30 C 217/2024 - 50

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o uznání restitučního nároku, takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že jsou žalobci a) a b) oprávněnými osobami a mají restituční nárok ke kolonizačnímu rolnickému nedílu v katastrálním území [adresa] o výměře 13,3085 ha a 9,7357 ha a ke kolonizačnímu rolnickému nedílu v katastrálním území [adresa] o výměře 21,8672 ha, se zamítá.

II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 163 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám [Jméno advokáta B], advokáta se sídlem v [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobci podali dne 18.9.2024 ke zdejšímu soudu žalobu, ve které se domáhali, že jsou oprávněnými osobami a mají restituční nárok ke kolonizačnímu rolnickému nedílu v k.ú. [adresa] o výměře 13,3085 ha a 9,7357 ha a kolonizačnímu rolnickému nedílu v k.ú. [adresa] o výměře 21,8672 ha. Svoji žalobu odůvodnili tím, že Manželé [Jméno žalobce B], nar. [datum], zemř. [datum], a [jméno FO], roz. [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum], měli (jako jednoho ze tří) syna [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum]. [jméno FO] se oženil dne [datum] s [jméno FO], roz. [jméno FO], nar. [datum], již zemřelou. [jméno FO] a [jméno FO] se narodili žalobkyně a) dne [Datum narození žalobce A] žalobce b) dne [Datum narození žalobce B]. Děti rodičů uvedených výše nedědili ze závěti, proto jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ZoP“), děti a manžel všichni rovným dílem. Žalobci tvrdili, že jsou jednak oprávněnými osobami dle § 4 odst. 2 písm. c) ZoP jako děti svého otce, pana [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum], neboť pan [jméno FO] obdržel přídělovou listinou č. j. [hodnota] ze dne [datum] kolonizační rolnický nedíl (č. [hodnota]) v k. ú. [adresa], o výměře 13,3085 a 9,7357 ha, u něhož nebyl důsledně proveden knihovní zápis (intabulace) v jeho prospěch. V roce 1951 majetek pana [jméno FO], tehdy bytem [adresa], připadl státu rozhodnutím Okresního národního výboru v [název] ze dne [datum] (patrně o propadnutí jmění pachatele dle § 21 odst. 1 zákona č. 88/1950 Sb., trestní zákona správního) v návaznosti na (trestně-správní) nález Okresního národního výboru v [název] ze dne [datum], č. [hodnota] pro přestupek dle § 39 zákona č. 88/1950 Sb., trestního zákona správního, a jmenovanému byl dokonce uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.

2. Žalobci rovněž tvrdili, že jsou oprávněnými osobami dle § 4 odst. 2 písm. c) ZoP jako děti svého otce pana [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum], neboť rodiče jejich otce [jméno FO], manželé [Jméno žalobce B], nar. [datum], zemř. [datum], a [jméno FO], roz. [jméno FO], nar. [datum], již zemřelou, obdrželi přídělovou listinou č. j. [hodnota] ze dne [datum] kolonizační rolnický nedíl v k. ú. [adresa], o výměře 21,8672 ha. Tento nedíl později zdědil jejich syn, pan [jméno FO] (resp. byl nedíl přidělen jemu), a ani u něho nebyl důsledně proveden knihovní zápis (intabulace) v jeho prospěch. V roce 1951 majetek pana [jméno FO] připadl státu rozhodnutím Okresního národního výboru v [název] ze dne [datum] (patrně o propadnutí jmění pachatele dle § 21 odst. 1 zákona č. 88/1950 Sb., trestní zákona správního) v návaznosti na (trestně-správní) nález Okresního národního výboru v [název] ze dne [datum], č. [hodnota] pro přestupek dle § 39 zákona č. 88/1950 Sb., trestního zákona správního, a jmenovanému byl dokonce uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.

3. Žalobci, jako oprávněné osoby, uplatnily svůj restituční nárok u žalované, resp. její organizační složky, podáním ze dne 19. 8. 2024. Žalovaná žalobcům sdělila podáním ze dne 23. 8. 2024, že vůči žalobkyni a) již dříve rozhodla o neuznání nároku a tím bylo řízení ukončeno a dále že žalobce b) své restituční nároky neuplatnil v zákonem stanovených lhůtách. Žalovaný tedy neuznal nárok žalobců.

4. Žalobci se domnívali, že z hlediska právního posouzení se nárok žalobců odvíjí od ustanovení § 4 odst. 1, 2 písm. c) ZoP, podle něhož oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1; zemřela-li tato osoba, pak oprávněnou osobou jsou děti a manžel této osoby, všichni rovným dílem. Dále se nárok žalobců odvíjí od ustanovení § 4b ZoP, podle něhož domnělá oprávněná osoba, kterou [název] úřad po dni 1. července 2012 odkáže podle § 4a odst. 5 s jejím nárokem na soud, může tento nárok uplatnit u soudu ve lhůtě do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděla, že je se svým nárokem odkázána na soud. Dále se nárok žalobců odvíjí od ustanovení § 6 odst. 1 písm. n), případně r) ZoP, podle něhož oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku vyvlastnění bez vyplacení náhrady, případně postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. K plynutí času žalobci zdůrazňují, že „je třeba mít na zřeteli nejasnosti, které provázely uplatňování těchto nároků a způsob jejich vypořádání, jakož i to, že právní vztahy vzniklé podle restitučních předpisů nejsou obvyklými a ustálenými právními vztahy, známými z klasických forem občanského práva hmotného; vypořádání nároků z nich plynoucích se realizovalo nesnadno a v dlouhých časových termínech“(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.9.2022, 28 Cdo 2413/2022). Dále že „v poměrech restitučních věcí je nutno zabývat se i tou otázkou, zda vznesením námitky promlčení práva vyplývajícího z restitučního předpisu uplatněného povinnou osobou nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy” (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2786/2000); a konečně že „neodpovídalo by principům spravedlnosti zatěžovat v restitučním řízení oprávněnou osobu důkazním břemenem spočívajícím v precizním doložení celého řetězu přechodů vlastnického práva, na jehož konci bylo převzetí věci státem. Nepřesvědčivost či neúplnost zápisů v pozemkové knize nemůže být k tíži osob oprávněných v restituci“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.02.2001, sp. zn. 28 Cdo 1752/2000).

5. Žalovaný k věci uvedl, že žalobou vznesený nárok ani z části neuznává a považuje ho za neopodstatněný. Uvedl, že mají-li být žalobci a) a b) oprávněnými osobami dle ust. § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění pozdějších předpisů, jakožto děti pana [jméno FO], zemř. [datum], neboť rodiče pana [jméno FO], tj. manželé [Jméno žalobce B], zemř. [datum] a paní [jméno FO], již zemřeli., měli obdržet přídělovou listinou č.j. [hodnota] ze dne 1. listopadu 1926 kolonizační rolnický nedíl (č. [hodnota]) v k.ú. [adresa], o výměře 13,3085 ha a 9,7357 ha, a dále kolonizační rolnický nedíl v k.ú. [adresa], o výměře 21,8672 ha. Žalobci současně konstatují, že zápis vlastnictví právních předchůdců žalobců nebyl do evidence nemovitostí zapsán. Obsah žaloby je pak z převážné části shodný s přípisem žalobců ze dne 19. srpna 2024, který žalobci zaslali žalovanému a jímž se žalobci domáhali toho, aby žalovaný uznal jejich restituční nároky, které ale vlastně v žádosti ani nijak blíže nespecifikovali. Žalobci pouze uvádějí, že jsou potomky osob, jimž měly být přiděleny rolnické nedíly. Žalobci však tuto skutečnost, resp. rozhodnutí o přídělu netvrdí ani nedokládají, když jimi předložené listiny jsou toliko listinami vztahujícími se k řešení úhrad spojených s danými nedíly, avšak nikoli samotné rozhodnutí o přidělení nedílu. V této souvislosti je pak rozhodné, proč nedošlo k zápisu vlastnického práva do dané evidence nemovitostí, a zdali tedy skutečně právním předchůdcům žalobců svědčilo žalobci tvrzené vlastnické právo k rolnickým nedílům. Dle žalovaného žalobci takovou skutečnost dosud neprokázali. Z protokolu o převzetí a předání nedílů ze dne [datum], který žalobci společně s žalobou předložili, se podává, že nedíly jsou osobám v něm uvedeným svěřovány do správy a užívání. Na další listině označené shora jako strana „-4-“ s podpisy vícera osob (č.l. 6 verte spisu), která ale textově na uvedený protokol nenavazuje, je v prvním odstavci konstatováno, že „… do správy a užívání a přejde na ně vlastnictví doručením rozhodnutí o přídělu.“ Je otázkou, součástí jaké listiny má uvedená strana být. Současně, i pokud by se mělo hypoteticky jednat o listinu vztahující se k žalobci uváděným přídělům, nelze odhlédnout od toho, že účinnost přechodu vlastnického práva byla dle textu na této straně „-4-“ vázána na doručení rozhodnutí o přídělu. Takovou skutečnost však žalobci netvrdí, o to méně prokazují. Žalobci dále zcela zjevně pomíjejí skutečnosti, o nichž je žalovaný vyrozuměl již přípisem ze dne 28. srpna 2024, a které žalobci sveřepě přehlížejí a nijak je nezohledňují. Žalovaný namítl, že žalobce b) svůj restituční nárok v zákonné lhůtě u žalovaného vůbec neuplatnil. Jeho nárok tedy tímto zanikl. Žalobce a) pak tuto skutečnost v žalobě nijak nesporuje a neuvádí ani tvrzení ani důkazy, které by svědčily o opaku. Jestliže žalobce b) svůj nárok u žalované vůbec neuplatnil, natož ve lhůtě pro to vymezené, nemůže se nyní domáhat u Soudu žalobou toho, aby Soud rozhodl o jeho restitučním nároku. Žalobce b) tedy nesvědčí věcná legitimace. V případě žalobkyně a) byla žalovaným výše uvedeným přípisem vyrozuměna, že svůj restituční nárok již uplatnila a bylo o něm žalovaným rozhodnuto dne [datum], č.j. [hodnota], které následně potvrdilo jako odvolací orgán i Ministerstvo zemědělství ČR rozhodnutím ze dne [datum], sp.zn. [hodnota], tak, že tento nárok žalobkyně a) nebyl uznán. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Žalobkyně a) napadla uvedené rozhodnutí ve smyslu poučení žalované u soudu, a to žalobou podanou u soudu, jež byla vedena pod sp.zn. 8 C 864/96. Žalobkyně a) však tuto žalobu ještě před prvním jednání ve věci vzala zpět a řízení o ní tak bylo usnesením soudu ze dne 16. října 2002, č.j. 8 C 864/96-23, zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 8. listopadu 2002. Žalovaný pro pořádek doplnil, že již ve věci vedené u soudu pod sp.zn. 8 C 864/96 soud usnesením ze dne 27. srpna 2002, č.j. 8 C 864/96-17, vyzýval žalobkyni a), aby označila důkazy k prokázání vlastnictví právních předchůdců žalobkyně a) „nemovitostí a pozemků manželi [jméno FO] před 2. světovou válkou a tyto listiny soudu předložil.“ Zjevně ani v tomto původním řízení nebyl nárok žalobkyně a) dostatečně prokázán. Žalobkyně a) však takovými listinami nedisponovala, což soudu ve věci sp.zn. 8 C 864/96 před jednáním ve věci samé sdělila. Žalovaný vznesl námitku promlčení, neboť od rozhodnutí žalovaného ze dne [datum], č.j. [hodnota], které následně potvrdilo jako odvolací orgán i Ministerstvo zemědělství ČR rozhodnutím ze dne [datum], sp.zn. [hodnota], jímž nebyl uznán restituční nárok žalobkyně a), uplynulo téměř 29 let. Žalovaný v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. října 2000, sp.zn. 15 Ca 346/2000, ve ze kterého se podává, že „Nárok domnělé oprávněné osoby dle § 4a odst. 5 zák. č. 229/1991 Sb. je majetkový nárok; s ohledem na chybějící ustanovení o jeho promlčení nebo prekluzi v uvedeném zákoně nutno vyjít z předpokladu, že tento nárok podléhá promlčení podle obecných ustanovení občanského zákoníku, a že se tedy uplatní tříletá promlčecí doba podle § 101 obč. zák.“. Shodně též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2006, sp.zn. 28 Cdo 2893/2005.

6. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že prarodiče žalobců [Jméno žalobce B] nar. [datum] a [jméno FO], rozená [rodné přijmení], nar. [datum] zemřeli dne [datum] dědeček a dne [datum] babička, jejich syn [jméno FO], nar. [datum], otec žalobců, zemřel dne [datum].

7. Protokolem [právnická osoba] v Praze neboli tzv. hromadnou přídělovou listinou ze dne [datum] soud zjistil, že dědečkovi a otci žalobců a) a b) byl protokolárně předán do správy a užívání nedíl z velkostatku [adresa].

8. Nedatovaným zápisem [právnická osoba] v Praze soud zjistil, že otci žalobců a) a b) byl určen kolonizační nedíl č [hodnota]. v kat. území [adresa].

9. Nedatovaným zápisem [právnická osoba] v Praze soud zjistil, že [jméno FO] a [jméno FO] byl určen kolonizační nedíl č [hodnota]. v kat. území [adresa].

10. Rejstříkem přídělů ze dne [datum], kdy současně byla provedena revize přídělových cen ke dni [datum] soud zjistil, že prarodičům žalobců a) a b) byl přidělen nedíl o výměře 21ha7684 za úhrnnou cenu 121 023 Kč.

11. Oznámením o upravené přídělové ceně rolnického nedílu ze dne [datum] vydaného [právnická osoba] v Praze soud zjistil, že výměra pozemků činila úhrnem 23ha 0494 za cenu 111 160 Kč.

12. Z dotazníku doručovanému Místnímu národnímu výboru ve [název], pošta [adresa] Ministerstvem zemědělství za účelem likvidace pohledávek fondů I. pozemkové reformy ze dne [datum] bylo k osobě [jméno FO] zjištěno, že usedlost jmenovaného propadá ve prospěch státu pro neplnění veškerých kontingentů, v mase a pro nechování vepřů, s tím, že jmenovaný se nezapojil do lidově demokratického zřízení. Dále soud zjistil, že hospodářství musel opustit v roce 1939 a v roce 1945 se opět vrátil.

13. Z odvolání [jméno FO] proti trestnímu nálezu ze dne [datum] podaného Okresnímu národnímu výboru v [název] soud zjistil, že žalovaný byl potrestán propadnutím veškerého majetku a rovněž trestem odnětí svobody na jeden rok, který měl být vykonán v táboře nucených prací, včetně uveřejnění trestního nálezu na náklady jmenovaného.

14. Z nedatovaného dopisu ministerstva zemědělství určeného [jméno FO] soud zjistil, že na přidělených nemovitostech váznou pohledávky pozemnoreformních fondů/nedoplatky přídělové ceny s úroky, anuity a úroky z povolených úvěrů v dlužném zůstatku splatném ve výši 120 823 Kčs.

15. Z nedatovaného dopisu ministerstva zemědělství určeného [jméno FO] a [jméno FO] soud zjistil, že na přidělených nemovitostech váznou pohledávky pozemnoreformních fondů/nedoplatky přídělové ceny s úroky, anuity a úroky z povolených úvěrů v dlužném zůstatku splatném ve výši 227 202 Kčs.

16. Z úředního záznamu sepsaného na Ministerstvu zemědělství v Praze dne [datum] soud zjistil, že se dostavil [jméno FO] nabyvatel rolnického nedílu ve [adresa] a předložil upomínací dopisy, které jsou adresovány jednak jemu, jednak pozůstalosti po [jméno FO] a [jméno FO]. Sdělil, že obhospodařuje oba nedíly. Hospodaří pouze sám se svou manželkou, které se v měsíci květnu narodilo dítě. Prohlásil, že v záložně má asi 19-20 000 Kč, které potřebuje na provoz hospodářství a různé platby, jako daně požární a národní pojištění, které jsou ihned splatné. Dále na výživu novorozeněte, na lékařskou péči o něj, prádlo apod, neboť je zcela na rodičích závislé. Po zaplacení těchto věcí nezbude mu z uvedeného vkladu pro sebe vůbec ničeho. Prohlásil, že je ochoten na úhradu nedoplatku u fondu pozemkové reformy poukázat splátku ve staré měně, a to cca 20-30 000 Kčs.

