písemné výzvy poškozeného v přiměřené lhůtě tvrzenou škodu, může si poškozený v zásadě vybrat, zda bude žalovat správce pozemní komunikace či jejího vlastníka, popř. oba. Pokud žalobce neprokázal, že uklouzl na konkrétním zmrazku u zdi budovy druhé žalované a že tento byl vytvořen z odkapávající klimatizační jednotky na budově , potom ani nemohla prvá žalovaná porušit jakoukoli povinnost podle obecných ustanovení občanského zákoníku.

56. Soud s odkazem na výše uvedené rozhodl tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu v celém rozsahu zamítl, a to aniž by se zabýval podrobně zabýval výší vzniklé újmy žalobce v důsledku pádu, když dospěl k závěru, že za případnou újmu nejsou žalovaní odpovědní, a žalobě již jen z tohoto důvodu nemohlo být co do základu vyhověno .

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaných , kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobci , která byl v řízení zcela neúspěšný.

58. K nákladům prvé žalované budiž zopakováno, že v případě statutárních měst se podle ustálené judikatury zásadně presumuje, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopna kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musela vyhledávat právní pomoc advokátů, jejichž náklady pak nelze mít za účelně vynaložené, není-li v řízení prokázán opak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2596/2015, nebo nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, uveřejněný pod číslem 232/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 800 Kč představující 450 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

59. Takový závěr lze vztáhnout i na státní podnik [právnická osoba] , tato však k zastupování v řízení pověřila svého zaměstnance a stejně tak postupovala i vedlejší účastnice obou žalovaných. Tyto náklady sestávají u každé z nich z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 450 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Poučení