30 C 31/2011-507

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění účastníků se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje podíl v rozsahu 100 % ve [právnická osoba], s.r.o., IČ [číslo] v ceně 0 Kč, pohledávka za [právnická osoba], s.r.o., IČ [číslo] ve výši 1.457.490 Kč, podíl v rozsahu 40 % ve společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o., [IČO], v ceně 197.600 Kč.

II. Ze zaniklého společného jmění účastníků se do výlučného vlastnictví žalované přikazuje pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba – budova [adresa] a pozemky parc. [číslo] [číslo] v obci [obec], části [územní celek] a [katastrální uzemí], tj. nemovitosti v ceně 4.800.000 Kč, podíl v rozsahu 60 % ve [právnická osoba], s.r.o., [IČO], v ceně 296.400 Kč, naspořené finanční prostředky u [právnická osoba], č. smlouvy [bankovní účet], ve výši 73.038 Kč.

III. Žalovaná je povinna vyplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 1.494.103 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen nahradit České republice státem zálohované náklady řízení ve výši 42.007 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna nahradit České republice státem zálohované náklady řízení ve výši 42.007 Kč na účet Okresního soudu v Trutnově do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 3. 2011 domáhal vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo rozvodem účastníků dne 23. 10. 2010. K vypořádání navrhl společnou nemovitost účastníků, obchodní podíly ve společnostech“ [anonymizováno]“, s.r.o. a [právnická osoba], stavební spoření založené na jméno žalované u [právnická osoba] smlouvy 3208729902 a smlouvu o půjčce ve výši 300.000 Kč, kterou uzavřel s panem [jméno] [příjmení] dne 11. 9. 2010. Podáním ze dne 2. 12. 2013 (čl. 141) vzal žalobce návrh na vypořádání této půjčky zpět s tím, že jím navrhovaný svědek [jméno] [příjmení] si nepřeje podstoupit výslech u soudu.

2. Žalovaná se ohledně společné nemovitosti a obchodních společností shodla s žalobcem na způsobu navrhovaného vypořádání. Trvala na tom, že při vypořádání je nezbytné zohlednit vnosy žalované, jejichž zdrojem byly dary jejích rodičů v době výstavby rodinného domu účastníků. Dary ve prospěch žalované spočívaly v částce 120.000 Kč naspořené na vkladní knížce a částkách 19.500 Kč na vybavení kuchyně a 11.000 Kč za montáž topení. Ke stavebnímu spoření žalovaná upřesnila (na č. 58 spisu), že za trvání manželství byly uzavřeny čtyři smlouvy u [právnická osoba] Smlouva č. 3208729902 byla založena na jméno žalované dne 18. 12. 2003, jde o položku navrženou žalobcem v žalobě k vypořádání. Ke smlouvě č. 3208729101 uvedla, že smlouva byla založená dne 12. 11. 2000 a po naspoření části prostředků byla jako dar předána po dohodě obou účastníků dceři [jméno]. Tato položka nepatří do SJM, žalovaná nesouhlasila s jejím vypořádáním. Žalovaná navrhla vypořádat prostředky ze smlouvy č. 3208728301 založené dne 12. 11. 2000 a ze smlouvy č. 3208728002 založené dne 18. 12. 2003. Dle žalované žalobce veškeré úspory z těchto stavebních spoření vybral v průběhu rozvodového řízení a s žalovanou se nerozdělil. Půjčku žalobce od [jméno] [příjmení] označila žalovaná za výlučný osobní závazek žalobce, který nepatří do SJM. Žalovaná navrhla vypořádat půjčku ve výši 290.000 Kč, která byla účastníky poskytnuta jejich dceři [jméno]. Dne 11. 7. 2005 žalobce o této půjčce sepsal listinu, která dodnes existuje. Žalovaná dále navrhla k vypořádání závazek z půjčky od sestry žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 29. 4. 2010 ve výši 25.000 Kč na zaplacení zájezdu pro žalovanou a vnučku. Dne 23. 8. 2010 poskytla [anonymizováno] [příjmení] další půjčku ve výši 60.000 Kč, tyto prostředky žalovaná použila na úhrady povinných plateb za zaměstnance firmy“ [anonymizováno]“, s.r.o.

3. Dne 2. 7. 2014 vydal soud v pořadí první rozsudek čj. 30 C 31/2011 - 218, kterým vypořádal zaniklé společné jmění manželů (účastníků) tak, že žalovaná se stala výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba – budova [adresa] a pozemků parc. [číslo] [číslo] v obci [obec], části obce Dolní Předměstí a katastrálním území Trutnov [ulice] podíl ve společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. v rozsahu 100 % přikázal soud žalované a obchodní podíl ve [právnická osoba], s.r.o. v rozsahu 100 % přikázal žalobci. Na základě výsledků dokazování stanovil soud vypořádací podíl 1.460.868 Kč a uložil žalované, aby tuto částku zaplatila žalobci do čtyř měsíců. Na základě výsledku sporu uložil soud žalované povinnost nahradit náklady řízení žalobci i České republice.

4. Rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláním žalované, které Krajský soud v Hradci Králové shledal důvodným. Usnesením ze dne 11. 3. 2015 čj. 20 Co 413/2014 – 253 proto rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl okresnímu soudu, že přikázal žalované obchodní podíl v rozsahu 100 % ve společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o., ač ta nebyla a není jediným společníkem této společnosti. Oba účastníci ke dni zániku společného jmění a i nyní jsou společníky této společnosti, a to žalobce v rozsahu 40 % a žalovaná v rozsahu 60 %. S obchodním podílem je spjata majetková hodnota, proto se judikatura ustálila na tom, že tato majetková hodnota tvoří součást společného jmění obou manželů. Tato majetková hodnota tedy podléhá vypořádání. Na druhou stranu však platí, že jen manžel – společník má práva a povinnosti vyplývající pro něj z úpravy postavení společníka v obchodní společnosti v době zániku společného jmění manželů podle obchodního zákoníku či jiného právního předpisu nebo ze společenské smlouvy. Právě proto je třeba v rámci vypořádání zaniklého společného jmění přikázat obchodní podíl tomu účastníku, který je společníkem uvedené obchodní společnosti (srovnej rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 700/2004 a sp. zn. 22 Cdo 103/2005). To pro projednávanou věc znamená, že nelze přikázat celý obchodní podíl do výlučného vlastnictví žalované, když ta by byla oprávněna vykonávat práva společníka v této společnosti pouze v rozsahu svého obchodního podílu 60 % a v rozsahu 40 % by byla zachována tato práva pro žalovaného. Důsledek rozhodnutí okresního soudu by tedy pro žalovanou byl takový, že při vypořádání by ta byla zatížena celou hodnotou této společnosti, ačkoliv by při výkonu svých práv byla omezena tím, že práva společníka by i nadále mohl vykonávat žalobce. Takové rozhodnutí soudu jistě není správné a ani spravedlivé. Již jen proto není rozhodnutí okresního soudu správné.

5. Zaniklé společné jmění účastníků dále tvořil obchodní podíl ve [právnická osoba], s.r.o., který okresní soud správně přikázal do výlučného vlastnictví jediného společníka této společnosti - žalobce. Okresní soud u této společnosti dospěl k závěru, že její obvyklá cena ke dni zániku společného jmění byla záporná s tím, že touto zápornou hodnotou není zatíženo společné jmění účastníků, neboť účastníci nejsou povinni tuto zápornou hodnotu ze svého společného jmění uhradit. Na druhou stranu okresní soud nevzal za prokázánu existenci půjčky ve výši 1.457.490 Kč, neboť poskytnutí takové půjčky nebylo podle okresního soudu ani dobře možné, neboť až do zániku společného jmění účastníků ke dni 23. 12. 2010 trval právní režim společného jmění manželů. Aktiva této společnosti byla znalcem oceněna na částku 1.510.940,28 Kč a pasiva této společnosti na 1.764.990,80 Kč, rozdíl mezi aktivy a pasivy činil 254.050,52 Kč. Přitom z pasiv této společnosti činil dluh vůči společnému jmění manželů 1.457.490,20 Kč. Tento závazek společnosti spadal do společného jmění účastníků a stejně tak společné jmění účastníků tvořil majetkový podíl v této společnosti, byť jeho hodnota byla nulová. Nelze tedy považovat za správný ten závěr okresního soudu, kdy na straně jedné přihlédl k tomu, že hodnota obchodního podílu v této společnosti není aktivem společného jmění manželů pro svou nulovou hodnotu, ale na straně druhé zcela přehlédl, že je aktivem s nulovou hodnotou jen proto, že tato společnost má povinnost do stejného společného jmění zaplatit právě částku 1.457.490,20 Kč. Pokud takto okresní soud postupoval, nedůvodně tím zvýhodnil žalobce oproti žalované. Žalovaná přitom uplatnila k vypořádání aktivum společného jmění účastníků – závazek [právnická osoba], s.r.o., (viz např. podání žalované na č. l. 58 – 59 spisu) a okresní soud nesprávně toto aktivum vypořádávaného zaniklého společného jmění účastníků nevypořádal. K tomu považuje krajský soud za vhodné poznamenat, že pokud má společné jmění účastníků pohledávku za společností, jejímž jediným společníkem je žalobce a je to tedy on, kdo rozhoduje o tom, zda tato pohledávka bude touto společností zaplacena, jeví se jako vhodné tuto pohledávku přikázat při vypořádání žalobci. Pokud žalobce poukazuje na to, že jeho společnost skutečně má závazek vůči společnému jmění účastníků, ale nikoli z toho důvodu, že tyto finanční prostředky by byly vloženy do této společnosti jako vklad společníka, což tvrdí žalovaná, ale jedná se o půjčku poskytnutou společníkem této společnosti, považuje krajský soud za vhodné zdůraznit, že je nevýznamné, jakým způsobem společnost o této částce účtovala (jako o vkladu společníka či jako o půjčce společníka), ale podstatné je, že tato společnost závazek vůči společnému jmění účastníků má a žalovaná tento závazek uplatnila k vypořádání. Žalobce nemůže zneužívat toho, že žalobkyně nemá přístup a povědomost o tom, jakým způsobem je o této finanční částce účtováno.

