30 C 24/2024 - 69

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 8 450 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 450 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 450 000 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce požaduje po žalované náhradu škody podle ZoŠ, způsobené nesprávným úředním postupem, ve výši Kč 8 450 000 Kč vč. příslušenství představující rozdíl částky sjednané kupní ceny nemovitosti Kč 14 750 000 Kč a ceny obvyklé, určené znalcem ve výši 6 300 000 Kč. Podle žalobkyně žalovaný stát pochybil, když výše uvedené rozhodnutí nevydal ihned po té, kdy žalobkyně daňový nedoplatek ve výši 68 316 Kč zaplatila , neboť příslušný katastr nemovitostí po provedení zápisu zástavního práva ode dne 21.2.2023 obsahoval nepravdivé údaje, týkající se, k tomuto dni již neexistující dlužné částky žalobce ve výši Kč 68 316 vůči žalované a kupující na základě zjištění, poskytnutých katastrem nemovitostí, dne 12.4.2023 v rámci rezervační doby od Rezervační smlouvy odstoupil, z důvodu zatížení nemovitosti výše uvedeným zástavním právem na Kč 68 316 , zapsaným do Katastru nemovitostí dne 21.2.2023, tedy poté, co plnou úhradou daňový dluh, na které bylo toto zástavní právo zřízeno, v souladu s občanským [Anonymizováno] zanikl , a učinil tak až poté , kdy úroky z prodlení ve výši 25 547 Kč na dani z nemovitosti byly žalobkyní uhrazeny dne 23.6.2023.

2. V žalobě tvrdí, že Finanční úřad pro [Anonymizováno] vedl vůči žalobci exekuční řízení k prodeji nemovitosti žalobce, zapsané v Katastru nemovitostí obce [adresa], k.ú. [adresa], na LV [Anonymizováno], kdy jeho poslední aktivitou ve věci byla neúspěšná dražba k prodeji nemovitosti v roce 2016.

3. Od této doby Finanční úřad pro [Anonymizováno] ve věci žádným způsobem nekonal až do srpna 2023.

4. Žalobce byl ochoten pro úspěšný prodej nemovitosti a uhrazení daňových nedoplatků nemovitost případnému zájemci nabídnout k přímému prodeji za podmínky primární úhrady daňového nedoplatku, pro který je exekuční řízení vedeno tak, aby mohl v co nejkratší době restartovat svojí podnikatelskou činnost, která byla způsobem vedení exekuce plně paralyzována.

5. Žalobce uzavřel dne 25.11.2022 Rezervační smlouvu k prodeji výše uvedené nemovitosti.

6. Finanční úřad pro [Anonymizováno] vydal na tuto nemovitost dne 30.1.2023 Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovité věci dlužníka k zajištění dlužníkem neuhrazené daně evidované správcem daně ke dni 19.1.2023 v celkové výši Kč 68 316 , kde zajištěné daňové pohledávky činí Kč 68 316 a zajištěné pohledávky na příslušenství k 19.1.2023 činí Kč 0 , které zaslal Katastrálnímu úřadu pro [Anonymizováno] k provedení zápisu do katastru na příslušný list vlastnictví, spolu se souvisejícími záznamy.

7. Žalobce si při vědomí uzavřené Rezervační smlouvy na prodej nemovitosti výše uvedenou částku vypůjčil a bezodkladně jí na pokladně Finančního úřadu pro [Anonymizováno] uhradil, aby v souladu s občanským zákoníkem dluh zanikl a nebyl tak ohrožen sjednaný prodej nemovitosti.

8. Nečinností Finančního úřadu pro [Anonymizováno] tak byl způsoben stav, že Katastr nemovitostí po provedení zápisu zástavního práva ode dne 21.2.2023 obsahoval nepravdivé údaje, týkající se, k tomuto dni již neexistující dlužné částky žalobce ve výši Kč 68 316 vůči žalované.

9. V rámci podmínek výše uvedené Rezervační smlouvy ze dne 25.11.2022 byla sjednána rezervační doba, kupujícím složen rezervační poplatek a sjednány platební podmínky úhrady kupované nemovitosti. Rezervační smlouvou byla sjednána kupní cena nemovitosti ve výši Kč 14 750 000,- s tím, že sjednané platební podmínky primárně řeší plnou úhradu daňového dluhu žalobce vůči Finančnímu úřadu pro [Anonymizováno], zastavení exekuce proti žalobci a po provedení výmazu zástavního práva z Katastru nemovitostí následný doplatek kupní ceny tak, aby standardní podnikatelská činnost žalobce mohla být v nejkratší možné době restartována.

10. Kupující na základě zjištění, poskytnutých Katastrem nemovitostí, dne 12.4.2023 v rámci rezervační doby od Rezervační smlouvy odstoupil, z důvodu zatížení nemovitosti výše uvedeným zástavním právem na Kč 68 316, zapsaným do Katastru nemovitostí dne 21.2.2023, tedy poté, co plnou úhradou daňový dluh, na které bylo toto zástavní právo zřízeno, v souladu s občanským zákoníkem zanikl.

