30 C 242/2023 - 53

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] pro zaplacení 57 652 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč od 20. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí dalších 36 652 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 12. 2023 do zaplacení

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 30 861,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že byla účastníkem územního řízení zahájeného dne 5. 5. 2017 vedeného [právnická osoba] [adresa], odborem stavebního úřadu a životního prostředí, [adresa] (dále také jako „Stavební úřad“) pod sp. zn. [Anonymizováno], jehož předmětem je žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby: [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] na pozemcích (dle PK) pozemková parcela parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Ve shora uvedené věci stavby [adresa] OMD 2 na pozemcích (dle PK) pozemková parcela parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] se tedy vede nepřetržitě výše uvedené správní řízení od 5. 5. 2017, kdy ve věci byla postupně rušena nejrůznější nezákonná rozhodnutí stavebního úřadu, a to jak nadřízeným správním úřadem, tak i soudem. Ve věci byla vydána celá řada meritorních rozhodnutí, která byla rovněž postupně rušena. Přitom postup zejména stavebního úřadu vykazuje zcela zásadní až alarmující nedostatky a průtahy, kdy rozhodnutí Stavebního úřadu rušily opakovaně i správní soudy.

2. Uvedené řízení trvalo tedy 5 let, 7 měsíců a 18 dnů.

3. V předmětné věci je nepochybné, že správní úřad nebyl schopen rozhodnout v přiměřené lhůtě. Řízení trvalo od 5. 5. 2017. Případ přitom nebyl extrémně složitý, žalobkyně nepřispěla k průtahům žádnými obstrukcemi, jak tvrdí žalovaná, pouze bránila svá opakovaně porušovaná práva, příslušné orgány postupovaly nezákonně a předmět řízení byl pro žalobkyni navíc významný. Dle názoru žalobkyně došlo na straně stavebního úřadu současně k nedůvodným průtahům v řízení, kdy po celou dobu řízení nalézací správní úřad porušuje ust. § 71 s.ř. v tom, že nevydal meritorní rozhodnutí, aniž by v jediném případě požádal nadřízený správní úřad o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí.

4. Žalobkyni vznikla v důsledku výše popsaného výkonu veřejné moci následující nemajetkové újma, za kterou je nutno v prvé řadě považovat nepřiměřenou délku správního řízení, kterou vznikl protiprávní stav. Současně došlo k výše popsaným průtahům.

5. V důsledku shora uvedených skutečností a s odkazem na výše uvedenou judikaturu, jakož i s ohledem na zcela zásadní a opakovaná porušení správního řádu ze strany Stavebního úřadu a opakovaná rušení jeho rozhodnutí nadřízenými orgány a soudy, žalobkyně svoji nemajetkovou újmu oceňuje na horní hranici za jeden rok řízení, tedy 20.000,- Kč, za první 2 roky tedy polovinu, nemajetková újma za nesprávný výkon veřejné moci (za 5 let, 7 měsíců a 18 dnů) odpovídá tak v penězích zadostiučinění ve výši 92.652,- Kč (2 x 10.000,- + 3 x 20.000,- + za 7 měsíců 11.666,- Kč, za 18 dnů 986,- Kč).

6. Žalobkyně vyzvala žalovanou podáním ze dne 22. 6. 2023 (datum doručení) k úhradě zadostiučinění ve výši 92.652,- Kč za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích.

7. Žalobkyně odpověděla dopisem ze dne 29. 8. 2023, kterým potvrdila obdržení výzvy, s tím, že ve lhůtě 6 měsíců ji vyřídí.

8. Žalovaná se vyjádřila k výzvě žalobkyně odpovědí ze dne 8. 12. 2023.

9. Žalovaná ve své odpovědi zejména uvádí, že se ani nalézací ani odvolací správní úřad nedopouštěl v řízení žádných průtahů, byť lze polemizovat se správností postupů stavebního úřadu, nicméně dle ministerstva lze uzavřít, že stavební úřad se po celou dobu nedopouštěl v předmětném řízení průtahů. K takovému závěru žalobkyně upozorňuje na to, že rozhodnutí obou úřadu byla opakovaně rušena v rámci soudního přezkumu pro jejich nezákonnost, průtahy tak vznikaly i přesto, že daný správní úřad v některých případech vydával rozhodnutí či činil jiné procesní úkony v zákonem předpokládaných lhůtách – řízení bylo prodlouženo minimálně o dobu, jakou trvala vydání těchto nezákonných rozhodnutí, jak je popsáno v úvodní části této žaloby.

10. Žalobkyně dále ve své výzvě požadovala ocenění nemajetkové újmy na horní hranici za jeden rok řízení, tedy 20.000,- Kč. K tomuto se žalovaná vyjádřila následujícím způsobem: „V daném případě se jedná o správní řízení, jehož význam z hlediska předmětu řízení pro žadatelku zdaleka nedosahoval významu, jak by tomu bylo například ve věcech trestních, pracovních nebo rodinných, proto není důvod základní částku zadostiučinění nijak navyšovat.“ Výše uvedený závěr žalované žalobkyně kategoricky odmítá.