6. Odvolací soud se vyjádřil též k částce 240.000 Kč, o níž vyšlo v řízení před okresním soudem najevo, že byla ze společného jmění účastníků vyplacena dceři účastníků. Žalobce tvrdí, že se jednalo o dar účastníků, žalovaná tvrdí, že se jednalo o půjčku dceři [jméno]. Dle žalované se jednalo o natolik vysokou částku, kterou nemohl žalobce případně dceři darovat sám. Odvolací soud konstatoval, že pokud je prokázáno předání této částky dceři [jméno], tak se tato částka do vypořádání nezahrne jen za předpokladu, že bude prokázáno, že si dcera účastníků tuto částku může ponechat a že není povinna ji vrátit. Důkazní břemeno ohledně tohoto tvrzení tíží žalobce a je to on, kdo musí prokázat, že se jednalo o dar. Pokud žalobce toto své břemeno tvrzení a důkazní neunese, nemá dcera [jméno] žádný právní důvod, pro který by si tuto částku mohla ponechat a je povinna ji do společného jmění účastníků vrátit. Pokud to byl skutečně žalobce, kdo tuto částku bez vědomí žalované dceři předal, jeví se jistě spravedlivým, aby to byl on, kdo bude při vypořádání touto částkou zatížen.

7. Krajský soud přisvědčil námitce žalované, že okresní soud nerozhodl o nákladech řízení správně. Zdůraznil, že například žalobce se svou žalobou domáhal zohlednění půjčky ve výši 300.000 Kč a s tímto svým návrhem úspěch neměl. Závěr okresního soudu, že vypořádání odpovídá přesným a konkrétním představám žalobce, nemá oporu v obsahu spisu. Navíc již jen ohledně společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o., není rozhodnutí okresního soudu správné a i představy žalobce, že ač on nadále zůstane společníkem této společnosti, bude celá hodnota obchodního podílu přičtena k tíži žalované, jsou v rozporu se zákonem a tomuto návrhu žalobce z výše uvedených důvodů nelze ani vyhovět. Odvolací soud závěrem připomenul závaznost vyslovených právních závěrů pro další postup okresního soudu.

8. Žalobce podal proti zrušujícímu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 3. 2015 čj. 20 Co 413/2014 – 253 dovolání. Žalobce v dovolání trval na tom, že jsou-li společníky společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. oba manželé, lze přikázat obchodní podíl ve výši 100 % i jednomu z těchto manželů, a to při respektování dalších zásad vypořádání společného jmění manželů. Nelze tedy akceptovat závěr odvolacího soudu, že obchodní podíly ve společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o., mohou být přikázány pouze oběma manželům, a to v jejich stávajícím rozsahu. Žalobce dále nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že je nutné vypořádat pohledávku společného jmění ve výši 1.457.490,20 Kč vůči [právnická osoba], s. r. o. Předně namítl, že žalovaná učinila tuto pohledávku předmětem vypořádání až po lhůtě tří let od zániku společného jmění. Finanční prostředky ve výši„ asi 1.500.000 Kč“ nebyly do společnosti vloženy jako„ jednorázový vnos“, ale postupně vkládány za účelem krytí ztráty a dodání provozního kapitálu společnosti. Nelze vypořádat jednotlivé účetní a finanční operace do doby zániku manželství, neboť vypořádání společného jmění není zúčtovacím sporem, přičemž nelze vytrhávat z kontextu jen jednu položku z ocenění„ obvyklé hodnoty firmy“. Takto vynaložené finanční prostředky jsou zohledněny v rámci ocenění obchodního podílu, a nelze je proto vypořádat zvlášť. Nad rámec shora uvedeného žalobce poznamenal, že pokud je obchodní podíl na [právnická osoba], s.r.o. součástí společného jmění manželů, nelze činit předmětem vypořádání vnos či půjčku poskytnutou této společnosti, neboť se nejedná o vynaložení majetku ze společného jmění manželů na ostatní majetek jednoho z manželů.

9. Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce zamítl usnesením čj. 22 Cdo 3192/2015-277 ze dne 30. 5. 2017. Podstatný obsah rozhodnutí dovolacího soudu je konstatován níže v odstavcích 10. až 13.

10. K vypořádání pohledávky ve výši 1.457.490,20 Kč vůči [právnická osoba], s. r. o. dovolací soud uvedl, že dovolání není v této části přípustné. Předně neobstojí námitka žalobce, že žalovaná neuplatnila nárok na vypořádání pohledávky ve výši 1.457.490,20 Kč vůči [právnická osoba], s. r. o. ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů. V posuzované věci zaniklo společné jmění manželů dne 23. 12. 2010. Žalovaná již ve vyjádření k žalobě ze dne 29. 7. 2011 (č. l. 59) uvedla, že„ dne 10. 11. 2005 si žalobce založil firmu [právnická osoba] Při vzniku firmy však žalobce použil ze společných prostředků částku 1.500.000 Kč jako osobní vklad, který je nutné v rámci SJM vypořádat. Protože budou vypracovány znalecké posudky (i na druhou firmu), je třeba, aby znalec ověřil tento osobní vklad.“ Ze znaleckého posudku ze dne 1. 10. 2013 se podává, že závazky ke společníkům (žalobci) činily v případě [právnická osoba], s. r. o. ke dni zániku společného jmění 1.457.490,20 Kč (č. l. 41). Ve vyjádření ze dne 21. 1. 2014 (č. l. 151) žalovaná dále namítá, že„ firma měla ke dni 23. 12. 2010 závazek ke společníkovi, žalobce byl jediným majitelem, pro účely tohoto řízení jde ve skutečnosti o závazek firmy [právnická osoba], vůči SJM.“ Doplňuje, že„ nelze proto přistupovat k vypořádání formalisticky, žalovaná proto navrhuje, aby závazek firmy [právnická osoba] vůči společníkovi, to je vůči SJM, převzal celý žalobce.“ Z uvedeného se podává, že žalovaná navrhla k vypořádání finanční prostředky ve výši zhruba 1.500.000 Kč, které měly být žalobcem poskytnuty [právnická osoba], s. r. o., ve lhůtě tří let od zániku společného jmění, přičemž odkázala na znalecký posudek, který měl být vypracován za účelem ocenění obchodního podílu v této společnosti. A na základě tohoto znaleckého posudku svá tvrzení dále specifikovala. Nelze klást k tíži žalované, že neměla v době podání vyjádření k žalobě ze dne 29. 7. 2011 povědomí o tom, jakým způsobem byly peněžní prostředky poskytnuty, respektive jakým způsobem společnost o těchto finančních prostředcích účtovala. Dovolací soud proto nepovažuje za zjevně nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu, že žalovaná uplatnila nárok na vypořádání předmětné pohledávky ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů.

11. Dle dovolacího soudu neobstojí ani námitka, že nelze pohledávku vůči [právnická osoba], s.r.o. činit předmětem vypořádání, neboť se jedná o vnos nebo půjčku mezi manželem – společníkem a společností, přičemž obchodní podíl ve výši 100 % na této společnosti je součástí společného jmění manželů. Je totiž nezbytné rozlišovat mezi vynaložením finančních prostředků ze společného jmění na nabytí obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným a poskytnutím těchto prostředků společnosti např. na základě smlouvy o půjčce. Jsou-li finanční prostředky ze společného jmění vynaloženy na nabytí obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným (např. na splnění závazku vyplývajícího z vkladové povinnosti společníka), stává se takto nabytá majetková hodnota účasti manžela na obchodní společnosti součástí společného jmění a pouze tato účast na společnosti„ ve svém majetkovém aspektu“ může být v případě zániku společného jmění předmětem vypořádání. Avšak nelze již samostatně vypořádat finanční prostředky, které byly vynaloženy na nabytí obchodního podílu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 68/2005). Na druhé straně je nutné v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů přihlédnout k pohledávkám společného jmění vůči obchodní společnosti, družstvu či sdružení (spočívajících např. v půjčce finančních prostředků obchodní společnosti, družstvu či sdružení jedním z manželů za podmínky stanovené v § 145 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb.) Tyto pohledávky představují závazek třetí osoby (obchodní společnosti, družstva či sdružení) vůči jednomu z manželů (resp. společnému jmění), který půjčku této třetí osobě poskytl, a musí být v případě jeho zániku vypořádány (byly-li k vypořádání navrženy ve lhůtě tří let od zániku společného jmění). V takovém případě je irelevantní, zda obchodní podíl na společnosti, které byla půjčka poskytnuta, je či není (v jeho majetkovém aspektu) součástí společného jmění, neboť se jedná o pohledávku společného jmění vůči obchodní společnosti jakožto třetí osobě. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl finanční prostředky ve výši 1.457.490,20 Kč ze společného jmění manželů [právnická osoba], s. r. o. ve formě půjček. Tyto pohledávky musí být v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů vypořádány, a to bez ohledu na to, že jeden z manželů má obchodní podíl ve výši 100 % na této společnosti. Jelikož žalobce je jediným společníkem [právnická osoba], s. r. o., a zároveň jejím jednatelem, jeví se vhodné, aby tato pohledávka společného jmění byla přikázána žalobci, který bude fakticky rozhodovat o tom, zda (a kdy) bude uhrazena. Dovolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že nelze vypořádat jednotlivé účetní a finanční operace týkající se [právnická osoba], s. r. o., do doby zániku manželství, neboť z vypořádání společného jmění, resp. podnikání jednoho z manželů, nelze činit zúčtovací spor. Dovolací soud označil judikáty, na které žalobce odkazoval, za nepřiléhavé pro posuzovanou věc, neboť zde je předmětem vypořádání pohledávka společného jmění manželů vůči právnické osobě (obchodní společnosti), nikoliv vypořádání podniku jednoho z manželů jakožto osoby podnikající na základě živnostenského či jiného než živnostenského oprávnění. V takovém případě ovšem neplatí, že nelze vypořádat jednotlivé účetní a finanční operace týkající se [právnická osoba], s. r. o. (např. půjčky finančních prostředků ze společného jmění této společnosti v době trvání společného jmění). Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v části týkající se vypořádání pohledávky společného jmění ve výši 1.457.490,20 Kč vůči [právnická osoba], s. r. o., na řešení právní otázky, při jejímž posouzení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

12. Co do vypořádání obchodních podílů účastníků řízení na společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. dovolací soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí zjistil, že dovolání není důvodné. Je-li každý z manželů společníkem stejné obchodní společnosti, nelze při vypořádání zaniklého společného jmění manželů přikázat obchodní podíly náležejících oběma manželům pouze jednomu z těchto manželů. Obchodního podíl může být v rámci řízení o vypořádání společného jmění účastníků řízení přikázán pouze tomu z manželů, který je společníkem společnosti s ručením omezeným, a to pouze v rozsahu jeho obchodního podílu. Shora uvedené platí rovněž za předpokladu, že druhý z manželů je taktéž společníkem téže společnosti, neboť i tomuto druhému manželovi může být přikázán obchodní podíl v rozsahu, v jakém je společníkem této společnosti. Například pokud jeden z manželů nabyl za trvání manželství za prostředky náležející do společného jmění obchodní podíl ve výši 60 % na společnosti s ručením omezeným a druhý z manželů nabyl za stejných podmínek obchodní podíl ve výši 40 % na téže společnosti, nelze přikázat jednomu z těchto manželů oba obchodní podíly, ale je nezbytné přikázat každému z manželů odpovídající obchodní podíl.

