30 C 343/2024 - 32

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované], [Anonymizováno] pro podle části páté o. s. ř., návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí finančního arbitra takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá , aby soud nahradil výroky I. a III. nálezu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] tak, že se zamítá návrh na uložení povinnosti žalobkyně zaplatit žalované částku 139 884 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 139.884 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení a dále, že žalobkyni neukládá povinnost uhradit sankci ve výši 15.000 Kč podle § 17a zákona o finančním arbitrovi, s e z a m í t á.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

30C 343/2024 1. Žalobkyně v žalobě, jež byla zdejšímu soudu doručena dne 25.10.2024 tvrdí, že dne 26.09.2024 bylo žalobci doručeno rozhodnutí finančního arbitra (dále FA ČR) o námitkách ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], proti nálezu finančního arbitra ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] kterým byl napadený nález potvrzen. V dané věci finanční arbitr k návrhu žalovaného rozhodl takto: I. Instituce, [Jméno žalobkyně]., je povinna navrhovateli, [Jméno žalované], nar. [Datum narození žalované], [adresa], zaplatit částku ve výši 139.884 Kč (slovy: sto třicet devět tisíc osm set osmdesát čtyři korun českých), spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 30. 3. 2023 z částky 139.884 Kč do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci nálezu. II. Návrh navrhovatele, [jméno FO], se ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítá.III. Instituce, [Jméno žalobkyně]., je povinna uhradit podle § 17a zákona o finančním arbitrovi sankci ve výši 15.000 Kč, a to do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra vedený u České národní banky, č. [č. účtu], var. symbol [var. symbol], konst. symbol [konst. symbol]. Co se týče výroků I a III, s těmito žalobce nesouhlasí , rozhodnutí o námitkách finančního arbitra bylo doručeno žalobci 26.09.2024 a ve smyslu dle § 247 odst. 1 o.s.ř. podává žalobkyně do 2 měsíců tuto žalobu.

2. I rozhodnutí o sankci podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (tedy výroku III), je podrobeno soudní kontrole v režimu části páté občanského soudního řádu v rámci soudní kontroly rozhodovací činnosti finančního arbitra ve věcech spadajících do jeho působnosti vymezené § 1 odst. 1 uvedeného zákona, jak vymezil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí sp. zn. 2 Asf 176/2006.

3. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 25.03.2010 byl žalobce, jako věřitelem, poskytnut žalovanému, jako dlužníkovi, úvěr ve výši 50.000,- Kč. Úvěr se dlužník zavázal uhradit ve 36 měsíčních splátkách po 2.646,- Kč splatných vždy 15. dne kalendářního měsíce, počínaje 15.05.2010 (celkem tedy 95.256,- Kč). Dlužník úvěr nejprve řádně splácel, poté splácet přestal. Ke dni 14.09.2011 se ocitl v prodlení se splácením 3 splátek a úvěr byl zesplatněn. Podle čl. 13.1 smluvních ujednání a 13.4 smluvních ujednání byly uplatněny smluvní pokuty a následně byla věc předložena rozhodci dle uzavřené rozhodčí doložky; řízení skončilo vydáním rozhodčího nálezu [tituly před jménem] [jméno FO], rozhodkyně, ze dne 11.11.2011, č. j. [Anonymizováno] kterým bylo žalovanému uloženo uhradit nedoplatek úvěru. Na základě rozhodčího nálezu bylo proti žalovanému zahájeno exekuční řízení u soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa]. Exekuční řízení bylo k návrhu žalovaného zastaveno usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 04.08.2022, č. j. [spisová značka].

4. Finanční arbitr v nálezu cituje usnesení exekučního soudu „že rozhodkyně při 260 pracovních dnech a 8hodinové pracovní době měla cca 20 min na rozhodčí řízení a že tedy rozhodčí řízení neprobíhalo u rozhodkyně“. Z toho pak vyvozuje údajnou nicotnost rozhodčího nálezu. S tímto žalobkyně nesouhlasí a k tomu uvádí, že tvrzení, že by rozhodkyně [tituly před jménem] [jméno FO] nerozhodovala jednotlivá rozhodčí řízení, není pravda. Ostatně to vyplývá z výslechů rozhodkyně a z rozhodčího spisu Z rozhodčího spisu je naprosto zřejmé, že rozhodkyně přijala funkci rozhodce, případem se zabývala a vydala rozhodčí nález. Rozhodkyně měla svůj administrativní aparát na jednotlivé administrativní úkony, tedy mohla se věnovat tomu podstatnému – rozhodování rozhodčích sporů, nemusela chodit na poštu, zapisovat do systému, připravovat obálky či tisknout dokumenty. Mohla spor rozhodnout (tím spíše, pokud žalovaný byl pasivní), připravit rozhodčí nález a následně ho podepsat. Tvrzení o 260 pracovních d nebyla zaměstnanec a omezení zákoníku práce se na ní nevztahovala. Je naprosto běžné, že advokát je v práci celý den od rána do večera a není rozhodující nějaká pracovní doba, ale to, aby práce byla vyřízena. Rozhodování většího počtu případů se tak dá bez problémů zvládnout.

5. Finanční arbitr porovnává RPSN ve smlouvě s RPSN dle ARADu. Žalobkyně k tomu uvádí, že judikatura, kterou Finanční arbitr cituje, že vztahuje toliko na úrokovou sazbu a tvrzení, že „lze analogicky aplikovat závěry citovaných rozhodnutí i na RPSN“, je zcela liché. RPSN a úroková sazba jsou 2 naprosto odlišné veličiny a nelze je směšovat, ani zaměňovat. Přestože na to žalobce ve svém vyjádření upozorňoval, tak v nálezu je to zcela pominuto . Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena v roce 2010. Jednalo se tak o tzv. absolutní obchod, kdy se smlouva řídí obchodním zákoníkem (viz § 261 odst. 3). Tím se tak nutně řídí i promlčení.

6. Žalovaná se opakovaně z jednání omluvila ze zdravotních důvodů, nyní však souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. K návrhu se nijak věcně nevyjádřila.

7. FA ČR se vyjádřil tak, že žalovaný se v řízení před finančním arbitrem proti Žalobci domáhal určení neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 3. 2010 (dále jen „Smlouva o úvěru“), a vydání bezdůvodného obohacení Žalobce z této smlouvy spolu s úrokem 8. z prodlení, protože smluvní odměna Žalobce z této smlouvy je nepřiměřená, resp. v rozporu s dobrými mravy.Finanční arbitr ze shromážděných podkladů zjistil, že Žalovaný a Žalobce uzavřeli dne 25. 3. 2010 Smlouvu o úvěru, na základě které se Žalovaný zavázal poskytnout Žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč a Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr Žalobci vrátit společně se smluvní odměnou za poskytnutí úvěru ve výši 45.256 Kč v 36 měsíčních splátkách ve výši 2.646 Kč.

9. Finanční arbitr po pečlivém právním posouzení shromážděných podkladů dovodil, že rozhodčí nález ze dne 11. 11. 2011, č. j. [Anonymizováno] (dále jen „Rozhodčí nález“) je nicotný, že obsah Smlouvy o úvěru se příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a Smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná.

10. Po zúčtování vzájemných plnění stran sporu finanční arbitr zjistil, že bezdůvodné obohacení na straně Žalobce převyšuje bezdůvodné obohacení na straně Žalovaného o částku 139.884 Kč. Finanční arbitr současně nezjistil, že by Žalovanému nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení.

11. Finanční arbitr nedovodil právní zájem Žalovaného na určení neplatnosti Smlouvy o úvěru, když otázka neplatnosti Smlouvy o úvěru je předběžnou otázkou k posouzení nároku Žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení.

12. Finanční arbitr rozhodl podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi ve věci nálezem ze dne 9. 8. 2024, č. j. [Anonymizováno] (dále jen „Nález“), kterým uložil Žalobci zaplatit Žalovanému částku 139.884 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 139.884 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení a ve zbývající části návrh Žalovaného zamítl, a uložil Žalobci povinnost uhradit sankci ve výši 15.000 Kč podle § 17a zákona o finančním arbitrovi.

