30 C 388/2024 - 49

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 112 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 112 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 112 500 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, se z a m í t á.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce v žalobě, jež byla doručena osobně žalobcem do podatelny zdejšího soudu dne 20.12.2024, tvrdí, že u žalované uplatnil dne 22. 12. 2023 žádost o náhradu škody podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOŠ“). V žádosti žalobce požadoval náhradu škody spočívající v ušlém rozdílu osobního příplatku od 01. 01. 2021 do 31. 12. 2021 v celkové výši 204.000,-Kč. Zamítavé vyrozumění o výsledku projednání žádosti bylo žalobci sděleno Sdělením ze dne 14. 02. 2024. Žalobce tvrdí, že byl příslušníkem CSČR služebně zařazeným na CÚ pro hl. m. Prahu (dále jen „CÚ“) a jeho služební poměr zanikl ke dni 31. 07. 2022.

2. Žalobce tvrzenou škodu nárokuje na základě služebního zákona a antidiskriminačního zákona. Žalobce tvrdí, že nadřízení služební funkcionáři se vůči němu měli dopustit diskriminace z důvodu věku a pohlaví a z důvodu nečinnosti při vyhotovení každoročního pravidelného hodnocení.

3. Diskriminace z důvodu pohlaví měla být způsobena tím, že paní [jméno FO] a paní [jméno FO] absolvovaly příslušný kurz dříve než žalobce (paní [jméno FO] o tři týdny dříve). Dříve tento kurz absolvovali i tři muži – pánové [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] , diskriminace z důvodu věku byla způsobena tím, že uvedení příslušníci jsou věkově i služebně mladší než žalobce.

4. Nesprávného úředního postupu se žalovaná měla dopustit tak, že v průběhu roku 2020, nejpozději do 7. ledna 2021 měla žalobce řádně vyškolit , tak, že mu neumožnila účast na workshopu „testy subjektů“.

5. Tvrzená škoda má spočívat v tom, že žalobci nebyl navýšen osobní příplatek, přestože se zúčastnil školení na programy [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a také protože se nemohl zúčastnit workshopu „testy subjektů“. Žádá proto o nahrazení škody 22.500 Kč měsíčně za období od 1. 8. 2021 do 31. 12. 2021, tedy celkem 112 500 Kč s příslušenstvím .

6. Žalovaná žádá zamítnutí žaloby. Žalobce byl skutečně příslušníkem CSČR služebně zařazeným na CÚ pro hl. m. Prahu (dále jen „CÚ“) a jeho služební poměr zanikl ke dni 31. 07. 2022. Tato skutečnost je mezi stranami nesporná. Žalobce pouze obecně uvádí, tvrzenou škodu nárokuje na základě služebního zákona a antidiskriminačního zákona.

7. Tvrzená škoda má spočívat v tom, že žalobci nebyl navýšen osobní příplatek, přestože se zúčastnil školení na programy [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] a také protože se nemohl zúčastnit workshopu „testy subjektů“. Žádá proto o nahrazení škody 22.500 Kč měsíčně za období od 1. 08. 2021 do 31. 12. 2021, tedy celkem 112 500 Kč s příslušenstvím.

8. Poskytování osobního příplatku je upraveno § 122 zákona č. 361/2003 Sb. tak, že jde o nenárokovou složkou služebního příjmu, kterou lze ocenit výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu. O poskytnutí osobního příplatku rozhoduje služební funkcionář a jedná se o rozhodnutí ve věcech služebního poměru podle § 170 a násl. zákona č. 361/2003 Sb. Z výše uvedeného plyne, že u žalované náhrady škody je určujícím, že se jedná o tvrzené vady v postupu služebních funkcionářů ve věcech služebního poměru, proto je věc potřebné řešit v režimu ZOŠ.

9. Tvrzený nesprávný úřední postup měl probíhat od 01. 08. 2021 do 31. 01. 2021 tak, že skutek se opakoval měsíčně vždy s ukončeným dějem –za příslušný měsíc nebyl vyplacen osobní příplatek v požadované výši. Jedná se tedy o samostatné opakující se nároky.

10. Nárok byl u žalované uplatněn dne 22. 12. 2023, sdělení o výsledku projednání bylo žalobci dle jeho tvrzení doručeno 15. 02. 2024. Tzn., že promlčecí lhůta se stavila o 55 dnů.

11. Žaloba byla doručena soudu dne 20.12.2024. Tzn., že veškeré nároky za období od 01. 08. 2021 do 31. 12. 2021 jsou již promlčeny.

12. Diskriminace z důvodu pohlaví měla být způsobena tím, že paní [jméno FO] a paní [jméno FO] absolvovaly příslušný kurz dříve než žalobce (paní [jméno FO] o tři týdny dříve). Toto tvrzení je však zcela nelogické a vyvrácené mimo jiné i tím, že žalobce sám uvádí, že dříve tento kurz absolvovali i tři muži – pánové [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. To však má pro změnu zakládat diskriminaci z důvodu věku, neboť uvedení příslušníci jsou věkově i služebně mladší než žalobce.

13. K tomu je nutno uvést, že výběr příslušníků do kurzů prováděl vedoucí oddělení 02 Analýzy a informační podpory (dále jen „VO 02“) a nebylo zjištěno, že by žalobce byl nějak znevýhodněn. Pokud byli do kurzů zařazení mladší kolegové, jednalo se o aktuální potřebu oddělení v souvislosti se změnou legislativy související s prověřováním firem pro ostatní oddělení, především pro povolovací referát právního oddělení nebo pro daňový odbor. Tito příslušníci nastupovali na oddělení na provádění analýzy právě pro povolovací řízení a specializační kurzy byly určeny přímo pro jejich činnost. Naopak žalobce prováděl jiné činnosti týkající se analýzy a hlášení. Žalobce se měl sice dle pravidelného hodnocení z roku 2020 za úkol zaměřit se na základní znalosti programů [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno], avšak především s pomocí kolegů na pracovišti a samostudiem a teprve v budoucnu absolvováním příslušných kurzů. Rovněž je nutno zdůraznit, že to bylo v době pandemie COVID, kdy kurzy byly často měněny nebo rušeny. Po obnově kurzů v září a říjnu 2021 je žalobce absolvoval.

14. Ředitel CÚ v letech 2020 a 2021 neobdržel od žalobce žádný podnět nebo stížnost související s tím, že by byl žalobce diskriminován pro svůj věk nebo pohlaví v souvislosti s nezařazením do odborného kurzu.

15. Co se týče workshopu „testy subjektů“, na ten žalobce skutečně nebyl vyslán, protože VO 02 neshledal tento workshop jako účelný pro činnosti vykonávané žalobcem. O potřebnosti a účelnosti vykonání příslušných školení rozhodoval VO 02 s ohledem na nutnost či aspoň částečnou využitelnost příslušného školení pro příslušníky. Žalobce nijak nedoložil, že by daný workshop měl být pro jeho práci účelný. Žalobce pouze tvrdí, že se workshopu chtěl zúčastnit, ale nebylo mu vyhověno. Nutno zdůraznit, že nadřízení se žalobci naopak snažili vyjít maximálně vstříc, když jej vyslali na kompletní školení k programům [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno], přestože pro žalobce na jeho služebním místě byly postačující pouze základní funkcionality těchto programů, které se měl naučit především samostudiem či vysvětlením od kolegů, jak mu bylo v Průběžném hodnocení uloženo. Dále žalobce podsouvá tvrzení, že důvodem nezařazení do workshopu „testy subjektů“ měla být skutečnost, že podal k Městskému soudu v Praze žalobu na ochranu před nečinností, které se měli dopustit ředitel CÚ a ředitel GŘC tím, že žalobce nebyl převeden na jím požadované služební místo v [adresa]. Toto tvrzení je zjevně zcela nepravdivé, protože i po dobu soudního řízení správního bylo žalobci umožněno vzdělávání a nadřízení stále hodnotili jeho práci velmi dobře. Je nutno zdůraznit, že předmětná žaloba na nečinnost byla zamítnuta a ředitelé se žádné nečinnosti vůči žalobci nedopustili. Navíc, tato správní žaloba nebyla zdaleka jediná, kterou žalobce na svého zaměstnavatele podal. Podstatné je, že všechny byly zamítnuty. Zamítnuta byla rovněž jeho dřívější civilní žaloba, kterou se u zdejšího soudu domáhal náhrady škody za tvrzenou diskriminaci v souvislosti s nepřevedením na požadované služební místo (rozsudek Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka], kterým byl potvrzen rozsudek obv. soudu [spisová značka]).

