30 C 31/2017-1276

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] [titul] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa], proti žalovanému [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] vedlejšího účastníka [údaje o účastníkovi] žalovaného [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci], o nahrazení projevu vůle žalovaného při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, aby soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem a) smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] v katastrálním území [část obce], obec Praha, včetně všech jejich součástí a příslušenství, k uspokojení restitučního nároku žalobce a).

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 3.900 Kč k rukám právního zástupce žalovaného [titul] [jméno], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalobce a) je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi [údaje o účastníkovi] žalovaného na náhradě nákladů řízení částku 5.300 Kč k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka [titul] Brože, advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobami ze dne [datum] došlými soudu dne [datum] a projednávanými pod sp.zn. 30 C 31/2017 a 30 C 32/2017 domáhali nahrazení projevu vůle žalovaného s odůvodněním, že jsou nositeli nároku na vydání náhradních pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Stát je vlastníkem pozemků, jejichž vydání se domáhají, jejich správa byla svěřena žalovanému a ten neplní svou zákonnou povinnost nabízet vhodné náhradní pozemky tak, aby nárok žalobců na náhradní pozemek mohl být uspokojen.

2. Usnesením ze dne 3.2.2017 č.j. 30 C 31/2017-164, 30 C 32/2017-157 soud spojil ke společnému projednání a rozhodnutí řízení ve věcech sp.zn. 30 C 31/2017 a sp.zn. 30 C 32/2017 s tím, že řízení bude nadále vedeno pod sp.zn. 30 C 31/2017 (výrok I.), zamítl návrh žalobců, aby soud nařídil předběžné opatření, kterým by žalovanému zakázal prodej, zatížení právy třetích osob, bezúplatný převod, darování, zařazení do veřejné nabídky ve smyslu ust. § 11a a násl. zák. č. 229/1991 Sb. směnu, vše ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] v katastrální území [část obce], obec Praha, zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, s výjimkou převodu vlastnického práva k nim na žalobce (výrok II.), a konečně formou předběžného opatření zakázal žalovanému prodej, zatížení právy třetích osob, bezúplatný převod, darování, zařazení do veřejné nabídky ve smyslu ust. § 11a a násl. zák. č. 229/1991 Sb., směnu, vše ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] v katastrální území [část obce], obec Praha, zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, s výjimkou převodu vlastnického práva k nim na žalobce (výrok III.). K odvolání žalovaného bylo usnesení ve vyhovujícím výroku III. změněno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20.3.2017 č.j. 70 Co 98/2017-225 tak, že se návrh žalobců na nařízení předběžného opatření zamítá.

3. Rozsudkem ze dne 31.7.2018 č. j. 30 C 31/2017-771 soud žalobě plně vyhověl. Vyšel ze zjištění, že žalobci jsou nositeli nároku podle zákona o půdě, a pozemky, jejichž převodu se žalobci domáhají, jsou ve vlastnictví žalovaného. Pokud šlo o spornou otázku hodnoty restitučního nároku žalobců, z provedených důkazů uzavřel, že pozemky, které byly právním předchůdcům žalobců odňaty, byly určeny pro výstavbu, proto je nutno ocenit je jako stavební; žalobci a) tudíž svědčil restituční nárok ve výši 2.659.579 Kč a žalobci b) ve výši 2.791.785 Kč Cena pozemku parc. [číslo] činí 102.500 Kč, cena pozemku parc. [číslo] činí 94.614,50 Kč a cena pozemku parc. [číslo] činí 5.599 Kč, tudíž nepřevyšuje výši neuspokojeného restitučního nároku žalobců. Soud prvního stupně se rovněž zabýval postojem žalovaného k uspokojení nároku žalobců a shledal postup žalovaného liknavým a diskriminujícím, když nárok žalobců, který byl řádně uplatněn již v roce 1992, neuspokojil v přiměřené lhůtě. Soud prvního stupně posuzoval i otázku, zda jsou pozemky, jejichž převod žalobci požadují, vhodné k převodu, a dospěl k závěru, že z hlediska možnosti zemědělského využití jsou k převodu vhodné jak pozemky parc. [číslo] u nichž je v katastru nemovitostí jako druh pozemku zapsána orná půda, tak i pozemek parc. [číslo] u nějž je v katastru nemovitostí jako druh pozemku zapsán trvalý travní porost. Soud prvního stupně neshledal, že by převodu pozemku parc. [číslo] bránila skutečnost, že je dle sdělení Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy ze dne [datum] jeho část dotčena veřejně prospěšnou stavbou. Stejně tak neshledal, že by převodu pozemku parc. [číslo] bránila skutečnost, že přes něj vede cesta.

4. Odvolací soud rozsudkem ze dne 10.1.2019 č. j. 70 Co 419/2018-930 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že pozemky, které byly právním předchůdcům žalobců odňaty, je nutno ocenit jako stavební, jakož i v tom, že postup žalovaného k uspokojení restitučních nároků žalobců byl liknavý a diskriminující. Soudu prvního stupně však vytkl, že ve vztahu k žalobci a) nedostatečně posuzoval otázku vhodnosti pozemku parc. [číslo] který, jak soud prvního stupně zjistil ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy ze dne [datum], je zčásti zastavěn stavbou dopravní infastruktury (tělesem pozemní komunikace), tudíž by bylo možno převést jen tu jeho část, která stavbou komunikace dotčena není, pokud by bylo možno ji oddělit. Rovněž ve vztahu k žalobci b) se soud prvního stupně podle odvolacího soudu nedostatečně zabýval otázkou vhodnosti převodu pozemku parc. [číslo] který je součástí lesoparkového celku Ďáblický háj, a je přes něj vedena cesta.

5. Při jednání dne [datum] pak žalobce a) uvedl, že v mezidobí byly restituční nároky do značné míry vypořádány, dosud zůstává nevypořádána částka 31.574 Kč. Pokud by byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ve věci sp. zn. [spisová značka] byl by restituční nárok žalobce a) již vypořádán zcela.

6. Po rozhodnutí odvolacího soudu o zrušení předchozího rozsudku soudu prvního stupně vzal žalobce b) zpět žalobu, kterou se domáhal nahrazení projev vůle žalovaného uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, včetně všech jeho součástí a příslušenství. Na základě toho soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení zastavil výrokem I. rozsudku ze dne 23.8.2019 č.j. [číslo jednací]. Soud tedy zastavil řízení v části, v níž se žalobce b) domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, včetně všech jeho součástí a příslušenství (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce a) domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o převodu pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha (výrok II.), a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému v částce 3.000 Kč (výrok III.) a vedlejšímu účastníku v částce 5.000 Kč (výrok IV.).

7. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 31.3.2020 č.j. [číslo jednací] rozhodl tak, že se rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II., III. a IV. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok I.). Dále odmítl odvolání žalobce b) [titul] [celé jméno původního účastníka] proti výroku II. a žalobci b) uložil povinnost do tří dnů od právní moci„ tohoto rozsudku“ zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 3.000 Kč k rukám právního zástupce žalovaného a zaplatit vedlejšímu účastníku [údaje o účastníkovi] žalovaného náhradu nákladů řízení v částce 5.000 Kč k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka [údaje o účastníkovi] žalovaného. Městský soud v Praze v usnesení z 31.3.2020 č. j. [číslo jednací] soudu prvního stupně dále uložil, aby vyjasnil skutečnost, zda mezi žalobcem a) a žalovaným došlo k uzavření dohody o ocenění odňatých pozemků a výši restitučního nároku.

8. Předmětem řízení tak zůstal již jen nárok žalobce a), když ve vztahu k žalobci b) bylo řízení pravomocně skončeno.

9. Konečně k návrhu obou stran soud usnesením ze dne 14.8.2020 č.j. [číslo jednací] podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušil řízení do skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 67 C 61/2019, ve kterém má být řešena blíže neoznačená otázka, která má význam pro rozhodnutí v této věci. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

10. Řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. [spisová značka] bylo skončeno rozsudkem tamějšího soudu ze dne 11.11.2021 č.j. 67 C 61/2017-670 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23.5.2022 č.j. 39 Co 100/2022-694, který nabyl právní moci dne [datum], jímž byla žaloba žalobců zamítnuta a žalovanému a vedlejším účastníkům na jeho straně přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Usnesením ze dne 1.8.2022 č.j. 30 C 31/2017 – 1172 proto zdejší soud podle § 111 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o pokračování v řízení. Zároveň soud vyzval žalobce a), aby sdělil, zda na žalobě trvá, či zda jej bere zpět. Dále soud nařídil jednání na [datum].

11. Žalobce k dotazu soudu sdělil, že na žalobě trvá a následně podáním z [datum] došlým soudu téhož dne s odkazem na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 9.4.2019 č. j. 28 Cdo 1021/2019-268 či ze dne 12.5.2020 č. j. 28 Cdo 1224/2020-391 navrhl změnu žaloby v tom směru, že se domáhá převodu pozemku parcelní [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], ostatní plocha, jiná plocha v ceně 30.885 Kč, parcelní [číslo] v k.ú. [obec], orná půda v ceně 28.657,45 Kč, parcelní [číslo] v k.ú. [obec], trvalý travní porost v ceně 7.158 Kč, parcelní [číslo] v k.ú. [obec], orná půda v ceně 21.010,90 Kč a pozemku parcelní [číslo] v k.ú. [obec], orná půda v ceně 4.856 Kč jako náhradních pozemků.

12. Na navrženou změnu žaloby reagoval žalovaný podáním z [datum] (č.l. 1239), ve kterém vyjádřil nesouhlas s navrhovanou změnou žaloby. Poukázal na to, že řízení se vede už od roku 2017, proběhlo k původně požadovaným náhradním pozemkům velmi rozsáhlé a poměrně náročné dokazování a věc je v relativně pokročilém procesním stádiu. Žalobce navrhuje řízení rozšířit o nové pozemky, které se nenacházejí v obvodu zdejšího soudu. Připuštění změny žaloby by v takovém případě bylo v rozporu s ustanovením § 95 odst. 2 o.s.ř., neboť dosavadní výsledky řízení nemohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu a veškeré dokazování bude třeba zajišťovat znovu. Připuštění změny žaloby je tak i v rozporu s procesní ekonomií vedení sporu, přičemž o hodnosti náhradního pozemku by měl rozhodovat vždy ten soud, v jehož obvodu se pozemek nachází. Namítl, že by také bylo možno tímto způsobem fakticky obcházet princip zákonného soudce, zdůraznil, že řízení se účastní i vedlejší účastník, který vstoupil do řízení právě s ohledem na žalobcem požadované konkrétní pozemky a je možné, že ohledně jiných pozemků už by neměl na věci právní zájem. Zdůraznil, že připuštění změny žaloby je důvodné a smysluplné v případě řízení, kde bylo provedeno rozsáhlé dokazování ohledně základu nároku, tedy zda je žalobce oprávněnou osobou, zda žalovaný postupoval vůči žalobci svévolným a liknavým způsobem a jaká je původní hodnota restitučního nároku žalobce. V případě účastníků tohoto řízení je však situace diametrálně odlišná, neboť všechny tyto klíčové otázky pro posouzení důvodnosti podané žaloby jsou mezi stranami nesporné, když žalovaný uznává žalobce jako oprávněnou osobu, činí nesporným, že vůči žalobci postupoval při vyřizování jeho restitučního nároku svévolným a liknavým způsobem a nesporuje výši restitučního nároku žalobce. Jedinou spornou otázkou by tedy bylo, zda požadované náhradní pozemky jsou na žalobce převoditelné a jaká je jejich cena. Z dosavadního průběhu řízení tak nebude možné jako podklad pro další řízení použít ničeho a bude nutné provést dokazování ve stejném rozsahu, jako kdyby žalobce podal zcela novou žalobu k věcně a místně příslušnému soudu. Kromě toho poukázal na to, že pokud by měl nyní zkoumat žalobcem nově označené pozemky ohledně jejich převoditelnosti, potřeboval by delší lhůtu alespoň dvou kalendářních měsíců.

13. Žalobce při jednání dne [datum] argumentoval, že má na připuštění změny žaloby nárok.

14. Podle § 95 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) může žalobce za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Dle ustanovení § 95 odst. 2 věta prvá o.s.ř. soud změnu návrhu nepřipustí, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

15. Podle § 202 odst. 1 o.s.ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž d) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu.

16. Soud prvního stupně pak po zvážení celé situace rozhodl při jednání dne [datum] tak, že změna žaloby podáním žalobce ze dne [datum] se nepřipouští. Soud takto postupoval na základě následující úvahy, když v zásadě přisvědčil argumentaci žalovaného. Soud I.stupně za stěžejní považuje procesní zásadu výlučné místní příslušnosti soudu podle místa nemovitosti (srov. § 88 písm. b) o.s.ř.). Byť judikatura Nejvyššího soudu ČR ve sporech o nahrazení projevu vůle mezi restituenty a žalovaným tuto zásadu do určité míry (právě z důvodu procesní ekonomie) prolomila, když uvedla, že soud může jednat i o náhradním pozemku, který se nachází mimo obvod procesního soudu, přesto je potřeba místní příslušnost soudu považovat za jednu ze stěžejních zásad občanského soudního řízení. Týká-li se spor nemovitosti, zásadně by měl ve věci rozhodovat soud podle místa této nemovitosti. Žalobce se původně domáhal vydání náhradních pozemků v obvodu zdejšího soudu, po pěti letech řízení pak chce změnit žalobu a domáhat se vydání několika jiných náhradních pozemků, přičemž všechny tyto pozemky se však nachází v okrese [okres] a ve sporu by tedy byla dána výlučná místní příslušnost Okresního soudu Praha - západ. Vzhledem k tomu, že občanský soudní řád sám obsahuje výjimky, kdy pravidlo místní příslušnosti podle místa nemovitosti je prolomeno (např. řízení o vypořádání společného jmění manželů), samotná tato skutečnost by patrně pro nepřipuštění změny žaloby nebyla dostačující. Soud prvního stupně však přihlédl i k dalším okolnostem – k tomu, že všechny ostatní rozhodné skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné, když žalovaný (s ohledem na závěry soudů v jiných řízeních vedených se žalobcem) učinil nesporné nejen to, že žalobce je osobou oprávněnou, ale i to, že vůči žalobci postupoval liknavě a svévolně. Mezi stranami je nesporná i výše zůstatku nevypořádaného nároku žalobce. Předmětem řízení by tedy skutečně zůstala pouze otázka vhodnosti nového náhradního pozemku, kterou stejně dobře může vyřešit jakýkoliv soud podle místa požadované nemovitosti, nejen tedy tento soud. V neposlední řadě pak soud vzal do úvahy i tu skutečnost, že žalobce náhradní pozemky, respektive změnu žaloby obsahující označení dalších pozemků doručil soudu těsně před jednáním, přičemž se nejedná o pozemky z veřejné nabídky, takže žalovaný neměl k pozemkům dostatečné informace a musel by požádat o dlouhou lhůtu, aby mohl nechat předmětné pozemky prověřit a zjistit jejich vhodnost pro vydání jako pozemků náhradních. Žalobce navíc označil celkem 5 nových pozemků, ke kterým by bylo nutné vést úplně nové značně obsáhlé dokazování (de facto by se jednalo o nové řízení), neboť nepatří mezi pozemky zařazené do veřejné nabídky. Přitom požadování pozemků nezařazených do veřejné nabídky by mělo být podle judikatury výjimkou. Za této procesní situace z důvodu procesní ekonomie a s přihlédnutím k tomu, že ve smyslu § 95 odst. 2 o.s.ř. by dosavadní výsledky řízení naprosto vůbec nebyly použitelné pro řízení o změněné žalobě, dospěl soud prvního stupně k závěru, že nejsou podmínky pro to, aby změna žaloby navržená ze strany žalobce byla připuštěna, nýbrž že je vhodné, aby žalobce podal novou žalobu k místně příslušnému soudu. Soud proto návrh žalobce zamítl a v řízení pokračoval o původní žalobě, tj. o požadavku žalobce b) na vydání pozemků parc. [číslo] v katastrálním území [část obce], obec Praha jako pozemků náhradních.

17. Při posuzování vhodnosti pozemků k převodu jako pozemků náhradních ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o půdě soudy ve smyslu ustálené judikatury hodnotí, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.7.2011 sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.1.2011 sp. zn. 28 Cdo 99/2010 ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.12.2013 sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.9.2014 sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.11.2017 sp. zn. 28 Cdo 2364/2017 a ze dne 6.12.2017 sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). V případě výluky uvedené v § 6 odst. 1 zákona o půdě jde o to, aby bylo zamezeno převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní a technické infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby. Nelze tak převést pozemky určeny územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2017 sp. zn. 28 Cdo 5368/2015). Pokud jde o ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě v situacích, kdy jde o pozemek užívaný pro veřejné účely (např. veřejná zeleň v intravilánu obce), pak bylo judikováno, že koliduje-li restituce s veřejným zájmem, jenž je představován permanentní využitelností pozemku jako součástí veřejného statku, je třeba respektovat maximy obsažené v preambuli a ustanovení § 1 zákona o půdě a neopomíjet, že zemědělskými restitucemi má dojít k úpravě vlastnických vztahů k půdě v souladu s hospodářským rozvrhem venkova, s požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí a dále, že zákon o půdě se vztahuje na zemědělský a lesní půdní fond, jakož i na zemědělské usedlosti a ostatní stavby sloužící zemědělské výrobě. Nevratná změna účelu užívání pozemků kategorie„ veřejná zeleň v intravilánu obce“ brání jejich vydání restituentovi. Pokud by rozhodnutím ve prospěch oprávněných osob a vydáním pozemku došlo ke vzniku tak zvaného holého vlastnictví (nuda proprietas), ocitl by se takový stav v kontradikci s účelem pozemkové restituce. Nastalý skutkový a právní stav holého vlastnictví tvoří překážku vydání pozemku (nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 581/14 a II. ÚS 536/14). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro jejich vydání každého takového pozemku zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.5.2017 sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.4.2007 sp. zn. 28 Cdo 220/2005 nebo usnesení ze dne 13.12.2017 sp. zn. 28 Cdo 3773/2017).

18. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, choval-li se žalovaný vůči nároku žalobce liknavě, může se žalobce domáhat vydání či převodu konkrétních náhradních pozemků, které si sám vybere, a to i když tyto pozemky neprošly veřejnou nabídkou žalovaného (rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3767/2009). Judikaturou byla rovněž vymezena kritéria, jež je nutné splnit pro úspěch žaloby v takovýchto případech: 1) Žalobci musí být oprávněnými osobami podle § 11 zákona o půdě. 2) Postup žalovaného ve vztahu k nim byl liknavý, či svévolný. 3) Cena náhradních pozemků nesmí významným způsobem překračovat aktuální hodnotu restitučního nároku žalobců. 4) Náhradní pozemky, dosud nezařazené ve veřejné nabídce, musí být způsobilé k vydání.

19. Ve vztahu k žalobcům soudy dovodily, že přístup žalovaného k uspokojení nároku žalobců byl liknavý (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1.3.2018 sp. zn. 70 Co 47/2018, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018). Ustálená judikatura (rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.11.2015 sp. zn. 28 Cdo 2956/2014 ze dne 3.6.2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014 ze dne 3.4.2014 sp. zn. 28 Cdo 444/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.11.2015 sp. zn. 28 Cdo 3971/2014 a ze dne 2.9.2015 sp. zn. 28 Cdo 1025/2015) jednoznačně stojí na závěru, že pozemky, které byly v době přechodu na stát evidovány jako pozemky zemědělské, avšak byly určeny výstavbě, je třeba ocenit jako pozemky určené pro stavbu. Ve vztahu k žalobcům tento závěr vyslovil Nejvyšší soud ČR v usnesení z 25.9.2018 sp. zn. 28 Cdo 2687/2018. Dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a změně některých souvisejících zákonů nelze převádět zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury. [příjmení] oprávněné podle zákona o půdě k vydání náhradních pozemků se nemohou domáhat vydání pozemků, jejichž převodu (a tedy i zařaditelnosti do veřejné nabídky podle zákona o půdě) brání jiné právní předpisy, jako je např. § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2017 sp. zn. 28 Cdo 5368/2015). Pokud by bylo prokázáno, že část pozemků je dotčená veřejně prospěšnou stavbou a tuto část by bylo možno oddělit, je možné žalobě vyhovět jen do té části, která dotčena není, což samozřejmě předpokládá zaměření této části a vypracování oddělujícího geometrického plánu a tomu odpovídající i změnu žaloby. Vydání pozemků nebrání skutečnost, že dle územního plánu jsou zahrnuty do ploch občanské vybavenosti. Vydání pozemků pak nebrání ani nařízení předběžného opatření, když Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 19.9.2012 sp. zn. 28 Cdo 158/2012 dovodil, že nařízení předběžného opatření nebrání tomu, aby soud uložil povinnost bezúplatného převodu pozemků na jinou oprávněnou osobu, než která navrhla vydání předběžného opatření.

