30 C 302/2025 - 84

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 609 893,96 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 509 595,38 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 19 977,24 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 509 595,38Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky ve výši 78 442,72 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 21 400,14 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 78 442,72Kč od 25.5.2025 do zaplacení a co do úroku ve výši 10,50 % ročně z částky 586 338,10Kč od 21.1.2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 624,97 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 626,77 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 624,97 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá, co do částky ve výši 6 627,18 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 682,59 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 627,18 Kč a co do úroku ve výši 11,20 % ročně z částky 17 552,15 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení.

V. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 2 603,71 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 65,02 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 23,17 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 603,71 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení a co do úroku 10,50 % ročně z částky 1 003,71 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 60 951,31 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 25.9.2025 domáhala zaplacení tří peněžitých nároků představujících pohledávky, které na ni byly postoupeny její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba]. Tyto pohledávky vznikly žalovanému z trojice úvěrových smluv uzavřených mezi žalovaným a uvedenou bankou v letech 2020 až 2023. Žalobkyně v žalobě podrobně popsala uzavření jednotlivých úvěrových smluv, podmínky úvěrového financování, výši poskytnutých prostředků i následné porušení smluvních povinností žalovaným.

2. Ve věci prvního nároku žalobkyně uvedla, že mezi žalovaným a její právní předchůdkyním byla dne 12. 7. 2023 uzavřena smlouva o úvěru – konsolidace půjček č. [hodnota]. Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 630 000 Kč, přičemž část prostředků byla určena na úhradu dřívějších závazků žalovaného a zbývající část byla vyplacena neúčelově na sjednaný běžný účet. Žalovaný se zavázal hradit pravidelné měsíční splátky, úroky ve sjednané výši 12 % p.a. a poplatky dle Sazebníku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil, byl opakovaně v prodlení a banka proto úvěr ke dni 20. 1. 2025 zesplatnila. Výše dlužné částky činila ke dni zesplatnění 610 033,91 Kč. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni s účinností ke dni [datum] a k tomuto dni činila 629 415,48 Kč. Po postoupení nebyla uhrazena žádná část dluhu.

3. V rámci druhého nároku žalobkyně uvedla, že mezi žalovaným a jejím právní předchůdkyní byla dne 11. 2. 2023 uzavřena smlouva o úvěru – [název] půjčka s pojištěním schopnosti splácet č. [hodnota] Na jejím základě byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr ve výši 26 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 12 % p.a. Žalovaný byl povinen splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami, hradit sjednané poplatky a poplatek za pojištění. Ani v tomto případě žalovaný svou povinnost nesplnil, dostal se do prodlení a banka úvěr dne 20. 1. 2025 zesplatnila. Výše dlužné částky činila 19 980,48 Kč. I tato pohledávka byla postoupena žalobkyni s účinností ke dni [datum], přičemž výše pohledávky činila ke dni postoupení 20 561,51 Kč. Po postoupení nebylo uhrazeno ničeho.

4. Třetí nárok se týkal smlouvy o úvěru – [název] půjčka s pojištěním schopnosti splácet, uzavřené dne 5. 6. 2020 č. [hodnota]. Na jejím základě byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr ve výši 46 000 Kč, opět se sjednanou úrokovou sazbou 12 % p.a. a povinností splácet pravidelné měsíční splátky a hradit poplatky. Žalovaný ani v tomto případě splátkové povinnosti neplnil a banka úvěr zesplatnila ke dni 20. 1. 2025. Výše dluhu činila 2 658,92 Kč. Pohledávka byla, obdobně jako předchozí, postoupena žalobkyni s účinností od [datum], přičemž její výše ke dni postoupení činila 2 691,90 Kč. Po postoupení žalovaný ničeho neuhradil.

5. Žalobkyně u všech tří nároků požadovala zaplacení dlužné jistiny, poplatků, kapitalizovaných úroků, a dále zákonných úroků z prodlení a smluvních úroků ve výši 12 % ročně od příslušných dat. Žalobkyně rovněž doložila, že před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, která však zůstala bez výsledku.

6. Po podání žaloby vzala žalobkyně částečně zpět úroky ze smlouvy číslo [hodnota] úrok ve výši 1,5 % ročně z částky 586 338,10 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení a u smlouvy číslo [hodnota] úrok ve výši 0,80 % ročně z částky 17 552,15 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení a u smlouvy číslo [hodnota] úrok ve výši 1,35 % ročně z částky 1 003,71 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení. Usnesením ze dne 11. 11. 2025, č. j. 30 C 302/2025-21 soud řízení podle ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil, co do rozsahu uvedeného shora. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 12. 2025.

7. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

8. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že smlouvou o úvěru nazvanou Konsolidace půjček se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 630 000 Kč, kterou žalovaný mohl čerpat ke dni 12. 7. 2023 a žalovaný byl povinen úvěr splácet formou měsíčních splátek v celkovém počtu 120. Měsíční anuitní splátka činila 8 500,90 Kč a poslední měsíční anuitní splátka při žádném splácení měla činit 10 056,38 Kč. Úrok za zapůjčené peněžní prostředky byl sjednán ve výši 10,50 % ročně a celková částka, kterou měl spotřebitel zaplatit činila 1 024 158,48 Kč.

9. Ze smlouvy o úvěru nazvané Konsolidace půjček soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na úhradu dluhů, které žalovaný měl u právní předchůdkyně žalobkyně z jiných úvěrů a sice ve výši 70 958,43 Kč na úvěrovém účtu číslo [č. účtu], ve výši 40 386,37 Kč na úvěrovém účtu číslo [č. účtu], ve výši 67 107,82 Kč na úvěrovém účtu číslo [č. účtu], ve výši 96 613,09 Kč na úvěrovém účtu číslo [č. účtu], ve výši 53 503,42 Kč na úvěrovém účtu číslo [č. účtu], ve výši 115 652,02 Kč na úvěrovém účtu číslo [č. účtu], ve výši 36 100,91 Kč na úvěrovém účtu číslo [č. účtu], ve výši 87 452,12 Kč na úvěrovém účtu číslo [č. účtu], ve výši 52 126,22 Kč na úvěrovém účtu číslo [č. účtu].

10. Ze smlouvy o úvěru nazvané Konsolidace půjček soud zjistil, že číslo účtu, z něhož měl být úvěr poskytnut, a na který měl být úvěr formou zápočtu z běžného účtu v korunách českých splácen bylo [č. účtu].

11. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 22. 1. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 20. ledna 2025, a to v částce 610 033,91 Kč. Zároveň jej vyzvala k zaplacení této dlužné částky nejpozději do 5. 2. 2025.

12. Ze smlouvy o úvěru z pojištění schopnosti splácet – [název] půjčka uzavřené dne 11. 2. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 26 000 Kč, kterou mohl žalovaný čerpat ke dni 11. 2. 2023 a žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit formou pravidelných měsíčních anuitních splátek v počtu 50. Měsíční anuitní splátka měla činit 653,12 Kč, včetně úhrady pojištění 72 Kč vycházela měsíční anuitní splátka úhrada pojištění na 725,12 Kč. Poslední měsíční anuitní splátka při žádném splácení měla činit 703,86 Kč. A poslední měsíční anuitní splátka úhrada pojištění při řádném splácení měla činit 775,86 Kč. Celkovou dlužnou částku, kterou měl žalovaný jako spotřebitel zaplatit činila 32 706,74 Kč. úrok za zapůjčené peněžní prostředky byl sjednán ve výši 11,20 % ročně.

13. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [název] půjčka uzavřené dne 11. 2. 2023 soud zjistil, že číslo účtu, z něhož měl být úvěr poskytnut, a na který měl být úvěr formou zápočtu z běžného účtu v korunách českých splácen bylo [č. účtu].

14. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [název] půjčka uzavřené dne 5. 6. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 46 000 Kč, kterou mohl žalovaný čerpat nejdříve 5. 6. 2020. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně splatit ve formě pravidelných měsíčních anuitních splátek v celkovém počtu 72. Měsíční anuitní splátka včetně úhrady pojistného měla činit 953,34 Kč a poslední měsíční anuitní splátka, včetně úhrady pojistného měla činit 1 208,52 Kč. Celkem měl žalovaný zaplatit 62 703,66 Kč. Úrok za zapůjčené peněžní prostředky činil 10,65 % ročně.

15. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [název] půjčka uzavřené dne 5. 6. 2020 soud zjistil, že číslo účtu, z něhož měl být úvěr poskytnut, a na který měl být úvěr formou zápočtu z běžného účtu v korunách českých splácen bylo [č. účtu].

16. Dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 21. 1. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalovanému zesplatnění úvěru vedeného na úvěrovém účtu [č. účtu] ke dni 20. 1. 2025. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 2 658,92 Kč nejpozději do 4. 2. 2025.

17. Dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 22. 1. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalovanému zesplatnění úvěru vedeného na úvěrovém účtu číslo [č. účtu] ke dni 20. ledna 2025. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 19 980,48 Kč nejpozději do 5. 2. 2025.

18. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně dohody ze dne [datum] o úplatě za postoupení pohledávek a přílohy číslo 1 postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovaným měly pořadová čísla [hodnota], [hodnota], [hodnota].

19. Dopisem ze dne 27. 5. 2025 včetně podacího lístku ze dne 6. 6. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznamovala žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a dopis odesílala doporučeně.

20. Z vyjádření žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ke smlouvě číslo [hodnota] (12. 7. 2023 ) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 34 961 Kč ze skutečnosti, že žalovaný je zaměstnán od 1. 9. 2018 na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele [právnická osoba], , že bydlí u rodičů, je svobodný celkový čistý příjem domácnosti činí 150 000 Kč nemá žádnou vyživovací povinnost. Při hodnocení jeho výdajů vycházela z historických dat Českého statistického úřadu a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů. Tyto však neuvedla. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 15 716,83 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Celkový podíl žalovaného na nákladech na bydlení byl 50 % z příjmu. Splátka úvěru ze smlouvy o 260541401 vycházela na 8 500,90 Kč měsíčně.

21. Z vyjádření žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ke smlouvě číslo [hodnota] (11. 2. 2023 ) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 39 423 Kč a z celkového čistého měsíčního příjmu domácnosti ve výši 159 300 Kč a z toho, že neměl v danou dobu žádnou vyživovací povinnost. Ohledně jeho výdajů vycházela z historických dat Českého statistického úřadu a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Tyto však neuvedla. Z interních zdrojů zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 17 190,76 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti úvěr žádné další závazky. Celkový podíl na nákladech na bydlení byl 50 % z příjmu.

22. Z vyjádření žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ke smlouvě číslo [hodnota] ( 5. 6. 2020 ) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 27 096 Kč a z toho, že žalovaný bydlí u rodičů je svobodný a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 33 000 Kč a z toho, že neměl žádnou vyživovací povinnost. Při hodnocení výdajů vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z historických dat Českého statistického úřadu a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Tyto ovšem neuvedla. Z interních zdrojů zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky v celkové výši měsíčních splátek 15 390,10 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti úvěr žádné další závazky. Celkový podíl na nákladech na bydlení byl 82,11 % z příjmu.

23. Výpisem z běžného účtu žalovaného v lednu 2023, v únoru 2023 a v červnu 2023 soud zjistil, že v lednu 2023 činil konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného číslo [č. účtu] částku -18 996,17 Kč, v únoru 2023 činil konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného číslo [č. účtu] částku -19 253,68 Kč v červnu 2023 činil konečný zůstatek na běžném účtu žalovaného číslo [č. účtu] částku ve výši -19 504 Kč.

24. Výpisem z běžného účtu žalovaného za červenec 2023 soud zjistil, že mu byl na účet číslo [č. účtu] převeden ke dni 12.7.2023 zůstatek úvěru (původně 630 000 Kč) ve výši 10 099,60 Kč.

25. Z platební historie k úvěrové smlouvě číslo [hodnota] soud zjistil, že žalovaný zaplatil splátkami celkovou částku ve výši 120 404,62 Kč.

26. Z platební historie k úvěrové smlouvě číslo [hodnota] soud zjistil, že žalovaný zaplatil splátkami celkovou částku ve výši 13 375,03 Kč.

27. Z platební historie k úvěrové smlouvě číslo [hodnota] soud zjistil, že žalovaný zaplatil splátkami celkovou částku ve výši 48 030,32 Kč.

28. Výpisem z běžného účtu žalovaného číslo [č. účtu] za červen 2020 soud zjistil, že žalovaný opakovaně sázel na sportovní zápasy prostřednictvím [právnická osoba], popř. [právnická osoba]. a v některých případech i dostával na účet vyplacené výhry, které však žalobkyně na výpisu z účtu začernila. Zůstatek na úvěrovém účtu z tohoto měsíce činil záporných -627,83 Kč.

29. Na základě shora zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet číslo [č. účtu] a ačkoliv znala skutečnosti, které se týkaly příjmů i výdajů z tohoto účtu, nezohlednila je v rámci zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí. V červnu 2020 právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného činil 27 096 Kč, přičemž závazky (součet měsíčních splátek na poskytnuté úvěry) činily částku ve výši 15 390,10 Kč. Zůstatek na měsíc pro žalovaného činil 11 705,90 Kč, přičemž o dalších výdajích žalovaného z této částky právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila nic než procentuální podíl na výdajích na bydlení, který by vycházel ve výši asi 22 248Kč. To znamená, že 11 705,90Kč – 22 248 Kč je záporný zůstatek ve výši -10 542,10 Kč, přičemž z běžného účtu mohla právní předchůdkyně žalobkyně zjistit, že zůstatek ke konci měsíce činil -627,83 Kč a splátka úvěru poskytnutého žalovanému v roce 2020 měla být 953,34 Kč. Žalovaný tedy v červnu roku 2020 úvěruschopný nebyl.

30. V únoru 2023 právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného činil 39 423 Kč, přičemž závazky (součet měsíčních splátek na poskytnuté úvěry) činily částku ve výši 17 190,76 Kč. Zůstatek na měsíc pro žalovaného činil 22 232,24 Kč, přičemž o dalších výdajích žalovaného z této částky právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila nic než procentuální podíl na výdajích na bydlení, který by vycházel ve výši asi 19 711,50 Kč. To znamená, že 22 232,24 Kč - 19 711,50 Kč je kladný zůstatek ve výši 2 520,74 Kč, přičemž z běžného účtu mohla právní předchůdkyně žalobkyně zjistit, že zůstatek ke konci měsíce činil -19 253,68 Kč a splátka poskytnutého úvěru žalovanému v roce 2023 v únoru měla být 725,12 Kč. Žalovaný, tedy v únoru roku 2023 úvěruschopný nebyl, naopak v roce 2023 již byl žalovaný silně předlužen, o čemž svědčilo velké množství úvěrových smluv, které musela právní předchůdkyně žalobkyně dalším úvěrem konsolidovat (viz odst. 9 tohoto rozsudku).

31. V červenci 2023 právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného činil 34 961 Kč, přičemž závazky (součet měsíčních splátek na poskytnuté úvěry) činily částku ve výši 15 716,83 Kč. Zůstatek na měsíc pro žalované činil částku ve výši 19 244,17Kč, přičemž o dalších výdajích žalovaného z této částky právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila nic než procentuální podíl na výdajích na bydlení, který by vycházel ve výši asi 17 480,50 Kč. To znamená, že 19 244,17 Kč - 17 480,50 Kč je kladný zůstatek ve výši 1 763,67 Kč. Z běžného účtu v červnu 2023 mohla právní předchůdkyně žalobkyně zjistit, že zůstatek ke konci měsíce činil -19 504 Kč splátka poskytnutého úvěru žalovanému v červenci roku 2023 měla činit 8 500,90 Kč. Žalovaný ani v červnu 2023 úvěruschopný nebyl.

32. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr.

33. V daném případě měly být všechny tři úvěrové smlouvy sjednány za účinnosti z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který se stal účinným dne 1.12.2016. Podle § 2 odst. 1z.č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

34. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

35. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

36. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

37. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

38. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

39. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

40. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do tzv. dluhové pasti. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu prostřednictvím internetu na jeho stránkách www.nsoud.cz). Dopady porušení povinnosti poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (a to dokonce i cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného). Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, ke které okresní soud správně přihlédl i bez návrhu žalovaného.

41. Pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. je rozhodující posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými tudíž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 6/2015).

42. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované úvěrové smlouvy nejednala s odbornou péčí, když se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stran jeho výdajů spokojila toliko s neověřeným prohlášením, že výdaje na bydlení činí zřejmě 50% a později příjmu ve výši 34 961Kč měsíčně a na ověřování jeho pravidelných a nezbytných výdajů rezignovala, přestože měla k dispozici výpisy z účtu, z nichž mohla učinit jasnou představu o výdajích žalovaného v průběhu jednoho měsíce. Úvěruschopnost tak odhadla na základě historických dat ČSÚ, přičemž neuvedla, jakých konkrétně, nicméně odhadla z nich disponibilní částku, jejíž výši neuvedla. Soud tento disponibilní příjem u poslední úvěrové smlouvy vypočetl na částku 1 763,67 Kč, když splátka úvěru poskytnutého ve výši 630 000 Kč měla činit měsíčně 8 500,90Kč. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Skutečné DSTI žalovaného činilo 69%, (15 716,83 interní splátky + 8 500,90 Kč splátka úvěru) / 34 961 Kč x 100 = 69%. Riziko investice je potřeba obezřetně zkoumat nad 40% DSTI, jak je soudu již známo z jiných úvěrových případů, kde se k DSTI jako ukazateli bonity bankovního klienta vyjadřovala ČNB. Nicméně i tak je třeba doplnit, že DSTI se užívá u poskytování retailových úvěrů zajištěných rezidenční nemovitostí nikoliv u spotřebitelských neúčelových úvěrů.

43. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke zjištění schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

44. Soud v daném případě rozhodoval tak, že z důvodu neplatnosti úvěrových smluv žalovaného zavázal k povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. U úvěrové smlouvy ze dne 12.7.2023 pod č. [hodnota] vycházel ze skutečnosti, že žalovaný zaplatil splátkami celkovou částku ve výši 120 404,62 Kč. Rozdíl těchto částek tvoří výrokovou část jistiny ve výroku I. tohoto rozsudku a je to částka 509 595,38 Kč včetně příslušenství představovaného úrokem z prodlení a kapitalizovanými úroky z prodlení. Ostatní částky vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy byly zamítnuty výrokem II. tohoto rozsudku.

45. Ohledně úvěrové smlouvy z února 2023 číslo [hodnota] soud za prokázáno, že žalovaný zaplatil splátkami celkovou částku ve výši 13 375,03 Kč. Rozdíl částky 26 000 Kč a 13 375,03 Kč tvoří výrokovou část jistiny ve výroku III. tohoto rozsudku a je to částka 12 624,97 Kč včetně příslušenství představovaného úrokem z prodlení a kapitalizovanými úroky z prodlení. Ostatní částky vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy byly zamítnuty výrokem IV. tohoto rozsudku.

46. K úvěrové smlouvě z června 2020 číslo [hodnota], měl soud za prokázáno, že žalovaný zaplatil splátkami celkovou částku ve výši 48 030,32 Kč. Vzhledem k tomu, že mu byla poskytnuta částka ve výši 46 000 Kč, pak celé bezdůvodné obohacení již vydal a soud tedy výrokem V. žalobu v této části zcela zamítl.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 951,31 Kč, přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 30 495 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 609 893,96 Kč sestávající z částky 10 740 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 44 760 Kč ve výši 9 399,60 Kč. Vzhledem k tomu, že jednání byla odročována za účelem splnění procesních povinností žalobkyně, které tím byla poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení popř. k důkazům o nich, soud jako účelné považoval pouze jednání konané dne 5. 1. 2026, přičemž podání nazvané ,,doplnění žaloby“ považoval opět za neúčelné, jestliže tvrzení, na nichž žalobce oprávněnost své žaloby zakládá by měla být uvedena již v samotném písemném vyhotovení žaloby při jejím podání k soudu.

Poučení