17. Ze zprávy knihovního oddělení Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum] soud zjistil, že oddělení sděluje Státnímu notářství v Chomutově, že zemědělský příděl pro [jméno FO] není dosud knihován.

18. Ze spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 8 C 864/96 soud zjistil, že žalobkyně a) podala dne [datum] ke zdejšímu soudu žalobu o uznání, že je oprávněnou osobou podle § 4 odst. 5, z.č. 229/1991 Sb. a tudíž jí náleží nárok na vydání zemědělského majetku v k.ú. [adresa].

19. Ze spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 8 C 864/96 soud zjistil, že žalobkyně a) uplatnila u Okresního pozemkového úřadu v Chomutově návrh na vydání nemovitosti – zemědělské usedlosti po otci v obci [adresa]. Rozhodnutím [název] v Chomutově sp. zn.: [hodnota] ze dne [datum] bylo vysloveno, že není uznán nárok domnělé oprávněné osoby. Proti tomuto rozhodnutí podala domnělá oprávněná osoba odvolání k Ministerstvu zemědělství – Ústřednímu pozemkovému úřadu v Praze, který svým rozhodnutím sp. zn.: [hodnota] ze dne [datum] a ze dne [datum] odvolání žalobkyně zamítl s tím, že jí odkazuje na soudní řízení.

20. Žalobkyně a) v žalobě mimo jiné též uvedla, že je pravdou, že nevlastní přídělovou listinu a příděl není zapsán v pozemkové knize, ale byla přesvědčena, že k zapsání nedošlo z důvodu nedopatření příslušných orgánů v té době. Považovala za jisté, že její předkové spláceli přídělovou cenu a zápůjčku za stavbu domu a až po zaplacení mohly být nedíly zaknihovány. Za okupace byly [jméno FO] a [jméno FO] a [jméno FO] donuceni statek opustit. V roce 1945 se na usedlost vrátil pouze [jméno FO], protože jeho otec [jméno FO] v roce [datum] zemřel. Statek byl ve velmi zpustošeném stavu. [jméno FO] musel vynaložit nemalé úsilí, také finanční, aby mohl začít znovu hospodařit. A proto se mu také nedostávalo peněz na splátky pozemnoreformního úvěru. Žalobkyně a) byla přesvědčena, že i když nemá přídělovou listinu a nedošlo k zaknihování nemovitosti do pozemkové knihy, přesto je vlastníkem zemědělské usedlosti v obci [adresa].

21. Ze sdělení Okresního úřadu [název], referátu okresního [název] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný [název] sdělil soudu, že uznání vlastnictví ze strany žalovaného brání skutečnost nezapsání pana [jméno FO] a [jméno FO] do pozemkové knihy vzhledem k tehdy platným zákonům o nabývání vlastnictví k nemovitostem. Žalovaný uznal existenci hromadné přídělové listiny pro [adresa] s přídělovým plánem, a to že s panem [jméno FO] probíhalo přídělové řízení. Neexistuje však důkaz o jeho ukončení.

22. Protokolem sepsaným u Okresního soudu v Chomutově dne 16. 10. 2002 soud zjistil, že žalobkyně a) do protokolu prohlásila, že svým podáním z 23. 9. 2002 myslela zpětvzetí žaloby, protože se jí nepodařilo dohledat listinné důkazy k prokázání tvrzení a není tedy schopna prokázat vlastnictví v žalobě uvedených nemovitostí jejími předky.

23. Usnesením ze dne 16. 10. 2002, č. j. 8 C 864/96-23, které nabylo právní moci dne 8. 11. 2002 soud zjistil, že řízení o podané žalobě domnělé oprávněné osoby bylo zastaveno.

24. Návrhem na uznání restitučního nároku ze dne 19.8.2024 soud zjistil, že žalobci a) a b) podali k [název] úřadu uvedeného dne datovou schránkou svého právního zástupce jako oprávněné osoby žádost o uznání restitučního nároku, který je předmětem této žaloby.

25. Sdělením [právnická osoba] ze dne [datum] sp. zn. : [hodnota] soud zjistil, že žalobce b) u okresního úřadu [název] – referátu [název] své restituční nároky zákonem stanovených lhůtách neuplatnil.

26. Sdělením [právnická osoba] ze dne 23.8.2024 sp. zn. : [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně a) obdržela rozhodnutí ze dne [datum] s právní mocí k [datum], sp. zn. [hodnota]/Ba o neuznání nároku na zemědělský majetek dle § 4a odst. 3 zákona o půdě rolnickému nedílu kolonizačnímu v katastrálním území [adresa] a v katastrálním území [adresa] ( původní vlastník [jméno FO]). K uvedenému rozhodnutí bylo podáno odvolání k Ministerstvu zemědělství, Ústřednímu pozemkovému úřadu, které svým rozhodnutím sp. zn. [hodnota] ze dne [datum] potvrdilo rozhodnutí prvoinstančního orgánu, tedy okresního úřadu [adresa] – referátu [název] s tím, že domnělá oprávněná osoba má ve smyslu § 4a odst. 5 zákona o půdě právo obrátit se se svým nárokem na soud.

27. Sdělením [právnická osoba] ze dne 23.8.2024 sp. zn. : [hodnota] soud zjistil, že Žalobkyně a) obdržela rozhodnutí ze dne [datum] správní mocí [datum], sp. zn. [hodnota], [hodnota] o neuznání nároku na zemědělský majetek dle § 4 a odst. 3 zákona o půdě k rolnickému nedílu kolonizačnímu v katastrálním území [adresa] (původní vlastník [jméno FO] a [jméno FO]). K uvedenému rozhodnutí bylo podáno odvolání k Ministerstvu zemědělství, Ústřednímu pozemkovému úřadu, které svým rozhodnutím sp. zn. [hodnota] ze dne [datum] potvrdilo rozhodnutí prvoinstančního orgánu, tedy okresního úřadu [adresa] – referátu [název] s tím, že domnělá oprávněná osoba má ve smyslu § 4a odst. 5 zákona o půdě právo obrátit se se svým nárokem na soud.

28. Sdělením [právnická osoba] ze dne 23.8.2024 sp. zn. : [hodnota] soud zjistil, že [Jméno žalovaného] měl za to, že o majetku na základě uplatněného restitučního nároku žalobkyně a) v katastrálním území [adresa] a v katastrálním území [adresa] bylo již v plném rozsahu správním orgánem pravomocně rozhodnuto a tím bylo restituční řízení zcela ukončeno.

29. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobci a) a b) jsou přímými potomky osob, jimž byly odevzdány do správy a užívání rolnické kolonizační nedíly v obci [adresa] a čp. [hodnota]., které získali v rámci I. pozemkové reformy v roce 1926. Dále bylo zjištěno, že uvedená hospodářství byla jak manželi [jméno FO], tak jejich synem [jméno FO], opuštěna v roce 1939 a v roce 1945 se na nich opět usadil jen [jméno FO], neboť jeho otec v roce [datum] zemřel. Ani ke konci roku 1950 nebyly splaceny nedoplatky na přídělových cenách za oba uvedené nedíly a z uvedeného důvodu zřejmě nebyly ani kolonizační rolnické nedíly zaknihovány. Za neplnění veškerých kontingentů a v mase a za nechování vepřů s tím, že se nezapojil do lidově demokratického zřízení byl [jméno FO] potrestán odnětím svobody na jeden rok do tábora nucených prací a vedlejším trestem byl trest propadnutí majetku. Proti uvedenému trestnímu nálezu se [jméno FO] odvolal k Okresnímu národnímu výboru v [název] dne [datum]. [jméno FO] zemřel v roce [datum]. Žalobkyně a) požádala o vydání uvedeného zemědělského majetku v rámci restitucí probíhajících podle z.č. 229/1991 Sb. podáním k Okresnímu pozemkovému úřadu v Chomutově a v řízení byla vydána zamítavá rozhodnutí, jak je uvedeno v odst.

19. Z tohoto důvodu podala žalobu k Okresnímu soudu v Chomutově dne [datum]. Přídělovou listinou ke shora uvedeným rolnickým kolonizačním nedílům se nemohla prokázat, a proto na základě poučení soudu, že bez této listiny by nemohla být v žalobě úspěšná, vzala podanou žalobu dne 23. 9. 2002 zpět a řízení ve věci vedené pod sp. zn.: 8 C 864/96 bylo pravomocně zastaveno dne 8. 11.2002. Žalobkyně a) a žalobce b) o restituční nárok požádali také návrhem ze dne 19.8.2024.

30. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Kolonizační rolnické nedíly byly přidělovány státem v období první pozemkové reformy podle zákona č. 215/1919 Sb. tzv. Záborového zákona, a to v rámci osídlování nových území nebo parcelace velkostatků. Přidělování rolnických kolonizačních nedílů bylo dále upraveno rovněž zákonem č. 81/1920 Sb. tzv. Přídělovým zákonem. O vzniku rolnických nedílů rozhodoval [název] úřad a tato skutečnost měla být vyznačena ve veřejných knihách.

31. Podle § 15 odst. 1 z.č. 81/1920 Sb. půdu lze přiděliti do vlastnictví, do nájmu a pachtu, a může k ní býti zřízeno právo stavební podle zákona ze dne 26. dubna 1912, č. 86 ř. z. (rozuměj říšského zákoníku)

32. Podle ust. § 15 odst. 2 z.č. 81/1920 Sb. o tom, zdali bude přidělena půda tím či oním způsobem, rozhodne úřad [název] podle povahy věci, přihlížeje jednak ku přání uchazečů, jednak k tomu, aby právní forma přídělu co nejlépe vyhověla účelu, o který jde. Při tom však řiď se úřad [název] těmito zásadami:

1. Jednotlivcům ke zřízení soběstačných usedlostí (§ 2) budiž půda zpravidla přidělena jako rolnický nedíl. (§§ 30 a násl.)

2. Do pachtu lze přiděliti půdu zejména: a) jednotlivcům, jestliže sami se domáhají pachtu se zřetelem ke svým zvláštním poměrům, běží-li o takové účely, kterým nejlépe vyhovuje pacht, jde-li o příděl půdy osobám, kterým hospodaření na půdě je jen vedlejším povoláním nebo doplňkem obživy, anebo které se pro své povolání nemohou na půdě trvale usídliti.

33. Podle ust. § 27 z.č. 81/1920 Sb. konečná rozhodnutí pozemkového úřadu a dohody, opatřené jeho schvalovací doložkou, rovnají se listinám vkladným.

34. Podle ust. § 33 odst. 1, 2, 3 z.č. 81/1920 Sb. Nebude-li náhrada za příděl zaplacena hotově, vázne v pořadí za veřejnými daněmi a dávkami, a to ve formě buď věčné neb umořitelné renty, na přidělené půdě a jde-li o případ uvedený v §u 30, pod. č. 2, na celé usedlosti vzniklé sloučením svobodného majetku s přídělem. Renta věčná může býti kdykoliv přeměněna na rentu umořitelnou, žádá-li za to vlastník. Rentový dluh náhradový jest zapsati do knih. Bližší ustanovení o rentových dluzích po rozumu tohoto zákona budou dána v zákoně o převzetí zabrané půdy a náhradě za ní, po případě v zákoně zvláštním.

35. Podle ust. § 57 odst. 1 z.č. 81/1920 Sb. příděl do vlastnictví považuje se za úplatný převod majetkový podle zákona poplatkového. Hodnota přídělu úřadem [název] stanovená spolu s hodnotou převzatých plnění vedlejších jest základem pro vyměřování poplatků.

36. Po zapsání poznámky nedílu do [název] knih se nemohl nikdo dovolávat toho, že by bez své viny nevěděl o omezeních, kterými jsou nedíly podrobeny. Mezi tato omezení patřil mimo jiné souhlas Pozemkového úřadu se zcizením rolnického nedílu a s jeho zavazením, pokud jej zákon připouštěl. Exekuce bylo možné vést pouze vnucenou správou. Po zapsání poznámky nedílu do [název] knih, mohlo být vloženo vlastnické právo pro nového nabyvatele pouze tehdy, pokud bylo knihovnímu soudu předloženo svolení pozemkového úřadu. Soud nebyl oprávněn zkoumat, proč [název] úřad souhlas udělil. V přídělovém zákoně v § 37 byly pak stanoveny různé skupiny případů a příslušné důvody, pro které mohl [název] úřad souhlas udělit, anebo naopak neudělit. V §§ 39-49 tento zákon upravoval dědění nedílu, přičemž platila základní zásada, že nedíl se nemá rozdělovat, ale má být přidělován pouze jednomu dědici. Zároveň tento zákon v §§ 48 a 49 umožnil z této zásady výjimky, například u sourozenců. Pokud souhlasili oni i státní [název] úřad, mohlo být dědické vypořádání odloženo a nedíl jim mohl být odevzdán do spoluvlastnictví. Na základě § 51 tohoto zákona byl [název] úřad zmocněn k vykoupení nedílu za stanovených podmínek, pokud např. vlastník nedílu trvale hospodařil špatně nebo vedl nezřízený život a dával špatný příklad svému okolí.

37. Podle ust. § 4 odst. 1 z.č. 229/1991 Sb. (dále jen ZoP) ve znění od 9.2.1996 do 31.12.2002 platilo, že oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

38. Podle ust. § 4a odst. 2 ZoP nemůže-li osoba uvedená v odstavci 1 jednoznačně prokázat svůj nárok výpisem z úřední evidence, zapíše ji [název] úřad jako domnělou oprávněnou osobu.

39. Podle ust. § 4a odst. 3 písm. a) ZoP na základě žádosti domnělé oprávněné osoby [název] úřad svým rozhodnutím může uznat nárok k pozemkům, porostům a jinému majetku této osobě, jestliže domnělá oprávněná osoba: předloží rozhodnutí o dědictví nebo smlouvu, kterou dokládá vlastnická práva, doklad o smlouvě nebo doklad o jiném právním úkonu o nabytí vlastnictví touto osobou nebo jejím právním předchůdcem, nedošlo-li k právně účinnému převodu jen pro nedostatek zápisu do pozemkové knihy nebo evidence nemovitostí.

40. Podle ust. § 6 odst. 1 písm. n) ZoP ve znění od 9.2.1996 do 31.12.2002 oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku vyvlastnění bez vyplacení náhrady, 41. Podle ust. § 6 odst. 1 písm. r) ZoP ve znění od 9.2.1996 do 31.12.2002 oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.

42. Podle ust. § 9 odst. 1, 4, 6 ZoP nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti. Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti [název] úřad. Proti rozhodnutí pozemkového úřadu podle odstavců 3, 4 a 5 je možno podat opravný prostředek k soudu.

43. Podle ust. § 13 odst. 3 ZoP oprávněná osoba může vyzvat povinnou osobu k vydání nemovitostí a požádat o poskytnutí náhrad podle § 14 až 16 do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděla, kdo je povinnou osobou, nejpozději do pěti let ode dne 24. června 1991. Oprávněná osoba podle odstavce 5 může uplatnit nároky podle tohoto odstavce do 31. prosince 1996. Neuplatněním ve lhůtě tato práva zanikají.

44. Podle ust. § 247 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném od 1.7.1996 do 30.4.1997 se podle ustanovení této hlavy postupuje v případech, v nichž fyzická nebo právnická osoba tvrdí, že byla na svých právech zkrácena rozhodnutím správního orgánu, a žádá, aby soud přezkoumal zákonnost tohoto rozhodnutí.

45. Podle ust. § 247 odst. 2 o.s.ř. ve znění účinném od 1.7.1996 do 30.4.1997 u rozhodnutí správního orgánu vydaného ve správním řízení je předpokladem postupu podle této hlavy, aby šlo o rozhodnutí, jež po vyčerpání řádných opravných prostředků, které jsou pro ně připuštěny, nabylo právní moci.

46. Podle ust. § 250b odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném od 1.7.1996 do 30.4.1997 žaloba musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.

47. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce b) svůj restituční nárok podle ZoP uplatnil u žalovaného teprve dne 19.8.2024 , ačkoliv restituční tečka, která by se na něj vztahovala jako na potomka kolonistů, který nepředložil listinu o přidělení, neprokázal vlastnictví k rolnickému kolonizačnímu nedílu a nebyl uznán jako oprávněná osoba/domnělá oprávněná osoba, mohl naposledy žádat soud do 2 měsíců od doručení rozhodnutí (nejpozději tedy někdy v roce 1996 nebo 1997, podle data doručení). Restituční tečka pro něj tedy fakticky nastala uplynutím této dvouměsíční lhůty. Vzhledem k tomu, že ohledně nároku žalobce b) došlo ještě před jeho uplatněním dne 19.8.2024 k prekluzi, nemohl soud žalobě vyhovět.

48. Pokud se jednalo o nárok žalobkyně a) dospěl soud k závěru, že tato své restituční nároky jako domnělá oprávněná osoba řádně uplatnila a po zamítavém výroku správních orgánů rovněž zahájila v zákonem stanovené lhůtě řízení u soudu. Meritorně však o jejím nároku nebylo rozhodnuto, neboť vzala žalobu zpět a řízení bylo usnesením č. j. 8 C 864/96-23 ze dne 16.10.2002 zastaveno s právní mocí dne 8. 11. 2002. K uvedenému soud dále dodává, že žalobkyně a) prokazovala svůj nárok jako tzv. domnělá oprávněná osoba podle ustanovení § 4 a odst. 3 ZoP, protože kolonizační rolnické nedíly nebyly zavkladovány. Důvod proč k tomu nedošlo mohl být dvojí. Jednak nemuselo dojít k vydání tzv. konečného rozhodnutí pozemkového úřadu, které by mohlo sloužit jako vkladná listina (rozuměj listina sloužící k vkladu nedílu do pozemkové knihy za účelem vzniku vlastnictví určitého kolonisty) nebo nedošlo k uzavření dohody mezi kolonistou/kolonisty a [název] úřadem, která by byla opatřena jeho schvalovací doložkou a mohla by sloužit jako vkladná listina. K vydání konečného rozhodnutí ze strany pozemkového úřadu v roce 1926 nemuselo dojít podle názoru soudu také proto, že jak nedíl 68, tak nedíl 44, nebyly co do náhrady za příděl splaceny. Kolonizační rolnické nedíly nebyly přidělovány bezúplatně, ale za příděl nedílu náležela náhrada, která mohla být splacena hotově nebo rozložena na dluh ve formě renty (pravidelné platby). Zásadně se jednalo o příděl úplatný, ale sociálně motivovaný a výrazně zvýhodněný. Bezúplatné příděly byly spíše výjimečné a závisely na konkrétní kategorii přídělce.

49. Tato renta mohla být věčná, bez pevného konce nebo umořitelná, tj. s možností splacení v určitém čase. Pro manžele [jméno FO] a jejich syna [jméno FO] by tak přicházelo v úvahu splacení ve formě renty v období od roku 1926 do roku 1939, kdy v důsledku připojení území Sudet k Říši museli svůj domov opustit. Ještě v roce 1950 vázl na nedílech dluh z této náhrady, který byl vyčíslen v odst. 10 a odst. 11 v roce 1932 a v odst. 16 měl soud za prokázáno, že na této náhradě stále vázl nedoplatek. Právní předchůdci žalobkyně a) tak stále měli pozemky jen v držbě bez zapsaného vlastnictví v [název] knihách. Skutečnost, že žalobkyně a) neprokázala tuto držbu ani přídělovými listinami, ale jen hromadnou přídělovou listinou z listopadu 1926 nemohlo logicky vést k oprávněné domněnce správního orgánu, že přídělové řízení bylo řádně ukončeno. Trest propadnutí majetku, jemuž byl podroben otec žalobkyně a) podle rozhodnutí z prosince roku 1950 se tak v kontextu § 6 ZoP nejevilo jako vyvlastnění bez náhrady, ale spíše jako politická perzekuce, kterou byla rodina [jméno FO] zbavena možnosti obživy.

50. Pokud se jednalo o poukaz žalobců na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 28 Cdo 2413/2022 je soud toho názoru, že není přiléhavé. Podle názoru Nejvyššího soudu uveřejněném v tomto rozhodnutí je v poměrech restitučních věcí nutné zabývat se i tou otázkou, zda vznesení námitky promlčení práva vyplývajícího z restitučního předpisu uplatněného povinnou osobou nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Jestliže je přitom uspokojení restitučního nároku závislé na veřejných nabídkách pozemků realizovaných povinnou osobou, pak jí vznesená námitka promlčení dle judikatury Nejvyššího soudu dobrým mravům a priori odporuje. V dané věci se totiž jednalo o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, které byly ve vlastnictví České republiky podle ustanovení § 11 a zákona o půdě. Nejednalo se tedy o případ, kdy se restituent dovolával toho, že je oprávněnou osobou nebo domnělou oprávněnou osobou. Kdo neprokáže, že je oprávněnou osobou nebo domnělou oprávněnou osobou ten nemůže mít ani restituční nárok podle zákona o půdě.

51. Pokud se jednalo o poukaz žalobců na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 26 Cdo 2786/2000 je soud toho názoru, že také není přiléhavé. V uvedeném rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda v případě uplatnění námitky promlčení povinnou osobou nebylo namístě aplikovat ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dovolací soud ve své judikatuře zastává názor, že aplikace uvedeného ustanovení je při posuzování práv a povinností dle zákona o půdě možná, musí však být odůvodněna mimořádnými okolnostmi případu. Za takový případ by bylo možno považovat, například vyjádření povinné osoby, že hodlá plnit ve výši požadované oprávněnou osobou, jednání obou stran o tom, že nárok oprávněné osoby bude v požadované výši uspokojen věcmi, které budou určeny dodatečnou dohodou účastníků, eventuálně v jiných případech, které by bylo možno posuzovat jako vážný příslib plnění ze strany povinného, podložený jeho reálnými jednáními. Tomu by například odpovídalo jednání žalované, kterým žalobce utvrzuje v domnění, že mu poskytne náhradu v celé jím požadované výši. V projednávaném případě se však o žádné utvrzování žalovaného nejednalo, neboť žalovaný měl pochybnosti již o samotné aplikaci ust. § 4a odst. 3 písm. a) ZoP na případ žalobkyně a zamítl její restituční nárok s tím, že ji za domnělou oprávněnou osobu nepovažoval.

52. Přiléhavý nebyl ani poukaz na rozhodnutí ve věci 28 Cdo 1752/2000. V uvedeném rozhodnutí se jednalo o názor Nejvyššího soudu týkající se problematiky dokazování v restitučním řízení. Nejvyšší soud zde uvedl, že pokud orgány totalitního státu v době převzetí věci z vlastnictví původního vlastníka vycházely, byť i ne zcela vyjasněných právních poměrů k předmětné věci, přičemž za rozhodující z hlediska účelu jimi realizovaných kroků bylo odnětí věcí z majetku subjektu soukromého práva, neodpovídalo by principu spravedlnosti zatěžovat nyní v restitučním řízení oprávněnou osobu povinností spočívající v důkazním břemenu o procesním doložení (prokázání) celého řetězu přechodu vlastnického práva, na jehož konci bylo převzetí věci státem, a to dokonce někdy i zcela bez právního důvodu. Zmíněný aspekt v posuzovaném případě vystupuje o to více do popředí, že závěry odvolacího soudu obsahově nesoucí se k tíži žalobce jako oprávněné osoby se vyvozují z nedostatků v údajích pozemkové knihy, tedy registrů, za jehož správnost a úplnost neodpovídali právní předchůdci žalobce, nýbrž orgány tehdejšího státu, nehledě na to, že ingerence vlastníků nemovitostí byla za tehdejších, jistě ne zcela standardních právních poměrů (vzhledem k třídnímu původu a osobám právních předchůdců žalobce) prakticky vyloučena. Soud se domníval, že uvedené by mohlo mít dopad na případ žalobkyně v původním řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 8 C 864/96, pokud se jednalo o nedostatek zápisu kolonizačních rolnických nedílů v pozemkové knize, nicméně nedostatek přídělových listin by tím nemohl být odstraněn, neboť alespoň úsudek o oprávněné držbě právních předchůdců žalobkyně a) si správní orgán musel tehdy učinit, což bez přídělových listin možné být jistě nemohlo.

53. Pokud se jednalo o uplatnění restitučního nároku žalobkyně návrhem ze dne 19.8.2024, pak stejně jako u žalobce b) se již jednalo o prekluzi, která nastala po právní moci usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 16.10.2002, tj. dnem 8. 11. 2002. Možnost domáhat se restitučního nároku znovu, tak nemohla být uplynutím lhůty 29 let obnovena. Prekluze v důsledku tzv. restituční tečky podle zákona o půdě pak má přednost před námitkou promlčení majetkového nároku ze strany žalovaného.

54. V důsledku prekluze práv žalobců a) a b) pak nemohlo být jejich žalobě vyhověno.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému nárok na náhradu nákladů za právní zastoupení dle vyhl .č. 177/1996 Sb. ve výši 16 163 Kč, která se sestávala z odměny za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 4. 2. 2025, účast na jednání před soudem dne 19. 5. 2025) tj. 1 × 2 500 Kč +2 × 3 700 Kč to je 9 900 Kč, z paušálních částek náhrad hotových výdajů ve výši 1× 300 Kč a 2 × 450 Kč tj. částku ve výši 1 200 Kč, z náhrady za promeškaný čas za 6 půlhodin po 150 korunách 5 900 Kč a z náhrady cestovních výdajů za cestu z Prahy do Chomutova a zpět dne 19. 5. 2025 při ujetých 188 km, se sazbou základní náhrady 5,80 Kč za kilometr, při průměrné spotřebě vozidla 4,1 l/100 km, při ceně motorové nafty 34,70 Kč/l. Celkem tak cestovné činilo 1 357,88 Kč. DPH ve výši 21 % činila částku ve výši 2 809,26 Kč, když základem pro výpočet daně byla částka 13 357,88 Kč.

Poučení