30 C 246/2018-199

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] pro doručení [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] d) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalovaný je vlastníkem pozemní asfaltové komunikace nacházející se na pozemku parc. [číslo] o výměře 577 m2, který vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] o výměře 180 m2, který vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] v obci a katastrálním území Vrchlabí, přičemž k oddělení obou pozemků došlo na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemků číslo plánu [číslo] vyhotoveného [jméno] [příjmení], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům společně a nerozdílně soudní poplatek 5.000 Kč a žalobci b) je povinen nahradit náklady řízení 10.000 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se v soudním řízením zahájeném dne 28. 8. 2018 domáhali určení, že žalovaný je vlastníkem pozemní asfaltové komunikace nacházející se na pozemcích parc. [číslo] o výměře 642 m2 a parc. [číslo] o výměře 687 m2 v obci a [katastrální uzemí]. V době, kdy uvedené pozemky vlastnili právní předchůdci žalobců manželé [příjmení], byla dne 4. 3. 1996 podána žádost o vydání stavebního povolení na stavbu„ provizorní příjezdové komunikace“ k rodinným domům v ulici [ulice] na pozemcích mimo jiné [číslo] [číslo] jehož část následně přešla do nynějšího pozemku [číslo] [ulice] úřad [stát. instituce] vydal v březnu 1996 stavební povolení pouze ke stavbě dočasné na dobu 10 let do 28. 2. 2005. Po uvedeném datu měla být příjezdová komunikace odstraněna, nebo mělo být zahájeno stavební řízení o vydání stavebního povolení ke stavbě a ta měla být následně zkolaudována. Ani jedna z uvedených zákonných variant řešení situace nebyla příslušným správním orgánem učiněna. V roce 2008 bylo vydáno další stavební povolení k provedení stavby vodních děl v rámci akce Čisté horní Labe. Při výstavbě kanalizační stoky na základě uvedeného stavebního povolení byla na pozemcích tehdejších vlastníků tj. žalobců a) a b) realizována zcela nová stavba asfaltové pozemní komunikace. Žalobci c) a d) nabyli do svého společného jmění manželů spoluvlastnický podíl k pozemkům na základě uzavřené kupní smlouvy mezi nimi a žalobci a) a b). Žalobci ke stavbě asfaltové komunikace, která je po stavebně technologické stránce stavbou zcela odlišnou oproti původní dočasné stavbě, nikdy nedali souhlas. Žalobci považují zřízení asfaltové komunikace za nepřípustný zásah do svého vlastnického práva, kdy žalovaný v rozporu s vůlí žalobců zřídil na jejich pozemcích„ černou stavbu“ a umožňuje její užívání. Původní komunikace tvořená betonovými panely zanikla v rámci stavebních prací při akci Čisté horní Labe, jejichž objednavatelem a dodavatelem bylo [územní celek] tj. žalovaný.

2. K otázce existence naléhavého právního zájmu na určovací žalobě žalobci doplnili, že na dotčených pozemcích žalobců se nachází stavba, sloužící jako jediná příjezdová komunikace k šesti rodinným domům. Vyvstává otázka, kdo dal souhlas s umístěním veřejného osvětlení, kdo spravuje dopravní značení a dává podnět na jeho stanovení, kdo provádí údržbu komunikace. Bez určení vlastnického práva k předmětné stavbě nelze odstranit neshody mezi účastníky řízení, kdy žalovaný navíc využívá nerovného postavení mezi účastníky v jakémkoli správním řízení a odmítá zodpovědnost za jím zhotovenou stavbu komunikace. Žalobci odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 6. 2017 sp. zn. 22 Cdo 252/2017, dle nějž vlastník pozemku, na kterém je umístěna stavba ve vlastnictví jiné osoby, má naléhavý právní zájem na určení, kdo je vlastníkem této stavby. Dle žalobců musí být najisto postaveno, jaká stavba se nachází na jejich pozemcích, kdo tuto stavbu realizoval a na základě jakého právního titulu. Až po určení vlastníka stavby bude možno realizovat řádně správní řízení například o odstranění stavby, či dosáhnout zhojení právního stavu takové stavby a následně se domáhat vůči vlastníku stavby nároku na vydání bezdůvodného obohacení, případně způsobené újmy. Určení vlastníka komunikace je nezbytné též proto, že právě vlastník bude povinen udržovat komunikaci na své náklady, bude odpovědný za škodu zapříčiněnou stavem komunikace a podobně.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že vlastníkem předmětné pozemní komunikace není a nikdy se jím ani být necítil. Vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutím soudu nelze žalovaného v daném případě donutit k vlastnictví určité věci. Poukázal na skutečnost, kterou žalobci v žalobě osvědčují, že na předmětných pozemcích byla subjekty odlišnými od žalovaného vybudována pozemní komunikace na základě stavebního povolení, která zde existovala i v době zahájení stavby kanalizace pro veřejnou potřebu. Žalobci namítané časové omezení se týkalo pouze části cesty na pozemcích parcelní [číslo] [číslo] části stavby nacházející se mimo jiné na pozemcích parcelní [číslo] [číslo] (odděleno z [číslo]) žádné časové omezení neměly. Žalovaný byl nucen se s existencí stavby nějak vyrovnat, jelikož pozemkem, který byl touto stavbou zastavěn, vedl kanalizační stoku kanalizace pro veřejnou potřebu. Součástí povinností uvedených ve stavebním povolení bylo uvedení pozemků dotčených stavbou kanalizace do původního stavu. Žalovaný v souladu se stavebním povolením a s běžnou praxí po provedení výkopu a stavbě kanalizační stoky pozemní komunikaci opravil, provedl zhutnění podkladu a povrch komunikace vyasfaltoval. Původní betonové panely nebylo možno z důvodu jejich technického stavu na povrch této pozemní komunikace použít. Uvedením původní komunikace do požadovaného stavu se nemohla tato pozemní komunikace stát vlastnictvím investora stavby příslušné inženýrské sítě. Žalovaný pouze při stavbě kanalizační stoky narazil na cizí věc – pozemní komunikaci, kterou v souladu s podmínkami stavebního povolení opravil.