20. Tato hlediska vhodnosti pozemku je přitom třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.5.2017 sp. zn. 28 Cdo 5045/2015 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.4.2007 sp. zn. 28 Cdo 220/2005). Nejvyšší soud judikoval, že řízení o uspokojení nároku převodem náhradního pozemku oprávněné osobě je řízením o určitém způsobu vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o.s.ř.; nárok oprávněné osoby lze tudíž uspokojit vícero způsoby a soud v řízení není žalobním návrhem (petitem) vázán (viz rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.1.2009 sp. zn. 28 Cdo 3250/2008, ze dne 4.11.2009 sp. zn. 28 Cdo 3453/2007 či ze dne 15.7.2015 sp. zn. 28 Cdo 1324/2014). Pokud by tedy byla dána zákonná překážka pro vydání dotčených pozemků, má soud sdělit svůj závěr žalobci včas a vést jej k tomu, aby byl jeho restituční nárok uspokojen převodem jiných vhodných pozemků vlastněných žalovaným.

21. Judikatura posléze dovodila, že uplatnění práva na převod pozemku do vlastnictví obce podle zákona č. 503/2012 Sb., brání tomu, aby byl takto dotčený pozemek použit k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob. Zákon [číslo] Sb., o půdě ve znění od [datum] výslovně v § 11a odst. 13 uvádí, že smlouvu o bezúplatném převodu pozemku nelze uzavřít, jestliže bylo uplatněno právo na jeho převod podle zvláštních právních předpisů. V poznámce k tomuto ustanovení pak přímo odkazuje na § 7 zákona č. 503/2012 Sb. Ve znění zákona o půdě do [datum] byl tento zákaz převodu náhradních pozemků oprávněným osobám zakotven v § 11a odst.

12. Výslovný odkaz na § 7 zákona č. 503/2012 Sb. v něm uveden nebyl, judikatura však dovodila, že i bez ohledu na to je převod pozemků, o něž požádala obec podle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., zákonem zapovězen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2019 sp. zn. 28 Cdo 393/2019). Vzhledem k tomu, že jde dle názoru Nejvyššího soudu ČR o překážku uvedenou v zákonu, není možné ji nerespektovat. Pokud žalovaný o žádosti vedlejšího účastníka dosud nerozhodl, pro soud rozhodující o restitučním nároku dle zákona o půdě to znamená, že musí sám jako předběžnou otázku posoudit, zda jsou u dotčených pozemků splněny podmínky pro jejich bezúplatný převod na vedlejšího účastníka.

22. Žalobce již dlouho před jednáním věděl, že příslušné původní žalobou požadované pozemky svou hodnotou přesahují zůstatek restitučního nároku žalobce a), když mezi stranami je nesporné a z originálu znaleckého posudku [číslo] 2017 a dodatku [číslo] k němu vyplývá, že při ocenění vycházel znalec ze stavu pozemků k datu vypracování posudku včetně jejich určení územním plánem jako OV-C (občanská vybavenost), takže pozemek parcelní [číslo] ocenil na 102.500 Kč, pozemek parcelní [číslo] pak na 94.614,50 Kč. Mezi stranami tak není sporu, že žalobcem původně požadované pozemky přesahují svou hodnotou zbývající výši nevypořádaného nároku žalobce a). Za této situace bylo nadbytečné provádět další dokazování ohledně překážek k vydání pozemku parc. [číslo] soud bez dalšího žalobu žalobce a) zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně byli v řízení zcela úspěšní, přísluší jim proto právo na náhradu nákladů řízení.

24. I když soud prvního stupně má obecně za to, že ve sporech o nahrazení projevu vůle v řízeních o žalobách restituentů na vydání náhradních pozemků je právní zastoupení žalovaného i vedlejšího účastníka opodstatněné, a to s ohledem na množství řízení i jejich komplikovanost, takže mezi nutně a účelně vynaložené náklady by soud prvního stupně zařadil i náklady právního zastoupení (žalovaný odkázal na obdobné závěry např. v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12.8.2022 č.j. 56 Co 150/2022-449 či v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.1.2022 č.j. 12 Co 343/2021-132), odvolací soud v usnesení z 31.března 2020 č. j. 70 Co 52/2020-1081 dospěl k závěru jinému, a to že zastoupení advokátem u žalovaného i vedlejšího účastníka neshledal jako účelné a ve vztahu k žalobci b) jim přiznal náhradu nákladů pouze podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., když uvedl, že to odpovídá již konstantní judikatuře Ústavního soudu, a mimořádné okolnosti, které by přiznání nákladů na právní zastoupení odůvodňovaly, odvolací soud neshledal. [ulice] účastník (Hlavní město Praha) zaměstnává dostatek kvalifikovaných právníků, kteří jsou schopni sami účelně hájit jeho zájmy, v tomto případě přitom ze strany vedlejšího účastníka nešlo o věc nadměrně právně složitou, když těžiště jeho argumentace spočívalo v uplatnění námitky, že o sporné pozemky požádal podle zákona č. 503/2012 Sb. V případě žalovaného je problematika uspokojování restitučních nároků jedním z předmětů jeho činnosti, nemusí tedy vyhledávat právní pomoc z důvodu složitosti problematiky, argument žalovaného, že čelí vysokému počtu žalob, které není schopen řešit vlastními pracovníky, není v tomto případě relevantní, jak již soudy všech stupňů opakovaně konstatovaly, žalovaný v minulosti postupoval při uspokojování restitučních nároků liknavě a žaloby, kterým čelí, jsou právě důsledkem toho, že po řadu let nebyl schopen restituční nároky uspokojit. Pokud tudíž vzniklou situaci nyní není schopen personálně řešit a musí využívat externí právní služby, nemůže takto vzniklé náklady přenášet na účastníky. Z důvodu jednotnosti rozhodování proto soud prvního stupně ve vztahu k žalobci a) postupoval stejně, jak bylo rozhodováno i o povinnosti k náhradě nákladů řízení žalobce b).

25. Náhrada nákladů žalovaného za řízení do usnesení odvolacího soudu ze dne 31.3.2020 č.j. 70 Co 53/2020-1081 tak sestává z deseti paušálních náhrad po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření, vyjádření k žalobě, odvolání proti prvnímu rozsudku, účast na jednáních před soudem dne [datum] (celkem 3 paušály z důvodu dlouhého trvání jednání), [datum], [datum], [datum] a [datum]. Za další řízení před soudem I.stupně pak náleží žalovanému tři paušální náhrady po 300 Kč (účast u jednání dne [datum], vyjádření žalovaného ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum]). Celkem tak náleží žalovanému na náhradě nákladů řízení částka 3.900 Kč, která je vy smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. splatná k rukám jeho advokáta.

26. Náhrada nákladů vedlejšího účastníka za řízení do usnesení odvolacího soudu ze dne 31.3.2020 č.j. 70 Co 53/2020-1081 pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání proti prvnímu rozsudku v částce 2.000 Kč a deseti paušálních náhrad po 300 Kč dle vyhlášky č.254/2015 Sb., a to za oznámení o vstupu do řízení, odvolání proti prvnímu rozsudku, vyjádření ve věci samé z [datum], účast na jednáních před soudem dne [datum] (celkem 3 paušály z důvodu dlouhého trvání jednání), [datum], [datum], [datum] a [datum]. Za další řízení před soudem I.stupně pak náleží vedlejšímu účastníkovi jedna paušální náhrada po 300 Kč za účast u jednání dne [datum] Celkem tak náleží vedlejšímu účastníkovi [údaje o účastníkovi] žalovaného na náhradě nákladů řízení částka 5.300 Kč, která je vy smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. splatná k rukám jeho advokáta.

Poučení