11. Žalovaná žádá zamítnutí žaloby. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce uplatnila dne 22. 6. 2023 u žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), nárok na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 92 652,- Kč. Nemajetková újma měla žalobkyni vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky správního řízení vedeného v 1. stupni [právnická osoba] [adresa], odborem stavebního úřadu a životního prostředí (dále jen „stavební úřad“), a ve 2. stupni [Anonymizováno] [právnická osoba], odborem územního plánování a stavebního řádu (dále jen „krajský úřad“), ve věci žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] (dále jen „stavba“), a navazujícího řízení o správní žalobě vedeného Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] a Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V reakci na shora uvedenou žádost zaslalo [Anonymizováno] dne [datum] pod č. j. [Anonymizováno] žalobkyni přípis, prostřednictvím kterého [Anonymizováno] přiznalo žalobkyni zadostiučinění ve výši 35.000,- Kč a ve zbytku, tj. v částce 57 652,- Kč, nárok odmítlo.

12. Řízení bylo zahájeno dne 05.05.2017, dnem podání žádosti ze strany žalobkyně, a ukončeno dne 24.01.2023, nabytím právní moci rozhodnutí č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno], o umístění stavby. Řízení tedy trvalo 5 let 8 měsíců a 19 dní, což lze dle dříve vysloveného názoru žalované i s ohledem na složitost řízení označit za nepřiměřenou délku řízení. Nicméně, jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 77/2016 ze dne 4. 7. 2016), při posuzování přiměřenosti délky řízení není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané délky řízení, která by z pohledu zákona č. 82/1998 Sb. mohla být pokládána za přiměřenou, ale je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem daného případu. Je tedy nezbytné zohlednit složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného. Daná kritéria pak současně dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. slouží jako hlavní východisko při posuzování formy, resp. výše přiměřeného zadostiučinění přiznaného poškozenému v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb.

13. Co se týče kritéria složitosti řízení, je dle názoru žalované v první řadě třeba zohlednit fakt, že předmětné řízení bylo vedeno na více instancích, neboť kromě prvoinstančního správního orgánu (správního úřadu) byla věc opakovaně posuzována v rámci odvolacího řízení též druhoinstančním správním orgánem (krajským úřadem). Dále je třeba zohlednit, že dané řízení bylo přezkoumáno před dvěma stupni správních soudů. V tomto směru je třeba vnímat, že s rostoucím počtem instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Hledisko počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci nadřízeným správním orgánům, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná. Danou skutečnost je proto nutné zohlednit při posuzování formy a výše náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2138/2009 ze dne 15.12.2010).

14. Žalovaná upozorňuje na skutečnost, že předmětné řízení bylo správním orgánem opakovaně přerušeno, a to nejen z iniciativy správního orgánu, který tak činil za účelem odstranění nedostatků podané žádosti, nýbrž také na základě opakovaných podnětů samotné žalobkyně. Skutečnost, že posuzované řízení bylo po určitou dobu přerušeno, se pak zohlední odpovídajícím snížením základní částky odškodnění v rámci kritéria složitosti řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5413/2014 ze dne 28.02.2017).

15. Žalovaná dále považuje za vhodné se v souvislosti s posouzením složitosti případu zabývat skutečností, v čem spočíval spor správních orgánů a žalobkyně a proč žalobkyně napadala procesní usnesení správních orgánů o zastavení řízení z důvodu neodstranění podstatné vady žádosti, která by mohla bránit pokračovat v řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Stavební úřad potažmo krajský úřad se domnívaly, že na základě podkladu řízení, Závazného stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ze dne [datum] vydaného Krajským úřadem [právnická osoba], odborem životního prostředí a zemědělství (dále jen „závazné stanovisko“), byla žalobkyně povinna předložit mj. i rozhodnutí o vydání ochranného pásma ke stavbě, což dle jejich názoru vyplývalo z podmínek výše uvedeného závazného stanoviska, kdy žalobkyně měla předložit návrh ochranného pásma ke stavbě. S ohledem na odůvodnění závazného stanoviska správní orgány dovodily, že v souvislosti s rozsahem a typem umisťované stavby bylo úmyslem závazného stanoviska, aby žalobkyně požádala o vydání rozhodnutí o ochranném pásmu, a to v rámci ochrany práv třetích osob, sousedních vlastníků nemovitostí sousedících s pozemky, ke kterým se vázalo řízení o umístění stavby. Tento závěr byl nicméně rozsudkem Krajského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne [datum] a následně rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum] korigován tak, že povinnost předložit v daném řízení rozhodnutí o vydání ochranného pásma nemá oporu v zákonných předpisem, a proto formalistické trvání na jeho předložení v rámci řízení o umístění stavby a následně zastavení řízení neobstálo. Z výše uvedeného má žalovaná za to, že do dne 13.10.2020 bylo třeba ze strany správních orgánů vyřešit relevantní právní otázku, a nedá se říci, že by správní orgány postupovaly nesprávně.

16. Žalovaná si pak dále dovoluje doplnit, že umístění stavby, nové stáje pro 393 jalovic, tedy oproti současnému stavu cca 1000 ks skotu v předmětném místě (dle webových stránek žalobkyně ke dni 22.11.2023, popř. dle Dokumentace záměru zpracované dle § 8 zákona č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí s obsahem a rozsahem dle přílohy č. 4 k zákonu č. 100/2001 Sb. z června 2014) představuje navýšení o cca 40 %. Toto navýšení dle názoru žalobkyně i s ohledem na skutečnost, že předmětný záměr byl záměrem podléhajícím posuzování podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, demonstruje vysokou míru složitosti daného řízení.

17. Dalším kritériem je chování poškozeného, tj. v daném případě žalobkyně. Samotné uplatňování práv prostřednictvím odvolání a žalob nelze žalobkyni přičítat k tíži, nicméně žalovaná má za to, že je vhodné poukázat na přístup žalobkyně k věci, kdy tato ve všech případech podávala blanketní odvolání, a to vždy poslední den lhůty a stejně tak tato neúplná odvolání doplňovala rovněž v poslední možný den lhůty. K problematice tzv. blanketních odvolání a jejich následného doplnění si žalovaná dovoluje uvést následující – podle § 82 odst. 2 správního řádu platí, že odvolání musí mít náležitosti uvedené v ustanovení § 37 odst. 2 správního řádu a musí zahrnovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu jej napadá a v čem je spatřována neshoda s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Chování žalobkyně v tomto případě, kdy ani jedno ze čtyř odvolání nebylo podáno dříve než poslední den lhůty a vždy bylo následně prolongováno absencí náležitostí podle správního řádu, mělo bezpochyby negativní vliv na délku řízení. Nelze též přehlédnout skutečnost. že žalobkyně sama se na prodloužení správního řízení přímo podílela, a to jednak nepředložením bezvadné žádosti, jednak následnými opakovanými žádostmi o prodloužení lhůty (celkem o 72 dnů) k doplnění podkladů, kdy pokaždé současně žádala o přerušení řízení.

18. Co se týče kritéria postupu orgánů veřejné moci, lze konstatovat, že správní orgány rozhodovaly ve lhůtách jim stanovených správním řádem, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, resp. výklad procesních postupů se stal otázkou, kterou se opakovaně zabývaly soudy. Ač byl formalistický postup stavebního úřadu ohledně výčtu podkladů potřebných k vydání meritorního rozhodnutí v konečné fázi shledán soudními orgány za nesprávný, správní ani soudní orgány nebyly nečinné a k průtahům nedocházelo.

19. Posledním kritériem je význam řízení pro poškozeného. Dle ustáleného judikaturního názoru jde o nejdůležitější kritérium, neboť zadostiučinění se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného, přičemž význam předmětu řízení zahrnuje vše, co bylo pro poškozeného v sázce. Jde o důležité objektivní kritérium a záleží na tom, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Zvýšený význam řízení pro poškozeného se předpokládá u těchto typových řízení, a to trestního řízení, u řízení, jehož předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy, řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu. Ve sporu, jež nesplňuje shora uvedená kritéria, povinnost tvrzení i povinnost důkazní ohledně existence okolností, které zvyšují význam předmětu řízení pro poškozeného, „leží“ na poškozeném, a nelze proto bez dalšího vyjít z domněnky, že je význam předmětu řízení pro poškozeného zvyšován, jako je to v případě věcí výše vyjmenovaných. Význam předmětu řízení je proto třeba vždy hodnotit s přihlédnutím k objektivním okolnostem konkrétního případu, nikoli subjektivně, z pohledu poškozeného (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011).

20. S ohledem na skutečnost, že předmětné řízení nenaplňuje znaky žádného z výše uvedených taxativních případů, nelze dle žalované bez dalšího vycházet z presumpce existence zvýšeného významu, žalobkyně je tedy v daném případě povinná zvýšený význam předmětu řízení nejenom tvrdit, ale též prokázat, a to na základě objektivně daných okolností.

21. Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) platí, že pro poměry v České republice je přiměřené, jestliže při určování zadostiučinění se jeho výše pohybuje v rozmezí od 15.000 Kč do 20.000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč za jeden měsíc řízení, přičemž tato částka za první dva roky trvání řízení snižuje na polovinu. Částka 15.000 Kč přitom představuje částku základní, ze které je třeba vycházet vždy a pouze výjimečně uvažovat o použití jiné základní sazby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009). Z tohoto hlediska nebylo předmětné řízení, byť nesporně trvalo nepřiměřeně dlouho dobu, extrémně dlouhé do té míry, aby tato skutečnost odůvodňovala určení základní částky k sazbě blížící se 20.000,- Kč za rok trvání řízení, kdy dané dopadá zpravidla na případy řízení několikanásobně delších (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011 ze dne 24.05.2011).

22. Dle žalované je tak adekvátní částka 15.000 za první dva roky a následně za každý následující rok. Základní částku zadostiučinění tak žalovaná stanovila na 70.000,- Kč, kdy za první dva roky řízení byla základní částka snížena na polovinu (tj. za první dva roky řízení 2 x 7.500 + třetí až pátý rok řízení 3 x 15.000 + osm měsíců 8 x 1.250).

23. Výše uvedená základní částka pak byla žalovanou snížena o 35 % z důvodu složitosti předmětného řízení (zdůvodnění viz výše) a o 15 % z důvodu středního až nízkého významu řízení pro poškozenou, celkem tedy o 50 %. Žalovaná pak přípisem ze dne [datum] pod č. j. [Anonymizováno] přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 35.000,- Kč a ve zbytku, tj. v částce 57 652,- Kč, nárok odmítla.

24. Ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 občanského soudního řádu [dále jen o.s.ř.] byla žalobkyně při prvém jednání vyzvána, aby doplnila své tvrzení ,aby konkrétně tvrdila skutečnosti, jimiž prokáže tvrzený zvýšení význam stavebního řízení pro poškozenou a aby ke svému tvrzení též označila důkazy.

25. Zvýšený význam stavebního řízení pro žalobkyni shledává žalobkyně zejména v následujících skutečnostech: povolovanou stavbou byla nová stáj pro 393 jalovic, která měla sloužit jako nový objekt nahrazující stáje umístěné v obci [adresa]. Předmětná povolovaná stavba byla pro podnikatelskou činnost žalobkyně zásadní zejména s ohledem na havarijní stav stájí umístěných v obci [adresa] o kapacitě zhruba 300ks jalovic. [adresa] byly postaveny v roce [Anonymizováno], přičemž jejich konstrukce neodpovídala potřebám žalobkyně zejména s ohledem na udržitelnost a prosperitu dalšího rozvoje chovu skotu. Jakmile žalobkyně získala možnosti popsaný stav stájí [adresa] napravit, iniciovala předmětné řízení, jehož výsledkem měly být stáje zcela nové, moderní, odpovídající dnešním požadavkům na chov skotu. Vzhledem k havarijnímu stavu stájí [adresa] nepřicházela rekonstrukce v úvahu, a tedy bylo přistoupeno k výstavbě stájí zcela nových, pro tento účel byl zvolen soubor jiných vhodných pozemků v katastrálním území [adresa]. Již v souhrnné technické zprávě ke stavbě předmětné stáje z roku 2016 je uvedeno, že jedním z důvodů zamýšlené výstavby je přesun chovu z obce [adresa]: „Projekt řeší výstavbu nové stáje pro odchov jalovic s 393 ustajovacími místy. [adresa] je projektována s progresivním typem ustájení a větrání, tedy souborem zajišťujícím tzv. „welfare“ systém. Cílem je modernizovat odchov mladého skotu ve společnosti. Do této moderní stáje budou převedeny jalovice z jiné stáje v katastru oznamovatele ([Anonymizováno] [adresa]), která je již technologicky i stavebně zastaralá.“ 26. V mezičase v době, kdy bylo zjevné, že právě kvůli zcela zbytečným průtahům při vedení předmětného povolovacího řízení nebude možno v dohledné době stavbu realizovat na vytyčeném pozemku a ve vytyčené podobě, se žalobkyně nucena okolnostmi rozhodla jako alespoň částečnou náhradu obdobnou stavbu realizovat v obci [adresa], přičemž předmětné povolovací řízení proběhlo zcela bez průtahů – trvalo necelých pět měsíců.

27. Uvedenou náhradní stavbu žalobkyně realizovala zejména s ohledem na urgentnost nutnosti přesunu chovu ze starých stájí v obci [adresa], neboť kdyby čekala téměř šest let jen na vydání územního rozhodnutí, ke kterému by nutně ještě musela přičíst dobu na samotnou realizaci stavby, pak by vystavovala svůj chov a své zaměstnance možnosti újmy. Zvýšený význam nyní projednávaného stavebního řízení tak již osvědčuje již jen fakt, že žalobkyně měla potřebu náhradní stavbu realizovat, byť v jiném a pro žalobkyni diametrálně strategicky a nákladově nevýhodnějším místě a za vynaložení větších nákladů. Argumentace žalované stran dodržení všech zákonných lhůt (celé řízení trvalo téměř 6 let) je pak zcela lichá – zvláště v reflexi délky trvání povolovacího řízení na obdobnou stavbu ve [Anonymizováno]

28. Dalším významným aspektem předmětné plánované výstavby nové stáje bylo její rozšíření o bezmála 100 kapacitních jednotek, přičemž potenciální rozšíření chovu jalovic žalobkyně o více než 30% by v případě, kdy by bylo vydáno kýžené rozhodnutí o umístění stavby již v přiměřeném čase, znamenalo i náležité navýšení zisků žalobkyně, stejně tak potenciál vzniku nových pracovních míst pro obyvatele přilehlých obcí.

29. Soud provedl dokazování těmito listinnými důkazy :Výzvou právního zástupce žalobkyně žalované ze dne 22.6.2023, dopisem žalované právnímu zástupci žalobkyně ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno] Závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí č.j. [Anonymizováno] Krajského úřadu [adresa] , Odboru životního prostředí a zemědělství , Čestné prohlášení předsedy představenstva ze dne [datum] , Souhrnná technická zpráva ke stavbě „[adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno]“ , spis [právnická osoba] v [adresa] odboru stavebního úřadu a životního prostředí sp. zn. [Anonymizováno] , Rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] , č.j. [Anonymizováno], Rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] , č.j. [Anonymizováno] Rozsudek NSS ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] 30. z nichž zjistil, že k žádosti žalobkyně ze dne 22.6.2023 dopisem žalované ze dne [datum] pod č. j. [Anonymizováno] žalovaná přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 35.000,- Kč a ve zbytku, tj. v částce 57 652,- Kč, nárok odmítla.

31. Podle souhrnné technické zprávy ke stavbě předmětné stáje z roku 2016 důvodem zamýšlené výstavby je přesun chovu z obce [adresa]: „Projekt řeší výstavbu nové stáje pro odchov jalovic s 393 ustajovacími místy. [adresa] je projektována s progresivním typem ustájení a větrání, tedy souborem zajišťujícím tzv. „welfare“ systém. Cílem je modernizovat odchov mladého skotu ve společnosti. Do této moderní stáje budou převedeny jalovice z jiné stáje v katastru oznamovatele ([Anonymizováno] [adresa]), která je již technologicky i stavebně zastaralá.“ Dalším důvodem plánované výstavby nové stáje bylo její rozšíření o bezmála 100 kapacitních jednotek, přičemž potenciální rozšíření chovu jalovic žalobkyně o více než 30% . Společnosti žalobkyně bylo znemožněno délkou řízení navýšit kapacitu chovu a musela bez nových stájí svou činnost.

32. Dne 05.05.2017 podala žalobkyně u stavebního úřadu žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby (dále jen „žádost“).

33. Dne 24.05.2017 vyzval stavební úřad pod č.j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], žalobkyni k doplnění žádosti a přerušil usnesením územní řízení do 20.07.2017.

34. Dne 20.07.2017 obdržel stavební úřad žádost žalobkyně o prodloužení lhůty a přerušení řízení do 30.08.2017 za účelem opatření vyžádaných podkladů.

35. Dne 26.07.2017 usnesením č.j. [datum], sp. zn. [Anonymizováno][Anonymizováno][právnická osoba] úřad prodloužil lhůtu žalobkyni do 30.08.2017. 3 Dne 30.08.2017 obdržel stavební úřad další žádost žalobkyně o prodloužení lhůty a přerušení řízení do 30.09.2017 za účelem doplnění podkladů.

36. Dne 07.09.2017 stavební úřad usnesením č.j. [datum], sp. zn. [Anonymizováno][Anonymizováno], prodloužil žalobkyni lhůtu do 30.09.2017.

37. Do správního spisu byla vložena plná moc žalobkyně, nyní zastoupené [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem, počínaje dnem 20.07.2017.

38. Dne 02.10.2017 zaslala žalobkyně stavebnímu úřadu vyjádření, ve kterém uvedla, že není třeba přerušovat řízení a vyzvala stavební úřad k pokračování v řízení o umístění stavby.

39. Dne 06.10.2017 zaslala žalobkyně stavebnímu úřadu doplňující podklady k územnímu řízení. Jednalo se o závazné stanovisko k posouzení vlivů na životní prostředí Krajského úřadu kraje [adresa] , závazné stanovisko Vodovodů a kanalizací [adresa], hasičského záchranného sboru a Krajské hygienické stanice.

40. Dne 13.10.2017 vyzval stavební úřad žalobkyni č.j. [Anonymizováno], k doplnění žádosti do 30.11.2017.

41. Dne 06.11.2017 obdržel stavební úřad námitky žalobkyně k postupu stavebního úřadu.

42. Dne 09.11.2017 žalobkyně předložila stavebnímu úřadu podklady pro vydání územního rozhodnutí ve věci umístění stavby.

43. Dne 14.11.2017 stavební úřad vyzval pod č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], žalobkyni k doplnění podkladů žádosti, a usnesením řízení přerušil do 30.12.2017.

44. Dne 08.01.2018 požádala žalobkyně stavební úřad o přerušení řízení do [Anonymizováno], vyřízení stížnosti, kterou žalobkyně podala na vedoucí stavebního úřadu.

45. Dne 15.01.2018 vydal stavební úřad usnesení [Anonymizováno] ze dne 12.01.2018, sp. zn. [Anonymizováno], kterým přerušil řízení do vyřízení podané stížnosti žalobkyně na postup vedoucí stavebního úřadu.

46. Dne 16.02.2018 [právnická osoba] [adresa] pod č.j. [Anonymizováno] ze dne 16.02.2018, vyřídil stížnost žalobkyně tak, že shledal stížnost na vedoucí stavebního úřadu jako nedůvodnou.

47. Dne 22.02.2018 oznámil stavební úřad pod č.j. [Anonymizováno] ze dne 22.02.2018, sp. zn. [Anonymizováno]

48. Dne 20.03.2018 vydal stavební úřad usnesení č.j. [Anonymizováno] ze dne 16.03.2018, sp. zn. [Anonymizováno], kterým řízení o žádosti zastavil, neboť neměla předepsané náležitosti podle § 86 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „stavební zákon“).

49. Dne 04.04.2018 podala žalobkyně proti usnesení stavebního úřadu č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 16.03.2018, sp. zn. [Anonymizováno], blanketní odvolání, s tím, že bude doplněno do 15 dnů.

50. Dne 20.04.2018 vyzval stavební úřad pod č.j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], žalobkyni, aby doplnila odvolání ze dne 04.04.2018, a to do 5 dnů od doručení.

51. Dne 25.04.2018 žalobkyně doplnila odvolání.

52. Dne 14.05.2018 obdržel krajský úřad předání spisu stavebního úřadu pod č.j. [Anonymizováno] ze dne 26.04.2018, sp. zn. [Anonymizováno], ve věci odvolání žalobkyně.

53. Dne 20.06.2018 krajský úřad pod č.j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] vydal rozhodnutí, kterým zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil usnesení stavebního úřadu č.j. [Anonymizováno] ze dne 16.03.2018, sp. zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]

54. Dne 20.08.2018 podala proti rozhodnutí krajského úřadu č.j. [datum], sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v [adresa].

55. Krajský soud v [adresa] vydal rozsudek č.j. [spisová značka] ze dne 03.12.2019, kterým rozhodnutí krajského úřadu č.j. [datum], sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno], i usnesení stavebního úřadu č.j. [datum], zrušil a věc vrátil k novému projednání.

56. Proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 03.12.2019, podal Krajský úřad [právnická osoba] kasační stížnost.

57. Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl tak, že rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] kasační stížnost , kterou podal Krajský úřad [adresa], zamítl. Odkázal v bodě 25 odůvodnění rozsudku na § 92 odst. 2 stavebního zákona s tím, že žalovaná měla rozhodnout meritorně, nikoli posuzované územní řízení zastavit.

58. Dne 19.06.2020 vyzval stavební úřad žadatele pod č.j. [Anonymizováno], aby do 31.12.2020 odstranil nedostatky v podkladech pro rozhodnutí a usnesením přerušil řízení do 31.12.2020.

59. Dne 08.07.2020 obdržel stavební úřad blanketní odvolání žalobkyně proti usnesení č.j. [Anonymizováno]-[datum]

60. Dne 10.07.2020 vyzval stavební úřad žalobkyni k doplnění odvolání pod č.j. [Anonymizováno], a to do 15 dní od doručení výzvy.

61. Dne 28.07.2020 stavební úřad obdržel doplnění odvolání žalobkyně.

62. Dne 29.07.2020 obdržel krajský úřad žádost žalobkyně o uplatnění opatření proti nečinnosti stavebního úřadu ve věci řízení o umístění stavby.

63. Dne 14.08.2020 obdržel krajský úřad pod č.j. [Anonymizováno] ze dne 11.08.2020, sp. zn. [Anonymizováno], prostřednictvím stavebního úřadu stanovisko a předání spisu ve věci odvolání žalobkyně.

64. Dne 27.08.2020 krajský úřad vydal usnesení č.j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] kterým nevyhověl žádosti žalobkyně ze dne 29.07.2020 o opatření proti nečinnosti.

65. Dne 21.09.2020 krajský úřad vydal rozhodnutí č.j. [datum], sp. zn. [Anonymizováno] kterým usnesení č.j. [Anonymizováno], ze dne 19.06.2020, sp. zn. [Anonymizováno], zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání.

66. Dne 21.10.2020 stavební úřad pod č.j. [datum], vydal usnesení, kterým spojil územní řízení ve věci umístění stavby a územní řízení o ochranném pásmu.

67. Dne 26.10.2020 stavební úřad vyzval pod č.j. [Anonymizováno] žalobkyni, aby do 31.01.2021 odstranila nedostatky v podkladech pro rozhodnutí, a usnesením přerušil řízení do doplnění podkladů do 31.01.2021.

68. Dne 11.03.2021 stavební úřad rozhodnutím č.j. [Anonymizováno], zastavil územní řízení o ochranném pásmu a zamítl žádost o vydání územního rozhodnutí.

69. Dne 29.03.2021 podala žalobkyně proti rozhodnutí stavebního úřadu č.j. [datum], blanketní odvolání.

70. Dne 01.04.2021 vyzval stavební úřad pod č.j. [datum], žalobkyni k odstranění nedostatků odvolání, a to do 15 od doručení této výzvy.

71. Dne 16.04.2021 obdržel stavební úřad doplnění odůvodnění odvolání žalobkyně ze dne 29.03.2021.

72. Dne 29.04.2021 krajský úřad obdržel od stavebního úřadu odvolání společně se správním spisem 73. a stanoviskem stavebního úřadu.

74. Dne 02.06.2021 krajský úřad vydal rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] kterým rozhodnutí stavebního úřadu č.j [Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne 11.03.2021, sp. zn. [Anonymizováno][Anonymizováno], ve výroku I. i II. zrušil a vrátil k novému projednání.

75. Dne 11.06.2021 stavební úřad ve věci vydal sdělení č.j. [Anonymizováno] kterým účastníkům řízení sdělil, že shromáždil podklady pro vydání rozhodnutí a vyzval k případnému nahlížení do spisu.

76. Dne 02.07.2021 stavební úřad vydal rozhodnutí č.j. [datum], kterým žádost žadatelů ve věci umístění stavby zamítl.

77. Dne 22.07.2021 stavební úřad obdržel blanketní odvolání žalobkyně ze dne 21.07.2021 proti rozhodnutí stavebního úřadu č.j. [datum].

78. Dne 26.07.2021 vyzval stavební úřad pod č.j. [datum], žalobkyni k odstranění nedostatků odvolání, a to do 15 od doručení této výzvy.

79. Dne 10.08.2021 obdržel stavební úřad doplnění odůvodnění odvolání žalobkyně ze dne 21.07.2021.

80. Dne 22.09.2021 krajský úřad rozhodl o odvolání rozhodnutím č.j. [datum], tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu č.j. [datum], potvrdil.

81. Proti rozhodnutí krajského úřadu č.j. [datum], podal žadatel žalobu ke Krajskému soudu v [adresa].

82. Krajský soud v [adresa] vydal rozsudek č.j. [spisová značka] ze dne [datum], kterým jak rozhodnutí krajského úřadu č.j. [datum], tak rozhodnutí stavebního úřadu č.j. [datum], zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

83. V odůvodnění v bodech 36. až 44.správní soud , že ze Závazného stanoviska požadavek na doložení rozhodnutí o ochranném pásmu či podání žádosti o jeho vydání nevyplynul. Dotčený orgán, který vydával Závazné stanovisko mohl do jeho podmínek implementovat konkrétní omezení či požadavky , které mají být pro vydání územního rozhodnutí dodrženy, nic takového neučinil.Žádné ochranné pásmo v dané lokalitě rozhodnutím určeno není a stavební zákon neurčuje obsah omezení v ochranném pásmu.Správní orgány měly předložit odůvodnění negativních rozhodnutí v tom smyslu, že stavba vykazuje konkrétní a objektivní porušení stavebněprávních či zvláštních předpisů.

84. Dne 05.08.2022 stavební úřad vyzval žalobkyni pod č.j. [datum], k doplnění žádosti o umístění stavby a usnesením přerušil řízení do 31.10.2022.

85. Dne 31.10.2022 stavební úřad veřejnou vyhláškou oznámil pod č.j. [datum], zahájení územního řízení účastníkům.

86. Dne 04.11.2022 stavební úřad veřejnou vyhláškou pod č.j. [datum], sdělil informaci podle § 9b zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

87. Dne 04.11.2022 stavební úřad veřejnou vyhláškou pod č.j. [datum], sdělil účastníkům řízení, že řízení o umístění stavby je navazujícím řízením podle zákona č. 100/2001 Sb.

88. Dne 22.12.2022 stavební úřad vydal veřejnou vyhláškou územní rozhodnutí č.j. [datum], kterým umístil stavbu, rozhodnutí nabylo právní moci 24.01.2023.

89. Řízení trvalo tedy 5 let, 7 měsíců a 18 dnů.

90. Zjištěný skutkový stav, shora uvedený, na nějž soud ve stručnosti odkazuje, soud právně posoudil následovně:

91. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

92. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

93. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

94. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

95. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

96. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

97. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

98. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

99. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

100. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci . Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou. .

101. Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

102. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 5.5.2017 podání žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby a skončeno bylo dne 23.12.2022 rozhodnutím o umístění stavby.

103. Soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

104. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odstavec 2).

105. Podle § 14 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odstavec 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění ná30. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odstavec 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odstavec 2).

106. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

107. Nejvyšší soud již ve Stanovisku konstatoval, že relevantním hlediskem pro posouzení přiměřenosti délky řízení je tzv. globální, celkový, pohled na posuzované řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, a naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě (začasto protichůdné) složky práva na spravedlivý proces, totiž právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka. Již z tohoto důvodu není možné vycházet z nějaké abstraktní , předem dané doby řízení, která by z pohledu ustanovení § 31a OdpŠk mohla být pokládána za přiměřenou. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Vychází se z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, budou ale zpravidla těmi zásadními (Článek IV. Stanoviska).

108. V rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, Nejvyšší soud sjednotil rozhodovací praxi při posuzování otázky, zda lze ve smyslu ustanovení článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, § 13 odst. 1 věta první a třetí, OdpŠk, § 31a odst. 1 OdpŠk a Stanoviska při zadostiučinění i za majetkovou újmu způsobenou nesprávním úředním postupem spočívající v nepřiměřené délce správního a na něj navazujícího soudního řízení a v nepřiměřené délce správního řízení, na něž soudní přezkum nenavazoval (v obou případech s podmínkou, že předmětem řízení je základní právo nebo svoboda). V návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, Nejvyšší soud pak v citovaném rozsudku velkého senátu aproboval ten názor, že ustanovení článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nepatří mezi ta ustanovení o základních právech, jichž se lze dle článku 41 odst. 1 Listiny domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. Zákonodárce stanovením lhůt nevymezuje rozsah práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, a proto z ústavněprávního hlediska není samo o sobě zásadní dodržení zákonných lhůt, ale autonomní vyhodnocení, zda řízení bylo skončeno bez zbytečných průtahů v přiměřené lhůtě (bod 38. odůvodnění nálezu).

109. V plenárním nálezu ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 26/07, Ústavní soud, mimo jiné, dovodil, že „ačkoliv však subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky neexistuje, Listina cizincům nepochybně zaručuje práva, která mohou být vyhoštěním dotčena. Jsou jimi například právo na život a zákaz mučení a krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení (ustanovení článku 6 a 7 Listiny), jež chrání cizince před vyhoštěním do země, kde by tato jeho práva byla ohrožena, anebo právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života (článek 10 odst. 2), které může vyhoštění bránit, pokud by do něho bylo zasaženo nepřiměřeným způsobem.“ Současně zdůraznil, že „Listina přitom nijak nerozlišuje mezi tím, zda se cizinec zdržuje na území České republiky oprávněně, či nikoliv, na rozdíl od Úmluvy, jež cizincům, kteří se na území smluvního státu zdržují oprávněně, poskytuje procesní záruky ve svém Protokolu č. 7, a v opačném případě pak prostřednictvím článku 13, jenž garantuje právo na účinné prostředky právní ochrany každému, jehož práva zaručená Úmluvou jsou porušena“ (srovnej body 38. a 39. odůvodnění citovaného plenárního nálezu). 110.

29. V poměrech projednávané věci je tudíž třeba považovat za správná a s judikaturou Nejvyššího soudu (a Ústavního soudu) souladná ta východiska rozsudku odvolacího soudu, potažmo i rozsudku soudu prvního stupně, že předmětem řízení o povolení trvalého pobytu před správním orgánem, respektive i správním soudem, je základní právo cizince, jež může být jeho vyhoštěním (při neudělení povolení k pobytu) dotčeno. Proto se při posouzení přiměřenosti délky takového řízení aplikují jednotlivá ustanovení Stanoviska, k nimž ovšem přihlédl pouze soud prvního stupně veden správným závěrem o tom, že v případě nepřiměřeně dlouhého řízení se uplatní vyvratitelná právní domněnka vzniku nemajetkové újmy (srovnej opětovně nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, body 55. a 56. odůvodnění nálezu).

111. Nejvyšší soud v bodě V Stanoviska dále uvedl, že nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí OdpŠk je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích, přičemž Evropský soud pro lidská práva vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje (viz rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Apicella proti Itálii, ze dne 29. 3. 2006, č. 64890/01, bod 93 nebo Kmec, J. K výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, Právní zpravodaj, srpen 2006, str. 12 a násl.), neboť újma vzniká samotným porušením práva (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009). Jinak řečeno, poškozený se nemusí soustředit na prokázání vzniku újmy, ale jeho tvrzení jsou podstatná pro posouzení její intenzity, které musí odpovídat forma a případně výše zadostiučinění. Navíc je třeba poukázat na to, že nemajetková újma se u nepřiměřeně dlouhých řízení předpokládá, neboť způsobuje nejistotu v postavení účastníků řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2989/2012). Popření tvrzení o nemajetkové újmě ve shora uvedeném obecném smyslu vzniklé v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení je na žalovaném škůdci, jenž má ke své obraně a ke svému zájmu povinnost uvést skutečnosti vylučující pravdivost tvrzení takového škodního předpokladu (shodně v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 30 Cdo 38/2022).

112. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu plyne, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Přitom je třeba přihlédnout k důvodům délky posuzovaného řízení a jednotlivá kritéria hodnotit nejen v neprospěch žalobce (např. složitost věci), ale i v jeho prospěch, např. postup orgánů veřejné moci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. I. ÚS 186/13).

113. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění se vychází z těch samých kritérií, která jsou hodnocena při zvažování přiměřenosti délky posuzovaného řízení. Nejde přitom o duplicitní hodnocení kritérií demonstrativně uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, ale o posouzení stejného kritéria ve vztahu ke dvěma různým závěrům. Nelze proto bez dalšího odmítnout hodnocení zjištěné skutečnosti s odkazem na závěry týkající se posuzování přiměřenosti celkové délky řízení, aniž by soud vysvětlil, proč zjištěná skutečnost týkající se postupu soudu neměla též zásadní vliv na zvýšení nemajetkové újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1290/2014, publikovaný pod č. 54/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

114. Soud přisvědčuje argumentaci žalobkyně, že posuzované řízení mělo pro ni zvýšený zájem , neboť nepřiměřenou délkou řízení , kdy žalobkyni bylo fakticky zamezena nápravy havarijního stavu stájí v obci [adresa] a tím i navýšení kapacity chovu o více než 30%, v ekonomický neprospěch žalobkyně a v neposlední řadě též v zamezení technologické modernizace chovu, což v důsledku vedlo k vyšším režijním nákladům na udržení chovu v jeho původním místě (zvýšení o 10 %).

115. Žalované též lze přisvědčit v tom, že žalobkyně podávala posl. den lhůty blanketní odvolání a tím též, i když v menší míře přispěla k délce řízení (snížení o 10 %) a že je též důvod snížit nárok pro složitost řízení pro jeho víceinstančnost a opakované přerušení (- 20 %).

116. Soud co do základu oceňuje nárok zadostiučinění takto: částka 15.000 Kč za první dva roky a následně za každý následující rok. Základní částku zadostiučinění tak žalovaná stanovila na 70.000,- Kč, kdy za první dva roky řízení byla základní částka snížena na polovinu (tj. za první dva roky řízení 2 x 7.500 Kč + třetí až pátý rok řízení 3 x 15.000 Kč + osm měsíců 8 x 1.250 Kč) tj. 70 000 Kč .

117. K této částce soud přičítá 10 % za zvýšený zájem žalobkyně na řízení (+ 7 000 Kč ).

118. Předmětné řízení bylo správním orgánem opakovaně přerušeno, a z iniciativy správního orgánu, který tak činil za účelem odstranění nedostatků podané žádosti, také na základě opakovaných podnětů samotné žalobkyně. Řízení ovšem bylo po určitou dobu přerušeno, a bylo řízení bylo vedeno na více instancích, neboť kromě prvoinstančního správního orgánu (správního úřadu) byla věc opakovaně posuzována v rámci odvolacího řízení též druhoinstančním správním orgánem (krajským úřadem) a bylo přezkoumáno před dvěma stupni správních soudů. Odečítá 20% za vícestupňové řízení (- 14 000 Kč) a 10 % za opakovaně podávaná blanketní odvolání (- 7 000 Kč) .

119. Konečně od takto stanovené částky ve výši 56 000 Kč odečítá částku již žalobkyni vyplacenou ve výši 35 000 Kč .

120. Žalobkyně tak má nárok na zadostiučinění ve výši 21 000 Kč.

121. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

122. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 861,87 Kč.

123. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení , žalobu, účast u dvou jednání a doplnění žaloby k výzvě soudu ) včetně pěti paušálních náhrad výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále za cestovné [adresa] a zpět (412 km) vozidlem reg. zn. [SPZ] , pr. spotřeba 6,6 /100 km a to dne 25.4.2024 a dne 2.7.2024 : základní náhrada za použití vozidla dle vyhl. č. 398/2023 Sb. (412 x 5,60 Kč) tj. 2 307, 20 Kč , náhrada za spotřebované pohonné hmoty dle vyhl. 6,6 x 4,12 x 38,20(tj. 1 038,73 Kč , celkem za cestovní náhrady v částce 3 345,93 Kč a dále za náhradu za promeškaný čas 2 x 4 145,93 Kč tj. 8 292 Kč. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 570Kč.

Poučení