16. Co se týče hodnocení výkonu služby, tak všechna vždy byla pro žalobce příznivá, protože VO 02 konstatoval, že má žalobce velmi dobré výsledky služby, což jednoznačně vyvrací diskriminační zacházení s žalobcem. Co se týče Služebního hodnocení celníka, to vyhotoveno v r. 2019. V r. 2022 si žalobce požádal o vyhotovení Služebního posudku, čemuž nadřízení bez problémů vyhověli. Rovněž hodnocení žalobce je velmi příznivé a vylučuje jakoukoliv diskriminaci.

17. Samotná skutečnost, že žalobce rozšířil své profesní vědomosti bez dalšího nezakládá zvýšení osobního ohodnocení. Je důležité si uvědomit, že nutnost soustavného profesního rozvoje se vztahuje na všechny příslušníky a je odůvodněna legislativními změnami i vývojem techniky a softwaru, které [Anonymizováno] používá. Jedná se tedy primárně o to, aby dalším rozvojem profesních dovedností bylo zabráněno postupné degradaci odborných znalostí příslušníků[Anonymizováno]

18. Soud zjistil z Osvědčení [právnická osoba] č. [hodnota] a Osvědčení [právnická osoba] č. [hodnota] , že žalobce absolvoval ve dnech 20. až 24-9.2021 a splnil závěrečnou zkoušku specializační profesní přípravu Použití analytických nástrojů ANB a ve dnech 18.10.- 22.10.2021 Použití analytických nástrojů TT.

19. Dále soud zjistil z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 08. 11. 2017, rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. [spisová značka] ze dne 30. 08. 2018 , rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 08. 11. 2017, rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. [spisová značka] ze dne 30. 08. 2018, rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 11. 06. 2019, rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. [spisová značka] ze dne 28. 05. 2021, rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 14. 01. 2022, rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 10 [spisová značka] ze dne 03. 10. 2024, rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. [spisová značka] ze dne 18. 03. 2025 vč. usnesení Ústavního soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 28.5.2025, že rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 08. 11. 2017, kterým byla zamítnuta žalobcova žádosti o přiznání nároku na opětující se plnění spočívající v nevyplacené části základního tarifu náležejícího pro služební hodnost rada a nevyplaceného zvláštního příplatku, a to včetně úroků z prodlení ode dne 01. 04. 2013, tedy od plánovaného obsazení volného služebního místa ve služební hodnosti rada u [právnická osoba], neboť do výběrového řízení na toto služební místo nebyl vůbec připuštěn. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. [spisová značka] ze dne 30. 08. 2018 byla zamítnuta žalobcova kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 08. 11. 2017.

20. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 11. 06. 2019 byla z části zamítnuta a z části odmítnuta žalobcova žádost, kterou se domáhal ochrany proti nečinnosti, která dle jeho názoru spočívala v tom, že nebylo rozhodnuto o jeho nároku na přiznání služební hodnosti vrchní komisař, o přiznání peněžitého nároku ze služebního příjmu a o zařazení žalobce k oddělení 311 odboru 31 [právnická osoba]. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. [spisová značka] ze dne 28. 05. 2021 byla zamítnuta žalobcova kasační stížnost proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze.

21. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 14. 01. 2022 byla zamítnuta žalobcova žádost, kterou se domáhal ochrany proti nečinnosti ve věci vydání rozhodnutí o jeho žádosti o náhradu škody, kterou definoval jako rozdíl mezi služebním příjmem, který by obdržel na vedoucím služebním místě, o které se ucházel a na které nebyl ustanoven, a služebním příjmem na stávajícím služebním místě.

22. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 03. 10. 2024 byla zamítnuta žalobcova žádost, kterou rozporoval přiznanou výši odchodného a výsluhový příspěvek. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. [spisová značka] ze dne 18. 03. 2025 byla zamítnuta žalobcova kasační stížnost proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze. Ústavní stížnost žadatele byla odmítnuta.

23. Dále soud zjistil ze žádosti žalobce o odškodnění a dopisu žalované ze dne 20.12.2024, č.j. [číslo jednací] že žalobce dne 19.12.2024 uplatnil u žalované nárok na odškodnění a že dne 20.12. žalovaná jeho žádost jako nedůvodnou odmítla uspokojit.

24. Další dokazování bylo zamítnuto, neboť soud zjistil skutkový stav způsobilý k posouzení věci po právní stránce a další dokazování by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

25. Soud tak , s přihlédnutím k nesporným tvrzením účastníků, vzal za prokázané, že žalobce byl příslušníkem CSČR služebně zařazeným na CÚ pro hl. m. Prahu (dále jen „CÚ“) a jeho služební poměr zanikl ke dni 31. 07. 2022. Žalobce absolvoval ve dnech 20. až 24. 9.2021 a splnil závěrečnou zkoušku specializační profesní přípravu Použití analytických nástrojů ANB a ve dnech 18.10.- 22.10.2021 Použití analytických nástrojů TT, tudíž je neabsolvoval do 7.1.2021.

26. V žádném řízení týchž účastníků nebylo pravomocným rozsudkem shledáno, že by žalovaná, [Anonymizováno] se ve vztahu k žalobci dopustilo protiprávního jednání.

27. Žalobcův zažalovaný nárok v tomto řízení k jeho žádosti žalovaná dne 20.112.2024 jako nedůvodný odmítla.

28. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: zákon o služebním poměru upravuje řízení ve věcech služebního poměru tak, že ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů jednají a rozhodují jménem státu služební funkcionáři, jimiž jsou nadřízený ředitele bezpečnostního sboru, ředitel bezpečnostního sboru a osoby pověřené rozhodováním ve věcech služebního poměru. Práva a povinnosti účastníků řízení ve věcech služebního poměru a postup služebních funkcionářů v rámci tohoto řízení, včetně opravných prostředků, jsou upraveny v § 169 až § 196 tohoto zákona. Vedle těchto procesních ustanovení obsahuje zákon o služebním poměru též hmotněprávní ustanovení, v nichž je promítnuta mimo jiné zásada rovného zacházení a zákaz přímé i nepřímé diskriminace ve služebním poměru z důvodu pohlaví, sexuální orientace, jazyka, náboženského vyznání nebo víry, politického nebo jiného smýšlení, členství v odborových organizacích a jiných sdruženích, majetku, rodu, rasy, barvy pleti, národnosti, etnického nebo sociálního původu, věku, těhotenství a mateřství, manželského a rodinného stavu a povinností k rodině.

29. Všechny nároky vyplývající z porušení tohoto zákazu je třeba chápat jako nároky vyplývající ze služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru, pro něž v zásadě platí procesní režim podle části dvanácté zákona o služebním poměru.

30. Jediná výjimka z tohoto pravidla vymezena v § 77 odst. 9 zákona o služebním poměru, dle něhož „[d]ojde-li ve služebním poměru k porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení jiným jednáním než rozhodnutím služebního funkcionáře, má příslušník právo domáhat se u soudu, aby bylo upuštěno od tohoto porušování, aby byly odstraněny jeho následky a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění, toto právo má příslušník i v případě, že jeho služební poměr již skončil“. Výši náhrady určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k porušení práv a povinností došlo. V této souvislosti navrhovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2550/2018.

31. Zásada rovného zacházení upravená v zákoníku práce je pojmem širším než samotný pojem diskriminace zaměstnance. Zatímco zásada rovného zacházení ukládá zaměstnavateli povinnost nečinit mezi zaměstnanci nedůvodné rozdíly, k diskriminaci zaměstnance dochází pouze tehdy, je-li s ním rozdílně zacházeno z diskriminačních důvodů. Pro diskriminační jednání je navíc charakteristické, že míra zásahu do chráněných zájmů (důstojnosti) zaměstnance je zpravidla výrazně vyšší než u samotného porušení zásady rovného zacházení se zaměstnanci, což je ostatně zřejmé již ze samotného demonstrativního výčtu diskriminačních důvodů (znaků) v ustanovení § 16 odst. 2 zák. práce.

32. Podle § 77 odst. 1 zákona o služebním poměru „bezpečnostní sbor ani příslušník nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru zneužívat k újmě jiného účastníka služebního poměru nebo k ponižování jeho lidské důstojnosti“. 33. „Ve služebním poměru je zakázána přímá i nepřímá diskriminace z důvodů pohlaví, sexuální orientace, jazyka, náboženského vyznání nebo víry, politického nebo jiného smýšlení, členství v odborových organizacích a jiných sdruženích, majetku, rodu, rasy, barvy pleti, národnosti, etnického nebo sociálního původu, věku, těhotenství a mateřství, manželského a rodinného stavu, povinností k rodině. Obtěžování a sexuální obtěžování se považuje za formu diskriminace; za diskriminaci se považuje i jednání zahrnující podněcování, navádění anebo vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci.“ (odstavec 2). 34. „Dojde-li ve služebním poměru k porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení jiným jednáním než rozhodnutím služebního funkcionáře, má příslušník právo domáhat se u soudu, aby bylo upuštěno od tohoto porušování, aby byly odstraněny jeho následky a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění, toto právo má příslušník i v případě, že jeho služební poměr již skončil. Výši náhrady určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k porušení práv a povinností došlo.“ (odstavec 9). 35. „Bezpečnostní sbor nesmí postihovat příslušníka nebo jej znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků, které pro něj vyplývají ze služebního poměru. Postihovat či znevýhodňovat nelze ani osobu, která příslušníka v řízení zastupuje.“ (odstavec 10).

36. Z dikce § 77 zákona o služebním poměru vyplývá zásada rovného zacházení se všemi příslušníky bezpečnostního sboru, zákaz přímé i nepřímé diskriminace ve služebním poměru, zákaz zneužití práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru k újmě jiného účastníka služebního poměru nebo k ponižování jeho lidské důstojnosti a zákaz postihu nebo znevýhodňování příslušníka bezpečnostního sboru proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků, které pro něj vyplývají ze služebního poměru.

37. Všechny nároky vyplývající z porušení shora uvedených zásad a zákazů je třeba chápat jako nároky vyplývající ze služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru, pro něž v zásadě platí procesní režim podle části dvanácté zákona o služebním poměru.

38. Jedinou výjimku z tohoto pravidla představuje § 77 odst. 9 citovaného zákona, který zakládá výluku z obecné procesní úpravy řízení ve věcech služebního poměru svěřených jinak služebnímu funkcionáři, a v uvedených typech řízení zakládá přímou pravomoc soudu v občanském soudním řízení. Ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů je podle § 7 odst. 3 o. s. ř. dána pravomoc soudu rozhodovat pouze tehdy, je-li žaloba podána z důvodu porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení jiným jednáním než rozhodnutím služebního funkcionáře vydaným podle § 181 zákona o služebním poměru. Takovým jiným jednáním je např. obtěžování a sexuální obtěžování, pronásledování, odmítnutí nebo opomenutí přijmout určité rozhodnutí nebo opatření, jehož důsledkem je znevýhodnění jednoho příslušníka oproti jiným apod. Má-li však porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení základ v konkrétním rozhodnutí služebního funkcionáře, má příslušník k dispozici opravné prostředky (v prvé řadě odvolání jakožto řádný opravný prostředek) jako v jakémkoliv jiném případě. (viz Chrobák, J.; Blahut, A.; Kulhánek, J.; Vodička, S. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Praktický komentář. Praha : Wolters Kluwer, 2019. s. 170.).

39. Podle § 1 odstavec 1 písmeno a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

40. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

41. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odstavce 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

42. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

43. Žalobce v řízení uplatnil nárok na náhradu škody proti státu, která mu podle žaloby vznikla tím, že žalobci nebyl navýšen osobní příplatek, přestože se zúčastnil školení na programy Analyst a Tovec Tools se nemohl zúčastnit workshopu „testy subjektů“ do konce roku 2020, nejpozději do 7.1.2021. Žádá proto o nahrazení škody 22.500 Kč měsíčně za období od 08. 01. 2021 do 31. 12. 2021, tedy celkem 112 500 Kč s příslušenstvím.V tomto jednání žalované spatřoval žalobce nesprávný úřední postup, v jehož důsledku mu vznikla škoda vyčíslená z ušlých příplatků dosahovaných na požadované pozici.

44. Pokud žalobce v řízení dále namítal, že žalovaná tím, že se odchýlila od ustálené a zavedené správní praxe porušila čl. 7 písm. c) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, konkrétně zajištění stejné příležitosti pro všechny dosáhnout v zaměstnání povýšení na odpovídající vyšší stupeň. Tím, že jiným příslušníkům byl na rozdíl od žalobce umožněn karierní postup založený na „lepším či dříve absolvovaným školením“ , což se projevilo v ušlém osobním příplatku navíc žalovaná podle žalobce porušila ustanovení § 77 odst. 8 služebního zákona, podle kterého je bezpečnostní sbor při vytváření podmínek výkonu služby povinen zajišťovat rovné zacházení se všemi příslušníky, zejména pokud jde o odbornou přípravu a dosažení služebního postupu, odměňování, jiná peněžitá plnění a plnění peněžité hodnoty (…). Soud k tomuto uvádí, že není možné směšovat garanci rovných příležitosti k dosažení služebního postupu, která je zaručena zákonem a mezinárodní smlouvou, s garancí dosažení služebního postupu. Rovné zacházení a stejné příležitosti pro všechny dosáhnout karierního postupu, které je v demokratických společnostech standardem, znamená v konkrétním případě možnost každého příslušníka [právnická osoba], který splňuje zákonné předpoklady, přihlásit se do výběrového řízení a požádat o převedení na jiné služební místo. Garance karierního postupu každému, kdo se přihlásí a splní zákonné podmínky, by na druhou stranu byla, zvláště ve státní správě, zcela nelogická a nesmyslná.

45. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že v projednávané věci nedošlo ze strany žalované, [Anonymizováno], k žádnému porušení procesních předpisů ani k nečinnosti, ostatně ke stejnému závěru dospěl i Městský soud v Praze ve svém rozsudku 24. 2. 2021, č. j. [spisová značka].

46. Základními předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody z důvodu nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 OdpŠk jsou nesprávný úřední postup, vznik škody, příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou a uplatnění nároku na náhradu škody v zákonem stanovené lhůtě, přičemž musí být splněny všechny tyto předpoklady. Jelikož v jednání žalované nebyl shledán nesprávný úřední postup, jak soud vyloží dále, nebyl naplněn základní předpoklad vzniku nároku žalobce na náhradu škody. Soud se tedy již nezabýval existencí ani výší žalobcem tvrzené škody ani dalšími zákonnými předpoklady pro vznik nároku a shledal žalobu nedůvodnou a výrokem I rozsudku ji zamítl.

47. Dle § 122 odst. 1 zákona o služebním poměru je osobní příplatek „nenárokovou složkou služebního příjmu, kterou lze ocenit výkon služby v mimořádné kvalitě nebo rozsahu. Rozhodnutí o přiznání, změně nebo odejmutí osobního příplatku musí být písemně odůvodněno “.

48. Dle § 77 odst. 8 zákona o služebním poměru je přitom bezpečnostní sbor „při vytváření podmínek výkonu služby povinen zajišťovat rovné zacházení se všemi příslušníky, zejména pokud jde o odbornou přípravu a dosažení služebního postupu, odměňování, jiná peněžitá plnění a plnění peněžité hodnoty“.

49. Nejvyšším soudem je konstantně judikováno, že osobní příplatek je tzv. nenárokovou složkou platu, avšak toliko do doby rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání.

50. V důsledku tohoto rozhodnutí se již osobní příplatek stává nárokovou /obligatorní složkou platu a zaměstnavatel je povinen zaměstnanci tuto složku v určené výši poskytovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3488/2006, dostupný na www.nsoud.cz). Zaměstnavatel sice může přiznáním vzniklý nárok na osobní příplatek jako část platu zaměstnanci zvýšit, snížit nebo odejmout, avšak jen za podmínky, že mu to umožňuje příslušný právní předpis (a v jeho rámci popřípadě též kolektivní smlouva nebo vnitřní platový předpis) a budou-li splněny předpoklady a podmínky v něm stanovené (obdobně srov. posledně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 204, č. j. 4 As 84/2006-62). Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 832/2012 (dostupný na www.nsoud.cz) „.

51. Z výše uvedených důvodů nemůže obstát argumentace žalobce, podle které je nesprávným úředním postupem , že v důsledku diskriminace nebyl vyslán na odborné školení do kurzu na jím v žalobě identifikované programy v roce 2020 (ale až v roce 2021) byl i v hodnocení diskriminován a tudíž mu nebylo zvýšeno osobní ohodnocení – příplatek.

52. I kdyby tento postup žalované (neumožnění absolvovat workshop) završený dne 7.1.2021 byl shledán nesprávným úředním postupem, je jeho nárok promlčený, pakliže žalobce podal žalobu až dne 20.12.2024 , byť se její lhůta (22.12.2023 až 14.2.2024) stavila o 55 dnů . Žalovaná vznesla námitku promlčení.

53. Podle § 32 odst. 1 , věty první, OdŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a kdo za ni odpovídá.Žalobce se tak o škodě dověděl nejpozději dne 8.1.2021 , subjektivní promlčecí lhůta uplynula dnem 4.3.2024 , žaloba byla podána až dne 20.12.2024.

54. Soud tak shrnuje, že se žalovaná nedopustila nesprávného úředního postupu způsobem žalobcem v žalobě tvrzeným a že žalovaná vznesla důvodnou námitku promlčení jeho nároku.

55. Ohledně náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky částka 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, doplnění vyjádření k žalobě , příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem dne 5.6.2025.

56. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení