30 C 225/2021 - 94

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Hany Jakubcové a přísedících Ing. Bc. Petra Brandla a Bc. Lenky Čermákové DiS ve věci žalobce: [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 682 461 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 682 461 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 94 498,16 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno]., [tituly za jménem], advokáta se sídlem v [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala podáním ke zdejšímu soudu ze dne 7.9.2021 zaplacení shora uvedené částky jako náhrady škody, která jí měla vzniknout zaplacením náhrady mzdy bývalé zaměstnankyni právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] IČO: [IČO], [tituly před jménem] [jméno FO], se kterou měl žalovaný, jako ředitel úřadu právní předchůdkyně žalobkyně, okamžitě skončit pracovní poměr, když v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru [tituly před jménem] [jméno FO] a o zaplacení náhrady mzdy bylo ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2019 č. j. 12Co 215/2017-668 zjištěno, že se skutečně jednalo o neplatné okamžité zrušení a bývalé zaměstnankyni právní předchůdkyně žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] tak vznikl nárok na zaplacení náhrady mzdy. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 1.12.2010 uzavřena pracovní smlouva, na základě které pracoval žalovaný pro právní předchůdkyni žalobkyně na pracovní pozici Vedoucího odboru vnitřních činností. Žalovaný byl jmenován do funkce ředitele Úřadu [Anonymizováno] s platností od 1. 1. 2012, a to usnesením Výboru [název]. Dne 9. 7. 2012 podepsal žalovaný, jako ředitel úřadu právní předchůdkyně žalobkyně, převedení na jinou práci u zaměstnankyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 16. 7. 2012 podepsal žalovaný, jako ředitel právní předchůdkyně žalobkyně okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem, kterým rozvázal pracovní poměr se zaměstnankyní [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] podala k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem žalobu na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, ve které byla úspěšná a domohla se i nároku na náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru v částce 1 171 750 Kč hrubého, dále úroků z prodlení ve výši 290 036,35 Kč 7,5 % ročních úroků z prodlení z částky 139 750 Kč od 14. 1. 2017 do zaplacení, 7,05 % ročních úroků z prodlení z částky 258 000 Kč od 14. 1. 2017 do zaplacení a 8,05 % ročních úroků z prodlení z částky 774 000 Kč od 14. 2. 2017 do zaplacení a dále náhrady nákladů řízení ve výši 255 703,80 Kč k rukám svého advokáta. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 5. 2019 a bylo vykonatelné dne 28. 5. 2019.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně uhradila uložené částky dne 29. 5. 2019. Uhrazením shora uvedených částek navýšených o povinné odvody zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění v zákonné výši vznikla žalobkyni škoda způsobená žalovaným (odvod sociálního pojištění v částce 292 938 Kč a odvod zdravotního pojištění v částce 105 458 Kč). Dne 18. 7. 2019 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému výzvu k zaplacení částky ve výši 2 370 956,27 Kč, která odpovídala výši způsobené škody. Žalovaný jako zaměstnanec [Anonymizováno] neplatně rozvázal pracovní poměr s [tituly před jménem] [jméno FO]. K porušení povinnosti, kterou byla způsobena škoda, došlo dne 16. 7. 2012. Průměrný měsíční výdělek před porušením povinnosti žalovaného činil 872,82 Kč/hod. (pro období 4-6/2012). Průměrný počet hodin za období 4-6/2012 byl 173,92. Průměrný měsíční výdělek před porušením povinnosti žalovaného činil 151 658 Kč měsíčně. Žalovaný byl tedy povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 4,5 násobku částky 151 658 Kč, tj. částku ve výši 682 461 Kč.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, soud se opakovaně pokoušel doručit mu žalobu, aby se k ní žalovaný vyjádřil. První jednání nařízené na červen 2023 bylo na žádost žalovaného odročeno a další se konalo 15. 2. 2024 a 11.4.2024. Žalovaný, ač předvolán, se k žádnému z nich nedostavil.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v pozici zaměstnavatele uzavřela se žalovaným dne 1. 12. 2010 pracovní smlouvu se vznikem pracovního poměru ke dni 1. 12. 2010 na pracovní pozici Vedoucí odboru [Anonymizováno] s místem výkonu práce v Ústí nad Labem.

5. Usnesením ze dne 19. prosince 2011 č. [Anonymizováno] soud zjistil, že Výbor [Anonymizováno] po projednání dne 19. 12. 2011 jmenoval žalovaného do funkce ředitele Úřadu [Anonymizováno] se sídlem v Ústí nad Labem s platností od 1. 1. 2012.

6. Z karty zaměstnance soud zjistil, že žalovaný u právní předchůdkyně žalobkyně pracoval od 1. 12. 2010 do 31. 10. 2012.

7. Ze mzdových listů žalovaného soud zjistil, že mzda za rozhodné období, tj.

2. čtvrtletí roku 2012 činila 67 900 Kč +59 043 Kč + 54 967 Kč + 250 000 Kč mimořádné odměny.

8. Ze mzdových listů žalovaného soud zjistil, že odpracované hodiny za rozhodné období, tj.

2. čtvrtletí roku 2012 činily 168 + 160 + 136 hodin.

9. Z okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem soud zjistil, že dne 16. 7. 2012 podepsal žalovaný jako ředitel [Anonymizováno] okamžité zrušení pracovního poměru [tituly před jménem] [jméno FO] z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, kterého se měla dopustit tím, že porušovala opakovaně ustanovení § 301 zákoníku práce tím, že nedodržovala právní předpisy vztahující se k práci jí vykonávané a předpisy interního charakteru (řídící akty) vztahující se k jí vykonávané práci, poškodila dobré jméno zaměstnavatele pácháním činnosti, pro kterou byla trestně stíhána a která souvisela s porušováním § 260 a § 329 tr. zákoníku a tím, že cíleně a vědomě podnikala kroky k zakrytí trestné činnosti příjemce dotace. Dále též proto, že jako pracovník na vedoucí pozici podněcovala své podřízené k porušování právních předpisů vztahujících se k jimi vykonávané práci, čímž významně ohrozila fungování kontrolních mechanismů úřadu a narušila nejen pracovní, ale též etické normy zaměstnavatele.

10. Výzvou ze dne 18.7.2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 2 370 956,27 Kč ve lhůtě do 31.7.2019 na účet právní předchůdkyně žalobkyně.

11. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2019, č.j. 12 Co 215/2017-668 soud zjistil, že krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ve výrocích I., II. a IV., neboť dospěl k závěru, že napadené okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně je neplatným právním jednáním, které pro vady jeho obsahu (skutkové důvody zčásti neurčité, zčásti neúčinné pro marné uplynutí zákonem stanovené propadné lhůty k jejich užití) nebylo způsobilé přivodit žalovanou zamýšlené okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně. Žalobou včas uplatněný nárok na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyně provedeného dopisem žalované ze dne 16. 7. 2012 byl proto po právu a okresní soud mu důvodně vyhověl.

12. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13.1.2017 č.j. 19 C 34/2012-542 soud zjistil, že soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně ([tituly před jménem] [jméno FO]) u žalované ([Anonymizováno]) založeného pracovní smlouvou ze dne 28. 6. 2007, dané žalovanou žalobkyni datované 16. 7. 2012 je neplatné. A přiznal žalované na náhradě mzdy částku ve výši 1 171 750 Kč hrubého a úroky z prodlení ve výši 290 036,35 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 139 750 Kč od 14. 1. 2017 do zaplacení, 7,05 % ročně z částky 258 000 Kč 14. 1. 2017 do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 774 000 Kč od 14. 1. 2017 do zaplacení. Rovněž přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 255 703,80 k rukám jejího advokáta.

13. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2017, č. j. 19 C 34/2012-542 soud zjistil, že soud dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné a žalobkyně ([tituly před jménem] [jméno FO]) přípisem doručeným žalované ([Anonymizováno]) dne 25. 7. 2012 oznámila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, a proto má žalobkyně podle § 69 odst. 1 zákoníku práce právo na náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru, a to za žalobou vymezené období od 25. 7. 2012 do 31. 10. 2014, během něhož nebyla nikdy na pracovní neschopnosti a v řízení nebyly zjištěny ani tvrzeny žádné jiné skutečnosti, které by bránily konat pro žalovanou práci.

14. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2017, č. j. 19 C 34/2012-542 soud zjistil, že žalovaný byl v řízení vedeném Okresním soudem v Ústí nad Labem vyslechnut jako svědek při jednání dne 4.11.2016 a vypověděl, že [tituly před jménem] [jméno FO] byla zadržena počátkem července 2012 a zajímal se o důvody jejího zadržení a požádal své podřízené, aby ho informovali o případech porušování zákonů ze strany [tituly před jménem] [jméno FO], o kterých vědí.

15. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2017, č. j. 19 C 34/2012-542 soud zjistil, že žalovaný se dověděl od obhájkyně [tituly před jménem] [jméno FO], že tato v trestním řízení požádala o statut spolupracující obviněné a že přijetí tohoto statutu znamená, že se k trestné činnosti spojené s jejím působením u [Anonymizováno] a pokládal za nepřijatelné, aby byla dále zaměstnankyní [Anonymizováno], neboť po návratu do zaměstnání by mohla zahlazovat stopy.

16. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2017, č. j. 19 C 34/2012-542 soud zjistil, že žalovaný za pomoci právníka [Anonymizováno] sepsal okamžité zrušení pracovního poměru. Tentýž den telefonicky kontaktoval [tituly před jménem] [jméno FO] a důvody svého kroku ji v krátkosti vysvětlil. Zároveň požádal, aby se dostavila na pracoviště k převzetí listiny o okamžitém zrušení pracovního poměru. Nešlo z jeho strany v žádném případě o pomstu, jeho vztahy k [tituly před jménem] [jméno FO] byly do té doby korektní a před jejím zatčením bylo jediným signálem možných nesrovnalostí v její práci pouze upozornění od Ministerstva financí z první poloviny roku 2012, že v jednom z projektů došlo k nestandardnímu postupu při hodnocení. Okamžité zrušení pracovního poměru jí bylo doručeno poštou dne 23. 7. 2012.

17. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2017, č. j. 19 C 34/2012-542 soud zjistil, že žalovaný považoval za jednání uvedené v prvním odstavci okamžitého zrušení pracovního poměru projekt ,,[Anonymizováno]“, v němž [tituly před jménem] [jméno FO] podle jeho zjištění v rozporu s operačním manuálem sama provedla přehodnocení a zároveň donutila jednoho z externích hodnotitelů [tituly před jménem] [jméno FO] k navýšení bodů a jednak projekt ,,[Anonymizováno]“, v němž žalobkyně přiměla členy kontrolní skupiny, aby přeformulovali kontrolní zjištění a dodatečně změnili protokol o kontrole tak, aby v něm byly uvedeny nepravdivé údaje. Jednáním uvedeným v druhém odstavci okamžitého zrušení pracovního poměru mínil žalovaný opět projekt ,,[Anonymizováno], v němž [tituly před jménem] [jméno FO] formulovala pochybnou odpověď na dotaz Ministerstva financí, poškození dobrého jména žalované v důsledku jejího zadržení a opět ,,[Anonymizováno]“, v němž se žalobkyně pokoušela zakrýt nelegální jednání žadatele o dotaci. Jednáním uvedeným ve třetím odstavci okamžitého zrušení pracovního poměru mínil žalovaný opět ,,[Anonymizováno]“, v němž žalobkyně přiměla [tituly před jménem] [jméno FO], aby změnil kontrolní protokol a rovněž některé další projekty, u nichž žalobkyně od podřízených pracovníků oddělení administrace projektu požadovala, aby jim věnovali zvýšenou pozornost pro navyšování počtu bodů.

18. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2017, č. j. 19 C 34/2012-542 soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] byla rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23.3.2016 č.j. 51 T 17/2013-9092 shledána vinnou trestnými činy zneužití pravomoci úřední osoby a poškození finančních zájmů Evropských společenství, kterých se dopustila tím, že dne 31. 1. 2011 tehdejšímu řediteli úřadu [tituly před jménem] [jméno FO] telefonicky sdělila, že u ,,[Anonymizováno]“ by bylo možné zakrýt pro projekt nepříznivé výsledky kontroly tím, že žadateli o dotaci [právnická osoba] poradí, aby vytvořil antidatovanou žádost o změnu rekonstruovaného [Anonymizováno], dále tím, že dne 1. 2. 2011 [tituly před jménem] [jméno FO] telefonicky sdělila, že informační systém úřadu [Anonymizováno] byl zmanipulován a je tedy jedno, kdy žadatel o dotaci fakticky dodá antidatované oznámení o změně projektu, a že na antidatovanou žádost o změnu projektu musí úřad do 10 dnů odpovědět, dále tím, že v době po 31. 1. 2011 nařídila svému podřízenému, projektovému manažeru [tituly před jménem] [jméno FO] vyjmout ze spisového materiálu záznam z místního šetření v [Anonymizováno] ze dne 25. 1. 2011, v němž byly zachyceny faktury od firmy [právnická osoba]. za práci v [Anonymizováno], činící tento projekt nezpůsobilým k veřejné podpoře, a následně nechala vypracovat nový záznam z téhož místního šetření, v němž je zmínka o nálezu těchto faktur vynechána, a který nepravdivě uvádí existenci žádosti o změnu v rekonstrukci [Anonymizováno] údajně ze dne 20. 1. 2011 a kontrolu údajně provedenou dne 25. 1. 2011 v [Anonymizováno], dále tím, že v době po 1. 2. 2011 manipulovala s projektovou dokumentací tak, aby při zběžné kontrole obstálo tvrzení o datu doručení žádosti [právnická osoba] úřadu dne 21. 1. 2011, dále tím, že dne 7. 2. 2011 vydala jménem úřadu předběžné stanovisko ke změně tohoto projektu nepravdivě uvádějící, že žádost [právnická osoba] o změnu rekonstruovaných [Anonymizováno] byla úřadu doručena již dne 21. 1. 2011, dále tím, že dne 16. 2. 2011 vydala jménem úřadu souhlasné stanovisko se změnou tohoto projektu, a dále tím, že tím, že dne 29. 8. 2011 během osobního jednání v prostorách úřadu požádala externího experta [tituly před jménem] [jméno FO], aby u projektu ,,[Anonymizováno] [adresa] – [Anonymizováno] [adresa]“ změnil již vydaný odborný posudek a navýšil počet projektu udělených bodů tak, aby tento postoupil do třetí fáze hodnocení. Naopak byla zproštěna obžaloby pro tytéž trestné činy, kterých se měla dopustit ostatními jednáními uvedenými v usnesení Policie ČR – útvaru pro odhalování organizovaného zločinu ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno], neboť tyto skutky nejsou trestnými činy.

19. Z detailu úhrady z účtu [Anonymizováno] vystaveného [Anonymizováno] ze dne 29. 5. 2019 soud zjistil, že na číslo účtu [č. účtu] byla zaslána částka ve výši 295 070,30 Kč s uvedením: Náklady řízení [jméno FO].

20. Z detailu úhrady z účtu [Anonymizováno] vystaveného [Anonymizováno] ze dne 29. 5. 2019 soud zjistil, že na účet číslo [č. účtu] byla zaslána částka ve výši 1 240 099,97 Kč s uvedením: Úroky z prodlení a náhrada mzdy [jméno FO].

21. Z e-mailové zprávy [jméno FO] ze dne 27. 5. 2019 soud zjistil, že shora uvedený účet [Anonymizováno] byl depozitní účet advokáta.

22. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že náhrada mzdy byla poukázána na účet právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], dnem 29. 5. 2019, a to částkou ve výši 1 240 199,97 Kč a částkou ve výši 295 070,30 Kč jako náhrady nákladů řízení.

23. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný, jako ředitel úřadu žalobkyně, sepsal dne 16. 7. 2012 okamžité zrušení pracovního poměru [tituly před jménem] [jméno FO], které jí bylo doručeno dne 23. 7. 2012. Příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody byla prokázána rozsudky Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2017 č. j. 19 C 34/2012-542 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2019 č. j. 12Co 215/2017-668.

24. Průměrný hrubý hodinový výdělek žalovaného za druhé čtvrtletí roku 2012 byl stanoven jako součet hrubých měsíčních mezd za měsíc duben květen červen 2012 a části odměny udělené za vykonanou práci připadající do tohoto čtvrtletí tj. částky 223 077 Kč, vše přepočítáno na jednu odpracovanou hodinu. V daném případě se jednalo o součet 67 900Kč + 59 043Kč + 54 967Kč + 223 077Kč = 404 987 Kč. Přičemž průměrný hodinový výdělek činil 168 + 160 + 136 = 464. 404 987Kč /464 hod = 872,816 tj. 872,82Kč/hod.

25. Průměrný měsíční výdělek žalovaného za druhé čtvrtletí roku 2012 byl stanoven jako součin průměrného hodinového výdělku shora, týdenní pracovní doby a koeficientu 4,348, který vyjadřoval průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce: 872,82 × 40 × 4,348 =151 800 Kč/ měsíc.

26. Podle ust. § 250 odst. 1, 3 zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen zák. práce) platí, že zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

27. Podle ust. § 257 odst. 1, 2 zák. práce platí, že zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

28. Podle ust. § 352 zák. práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

29. Podle ust. § 354 odst. 1 zák. práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

30. Řešení sporu záviselo na tom, zda žalovaný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu ust. § 250 odst. 1 zák. práce a zda mu lze v příčinné souvislosti s částkami vyplacenými [tituly před jménem] [jméno FO] vytýkat zaviněné porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Dále bylo potřeba zabývat se i tím, zda zákonný nárok na výplatu náhrady mzdy lze za ,,všech okolností“ považovat za újmu vzniklou zaměstnavateli, ke které by ,nebýt škodlivého jednání, nebyl povinen.

31. Odpověď na tyto otázky lze najít v judikatuře, zejména pak v rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 21 Cdo 4353/2017: …,,Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil; není proto dána jeho odpovědnost za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele (§ 250 odst. 2, § 257 odst. 4 zák. práce), případně zaviněním jiného zaměstnance (§ 257 odst. 5 zák. práce) nebo třetích osob vně zaměstnavatele. V řízení o náhradu škody podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit [srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a posléze i prokázat [srov. § 101 odst. 1 písm. b) a 120 odst. 1 o. s. ř.] všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014 sp. zn. 21 Cdo 3555/2013, uveřejněného pod č. 28 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015). Škodou, jako jedním z předpokladů odpovědnosti zaměstnance podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce, se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (tj. majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Skutečnou škodou (§ 257 odst. 1 zák. práce) je nastalé zmenšení majetku poškozeného zaměstnavatele. Žalobkyni lze přisvědčit, že jí vznikla újma (že došlo ke zmenšení jejího majetku) tím, že zaplatila [právnická osoba]. náhradu platu poté, co byla výpověď z pracovního poměru, kterou mu dala, soudem určena neplatnou. Na tom, že náhrada platu vyplacená [právnická osoba]. je skutečnou škodou vzniklou žalobkyni, nic nemění okolnost, že z pohledu [právnická osoba]. tato náhrada představuje „zákonný nárok“ zaměstnance podle ustanovení § 69 odst. 1 zák. práce.

32. Porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním jde tehdy, jedná-li zaměstnanec (v podobě konání nebo opomenutí) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v rozporu s povinnostmi, které mu byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Porušení pracovních povinností zaměstnancem (protiprávnost jeho jednání) vyjadřuje objektivní stav, který tu buď je, nebo není, a který nastává bez ohledu na to, zda ho zaměstnanec chtěl způsobit nebo zda věděl, že může nastat. Zavinění oproti tomu vyjadřuje psychický (vnitřní) vztah zaměstnance ke svému jednání (konání nebo opomenutí), jímž porušil své pracovní povinnosti, a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 4377/2013 nebo odůvodnění rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017 sp. zn. 31 Cdo 2764/2016)…“ 33. V dané věci bylo rozhodnuto o neplatnosti výpovědi dané [tituly před jménem] [jméno FO] dne 16.7.2012 rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem, který byl potvrzen i rozsudkem krajského soudu dne 22. 2. 2019 č.j. 12 Co 215/2017-668. Podstatou toho, proč bylo okamžité zrušení pracovního poměru [tituly před jménem] [jméno FO] považováno za neplatné, byla skutečnost, že podle ust. § 58 odst. 1 zák. práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl. Podle zjištění vyplývajících z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem byla [tituly před jménem] [jméno FO] uznána vinnou v trestním řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 17/2013 skutky vztahujícími se k projektu ,,[Anonymizováno]“, které časově zapadají do období od ledna 2011 do února 2011, a proto okamžité zrušení pracovního poměru [tituly před jménem] [jméno FO] provedené žalovaným ze dne 16.7.2012 nemohlo být v důsledku aplikace ust. § 58 odst. 1 zák. práce považováno za platné.

34. Žalovaný jednal v rozporu s právními předpisy, když nezvážil, jak dlouhá doba uplynula od jednání [tituly před jménem] [jméno FO], v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly její trestnou odpovědnost a ukončil její pracovní poměr okamžitě více než rok poté, co se uvedených skutků dopustila. Jednal tedy zaviněně, ve formě vědomé nedbalosti, a v příčinné souvislosti s porušením jeho pracovních povinností vedoucího zaměstnance, v pozici statutárního orgánu právní předchůdkyně žalobkyně, vznikla škoda v podobě náhrady mzdy, která musela být právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena [tituly před jménem] [jméno FO]. K náhradě způsobené škody byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzván. Lhůta ve výzvě uvedená marně uplynula.

35. V řízení bylo prokázáno, že průměrný měsíční výdělek žalovaného před porušením povinnosti činil 151 800 Kč. Náhrada škody požadovaná po žalovaném z tohoto důvodu by tedy měla dosahovat částky ve výši 4,5 x 151 800 Kč = 683 100 Kč. Žalobkyně požadovala částku ve výši 682 461 Kč. Zákonný rámec toho, co může být po zaměstnanci z titulu náhrady škody způsobené zaměstnavateli při plnění pracovních úkolů požadováno, byl tedy dodržen.

36. Závěrem soud dodává, že ačkoliv je z pohledu zaměstnance jeho nárok na náhradu mzdy při neplatném skončení pracovního poměru zcela legitimní, z pohledu zaměstnavatele představuje škodu, která by jinak, při zachování zaměstnancova pracovního poměru, nevznikla, neboť zaměstnavatelem vyplacené mzdě/platu by odpovídala protihodnota spočívající v práci odvedené zaměstnancem za příslušné vyplácené období.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 94 498,16 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 34 124 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 682 461 Kč sestávající z částky 11 060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 (převzetí a příprava zastoupení, výzva k zaplacení, účast u jednání 5.2.2024, účast u jednání 11.4.2024 ) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 4 456 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 49 896 Kč ve výši 10 478,16 Kč.

Poučení