13. Dovolací soud poznamenal, že na základě § 148 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), jsou stanoveny možné způsoby zániku účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným, přičemž k zániku účasti společníka nemůže dojít na základě rozhodnutí soudu v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů. Není proto možné, aby byl ve shora uvedeném případě přikázán jednomu z manželů obchodní podíl obou manželů. Manžel, kterému by byl přikázán obchodní podíl obou manželů, by byl totiž povinen zaplatit v rámci vypořádacího podílu druhému z manželů polovinu ceny jeho obchodního podílu, avšak k zániku účasti druhého manžela na obchodní společnosti by nedošlo. Odvolací soud v poměrech projednávané věci uzavřel, že nelze přikázat obchodní podíl ve výši 100 % na společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. do výlučného vlastnictví žalované, jelikož by byla oprávněna vykonávat práva společníka v této společnosti pouze v rozsahu svého obchodního podílu (ve výši 60 %), přičemž tato práva by byla rovněž zachována pro žalobce v rozsahu jeho obchodního podílu (ve výši 40 %). Ze shora uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení věci.

14. Dne 2. 4. 2019 vydal soud ve věci v pořadí druhý rozsudek o vypořádání společného jmění čj. 30 C 31/2011 – 379, kterým přikázal do výlučného vlastnictví žalobce obchodní podíl v rozsahu 100 % ve [právnická osoba], s. r. o. s nulovou hodnotou, pohledávku za touto společností ve výši 881.473 Kč, obchodní podíl v rozsahu 40 % ve [právnická osoba], s. r. o., v ceně 197.600 Kč a polovinu pohledávky ve výši 120.000 Kč za [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované]. Ze zaniklého společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalované přikázal pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba – budova [adresa] a pozemky parc. [číslo] [číslo] v obci [obec], části obce Dolní Předměstí a katastrálním území Trutnov v ceně 4.100.000 Kč, obchodní podíl v rozsahu 60 % ve [právnická osoba], s. r. o. v ceně 296.400 Kč, naspořené finanční prostředky u [právnická osoba], číslo smlouvy [bankovní účet] a polovinu pohledávky ve výši 120.000 Kč za [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované]. Při výpočtu vypořádacího podílu přihlédl soud k tomu, že zjištěná záporná hodnota [právnická osoba], s. r. o., není společným závazkem, k jehož úhradě by účastníci byli povinni ze společných prostředků. K pohledávce společného jmění manželů za dcerou účastníků [jméno] měl za prokázáno, že finanční prostředky předané žalobcem dceři [jméno] byly půjčkou poskytnutou ve výši 200.000 Kč v roce 2005 a ve výši 40.000 Kč v roce 2008, že žalovaná v řádu týdnů o ní byla informována a že i žalovaná měla možnost podniknout kroky za účelem vrácení této půjčky. K tíži žalobce pak přičetl okresní soud částku 261.142 Kč naspořenou na účtu [číslo] když ke zrušení tohoto účtu žalobcem došlo krátce před rozvodem manželství účastníků a tyto finanční prostředky si žalobce beze zbytku ponechal. Soud způsobem popsaným v rozsudku zohlednil půjčky od [anonymizováno] [příjmení] v celkové výši 85.000 Kč, na které po rozvodu manželství účastníků žalovaná uhradila 25.000 Kč a 60.000 Kč, přičemž půjčka ve výši 60.000 Kč byla určena na úhradu povinných odvodů za zaměstnance [právnická osoba], s.r.o. a byla vložena přímo na účet této firmy. Soud v rozsudku ze dne 2. 4. 2019 žalované uložil povinnost vyplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 1.528.111,50 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl tak, že žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o nákladech řízení státu.

15. Na základě odvolání, která podali žalobce i žalovaná, dospěl odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí okresního soudu k následujícím závěrům (viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2020 čj. 20 Co 195/2019 – 457): Okresní soud správně přikázal do výlučného vlastnictví každého z účastníků obchodní podíl v rozsahu, ve kterém je každý z nich účasten na [právnická osoba], s. r. o. Ostatně tato otázka byla podrobena i přezkumu v dovolacím řízení a toto jeho rozhodnutí je v souladu s jeho závěry. Lze souhlasit s postupem okresního soudu ve sporu o ocenění uvedené společnosti, kdy bylo vycházeno z ceny podle stavu této společnosti ke dni zániku manželství účastníků a ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] (č. l. 317 a násl. spisu). Při výpočtu vypořádacího podílu okresní soud správně vyšel z toho, že obchodní podíl žalobce ve [právnická osoba], s. r. o., nemá hodnotu žádnou, přičemž záporná hodnota této společnosti není závazkem SJM, který by měl být přikázán žalobci. Dle odvolacího soudu však okresní soudu neměl přihlížet ke skokovému snížení pohledávky účastníků za touto společností záhy po zániku manželství účastníků. Při výpočtu vypořádacího podílu je třeba vycházet z výše pohledávky účastníků za touto společností ke dni zániku jejich manželství a právě proto, že tuto společnost jako jediný společník zcela ovládá žalobce, je třeba tuto pohledávku společného jmění za touto společností přikázat ve výši ke dni zániku manželství účastníků žalobci (viz i předchozí zrušující rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 3. 2015 č. j. 20 Co 413/2014-253 ve spojení s usnesením NS ČR z 30. 5. 2017 sp. zn. 22 Cdo 3192/2015-277 a i závěry znaleckého posudku [právnická osoba], a. s., včetně výpovědi pověřené osoby [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. l. 330 spisu). Je tomu tak právě proto, že se jedná o společnost, jejímž jediným společníkem je žalobce a žalovaná v tomto směru nemá a nemůže mít žádný vliv na nakládání této společnosti se závazky a v tomto směru ji nelze zatěžovat ani žádným důkazním břemenem. Z uvedeného je tedy patrno, že tato odvolací námitka žalované je důvodná.

16. Oproti tomu dle odvolacího soudu okresní soud v souladu s ustálenou judikaturou při výpočtu vypořádacího podílu přihlédl k částce 261.142 Kč, která byla žalobci vyplacena těsně před zánikem manželství účastníků na základě jeho výpovědi smlouvy o stavebním spoření, která byla vedena u [právnická osoba], [číslo]. Důvodné nejsou ani námitky žalobce směřující proti neplatnosti smlouvy o půjčce na částku 25.000 Kč. V tomto směru si sám žalobce v odvolání odporuje, když na straně jedné tvrdí, že každý z účastníků hospodařil sám se statisícovými částkami a na druhé straně tvrdí, že právě půjčka ve výši 25.000 Kč, která byla poskytnuta žalované [příjmení] [příjmení], přesahuje běžné hospodaření účastníků. Nic takového prokázáno nebylo. Závěry okresního soudu ohledně poskytnuté částky 60.000 Kč ve prospěch [právnická osoba], s. r. o., jsou pak rozporné. Pokud [anonymizováno] [příjmení] finanční prostředky poskytla žalované, jednalo by se o závazek SJM. Pokud však uvedené finanční prostředky byly poskytnuty [právnická osoba], s. r. o. (a zatím se to takto jeví), jednalo by se o závazek této společnosti vůči [anonymizováno] [příjmení] a nikoliv závazek společného jmění účastníků vůči ní. V takovém případě by nebylo možno tento závazek do společného jmění účastníků zahrnout a při výpočtu vypořádacího podílu z něho vycházet.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobce předal dceři účastníků [jméno] částku 240.000 Kč. Zde krajský soud považuje za vhodné zopakovat, že důkazní břemeno k prokázání toho, že se jednalo o dar, tíží žalobce. Je však třeba uvést, že pokud žalobce daroval uvedené finanční prostředky dceři účastníků bez vědomí žalované, jeví se jako spravedlivé, aby uvedená částka při vypořádání zaniklého společného jmění účastníků byla v plné výši přičtena k jeho tíži. V případě, že se prokáže, že žalobce uvedenou částku dceři účastníků půjčil a žalovanou o tomto následně informoval, jeví se jako spravedlivým rozhodnutí, kterým bude uvedená pohledávka přikázána každému z účastníků jednou polovinou tak, jak učinil okresní soud. To proto, že v takovém případě i žalovaná mohla učinit kroky k tomu, aby uvedená částka byla do společného jmění účastníků jejich dcerou vrácena.

18. Vzhledem k výše uvedenému musel krajský soud rozsudek okresního soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. V dalším řízení je okresní soud vázán výše uvedenými závěry krajského soudu, že každému z účastníků je třeba přikázat obchodní podíl [právnická osoba], s. r. o., v rozsahu jeho účasti na této společnosti a že je třeba vycházet při vypořádání zaniklého společného jmění z hodnoty těchto obchodních podílů ke dni zániku manželství účastníků. To proto, že účast žádného z nich v této společnosti ke dni vypořádání zaniklého SJM nezaniká. Do aktiv zaniklého společného jmění účastníků je třeba zahrnout i závazek [právnická osoba], s. r. o., vůči zaniklému společnému jmění účastníků ve výši ke dni zániku manželství účastníků a je třeba tento závazek přikázat žalobci jako jedinému společníkovi této společnosti. Při vypořádání zaniklého společného jmění bude soud vycházet z toho, že hodnota obchodního podílu žalobce ve [právnická osoba], s. r. o., má nulovou hodnotu. Okresní soud se vypořádá i s námitkami účastníků ohledně poskytnutí finančních prostředků ve výši 240.000 Kč dceři účastníků [jméno], a to výše naznačeným způsobem. Okresní soud je vázán i tím, že částka 25.000 Kč, která byla půjčena za trvání SJM [anonymizováno] [příjmení], nepřesahuje obvyklé hospodaření účastníků. Naopak obvyklé hospodaření účastníků přesahuje vybraná částka ze stavebního spoření žalobcem v době těsně předcházející rozvodu manželství účastníků. Konečně okresní soud se bude důsledně zabývat tím, komu [anonymizováno] [příjmení] půjčila částku 60.000 Kč. Pokud tuto částku zapůjčila [právnická osoba], s. r. o., netvoří tento závazek společné jmění účastníků. Okresní soud se vypořádá případně s dalšími námitkami účastníků a neopomene rozhodnout i o nákladech tohoto odvolacího řízení. Při rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a i o nákladech řízení státu je okresní soud rovněž vázán závěry vyslovenými k této otázce ve zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu.

19. Po vrácení věci k dalšímu řízení postupoval soud dle závazných pokynů odvolacího soudu shora. Odvolací soud správnost většiny dosavadních zjištění a závěrů okresního soudu potvrdil buďto výslovně, a nebo tím, že závěrům učiněným okresním soudem na základě provedeného dokazování ničeho nevytknul, nekonstatoval ani žádné konkrétní pochybení v postupu okresního soudu. Výjimku představuje vypořádání závazku ve výši 1.457.490 Kč [právnická osoba], s. r. o., vůči zaniklému společnému jmění účastníků, hodnocení půjčky 60.000 Kč od [anonymizováno] [příjmení] na účet a ve prospěch společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. a způsob vypořádání finančních prostředků poskytnutých žalobcem dceři účastníků [jméno] ve výši 240.000 Kč.

20. Z rozvodového spisu zdejšího soudu sp. zn. 8 C 160/2009 vyplývá, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 21. 6. 1974, žalovaný podal návrh na rozvod v listopadu 2009. Rozsudkem čj. 8 C 160/2009 ze dne 9. 7. 2010, který dne 25. 11. 2010 potvrdil odvolací soud, bylo manželství žalobce a žalované pravomocně rozvedeno dne 23. 12. 2010.

21. Účastníci za trvání manželství nabyli do společného jmění pozemky parc. č. st. [číslo], [číslo] [číslo] v [obec], [část obce] a vystavěli na nich rodinný dům [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Společné jmění účastníků k nemovitostem bylo osvědčeno výpisem z katastru. Účastníci se od počátku řízení se shodují v tom, že nemovitosti mají být přikázány do vlastnictví žalované, žalovaná po zániku manželství společné nemovitosti výlučně užívá.

22. Obvyklou cenu společných nemovitostí zjišťoval soud znaleckým dokazováním, když k ocenění ustanovil znalecký ústav [právnická osoba], [IČO], jako revizního znalce z oboru ekonomiky – oceňování nemovitostí. Revizní znalec v průběhu dokazování, z něhož vycházel rozsudek čj. 30 C 31/2011 – 379 ze dne 2. 4. 2019, stanovil obvyklou cenu posuzovaných nemovitostí ve stavu ke dni rozvodu manželství na částku 4.100.000 Kč (písemný posudek čl. 318). Na tomto ocenění nemovitostí setrval revizní znalec i při výslechu u jednání soudu dne 17. 10. 2018. Pověřená osoba revizního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] přesvědčivě zdůvodnil závěry znaleckého posudku, byl schopen reagovat na námitky a výhrady žalované. Dle znalce není pro ocenění nemovitosti rozhodující, zda stavba splňuje standardy bydlení, nositelem ceny je především pozemek, kdy se hodnotí jeho poloha, umístění, sklon. V posuzovaném případě jde o atraktivní lokalitu v [obec], nemovitost se nachází blízko centra. Znalec neshledal tvrzenou zhoršenou dopravní dostupnost, neboť přístup k nemovitosti je po městských komunikacích, které město udržuje. Znalec vysvětlil způsob použití srovnávací metody, kdy nabídky nemovitostí inzerovaných k prodeji jsou korigovány odpovídajícím koeficientem. Použité množství srovnatelných objektů a u každého z nich použití několika srovnávacích parametrů eliminuje možnost chyby. Ze srovnávaných vzorků bývají vylučovány nemovitosti nápadné svou vysokou cenou či nabízené k prodeji déle, než tři roky, tedy neprodejné.

23. Co se týká ocenění společných nemovitostí, poukázala žalovaná po zrušení věci odvolacím soudem na změnu vyhlášky k provedení zákona o oceňování majetku č. 188/2019 účinnou od 1. 8. 2019. Vyjádřila přesvědčení, že pokud znalec provede nové ocenění nemovitostí při zohlednění stávající zákonné úpravy, dospěje k závěru o podstatně nižší ceně. Žalobce proti přecenění nemovitostí ničeho nenamítal, neboť cca dva roky staré ocenění již přestalo být aktuální. S ohledem na délku doby uplynulé od zpracování posudku o ceně společných nemovitostí a od výslechu znalce k této otázce přistoupil soud k aktualizaci posudku o obvyklé ceně vypořádávaných nemovitostí.

24. Znalecký ústav [právnická osoba] dodatkem písemného posudku na čl. 473 nově stanovil současnou obvyklou cenu posuzovaných nemovitostí ve stavu ke dni rozvodu manželství na částku 4.800.000 Kč. Na tomto ocenění nemovitostí setrval revizní znalec i při výslechu pověřené osoby [anonymizováno] [jméno] [příjmení] u jednání soudu dne 24. 2. 2021. Zástupce revizního znalce přesvědčivě zdůvodnil závěry znaleckého posudku, byl schopen reagovat na námitky a výhrady žalované. Popsal postup stanovení obvyklé ceny při využití nabídkových cen nemovitostí, v nichž se promítají marže realitních kanceláří, transakční náklady, nereálné požadavky prodávajících apod. Z nabídkových cen u rodinných domů proto znalec provádí automaticky snížení o 10 %, kdy takové snížení z nabídkových cen je na základě jeho odborných zkušeností podstatně více vypovídající, než porovnání realizačních cen z podkladů z katastru nemovitostí. [anonymizováno] [příjmení] zdůraznil, že pracuje se statistickou metodou, případné extrémy jsou vyhlazovány početními úkony, pokud je nějaká nabídka vybočující, je buďto z porovnání zcela vyřazena a nebo je cena adekvátně upravena. Vyřazení jedné či dvou nemovitostí z porovnávaného souboru nemá dopad na závěr o obvyklé ceně. K tvrzenému vlivu novely oceňovací vyhlášky zpracovatel revizního posudku uvedl, že ve vyhlášce jde o zcela odlišný způsob oceňování použitelný zjm. pro daňové účely. Pomocí vyhlášky se nezjišťuje cena obvyklá, obvyklou cenu posuzované nemovitosti ovlivnilo chování trhu v místě a čase. Po doplněném znaleckém dokazování má soud cenu společných nemovitostí pro účely vypořádání za spolehlivě prokázanou ve výši 4.800.000 Kč 25. Dne 10. 4. 1995 byla do obchodního rejstříku zapsána obchodní firma s nynějším názvem“ [anonymizováno]“, s.r.o., jejímiž společníky jsou žalobce s podílem 40 % a žalovaná s podílem 60 %. Obvyklou cenu společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. stanovil před vydáním prvního rozsudku ze dne 2. 7. 2014 čj. 30 C 31/2011 - 218, znalec [celé jméno znalce] na 594.840 Kč. Žalobce po prvním zrušení a vrácení věci k novému projednání zpochybnil závěry znalce [příjmení] [celé jméno znalce], který dle žalobce nevystihl tržní cenu“ [anonymizováno]“, s.r.o., ale provedl pouze účetní přehled. Obvyklá hodnota společnosti zabývající se fyzioterapeutickou praxí, která má pravidelný zisk spojený s úhradami od zdravotních pojišťoven, je dle žalobce podstatně vyšší. Žalobce předložil soudu jako listinný důkaz posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jednatele poradenské společnosti infoprolékaře.cz s.r.o., v němž je odhadnuta tržní cena společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. při jejím reálném uvedení na trh mezi 4.350.000 Kč až 4.700.000 Kč. Soud ke stanovení obvyklé ceny obchodní společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. ve stavu ke dni rozvodu účastníků ustanovil revizním znalcem znalecký ústav [právnická osoba], [IČO]. Úkolem revizního znalce z oboru ekonomiky – oceňování podniků bylo stanovit obvyklou cenu nejen jako rozdíl mezi aktivy a pasivy posuzované společnosti, neměl se omezit pouze na účetní hledisko. Dle zadání soudu bylo třeba vzít v úvahu nejen soubor hmotných složek podnikání, ale též jeho nehmotné složky (klientela, dobrá pověst), obchodovatelnost obdobného typu společností apod. Revizní znalec měl též přezkoumat, zda byla půjčka od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zohledněna v ocenění společnosti. Dále měl zhodnotit obsah posudku znalce [celé jméno znalce] včetně jeho výpovědi před soudem.

26. Revizní znalec v průběhu dokazování, z něhož vycházel rozsudek čj. 30 C 31/2011 – 379 ze dne 2. 4. 2019, stanovil současnou obvyklou cenu společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. v jejím stavu ke dni rozvodu manželství na částku 494.000 Kč (písemný posudek čl. 317). Společnost vykazovala podnikatelskou činnost zejména v oblasti poskytování zdravotní péče v oboru fyzioterapie, balneologie a léčebné rehabilitace. Z dostupných podkladů o hospodaření posuzované společnosti je dle znalce zřejmé, že její hodnotu nelze odvozovat od výnosů. Prakticky celá přidaná hodnota je spotřebována na osobní náklady. Zároveň nejsou k dispozici žádná nehmotná aktiva, která by mohla výrazně ovlivnit hodnotu podniku směrem ke kladným hodnotám. Uvažovat lze o klientské síti ve vazbě na smlouvy se zdravotními pojišťovnami, nicméně dlouhodobé výsledky hospodaření nenasvědčují, že by toto aktivum ovlivnilo výsledky společnosti tak, že by bylo možné odvodit budoucí kladné výsledky hospodaření. Dle znalce tudíž nelze použít žádnou formu výnosového ocenění. Zároveň je nutné zohlednit skutečnost, že fungování podniku je silně závislé na vlastníkovi (společníkovi, klíčová osoba), tudíž tržní hodnota odvozena z případného výnosového ocenění by musela tuto skutečnost zohlednit. Znalec popsaný aspekt označil za komplikovanou problematiku z hlediska oceňování. Z uvedených důvodů použil revizní znalec (ve shodě s [celé jméno znalce] a na základě podkladů použitých tímto znalcem, které nebyly ve sporu dále nijak zpochybňovány) majetkové ocenění. Majetkové ocenění zkoumá jednotlivé položky aktiv a cizích pasiv a z jejich rozdílu je stanovena hodnota vlastního kapitálu (hodnota podniku). Revizní znalecký ústav posoudil způsob ocenění ve znaleckém posudku [celé jméno znalce] a konstatoval, že ocenění provedené [anonymizováno] [celé jméno znalce] lze pro daný účel ocenění akceptovat. Drobné rozdíly (ocenění pohledávek, drobný majetek) nemá na výsledné ocenění zásadní vliv. Revizní znalec zhodnotil posudek [celé jméno znalce] jako v zásadě správný. Ve výsledku je ocenění tohoto znalce shodné s oceněním, které zvolil i znalecký ústav, neboť ani ten neshledal jinou variantu, jak“ [anonymizováno]“, s.r.o. ocenit. Půjčka poskytnutá [anonymizováno] [jméno] [příjmení] společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. je vedena jako krátkodobá finanční výpomoc ve výši 60.000 Kč. V této výši byla součástí ocenění podniku jako závazek společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o.

27. Žalobce ke znalecky stanovené ceně společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. ve výši 494.000 Kč namítal, že revizní znalec postupoval v rozporu se zadáním soudu, když neurčil obvyklou (tržní) cenu tohoto podniku. Označil za neakceptovatelné, aby soudem ustanovený znalec určil obvyklou cenu na podkladě účetní hodnoty, neboť pro stanovení obvyklé ceny je nutná znalost srovnávaných věcí a jejich vlastností. Pokud znalec nemá k dispozici informace o prodejích jiných srovnatelných podniků, aby z nich určil obvyklou cenu, měl by prohlásit, že ke stanovení obvyklé ceny nemá podklady. Obvyklá cena v sobě musí obsahovat i ocenění budoucího ekonomického prospěchu. Žalobce odkázal na vyjádření [anonymizováno] [příjmení], který má svými odbornými zkušenostmi mnohem větší povědomost o tržní ceně v oboru zdravotnických zařízení než revizní znalec.

28. Výslechem pověřené osoby revizního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] u jednání dne 17. 10. 2018 vzal soud za prokázané, že zásadní problém oceňované společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. byl v letech 2007 – 2010 v tom, že nešlo o výdělečnou společnost. Jak vyplývá z konkrétních výsledků hospodaření, společnost vykazovala ztrátu, k čemuž musel znalec přihlížet při volbě způsobu ocenění. Znalecký ústav v minulosti hodnotil řadu lékařských praxí (např. stomatologických), nejde tedy pro něj o ojedinělou záležitost. Zástupce znalce potvrdil, že porovnání je optimálním způsobem, jak zjistit obvyklou cenu, srovnávací metodu označil nejpřesnější. V tomto případě však právě vzhledem k dlouhodobým výsledkům hospodaření nebylo možné přistoupit k použití metody porovnání, neboť srovnatelný vzorek subjektů nebyl k dispozici. Důvody, proč byla společnost“ [anonymizováno]“, s.r.o. dlouhodobě provozována ve ztrátě, mohly být dle znalce různé. Pokud by posuzovaný podnik“ [anonymizováno]“, s.r.o. vykazoval nějaký zisk, bylo by s čím pracovat a bylo by možno použít výnosové ocenění. Aby se ocenění mohlo odvíjet od srovnatelných rehabilitačních zařízení, musely by být hospodářské výsledky alespoň mírně plusové. Na dotaz, zda znalec při stanovení obvyklé ceny hodnotil budoucí ekonomický prospěch společnosti, znalec uvedl, že u ztrátového podniku lze budoucí prospěch ohodnotit obtížně. Nebylo úkolem znalce při zadaném účelu ocenění vytvářet konstrukci možného budoucího zisku. Znalec potvrdil vliv smluvních vztahů mezi společností“ [anonymizováno]“, s.r.o. a zdravotními pojišťovnami na ocenění, neboť jde o jednu z podmínek provozování takového typu společnosti. Uzavírání smluv s pojišťovnami vstupuje do úvah o ceně i jako faktor nejistoty, nepředvídatelnosti, neboť nelze dlouhodobě zaručit, že s rehabilitačním zařízením pojišťovny smlouvy uzavřou, respektive prodlouží. Při znalcem zvolené metodě ocenění k určitému datu na majetkovém principu nebyl zohledňován faktor smluvních vztahů s pojišťovnami. Zástupce revizního znalce [příjmení] [příjmení] při výslechu přesvědčivě zdůvodnil závěry znaleckého posudku, byl schopen reagovat na námitky a výhrady žalobce. Objasnil, proč zvolil majetkovou metodu ocenění, a proč tuto metodu v daném případě považuje za optimální pro určení obvyklé ceny.

29. Co se týká ocenění“ [anonymizováno]“, s.r.o., setrval žalobce po zrušení věci odvolacím soudem nadále na tom, že znalecký ústav [právnická osoba] nesplnil soudem zadaný úkol, když se spokojil s přezkoumáním účetní ceny a neurčil objektivně cenu posuzované obchodní společnosti. S ohledem na dobu uplynulou od zpracování posudku o ceně“ [anonymizováno]“, s.r.o., a od výslechu znalce k této otázce, přistoupil soud k aktualizaci posudku o obvyklé ceně tohoto předmětu vypořádání.

30. Znalecký ústav [právnická osoba] stanovil dodatkem písemného znaleckého posudku na čl. 474 současnou obvyklou cenu“ [anonymizováno]“, s.r.o. ve stavu ke dni rozvodu manželství na částku v nezměněné výši 494.000 Kč. Na tomto ocenění nemovitostí setrval revizní znalec i při výslechu zpracovatele posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] u jednání soudu dne 24. 2. 2021. Zdůraznil, že nemá důvod měnit zvolený princip ocenění, který vysvětlil při výslechu u soudu dne 17. 10. 2018. Pověřená osoba revizního znalce [příjmení] [příjmení] v rámci obou výslechů přesvědčivě zdůvodnil závěry znaleckého posudku, byl schopen reagovat na námitky a výhrady žalobce. Po provedeném znaleckém dokazování proto vzal soud cenu společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. ve výši 494.000 Kč pro účely vypořádání za spolehlivě prokázanou.

31. Dne 10. 11. 2005 byla do obchodního rejstříku zapsána firma [právnická osoba], jejímž jednatelem a jediným společníkem je žalovaný. Obecnou cenu [právnická osoba], s.r.o. ke dni zániku manželství stanovil znalec [celé jméno znalce] na mínus 254.050 Kč. Revizní znalec znalecký ústav [právnická osoba], [IČO], stanovil hodnotu [právnická osoba], s.r.o. v jejím stavu ke dni rozvodu manželství na 0 Kč, vypočtená hodnota je dle znalce mínus 362.000 Kč (písemný posudek čl. 317). Posuzovaná společnost vykazovala podnikatelskou činnost zejména v oblasti výroby, dovozu a prodeje chemických látek. Z výsledků hospodaření posuzované společnosti za roky 2007 – 2010 je dle znalce zřejmé, že její hodnotu nelze odvozovat od výnosů. Společnost při průměrných tržbách do 1,5 milionu vykázala účetní výsledek hospodaření blízký nule s postupným poklesem na mínus 453.000 Kč za rok 2010. Nelze tudíž uvažovat o finančním modelu, kdy by bylo možno predikovat budoucí výnosy. Zároveň nejsou k dispozici žádná nehmotná aktiva, která by mohla výrazně ovlivnit hodnotu podniku směrem ke kladným hodnotám. Pokud taková aktiva existují, pak nejsou v rozsahu, který by hospodaření společnosti k posuzovanému datu ovlivňoval. Dle znalce tudíž nelze použít žádnou formu výnosového ocenění, nelze ani provádět spekulace o možném budoucím fungování společnosti. Z uvedených důvodů použil revizní znalec majetkové ocenění [právnická osoba], a to na základě rozvahy k datu 23. 12. 2010. Tato rozvaha byla převzata ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] a dle revizního znalce vyjadřuje stav aktiv a pasiv v rozsahu odpovídajícím skutečnosti ke dni ocenění. Tento předpoklad lze potvrdit i tím, že rozvaha k datu 31. 12. 2010 je v jednotlivých položkách rozvaze k 23. 12. 2010 velmi blízká. Revizní znalecký ústav zhodnotil ocenění [právnická osoba] ve znaleckém posudku [celé jméno znalce] a konstatoval, že ocenění provedené [anonymizováno] [celé jméno znalce] lze pro daný účel ocenění akceptovat. Drobné rozdíly (ocenění pohledávek) nemá na výsledné ocenění zásadní vliv. Oproti účetním výkazům existuje rozdíl v hodnotě dlouhodobého nehmotného majetku (osobní automobil), kdy tržní hodnota je rozdílná (vyšší), než hodnota účetní. I v případě pochybností, zda je hodnota dlouhodobého nehmotného majetku stanovena správně, nelze v žádném případě předpokládat, že by při celkové záporné bilanci mohl případný rozdíl vést ke kladné hodnotě vlastního kapitálu.

32. K závazku [právnická osoba], s.r.o. ke společníkům ve výši 1.457.490,20 Kč revizní znalec v posudku uvedl, že na základě existujících dokladů byla jeho výše doložena. Z analýzy hospodářských výsledků [právnická osoba] vyplývá, že podnik vzniklý v listopadu 2005 po celou dobu existence nedokázal vytvořit dostatečnou přidanou hodnotu, ze které by bylo možné zajistit financování jeho provozní činnosti. Nárůst oběžných aktiv (zásoby + pohledávky) od roku 2006 do roku 2009 pak musel být financován cizími zdroji, což bylo umožněno zvyšováním půjček formou závazků ke společníkům. Při posuzování vztahu ocenění podniku a existence závazků za společníky vyšel znalec revizní znalec z toho, že jde o jednu z položek cizích pasiv a s tímto závazkem by nemělo být uvažováno odděleně. Stejně tak nemá na provedené ocenění žádný vliv uvažovaná nebo po datu ocenění provedená finanční operace spočívající ve snížení vkladu na částku 881.472,70 Kč. Z provedené analýzy nelze zhodnotit, zda hospodaření [právnická osoba], s.r.o. bylo záměrně ovlivňováno směrem k negativním výsledkům. Společnost po celou dobu existence od roku 2006 do roku 2010 nevykazovala kladné výsledky hospodaření (kromě roku 2007), nelze tudíž dovodit, že došlo k zásadní změně v podnikání. Příčiny ne příliš úspěšného vývoje podniku nelze dle revizního znalce objektivně hodnotit.

33. Zástupce revizního znalce při svém výslechu u jednání dne 17. 10. 2018 uvedl, že z dokladů založených ve spise, z nichž vycházel i znalec [příjmení] [celé jméno znalce], vyplývá výše závazku [právnická osoba], s.r.o. ke společníkovi ve výši 1.457.490 Kč. Výši uvedeného pasiva má znalec za průkazně doloženou. Tvrzeným snížením závazku společnosti v roce 2011 se revizní znalec nezabýval, neboť to nebylo jeho úkolem. Uvedená operace je bez vlivu na ocenění podniku k rozhodnému datu zániku manželství účastníků.

34. Žalovaná trvala na tom, aby soud samostatně vypořádal závazek [právnická osoba], s.r.o. ke společníkům, který ke dni rozvodu dosahoval částky 1.457.490 Kč, neboť jde o závazek firmy vůči společnému jmění manželů. Za zásadní a důležité označila žalovaná snížení tohoto závazku v roce 2011 o cca 700.000 Kč, přičemž uvedená částka byla dle žalované společníkovi tj. žalobci vyplacena (vyjádření žalované čl. 151). Žalobce popřel, že by si po zániku manželství z firmy [právnická osoba] nechal vyplatit jakoukoli finanční hotovost. K objasnění případných změn závazku [právnická osoba], s.r.o. ke společníkovi byla jako svědkyně slyšena dcera účastníků [příjmení] [jméno] [příjmení]. Ta vedla účetnictví [právnická osoba], s.r.o. od založení firmy, jako poslední zúčtovací období zpracovávala rok 2011. Výpovědí [anonymizováno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že [právnická osoba], s.r.o. byla dlouhodobě podkapitalizovaná, v roce 2010 vykazovala podkapitalizaci cca 250.000 Kč. Stav nerovnováhy mezi pasivy a aktivy byl řešen tím, že v r. 2011 se na základě účetní operace snížil závazek firmy vůči společníkovi tj. žalobci. Šlo o ozdravění firmy využitím možnosti odepsání osobního vkladu společníka, k faktickému vyplacení finančních prostředků z firmy [právnická osoba] žalobci nedošlo.

35. Z rozhodnutí odvolacího i dovolacího soudu vyplývá, že [právnická osoba], s.r.o. nepochybně měla ke dni rozvodu manželství povinnost do společného jmění zaplatit částku 1.457.490 Kč. Uvedený závazek je pohledávkou společného jmění manželů a soud jej musí vypořádat. Jediným společníkem [právnická osoba] je žalobce, kterému by proto měla být tato pohledávka společného jmění přikázána. Žalobce ve fázi řízení po prvním zrušení a vrácení věci okresnímu soudu začal zpochybňovat výši závazku [právnická osoba], s.r.o. s tím, že v řízení dosud nebyla důsledně zkoumána oprávněnost a důvodnost částky 1.457.490 Kč. Dle žalobce částka z větší části vznikla tím, že žalobce převedl do [právnická osoba] zásoby ze svého podnikání fyzické osoby. Takto převedené neprodané zboží v ceně 484.440 Kč bylo prodáno, utržené peníze měly být převedeny žalobci jako jeho výlučné prostředky. Žalobce na radu své účetní vložil peníze na základě příjmových dokladů jako vnos společníka do [právnická osoba] [příjmení] 484.440 Kč proto nemůže být pohledávkou SJM, ale toliko výlučnou pohledávku žalobce a je nezbytné ji odečíst od výše celkového vnosu 1.457.490 Kč. Vzhledem k tomu, že položku v dané výši v účetnictví konstruovala [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], která má blíže k žalované, jsou dle žalobce dány důvodné pochybnosti o existenci i správnosti údajného závazku [právnická osoba]

36. Výhrady žalobce k existenci a výši závazku [právnická osoba], s.r.o., který byl prokázán ke dni zániku manželství v částce 1.457.490 Kč, nepovažuje soud za důvodné. Závazek byl zjištěn na základě žalobcem předložených účetních dokladů, za jejichž úplnost a správnost žalobce odpovídá. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] i revizní znalecký ústav uzavřeli, že přezkoumávaný závazek firmy ke společníkovi je v účetnictví průkazně zachycen. Námitka vnosu výlučných prostředků žalobce do [právnická osoba], s.r.o. by mohla obstát pouze tehdy, pokud by existoval důvod, proč nezahrnout hodnotu zbylého zboží (zásob) po ukončení předchozího živnostenského podnikání žalobce do společného jmění manželů. Soud je názoru, že tato aktiva nepředstavují žádnou z výjimek ve smyslu § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák.

37. Co do výše pohledávky, kterou by soud měl ze společného jmění přikázat žalobci jako společníkovi [právnická osoba], s.r.o., argumentoval žalobce například rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 22 Cdo 14/2006. Žalobce odkázal na předešlé dokazování, kdy před úpadkem [právnická osoba], s.r.o. musel společník z důvodu špatného vývoje přistoupit na návrh účetní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k převodu části vkladů na účet ostatní kapitálové fondy, touto změnou došlo k navýšení vlastních prostředků společnosti a záchraně před úpadkem. Tato operace byla pouze účetní a společník si na základě ní nevyplatil žádné finanční prostředky. Vnosy společníka se touto operací pouze snížily z 1.457.490 Kč na 881.472,70 Kč. I po této„ záchraně“ je vidět, že v dalších letech 2012 a 2013 se hospodaření společnosti opět propadá. Žalobce zdůraznil, že na původní pohledávku v částce 1.457.490 Kč mu nebylo v minulosti ničeho vyplaceno, pouze se navýšil kapitál společnosti, která má fakticky míň zápornější hodnotu, než by ji měla bez této operace. Soud v rozsudku ze dne 2. 4. 2019 čj. 30 C 31/2011 – 379 přisvědčil žalobci v tom, že pro účely vypořádání nelze přehlédnut skokové snížení pohledávky společného jmění manželů za [právnická osoba], s.r.o. z částky 1.457.490 Kč na částku 881.472,70 Kč, které nastalo bezprostředně po rozvodu. Toto posouzení okresním soudem označil odvolací soud za chybné. Okresní soud má (a musí) správně postupovat tak, že do aktiv zaniklého společného jmění účastníků určených k vypořádání zahrne pohledávku proti [právnická osoba], s.r.o. ve výši ke dni zániku manželství účastníků, tedy ve výši 1.457.490 Kč. 38. [právnická osoba] (čl. 68) a souhlasným prohlášením žalobce a žalované vzal soud za prokázané, že za trvání manželství účastníků byly uzavřeny dvě smlouvy o stavebním spoření v r. 2000 a dvě smlouvy v r. 2003. Ze stavebního spoření ze smlouvy [číslo] v níž figurovala žalovaná jako dlužník a žalobce jako spoludlužník, byl dne 29. 6. 2006 poskytnut meziúvěr a úvěr 350.000 Kč na pořízení rodinného domu dcery účastníků [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované]. Dle souhlasného prohlášení účastníků byly dosud naspořené prostředky na smlouvu č. 3208729101 jejich dceři darovány a ona namísto svých rodičů převzala splácení úvěru. Zůstatek tohoto meziúvěru a úvěru od [právnická osoba] existoval ke dni rozvodu jako společný závazek účastníků. S ohledem na faktické plnění povinností vyplývajících z tohoto závazku dcerou [jméno] žalobce ani žalovaná nenavrhovali vypořádání úvěru ze smlouvy č. 3208729101 v tomto soudním řízení. U stavebního spoření č. 3208728301 žalovaná trvala na tom, že prostředky z něj vybral žalobce pro svou potřebu krátce před rozvodem. Žalobce namítal, že stavební spoření založené v roce 2000 smlouvou č. 3208728301 v roce 2000 zaniklo již v roce 2006. Dle zprávy [právnická osoba] ke dni rozvodu manželství tento vkladový účet neexistoval. Stavební spořitelna i ohledně později (tj. v roce 2003) uzavřené smlouvy o stavebním spoření č. 3208728002 evidované na jméno žalobce, sdělila soudu, že tento vkladový účet ke dni rozvodu manželství neexistoval. Účet [číslo] zanikl na základě výpovědi smlouvy žalobcem a žalobci byla po ukončení smlouvy dne 20. 9. 2010 vyplacena částka 261.142 Kč. Vkladový účet [číslo] evidovaný na žalovanou vykazoval ke dni 23. 12. 2010 zůstatek ve výši 73.037,70 Kč. Naspořená částka byla po rozvodu manželství účastníků vyplacena žalované na základě výpovědi smlouvy o stavebním spoření. Soud do vypořádání zahrnul pohledávku z vkladového účtu [číslo] ve výši 73.038 Kč (po zaokrouhlení), neboť ke dni zániku manželství se na tomto účtu nacházely společné prostředky účastníků v uvedené výši. Vzhledem k minimálnímu časovému odstupu mezi rozvodem manželství a zánikem vkladového účtu [číslo] včetně vyplacení jeho zůstatku žalobci, přihlédl soud při vypořádání k částce 261.142 Kč naspořené na účtu [číslo]. Předmětem vypořádání jsou tak aktiva z obou smluv o stavebním spoření založených v roce 2003.

39. Výpovědí sestry žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] (čl. 165) vzal soud za prokázané, že svědkyně své švagrové tj. žalované poskytla v r. 2010 po vzájemné dohodě celkem částku 85.000 Kč, v jednom případě šlo o 25.000 Kč a ve druhém o 60.000 Kč. Zapůjčená částka 25.000 Kč sloužila k doplacení zájezdu, kterého se účastnila žalovaná a vnučka účastníků. Částka 60.000 Kč byla účelově určena na úhradu povinných odvodů za zaměstnance [právnická osoba] s.r.o. a svědkyně ji vložila přímo na účet firmy“ [anonymizováno]“, s.r.o. V účetnictví společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. byla částka 60.000 Kč od [anonymizováno] [příjmení] vedena jako krátkodobá finanční výpomoc a byla součástí ocenění podniku jako závazek společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. (viz znalecký posudek čl. 317). Žalovaná při jednání soudu dne 24. 4. 2021 výslovně prohlásila, že částka 60.000 Kč od [anonymizováno] [příjmení] byla pro společnost“ [anonymizováno]“, s.r.o., což vyplývá i z účetních dokladů této společnosti. Peněžní prostředky v celkové výši 85.000 Kč byly svědkyni vráceny žalovanou až po rozvodu manželství účastníků v r. 2011 a 2012.

40. Žalovaná tvrdila, že její rodiče jí darovali částku 120.000 Kč z vkladní knížky, po dostavbě rodinného domu jej vybavili kuchyňským nábytkem v hodnotě 19.500 Kč, zaplatili částku 11.000 Kč za montáž topení topenářské firmě, darovali jí automobil v hodnotě 8.000 Kč, věnovali částku 20.000 Kč na nákup nového auta a po dobu mateřské dovolené žalovanou měsíčně podporovali částkou 200 Kč měsíčně. Tvrzené vnosy navrhla zohlednit při vypořádání. Žalobce tvrzené vnosy popřel s tím, že výstavba domu byla financována z půjčky u České spořitelny a z dotace státu. Stavební práce žalobce prováděl svépomocí, což vedlo k úspoře finančních prostředků. Peněžité vnosy do manželství byly dle žalobce z obou stran stejné.

41. Vzhledem k rozporným stanoviskům účastníků soud žalovanou vyzval, aby označila důkazy k prokázání tvrzených vnosů. Žalovaná navrhla důkaz výpovědí svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která měla v minulosti vést rozhovor s matkou žalované o způsobu financování domu účastníků. Svědkyně [příjmení] [příjmení] uvedla, že se v r. 1997 či 1998 bavila s matkou žalované mj. o tom, že pro dceru (žalovanou) šetří a ukládá pro ni peníze. Svědkyně z toho pochopila, že matka žalované pro ni spořila ještě před sňatkem. Žádnou konkrétní výši naspořené částky svědkyně neuvedla, neboť se s matkou žalované bavily pouze obecně. Z obsahu této části výpovědi svědkyně nevzal soud za prokázaný žádný z vnosů tvrzených žalovanou. Svědkyně nevypověděla nic o tom, zda, kdy a jaká částka měla být darována výlučně žalované. Výpověď svědkyně v části týkající se vnosů byla zcela neurčitá a neobsahovala žádné podstatné informace. Soud výpověď neshledal natolik přesvědčivou, aby z ní mohl činit konkrétní závěry o existenci vnosů.

42. Žalovaná kromě výpovědi sestry žalobce [příjmení] [příjmení] navrhla až dne 13. 4. 2021 vlastní výpověď jako důkaz k prokázání vnosů, kterými měly byt dary od rodičů žalované i výlučné finanční prostředky žalované nabyté ještě před uzavřením manželství, zejména úspory na vkladní knížce. Soud účastnickou výpověď žalované neprovedl a to především s ohledem na stanovisko žalobce, který tvrzení o vnosech žalované v celém průběhu řízení striktně odmítal, což hodlal potvrdit i ve své účastnické výpovědi. Výpovědi žalované ani žalobce nejsou kvůli vyhroceným vzájemným vztahům účastníků způsobilé přispět k objasnění sporných vnosů, jejich obsah je s ohledem na odlišné představy účastníků rozporný. Žalované se dle soudu nepodařilo prokázat, že by v počátcích manželství účastníků, které bylo uzavřeno v roce 1974, vynaložila ze svého odděleného majetku konkrétní částky ve prospěch společného jmění manželů.

43. K peněžitým prostředkům, které žalobce za trvání manželství poskytl dceři [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované], se soud obsáhle vyjadřoval v odstavcích 29. – 36. zrušeného rozsudku ze dne 2. 4. 2019 čj. 30 31/ 2011 – 379. Po provedeném dokazování uzavřel, že dcera [jméno] obdržela od svého otce v letech 2004 a 2005 2 x 100.000 Kč, plnění bylo určeno na výstavbu domu této dcery účastníků a jejího manžela. Po jejich nastěhování jim žalobce poskytl další částku 40.000 Kč na zakoupení mulčovacího zařízení. Dle hodnocení soudu v odůvodnění rozsudku ze dne 2. 4. 2019 nezamýšlel žalobce zmíněné peněžní prostředky jako darování. Důvodem plnění dceři [jméno] byla bezúročná půjčka poskytnutá žalobcem, přičemž nebyly dohodnuty podmínky splácení ani datum vrácení poskytnutých peněz. Odvolací soud skutkové ani právní závěry soudu prvního stupně týkající se položky 240.000 Kč nijak nekomentoval, nevyjádřil se k nim z hlediska jejich správnosti či nesprávnosti. Odvolací soud opakovaně zdůraznil, že důkazní břemeno k prokázání toho, že se jednalo o dar, tíží žalobce. Pokud žalobce daroval finanční prostředky dceři účastníků bez vědomí žalované, jeví se jako spravedlivé, aby uvedené částka při vypořádání zaniklého společného jmění manželů byla v plné výši přičtena k jeho tíži. V případě, že se prokáže, že žalobce uvedenou částku dceři účastníků půjčil, a žalovanou o tom následně informoval, jeví se jako spravedlivým rozhodnutí, kterým bude uvedená pohledávka přikázána každému z účastníků jednou polovinou (obdobně část odůvodnění odvolacího soudu v prvním zrušujícím usnesení čj. 20 Co 413/2014 – 253 ze dne 11. 3. 2015, v níž se konstatuje, že částka předaná dceři [jméno] se do vypořádání nezahrne jen za předpokladu, že bude prokázáno, že si dcera účastníků tuto částku může ponechat a že není povinna ji vrátit. Důkazní břemeno ohledně tohoto tvrzení tíží žalobce a on musí prokázat, že se jednalo o dar. Pokud žalobce toto své důkazní břemeno neunese, nemá dcera [jméno] žádný právní důvod, pro který by si tuto částku mohla ponechat a je povinna ji do společného jmění účastníků vrátit. Pokud to byl skutečně žalobce, kdo tuto částku bez vědomí žalované dceři předal, jeví se jistě spravedlivým, aby to byl on, kdo bude při vypořádání touto částkou zatížen).

44. Co se týká právního důvodu předání peněžních prostředků 240.000 Kč dceři [jméno], žalobce v soudním řízení opakovaně po dobu několika let uváděl, že šlo o dar. Naposledy se žalobce takto vyjádřil u jednání dne 13. 4. 2021, kdy výslovně uvedl:„ každý jsme hospodařili odděleně, vracet se to určitě nemělo…o tom, že dcera nemusí peníze vracet jsem žalovanou informoval už hodně dávno, tak před 10 lety, možná i dříve“. Žalovaná poukázala na nedostatek komunikace mezi účastníky několik let před rozvodem s tím, že o údajném darování částky 240.000 Kč dceři [jméno] se dozvěděla až v průběhu soudního řízení o vypořádání společného jmění manželů. Jak opakovaně ve svých zrušujících rozhodnutích zdůraznil soud odvolací soud, musí okresní soud objasnit, zda má dcera [jméno] povinnost vracet do majetku rodičů poskytnuté peněžní prostředky 240.000 Kč. Takovou povinnost by měla tehdy, pokud by šlo o půjčku. Soud by takovou existující pohledávku společného jmění zahrnul do vypořádání a rozhodoval by o jejím přikázání. Po doplnění tvrzení žalobce vychází soud z toho, že žalobce buďto předal dceři [jméno] peněžní prostředky s tím, že není povinna nic vracet (tedy částky daroval), a nebo v okamžiku předání peněžních prostředků žalobcem nešlo původně o dar ale o bezúročnou půjčku bez určení data splatnosti, avšak žalobce následně změnil úmysl požadovat poskytnuté prostředky od dcery [jméno] zpět. Tvrzení žalobce podpořila ve svědecké výpovědi dcera [jméno], která uvedla, že vnímala prostředky obdržené od otce vždy jako dar. Tomu, že žalobce prostředky dceři [jméno] daroval nikoli půjčil, nasvědčuje i obsah výpovědi druhé dcery [jméno]. Tato svědkyně potvrdila, že jí otec navrhl, že nemusí splácet svou vlastní půjčku, neboť její sestře [jméno] byly poskytnuty peněžní prostředky. Z uvedeného vyplývá, že v daném okamžiku měl žalobce úmysl darovat oběma dcerám, což se ve vztahu ke [obec] projevilo záměrem odpustit jí část dosud nevrácené půjčky.

45. Pro obě možnosti uvedené v předchozím odstavci platí, že ke dni zániku manželství neexistovala pohledávka společného jmění manželů proti dceři [jméno], o jejímž přikázání by měl soud rozhodovat. Především pak platí, že žalobce o podstatě a důvodech předání peněžních prostředků dceři [jméno] žalovanou řádně a včas neinformoval a neupozornil ji na to, že poskytnutou částku on sám nežádá od dcery vrátit. Dle soudu nelze pominout stanovisko žalobce prezentované v průběhu celého řízení, že šlo o dar. Není přitom rozhodné, zda k darování peněžních prostředků došlo ihned při jejich předání dceři [jméno], či„ úmysl darovat“ u žalobce převážil později. K možnosti tvrzené žalovanou, že žalobce dceři [jméno] částku půjčil, soud konstatuje, že i zde zcela zásadní okolností zůstává, zda žalovaná byla či nebyla žalobcem o jednání směřujícím k zapůjčení peněz této dceři informována. Žalovaná by totiž mohla učinit kroky k vrácení částky dcerou [jméno] do společného jmění účastníků pouze tehdy, pokud by o existenci konkrétní půjčky skutečně věděla. Žalobce opakovaně zmiňoval, že samostatné hospodaření každého z manželů se značnými částkami bylo v manželství zcela běžné. Dle názoru soudu ale nelze pouze na základě určitého způsobu hospodaření dovozovat souhlas žalované s půjčkou či darováním peněžních prostředků dceři [jméno]. Žalobci se dle názoru soudu nepodařilo v řízení prokázat, že žalovaná o předání částky 240.000 Kč (ať již šlo o darování či půjčku) věděla, a že s ním byla srozuměna. Pro případ, že by soud dokazováním zjistil darování učiněné žalobcem ve prospěch dcery [jméno], o němž žalovaná nevěděla, či půjčení peněz žalobcem dceři [jméno], o němž žalovaná nevěděla, dal odvolací soud okresnímu soudu jasné vodítko - v souladu s principem spravedlnosti přičíst při vypořádání částku 240.000 Kč k tíži žalobce.

46. Dle § 149 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. účinného v době zániku společného jmění (dále obč. zák.) společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Dle § 149 odst. 2 obč. zák. se v takovém případě provede vypořádání, při němž se vychází z principu parity, to znamená že podíly manželů jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Podle § 150 odst. 3 obč. zák. u provede vypořádání na návrh některého z manželů soud, neprovede-li se vypořádání dohodou.

47. Soud provedl dle zásad shora vypořádání nemovitosti účastníků, obou firem a dalších aktiv i pasiv společného jmění manželů. V souladu s návrhem obou účastníků byla společná nemovitost v ceně 4.800.000 Kč přikázána žalované. Společnost“ [anonymizováno]“, s.r.o. byla přikázána oběma účastníkům a to v rozsahu odpovídajícím jejich podílům, kdy takový způsob vypořádání stanovil jako jediný možný odvolací soud i dovolací soud. Žalovaná přikázáním podílu 60 % na společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. získala hodnotu 296.400 Kč. Žalované byly v souladu s návrhem obou účastníků přikázány naspořené finančních prostředků u [právnická osoba] smlouvy [bankovní účet] v částce 73.038 Kč. Žalovaná ze společného jmění nabyla aktiva ve výši 5.169.438 Kč.

48. Žalobce přikázáním podílu 40 % na společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. získal hodnotu 197.600 Kč. Soud při vypořádání přikázal 100 % [právnická osoba], s.r.o. žalobci jako jedinému společníkovi této obchodní společnosti. Žalobce požadoval zohlednit, že přikázáním společnosti v záporné vypočtené hodnotě byl při vypořádání fakticky zatížen částkou 362.000 Kč. Dle žalobce musí být v daném případě kalkulováno se zápornou hodnotou firmy, nikoli s hodnotou nulovou. Odvolací soud k prezentovanému názoru žalobce zaujal negativní stanovisko s tím, že okresní soud má při vypořádání vycházet z nulové hodnoty obchodního podílu žalobce ve [právnická osoba], s.r.o. Soud stejně jako v předchozím rozsudku přihlédl k tomu, že žalobce z hlediska vypořádání nezískal nabytím obchodní společnosti s nulovou hodnotou žádné aktivum. Záporná hodnota [právnická osoba], s.r.o. dle názoru soudu není společným závazkem, k jehož úhradě by byli účastníci povinni ze společných prostředků. Soud tedy uzavřel, že žalobce nezískává přikázáním [právnická osoba], s.r.o. žádnou hodnotu, zároveň však není ani nijak zatížen.

49. Ve shodě s pokynem odvolacího soudu přikázal soud žalobci pohledávku společníka proti [právnická osoba], s.r.o. ve výši 1.457.

490. Soud do vypořádání zahrnul rovněž naspořené finanční prostředky na účtu [číslo] v částce 261.142 Kč, které hodnotí jako aktivum získané žalobcem. Ke zrušení účtu ze stavebního spoření žalobcem došlo krátce před rozvodem manželství, vyplacené prostředky si žalobce beze zbytku ponechal. O přikázání částky 261.142 Kč soud nerozhodoval, neboť ke dni rozvodu již byl vkladový účet stavebního spoření zrušen. Aktiva získaná žalobcem tak dosahují částky 1.916.232 Kč.

50. Celková hodnota vypořádávaného jmění je 7.085.670 Kč, žalobce i žalovaná by každý měli získat polovinu tj. 3.542.835 Kč. S ohledem na způsob vypořádání popsaný shora by žalobce na vyrovnání podílu měl obdržet od žalované částku 1.626.603 Kč (3.542.835 Kč mínus 1.916.232 Kč). Žalovaná by na vyrovnání podílu měla žalobci částku zaplatit 1.626.603 Kč (5.169.438 Kč mínus 3.542.835 Kč). Soud při výpočtu vypořádacího podílu v souladu s pokynem nadřízeného soudu zohlednil závazek z půjčky [anonymizováno] [příjmení] ve výši 25.000 Kč, který vznikl za trvání manželství. Společný závazek z půjčky splnila po rozvodu věřitelce žalovaná, žalobce by jí proto měl na vyrovnání poskytnout 12.500 Kč. K částce 60.000 Kč soud dokazováním zjistil, že půjčku v uvedené výši [anonymizováno] [příjmení] neposkytla žalované, ale společnosti s „ [anonymizováno]“, s.r.o. za účelem splnění závazků této právnické osoby. Nejde tedy o závazek některého z manželů, který by bylo možno vypořádat v soudním řízení o vypořádání jejich zaniklého společného jmění. Soud nerozhodoval o vypořádání peněžních prostředků předaných žalobcem dceři [jméno], neboť nárok na jejich vrácení do společného jmění manželů nebyl dle přesvědčení soudu prokázán. Po posouzení možností uvedených v odstavcích 43. – 44. se soud přiklonil k závěru, že žalobce poskytl dceři [jméno] dar bez vědomí a souhlasu žalované. Žalobce ze společného jmění odčerpal částku 240.000 Kč ve prospěch dcery [jméno], což se při vypořádání projeví tak, že žalobci vznikl závazek poskytnout žalované z uvedeného důvodu polovinu této částky tj. zaplatit jí 120.000 Kč. Povinnost žalované k výplatě vypořádacího podílu žalobci se z popsaného důvodu snižuje o celkovou částku 132.500 Kč (12.500 Kč + 120.000 Kč), tedy činí 1.494.103 Kč. Soud rozhodl o povinnosti žalované k zaplacení vypořádacího podílu žalobci ve výroku III.

51. Při stanovení lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř. přihlédl soud k tomu, že žalovaná si s ohledem na dosavadní průběžné výsledky dokazování a na očekávaný způsob vypořádání nemovitostí, který navrhují oba účastníci, musí být vědoma toho, že jí soud uloží povinnost vyplatit žalobci vypořádací podíl v nezanedbatelné výši.

52. Žalovaná v závěrečném návrhu ze dne 28. 3. 2019 před vydáním druhého zrušeného rozsudku i v závěrečném návrhu ze dne 13. 4. 2021 před vydáním tohoto rozsudku navrhla snížení vypořádacího podílu z důvodu, že pouze ona se zasloužila o udržení hodnoty společné nemovitosti (hradila veškeré opravy, náročné výkopové práce, zavedení přípojky), což vedlo k docílení ceny, která ji velmi znevýhodňuje. Trvala na zohlednění tvrzeného vnosu od svých rodičů, bez něhož by rodinný dům účastníků nebyl vůbec postaven. Poukázala též na to, že neúměrným protahováním řízení samotná nemovitost razantně změnila svoji cenu, a to k tíži žalované.

53. Soud k námitkám žalované uvádí, že pokud žalovaná rodinný dům od rozvodu až dosud trvale obývá, je logické a správné, aby po tuto dobu zajišťovala údržbu nemovitosti včetně nutných nákladů. Žalovaná prováděním údržby nepochybně přispívá ke zkvalitnění vlastního bydlení. Je třeba připomenout, že zatímco žalovaná společnou věc užívá, žalobce je z této možnosti dlouhodobě vyloučen a bytovou otázku si byl nucen vyřešit jiným způsobem. K námitkám žalované o jejím údajném znevýhodnění v souvislosti s nárůstem ceny nemovitosti se soud vyjádří v části odůvodnění, která se týká nákladů řízení.

54. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Výsledek sporu o vypořádání společného jmění účastníků nelze považovat za převažující úspěch žalobce ani žalované. Původně navrhovaný způsob vypořádání obchodní společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. se po posouzení věci odvolacím i dovolacím soudem ukázal jako nemožný. Stanovení adekvátního vypořádacího podílů při rozhodování o předmětu řízení záviselo na výsledcích znaleckého dokazování. Představy jak žalobce (zjm. o hodnotě společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o.), tak žalované (zjm. o hodnotě společné nemovitosti) se od závěrů znaleckých posudků výrazně lišily. Žalovaná na jedné straně vytýká soudu nepřiměřenou délku řízení a tvrdí, že je znevýhodněna nárůstem cen nemovitostí. Na druhé straně to byla právě žalovaná, která zpochybnila cenu nemovitosti 4.100.000 Kč, kterou byl žalobce ještě v polovině roku 2020 ochoten akceptovat i přes obecně známou skutečnost postupného růstu tržních cen domů a pozemků (protokol o jednání ze dne 2. 6. 2020). Žalobce vzal v řízení zpět svůj původní požadavek na vypořádání půjčky ve výši 300.000 Kč od pana [jméno] [příjmení], tato položka byla k návrhu žalobce z řízení vypuštěna. Žalobce neměl úspěch ani s návrhem, aby soud při vypořádání buď vůbec nepřihlížel k částce 240.000 Kč poskytnuté dceři [jméno], nebo aby ji posoudil jako pohledávku ze smlouvy o půjčce a přikázal ji oběma účastníkům rovným dílem. Žalobce nesouhlasil s tím, aby mu soud přikázal pohledávku společníka proti [právnická osoba], s.r.o. ve výši 1.457.490 Kč, s tímto návrhem rovněž neuspěl. Neúspěch žalované spočívá v tom, že nesprávně do vypořádání zahrnula částku 60.000 Kč převzatou od [anonymizováno] [příjmení], která se však netýkala společného jmění manželů, ale šlo o půjčku společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. Především pak žalovaná neprokázala, že by do společného jmění manželů vnesla své výlučné prostředky, které by měly být při vypořádání zohledněny. Jako nedůvodný byl vyhodnocen též návrh žalované, aby se soud při rozhodování o výši vypořádacího podílu odchýlil od zásady parity.

55. Po porovnání představ účastníků řízení na jeho začátku s konečným způsobem vypořádání jejich vzájemných vztahů soud ze shora uvedených důvodů uzavřel, že je spravedlivé a odpovídající výsledku řízení nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení žalobci ani žalované (výrok IV).

56. Co se týká rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení státu, odvolací soud ve zrušujícím usnesení připomněl, že nákladem státu je pouze částka, která není kryta zálohou složenou účastníky řízení. Záloha, kterou účastník složí na náklady důkazu, je jedním z jeho nákladů řízení (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Při rozhodování o nákladech řízení státu nelze tedy zohledňovat to, který z účastníků složil zálohu na náklad důkazu a kolik zbývá uhradit na tento důkaz tak, aby každý z nich se na jeho úhradě podílel v rozsahu podle výsledku řízení. Je třeba si vyjasnit výsledek řízení a podle tohoto výsledku řízení bez ohledu na složené zálohy uložit účastníkům uhradit státu jeho náklady.

57. O náhradě nákladů státu rozhodoval soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve výrocích V. a VI. S ohledem na výsledek sporu (viz odst. 54 shora) mají žalobce i žalovaná povinnost podílet se na náhradě nákladů vynaložených státem rovným dílem. Stát zaplatil náklady znalečného v celkové výši 89.014 Kč. Složenými zálohami obou účastníků byly náklady státu pokryty co do 5.000 Kč, neuhrazeno na nákladech zůstává 84.014 Kč. Žalobci i žalované vznikla povinnost zaplatit polovinu zálohami nepokrytých nákladů státu. Soud účastníkům uložil, aby každý z nich nahradil na nákladech státu částku 42.007 Kč Lhůta k náhradě nákladů vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení