30 C 344/2023

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kočovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] o zaplacení 1 586 090 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 1 422 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 200 000 Kč od 20.7.2023 do zaplacení a z částky 982 290 Kč od 20.7.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši 344 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení 1 586 090 Kč s příslušenstvím. V návrhu uvedl, že dne 21. 7. 2020 došlo při dopravní nehodě zaviněné [jméno FO], řidičem vozidla Škoda Octavia, reg.zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] odpovědnostně pojištěného u žalované, k poškození zdraví žalobce jedoucího na jízdním kole. Žalobce utrpěl nitrolební krvácení, zlomeninu lebeční spodiny, nosních kostí, dolní čelisti, lícní kosti a horní čelisti, mnohočetné zlomeniny kostí lebky a obličeje, nalomení horního kloubního výběžku 1. krčního obratle, nalomení předních výrůstků dolních hran 5. a 6. krčního obratle, zlomeninu štítné chrupavky vpravo, poruchu hybnosti levého oka, s hospitalizací v nemocnici v [adresa] od 21. 7. 2020 do 7. 9. 2020.

2. Žalobce po celou dobu léčení sužovala zejména ztráta části paměti spočívající v paměti pocitů a návyků, která mu proces léčby mnohonásobně ztěžovala. Žalobce trpí úzkostnými stavy a autismem, pobyt v nemocnici nepomáhal jeho psychické rekonvalescenci a z toho důvodu se rozhodl svůj pobyt v nemocnici ukončit. Podmínkou jeho propuštění ze strany nemocnice byl neustálý dohled třetí osoby. Žalobce byl tak odkázán na pomoc svých rodičů, s nimiž nemá dobrý vztah, úzkostné stavy diagnostikované žalobci 1997 jsou zapříčiněny rodiči žalobce, resp. způsobem jejich výchovy. Žalobce tak byl vystaven velké psychické zátěži spojené s léčbou, čímž mu vznikla další nemajetková újma spočívající v duševních útrapách a úzkostech v době léčení, starostech o budoucnost a duševních depresí během léčby, kterou žalobce vyčísluje na částku ve výši 200 000 Kč. Žalobce je přesvědčen, že jeho poranění hlavy a mozku bylo ve skutečnosti závažnější, než bylo diagnostikováno lékaři. Ti vycházeli z chybné informace, že při nehodě došlo v důsledku dopadu žalobce na zem ke zničení cyklistické helmy a jejímu rozlámání na několik kusů. Ve skutečnosti se však helma v důsledku primárního nárazu motorového vozidla do žalobce svezla z hlavy žalobce, při dopadu na zem tak hlava žalobce nebyla helmou chráněna. Tato skutečnost dle žalobce zapříčila rozsáhlejší poškození jeho mozku. U žalobce je diagnostikovaná porucha autistického spektra a úzkostná porucha osobnosti, žalobce prožíval hospitalizaci hůře, než by hospitalizaci prožíval pacient bez těchto diagnóz. Žalobce prožíval během hospitalizace stavy intenzivní úzkosti, které byly výrazně umocněny tím, že z důvodu poruchy autistického spektra žalobce nebyl schopen se s nastalou situací adekvátně vypořádat. Žalobce zažíval ze strany zdravotního personálu špatné zacházení, kdy personál využíval a zneužíval poškození jeho paměti, ke kterému došlo v důsledku úrazu hlavy. Během hospitalizace v nemocnici [adresa] byl žalobce mylně přesvědčen, že má tři děti a že jedno z nich spáchalo sebevraždu kvůli němu. Přestože tato představa byla mylná, žalobce nemá tři děti a jedno z jeho domnělých dětí nespáchalo sebevraždu, žalobce nebyl schopen z důvodu poškození paměti toto rozeznat. Tato představa výrazně zhoršila jeho psychický stav. Žalobce byl také hospitalizovaný v období, kdy byly z důvodu zamezení šíření nákazy Covid-19 zakázány návštěvy pacientů, takže žalobce po celou dobu hospitalizace nebyl v kontaktu s nikým z jeho rodiny či přátel, vyjma jeho sestřenice, která pracovala v nemocnici. U žalobce se na dva týdny vyskytnul mutismus (oněmění), čímž byla ztížená komunikace mezi ním a zdravotním personálem. Léčení žalobce bylo velmi dlouhé a náročné a pokračuje do dnešního dne, paměť se mu dosud nevrátila, teprve v posledních měsících opětovně začal mít pocit radosti z jakýchkoli koníčků, které vykonával před dopravní nehodou. Z důvodů zranění se žalobce rovněž nemohl účastnit několika cyklistických závodů, konkrétně Velké ceny kola Svorada, která se konala dne 24. 7. 2020. Na tento závod byl již přihlášený a měl zaplacené startovné. Žalobce se na tomto závodě v roce 2019 umístil na 12. místě ze 44 soutěžících a měl za to, že se na závodě mohl umístit minimálně na stejné pozici, ne-li lépe. Další okolností odvodňující přiznání další nemajetkové újmy je skutečnost, že jeho soused v obci, ve které oba bydlí, rozhlásil, že žalobce je v důsledku dopravní nehody po smrti. V důsledku toho musel žalobce po návratu domů čelit mnoha nepříjemným dotazům a nastalou situaci vysvětlovat. Toto pro žalobce bylo značně nepříjemné, a to obzvlášť s ohledem na jeho diagnózu poruchy autistického spektra. Tento soused, který nepravdivou zprávu po obci rozhlásil, rovněž začal na pozemek žalobce vyvážet vykopanou hlínu a štěrk, jelikož věděl, že žalobce se nemá možnost proti tomuto z důvodu hospitalizace bránit. Žalobce se tak po ukončení hospitalizace a návratu domů musel vedle léčení věnovat pozemkovým sporům se sousedem.

3. Žalobce dále požaduje náhradu ušlého výdělku. K tomu uvedl, že skutečnost, že poškozený v době skončení pracovní neschopnosti nebyl zaměstnaný, přiznání takovéto náhrady nebrání, kdy dle komentářové literatury se primárně nabízí přiznat náhradu v plné výši předchozího průměrného výdělku. Výdělek je třeba určit jako výdělek pravděpodobný, tedy jaký by poškozený dosáhl při práci odpovídající jeho schopnostem, kvalifikaci a zdravotnímu stavu, již by prokazatelně vykonával, kdyby tomu nebránil nedostatek pracovních příležitostí. Příjmy žalobce před předmětnou dopravní nehodou lze určit na základě Opisu vybraných údajů z DAP DPFO za zdaňovací období roku 2019 ve smyslu § 271m zákoníku práce, neboť rozhodné období celého předchozího kalendářního roku je pro žalobce výhodnější. Z daňového přiznání vyplývá, výše příjmů za tento kalendářní rok činila celkem 608 637 Kč, průměrná měsíční mzda žalobce činila 50 719,75 Kč. Po dopravní nehodě byl žalobci od 24. 11. 2020 přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 11 104 Kč, přičemž tato se následně postupně zvyšovala. Žalobce se snažil opět zapojit do pracovního života a našel si práci jako datový analytik na Masarykově univerzitě. Žalobce ale výkon této pracovní pozice (která byla obdobná té, kterou vykonával před nehodou) kvůli léčbě po nehodě ještě nezvládal, proto musel tuto pozici opustit. Celkem si zde vydělal částku 9 177 Kč za měsíc září 2021 a částku 6 432 Kč za měsíc říjen 2021. Hledání nového zaměstnání žalobce bylo také omezeno opakujícími se vlnami koronavirových opatření. Žalobce se pak zapojil do pracovního života v listopadu roku 2022, kdy začal pracovat pro [Anonymizováno] jako průvodce v [Anonymizováno] jeskyních. Výše jeho hrubé měsíční mzdy činila v roce 2022 celkem 24 570 Kč a v roce 2023 celkem 27 570 Kč. Na základě výše uvedeného vznikla žalobci újma spočívající ve ztrátě či snížení jeho výdělečné schopnosti v důsledku ublížení na zdraví, jejíž podrobné vyčíslení za jednotlivá období žalobce předložil. Celkem za období 24. 11. 2020 až 30. 6. 2023 činí ušlý výdělek částku 982 290 Kč. Žalobce po mnoho let před nehodou vykonával soustavnou výdělečnou činnost, přičemž u několika zaměstnavatelů pracoval i několik let, což jasně svědčí o tom, že byl před dopravní nehodou schopen dlouhodobě si udržet práci. Žalobce soustavně vykonává práci ve svém oboru již od roku 2000, kdy po dvacet let pracoval v oboru, který vystudoval na vysoké škole (informatika). Za období 2018 a 2017 žalobce dosahoval v podstatě shodných výdělků jako v roce 2019, takže lze předpokládat, že by v roce 2020 a následujících letech dosahoval výdělků ve srovnatelné výši. Ztráta na výdělku by měla zohledňovat skutečnost, že žalobce by s naprostou jistotou, nebýt dopravní nehody, pracoval ve zbytku roku 2020 a v následujících letech v daném oboru (informatika), a dosahoval by minimálně shodných výdělku, jako v letech předcházejících. Žalobce má vysokoškolský titul v oboru informatiky a dvacetiletou praxi v tomto oboru a dosahoval by daleko vyššího výdělku, než je minimální mzda.

4. S ohledem na důsledky poranění způsobené dopravní nehodou lze předvídat, že újma na výdělku bude vznikat i do budoucna. Občanský zákoník počítá s prognózou růstu výdělku, kdy ukládá, aby se při stanovení výše peněžitého důchodu přihlédlo i ke zvyšování výdělků v daném oboru, jakož i k pravděpodobnému růstu výdělku poškozeného podle rozumného očekávání. Lze předpokládat, že újma žalobce bude vznikat i v následujících měsících, než se žalobce podle svých zdravotních a psychických možností zcela zapojí do pracovního procesu. Otázkou zůstává, zda bude zapojení do pracovního procesu zcela možné jako před nehodou, tedy zda bude žalobce schopen vykonávat stejnou pozici jako před předmětnou dopravní nehodou. Žalobce odhaduje, že jeho újma bude v následujících měsících činit nadále přibližně 10 000 Kč měsíčně. Žalobce má důvodné obavy, zda se mu ještě někdy povede naplno se zapojit do pracovního procesu na obdobnou pozici, jakou vykonával před nehodou. Žalobce předpokládá, že obtíže budou přetrvávat nejméně nejbližší dva roky, tj. předpokládaná újma vznikne ve výši 240 000 Kč (24 měsíců x 10 000 Kč), tuto částku žádá přiznat jako jednorázovou náhradu (odbytné) namísto peněžitého důchodu (renty). Důležitý důvod k přiznání odbytného žalobce spatřuje v tom, že chce mít záležitost již finálně vyřešenou. Řešení nároků se žalovanou je pro něj stresující, a to i s ohledem na jeho diagnózu poruchy autistického spektra a úzkostné poruchy osobnosti.