11. V dalším postupu ve věci Finanční úřad pro [Anonymizováno] ustanovil znalce ke stanovení ceny obvyklé předmětné nemovitosti. Znalci byla žalobcem poskytnuta Rezervační smlouva se sjednanou kupní cenou nemovitosti ve výši Kč 14 750 000. Znalec k rezervační smlouvě při zpracování znaleckého posudku žádným způsobem nepřihlédl a obvyklou cenu nemovitosti určil ve výši Kč 6 300 000.

12. Výše popsaným postupem, kdy Katastr nemovitostí obsahoval a za úplatu poskytl kupujícímu z Rezervační smlouvy chybnou informaci o existenci neuhrazeného daňového dluhu žalobce vůči správci daně ve výši Kč 68 316 kupující od Rezervační smlouvy odstoupil. Tímto postupem byla žalobci způsobena škoda: a) ve výši Kč 1 867 767,39, rovnající se výši zajištěné pohledávky z daňových nedoplatků, kterou byl kupující z Rezervační smlouvy připraven k 12.4.2023 na účet správce daně uhradit a z důvodu výše uvedeného nepravdivého záznamu, poskytnutému Katastrem nemovitostí tak neučinil, b) ve výši Kč 12 882 232,61, rovnající se výši doplatku kupní ceny, který by byl kupujícím z Rezervační smlouvy uhrazen do 30.4.2023, c) další škoda, vyplývající ze skutečnosti, že nedošlo úhradou zajištěné pohledávky z daňových nedoplatků (viz. VIII a) k ukončení exekuce a žalobce je tak nadále veden jako daňový dlužník s probíhající exekucí.

13. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby. Potvrzení o zániku zástavního práva č. j. [Anonymizováno] nemohlo být vydáno v době, kdy měla žalobkyně uzavřenou Rezervační smlouvu (do 30. 4. 2023, tj. do konce rezervační doby), jelikož nebyl uhrazen daňový nedoplatek včetně příslušenství zajištěný Rozhodnutím o zřízení zástavního práva č. j. [Anonymizováno]. Nedoplatky za dřívější zdaňovací období 2015 a 2016 nebyly zajištěny, neboť ve vztahu k těmto zdaňovacím obdobím uplynula prekluzivní lhůta pro placení daně dle § 160 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“).

14. Správce daně činil úkony plynule a bez zbytečného odkladu a vydával rozhodnutí ve standardních lhůtách. Jak plyne ze skutkového stavu, k žádnému období nečinnosti v žalobkyní vymezeném řízení nedošlo.

15. Správce daně nebyl nečinný, jak tvrdí žalobkyně, nemohl vydat Potvrzení o zániku zástavního práva č. j. [Anonymizováno] dříve, než žalobkyně uhradila daňový nedoplatek včetně příslušenství, k čemuž došlo až dne 23. 6. 2023, tedy až po uplynutí rezervační doby uvedené v Rezervační smlouvě.

16. Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že se správce daně ve vymezeném období nedopustil nesprávného úředního postupu spočívajícího v nečinnosti, první z podmínek odpovědnosti dle ZOŠ tedy nebyla splněna. Vzhledem k tomu, že se v řízení nevyskytnul nesprávný úřední postup, není třeba se zabývat zbylými podmínkami.

17. Žalobkyně od zahájení daňové exekuce v roce 2012 neuhradila dobrovolně žádnou část ze svých daňových nedoplatků. Až po vydání Rozhodnutí o zřízení zástavního práva č. j. [Anonymizováno] ze dne 30. 1. 2023 na daň z nemovitých věcí byly dne 20. 2. 2023 uhrazeny zajištěné daňové povinnosti vzniklé v letech 2017–2022 a až dne 23. 6. 2023 byly uhrazeny odpovídající úroky z prodlení. Nedoplatky uvedené na Exekučním příkaze a zajištěné zástavním právem jsou stále neuhrazené. Částka nedoplatků, na kterou je vedena exekuce na prodej předmětné nemovitosti činila k datu 25. 8. 2023 1,869.606,94 Kč.V případě, že by žalobkyně uhradila všechny správcem daně vyčíslené daňové nedoplatky, správce daně by zastavil daňovou exekuci. Za podmínek Rezervační smlouvy bylo třeba, aby žalobkyně doplatila příslušenství k dani z nemovitých věcí, jak ji správce daně informoval již dne 17. 3. 2023.

18. Žalovaná popsala průběh napadaného postupu správce daně tak jak je níže uveden a jak byl soudem zjištěn provedeným dokazováním listinnými důkazy a jehož průběh je mezi účastníky nesporný:

19. Dne 26. 4. 2012 byl vydán správcem daně výkaz nedoplatků č. j. [Anonymizováno] pro zaplacení částky 1.895.593,03 Kč.

20. Na základě tohoto výkazu nedoplatků vydal správce daně dne 27. 4. 2012 Exekuční příkaz na prodej nemovitosti č. j. [Anonymizováno].

21. Proti Exekučnímu příkazu se žalobkyně včas odvolala podáním zaevidovaným pod č. j. [Anonymizováno] dne 7. 5. 2012.

22. Ve věci odvolání proti Exekučnímu příkazu na prodej nemovitosti bylo rozhodováno Finančním ředitelstvím v [adresa] jakožto odvolacím orgánem. [právnická osoba] v [adresa] rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 12. 11. 2012 podané odvolání zamítlo.

23. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 10. 1. 2013 žalobu ke Krajskému soudu v [adresa]. Krajský soud v [adresa] rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne 25. 4. 2014 toto rozhodnutí zrušil a vrátil věc Odvolacímu finančnímu ředitelství jakožto právnímu nástupci k dalšímu řízení.

24. Odvolací finanční ředitelství o odvolání vydalo Rozhodnutí o odvolání č. j. [Anonymizováno] ze dne 22. 12. 2014, kdy odvolání žalobkyně bylo zamítnuto a Exekuční příkaz na prodej nemovitosti odvolací orgán potvrdil. Rozhodnutí o odvolání nabylo právní moci dne 1. 1. 2015.

25. Po pravomocném rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. j. [Anonymizováno] ze dne 22. 12. 2014 zaslala žalobkyně správci daně žádost o vyčíslení nedoplatků, kterou správce daně zaevidoval pod č. j. [spisová značka].

26. Na tuto žádost správce daně odpověděl písemností – dopisem č. j. [Anonymizováno] ze dne 30. 1. 2015, kde byly vyčísleny nedoplatky žalobkyně v celkové částce 1.868.415,94 Kč včetně úroků z prodlení k datu 31. 12. 2014.

27. Jelikož nedošlo k úhradě vyčíslených daňových nedoplatků evidovaných u správce daně, tak ve věci daňové exekuce nařízené exekučním příkazem č. j. [Anonymizováno], který nabyl právní moci dne 1. 1. 2015, vydal správce daně dne 25. 11. 2015 Dražební vyhlášku č. j. [Anonymizováno], kterou nařídil dražbu nemovitosti, a to na den 19. 1. 2016. Protože nikdo nesložil dražební jistotu, dražba se neuskutečnila, o čemž byl sepsán protokol o průběhu dražby nemovitosti č. j. [Anonymizováno].

28. Opakovaná dražba nemovitosti, s nejnižším dražebním podáním ve výši jedné poloviny výsledné ceny, tj. ve výši 1.350.000 Kč, byla nařízena dle Dražební vyhlášky č. j. [Anonymizováno] ze dne 30. 5. 2016.

29. Do dne zahájení dražby nařízené na den 19. 7. 2016 nikdo nesložil dražební jistotu, dražba opět nebyla úspěšná, o čemž byl sepsán protokol o průběhu dražby nemovitosti č. j. [Anonymizováno]

30. Ve věci vymáhání daňových nedoplatků evidovaných na dani z přidané hodnoty a dani z příjmu právnických osob ve výši 1.867.767,39 Kč (daň a příslušenství) vydal správce daně dne 29. 11. 2017 Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. j. [Anonymizováno].

31. Dne 15. 5. 2022 byla žalobkyni doručena Informace o daňové povinnosti na dani z nemovitých věcí č. j. [Anonymizováno] ze dne 4. 5. 2022. Na tuto Informaci o nedoplatku žalobkyně nijak nereagovala.

32. Dne 30. 1. 2023, ve věci předaných daňových nedoplatků na vymáhání ve výši 68.316 Kč evidovaných na dani z nemovitých věcí, vydal správce daně k zajištění těchto nedoplatků další Rozhodnutí o zřízení zástavního práva č. j. [Anonymizováno].

33. Dne 20. 2. 2023 správce daně obdržel informaci od žalobkyně zaevidovanou pod č. j. [Anonymizováno], že daňový nedoplatek na dani z nemovitých věcí byl v plné výši uhrazen.

34. Správce daně dne 20. 2. 2023 obdržel částku 68.316 Kč. Uhrazená částka žalobkyní odpovídala výši daně na dani z nemovitých věcí, avšak příslušenství v podobě úroků z prodlení uhrazeno nebylo.

35. Dne 9. 3. 2023 obdržel správce daně písemnost nazvanou: Žádost o vyslovení formálního souhlasu, kterou zaevidoval pod č. j. [Anonymizováno]. V této písemnosti žalobkyně správce daně informuje: „po delší době se mi podařilo pokračovat v jednání o možnosti odprodeje nemovitosti v Turnově, která je zatížena zástavním právem z roku 2013 a jejíž prodej se ze strany FÚ dosud nepodařilo zrealizovat. Jelikož od posledního jednání ve věci, kdy exekuční oddělení souhlasilo s možností jednání o odprodeji, uplynulo již několik let, pro aktualizaci žádám o nové vyslovení souhlasu s jednáním o odprodeji nemovitosti přímo určenému zájemci, za podmínky, že FÚ bude v případné smlouvě o prodeji figurovat jako třetí strana tak, aby se podařilo zajistit pohledávku správce daně, vázanou výše uvedeným zástavním právem. Pokud by ve Vašem stanovisku k věci došlo ke změně, žádám o sdělení, jak ve věci postupovat.“ 36. Na tuto písemnost správce daně reagoval dne 17. 3. 2023 vydáním písemnosti č. j. [Anonymizováno]: „Sdělení k žádosti o vyslovení formálního souhlasu ze dne 9. 3. 2023“, ve které žalobkyni vyčíslil daňové nedoplatky k datu 17. 3. 2023 a sdělil, že do 5 pracovních dnů od zaplacení celkové částky ve výši 1.894.144,94 Kč zastaví daňovou exekuci a vydá potvrzení o zániku zástavních práv k rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] a č. j. [Anonymizováno].

37. Dne 31. 3. 2023 obdržel správce daně od žalobkyně písemnost: Žádost, která byla zaevidována pod č. j. [Anonymizováno] .V této písemnosti žalobkyně žádá: „o provedení výmazu -zástavního práva z rozhodnutí správního orgánu k zajištění existující pohledávky z daňových nedoplatků ve výši 68.316 Kč, zápisem provedeným v katastru nemovitostí dne 21.2.2023, - závazku nezajistit zástavním právem ve výhodnějším pořadí nový dluh, zápisem provedeným v katastru nemovitostí dne 21.2.2023, - závazku neumožnit zápis nového zástavního práva namísto starého, zápisem provedeným v katastru nemovitostí dne 21.02.2023. To vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], LV č. [hodnota], kde je jako vlastník nemovitosti vedena společnost [právnická osoba]., a to z důvodu úhrady pohledávky z daňových nedoplatků v celé výše uvedené částce, dne 20.2.2023, na pokladně Finančního úřadu pro [Anonymizováno] (doklad o přijaté platbě č. [hodnota]). Žádost podávám z toho důvodu, že výmaz dosud nebyl proveden a obávám se, že existence výše uvedeného zástavního práva a závazků, na aktuálním výpisu z katastru nemovitostí, by mohla ohrozit připravený prodej předmětné nemovitosti v měsíci dubnu 2023.“ 38. Ve věci žádosti došlé 31. 3. 2023 vydal správce daně dne 4. 4. 2023 Sdělení k žádosti o provedení výmazu č. j. [Anonymizováno], které bylo žalobkyni doručeno do datové schránky uplynutím lhůty dne 14. 4. 2023.

39. V této písemnosti správce daně žalobkyni sdělil, že nemůže ke dni 4. 4. 2023 vydat potvrzení o zániku zástavního práva k Rozhodnutí o zřízení zástavního práva č. j. [Anonymizováno] ze dne 30. 1. 2023, protože žalobkyně uhradila dne 20. 2. 2023 pouze částku 68.316 Kč. Zástavní právo bylo rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] dle §1313 občanského zákoníku zřízeno k zajištění daňových pohledávek ve výši 68.316 Kč a příslušenství.

40. Úroky z prodlení za roky 2017 až 2022 byly na základě vyrozumění o výši úroků č. j. [Anonymizováno] ze dne 3. 4. 2023 (částka 8.441 Kč), č. j. [Anonymizováno] ze dne 3. 4. 2023 (částka 6.795 Kč), č. j. [Anonymizováno] ze dne 3. 4. 2023 (částka 5.019 Kč), č. j. [Anonymizováno] ze dne 3. 4. 2023 (částka 3.239 Kč) a č. j. [Anonymizováno] ze dne 3. 4. 2023 (částka 2.080 Kč) vyčísleny na celkovou částku 25.574 Kč.

41. Částka sdělených úroků z prodlení v celkové výši 25.574 Kč evidovaná na dani z nemovitých věcí byla správci daně uhrazena dne 23. 6. 2023, tím došlo k úhradě celkového nedoplatku uvedeného na Rozhodnutí o zřízení zástavního práva. Na základě této skutečnosti vydal správce daně neprodleně ve věci Rozhodnutí o zřízení zástavního práva č. j. [Anonymizováno] ze dne 30. 1. 2023 Potvrzení o zániku zástavního práva č. j. [Anonymizováno] ze dne 30. 6. 2023, které bylo žalobkyni doručeno do datové schránky dne 3. 7. 2023.

42. Dále soud zjistil z těchto listinných důkazů: rezervační smlouva k prodeji nemovitosti mezi žalobkyní, jakožto budoucím prodávajícím, a mezi kupujícím, tedy společností [Anonymizováno] že smlouva byla uzavřena dne 25. 11. 2022 a předmětem této rezervační smlouvy byl skladovací objekt a pozemek ve [Anonymizováno] ulici v [adresa], LV č. [hodnota].

43. Z odstoupení od rezervační smlouvy k prodeji nemovitosti, kterou učinila společnost [Anonymizováno] vůči žalobkyni dne 12. 4. 2023 soud zjistil, že odstoupení bylo odůvodněno tím, že společnost [Anonymizováno] zjistila, že nemovitost je zatížena zástavním právem z rozhodnutí správního orgánu k zajištění pohledávky z daňových nedoplatků ve výši 68 316 Kč.

44. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 2. 5. 2023, LV [Anonymizováno] pro KÚ a [adresa], kde je jako vlastník vedena žalobkyně a pod C je zaznamenáno tedy věcné právo zatěžující nemovitosti, tedy konkrétně se jedná o parcelu 2167/2 a parcelu 2167/1, dále se zastavěnou plochou a nádvoří, na níž je bez č.p. stavba – občanská vybavenost. Zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu k zajištění pohledávky existující z daňových nedoplatků ve výši 1 867 767,39 Kč pro Českou republiku – Finanční úřad pro [Anonymizováno]. Zápis byl proveden 12. 12. 2017. Dále jsou v listině další zápisy: rozhodnutí správce daně o zřízení zástavního práva územní pracoviště v [adresa], zápis proveden 12. 12. 2017, oprávnění opět pro Českou republiku - Finanční úřad pro [Anonymizováno] a je tady teda zajištění pohledávky z daňových nedoplatků ve výši 68 316 Kč a dále jsou zde i tedy uvedeny exekuční příkazy, exekuční příkaz k prodeji nemovitosti. Je zde uvedena listina: vyrozumění správce daně o nabytí právní moci rozhodnutí, a to pod č. [Anonymizováno] z 6. prosince 2012. Pokud jde o nabývací titul žalobkyně k těmto nemovitostem, je zaznamenána listina, a to kupní smlouva ze dne 28. 9. 1998 s tím, že právní účinky vkladů vznikly 28. 9. 1998 a poté je zde ještě zaznamenáno kolaudační rozhodnutí pravomocné ke dni 6. 6. 2002.

45. Z dokladu o přijaté platbě, a to pro Finanční úřad pro [Anonymizováno], datum přijetí je 20. února 2023, a to pokud jde o částku 68 316 Kč, daň z nemovitých věcí za rok 2017-2022.

46. Dále soud provedl dokazování těmito listinnými důkazy: Informace o vyměření daně z nemovitých věcí za roky 2015-2021, včetně Doručenek Informace o vyměření daně z nemovitých věcí 2015 až 2021, že žalobkyně byla o svých daňových povinnostech ohledně daně z nemovitých věcí každoročně informována prostřednictvím informace o výši daně z nemovitých věcí.

47. Z Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovité věci č. j. [Anonymizováno], ze dne 30. 1. 2023 soud zjistil, že byla zástavním právem zajištěna žalobkyní neuhrazená daň z nemovitých věcí za zdaňovací období 2017–2022. Nedoplatek žalobkyně na dani z nemovitých věcí za zdaňovací období 2017–2022 činil na jistině 68.316 Kč, přičemž zástavní právo se vztahuje rovněž na příslušenství, jak je uvedeno rovněž v Rozhodnutí o zřízení zástavního práva. V tomto rozhodnutí je uvedena pouze jistina nedoplatku ve výši 68.316 Kč, neboť úroky z prodlení v konečné výši mohl správce daně vyčíslit až po úhradě jistiny. Úrok z prodlení je navyšován za každý den prodlení.

48. Dále soud zjistil z Vyrozumění o úroku z prodlení za zdaňovací období od 1.1.2017 do 31.12.2017, Vyrozumění o úroku z prodlení za zdaňovací období od 1.1.2018 do 31.12.2018, Vyrozumění o úroku z prodlení za zdaňovací období od 1.1.2019 do 31.12.2019, Vyrozumění o úroku z prodlení za zdaňovací období od 1.1.2020 do 31.12.2020, že žalobkyni byla zaslána tato vyrozumění a jejich přílohou byl též výpočet úroku z prodlení úhrady daně z nemovitých věcí, že žalobkyně byla vyrozuměna o úrocích z prodlení vyrozuměními o výši úroků ze dne 3. 4. 2023 poté, co uhradila jistinu ve výši 68.316 Kč.

49. Mezi účastníky nebylo sporným, že úroky z prodlení ve výši 25 547 Kč na dani z nemovitosti byly žalobkyní uhrazeny dne 23.6.2023.

50. Finanční úřad pro [Anonymizováno], územní pracoviště v [adresa] pod č.j. [Anonymizováno] dne 30.6.2023 vydal Potvrzení o zániku zástavního práva zřízeného rozhodnutím správce daně pro LV [Anonymizováno] k.ú. [adresa] s odůvodněním, že daňové pohledávky žalobkyně na rozhodnutí o zřízení zástavního práva byly zaplaceny včetně příslušenství. Potvrzení o zániku zástavního práva č. j. [Anonymizováno] ze dne 30. 6. 2023, které bylo žalobkyni doručeno do datové schránky dne 3. 7. 2023 (dodejka).

51. Žalobkyně dne 3.7.2023 vůči žalované uplatnila nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. a téhož dne byl dopis doručen žalované do její datové schránky (dopis a dodejka datové zprávy z DS žalobkyně). Stanoviskem Ministerstva financí ze dne 27.11.2023 , č.j. [č. účtu] žádosti žalobkyně nebylo vyhověno.

52. Z ostatních k důkazu čtených listin soud relevantní skutečnosti nečerpal. Výše zjištěný skutkový stav je způsobilý pro posouzení věci po právní stránce.

53. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

54. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

55. Žalobkyně splnial podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

56. Podmínkou pro vznik odpovědnosti, resp. přiznání nároku na náhradu škody je kumulativní splnění třech předpokladů a) existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí, b) vznik újmy, c) vztah příčinné souvislosti mezi předpoklady a) a b).

57. Žalobkyně spatřovala odpovědnostní titul v nesprávném úředním postupu Finančního úřadu pro [Anonymizováno] , který spočíval v tom, že po té, kdy žalobkyně uzavřela dne 25.11.2022 Rezervační smlouvu k prodeji nemovitosti, tak Finanční úřad pro [Anonymizováno] vydal na tuto nemovitost dne 30.1.2023 Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovité věci dlužníka k zajištění dlužníkem neuhrazené daně evidované správcem daně ke dni 19.1.2023 v celkové výši Kč 68 316, kde zajištěné daňové pohledávky činí Kč 68 316 a zajištěné pohledávky na příslušenství k 19.1.2023 činí Kč 0 , které zaslal Katastrálnímu úřadu pro [Anonymizováno] k provedení zápisu do katastru na příslušný list vlastnictví, spolu se souvisejícími záznamy. Žalobkyně po doručení datové zprávy o rozhodnutí o zřízení zástavního práva, při vědomí uzavřené Rezervační smlouvy na prodej nemovitosti výše uvedenou částku vypůjčila a bezodkladně jí na pokladně Finančního úřadu pro [Anonymizováno] uhradila, aby v souladu s občanským zákoníkem dluh zanikl a nebyl tak ohrožen sjednaný prodej nemovitosti. Nečinností Finančního úřadu pro [Anonymizováno] byl způsoben stav, že Katastr nemovitostí po provedení zápisu zástavního práva ode dne 21.2.2023 obsahoval nepravdivé údaje, týkající se, k tomuto dni již neexistující dlužné částky žalobce ve výši Kč 68 316 vůči žalované. V rámci podmínek výše uvedené Rezervační smlouvy ze dne 25.11.2022 byla sjednána rezervační doba, kupujícím složen rezervační poplatek a sjednány platební podmínky úhrady kupované nemovitosti. Rezervační smlouvou byla sjednána kupní cena nemovitosti ve výši Kč 14 750 000 s tím, že sjednané platební podmínky primárně řeší plnou úhradu daňového dluhu žalobce vůči Finančnímu úřadu pro [Anonymizováno], zastavení exekuce proti žalobci a po provedení výmazu zástavního práva z Katastru nemovitostí. Kupující na základě zjištění, poskytnutých Katastrem nemovitostí, dne 12.4.2023 v rámci rezervační doby od Rezervační smlouvy odstoupil, z důvodu zatížení nemovitosti výše uvedeným zástavním právem na Kč 68 316, zapsaným do Katastru nemovitostí dne 21.2.2023, tedy poté, co plnou úhradou daňový dluh, na které bylo toto zástavní právo zřízeno, v souladu s občanským zákoníkem zanikl.

58. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

59. Vyjma nepřiměřené délky řízení tedy není nesprávný úřední postup v zákoně definován a teorií a praxí je za něj považována jiná činnost státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

60. Podle ust. § 170 odst. 1 daňového řádu může správce daně zřídit rozhodnutím zástavní právo k majetku daňového subjektu k zajištění jím neuhrazené daně za podmínek stanovených občanským zákoníkem, pokud tento zákon nestanoví jinak. Zástavní právo má funkci zajišťovací a uhrazovací. Zajišťovací funkce se projevuje tím, že vytváří tlak na daňový subjekt, aby splnil řádně a včas svůj závazek (dluh) vůči správci daně, a vyvaroval se tak uspokojení správce daně ze zástavy. Uhrazovací funkce spočívá v možnosti správce daně dosáhnout uspokojení ze zástavy v případě, kdy daňový subjekt je v prodlení se splněním svého závazku. Zástavní právo je právem akcesorickým, což znamená, že jeho existence je podmíněna existencí hlavního závazku (tj. daňový dluh) a zánikem hlavního závazku zaniká. Subsidiarita je další znakem zástavního práva a znamená, že k realizaci zástavního práva lze přistoupit až poté, co dluh nebyl splněn řádně a včas. Z uvedeného vyplývá, že podmínkou pro vydání rozhodnutí o zřízení zástavního práva je jednak skutečnost, že splatná daň nebyla uhrazena, ale vedle toho musí správce daně posuzovat, zda zřízení zástavního práva je nezbytné. Musí být přitom veden úvahou o dosažení legitimního cíle, jímž je zabezpečení úhrady správně zjištěné a stanovené daně výlučně legitimními prostředky (srv. Baxa, J.; Dráb, O.; Kaniová, L. et al. Daňový řád: komentář . 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011).

61. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4704/2018, se podává, že výkon státní moci může spočívat jak v rozhodování o právech a povinnostech určitých subjektů, tak v širším slova smyslu i v činnosti, při které se o právech a povinnostech dotčených osob nerozhoduje (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4118/2015, publikovaný pod č. 28/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo Simon, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 46).

62. Výkonem státní moci ve smyslu § 1 odst. 1 OdpŠk je totiž výkon jakékoliv veřejnoprávní pravomoci, kterou je státní orgán nadán, a výkon této pravomoci je třeba posuzovat jako úřední postup, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti státu za ni podle § 13 odst. 1 OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5848/2016).

63. Je nepochybné, že finanční úřad je státním orgánem ve smyslu § 3 odst. 1 OdpŠk (viz § 1 odst. 1 a 2, § 8 a § 10 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky), jenž vykonává veřejnou moc, když mu zákon ukládá povinnost vydat vyrozumění (potvrzení) o zániku zástavního práva a , dle tvrzení žalobkyně, dopustit, tedy vydání nesprávného a nikoliv včasného potvrzení o zániku zástavního práva, které bylo zřízeno na žalobcem prodávaných nemovitostech za účelem úhrady daňového nedoplatku, přitom nelze hodnotit jako exces, o který by šlo v případě protiprávního jednání, jež nesouvisí s činností finančního úřadu, neboť vydání potvrzení o zániku zástavního práva po formální i obsahové stránce nepostrádalo místní, časový a především věcný (vnitřní účelový) vztah k činnosti finančního úřadu svěřené mu zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 896/2009, nebo ze dne 17. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 975/2022).

64. Podle § 1376 o. z. zanikne-li zajištěný dluh, zanikne i zástavní právo.

65. Podle § 1379 o. z. zaniklo-li zástavní právo zapsané do rejstříku zástav, požádá zástavní věřitel bez zbytečného odkladu o jeho výmaz a zástavní právo se vymaže. To platí i v případě, že zástavní právo bylo zapsáno do veřejného seznamu, ledaže si strany ujednaly, že zástavní věřitel o výmaz zástavního práva nepožádá nebo vlastník požádal o zápis uvolněného zástavního práva (odstavec 1). Zástavní dlužník má právo podat žádost o výmaz zástavního práva; nezaniklo-li zástavní právo uplynutím doby, vymaže se z rejstříku zástav nebo z veřejného seznamu, prokáže-li zástavní dlužník zánik zástavního práva listinou potvrzenou zástavním věřitelem nebo rozhodnutím soudu nebo jinou veřejnou listinou. Nepotvrdí-li zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi na jeho žádost zánik zástavního práva, nahradí škodu z toho vzniklou (odstavec 2).

66. Podle § 170 odst. 5 daňového řádu zástavní právo zřízené rozhodnutím správce daně zaniká rovněž právní mocí rozhodnutí, kterým správce daně ruší zástavní právo. O zániku zástavního práva z důvodů stanovených občanským zákoníkem vyrozumí správce daně daňový subjekt a vlastníka zástavy.

67. Podstata zástavního práva plyne z právní úpravy §§ 1309 až 1394 o. z. Daňový řád obsahuje pouze speciální ustanovení, kterými se od soukromoprávní úpravy odlišuje (srov. Rozehnal, T. Daňový řád. Praktický komentář. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 353). Proto i zánik zástavního práva se obecně řídí ustanoveními občanského zákoníku. Ustanovení § 170 odst. 5 daňového řádu pak k tomu přičleňuje další důvod zániku zástavního práva, a to rozhodnutí správce daně, kterým své předešlé rozhodnutí o zřízení zástavního práva ruší. Rozhodným okamžikem je zde nabytí právní moci takového rozhodnutí (srov. Baxa, J. K § 170. In: Baxa, J. a kol. Daňový řád: Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2011).

68. Zástavní právo podle § 170 odst. 5 daňového řádu tedy zaniká buď rozhodnutím správce daně, anebo ze zákona, a to podle občanského zákoníku, o čemž správce daně vyrozumí jednak daňový subjekt, jednak vlastníka zástavy [v občanském zákoníku je zánik zástavního práva upraven v části třetí (absolutní majetková práva), hlavě druhé (věcná práva), dílu pátém (věcná práva k cizím věcem), oddílu třetím (zástavní právo), pododdílu sedmém (zánik zástavního práva), konkrétně pak v § 1376 až § 1379 o. z. Skutečnost, že k zániku zástavního práva zřízeného správcem daně dojde z důvodu vymezeného v občanském zákoníku však neznamená, že by k zániku zástavního práva došlo mimo působnost daňového řádu.

69. Tomu odpovídá i posouzení vztahu žalobce a správce daně vyplývající z ustanovení § 170 odst. 5 věty druhé daňového řádu prostřednictvím metody právní regulace. Soukromoprávní vztahy se vyznačují zejména rovným postavením jejich účastníků spočívajícím v tom, že ve vzájemném právním vztahu žádný z nich nemá nadřazené postavení, není oprávněn rozhodovat o právech a povinnostech druhého účastníka a vynucovat plnění povinností autoritativně; základní právní formou, jíž se uplatňuje metoda právní regulace v těchto vztazích, je smlouva, popřípadě zákonem předvídaná právní skutečnost. Právě metodou právní regulace se soukromoprávní vztahy liší od vztahů veřejnoprávních, pro něž je charakteristický prvek nadřízenosti a podřízenosti v různých formách a intenzitě, a v nichž je založena způsobilost autoritativně rozhodovat jednou stranou právního vztahu o právech a povinnostech strany druhé; základní metodou právní regulace je zde rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pro rozlišení soukromoprávních vztahů od veřejnoprávních vztahů je rozhodující především posouzení vzájemného postavení jejich subjektů, jak vyplývá z příslušných ustanovení právní normy, která na tyto vztahy dopadá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2008, sp. zn. 33 Odo 926/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50/2009, nález Ústavního soudu ze dne 1. 12. 1998, sp. zn. I. ÚS 41/98, a ze dne 10. 11. 1998, sp. zn. I. ÚS 229/98, dále DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 23 a násl.).

70. V posuzovaném případě šlo o zástavní právo zřízené správcem daně, k jehož zániku došlo ex lege splněním zajištěného dluhu ve smyslu § 1376 o. z.

71. S ohledem na to, že k zániku zástavního práva došlo z důvodu stanoveného občanským zákoníkem, bylo namístě, aby správce daně podle § 170 odst. 5 věty druhé daňového řádu o této skutečnosti vyrozuměl daňový subjekt (žalobce), byť neformálním vyrozuměním (srov. důvodová zpráva k § 170 daňového řádu).

72. Vzájemné vztahy daňového dlužníka a správce daně jsou povahy veřejnoprávní, neboť se vyznačují tím, že jeden účastník (správce daně) vystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchované moci a tím jako silnější subjekt může jednostranně zakládat práva druhému subjektu. Z postavení správce daně v posuzovaném případě vyplývá, že autoritativně rozhodl o tom, jaký je daňový nedoplatek žalobkyně a určil zajištění daného závazku zřízením zástavního práva; vůle žalobkyně přitom na jeho rozhodnutí neměla žádný vliv. Na veřejnoprávní povaze tohoto vztahu pak nemůže ničeho změnit okolnost, že k zániku zástavního práva došlo z důvodu stanoveného občanským zákoníkem, neboť předmětem daňového řízení je stále týž právní vztah. Vyrozumění žalobkyně o zániku zástavního práva se tomuto vztahu rovněž nevymyká, natož je-li tato povinnost stanovena v daňovém řádu jakožto předpisu veřejnoprávní povahy.

73. Vyrozumění finančního úřadu o zániku zástavního práva podle § 170 odst. 5 daňového řádu tudíž představuje úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk.

74. Vztah příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nevydání řádného vyrozumění finančního úřadu o zániku zástavního práva a vzniklou škodou (tzv. kauzální nexus), jehož prokázaná existence je jednou z nezbytných podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu a který je v dovolacím řízení posuzován pouze z pohledu toho, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence tohoto vztahu zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009, nebo ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 283/2016), je dán tehdy, pokud tvrzená škoda vznikla následkem onoho nesprávného úředního postupu orgánu veřejné moci, tedy je-li doloženo, že nebýt takového porušení povinnosti, ke škodě by podle obvyklého chodu věcí nedošlo. Příčinou vzniku škody totiž může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal, přičemž příčina musí mít nepochybnou věcnou vazbu na vznik škody (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005). Příčinná souvislost je tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí i obecné zkušenosti, respektive poznatků, adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události a zda tedy byla pro škůdce objektivně předvídatelná (teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4067/2014, a ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2963/2021, dále nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1009/2020).

75. Žalovaná však nepochybila, když potvrzení o zániku zástavního práva vydala (zaslala katastrálnímu úřadu a žalobkyni) až poté, kdy žalobkyně zaplatila zajištěnou daňovou pohledávku včetně příslušenství. Neexistuje tak vztah příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nevydání řádného vyrozumění finančního úřadu o zániku zástavního práva a vzniklou škodou (tzv. kauzální nexus), jehož prokázaná existence je jednou z nezbytných podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

76. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal za 1500 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů (vyjádření k žalobě, doplnění vyjádření, účast 3 x ú.j.) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Poučení