30 C 322/2023 - 244

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kočovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 244 284 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 244 284 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2.6.2023 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 101 333 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobci se vrací nespotřebovaná záloha na náklady důkazů ve výši 646 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 244 284 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že je členem Bytového družstva [adresa] (dále jen „družstvo“) a současně na základě nájemní smlouvy uzavřené s družstvem dne 15. 2. 2021 je nájemcem bytové jednotky č[Anonymizováno] nacházející se v budově č.p. [Anonymizováno] a č.p. [Anonymizováno], která je součástí pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen „byt“), jehož je družstvo vlastníkem. Na základě podnájemní smlouvy uzavřené dne 9. 1. 2019 mezi žalovanou a společností [právnická osoba] [právnická osoba]. byl byt přenechán žalované k dočasnému užívání za účelem zajištění jejích bytových potřeb na dobu jednoho roku. Podnájem žalované skončil ke dni 9. 1. 2020. Žalobce vyzval žalovanou k vyklizení bytu, na což žalovaná nereagovala, žalobce se proto jejího vyklizení domáhal v řízení vedeném zdejším soudem pod sp.zn. 33 C 10/2022, kde bylo žalobě rozsudkem č. j. 33 C 10/2022 - 118 ze dne 6. 6. 2022, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 11 Co 274/2022 – 140 ze dne 16. 11. 2022 vyhověno, přičemž soud prvého stupně i soud odvolací shodně konstatovaly, že „podnájem žalované skončil nejpozději 9. 1. 2022“. Žalovaná předala byt žalobci až 20. 2. 2023 a od 10. 1. 2022 do 20. 2. 2023 jej tak užívala bez právního důvodu. Tím se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila a je povinna mu toto obohacení vydat. Obvyklé měsíční nájemné za byt bylo stanoveno odborným vyjádřením realitního makléře ve výši 16 000 Kč, bezdůvodné obohacení žalované činí za uvedené období částku 213 334 Kč. Žalobce dále prostřednictvím účtu [jméno FO] za žalovanou v období srpen 2021 až prosinec 2021 uhradil družstvu pět měsíčních plateb spočívajících v nájemném žalobce ve vztahu k družstvu dle nájemní smlouvy mezi žalobcem a družstvem po 6 190 Kč, tj. celkem 30 950 Kč. Ačkoli k úhradě těchto plateb byla povinna žalovaná a ta tyto platby hradila, byly jí ze strany družstva vraceny právě z důvodu, že je předtím uhradil žalobce. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 244 284 Kč předžalobní výzvou ze dne 4. 5. 2023.

2. Žalovaná nárok sporovala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že družstevní podíl, k němuž náleží právo nájmu k bytu, náleží od roku 2013 žalované. Dne 9. 1. 2019 byla mezi žalovanou, jejím synem [jméno FO] a společností [právnická osoba] [právnická osoba]. uzavřena dohoda o narovnání, na základě které žalovaná přistoupila k dluhu svého syna vůči [právnická osoba] ve výši 469 885 Kč. Smluvní strany současně sjednaly zřízení zajišťovacího převodu práva k družstevnímu podílu žalované ve prospěch [právnická osoba], přičemž smlouva o převodu družstevního podílu byla uzavřena společně s dohodou o narovnání. Dále bylo sjednáno, že pro případ neuhrazení dluhu [jméno FO] a žalované nejpozději do jednoho roku od podpisu dohody o narovnání zůstane družstevní podíl bez dalšího ve vlastnictví [právnická osoba]. Na základě smlouvy o převodu družstevního podílu ze dne 10. 2. 2021 mezi [právnická osoba] a žalobcem převedla společnost [právnická osoba] družstevní podíl na žalobce za kupní cenu 690 000 Kč. Za tuto částku žalobce nabyl vlastnické právo k družstevnímu bytu několikamilionové hodnoty. Ve vztahu s [právnická osoba] vystupovala žalovaná jako spotřebitel a dohoda o narovnání zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností. Jedná se o lichevní jednání, kterým společnost [právnická osoba] jako podnikatelka zneužila tísně a nezkušenosti žalované a nechala si poskytnout plnění, které je vůči vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, smlouva o převodu družstevního podílu ve spojení s dohodou o narovnání jsou v rozporu s dobrými mravy. Žalobce nabyl své vlastnické právo na základě absolutně neplatných smluv a není tak aktivně legitimován k podání žaloby. Při nabytí družstevního podílu nemohl být v dobré víře. Žalobce je osobou s VŠ vzděláním, má živnostenské oprávnění pro podnikání v oboru velkoobchod, maloobchod, poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků. Má trvalý pobyt v Praze a muselo mu s ohledem na znalost místních podmínek být alespoň v hrubých rysech zřejmé, jaké jsou v Praze ceny nemovitostí, tedy že tyto se v daném místě a čase pohybovaly v částkách cca 5 500 000 Kč, a že cena 690 000 Kč je zcela neodpovídající. Každá průměrně obezřetná osoba by si v takovém případě měla ověřit okolnosti, za kterých prodávající nabyl své vlastnické právo, žalobce měl a mohl za tímto účelem kontaktovat družstvo. Nepřiměřená kupní cena je objektivním hlediskem vylučujícím dobrou víru žalobce. Žalovaná stran aktivní legitimace poukázala na řízení vedené zdejším soudem pod sp.zn. 33 C 10/2022 a tam vydaný nález Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2024, sp. zn. III. ÚS 679/24.