4. K tvrzenému naléhavému právnímu zájmu žalobců na určovací žalobě žalovaný zdůraznil, že vlastnictví je právo nikoliv povinnost. Tomu svědčí i úprava obsažená v § 1045 o. z., která dává vlastníkovi věci právo věc opustit, protože ji nechce jako svou držet. Opuštěná nemovitá věc pak připadá do vlastnictví státu. Že se v daném případě jedná o nemovitou věc nepovažuje žalovaný za sporné. Ve sporu vlastníka pozemku s osobou, která opakovaně a konzistentně tvrdí, že předmětnou věc„ nikdy nechtěla a nechce jako svou držet“, a to z toho důvodu, že pouze uváděla do odpovídajícího stavu cizí stavbu pozemní komunikace nacházející se v daném místě, nelze spatřovat naléhavý právní zájem. I pro případ rozhodnutí soudu o vlastnictví komunikace žalovaným je nutno přihlédnout k prohlášení takto určeného vlastníka, že„ ji nikdy nechtěl a nechce jako svou držet“. Použití ustanovení § 1045 o. z. nemůže být žádným rozsudkem soudu oslabeno či zrušeno. Jinými slovy, soud zřejmě může rozhodnout o tom, že vlastníkem věc je žalovaný, nemůže ale tímto rozhodnutím odejmout takto určené osobě právo věc opustit. Pokud soud dospěje k závěru, že stavba předmětné pozemní komunikace je samostatnou věcí, prokazatelně se jedná o věc opuštěnou a není zde naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, neboť vlastnické právo státu je dáno zákonem. Účastníkem řízení by dle žalovaného mohl vedle vlastníků pozemků být jedině stát. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu zamítl rovněž z důvodu absence naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení.

5. Okresní soud po provedeném řízení rozsudkem čj. 30 C 246/2018 – 123 ze dne 13. 9. 2019 určil, že žalovaný je vlastníkem pozemní asfaltové komunikace nacházející se na pozemku ve spoluvlastnictví žalobců parc. [číslo] na části pozemku ve spoluvlastnictví žalobců parc. [číslo] v obci a katastrálním území Vrchlabí, zapsaných na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov, pro obec a katastrální území Vrchlabí (bod I. výroku rozsudku okresního soudu) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 5.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod II.).

6. V odůvodnění svého rozsudku okresní soud nejprve kladně vyřešil existenci naléhavého právního zájmu na žalobci požadovaném určení práva. Vycházel z ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.) a přihlédl k rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 252/2017, který se podle jeho názoru (při odkazu na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1180/2003) uplatní i pro poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby nezapsané v katastru nemovitostí. Platí tak, že vlastníkovi pozemku nelze v případě, že má o skutečném (tzv.„ naturálním“) vlastnictví stavby pochybnost, odepřít naléhavý právní zájem na určení, kdo je vlastníkem stavby. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem podle § 80 o.s.ř. přitom může mít i osoba, která nebyla nebo není vlastníkem nemovitostí, která nechce být zapsána jako vlastník nemovitostí v katastru nemovitostí, ale je osobou, pro kterou je určení vlastnického práva nutné z hlediska uplatnění jejích práv (6. odstavec rozsudku ze dne 13. 9. 2019).

7. Z nesporných prohlášení účastníků a z výpisu z katastru nemovitostí okresnímu soudu vyplynulo, že žalobci a) a b) jsou mimo jiné v režimu společného jmění manželů vlastníky podílu o velikosti a žalobci c) a d) v režimu společného jmění manželů vlastníky podílu o velikosti pozemku parc. [číslo] (druh pozemku orná půda) a pozemku parc. [číslo] (druh pozemku ostatní plocha – ostatní komunikace) v obci a katastrálním území Vrchlabí. Žalobci a, b) nabyli vlastnictví k těmto nemovitostem na základě kupní smlouvy dne 14. 8. 2006; žalobci c, d) se stali nabyvateli spoluvlastnického podílu s účinností ke dni 2. 5. 2011 (7. odstavec rozsudku ze dne 13. 9. 2019).

8. V následujících částech odůvodnění rozsudku ze dne 13. 9. 2019 okresní soud popsal svá skutková zjištění učiněná z provedeného dokazování, na základě kterých uzavřel, že při stavbě části příjezdové cesty, nacházející se na pozemku parc. [číslo] na části pozemku - v té době - parc. [číslo] bylo postupováno v rozporu se stavebním povolením č. j. výst. 332/356/96/Vejslav/M ze dne 29. 3. 1996. Vozovka v části„ A“ nebyla zhotovena v předepsané skladbě, neboť namísto asfaltového koberce byly za účelem výstavby komunikace instalovány převážně panely, zčásti pak štěrková drť. Tento faktický stav přetrval až do doby zahájení stavebních prací na akci„ Horní Čisté Labe - [obec] - kanalizace“. Sporná pozemní komunikace byla dokončena před 31. 12. 2013, proto je třeba podle okresního soudu ve smyslu § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) věc posuzovat dle právní úpravy účinné v době jejího vzniku. Prvostupňový soud dále citoval ustanovení § 119 odst. 2, § 120 odst. 2 a § 132 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Z výsledků dokazování považoval okresní soud za zásadní pro posouzení vlastnictví posuzované části komunikace to, že objednatelem akce„ Horní Čisté Labe - [obec] - kanalizace“ byl žalovaný, který v řízení netvrdil ani neprokazoval opak, že před zahájením stavby kanalizace se na pozemku parc. [číslo] na části pozemku parc. [číslo] nacházela příjezdová komunikace tvořená převážně z panelů, která byla úplně odstraněna v souvislosti s umístěním kanalizačních stok pod povrch pozemků, a že na pozemku parc. [číslo] na části pozemku parc. [číslo] vznikla v říjnu r. 2009 v rámci úprav terénu po zahrnutí kanalizace zcela nová stavba komunikace v délce cca 180 m. Jedná se o zpevněnou vozovku v šířce 3,10 m mezi obrubami, obrubníky jsou betonové do lože z betonu; povrch vozovky je tvořen vrstvou živičného koberce, odvodnění vozovky je provedeno uličními vpustěmi, z vozovky je provedeno napojení vjezdů z vozovky do jednotlivých nemovitostí – též živičnou úpravou až na úroveň oplocení. Skladba vozovky obsahuje podkladní i podsypné vrstvy, použité materiály jsou kromě projektové dokumentace specifikovány též ve stavebním deníku. Výstavbou posuzované komunikace došlo dle okresního soudu ke zlepšení podmínek příjezdu a přístupu k přilehlým nemovitostem; nedošlo k pouhému zpevnění povrchu dotčených pozemků, ale vznikla na nich komunikace, mající charakter samostatné nemovité věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2155/2012). Žalovaný tím, že vozovku zhotovil, nabyl originárním způsobem vlastnické právo ke stavbě, která před svým vznikem právně neexistovala.

9. Dovolával-li se žalovaný úpravy obsažené v ustanovení § 1045 o. z., která dává vlastníkovi věci právo věc opustit, pak k tomu okresní soud ve 26. odstavci odůvodnění rozsudku poznamenal, že se derelikce (opuštění věci) jeví značně nepravděpodobnou. Teprve nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se podle § 1050 o. z. za to, že ji opustil. V této souvislosti je nutno přihlédnout k přechodnému ustanovení o. z. o opuštění nemovité věci, kdy podle ustanovení § 3067 o. z. je-li opuštěna nemovitá věc, počne běžet desetiletá doba, po jejímž uplynutí opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu, až ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. od 1. 1. 2014. Nabytí sporné komunikace státem v důsledku jejího údajného opuštění žalovaným tak lze mít do 31. 12. 2023 za vyloučené.

10. Proti rozsudku čj. 30 C 246/2018 – 123 ze dne 13. 9. 2019 se odvolal žalovaný, který okresnímu soudu vytýkal nesprávné právní posouzení věci. Okresní soud podle žalovaného nesprávně vyhodnotil existenci naléhavého právního zájmu. Z vyjádření stavebníků původní pozemní komunikace vybudované na základě stavebního povolení z r. 1996 i z vyjádření investora stavby Čisté Horní Labe je nepochybné, že ani jeden z nich se vlastníkem stavby komunikace být necítí. Nepochybně se jedná o věc nemovitou, jejímž vlastníkem mohl být ve vazbě na ust. § 1045 odst. 2 o. z. jedině stát, jelikož žádný další vlastník zde zřejmě nepřichází do úvahy. Vlastníci dotčených pozemků ovšem zcela rezignovali na jakýkoliv pokus o kontakt s tímto možným zákonným vlastníkem věci a bez dalšího podali žalobu vůči subjektu, který se ohledně svého vlastnictví vyjádřil zcela jednoznačně. Není zde tedy existence pochybnosti o vlastnictví předmětné věci, když vlastník pozemku (žalobce /resp. žalobci/) nejpravděpodobnějšího vlastníka předmětné věci vůbec nekontaktoval a jeho stanovisko neznal (neznali) a nezná (neznají) ho doposud. Okresní soud se pak touto problematikou, byť byla žalovaným v jeho vyjádření zmíněna, nezabýval vůbec. Pochybnost vlastníka předmětného pozemku o vlastníku na něm stojící stavby by mohly nastat až v okamžiku, kdy bude disponovat i prohlášením státu ve věci vlastnictví předmětné věci. V době podání žaloby zde podle žalovaného neexistoval naléhavý právní zájem žalobců na určení vlastnictví, když nebylo potvrzeno ani odmítnuto vlastnictví subjektem, který je s největší pravděpodobností jejím vlastníkem. S tím souvisí i otázka okruhu účastníků řízení o určení vlastnictví předmětné pozemní komunikace. K samotnému posouzení povahy předmětné pozemní komunikace vyjádřil žalovaný přesvědčení, že se v daném případě jednalo o zpracování cizí nemovité věci, které dle ustálené soudní praxe nemohlo vést ke změně vlastníka předmětné stavby dle občanského zákoníku z roku 1964; v novém občanském zákoníku účinném od 1. 1. 2014 je pak tato skutečnost výslovně uvedena. Existence vůle zhotovitele stavby být vlastníkem zhotovené věci - jako nezbytná podmínka pro nabytí jejího vlastnictví - pak navíc žalovaného utvrzuje v jeho přesvědčení, že vlastnictví je právo, nikoliv povinnost. K závěrečné části odůvodnění rozsudku okresního soudu žalovaný uvedl, že neměl žádný důvod činit nějaký výslovný projev směřující k opuštění věci, jejímž vlastníkem se nikdy být necítil. Tuto skutečnost (tedy, že nikdy nebyl a ani nechce být vlastníkem předmětné věci) pak žalovaný tvrdil opakovaně ve všech úkonech, které v dané věci konal. Žalovaný považuje za opuštěnou takovou věc, ke které se nikdo jako vlastník nehlásí. Jediné dva možné subjekty odlišné od státu, jejichž vlastnictví by přicházelo v dané věci do úvahy (stavebníci původní stavby a žalovaný), výslovně prohlásily, že vlastníkem předmětné stavby nejsou a být nechtějí; desetiletá lhůta k derelikci tedy v daném případě třeba není a stát se vlastníkem této opuštěné nemovité věci již stal. Žalovaný proto navrhl rozsudek okresního soudu změnit tak, že žaloba bude zamítnuta.

11. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jeho vydání předcházející, přihlížeje přitom k vadám, ke kterým je povinen přihlížet, bez nařízení jednání. Dospěl k závěru, že zde je vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava; proto nezbylo, než rozsudek okresního soudu zrušit a věc okresnímu soudu podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátit k dalšímu řízení.

12. Odvolací soud v rozsudku ze dne 3. 4. 2020 čj. 25 Co 335/2019 – 151 zdůraznil, že probíhající řízení o určení vlastnictví je svou povahou řízením sporným a je tudíž ovládáno dispoziční zásadou. Ta mj. znamená, že soud je vázán žalobou. Podle ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. může soud překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Žalobci se domáhali určení vlastnictví. Z hlediska hmotněprávní úpravy nelze dospět k závěru, že by způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplýval z právního předpisu; nejedná se ani o řízení, které by bylo možno zahájit bez návrhu. Okresní soud byl proto vázán návrhem formulovaným žalobci v jejich žalobním žádání (v petitu srov. č. l. 6 spisu). Ten zněl:„ Určuje se, že pozemní asfaltová komunikace, na pozemcích a to parcele [číslo] o výměře 642 m2, (druh pozemku: ostatní komunikace), a parcele [číslo] o výměře 687 m2, (druh pozemku: ostatní komunikace) zapsané na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, [stát. instituce], obec a [katastrální uzemí], je ve výlučném vlastnictví žalovaného.“ Naproti tomu rozsudečný výrok (enunciát) ve věci samé je prvostupňovým soudem formulován takto:„ Určuje se, že žalovaný je vlastníkem pozemní asfaltové komunikace nacházející se na pozemku ve spoluvlastnictví žalobců parc. [číslo] na části pozemku ve spoluvlastnictví žalobců parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí]“ Okresní soud tedy - oproti žalobnímu žádání žalobců - vázal určení vlastnictví žalovaného ke sporné komunikaci na existující vlastnictví (spoluvlastnictví) žalobců a) až d) k pozemkům (k tomu odvolací soud poznamenal, že skutečnost, že oba pozemky patří do spoluvlastnictví žalobců, je zcela nadbytečný identifikační údaj) a navíc uvedl, že komunikace se nachází na blíže neurčené části pozemku [parcelní číslo] (dle odvolacího soudu tak vyvstává otázka, zda předmětná asfaltová komunikace zabírá celých 100 % pozemku – čili tento pozemek a komunikace tzv. jedno jsou, anebo z pozemku něco tzv. zbývá i mimo komunikaci).

13. Z obsahu soudního spisu nevyplývá jakákoliv dispozice žalobců se žalobním žádáním (ve formě změny dle § 95 o. s. ř. či částečného zpětvzetí žaloby dle § 96 o. s. ř.). Vázanost soudu žalobou pochopitelně neznamená povinnost doslova převzít žalobcem formulovaný návrh do znění výroku rozhodnutí. Není zapotřebí do výroku uvádět nadbytečné údaje, pravopisné chyby apod.; je možno žalobní žádání vyjádřit i jinými slovy, tedy výstižněji a určitěji. O to se však v tomto posuzovaném případě nejedná. Okresní soud obsahově žalobní žádání žalobci formulované sám zúžil, když jimi požadované určení vázal na tu skutečnost, že vlastníky pozemků budou a) až d) žalobci, a když ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] určil vlastnictví komunikace, nacházející se na nijak nespecifikované (bez geometrického plánu či jiným způsobem určené) části tohoto pozemku, což není správné a akceptovatelné. Nejednalo se totiž o pouhé upřesnění žaloby. Svůj postup okresní soud v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí pak ani patřičným způsobem nevysvětlil. Dospěl-li totiž prvostupňový soud k závěru, že vlastnictví žalovaného ke sporné komunikaci je vázáno na vlastnictví (spoluvlastnictví) žalobců k uvedeným pozemkům (či k blíže neurčené části jednoho z nich), pak je otázka, zda by žalovaný byl vlastníkem sporné komunikace, i pokud by vlastníkem daných pozemků byl někdo jiný než žalobci. Dospěl-li pak k závěru, že sporná komunikace se nachází pouze na části pozemku p. [číslo] popř. že žalobní tvrzení žalobců tuto skutečnost naznačují, pak měl žalobce vést k přesnému označení oné části pozemku. Rozhodnutí soudu o určení vlastnictví k nemovitosti, jehož se žalobci domáhají, podléhá zápisu do katastru nemovitostí a knihovní provedení této změny tak nutně musí respektovat podmínky určené katastrálním zákonem. Žalobci ve své žalobě přesně označili pozemky, na nichž se má sporná komunikace nacházet. O určitosti předmětu sporu tak vzhledem k hlediskům uvedeným v § 79 odst. 1 o. s. ř. nemohlo být pochyb. Pokud ovšem žalobci v řízení přišli s tvrzením či navrhovali důkazy ohledně toho, že sporná komunikace se nachází pouze na části pozemku [číslo] pak měl okresní soud žalobce upozornit na nutnost tuto část pozemku řádně a určitě označit (srov. blíže kupř. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 180/96, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 263/1998). Okresní soud sám nemohl rozhodnout mimo žalobní žádání a deklarovat tedy vlastnictví ke sporné nemovitosti, která se má nacházet pouze na části posledně zmíněného pozemku. Navíc rozhodnutí prvostupňového soudu je v tomto rozsahu neurčité, neboť není vůbec patrno, na které části daného pozemku se má vlastně komunikace nacházet. Takové rozhodnutí by nemohlo být podkladem pro knihovní zápis. Je přitom nerozhodné, že mezi účastníky při znalosti místních poměrů je zřejmě jasné, na které konkrétní části daného pozemku se má sporná komunikace nacházet. Její přesné umístění musí totiž být objektivně seznatelné i třetími osobami, především však musí být jasným podkladem pro zápis do katastru nemovitostí (tzn. pro zaknihovatelnost).

14. Z důvodů existence shora popsaných vad řízení před soudem prvního stupně, které nemohly být v odvolacím řízení odstraněny, se Krajský soud v Hradci Králové nevyjadřoval k věcnému posouzení případu a k odvolacím námitkám žalovaného, týkajícím se merita věci. Přesto zaujal stanovisko alespoň k procesním otázkám nastoleným žalovaným v jeho odvolání - tedy k otázce existence naléhavého právního zájmu na žádaném určení a k otázce okruhu účastenství. K otázce naléhavého právního zájmu odvolací soud konstatoval, že judikatura připouští, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva může být dán také s ohledem na spor účastníků, kdo je vlastníkem dotčené věci a kdo má věc obhospodařovat, provádět její údržbu, či do ní investovat prostředky. Z uvedených judikatorních závěrů (odvolací soud zde odkazuje kupř. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, či na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 32 Cdo 2852/2007) okresní soud správně vycházel a odvolací soud nemá důvodu se od těchto závěrů soudní praxe dovolacího soudu jakkoliv odchylovat. Dle odvolacího soudu okresní soud nepochybil ani při posuzování okruhu účastenství. V posuzované věci se nejedná o případ, kdy jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, a nejedná se ani o případ, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání. Jde zde o sporné řízení, v němž účastenství vymezili žalobci (§ 90 o. s. ř.). Pokud by se řízení neúčastnila osoba, o které je žalovaný přesvědčen, že právě ona je skutečným vlastníkem předmětné nemovitosti, pak se nejedná o vadu řízení a není to významné ani z hlediska posuzování naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Jestliže by daná argumentace žalovaného byla správná, byl by dán důvod pro věcné zamítnutí žaloby. Jak je z odůvodnění přezkoumávaného rozsudku patrno, okresní soud se danou argumentací žalovaného zabýval a správně ji neshledal důvodnou.

15. V řízení po zrušení a vrácení věci okresní soud dle pokynů odvolacího soudu vyzval žalobce ke sdělení, zda trvají na své žalobě v celém rozsahu, nebo zda s ohledem na později uplatněný skutkový přednes či provedené důkazy požadují určení vlastnictví sporné komunikace, která se nachází jen na části jimi označených pozemků. Soud tedy žalobce poučil, že je na nich, aby jednoznačně a nezaměnitelně identifikovali asfaltovou komunikací pokrytou (zastavěnou) část pozemku parc. [číslo] popřípadě i část pozemku parc. [číslo]. Žalobci v podání doručeném soudu 26. 5. 2020 sdělili, že sporná komunikace se nachází jen na části označených pozemků s tím, že přesné vymezení bude provedeno na základě zaměření komunikace a vyhotovení geometrického plánu. Podáním doručeným soudu dne 13. 8. 2020 žalobci s ohledem na výsledek zaměření komunikace uvedli, že za a)„ na pozemku parc. [číslo] o celkové výměře 687 m2 se nachází stavba asfaltové komunikace o výměře 577 m2, co do zbývající části pozemku parc. [číslo] o výměře 110 m2 berou žalobní návrh částečně zpět, za b)„ na pozemku parc. [číslo] o celkové výměře 642 m2 se nachází stavba asfaltové komunikace o výměře 180 m2, co do zbývající části pozemku parc. [číslo] o výměře 462 m2 berou žalobní návrh částečně zpět“.