13. Žalobce podal proti Nálezu námitky ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, které finanční arbitr posoudil v rozhodnutí o námitkách ze dne 24. 9. 20 č. j. [Anonymizováno] (dále jen „Rozhodnutí o námitkách“), když námitky Žalobce zamítl a Nález ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi potvrdil.

14. Finanční arbitr shrnuje, že velmi pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. V Nálezu i Rozhodnutí o námitkách podrobně popsal rozhodná skutková zjištění, rozhodnou právní i smluvní úpravu a vypořádal relevantní námitky Žalobce i Žalovaného. V Nálezu i v Rozhodnutí o námitkách finanční arbitr náležitě odůvodnil, proč vyhověl návrhu na zahájení řízení, když současně odkázal na relevantní skutková zjištění, související právní úpravu i závěry obecných soudů, které učinily v obdobných případech. Jelikož Žalobce v žalobě, kterou podal k Soudu k nahrazení Nálezu a Rozhodnutí o námitkách finančního arbitra, opakuje tytéž námitky, které vznášel v průběhu řízení před finančním arbitrem a které finanční arbitr vypořádal již v Nálezu a Rozhodnutí o námitkách, odkazuje finanční arbitr na odůvodnění těchto rozhodnutí.

15. FA ČR uplatnil svá práva ve smyslu § 250c o.s.ř. , proto byl k jednání předvolán.

16. Soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení před finančním arbitrem, srov. ustanovení § 246 odst. 1 o. s. ř.) poté, co byly vyčerpány přípustné opravné prostředky (§ 246 odst. 2 o. s. ř), nařídil k projednání podané žaloby ústní jednání, projednal věc v mezích, ve kterých se žalobkyně domáhala projednání sporu před soudem (§ 250f odst. 1 o. s. ř), a dospěl k následujícím závěrům.

17. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 25.03.2010 (součástí správního spisu) byla žalobkyně , jako věřitel, povinna poskytnut žalované , jako dlužníkovi, úvěr ve výši 50.000,- Kč. Úvěr se dlužník zavázal uhradit ve 36 měsíčních splátkách po 2.646,- Kč splatných vždy 15. dne kalendářního měsíce, počínaje 15.05.2010 (celkem tedy 95.256,- Kč). Dlužník úvěr nejprve řádně splácel, poté splácet přestal. Ke dni 14.09.2011 se ocitl v prodlení se splácením 3 splátek a úvěr byl zesplatněn. Podle čl. 13.1 smluvních ujednání a 13.4 smluvních ujednání byly uplatněny smluvní pokuty a následně byla věc předložena rozhodci dle uzavřené rozhodčí doložky; řízení skončilo vydáním rozhodčího nálezu [tituly před jménem] [jméno FO], rozhodkyně, ze dne 11.11.2011, č. j. [Anonymizováno], kterým bylo žalovanému uloženo uhradit nedoplatek úvěru. Na základě rozhodčího nálezu bylo proti žalovanému zahájeno exekuční řízení u soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa]. Exekuční řízení bylo k návrhu žalovaného zastaveno usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 04.08.2022, č. j. [spisová značka].

18. Žalovaná ([Jméno žalované]) se v řízení před finančním arbitrem proti žalobci domáhala určení neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 3. 2010 (dále jen Smlouva o úvěru“), a vydání bezdůvodného obohacení žalobkyně z této smlouvy spolu s úrokem z prodlení, protože smluvní odměna žalobkyně z této smlouvy je nepřiměřená, resp. v rozporu s dobrými mravy. Finanční arbitr ze shromážděných podkladů zjistil, že žalovaná a žalobkyně uzavřely dne 25. 3. 2010 Smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50.000 Kč a žalovaná se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit společně se smluvní odměnou za poskytnutí úvěru ve výši 45.256 Kč v 36 měsíčních splátkách ve výši 2.646 Kč.

19. Nálezem finančního arbitra ze dne 09.08.2024, č. j. [Anonymizováno], finanční arbitr rozhodl tak, že výrokem I. Instituce, [Jméno žalobkyně]., byla uložena povinnost navrhovateli, [Jméno žalované], nar. [Datum narození žalované], [adresa], zaplatit částku ve výši 139.884 Kč (slovy: sto třicet devět tisíc osm set osmdesát čtyři korun českých), spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 30. 3. 2023 z částky 139.884 Kč do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci nálezu. Výrokem II . Návrh navrhovatele, [jméno FO], se ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítl.Výrokem III. . Instituci, [Jméno žalobkyně]., byla uložena povinnost uhradit podle § 17a zákona o finančním arbitrovi sankci ve výši 15.000 Kč, a to do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra vedený u České národní banky, č. [č. účtu], var. symbol [var. symbol], konst. symbol [konst. symbol].

20. Žalobce podal proti Nálezu námitky ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, které finanční arbitr posoudil v rozhodnutí o námitkách ze dne 24. 9. 2024, č. j. [Anonymizováno] (dále jen „Rozhodnutí o námitkách“), když námitky žalobce zamítl a Nález ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi potvrdil. V Nálezu i v Rozhodnutí o námitkách finanční arbitr náležitě odůvodnil, proč vyhověl návrhu na zahájení řízení, když současně odkázal na relevantní skutková zjištění, související právní úpravu i závěry obecných soudů, které učinily v obdobných případech.

21. Dne 26.09.2024 bylo žalobci doručeno rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne 24.09.2024, č. j. [Anonymizováno], proti nálezu finančního arbitra ze dne 09.08.2024, č. j. [Anonymizováno], kterým byl napadený nález potvrzen.

22. Finanční arbitr dovodil, že rozhodčí nález ze dne 11. 11. 2011, č. j. [Anonymizováno] (dále jen „Rozhodčí nález“) je nicotný, že obsah Smlouvy o úvěru se příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a Smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná. Po zúčtování vzájemných plnění stran sporu finanční arbitr zjistil, že bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně převyšuje bezdůvodné obohacení na straně žalované o částku 139.884 Kč. Finanční arbitr současně nezjistil, že by žalované nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Finanční arbitr nedovodil právní zájem na určení neplatnosti Smlouvy o úvěru, když otázka neplatnosti Smlouvy o úvěru je předběžnou otázkou k posouzení nároku žalované na vydání bezdůvodného obohacení.

23. Dne 26.09.2024 bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí finančního arbitra (dále FA ČR) o námitkách ze dne 24.09.2024, č. j. [Anonymizováno], proti nálezu finančního arbitra ze dne 09.08.2024, č. j. [Anonymizováno], kterým byl napadený nález potvrzen.

24. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Finanční arbitr rozhodl podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi ve věci nálezem ze dne 9. 8. 2024, č. j. [Anonymizováno] (dále jen „Nález“), kterým uložil žalobci zaplatit žalovanému částku 139.884 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 139.884 Kč od 30. 3. 2023 do zaplacení a ve zbývající části návrh žalovaného zamítl, a uložil žalobci povinnost uhradit sankci ve výši 15.000 Kč podle § 17a zákona o finančním arbitrovi. Rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne 24.09.2024, č. j. [Anonymizováno] proti nálezu finančního arbitra ze dne 09.08.2024, č. j. [Anonymizováno], kterým byl napadený nález potvrzen.

25. Finanční arbitr vyšel z takto zjištěného skutkového stavu : Navrhovatel jako dlužník a Instituce jako věřitel uzavřeli Smlouvu o úvěru dne 25. 3. 2010. Navrhovatel jako dlužník a Instituce jako věřitel, uzavřeli dne 8. 6. 2011 Dodatek ke Smlouvě o úvěru, a to za účelem „odvracení možných řízení o pohledávkách“.Instituce vyplývající ze Smlouvy o úvěru, ve kterém se dohodli na úpravě (resp. odložení) hrazení dvou splátek úvěru ze Smlouvy o úvěru, a to za dodatečnou smluvní odměnu ve výši 5.292 Kč. c) Instituce dne 6. 10. 2011 podala k Rozhodci návrh na zahájení Rozhodčího řízení proti Navrhovateli, kterým se domáhala zaplacení dlužné částky ze Smlouvy o úvěru ve výši 118.352 Kč včetně příslušenství. Rozhodce vydal dne 11. 11. 2011 Rozhodčí nález, kterým uložil Navrhovateli povinnost uhradit Instituci částku 118.352 Kč, společně s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ode dne 26. 9. 2011 do zaplacení, a náklady řízení spočívající ve vynaloženém poplatku a nákladů právního zastoupení ve výši 15.884 Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 16. 11. 2011. Okresní soud v [adresa] usnesením ze dne 20. 6. 2012, č. j. [spisová značka], nařídil exekuci k vymožení pohledávky Instituce za Navrhovatelem podle Rozhodčího nálezu; provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], se sídlem [adresa] (dále jen „Exekuční řízení“). Navrhovatel podal dne 9. 2. 2022 Okresnímu soudu v [adresa] návrh na zastavení Exekučního řízení a Okresní soud v [adresa] návrhu ) Usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 6. 9. 2022. Instituce podle předloženého přehledu plateb poskytla Navrhovateli dne 1. 4. 2010 částku 50.000 Kč. Navrhovatel Instituci v souvislosti se Smlouvu o úvěru v období od 14. 5. 2010 do 19. 1. 2022 zaplatil celkem 189.884 Kč (před nabytím právní moci Rozhodčího nálezu celkem 34.481 Kč a po nabytí právní moci celkem 155.403 Kč).Výzvou ze dne 16. 3. 2023, na kterou Instituce reagovala dne 22. 3. 2023 (nejpozději tento den jí tedy byla doručena), zástupce Navrhovatele Instituci vyzval k vydání bezdůvodného obohacení ze Smlouvy o úvěru ve výši 141.065 Kč .

26. Soud na tomto místě konstatuje, že vlastní dokazování nad rámec důkazů provedených finančním neprováděl, neboť podle ustanovení § 250e odst. 2 o. s. ř. může soud vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu.

27. Mezi účastníky přitom nebyl o skutkovém stavu věci spor, neshodli se toliko v jeho interpretaci a zejména právním posouzení. Podle věty druhé cit. ust. soud pouze zopakoval důkaz správním spisem finančního arbitra a zejména napadeným nálezem a rozhodnutím o námitkách.

28. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: podle ustanovení § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

29. Dle ustanovení § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

30. Dle ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

31. Dne 26.09.2024 bylo žalobci doručeno rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne 24.09.2024, č. j. [Anonymizováno], proti nálezu finančního arbitra ze dne 09.08.2024, č. j. [Anonymizováno], kterým byl napadený nález potvrzen.Žaloba byla zdejšímu soudu doručena dne 25.10.2024 , žaloba byla podána včas.

32. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

33. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

34. Smlouva o úvěru je smlouvou o úvěru ve smyslu § 497 obchodního zákoníku podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku tzv. absolutním obchodem, který se bez ohledu na povahu jeho účastníků řídí vždy obchodním zákoníkem. Tím není dotčeno subsidiární použití zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý občanský zákoník“), v otázkách, které obchodní zákoník neupravuje, na základě výslovného zmocnění obsaženého v § 1 odst. 2 obchodního zákoníku. Smlouva o úvěru je i smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 52 starého občanského zákoníku, když na jedné straně stojí Instituce jako podnikatel, kterým se podle § 52 odst. 2 téhož předpisu rozumí osoba, „která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti“, a na druhé straně Navrhovatel jako spotřebitel, kterým se podle § 52 odst. 3 starého občanského zákoníku rozumí „fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.“ 35. Podle ustanovení § 37 odst. 1 o.z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

36. Podle ustanovení § 41 o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

37. Podle ustanovení § 451 odst. 1 o.z. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

38. Dle ust. § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

39. Podle ustanovení § 457 o.z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

40. Podle § 100 odst. 1 starého občanského zákoníku platí, že „[p]rávo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat“.

41. Soud se ztotožňuje ve shodě s finančním arbitrem s právními závěry Okresního soudu v [adresa] v Usnesení o zastavení exekuce, který mj. dovodil, že „[v] posuzovaném případě je exekučním titulem rozhodčí nález rozhodkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vydaný v roce 2011, kdy tato rozhodkyně rozhodovala přes 5 400 sporů, o kterých založila své spisy u soudu. Jde tedy o ještě více extrémní okolnosti, než jaké posuzoval Krajský soud v Brně jako soud odvolací v řízení sp. zn. [spisová značka], který dospěl k závěru: „(…) Časový prostor, který rozhodkyně [tituly před jménem] [jméno FO] mohla v roce 2009 jednotlivým rozhodčím nálezům s ohledem na jejich vydané množství věnovat, tak mohl postačovat nejvýše k velmi stručnému seznámení se s obsahem (někým jiným připravených) jednotlivých nálezů a jejich podpisu. Její činnost tak mohla spočívat pouze ve svého druhu zběžné „autorizaci“ jednotlivých rozhodčích nálezů, popř. dalších listin, nesoucích její podpisy.

42. Rozhodčí řízení tak fakticky neprobíhalo před žalobcem dle rozhodčí doložky vybraným rozhodcem a takto vytvořený „produkt“ dle názoru odvolacího soudu nelze považovat za rozhodcem vydaný rozhodčí nález. I proto měl odvolací soud v posuzované věci za to, že rozhodčí nález nebylo možno považovat za řádný exekuční titul dle ust. § 40 odst. 1, písm. c) e.ř., pročež lze dovodit důvod pro zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1, písm. a) o.s.ř. Na uvedeném závěru ničeho nezměnila výpověď rozhodkyně o tom, že při celkovém počtu 15 000 věcí pro oprávněnou její činnost v letech 2010-2011 již „kulminovala“, provozovala více kanceláří (hlavní a dvě pobočky), že v některých jednotlivých případech prověřovala detailněji vznesenou obranu žalovaných, případně, že na příjmech z advokacie nebyla jakkoli existenčně závislá“. Spis s rozhodčím řízení, ve kterém vznikl nynější exekuční titul, jakkoliv nenasvědčuje tomu, že případu byla věnována nadstandardní pozornost oproti ostatním případům. Rozhodkyně se mohla sporem zabývat nejvýše několik minut svého času (při 260 pracovních dnech a 8 pracovních hodinách denně jde o cca 20 minut pro každé řízení). Je proto třeba uzavřít, že postup rozhodkyně nelze označit za rozhodčí řízení před rozhodcem v pravém smyslu. Výstup takové činnosti pak není rozhodcem vydaným rozhodčím nálezem.“ 43. Po provedeném dokazování považuje soud ve shodě s finančním arbitrem , že úvěrová smlouva č. [hodnota] mezi klientem-žalovanou a žalobkyní je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 o.z. pro nemravnost.Dokonce ji lze označit za lichevní.

44. Ve Smlouvě o úvěru se Instituce zavázala poskytnout Navrhovateli revolvingový úvěr ve výši 50.000 Kč. Navrhovatel se zavázal Instituci vrátit tento úvěr společně se smluvní odměnou ve výši 45.256 Kč v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 2.646 Kč.

45. Výše RPSN ve Smlouvě o úvěru mezi Navrhovatelem a Institucí činila 60,18 %. Výši RPSN finanční arbitr vlastním propočtem ověřil, když skutečná výše RPSN ve Smlouvě o úvěru činila 60,27 %.

46. K tomu, jak určit, že míra, o kterou smluvní odměna přesáhla nejvyšší obvyklou odměnu za úvěry poskytované bankami, je v rozporu s dobrými mravy, se vyjádřil Nejvyšší soud ve výše citovaném rozhodnutí ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, ve kterém připustil, „[ž]e u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů“. Finanční arbitr tento závěr Nejvyššího soudu aplikoval správně , přiléhavě a analogicky na výši RPSN, tedy že RPSN odporuje dobrým mravům, pokud její výše převyšuje hranici obvyklé výše RPSN několikanásobně, tedy víc jak tři až čtyř násobně (tzv. judikaturní strop).RPSN ve Smlouvě o úvěru tedy výrazně (téměř čtyřnásobně) přesahuje průměrnou roční procentní sazbu nákladů spotřebitelských úvěrů v daném období.

47. S námitkou žalobkyně ohledně nesprávného posouzení promlčení návrhu se ve shodě s finančním arbitrem soud se neztotožňuje s argumentací žalobkyně (kterou předložil již v řízení před finančním arbitrem a opakuje v tomto řízení ), že není možné spojovat vznik bezdůvodného obohacení s okamžikem, kdy došlo k pravomocnému zastavení exekučního řízení, protože v rozsahu plnění, které bylo vymoženo v rámci exekučního řízení, již exekuční řízení neběží a povinný se tak může domáhat jeho vydání bez dalšího v případě, že se domnívá, že se jedná o bezdůvodné obohacení.

48. K tomuto rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1124/2023, když dovolací soud dovodil, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty pro vydání bezdůvodného obohacení věřitele, které vzniklo plněním vymoženým v rámci exekučního řízení, je rozhodný den právní moci usnesení, jímž soud zastavil exekuční řízení, a judikoval, že „podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty práva na vydání bezdůvodného obohacení vyžaduje skutečná (prokázaná), a ne pouze předpokládaná vědomost oprávněného o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a o osobě, která se bezdůvodně obohatila. K tomu dochází, jakmile oprávněný zjistí takové skutkové okolnosti, které mu umožní uplatnit právo žalobou u soudu. Vědomostí se míní znalost konkrétních (objektivních) skutkových okolností, z nichž lze povinnost obohaceného vrátit majetkový prospěch dovodit, nikoliv obeznámenost s právní kvalifikací (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 26 Cdo 731/2022, ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3350/2022, ze dne 8. 12. 2022, sp. zn. 20 Cdo 3342/2021, a nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21)“ a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1227/2019, podle kterého „[p]očátek běhu subjektivní promlčecí lhůty Nejvyšší soud ztotožnil s právní mocí usnesení, jímž soud exekuci zastavil a rozhodl, že exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce; tímto okamžikem bylo totiž najisto postaveno, že žalobce není povinen žalovanému náklady exekuce platit.“ 49. Nejvyšší soud dovodil, že rozhodčí nález vydaný osobou bez pravomoci nemá účinky pravomocného soudního rozhodnutí a nezakládá překážku věci rozhodnuté, a tedy je možné ve věci samé rozhodnout znovu. V případě zrušeného rozhodčího nálezu Nejvyšší soud dovodil, že začíná běh promlčecí doby k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení až okamžikem jeho zrušení, resp. v případě zastavení exekuce okamžikem právní moci unesení o zastavení exekuce.K opakované námitce Instituce, že promlčení nároku Navrhovatele na vydání bezdůvodného obohacení Instituce se má řídit pouze obchodním zákoníkem, finanční arbitr odkazuje, že část nároku Navrhovatele na vydání bezdůvodného obohacení Instituce, které vzniklo na základě plnění na pravomocný Rozhodčí nález a vymoženého plnění v rámci Exekučního řízení, se v souladu s výše uvedenou judikaturou bude řídit starým občanským zákoníkem.

50. Podle § 107 odst. 1 o.z. platí, že „právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil“, a podle odst. 2 „n ejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo“.

51. Podle § 112 o.z. platí, že „uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.“ 52. Navrhovatel podal návrh na zahájení řízení u finančního arbitra dne 12. 6. 2023, tříletá objektivní ani dvouletá subjektivní promlčecí doba ve smyslu § 107 odst. 1 a 2 o.z. tak od právní moci Usnesení o zastavení exekuce, tj. ode dne 6. 9. 2022, neuplynuly.

53. Z výše uvedených důvodů soud dle § 250i o.s.ř. žalobu zamítl, neboť finanční arbitr o sporu rozhodl správně.

54. Ohledně povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, neboť úspěšné žalované žádné náklady řízení nevzešly.