3. Žalobce ke své aktivní legitimaci uvedl, že Ústavní soud se v nálezu sp. zn. III. ÚS 679/24 nezabýval tím, zda se žalobce stal oprávněným vlastníkem družstevního podílu. Žalobce nabyl družstevní podíl tak, že splnil podmínky dané § 1109 odst. b) o.z., neboť je zřejmé, že prodej družstevního podílu spadá do podnikatelské činnosti [právnická osoba] a k převodu družstevního podílu na žalobce došlo v rámci běžného obchodního styku této společnosti. [adresa] víra nabyvatele se v tomto případě presumuje. Cena, za kterou žalobce nabyl družstevní podíl, se může jevit nízká, je však třeba zohlednit, že žalobce splácel družstvu anuitu.

4. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

5. Žalovaná se stala členkou družstva k datu jeho založení, tj. ke dni 27. 2. 2013 (zjištěno z notářského zápisu ze dne 27. 2. 2013 NZ 185/2013 o rozhodnutí ustavující členské schůze družstva a listiny přítomných zájemců o členství v družstvu). Žalovaná jako nájemce uzavřela s družstvem jako pronajímatelem dne 5. 6. 2014 nájemní smlouvu vztahující se k bytu (zjištěno z nájemní smlouvy ze dne 5. 6. 2014).

6. Mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem, [jméno FO] jako dlužníkem a žalovanou jako převodcem byla dne 9. 1. 2019 uzavřena dohoda o narovnání. V čl. I dohody je konstatováno, že dlužník má ke dni jejího podpisu vůči věřiteli závazek ve výši 489 885 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 3. 2017. Převodce je členem družstva, s členstvím je spojeno právo nájmu k bytu. Převodce má v úmyslu zajistit svým majetkem splnění dluhu dlužníka. V čl. II dohody dlužník uznává svůj dluh co do důvodu i výše. Převodce přistupuje k tomuto dluhu a stává se novým dlužníkem vedle dlužníka. Převodce a dlužník jsou tak dále ke splnění dluhu zavázáni společně a nerozdílně. Čl. III dohody stanoví povinnost převodce a dlužníka splnit dluh ve lhůtě 1 roku od podpisu dohody. Za účelem zajištění splnění dluhu bude družstevní podíl převodce převeden na věřitele na základě samostatné smlouvy. Věřitel po dobu 1 roku od podpisu této dohody přenechá převodci k užívání byt na základě smlouvy o podnájmu (odst. [právnická osoba] případě řádného a včasného splacení dluhu do 1 roku od podpisu dohody se věřitel zavazuje převést podíl bezodkladně a bezplatně zpět na převodce (odst. 4). Čl. IV. dohody stanoví, že pro případ, že dluh nebude uhrazen, čl. III odst. 3 a 4 se neuplatní, podíl zůstane bez dalšího ve vlastnictví věřitele, cena za převod podílu se rovná nesplacené výši dluhu a takto se vzájemně započítávají, čímž se dluh považuje za uhrazený (zjištěno z dohody o narovnání).

7. Mezi žalovanou jako převodcem a společností [právnická osoba] [právnická osoba]. jako nabyvatelem byla dne 9. 1. 2019 uzavřena smlouva o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu, s nímž je spojeno právo na uzavření nájemní smlouvy k předmětnému bytu. Cena za převod je předmětem samostatné dohody (zjištěno z této smlouvy).

8. Mezi žalovanou jako podnájemcem a společností [právnická osoba] [právnická osoba]. jako pronajímatelem byla 9. 1. 2019 uzavřena podnájemní smlouva týkající se předmětného bytu, a to na dobu jednoho roku od podpisu smlouvy (zjištěno z podnájemní smlouvy ze dne 9. 1. 2019).

9. Mezi společností [právnická osoba] jako převodcem a žalobcem jako nabyvatelem byla dne 10. 2. 2021 uzavřena smlouva o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu, s nímž je spojeno právo na uzavření nájemní smlouvy k předmětnému bytu. Žalobce bere smlouvou na vědomí, že byt je ke dni podpisu smlouvy řádně užíván žalovanou jako podnájemcem. Cena za převod družstevního podílu byla sjednána na částku 690 000 Kč (zjištěno z této smlouvy).

10. Mezi žalobcem jako nájemcem a družstvem jako pronajímatelem byla dne 15. 2. 2021 uzavřena nájemní smlouva týkající se předmětného bytu. Smlouva stanoví povinnost žalobce platit družstvu úhradu poměrné části anuitní splátky úvěru, příspěvky do členských fondů a úhrady za poskytování služeb spojených s užíváním bytu ve výši dle výpočtového listu (zjištěno z nájemní smlouvy).

11. Na členskou schůzi družstva dne 23. 6. 2021 se dostavil žalobce jakožto nový člen (zjištěno ze Zápisu z členské schůze družstva ze dne 23. 6. 2021).

12. Společnost [právnická osoba] [právnická osoba]. disponuje živnostenským oprávněním pro živnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona - zastavárenská činnost a maloobchod s použitým zbožím a nákup, prodej a údržba nemovitostí (zjištěno z výpisu z živnostenského rejstříku vztahujícího se ke společnosti [právnická osoba]).

13. Žalobce disponuje živnostenským oprávněním pro živnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona – velkoobchod, maloobchod, poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků (zjištěno z výpisu živnostenského rejstříku vztahujícího se k žalobci).

14. Z bankovního účtu vedeného na jméno [jméno FO] odešlo v období srpen 2021 až leden 2022 šest plateb po 6 190 Kč (zjištěno z výpisu z účtu). Tyto platby byly úhradami poměrné části anuitní splátky úvěru dle členského podílu žalobce, příspěvky do příslušných fondů a úhrady za poskytování služeb (zjištěno z čestného prohlášení družstva). Žalovaná v uvedeném období hradila družstvu platby 8 121 Kč měsíčně, ty jí družstvo vracelo zpět s poznámkou „platba nájemného je již uhrazena“ (zjištěno z výpisu z účtu družstva).

15. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 244 284 Kč dopisem ze dne 4. 5. 2023 (zjištěno z tohoto dopisu a souvisejících dodejek).

16. Zdejším soudem je pod sp.zn. 33 C 10/2022 vedeno řízení o žalobě žalobce proti žalované na vyklizení bytu. V něm bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 6. 6. 2022, č. j. 33 C 10/2022-118, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, č. j. 11 Co 274/2022-140; žalobě bylo vyhověno. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2013, č. j. 26 Cdo 533/2023-158. Nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2024, sp. zn. III. ÚS 679/24, byla všechna uvedená rozhodnutí zrušena s právním názorem v tom smyslu, že ustanovení § 113 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vztáhnout i na situaci, kdy předmětem zajištění je podíl v bytovém družstvu (zjištěno ze všech uvedených rozhodnutí).

17. Soud neprovedl důkazy navržené žalovanou - výslech [jméno FO] a osoby, které žalobce prodal družstevní podíl, rovněž nečinil dotaz na družstvo za účelem zjištění, za jakou částku žalobce družstevní podíl prodal, a to pro jejich nadbytečnost. Dále soud neprovedl důkazy navržené žalobcem – výslech [jméno FO] za společnost [právnická osoba], který měl být proveden k prokázání tvrzení, že družstevní podíl žalobce od této společnosti nabyl při její podnikatelské činnosti. Žalobce tento důkaz navrhl, aniž by tvrdil konkrétní skutečnosti, k jejichž prokázání má směřovat. Soud podotýká, že v občanskoprávním řízení platí, že je to účastník, kdo je povinen tvrdit všechny rozhodné skutečnosti. Teprve na podkladě konkrétních skutkových tvrzení soud přistoupí k provedení navržených důkazů; není naopak přípustný postup, aby soud vyslechl svědka a teprve z jeho výpovědi zjišťoval skutková tvrzení, v tomto případě jaký byl konkrétně charakter oné podnikatelské činnosti [právnická osoba], v čem spočívala, v jakém rozsahu se odehrávala, jakou vědomost o ní měl žalobce, apod. Dále soud pro nadbytečnost neprovedl výslech [jméno FO] k prokázání tvrzení, že platby 6 190 Kč byly platbami za nájemné dle nájemní smlouvy mezi žalobcem a družstvem.

18. Soud se pak nezabýval přesným oceněním obvyklé ceny družstevního podílu spjatého s nájmem bytu dané lokality a dispozice v roce 2019, kdy považoval za obecně známou skutečnost, že taková obvyklá cena činila částku v řádu nejméně jednotek milionů korun, tedy několikanásobně převyšující výši dluhu vyjádřenou v dohodě o narovnání. S touto obecně známou skutečností byly v souladu i listiny obsahující informace o cenách bytů v lokalitě, tedy žalovanou předložené náhledy webových inzercí. S ohledem na závěr o nedůvodnosti žaloby z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce, jak bude rozvedeno níže, se soud blíže nezabýval důkazy týkajícími se výše nároku (odborné vyjádření a znalecký posudek prokazující výši obvyklého nájemného).

19. Právní posouzení a hodnocení věci: Bylo zjištěno, že žalovaná byla od počátku vzniku družstva jeho členkou. Dohodou o narovnání ze dne 9. 1. 2019 žalovaná přistoupila k dluhu svého syna [jméno FO] u společnosti [právnická osoba] v tehdejší výši 489 885 Kč a provedla zajišťovací převod svého vlastnického práva k družstevnímu podílu na tuto společnost. Bylo dohodnuto, že pokud dluh [jméno FO] bude uhrazen řádně a včas, bude družstevní podíl převeden zpět na žalovanou, v opačném případě zůstává ve vlastnictví [právnická osoba]. Jak vyložil Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 8. 2024, III. ÚS 679/24, na danou věc je třeba aplikovat § 113 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle něj platí, že „je-li k zajištění spotřebitelského úvěru užita nemovitá věc nebo věcné právo k nemovité věci, může mít toto zajištění pouze formu zástavního práva; k jiným ujednáním, jejichž účelem je zajištění spotřebitelského úvěru, se nepřihlíží“. Nebylo sporu o tom, že závazek [jméno FO] vůči [právnická osoba] z titulu smlouvy o zápůjčce byl závazkem spotřebitelským, tedy spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru; společnost [právnická osoba][právnická osoba]. je subjektem zapsaným v obchodním rejstříku, tedy podnikatelem (§ 421 odst. 1 o.z.), nebylo tvrzeno, že by [jméno FO] uzavřel smlouvu o zápůjčce s touto společností v rámci své případné podnikatelské činnosti (§ 419 o.z.). Ústavní soud pak vyložil, že pod pojmy „nemovitá věc nebo věcné právo k nemovité věci“ ve smyslu § 113 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba z povahy věci podřadit i družstevní podíl k bytovému družstvu, k němuž náleží právo užívat družstevní byt a který tedy slouží výhradně k uspokojování bytových potřeb člena družstva. Je-li tedy družstevní podíl použit k zajištění spotřebitelského úvěru (zápůjčky), může mít toto zajištění pouze formu zástavního práva. K jiným formám, v tomto případě k zajišťovacímu převodu práva, se nepřihlíží. K dohodě o narovnání a smlouvě o převodu družstevního podílu z žalované na společnost [právnická osoba] mající dle svého obsahu (§ 555 odst. 1 o.z.) povahu zajišťovacího převodu práva ve smyslu § 2040 o.z., se tak minimálně v části obsahující tento zajišťovací převod práva nepřihlíží a jedná se o právní jednání zdánlivé (§ 554 o.z.). Společnost [právnická osoba] se tedy nestala vlastníkem družstevního podílu, neboť tento platně nenabyla, a nebyla tak ani (podle zásady, že nikdo nemůže převést více práv, než sám má) oprávněna jej převádět na další osoby.

20. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda žalobce mohl na základě smlouvy o převodu družstevního podílu tento od společnosti [právnická osoba] – tedy od nevlastníka – nabýt. Žalobce odůvodnil své vlastnické právo odkazem na § 1109 písm. b) o.z. Ten stanoví, že „vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku“. Není sporu o tom, že družstevní podíl je věcí nezapsanou ve veřejném seznamu. Soud má však za to, že byla vyvrácena dobrá víra žalobce při nabývání družstevního podílu coby věci vyšší hodnoty, když s podílem je spojeno právo užívat bytovou jednotku. Žalobce se měl a mohl zabývat tím, za jakých okolností podíl nabyla společnost [právnická osoba]; za situace, kdy družstevní podíl není věcí zapsanou do veřejného seznamu (katastru nemovitostí), lze považovat za přiměřený požadavek, aby si žalobce opatřil a ověřil informace o tom, zda a jak společnost [právnická osoba] družstevní podíl nabyla, od samotného družstva. Analogicky lze tento postup přirovnat právě k situaci, kdy nabývá-li osoba vlastnické právo k nemovitosti, je minimálním standardem, že si ověří vlastnické právo převodce nahlédnutím do katastru nemovitostí. Dotazem na družstvo by žalobce zjistil, jakým způsobem společnost [právnická osoba] nabyla (resp. měla nabýt) družstevní podíl, a že se jedná o způsob, který je v rozporu s § 113 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Je pochopitelné, že žalobce v té době nevěděl, že Ústavní soud toto ustanovení vyloží tak, že se bude na převod vztahovat. Nicméně obecně platí, že následný výklad určitého zákonného ustanovení judikaturou je stále jen deklarací toho, co platilo celou dobu, a jde k tíži toho, kdo si ustanovení vykládal nesprávně.

21. Soud má dále za to, že nebylo prokázáno, že by žalobce při nabývání podílu věděl, že společnost [právnická osoba] jedná v rámci svého běžného obchodního styku, tedy že v předmětné době realizuje obdobné převody. Žalobce ani po poučení soudem netvrdil nic konkrétního, co by nasvědčovalo tomu, že měl v době nabývání podílu objektivní důvod se spoléhat, že společnost [právnická osoba] [právnická osoba]. podíl převádí v rámci běžného obchodního styku, tedy že se jedná o její běžnou, rutinní obchodní činnost. I kdyby se navrhovaným výslechem svědka [jméno FO] prokázalo, že společnost [právnická osoba] skutečně v předmětné době běžně obchodovala s družstevními podíly, neznamenalo by to, že vědomost o tom žalobce v té době sám měl.

22. Soud tak dospěl k závěru o nedostatku aktivní legitimace žalobce, a proto mu nezbylo než žalobu na vydání bezdůvodného obohacení zamítnout. Uvedený závěr pak platí i ve vztahu k šesti platbám po 6 190 Kč, které mají být dle prohlášení družstva platbami za úhradu poměrné části anuitní splátky úvěru, příspěvkem do fondu družstva a úhradou za služby spojené s užíváním bytu. Nestal-li se žalobce členem družstva, pak není důvod, aby cokoli na těchto platbách hradil, a je na něm, aby se domáhal jejich vydání zpět po družstvu. Rovněž je však třeba přihlédnout k tomu, že reálným plátcem těchto plateb nebyl žalobce, ale [jméno FO], z jehož účtu byly platby realizovány, a soud má za to, že bezdůvodně obohaceným je ve vztahu k těmto platbám případně tato osoba, nikoli žalobce.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal jejich náhradu plně úspěšné žalované. Náklady jsou tvořeny odměnou zástupkyně žalované vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a.t.) po 9 300 Kč za úkon za tyto úkony právní služby: 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření k žalobě ze dne 20. 9. 2023, 3. účast na jednání dne 13. 12. 2023, 4. vyjádření ze dne 17. 1. 2024, 5. vyjádření ze dne 27. 8. 2024, 6. účast na jednání dne 21. 10. 2024, 7. vyjádření ze dne 31. 10. 2024, 8. účast na jednání dne 13. 11. 2024. Za těchto 8 úkonů náleží odměna 74 400 Kč, dále soud přiznal paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč za úkon, tedy 2 400 Kč. Dále náleží cestovní náklady za cesty na trase [Anonymizováno], [adresa] – [Anonymizováno], [adresa] a zpět, kdy jedna cesta tam odpovídá vzdálenosti 113 km a čase 1:25 hod. (měřeno na www.mapy.cz). Cestovní náklady za cestu k jednání dne 13. 12. 2023 a zpět činí dle vyhlášky 467/2022 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2023 443 Kč za spotřebu pohonných hmot (226 km x 5,7/100 x 34,40 Kč) a 1 175 Kč jako náhradu za používání vozidla (226 km x 5,20 Kč). Cestovní náklady za cestu k jednáním dne 21. 10. 2024 a 13. 11. 2024 a zpět činí dle vyhlášky 398/2023 Sb., 997 Kč za spotřebu pohonných hmot (452 km x 5,7/100 x 38,70 Kč) a 2 531 Kč jako náhradu za používání vozidla (452 km x 5,60 Kč). Zástupci žalované dále náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. za celkem [hodnota] započatých půlhodin, tedy celkem 1 800 Kč. Celkové náklady činí 83 746 Kč, s navýšením o 21% DPH pak 101 333 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., o platebním místě dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

24. Byť soud při rozhodování o nákladech řízení zvažoval aplikaci § 150 o.s.ř., k tomuto postupu nepřistoupil a rozhodl o nákladech podle úspěchu ve věci. Soud vzal do úvahy, že moderační právo týkající se náhrady nákladů řízení cílí na případy, kdy by aplikace principu zavinění vedla k nepřiměřené tvrdosti. Postup podle tohoto ustanovení musí odůvodňovat existence skutečností hodných zvláštního zřetele daných např. osobními, majetkovými, sociálními poměry účastníků, postoje účastníků a jejich chování v průběhu řízení. Žalovaná po celou dobu předkládala soudu konstantní argumentaci, která se po rozhodnutí Ústavního soudu a následném dokazování nakonec ukázala jako správná, a bylo by ve vztahu k ní nespravedlivé, kdyby si náklady tohoto řízení měla nést sama. To platí tím spíše za situace, kdy žalovaná je starobní důchodkyní a nevlastní žádné nemovité věci, jak bylo zjištěno z oznámení o výměře starobního důchodu v částce 26 654 Kč měsíčně a výpisu z katastru nemovitostí. Soud naopak nedospěl k závěru, že by uložení povinnosti žalobci hradit náklady žalované představovalo ve vztahu k němu nepřiměřenou tvrdost. Je pak v zásadě na každém účastníku, aby před podáním žaloby zvážil náklady, které může jeho neúspěch v řízení přinést, a uvědomil si riziko, že soud může věc po skutkové i právní stránce hodnotit jinak, než účastník.

25. Výrokem III. rozhodl soud o vrácení nespotřebované zálohy složené žalobcem na náklady důkazu znaleckým posudkem. Záloha byla složena v částce 20 000 Kč, náklady na znalecký posudek činily 19 354 Kč (znalečné přiznané znalecké kanceláři [právnická osoba]. usnesením ze dne 8. 8. 2024, č.j. 30 C 322/2023-190). Vzniklý přeplatek činí 646 Kč.

Poučení