16. Konečnou úpravu žalobního žádání učinili žalobci při jednání soudu dne 9. 2. 2021. Domáhali se určení, že žalovaný je vlastníkem komunikace, která se nachází na pozemcích [číslo] [číslo] vzniklých oddělením z pozemků [číslo] [číslo] na základě geometrického plánu zpracovaného [jméno] [příjmení]. Toto určení žalobci nijak nevázali na skutečnost, že se aktuálně jedná o pozemky v jejich spoluvlastnictví. Soud navrhovanou změnu žaloby připustil podle § 95 o. s. ř.

17. Shodně jako v předcházejícím řízení před zrušením a vrácením věci vzal soud za prokázané, že v roce 1996 byla na pozemku parc. [číslo] na části pozemku v té době parc. [číslo] dále na pozemcích parc. [číslo] povolena stavba provizorní příjezdové cesty pro výstavbu rodinných domů. Část cesty vedené po pozemcích s parcelními čísly v té době [číslo] a [číslo] byla povolena jako stavba dočasná na dobu 10 let tj. do 28. 2. 2005. Část cesty vedená na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] označená„ A“ byla pokračováním stávající komunikace [ulice]. Dle stavebního povolení měla být vozovka části„ A“ zhotovena ve skladbě asfaltový koberec ABS tloušťky 8 cm, štěrkodrť 0 – 32 mm, tloušťka 15 cm, štěrkodrť 0 – 63 mm, tloušťka 20 cm. Dokončení stavby obousměrné vozovky v šíři 5 metrů s jízdními pruhy 2,5 metrů bylo ve stavebním povolení stanoveno na prosinec 1996. Tato zjištění ke stavbě provizorní příjezdové komunikace učinil soud ze stavebního povolení č. j. výst. 332/356/96/Vejslav/M, které vydal [stát. instituce] dne 29. 3. 1996.

18. Z hlediska dokazování považoval soud za stěžejní zjištění stavu a kvality povrchu pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] na nichž byla vybudována sporná komunikace, a to jak po realizaci úprav předvídaných ve stavebním povolení č. j. výst. 332/356/96/Vejslav/M ze dne 29. 3. 1996, tak v době bezprostředně před zásahy do pozemků v souvislosti se stavbou kanalizace na základě stavebního povolení ze dne 6. 10. 2008 čj. RR-ŽP [číslo] 2008 [stát. instituce], odbor výstavby, oddělení silničního hospodářství a dopravy, kterému byla věc postoupena k vedení správních řízení, uvedl ve sdělení MUTN [číslo] ze dne 25. 4. 2019, že název stavby kanalizace je v jednotlivých řízeních nejednoznačný, stavbu dále označuje„ Horní Čisté Labe - [obec] - kanalizace“. Soud tento název stavby kanalizace v lokalitě [ulice] ve [obec] používá v textu rozsudku ve shodě se správním orgánem.

19. Žalobci k výzvě soudu doplnili tvrzení odkazem na projektovou dokumentaci ke stavbě vodních děl v rámci akce„ [ulice] [obec] Labe - [obec] - kanalizace“, konkrétně odkázali na společnou technickou zprávu 28.01.01, dle níž měla být nad stokou provedena výměna stávajícího panelového povrchu za novou asfaltovou komunikaci typu D včetně všech podkladních vrstev. Žalovaný k doložení stavu komunikace před realizací stavby„ [ulice] [obec] Labe - [obec] - kanalizace“ předložil fotografii, z níž se podává, že komunikace na pozemcích žalobců sestávala z panelů. K podkladovým vrstvám pod povrchem se žalovaný vyjádřil tak, že jejich průzkum nebyl v rámci projektové přípravy stavby„ [ulice] [obec] Labe - [obec] - kanalizace“ proveden. Vzhledem k šíři pozemní komunikace, hloubce uložení kanalizační stoky a její dimenze bylo možno vycházet z předpokladu, že tak jako tak dojde k zásadnímu narušení všech podkladních vrstev a bude nutno je obnovit v plném rozsahu stanoveném technickou normou pro tento typ pozemní komunikace (viz technická zpráva).

20. Z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne 29. 8. 2018 čj. [anonymizováno] -25990 DS/2018 -2 ([příjmení]) vyplývá, že neznámým vlastníkem stavby, zastoupeným opatrovníkem městem Vrchlabí, byl podán návrh na kolaudaci stavby„ Stavba provizorní příjezdové cesty“ na pozemcích p. p. [číslo]. Doklad o tom, že tato stavba byla předmětem kolaudace, chybí, nicméně jak vlastníci pozemků, tak Městský úřad Vrchlabí uvádějí, že stavba cesty realizována byla. Krajský úřad na straně 6 svého rozhodnutí odkazuje na dokument – situace pod názvem Realizace inž. sítí rod. domů [adresa] – [číslo] [obec], kterou vypracoval dne 9. 2. 1998 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], úředně oprávněný zeměměřičský inženýr. Ze situace je patrné, že v tomto roce se na části p. p. [číslo] nacházely panely, dále pokračovala polní cesta, na části p. [parcelní číslo] byl asfalt. Dle odvolacího orgánu je i ze stavebního deníku evidentní, že město Vrchlabí následně postavilo asfaltovou komunikaci, která se před realizací stavby„ Horní Čisté Labe - [obec] - kanalizace“ na pozemcích nenacházela. Konkrétně jsou v rozhodnutí zmiňovány zápisy objednatele [územní celek] ve stavebním deníku z 12. 10. 2009 a 13. 10. 2009, týkající se záměny panelů a štěrku za živičný povrch.

21. Ve sdělení Městského úřadu v Trutnově, odboru výstavby, oddělení silničního hospodářství a dopravy MUTN [číslo] ze dne 25. 4. 2019 se mimo jiné konstatuje, že integrální součástí akce„ [ulice] Čisté Labe - [obec] - kanalizace“ bylo odstranění povrchových i podkladních vrstev komunikace na pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], aby bylo možné vůbec dosáhnout cíle tj. vybudovat novou kanalizaci a uložit ji do země. Stavebník ([územní celek]) byl závaznými podmínkami stavebního povolení povinen uvést předmětné pozemky (včetně jejich povrchů) do původního stavu. Když se uvedení do původního stavu ukázalo v průběhu výstavby jako neuskutečnitelné – panely tvořící svrchní vrstvu komunikace se rozpadly - splnil stavebník svoji povinnost uvedením do stavu, který nejblíže odpovídal stavu původnímu (jak účelem, tak provedením, trvanlivostí povrchu).

22. Částí společné technické zprávy, přílohy č. 28.01.01 realizační projektové dokumentace zakázky„ Horní Čisté Labe - [obec] - kanalizace“ vzal soud za prokázané, že nad stokou C6 -1-1-1 a částí C6 -1-1 (od Š 25) měla být provedena výměna stávajícího panelového povrchu komunikace za novou asfaltovou komunikaci typ D v celé šíři komunikace včetně výměny všech podkladních vrstev. Zabudování kanalizační stoky C6 -1-1-1 se šachtami Š 31, Š 30 a Š 29 a stoky C6 -1-1 se šachtami Š 26, Š 27 do pozemku parc. [číslo] části stoky C6 -1-1 zakončené šachtou Š 28 do pozemku parc. [číslo] je zachyceno na výkresu příčného profilu výkopu.

23. Pracemi na kanalizačních stokách C6 -1-1-1 a C6 -1-1 bylo podstatným způsobem zasahováno do pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] povrch pozemků byl přitom znehodnocen a změněn. Faktický postup při uvádění těchto pozemků do původního stavu je prokazován záznamy ve stavebním deníku [číslo] stavby„ Horní Čisté Labe - [obec] - kanalizace“. V zápisu objednatele na listu deníku č. 5859435 (160) je zmiňována úprava povrchů záměnou panelů za živičný povrch nad stokou C6 -1-1-1 a C6 -1-1 (od šachty 31 - 29). Zápis objednatele na listu č. 5859436 (161) upřesňuje realizaci úpravy komunikace až po St. [parcelní číslo] tj. za garáže [adresa].

24. Žalobci předložili soudu znalecký posudek na určení druhu a způsobu využití pozemku p. [číslo] části pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území a obcí [obec], předmětem posudku bylo též zjištění existence staveb nacházejících se na těchto pozemcích. Posudek č. 1215-1/16 vypracoval dle stavu ke dni 9. 2. 2016 [jméno] [příjmení], znalec z oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné, dopravní, inženýrské a zemědělské. Zpracovatel posudku uvedl, že oba pozemky jsou povrchově zpevněny v délce cca 180 metrů a užívají se jako místní komunikace pro příjezd ke stávající oboustranné rodinné zástavbě. Pozemek parc. [číslo] o výměře 687 m je v katastru nemovitostí evidován jako orná půda, ve skutečnosti je pozemek v celé své výměře povrchově upraven, zpevněn a užíván jako ostatní plocha – ostatní komunikace. Podle povrchových znaků vozovky je zřejmé, že v trase posuzované komunikace je uložena kanalizační stoka (poklopy revizních šachet) a vodovodní řad (poklopy uzávěrů na vodovodních přípojkách). Uložení obou inženýrských sítí je patrné ze situace č. 23 projektu„ Horní Čisté Labe - [obec] - kanalizace“. Komunikace na pozemku parc. [číslo] má zpevněnou živičnou vozovku v šířce 3,10 m mezi obrubami. Obrubníky jsou betonové do lože z betonu, povrch vozovky je tvořen vrstvou živičného koberce. Tloušťka konstrukce vozovky nebyla zkoumána, pro únosnost provozu na tomto typu komunikací lze dle znalce tvrdit, že obsahuje podkladní i podsypné vrstvy. Odvodnění vozovky je provedeno uličními vpustěmi. Z vozovky je provedeno napojení vjezdů do jednotlivých nemovitostí, též živičnou úpravou, až na úroveň oplocení. Za obrubníky k oplocení mezi jednotlivými vjezdy je provedena úprava rabátek převážně pohozem z kamenných oblázků. Zpevněná část pozemku parc. [číslo] je v délce cca 40 m, zpevnění je ukončeno u rodinného domu [adresa]. Podle evidence katastru nemovitostí je pozemek v druhu ostatní plocha - ostatní komunikace. V posuzované části pozemku parc. [číslo] se rovněž vyskytuje kanalizační stoka a vodovodní řad. Povrchová úprava a zpevnění části tohoto pozemku je provedena zcela shodně, jak je popsáno u pozemku parc. [číslo]. Znalec učinil závěr, že před realizací kanalizační stoky v rámci„ Horní Čisté Labe - [obec] - kanalizace“ byla komunikace v úseku obou pozemků zpevněna cementobetonovou panelovou vozovkou. Z popsaného prostorového a technického provedení úpravy komunikace v rámci stavby„ Horní Čisté Labe - [obec] - kanalizace“ je dle znalce jednoznačné, že toto dílo vzniklo stavební technologii a je stavbou.

25. Na základě shora učiněných zjištění soud uzavřel, že při stavbě části příjezdové cesty nacházející se na pozemcích parc. [číslo] v té době parc. [číslo] bylo postupováno v rozporu se stavebním povolením č. j. výst. 332/356/96/Vejslav/M ze dne 29. 3. 1996. Vozovka v části„ A“ nebyla zhotovena v předepsané skladbě, neboť namísto asfaltového koberce byly za účelem výstavby komunikace instalovány převážně panely, zčásti pak štěrková drť. Tento faktický stav přetrval až do doby zahájení stavebních prací na akci„ Horní Čisté Labe - [obec] - kanalizace“, o čemž jednoznačně vypovídá fotografie panelové cesty založená na čl. 92 spisu. Žalobci a žalovaný při jednání soudu dne 4. 9. 2019 učinili nesporným, že k pořízení fotografie nepochybně došlo před realizací nové kanalizace. Stav povrchu před zahájením výkopových prací prokazuje technická zpráva, v níž je plánována výměna stávajícího panelového povrchu za novou asfaltovou komunikaci v celé šíři včetně výměny všech podkladních vrstev. Realizace záměny panelů za živičný povrch s upřesněním, jaká část pozemku parc. [číslo] bude změnou povrchu dotčena, je zřejmá ze stavebního deníku.

26. Zásahy do pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] na základě stavebního povolení z roku 1996 a následně v souvislostí s akcí„ Horní Čisté Labe - [obec] - kanalizace“ ukončené v r. 2010 (viz kolaudační souhlas ze dne 26. 10. 2010, č. j. RR- [číslo] 2010) byly uskutečněny v době platnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále obč. zák.). Spornou pozemní komunikaci dokončenou před 31. 12. 2013 je třeba ve smyslu § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) hodnotit dle právní úpravy účinné v době jejího vzniku. Při posouzení, zda vůbec, případně kdy se komunikace stala samostatnou věcí v právním smyslu, byla aplikována níže uvedená ustanovení obč. zák.

27. Podle § 119 odst. 2) obč. zák. nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Podle § 120 odst. 1) obč. zák. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím, věc znehodnotila. Podle § 120 odst. 2) obč. zák. stavba není součástí pozemku.

28. Pojem stavba je ve stavebněprávních předpisech a občanskoprávních předpisech chápán různě. Z pohledu stavebního práva je stavba pojímána dynamicky. Jde o činnost, popřípadě soubor činností, směřující k uskutečnění stavebního díla (někdy ovšem je to i dílo samotné). Občanskoprávní předpisy neobsahují zákonnou definici stavby, nicméně stavbu je nutné chápat jako věc v právním smyslu, tedy jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů. Ačkoliv se každý konkrétní případ posuzuje jednotlivě, obecně je pro posouzení pozemní komunikace jako samostatné věci nutné rozlišovat dvě kritéria. Za prvé se musí jednat o vymezitelný kus vnějšího světa, zejména vůči pozemku, na kterém leží (nález Ústavního soudu II. ÚS 529/05 ze dne 19. 6. 2007 či aktuálnější III. ÚS 2280/18 ze dne 25. 6. 2019). V případě, že nelze vymezit, kde končí pozemek a začíná stavba, půjde zpravidla o součást pozemku. Za vymezitelný kus světa nelze považovat zpracování, případně zpevnění povrchu pozemku navrstvením přírodních stavebních materiálů (štěrk, makadam, lupek, antuka apod.) Naopak za vymezitelný kus světa je považována komunikace, kterou tvoří živičný povrch a konstrukční vrstvy ([obec], [jméno]. Účelové pozemní komunikace a jejich právní ochrana. 2. vyd. Praha: Leges, 2015). Za druhé se o samostatnou nemovitou věc a tedy o samostatný předmět právních vztahů může jednat pouze tehdy, pokud nelze stavební provedení komunikace odstranit bez jejího zničení či zásadního zhoršení její sjízdnosti či schůdnosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 As 62/2008 - 59 ze dne 11. 9. 2009, zmíněné rozhodnutí mimo jiné přehledně shrnuje vývoj judikatury při posuzování otázky pozemní komunikace jako samostatné nemovité věci).

29. Podle § 132 odst. 1 obč. zák. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

30. Dle komentáře k § 132 obč. zák. v Občanském zákoníku I., Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 patří do skupiny případů nabytí vlastnického práva na základě jiných skutečností stanovených zákonem kromě jiného vytvoření nové věci. Ke zhotovované věci nabývá zásadně vlastnické právo zhotovitel, nejde-li o některé případy zpracování cizí věci. Vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabývá ten, kdo stavbu uskutečnil s projeveným úmyslem mít ji pro sebe (stavebník). V důsledku zániku věci vlastnické právo absolutně zaniká.

31. V daném případě soud vychází z níže uvedených výsledků dokazování, které považuje za zásadní pro vlastnictví posuzované části komunikace: -) objednatelem akce„ Horní Čisté Labe - [obec] - kanalizace“ byl žalovaný, který v řízení netvrdil ani neprokazoval opak, -) před zahájením stavby kanalizace se na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] nacházela příjezdová komunikace tvořená převážně z panelů, která byla úplně odstraněna v souvislosti s umístěním kanalizačních stok pod povrch pozemků, -) na části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] vznikla v říjnu 2009 v rámci úprav terénu po zahrnutí kanalizace zcela nová stavba komunikace v délce cca 180 m. Jde o zpevněnou vozovku v šířce 3,10 m mezi obrubami, obrubníky jsou betonové do lože z betonu. Povrch vozovky je tvořen vrstvou živičného koberce. Odvodnění vozovky je provedeno uličními vpustěmi. Z vozovky je provedeno napojení vjezdů do jednotlivých nemovitostí, též živičnou úpravou, až na úroveň oplocení. Skladba vozovky obsahuje podkladní i podsypné vrstvy, použité materiály jsou kromě projektové dokumentace specifikovány též ve stavebním deníku na listu č. 5859436 (161).

32. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v již zmíněném rozsudku ze dne 11. 9. 2009, čj. As 62/2008 – 59, posouzení panelové vozovky představuje obvykle hraniční situaci. Podle svého způsobu provedení může být takováto vozovka součástí pozemku, právě tak však může být stavbou, jestliže tomu odpovídá zejména provedení podloží ve smyslu příslušných stavebních předpisů. Dle přesvědčení soudu není v projednávané věci právně významné, zda panelová komunikace byla v době své existence součástí pozemků parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] nebo zda se jednalo o samostatnou stavbu ve smyslu § 119 odst. 2) obč. zák. Soud považoval dokazování v naznačeném směru za nadbytečné, neboť panelová vozovka byla v souvislosti s akcí„ Horní Čisté Labe - [obec] - kanalizace“ beze zbytku odstraněna. I kdyby předtím šlo o samostatnou stavbu, tato zjevně zanikla. V říjnu 2009 pak byla na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] vybudována nová komunikace, jejímž zhotovitelem byl žalovaný.

33. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013 sp. zn. 28 Cdo 2155/2012 pokud nedošlo pouze k určitému zpevnění či ztvárnění pozemku, nýbrž k výstavbě asfaltové vozovky dobře odlišitelné od samotného pozemku, a pokud významem vybudovaného tělesa komunikace není podpořit či vylepšit dominantní funkce pozemků, nýbrž vylepšit komunikační spojení, potom stavba tělesa účelové komunikace má charakter samostatné (od pozemků odlišné) nemovité věci. Soud má v projednávaném případě za prokázané, že výstavbou posuzované komunikace došlo ke zlepšení podmínek příjezdu a přístupu k přilehlým nemovitostem. Vybudováním asfaltové vozovky nedošlo k pouhému zpevnění povrchu dotčených pozemků, ale vznikla na nich komunikace mající charakter samostatné nemovité věci. Žalovaný tím, že vozovku zhotovil, nabyl originárním způsobem vlastnické právo ke stavbě, která před svým vznikem právně neexistovala (míněno ve smyslu občanskoprávním, nikoli dle předpisů stavebního práva).

34. Žalobci ve fázi řízení po zrušení věci odvolacím soudem nechali zaměřit spornou komunikaci a předložili geometrický plán pro rozdělení pozemků [číslo] vyhotovený [jméno] [příjmení], který dne 28. 6. 2020 úředně ověřil oprávněný zeměměřičský inženýr [anonymizováno]. [jméno] [příjmení]. Z pozemku parc. [číslo] byl mj. oddělen pozemek parc. [číslo] o výměře 577 m2 a z pozemku parc. [číslo] byl oddělen pozemek parc. [číslo] o výměře 180 m2. Katastrální úřad pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnově dne 3. 7. 2020 potvrdil, že s očíslováním parcel souhlasí. Žalovaný k dotazu soudu sdělil, že do specifikace asfaltové komunikace včetně geometrického plánu nemá žalovaný žádné námitky, výhrady ani připomínky. Účastníci tedy nesporují a soud má po zaměření komunikace za spolehlivě prokázané, že asfaltová komunikace se nachází na pozemku parc. [číslo] o výměře 577 m2 a na pozemku parc. [číslo] o výměře 180 m2. Jde přitom o vymezení zcela určité a rozhodnutí vycházející z uvedeného vymezení bude způsobilým podkladem pro knihovní zápis.

35. Odvolací soud neměl zásadní připomínky k závěrům soudu prvního stupně k namítanému vlastnictví státu ke sporné komunikaci. Soud proto opakuje argumentaci uvedenou ve svém předchozím rozsudku (viz 25. a 26. odstavec odůvodnění):

36. Žalovaný namítal, že nikdy neměl v úmyslu stát se vlastníkem sporné komunikace. Při realizaci akce„ Horní Čisté Labe - [obec] - kanalizace“ se žalovaný dle svého tvrzení musel s existencí stavby neznámého vlastníka na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo]„ nějak vyrovnat“. Povinností žalovaného bylo uvedení pozemků dotčených stavbou kanalizace do původního stavu, což žalovaný splnil, když z důvodu nemožnosti vrácení panelů přistoupil k vyasfaltování povrchu komunikace. S ohledem na tuto obranu žalovaného řešil soud otázku, zda chybějící úmysl zhotovitele získat věc pro sebe představuje překážku pro nabytí vlastnického práva k nové věci. Dospěl k závěru že nikoli, neboť každá vytvořená či vyrobená věc„ nechtěná“ jejím zhotovitelem by se ocitala v právním vakuu. Se zhotovením věci je neoddělitelně spjato vlastnické právo zhotovitele k věci. Dle přesvědčení soudu žalovaný neměl možnost v okamžiku vzniku komunikace nabytí vlastnického práva žádným způsobem zabránit, nemohl tento následek nijak vyloučit.

37. Žalovaný se též dovolával úpravy obsažené v ustanovení § 1045 nového občanského zákoníku, která dává vlastníkovi věci právo věc opustit. Poukázal na výslovné prohlášení investorů stavby provizorní příjezdové komunikace na základě stavebního povolení z roku 1996, že předmětnou komunikaci nechtějí držet jako svou vlastní. Zdůraznil též své konzistentní stanovisko v průběhu celého soudního řízení, že komunikaci nikdy nechtěl držet ani se nehodlal stát jejím vlastníkem. Soud předně uvádí, že vzhledem k zániku původní panelové komunikace je stanovisko jejích případných tehdejších vlastníků zcela irelevantní. Žalovaný v řízení netvrdil, zda vůbec (případně kdy) učinil projev vůle směřující k opuštění věci. Vzhledem k přesvědčení žalovaného, že se vlastníkem komunikace v minulosti nikdy nestal, jeví se derelikce značně nepravděpodobnou. Teprve nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se podle § 1050 o. z. za to, že ji opustil. V této souvislosti je nutno přihlédnout k přechodnému ustanovení o. z. o opuštění nemovité věci, kdy podle ustanovení § 3067 o. z. je-li opuštěna nemovitá věc, počne běžet desetiletá doba, po jejímž uplynutí opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu, až ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona tj. od 1. 1. 2014. Nabytí sporné komunikace státem v důsledku jejího údajného opuštění žalovaným tak lze mít do 31. 12. 2023 za vyloučené.

38. Soud shrnuje, že žalobci osvědčili naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva žalovaného ke komunikaci na pozemku parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí]. Pozemky, na kterých se asfaltová komunikace nachází, vznikly oddělením z pozemků [číslo] [číslo] na základě geometrického plánu vypracovaného za účelem identifikace částí pozemků zastavěných spornou komunikací. Ze shora učiněných závěrů vyplývá, že vlastníkem komunikace je žalovaný, soud proto uplatněnému nároku vyhověl výrokem I. rozsudku.

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli ve věci plně úspěšní, žalovanému proto vznikla povinnost nahradit jim účelně vynaložené náklady řízení. Žalobci na základě výzvy soudu společně a nerozdílně zaplatili soudní poplatek z řízení 5.000 Kč. Soud žalovanému uložil, aby procesně úspěšným žalobcům jakožto oprávněným osobám uhradil vynaložený soudní poplatek, způsob plnění byl stanoven společně a nerozdílně. Žalobce b) doložil, že za poskytnuté geodetické služby (konkrétně za vyhotovení geometrického plánu pro rozdělení pozemků č. 1228/5 a č. 1750/4, komunikace kalvárie v k.ú. [obec]) dne 9. 7. 2020 v hotovosti uhradil [jméno] [příjmení] částku 10.000 Kč. Jde o hotový výdaj žalobce b), který je ve smyslu § 137 odst. 1 o.s.ř. zároveň nákladem důkazu, který byl v řízení nezbytný pro řádnou specifikaci posuzované komunikace. Soud proto žalovanému uložil, aby žalobci b) nahradil částku 10.000 Kč, neboť náklady na geodetické služby nesl výlučně žalobce b). Lhůta k plnění náhradové povinnosti má oporu v § 160 odst. 1 o.s.ř.

40. Žalobce b) se nadto z titulu náhrady nákladů řízení po žalovaném domáhal částky 2.800 Kč, kterou zaplatil dne 6. 5. 2019 [jméno] [příjmení] za reklamní značku. Žalobce b) dle předložených fotografií umístil vedle asfaltové komunikace na pozemcích žalobců ceduli s informací o zákazu vstupu na komunikaci jako soukromý pozemek s tím, že v případě nedodržování dojde k zábraně. Soud má značnou pochybnost o právu žalobců zakazovat komukoli přístup na veřejně přístupnou komunikaci ve vlastnictví žalovaného, pro nadbytečnost se však k této jejich aktivitě nevyjadřuje. Podstatné je, že uplatněný výdaj žalobce b) ve výši 2.800 Kč nijak nesouvisí s tímto soudním řízením a nejde o náklad podřaditelný pod § 137 odst. 1 o.s.ř.

Poučení