5. Žalobce se dále domáhal doplacení bolestného ve výši 163 800 Kč, ohledně tohoto nároku došlo mezi účastníky k mimosoudní dohodě a usnesením ze dne 26. 1. 2024, č.j. 30 C 344/2023-116, soud schválil částečný soudní smír.

6. Žalovaná nárok sporovala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že dne 21. 7. 2020 došlo k uvedené dopravní nehodě zaviněné řidičem vozidla Škoda Octavia, reg. zn. [SPZ] pojištěného u žalované, a že při nehodě došlo k těžkému zranění žalobce jedoucího na jízdním kole. K nároku na další nemajetkovou újmu uvedla, že při újmě na zdraví se pod pojmem bolest rozumí nejen tělesná strádání, ale i duševní strádání poškozeného, které je způsobeno jak samotným úrazem, tak i při odstraňování jeho následků (léčením). Negativní dopady do psychické sféry poškozeného jsou tedy odškodněny již v rámci bolestného. Je zcela pochopitelné, že úraz a léčebný proces pacient vnímá jako nepříjemnou záležitost. V drtivé většině případů je léčení úrazu doprovázeno určitou mírou nepohodlí, stresem a dalšími nejrůznějšími obtížemi, takové negativní prožívání je již zahrnuto v rámci odškodnění bolesti. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že negativní zásah do duševní sféry žalobce nebyl primárně způsoben samotným léčebným procesem, nýbrž skutečností, že o něj pečovali jeho rodiče, když dobrovolně opustil nemocniční zařízení. Pokud by žalobce prokázal, že péče ze strany jeho rodičů pro něj byla nad míru stresující okolností, mezi takovým následkem a dopravní nehodou je přetržena příčinná souvislost, rovněž nelze k tíži viníka dopravní nehody přičítat pandemii covid, která měla zapříčinit odloučení žalobce od rodiny. Vlastní rozhodnutí žalobce opustit nemocniční lůžko a kvalita vztahů poškozeného s jeho rodiči jsou okolnostmi, které již nemají příčinnou souvislost s jednáním škůdce. V rámci bolestného je zahrnuta zlomenina klenby lebeční a subarachnoidální krvácení, mezi jehož příznaky může patřit zmatenost, porucha vědomí a další symptomy popisované žalobcem. K nároku na ztrátu na výdělku žalovaná uvedla, že pro její určení je nutné zjistit výši výdělku, kterého poškozený dosahoval před vznikem újmy. Žalobce byl v době dopravní nehody již několik měsíců nezaměstnaný, tedy v době před vznikem újmy žádných příjmů nedosahoval a nárok na odškodnění ztráty na výdělku mu nemohl vzniknout. Žalobce by musel prokázat, že měl nastoupit do konkrétního zaměstnání, avšak z důvodu dopravní nehody do takového zaměstnání nastoupit nemohl, nic takového však tvrzeno není. Žalobce pobíral invalidní důchod částečný, a od případného průměrného výdělku je třeba odečíst tento důchod a částku odpovídající minimální mzdě, neboť to je částka, kterou by poškozený minimálně dosahoval.

7. Soud zjistil tento skutkový stav:

8. Z výslechu žalobce soud zjistil: Po nehodě trpěl po několik měsíců ztrátou paměti, paměť se mu občas vracela, a to zejména dlouhodobá, měl záblesky, najednou si na něco vzpomněl. Byl ve Vojenské nemocnici v Brně, kde absolvoval dvě neurologická vyšetření. U prvního údajně trpěl mutismem. Poté jej převezli do nemocnice v [adresa], ale žalobce si myslel, že je stále v nemocnici v Brně. Žalobce se ptali, kolik má dětí, žalobce nebyl schopen to posoudit a odpovědět, řekl, že má tři, ačkoli má jedno. Takto to zanesli do lékařské zprávy, žalobce ji poté četl a bylo mu divné, kdo jsou ty tři děti, a vzpomněl si na fotografii, kterou má doma, kde jsou tři děti vyfocené, dítě žalobce a dva synové od expartnerky, vzpomněl si, že jedno dítě expartnerky se zastřelilo a v tu chvíli měl dojem, že se jedná o jeho dítě. Takhle popletený byl ještě asi dva týdny. Po nehodě měl velmi špatnou krátkodobou paměť, čehož zneužívaly sestry v nemocnici. Není pravdou, že jeho cyklistická helma byla rozlámaná, zasekla se mu o krk a měl nalomenou štítnou chrupavku, helma se vysvlékla a žalobce letěl bez ní a náraz do hlavy utrpěl bez helmy. V nemocnici v [adresa] byl v covidovém období, takže se pacientů snažili zbavovat a posílat je do domácího léčení. Žalobce chtěli také propustit domů, ale podmínkou bylo, že se o něj bude někdo starat, mohli jen rodiče, z čehož žalobce nebyl šťastný, protože s nimi má celoživotně špatný vztah, jejich výchova způsobila jeho úzkostnou poruchu. Bylo to u nich špatné, za dobu pobytu u nich měl žalobce dva neurotické záchvaty, byl u nich asi jeden nebo dva měsíce a pak utekl, protože už to nešlo vydržet. Krátkodobá paměť už je teď lepší, žalobce absolvoval tréninky na její posílení, dlouhodobá se mu postupně vrací. V rámci dlouhodobé si nepamatoval zejména pocity, např. si nepamatoval, že umí anglicky, doma neměl pocit, že je na známém místě, neměl pocity, že se mu něco líbí nebo že něco umí, to se mu začalo vracet zhruba půl roku zpátky, vrátily si mu i některé vzpomínky, které předtím neměl. Pokud jde o práci, relativně krátce po nehodě nastoupil do Výzkumného ústavu Masarykovy univerzity v Brně, pracoval tam i před nehodou a měl za to, že když se vrátí na známé místo, bude to v pořádku. Tam vydržel zhruba 2-3 týdny, tehdy ještě nechápal, proč tam nevydržel a podstoupil psychiatrická a psychologická vyšetření ve Fakultní nemocnici v Brně, kde mu diagnostikovali Aspergerův syndrom. Poté nastoupil jako lodník do Punkevních jeskyní, tam byl zhruba do léta loňského roku. Skončil, protože už skončila sezóna a rozhodl se, že by se rád vrátil do svého původního oboru, je datový analytik. Momentálně je na Úřadu práce a čeká na výsledky psychologických vyšetření, Aspergerův syndrom mu diagnostikovali před dvěma lety s tím, že příznaky měl už od mládí, žalobce se domnívá, že to může být i v souvislosti s nehodou, která to spustila, takže je možné, že se z toho nějak vyléčí, čekají ho další testy.

9. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil: Je synem žalobce, po nehodě měl otec následky, co se týče paměti, nepamatoval si, že něco říkal před týdnem, ačkoliv o tom mluvil půl hodiny, nepamatoval si věci, co byly rok nebo dva před nehodou. Někoho potkali, ale za hodinu si to nepamatoval, musel si psát datum, kdy se mají se svědkem sejít, protože jinak by si to také nepamatoval. Po nehodě po propuštění z nemocnice se vídali zhruba jednou týdně. Nyní má problémy méně. Různé indicie mu pomáhají vzpomenout si na to, co se stalo před dávnější dobou, a ne těsně před nehodou. Na nějaké věci z minulosti si vzpomněl, když pracoval v Punkevních jeskyních. Po propuštění z nemocnice byl otec u rodičů, vztah s rodiči neměl nikdy moc dobrý. Po nehodě se to zhoršilo, s matkou úplně přestal mluvit a s otcem postupně taky. Před nehodou se neviděli půl roku kvůli covidu, naposledy se viděli na patnácté narozeniny svědka, takže prvního února.

10. Z propouštěcí zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalobce byl do této nemocnice přeložen z VN Brno, při překladu neschopen říci, co se stalo, neví, kde je, kolik mu je let, uvádí, že má tři děti. Diagnostikován organický psychosyndrom. Z lékařské zprávy [právnická osoba] ze dne 6. 11. 2020 plyne, že žalobce absolvoval kontrolu po hospitalizaci, zjištěny mj. výpadky paměti z doby nehody, menší výpadky i v nové paměti, ale je to výrazně lepší. Z lékařské zprávy [Anonymizováno]-[právnická osoba]. ze dne 24. 11. 2020 plyne, že žalobci byla diagnostikována lehká porucha poznávání po polytraumatu ze dne 21. 7. 2020, stěžuje si na problémy s pamětí, objektivně obraz lehké poruchy poznávání, přetrvávají mnestické díry i v oblasti staropaměti, má potíže s učením se novým věcem, slabší koncentrace pozornosti. Z lékařské zprávy [právnická osoba] ze dne 18. 12. 2020 mj. plyne, že žalobce je osobnost se disponovaná schizotypně, jedná se o člověka zabývajícího se detailním analyzováním včetně vztahování k vlastní osobě, s iluzorními zážitky, po traumatu v rámci adaptace vykazuje hraničně posttraumatické symptomy, jeho subjektivně vnímaná zátěž bude mít podobu subjektivně depresivní nálady, vyšší stížnosti na tělo, kdy bude vyhodnocovat o něco hůře, než jak to reálně bude. V rámci vyšetření dne 12. 3. 2021 žalobce uvedl, že se nyní cítí výborně, bolesti hlavy minimálně, záchvaty ani záškuby na končetinách nepozoruje, bez závratí a poruch vědomí, přeje si ukončit pracovní neschopnost a pracovat na částečný úvazek. Z lékařské zprávy [právnická osoba] ze dne 8. 4. 2022 soud zjistil, že žalobce absolvoval kontrolu na tamním neurologickém oddělení, byl mu nově diagnostikován Aspergerův syndrom. Žalobce při kontrole uvedl, že v nové práci dlouho nevydržel, nezvládal sociální interakci, musel dát výpověď.

11. Dne 13. 12. 2021 absolvoval vyšetření na oddělení klinické psychologie FN Brno. Z psychologického nálezu se podává, že žalobci byla v roce 1997 diagnostikována úzkostná porucha osobnosti s anankastickými rysy, jedná se o osobnost s výraznějšími anxiozními rysy, zvýšenou uzavřeností nejistý v interpersonálních kontaktech, očekává nezdar a snaží s takovým situacím vyhnout. K pracovní anamnéze uvedeno, že od [tituly před jménem] pracuje v oboru, od té doby celkem [hodnota] zaměstnání, často odcházel kvůli tomu, že se v kolektivu necítil příjemně, něco jej iritovalo. Nejdéle pracoval 8 let, vadilo mu, že to tam bylo až moc rodinné a provázané, naposledy pracoval jako datový analytik v [Anonymizováno], v práci skončil po 14 dnech kvůli potížím v interpersonálních vztazích a požadavkům zaměstnavatele, které byly v rozporu s jeho pravidly, vadilo mu, že nebyl v kanceláři sám, ale se dvěma kolegy, iritovaly jej hlasité telefonáty. Do roku 2001 žil s rodiči, pak se oženil, po rozvodu 2008 se vrátil k rodičům, nyní žije sám, vyhovuje mu to, o sociální kontakt příliš nestojí, dříve se do něj musel nutit, nyní jej nevyhledává. K původní diagnóze z roku 1997 nyní zjištěn Aspergerův syndrom, konstatována rigidita, stereotypní rituály a vzorce chování, autistické stereotypie, nereaguje na emoční podněty, omezená interpersonální citlivost, interakci s lidmi nerozumí, myšlení nese známky autistické logiky, vysoce nadprůměrný intelekt s nevyrovnaným intelektovým profilem (nižší intelekt v souvislosti se sociálními a praktickými situacemi). Po nehodě pravděpodobně došlo k vícedoménovému oslabeni kognitivních funkcí, které nerovnoměrný intelekt ještě víc akcentuje a ztěžuje pacientovi adaptaci vůči zátěži.

12. Za rok 2017 vykázal žalobce dílčí základ daně 709 019 Kč, za rok 2018 základ 823 600 Kč, za rok 2019 základ 795 200 Kč, za rok 2021 základ 139 100 Kč (zjištěno z opisu vybraných údajů z DPFO za uvedené roky). Za období 1. 1. – 31. 8. 2019 měl žalobce příjmy ze závislé činnosti u Pivovary Lobkowitz ve výši 465 117 Kč (zjištěno z potvrzení o zdanitelných příjmech). Za období 1. 9. – 31. 12. 2019 měl žalobce příjmy ze závislé činnosti u Pivovary Lobkowitz ve výši 139 200 Kč (zjištěno z potvrzení o zdanitelných příjmech), od ledna do srpna 2019 činila jeho celková čistá mzda 345 305 Kč, od září do prosince 2019 činila čistá mzda 104 133 Kč (zjištěno ze mzdového listu). Za období 1. 1. – 31. 3. 2020 měl příjmy ze závislé činnosti ve výši 104 000 Kč u Pivovarů Lobkowitz (zjištěno z potvrzení o zdanitelných příjmech), u tohoto zaměstnavatele pracoval do konce března 2020 za celkovou čistou mzdu za leden až březen 2020 ve výši 77 875 Kč (zjištěno ze mzdového výměru) Žalobce byl od 1. 4. 2020 do 23. 11. 2020 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání (zjištěno z osobního listu důchodového pojištění ČSSZ), resp. do 19. 9. 2021, od května do září 2020 pobíral podporu v nezaměstnanosti ve výši 11 718 Kč měsíčně (zjištěno z potvrzení Úřadu práce ČR ze dne 5. 2. 2024), v evidenci uchazečů o zaměstnání je veden nyní od 1. 9. 2023, podpora v nezaměstnanosti mu nenáleží (zjištěno z potvrzení Úřadu práce ČR ze dne 5. 2. 2024).

13. Žalobci nebyly v souvislosti s nehodou vypláceny dávky nemocenského pojištění (zjištěno ze sdělení OSSZ [adresa] ze dne 29. 5. 2023). Žalobci byl od 24. 11. 2020 přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 11 705 Kč měsíčně (zjištěno z rozhodnutí ČSSZ ze dne 4. 3. 2021), invalidní důchod byl od 1. 1. 2022 zvýšen na částku 12 462 Kč (zjištěno z oznámení ČSSZ ze dne 4. 1. 2022), od červnové splátky 2022 byl zvýšen na 13 165 Kč (zjištěno z oznámení ČSSZ ze dne 11. 3. 2022), od zářijové splátky 2022 byl zvýšen na 13 647 Kč (zjištěno z oznámení ČSSZ ze dne 29. 8. 2022), od 1. 1. 2023 byl zvýšen na 14 285 Kč (zjištěno z oznámení ČSSZ ze dne 31. 12. 2022).

14. Žalobce nastoupil dne 14. 11. 2022 jako pracovník [Anonymizováno], [Anonymizováno] poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2023 (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne 14. 11. 2022), za sjednanou mzdu 24 570 Kč (zjištěno ze mzdového výměru ze dne 14. 11. 2022), která byla s účinností ke dni 1. 1. 2023 zvýšena na 27 570 Kč (zjištěno ze mzdového výměru ze dne 30. 12. 2022). Žalobce obdržel dne 12. 10. 2021 platbu od Masarykovy univerzity ve výši 9 177 Kč a dne 12. 11. 2021 ve výši 6 432 Kč (zjištěno z výpisu z účtu).

15. Žalobce byl přihlášen na cyklistický závod [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], za což vynaložil startovné 250 Kč (zjištěno z e-mailu ze dne 13. 7. 2020 a výpisu z účtu žalobce prokazujícího provedenou platbu), tohoto závodu se žalobce zúčastnil v roce 2019, kdy se umístil na 12. místě z celkových 44 přihlášených (zjištěno z výsledkové listiny [Anonymizováno]).

16. Soud neučinil žádná významná skutková zjištění z rozsudku, kterým bylo žalobci stanoveno výživné na jeho syna a z životopisu, jehož autorem je patrně sám žalobce. Dále soud neprovedl důkaz ohledáním cyklistické helmy žalobce. Žalobce jej navrhoval k prokázání tvrzení o závažnosti poranění jeho hlavy, což je nárokem na bolestné, které bylo mezi účastníky vypořádáno, nadto hodnocení bolestného je otázkou odbornou, kterou soud není s to posoudit, a už vůbec ne ohledáním cyklistické helmy poškozeného.

17. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Po uzavření a schválení částečného smíru ohledně bolestného zůstaly předmětem řízení nárok na další nemajetkovou újmu, náhradu za ztrátu na výdělku a rentu formou odbytného.

18. K další nemajetkové újmě: Podle § 2958 o.z., při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

19. Ust. § 2958 o.z. zakotvuje tři samostatné nároky (bolestné, náhradu na ZSU a tzv. další nemajetkovou újmu). Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou. Výkladem § 2958 o.z. nelze dovodit, že má být pojem bolest chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Nárokem na odškodnění bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Běžné obtíže spojené s ublížením na zdraví určitého typu jsou zahrnuty již v ohodnocení bolesti v širším smyslu (usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 25 Cdo 2245/2017.)

20. Vedlejší účinky léků, strach z léčebných zákroků, obavy z dalšího vývoje zdravotního stavu, nesamostatnost či závislost na péči třetích osob, sdílení nemocničního pokoje s dalšími pacienty, odloučení od rodiny a přátel a obdobné nepříjemné a omezující okolnosti jsou pravidelně spojené s léčením, případně s hospitalizací ve zdravotnickém zařízení pro každého pacienta. Rovněž nelze oddělit vnímání fyzické bolesti poškozeným od negativního vnímání diskomfortu spojeného s léčením. Míru takových obtíží je třeba zohlednit při stanovení výše bolestného. Jinými slovy, skutečnost, že je poškozený hospitalizován, zpravidla je nucen sdílet nemocniční pokoj s jinými pacienty a nemá tak zajištěno takové soukromí, na jaké je zvyklý, je vytržen ze svého obvyklého prostředí a odloučen od rodiny, která jej pouze navštěvuje, poškozený bere léky, podstupuje lékařské zákroky a vyšetření, má bolesti a obavy o svůj stav, jsou běžnou součástí léčení a jako takové jsou zahrnuty v bolestném, a další nemajetkovou újmu představují pouze v případě, že se tyto okolnosti v konkrétním případě vymykají, např. nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, jako je mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze za účelem tvorby a přenosu laloků při rekonstrukční chirurgii, nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity, potrat těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem, nikoli škodnou událostí samotnou. Nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie další nemajetkové újmy by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění a tím k nesystémovému stírání rozdílů mezi jednotlivými druhy nemajetkových újem na zdraví. K těmto závěrům dospěla judikatura Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp.zn. 25 Cdo 2245/2017, které bylo podrobeno kritice v nálezu Ústavního soudu ČR, sp.zn. II. ÚS 1564/20. V něm ÚS uvedl, že „proti důrazu Nejvyššího soudu na mimořádnost a kvalifikovanou intenzitu v případě dalších nemajetkových újem lze namítnout, že kritéria mimořádnosti a zvláštní intenzity újmy nevyplývají ani z textu zákonného ustanovení, ani z jeho systematiky - u ostatních dvou újem, bolesti a ztížení společenského uplatnění, obdobná kritéria vyžadována nejsou (…). [právnická osoba] s principem plné náhrady újmy je třeba v rámci kategorie tzv. dalších nemajetkových újem odškodnit vše, co nebylo možné zahrnout pod náhradu bolestného či ztížení společenského uplatnění, jako například duševní útrapy způsobené psychickou újmou, které současný přístup obecných soudů (založený metodikou Nejvyššího soudu a rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 ze dne 11. 1. 2017) náležitě nezohledňuje.“ 21. Je tedy pravdou, že dle citovaného nálezu Ústavního soudu (na rozdíl od judikatury NS) není třeba, aby další nemajetková újma byla mimořádná či zvlášť intenzivní. Soud má však přesto za to, že není na místě tento institut extenzivně rozšiřovat a zahrnovat do něj okolnosti, které jsou při poškození zdraví skutečně běžné, tedy např. uvedený diskomfort při hospitalizaci či obavy z dalšího léčení a budoucnosti; tyto okolnosti se dle soudu vyskytují v zásadě vždy u každého poškozeného, a jejich kvalifikace jako další nemajetkové újmy by vedla k závěru, že ta náleží každému poškozenému v podstatě automaticky. Žalobce odůvodnil nárok na nemajetkovou újmu úzkostmi při pobytu v nemocnici a při dalším léčení, ztrátou paměti, krátkodobým oněměním, skutečností, se o něj po propuštění museli starat rodiče, s nimiž má špatný vztah, konflikty se sousedem po návratu z nemocnice a nemožností zúčastnit se cyklistického závodu. Ze shora uvedené judikatury vyplývá, že další nemajetkovou újmou jsou ty okolnosti, které nelze podřadit pod bolestné či ztížení společenského uplatnění. Pokud jde o ztrátu paměti, tu v rámci svého výslechu popsal žalobce i jeho syn a plyne rovněž z lékařských zpráv. Žalobce však neprokázal, že by se nejednalo o běžný projev jeho zranění, která již byla kompenzována v rámci bolestného. Žalobce k prokázání tvrzení, že se o běžný projev jím utrpěných zranění nejedná, odkazoval na odborné vyjádření s tím, že jej předloží, avšak neučil tak, dále jej k důkazu nenavrhoval a navrhl, aby soud vycházel z dosud předložených důkazů. Soud si je vědom judikatury, dle které k posouzení existence a rozsahu další nemajetkové újmy není zpravidla zapotřebí (na rozdíl od posouzení bolesti) znalecký posudek ani odborné vyjádření z oboru zdravotnictví (rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 25 Cdo 2635/2018), v posuzované věci má však za to, že není jiný způsob, jak určit, zda žalobcovy obtíže jsou běžným projevem jeho zranění či nikoli, neboť soud toto není s to posoudit.

22. S ohledem na skutečnost, že problémy s pamětí dle vyjádření samotného žalobce nadále přetrvávají (byť v menší míře), je dále otázkou, zda by taková okolnost (pokud není zahrnuta v bolestném) neměla být odškodňována spíše v rámci ztížení společenského uplatnění. K tomu je možno přistoupit teprve poté, co se stav žalobce v tomto směru ustálí, žalobce však sám uváděl, že průběžně dochází ke zlepšení paměti, stejně jako příznaků Aspergerova syndromu. Pokud jde obecně o žalobcovy úzkosti, ať už z pobytu v nemocnici, léčby či následné péče rodičů, má soud pochybnosti o tom, nakolik bylo toto zvýšené prožívání žalobce skutečně v souvislosti s nehodou, když je z dokumentace zřejmé, že těmito psychickými projevy trpí žalobce dlouhodobě, od roku 1997 má diagnostikovánu úzkostnou poruchu osobnosti, v roce 2021 mu byl diagnostikován Aspergerův syndrom s tím, že autistické příznaky projevuje dlouhodobě. Žalobce dále tvrdil, že prožíval hospitalizaci hůře, neboť se odehrála v době covidu, a žalobce nemohl nikdo navštěvovat. Toto však během svého výslechu nijak neuváděl, naopak pouze zmínil, že se nemocnice pacientů z důvodu covidu zbavovala a propouštěla je do domácího ošetření. Rovněž v rámci vyšetření 13. 12. 2021 na oddělení klinické psychologie FN [adresa] uváděl, že sociální kontakty nevyhledává, je mu lépe bez nich; je tedy otázkou, nakolik skutečnost, že žalobce neměl v nemocnici návštěvy, jej skutečně traumatizovala. Pokud jde o náročnost léčby a špatné chování zdravotnického personálu, který měl zneužívat amnézii žalobce, není vyloučeno, že při náročných léčebných procedurách může dojít k vybočení (excesu) a tím i k zásahu do osobnostních práv pacienta, jestliže je v důsledku počínání zdravotnického personálu či jiných osob pacient vystaven zátěži vymykající se obvyklým omezením a nepohodlí. Pak by ovšem šlo o újmu, kterou nevyvolalo samo o sobě ublížení na zdraví, za něž odpovídá prvotní škůdce, nýbrž o újmu, za niž odpovídají jiné osoby (25 Cdo 2245/2017). Rovněž konflikty se sousedem, který měl v obci, kde žalobce bydlí, rozhlásit, že žalobce zemřel, a který měl na jeho pozemek navézt štěrk, soud nepovažuje za další nemajetkovou újmu mající přímou souvislost s nehodou, kterou by bylo možno přičítat k tíži škůdce, resp. pojišťovny; je na místě, pokud soused způsobil žalobci psychické útrapy či majetkovou škodu, obrátit se s těmito nároky přímo na něj.

23. Soud nechce zlehčovat útrapy žalobce, kterými procházel a prochází do určité míry i nyní, neshledal však, že by tyto vybočily z obvyklého způsobu léčby (ztráta paměti, diskomfort při hospitalizaci), u některých okolností tvrzených žalobcem pak soud nemá za prokázanou jejich příčinnou souvislost s nehodou (chování zdravotnického personálu, konflikt se sousedem), žalobce ani po poučení soudem, kterého se mu dostalo na prvním jednání, neprokázal, že by mu další nemajetková újma vznikla (uvedené platí např. i u startovného na cyklistický závod, jehož zaplacení má sice soud za prokázané, není však rovněž prokázána existence nemajetkové újmy s tím související). Soud proto částku odpovídající tomuto nároku zamítl.

24. K náhradě za ztrátu na výdělku: Podle § 2963 odst. 1 o.z. po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto potřebám.

25. Podle § 2968 o.z. je-li pro to důležitý důvod a žádá-li o to poškozený, přizná soud poškozenému namísto peněžitého důchodu odbytné.

26. V řízení bylo prokázáno, a žalobce ani nesporoval, že od 1. 4. 2020, tedy více než tři měsíce před nehodou, nepracoval a byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Žalobce navrhoval, aby soud při určení průměrného výdělku před nehodou vycházel z jeho příjmů za rok 2019, po který pracoval, a to dle § 271m odst. 1 zákoníku práce (z.p.), který stanoví, že při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější. Soud má však vzhledem k systematice zákoníku práce za to, že toto ustanovení je speciální a vztahuje se výhradně na odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání; srov. jeho zařazení do hlavy „Povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody“, dílu „[právnická osoba] a nemoci z povolání“ a oddílu „Společná a zvláštní ustanovení o pracovních úrazech a nemocech z povolání“. Zákoník práce současně obsahuje obecná ustanovení stanovující pravidla pro výpočet průměrného výdělku, a to v hlavě „Průměrný výdělek“. Vzhledem k tomu, že poškození zdraví žalobce nebylo pracovním úrazem, není důvod aplikovat uvedenou speciální úpravu a je třeba postupovat dle úpravy obecné, tedy dle úpravy náhrady za ztrátu na výdělku obsažené v občanském zákoníku a pro určení průměrného výdělku pak vycházet z obecné úpravy obsažené v posledně citovaných částech zákoníku práce. Podle § 353 odst. 1 z.p. průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle § 354 odst. 1 z.p. není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Soud si není vědom existence právní úpravy, která by řešila výpočet ušlého výdělku poškozeného, který v rozhodném období žádných výdělků nedosahoval, jako je tomu v posuzovaném případě. Judikatura pouze ukládá zohlednit, pokud poškozený sice žádného výdělku v době poškození zdraví nedosahoval, avšak proto, že měl teprve do určitého zaměstnání nastoupit. Takovou ztrátu na výdělku lze odškodnit v případě, že poškozený měl prokazatelně uzavřít pracovní či jiný obdobný poměr a jen v důsledku úrazu se tak nestalo, takže ztratil příjem, který by po uzavření smlouvy o pracovní činnosti dosahoval (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 1988, sp. zn. [právnická osoba] 47/88, publikovaný pod č. 10/1991 Sbírky). Výjimečně tedy nárok vzniká, jestliže v době úrazu ještě nebyla uzavřena pracovní či jiná smlouva s dohodnutým datem nástupu do práce, avšak poškozený skutečně měl u určitého zaměstnavatele sjednán výkon konkrétní pracovní činnosti, lze-li zároveň podle okolností důvodně předpokládat, že nebýt poškození zdraví, postižený by sjednanou práci u nového zaměstnavatele vykonával, neboť pouze v důsledku poškození zdraví nemohl nový pracovní poměr uzavřít a nastoupit do sjednaného zaměstnání, takže ztratil výdělek, kterého by jinak - nebýt úrazu - dosahoval. K závěru, že ke ztrátě takového výdělku došlo, nestačí ovšem pouhá možnost určité výdělečné činnosti v budoucnu či nezávazný příslib zaměstnavatele, nýbrž je třeba zjištění, že k realizaci výdělečné činnosti, jež byla sjednána, nemohlo dojít právě z důvodu následků úrazu, a že nebýt úrazu poškozený by takovou činnost skutečně vykonával (rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 1783/2003, či rozsudek 25 Cdo 1952/2011). Nic takového žalobce netvrdil ani neprokazoval, když pouze poukázal na svou pracovní historii s tím, že před nehodou po většinu života pracoval, byl schopen zaměstnání si dlouhodobě udržet a lze předpokládat, že by do nějakého nastoupil i po nehodě. Soud má tak za to, že v úvahu připadají v zásadě tyto možnosti vedoucí k totožnému výsledku: a. Žalobce v rozhodném období nedosahoval žádných výdělků, není tedy veličina, od které by bylo možno odečítat výdělek dosahovaný po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu, žádný nárok tedy nevzniká. b. Žalobce sice v rozhodném období nedosahoval žádných výdělků, pokud by však pracoval, pak by s jistotou dosahoval alespoň minimální mzdy. Nabízí se tedy za průměrný výdělek před nehodou považovat minimální mzdu. Od ní je třeba odečíst výdělky žalobce po nehodě a pobíraný invalidní důchod s tím, že žalobce má přiznaný invalidní důchod druhého stupně. Zaměstnanec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (§ 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění). Jestliže pracovní schopnost zaměstnance poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, v případě poklesu jeho pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, se jedná o invaliditu druhého stupně. Zaměstnanec, kterému byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, není povinen vykonávat výdělečnou činnost, a to ani v případě, že by jeho pracovní schopnost zcela nezanikla (došlo by k jejímu poklesu nejméně o 70 %, ale o méně než 100 %). Vzhledem k míře poklesu pracovní schopnosti se u takového zaměstnance nepředpokládá výkon soustavného zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti; zdrojem jeho příjmů již nemá být výdělek, nýbrž invalidní důchod, který mu byl přiznán. Nevykonává-li však zaměstnanec, kterému byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, po pracovním úrazu pracovní činnost, a nemá-li proto žádný výdělek, uplatní se jako složky, které vymezují rozsah náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity), jen průměrný výdělek před vznikem škody na jedné straně a invalidní důchod pobíraný z téhož důvodu na straně druhé, a nepřihlíží se ani k (fiktivnímu) výdělku ve výši minimální mzdy, který je třeba zohlednit jen v případě zaměstnanců, kterým byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně a u kterých se vzhledem k nižší míře poklesu pracovní schopnosti (oproti zaměstnancům, kterým byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně) předpokládá, že budou i nadále vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost odpovídající jejich omezenému pracovnímu potenciálu a že zdrojem jejich příjmů bude kromě přiznaného invalidního důchodu též dosahovaný výdělek (rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 21 Cdo 2341/2019). Jinými slovy, u poškozeného pobírajícího invalidní důchod druhého stupně se předpokládá, že se odpovídajícím způsobem zapojí do pracovního procesu, a je tak třeba od průměrného výdělku před nehodou odečíst jak invalidní důchod, tak částku odpovídající minimální mzdě. Uvedeným postupem v případě žalobce dojdeme ke stejnému výsledku, jako v bodu a., neboť od minimální mzdy (hypotetický výdělek před nehodou) odčítáme invalidní důchod a znovu minimální mzdu (hypotetický výdělek po nehodě).

27. Je tedy zřejmé, že v obou variantách, které soud zvažoval, je výsledkem závěr, že ke ztrátě na výdělku u žalobce nedošlo. Proto soud i tento nárok zamítl, a to jak co do náhrady za ztrátu na výdělku do 30. 6. 2023, tak co do renty do budoucna formou odbytného.

28. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že úspěšná žalovaná se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala.

29. O nákladech řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. a povinnost k jejich náhradě uložil neúspěšnému žalobci. Náklady státu jsou tvořeny svědečným ve výši 344 Kč přiznaným svědkovi [jméno FO] usnesením ze dne 4. 3. 2024, č.j. 30 C 344/2023-118. Náklady je třeba uhradit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol].