30 C 394/2006-156

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyň: a.) [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně] b.) [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně] obě zastoupeny advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [země] - [stát. instituce], [IČO] sídlem [adresa žalované] za níž jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa žalované] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] pro 190 919 318,62 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni ad a) částku 190 919 318,62 Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě a žalobkyni ad b) částku 46 862 920,66 Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě.

II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně prvé žalované náhradu nákladů řízení v částce 2 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně druhé žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhají zaplacení finanční částky s odůvodněním, že obě žalobkyně byly účastny na společné pohledávce, jež byla předmětem Dohody mezi Československou socialistickou republikou a Indonéskou republikou o konsolidaci indonéských závazků z dluhů ze dne 3.6.1971, a že žalobkyně ad a) jako obchodník s pohledávkami, uzavřela se žalovanou dohodu o narovnání dne 7.4.2005 ústní formou. Obsahem této dohody byl závazek České republiky vrátit na účet [anonymizováno] částku 96, 733.346 Kč odpovídající při kurzu ČNB 35,232 Kč/USD platném ke dni 10.12.1999 přeplatek ve výši 2, 745.610,41 USD, která byla posléze upřesněna na podíly společností, které žalobce ad a) zastupoval a prokázal jejich zastoupení plnými mocemi na 2, 420.766,35 USD při kurzu ČNB 35,232 CZK/USD platném dne 10.12.1999 (85, 288.440,04 Kč) s tím, že tímto budou veškeré nároky společností zastoupených žalobcem ad a) ([anonymizováno] [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] v likvidaci a žalobce ad b) vůči České republice vyrovnány.

2. Žalobkyně ad b) shodně se žalobkyní ad a) tvrdí, že v důsledku nesprávně stanoveného rozdělovacího (distribučního) klíče byly jednotlivé splátky indonéského dluhu rozdělovány na vrub jednotlivých podniků a žalobkyním náleží částky, jež jako jistiny uplatnily žalobou v tomto řízení.

3. Žalovaná republika, dle žalobního tvrzení, svůj nesprávný postup, kterým žalobkyním způsobila škodu uznala a zaslala žalobcům dne 6.9.2005 dopis s návrhem obsahu dohody, který dopisem dne 9.9.2005 žalobci akceptovali a potvrdili tak obsah již před tím ústně uzavřené dohody o narovnání ze dne 7.4.2005. Obsahem dohody bylo vypořádání nároků žalobců z titulu konsolidovaného indonéského dluhu,neboť dle rozdělovacího klíče byly právní předchůdci žalobců v rozmezí let 1996 až 1999 kráceni na splátkách dluhu a žalovaná se tak na jejich úkor bez právního důvodu obohatila. jednáním se na škodě žalobců podílela i druhá žalované, jež byla prvou žalovanou pověřěna k rozdělování jednotlivých splátek věřitelům. Dle obsahu této dohody měla žalovaná republika každému žalobci vyplatit částku z titulu bezdůvodného obohacení, o níž se obohatila v USD a to v českých korunách ve výši kurzu mezi USD a Kč v den připsání poslední splátky společného konsolidovaného dluhu tj. v den 10.12.1999. Společnostem (včetně žalobce ad b) zastupovaným na základě plné moci žalobcem ad a) mělo podle této dohody být vyplaceno 2, 420.766,36 USD v korunách podle devizového kurzu ke dni 10.12.1999, který k tomuto datu činil 35,232 CZK/USD. Žalovaná republika však v rozporu s obsahem dohody každému ze žalobců vyplatila takto vyčíslenou dlužnou částku dne 7.11.2005 v dolarech, avšak v kurzu ke dni výplaty částky, přičemž kurz ke dni výplaty činil 24,818 CZK/USD. každému žalobci vyplatila méně, konkrétně žalobkyni ad a) je povinna ještě zaplatit Kč 190, 919.318 a žalobkyni ad b) Kč 46, 862.920, protože tímto postupem byly obě žalobkyně poškozeny a Česká republika se na jejich úkor zřejmě obohatila.

4. Žalovaná banka jako distributor musela o nesprávném postupu při rozdělování jednotlivých splátek mezi stát a podnikovou sféru vědět a tím způsobila žalobkyním škodu.

5. Žalovaná republika popírala, že by mezi ní a žalobci byla jakákoli dohoda o narovnání uzavřena.Výše zmíněné dopisy odrážely průběh jednání stran ohledně vrácení částek, o něž se žalovaná na úkor žalobců obohatila.Žalovaná republika měla snahu vrátit žalobkyním částky, o něž se obohatila v důsledku špatně nastaveného přerozdělovacího klíče jednotlivých splátek na dluh Indonéské republiky z dlouhodobých a krátkodobých úvěrů poskytnutých jí v letech 1958 – 1964 v USD mezi věřitele (stát a PZO). Vrácení předmětu bezdůvodného obohacení předcházela jednání mezi účastníky a výsledkem jednání bylo plnění, jež žalovaná žalobkyním poskytla v českých korunách.Žalovaná republika nikdy splátky na indonéský dluh poskytovaných v USD nekonvertovala z USD na Kč a žalobkyním vrátila„ přeplatky“ v kurzu ke dni 12.10.2005, tj. ke dni, kdy byl předmět bezdůvodného obohacení žalobkyním vrácen. Dohoda o narovnání mezi žalovanou republikou a žalobkyněmi nebyla platně uzavřena, neboť ve smyslu § 17 zákona č. 219/2000 Sb. nakládá-li se s majetkem (státu) na základě smlouvy, musí mít smlouva písemnou formu a podpisy na jedné listině i v případě, že to právní předpisy nevyžadují, pokud použití písemné formy nevylučuje zákon anebo povaha právního úkonu, popřípadě okolnosti, za kterých k němu dochází.Protože poslední splátka indonéského dluhu byla na účet u banky připsána a restrubuována v roce 1999, vznesla žalovaná republika námitku promlčení, neboť žaloba byla podána po uplynutí subjektivní a objektivní promlčecí lhůty.Ohledně promlčeného dluhu by potom musela být dohoda o narovnání též v písemné formě.Pakliže jednání účastníků započalo dne 7.12.2003 měli žalobci vědomost o chybném rozúčtování splátek indonéského dluhu a dne 7.12.2005 uplynula subjektivní promlčecí doba, tříletá objektivní promlčecí doba uběhla v prosinci 2002 a žaloba byla podána dne 10.10.2006. Nárok žalobců byl již promlčen v době, kdy mělo údajně dojít k ústně uzavřené dohodě o narovnání, dohoda, jejíž existenci žalovaný stát zpochybňuje by tak musela být uzavřena písemně. O stavu splácení musely žalobkyně vědět již v průběhu poměrného rozúčtování splátek, nejpozději již ke dni zúčtování poslední splátky, tj. ke dni 10.12.1999.

6. Prvá žalovaná vznáší námitku promlčení.

7. Druhá žalovaná žádala zamítnutí žaloby. Skutečnost, že žalobkyním byla dne 7.11.2005 zaplacena částka 60, 078.579,52 Kč byla mezi účastníky nesporná. Jediným subjektem oprávněným redistribucí včetně rozhodování o nastavení rozdělovacího klíče byla žalovaná republika, načež prvá žalovaná též po uzavřené dohodě o narovnání instruovala druhou žalovanou k provedení konkrétní platby v konkrétní výši. O stavu splácení museli žalobkyně vědět již ke dni zúčtování poslední splátky, tj. ke dni 10.12.1999.

8. Druhá žalovaná též vznáší námitku promlčení.

9. Soud zjistil z Oznámení o postoupení podílu na společné pohledávce ze dne 19.5.2006 adresované [právnická osoba] [obec], že se konečným majitelem 0,33550508% vstupního podílu [právnická osoba], a.s. v likvidaci na společné pohledávce, která je předmětem dohody mezi vládou ČR a Indonéské republiky o konsolidaci indonéských závazků z dluhů ze dne 3.6.1971, stala společnost prvé, z Oznámení o postoupení podílu na společné pohledávce ze dne 17.7.2006 bez adresáta, že na základě písemné smlouvy se stala novým majitelem 0,87736009% vstupního podílu [právnická osoba], a.s. na společné pohledávce, která je předmětem dohody mezi vládou Československé republiky a Indonéské republiky konečným majitelem o konsolidaci indonéských závazků z dluhu ze dne 3.6.1971 opět společnost prvé žalobkyně s tím, že na ni přešla i veškerá práva a záležitosti spojené s jeho vypořádáním ke dni 12.6.2006, z dopisu ze dne 12.1.2006 adresovaném druhé žalované, [právnická osoba] [obec], že žalobkyně ad a) jí oznámila postoupení podílu co do 6,410162% [právnická osoba], z listin o udělení plné moci ze dne 7.9.2004 a ze dne 13.9.2004 a ze dne 4.10.2004, že žalobkyně ad b), [právnická osoba], udělila žalobkyni ad a) plnou moc k provádění všech právních úkonů, pokud jde o vymáhání majetkového podílu zmocnitele na pohledávkách zahrnutých do dohody mezi vládou Československé republiky a Indonéské republiky, že též [právnická osoba] [anonymizováno], společnost [právnická osoba], společnost [právnická osoba] v likvidaci a společnost [právnická osoba], udělily žalobkyni ad a) plnou moc k provádění všech právních úkonů, pokud jde o vymáhání majetkového podílu zmocnitele na pohledávkách zahrnutých do dohody mezi vládou Československé republiky a Indonéské republiky.

10. Soud dále zjistil z Dohody mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Indonéské republiky o konsolidaci indonéských závazků z dluhů ze dne 3.června 1971, že předmětem mezivládní dohody je celkový závazek Indonéské republiky z krátkodobých a dlouhodobých úvěrů a závazků na základě obchodních dohod, dohody o průmyslovém rozvoji z roku 1956 a protokolu 1959 a dohody o spolupráci z roku 1960, z dohod v letech 1958 -1962, z protokolu o změně splatnosti z 1964 a z dohody ze dne 29.října 1964 v celkové výši 9, 270.844, 877 USD čl. 3 dohody Celková částka základního dluhu bude splácena vládou Indonéské republiky vládě Československé republiky ve třiceti stejných ročních splátkách počínaje rokem 1970, celková částka úroků bude splacena v patnácti stejných ročních splátkách, počínaje rokem 1985. Platby budou provedeny nejpozději dne 10.prosince běžného roku.Podle článku 5 se účtovací měnou určuje USD a platební měnou USD nebo jiná volně směnitelná měna.Podle čl. 9 se [právnická osoba] a [příjmení] [jméno], jednající jménem svých příslušných vlád, dohodnou na provádění této dohody.

11. Z usnesení vlády československé socialistické republiky č. 351 ze dne 2.12.1971, že bodem 1 vzala vláda na vědomí výsledky jednání ze zprávy o výsledcích jednání o dalším odkladu splácení indonéských dluhů, které vyústilo v podepsání dohody mezi vládou československé socialistické republiky a vládou indonéské republiky o konsolidaci indonéských dluhů v [obec] dne 3.6.1971. Podle této dohody Indonéská republika splatí československé republice závazky v celkové částce včetně úroků částku 84, 316.392 USD do konce roku 1999 počínaje rokem 1970, přičemž základní dluh 68, 746.354 USD bude splacen ve 30 stejných ročních splátkách a splátka za rok 1970 je splatná k 30.6.1971 a za rok 1971 k 10.12.1971 a úroky ve výši 9, 270.844 USD splatí Indonésie v 15 stejných ročních splátkách počínaje rokem 1985 bylo dohodnuto, že zadržené platby ČSOB za nákupy kaučuku v Indonésii ve výši 2, 832.391 USD budou odečteny rovnoměrně od 1. osmi splátek. Indonéská republika sníží o 50 % každou z 1. šesti splátek (1970 -1975) a částky o které budou splátky sníženy, splatí v rovnoměrných ročních splátkách v posledních osmi letech ([číslo] – 1999) a k tomu zaplatí 4 % roční úrok kapitalizovaný na 6, 299.193 USD. Zpráva navrhla: a/ u PZO, které vykazují vůči Indonesii nízké úvěrové pohledávky (cca 53,9 mil. Kč) provést 100% odpis těchto pohledávek přes rizikové fondy jako nedobytné, b/ u PZO, které mají vysoké úvěrové pohledávky [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] (cca 505,2 mil. Kč) doporučit 50 % odpis přes rizikové fondy jako nedobytné, c/ ze zadržených plateb [anonymizováno] za nákupy kaučuku v Indonésii ve výši 2, 832.391 USD přednostně uhradit krátkodobé pohledávky [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], které po 50 % odpisu budou činit cca 72,1 mil. Kč.

12. Dále soud zjistil z dopisu ČNB [anonymizováno] ze dne 17.11.1995, že dopisem ze dne 17.1.1993 [anonymizováno], že [anonymizováno] potvrdila ČNB nové dělení splátek indonéského dluhu s výzvou, aby předpokládaná splátka indonéského dluhu byla již u [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [příjmení] [příjmení] rozdělena mezi pobočky ČNB a NBS a částka v USD [číslo] na úhradu [příjmení] [příjmení] a tato byla následně zúčtována [anonymizováno] v rámci plateb státních úvěrů a z dopisu MF ČR ze dne 24.11.1995, č.j. 213-50 251/95 [anonymizováno], že po přešetření splátek konsolidovaného indonéského dluhu a vzhledem k tomu, že pohledávka pro [anonymizováno] již byla splacena, žádá, aby podíl [anonymizováno] ve výši 77,61 % z každé došlé splátky, byl po úhradách přijatého úvěru od bývalého SSSR rozdělován ve prospěch příjmů státních rozpočtů ČR a SR v poměru 2: 1 od roku 1995.

13. Dále soud zjistil z dopisu ministra financí ČR [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na hlavičkovém papíře ministerstva ze dne 6.září 2005 č.j. 03/73000/2005-212 adresovaném jednateli žalobkyně ad a), že Ministerstvo financí je připraveno vrátit na účet [právnická osoba] částku Kč 96, [číslo] odpovídající při kurzu ČNB 35,232 Kč/USD platném dne 10.12.1999 v den poslední splátky, přeplatku ve výši USD 2, 745.610 i hned po sdělení adresáta, jako zplnomocněného zástupce [právnická osoba] [anonymizováno], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], že uvedeným postupem budou veškeré nároky těchto společností vůči České republice vypořádány.

14. Z dopisu jednatele žalobkyně ad a) ze dne 9.září 2005 soud zjistil, že plně souhlasí s postupem pro vrácení přeplatku, který je uveden ve výše citovaném dopise. Zároveň potvrzuje, že po obdržení odpovídajících podílů z vráceného přeplatku ze státního rozpočtu prostřednictvím [anonymizováno] pro žalobcem ad a) zastupované firmy, budou veškeré nároky vůči České republice tímto vypořádány, dopisem ze dne 22.9.2005 ČSOB byla částka upřesněna ve vztahu k podílům společností, které žalobce ad a) zastupoval na 2, 420.766,35 USD při kurzu 35,323 CZKÚSD je dni 10.12.1999 (85, 288.440,44 Kč).

15. Dále soud zjistil z dopisu ze dne 26.září 2005, že náměstek ministra financí [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sdělil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pověřenému zaměstnanci druhé žalované, že ministerstvo vrátí na účet [právnická osoba] částku odpovídající přeplatku ve výši 2, 420.766,35 USD při kurzu [anonymizováno] 35,232 Kč/USD platném dne 10.12.1999 žádá, aby adresát dopisu zajistil rozúčtování přeplatku ve vztahu k jednotlivým společnostem. Z vota ze dne 24.10.2005 spisu žalované [příjmení] odb/odd. [číslo] (referátník č.j. 58/118305/2005) soud zjistil, že ve věci řešení přeplatku konsolidovaného dluhu Indonésie je zřejmé, že státní rozpočet České republiky při rozdělování splátek konsolidovaného indonéského dluhu, obdržel přeplatek celkem ve výši 2, 745.610,41 USD, z toho za [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno] zastoupených žalobcem ad a) 2, 420.766,36 USD. Po přešetření problematiky byla částka 2, 745.610,41 USD ve vztahu ke společnostem zastupovaných žalobcem ad a) upřesněna na 2, 420.766,36 USD. Z interního sdělení MF ČR k č.j. 58/108368/2005 ze dne 5.12.2005, že přeplatek byl vypořádán realizací dne 7.11.2005, kdy byla částky 2, 420.766,36 USD převedena ve prospěch [anonymizováno] a tato následně částku převedla jednotlivým společnostem. Inkasovaná částka byla v minulosti připsána na dolarový účet u [anonymizováno], ve prospěch státního rozpočtu nebyla připsána a proto nikdy nebyla provedena korunová konverze dolarového inkasa a proto není důvod, proč by měl být přeplatek proveden v Kč při kurzu ze dne 10.12.1999 ze dne 31.října 2005 ministra financí [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na hlavičkovém papíře ministerstva jednateli žalobkyně ad a) bylo sděleno v návaznosti na dopis ze dne 6.září 2005, že po prošetření problematiky byla částka ohledně společností za něž žalobce ad a) vystupuje jako zplnomocněný zástupce z výše 2, 745.610,41 USD upřesněna na hodnotu přeplatku ve výši 2, 420.766,36 USD, s tím, že vypořádání přeplatku zajistí [anonymizována tři slova] ze dne 9.listopadu 2005 žalobkyně ad a) sdělila žalované republice, že dne 7.11.2005 byla na účet u [anonymizována tři slova] připsána částka 60, 078.579,52 Kč, což představuje v den připsání částky dle kurzu ČNB 24,818 Kč/USD částku ve výši 2, 420.766,36 USD. přislíbilo vyplatit částku ve vztahu ke společnostem zastupovaných žalobcem ad a) v přepočtu ve výši Kč 85, 288.

440. Dopisem ze dne 17.května 2006 sdělil jednateli žalobkyně ad a) ministr financí [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že ministerstvo má nadále zájem uzavřít dohodu o narovnání avšak s podmínkou, že v dohodě bude figurovat platba ve výši 2, 420.766,36 USD, dále v dopisu konstatuje, že tato částka byla již v této výši a v dolarech dne 7.11.2005 zaplacena, neboť i původní dluh byl veden v dolarech. Ze spisu Ministerstva financí [číslo jednací] soud zjistil, že ministerstvo je rozhodnuto vrátit přeplatek do státního rozpočtu v důsledku nesprávně rozděleného distribučního klíče ze splátek od Indonésie ve výši 2, 745.610,41 USD, ve spisu jsou zde založeny listiny s názvem Plná moc, kterou udělily žalobci ad a) [právnická osoba] [anonymizováno], [právnická osoba], [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [právnická osoba] k provádění všech právních úkonů při spravování a zejména vymáhání majetkového podílu zmocnitele na pohledávkách z indonéského dluhu, zmocněnec má právo přebírat pro zmocnitele finanční plnění.Vzhledem k tomu, že žalobkyně ad a) nepředložila plnou moc týkající se všech společností oprávněných k vymáhání jejich podílu upřesnila [anonymizováno] dopisem ze dne 20.05.2005 hodnotu přeplatku vztahující se ke společnostem, jež zastupuje na 2, 420.766,36 USD tj. při kurzu platném ke dni 10.12.1999 35,232, Kč/USD na 85, 288.440,04 Kč. Ze spisu Ministerstva financí č.j. 03/73000/2005-212 soud zjistil, že státní rozpočet obdržel na úkor podnikové sféry do konce roku 1999 za přeplacení vojenských pohledávek ze splátek od Indonésie 2, 745.610,41 USD tj. v přepočtu kurzu USD/Kč ke dni 10.12.1999 Kč 96, 733.346 a ze spisu Ministerstva financí č.j. 58/99951/2005 bylo zjištěno, že jak úhrada dluhu z indonéské strany, tak předchozí platby výše uvedeným společnostem (těch, které žalobci ad a) udělily plnou moc) se uskutečnily v dolarových hodnotách, bylo rozhodnuto I. náměstkem ministra financí ČR, že přeplatek těmto společnostem bude zúčtován v USD, neboť státní rozpočet tímto v korunových hodnotách ušetří cca 18 mil. Kč. Dne 2.5.2012 ředitel Kabinetu ministra financí dopisem [číslo jednací] oznámil Městskému státnímu zastupitelství podezření z trestné činnosti úhrady 2, 420.766,35 USD žalobkyním, ač byl tento dluh již promlčen a to v důsledku nestandardního postupu pracovníků ministerstva popsané v přiložené zprávě o výsledku šetření, trestní oznámení bylo postoupeno Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1.

16. Z dopisu [právnická osoba] adresovaném Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2012, c. j. [spisová značka], (který byl žalobkyněmi předložen soudu již při jednání konaném dne 4. 9. 2012 ve věci 30 C 395/2006), že podle banky poslední částkou, která se prokazatelně stala příjmem státního rozpočtu ČR, byla CZK protihodnota 2.223.904,68 USD v rámci rozúčtování splátky došlé z Indonésie v roce 1995“, a dále že následující platby z let 1996 až 1999 se nikdy nestaly příjmem státního rozpočtu a byly predisponovány v USD jako původní kontraktační měně, jež byla zřejmě i kontraktační měnou uvedeného závazku vůči bývalému SSSR. Rozpočtové opatření č. 3 v kapitole 396 Státní dluh č.j. 21/93 339/2005-212 ze dne 25.10.2005 konstatuje existenci rozpočtového opatření [číslo] s tím, že částka 86.000 Kč bude v kapitole VPS sloužit jako rezerva pro úhradu v USD.

17. Na základě výše provedeného dokazování soud vzal za prokázané, že ve smyslu Dohody mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Indonéské republiky o konsolidaci indonéských závazků z dluhů ze dne 22.září 1967, byl předmětem této mezivládní dohody celkový závazek Indonéské republiky z krátkodobých a dlouhodobých úvěrů a závazků na základě obchodních dohod, dohody o průmyslovém rozvoji z roku 1956 a protokolu 1959 a dohody o spolupráci z roku 1960, z dohod v letech 1958 [číslo], protokolem o změně splatnosti z 1964, dohodou ze dne 29.října 1964 a usnesením vlády československé socialistické republiky č. 351 ze dne 2.12.1971 vzal právní předchůdce žalované na vědomí výsledky jednání o dalším odkladu splácení indonéských dluhů, které vyústilo v podepsání dohody mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Indonéské republiky o konsolidaci indonéských dluhů v Praze dne 3.6.1971. Podle této dohody Indonéská republika splatí československé republice závazky v celkové částce včetně úroků částku 84, 316.392 USD do konce roku 1999 počínaje rokem 1970, přičemž základní dluh 68, 746.354 USD bude splacen ve 30 stejných ročních splátkách a splátka za rok 1970 je splatná k 30.6.1971 a za rok 1971 k 10.12.1971 a úroky ve výši 9, 270.844 USD splatí Indonésie v 15 stejných ročních splátkách počínaje rokem 1985 bylo dohodnuto, že zadržené platby [anonymizováno] za nákupy kaučuku v Indonésii ve výši 2, 832.391 USD budou odečteny rovnoměrně od 1. osmi splátek. Indonéská republika sníží o 50 % každou z 1. šesti splátek (1970 [číslo]) a částky o které budou splátky sníženy, splatí v rovnoměrných ročních splátkách v posledních osmi letech (1992 – 1999) a k tomu zaplatí 4 % roční úrok kapitalizovaný na 6, 299.193 USD. Zpráva navrhla: a/ u PZO, které vykazují vůči Indonesii nízké úvěrové pohledávky (cca 53,9 mil. Kč) provést 100% odpis těchto pohledávek přes rizikové fondy jako nedobytné, b/ u PZO, které mají vysoké úvěrové pohledávky [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] (cca 505,2 mil. Kč) doporučit 50 % odpis přes rizikové fondy jako nedobytné, c/ ze zadržených plateb ČSOB za nákupy kaučuku v Indonésii ve výši 2, 832.391 USD přednostně uhradit krátkodobé pohledávky [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], které po 50 % odpisu budou činit cca 72,1 mil. Kč, žalobce ad a) jako zmocněnec [právnická osoba] a.s., [právnická osoba], [právnická osoba] [právnická osoba] v likvidaci, a [právnická osoba] požádal ministerstvo financí v roce 2004 o vrácení částek, jež v důsledku nesprávně stanoveného klíče pro rozdělování splátek dluhů splácených Indonésií neoprávněně získala Česká republika do svého státního rozpočtu.

18. Na základě žádosti žalobců probíhala mezi žalobkyní ad a) a ministerstvem řada jednání a dne 7.4.2005 bylo účastníky dohodnuto, že ministerstvo financí je připraveno vrátit na účet [právnická osoba] částku Kč 96, 733.346 odpovídající při kurzu ČNB 35,232 Kč/USD platném dne 10.12.1999 ke dni poslední splátky indonéského dluhu, přeplatek ve výši USD 2, 745.610 s tím, že uvedeným postupem budou veškeré nároky těchto společností vůči České republice vypořádány. Poslední splátka došla na účet státu dne 10.12.1999.

19. Dopisem ze dne 6. září 2005 adresovaném ministrem financí jednateli žalobkyně ad a), bylo žalobkyni ad a) sděleno že Ministerstvo financí je připraveno vrátit na účet [právnická osoba] částku Kč 96, [číslo] odpovídající při kurzu ČNB 35,232 Kč/USD platném dne 10.12.1999 v den poslední splátky, přeplatek ve výši USD 2, [číslo] a to hned po sdělení adresáta, jako zplnomocněného zástupce [právnická osoba] a.s., [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] v likvidaci, s tím, že uvedeným postupem budou veškeré nároky těchto společností vůči České republice vypořádány.Tato částka představovala číselné vyjádření částek získaných„ omylem“ do státního rozpočtu na úkor jmenovaných společností z tzv.„ podnikové sféry“ a ministerstvo zde vyjádřilo úmysl, že dlužnou částku vrátí v českých korunách podle kurzu USD/Kč ke dnu 10.12.1999. Dopisem žalobkyně ad a) ze dne 9.září 2005, vyslovila žalobkyně ad a) s tímto návrhem státu souhlas. Posléze byla částka s ohledem na společnosti, které zmocnily žalobce ad a) k jednání korigována, toto se odrazilo v obsahu dopisu ze dne 31.října 2005, kterým sdělil ministr financí žalobkyni ad a) v návaznosti na dopis ze dne 6.září 2005, že po prošetření problematiky byla částka ohledně společností za něž žalobkyně ad a) vystupuje jako zplnomocněný zástupce z výše 2, 745.610,41 USD upřesněna na hodnotu přeplatku ve výši 2, 420.766,36 USD, s tím, že vypořádání přeplatku zajistí [anonymizována tři slova].

20. Šetřením ministerstva vyšlo najevo, že jak úhrada dluhu z indonéské strany, tak předchozí platby výše uvedeným společnostem (těch, které žalobci ad a) udělily plnou moc) se uskutečnily v dolarových hodnotách, takže bylo rozhodnuto I. náměstkem ministra financí ČR, že přeplatek těmto společnostem bude zúčtován v USD, a skutečně dne 7.11.2005 byla na zvlášť zřízený účet u [právnická osoba] připsána částka ve výši USD 2, 420.766 účet žalobců byla posléze připsána částka výši 60, 078.579,52 Kč.

21. Pokud z dopisu [právnická osoba] ze dne 3. 5. 2012, č. j. PRA/727/12, vyplývá názor banky, že„ poslední částkou, která se prokazatelně stala příjmem státního rozpočtu ČR, byla CZK protihodnota 2.223.904,68 USD v rámci rozúčtování splátky došlé z Indonésie v roce 1995“, a dále že následující platby z let 1996 až 1999 se nikdy nestaly příjmem státního rozpočtu a byly predisponovány v USD jako původní kontraktační měně, jež byla zřejmě i kontraktační měnou uvedeného závazku vůči bývalému SSSR, není banka nadána pravomocí ani odborností posuzovat, zda platby od roku 1996 byly či nebyly součástí či složkou státního rozpočtu.

22. Dokazování provedené ve výše uvedeném rozsahu je, vzhledem ke vzneseným námitkám promlčení stran žalovaných, dostatečné ke zjištění skutkového stavu způsobilém k posouzení věci po právní stránce. Proto soud další důkazní návrhy účastníků zamítl, neboť jejich provádění by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

23. Po právní stránce lze věc posoudit takto:

24. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

25. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

26. Ve věci, která byla vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 394/2006 bylo předmětem řízení plnění z dohody o narovnání mezi účastníky vtělené do dopisu ze dne 6.9.2005 s návrhem dohody a její akceptací žalobci dopisem ze dne 9.9.2005. Nyní žalobkyně tvrdí, že jim nesprávným postupem žalovaných, spočívajícím v nesprávně nastaveném redistribučním klíčem k přerozdělení jednotlivých splátek indonéského dluhu mezi stát a podnikovou sféru vznikla škoda potažmo, že se žalovaný stát a žalovaná banka na jejich úkor obohatily.

27. Žalobci sami tvrdí v bodu II, odst. šestém (na straně 4 spisu), že dne 10.12.1999„ vyčíslili“ požadovanou jistinu a že dohodou o narovnání, uzavřené v září 2005, stát, minimálně co do základu, uznal stát své pochybení a jím již poskytnuté plnění žalobkyním z této dohody je nedostatečné, řídí se tento právní vztah zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o.z.“).

28. Podle ustanovení § 37 odst. 1 o.z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

29. Podle ustanovení § 41 o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

30. Podle ustanovení § 451 odst. 1 o.z. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

31. Dle ust. § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

32. Podle ustanovení § 457 o.z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

33. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dohoda o narovnání je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 o.z.

34. Podle § 17 zákona č. 219/2000 Sb. ve znění účinném dle zákona č. 218/2004 Sb. nakládá-li se s majetkem na základě smlouvy, musí mít smlouva písemnou formu a podpisy na jedné listině i v případě, že to právní předpisy nevyžadují, pokud použití písemné formy nevylučuje zákon anebo povaha právního úkonu, popřípadě okolnosti, za kterých k němu dochází. Dohoda o narovnání v takto zpřísněné písemné formě mezi účastníky uzavřena nebyla.

35. Podle § 39 obč. zák. je neplatný (absolutně) právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.Neplatnost právního úkonu podle § 39 obč. zák. je neplatností absolutní. Absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc), takže subjektivní občanská práva a občanskoprávní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Absolutní neplatnosti se může dovolat ten, kdo jako dotčený má na tom právní zájem. Soud přihlíží k absolutní neplatnosti právního úkonu i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. října 2006, sp. zn. 26 Cdo 2064/2006). Absolutní neplatnost právního úkonu jako důsledek skutečnosti, že právní úkon je v rozporu se zákonem, nemůže být odvrácena ani za použití § 3 odst. 1 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. února 2001, sp. zn. 26 Cdo 586/99, uveřejněný pod č. 23 v sešitě č. 2 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura). Nedostatek písemné formy způsobuje tzv. absolutní neplatnost právního úkonu s výjimkou situace, která v souzené věci nenastala, tj. kdy písemnou formu právního úkonu vyžaduje dohoda účastníků. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu přitom platí, že absolutní neplatnost právního úkonu nastává ze zákona bez ohledu na jednání účastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1053/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 854/2012), což se projevuje i v nemožnosti konvalidace absolutně neplatného právního úkonu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 22 Cdo 910/98), (rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 11.12.2012, č.j. 28 Cdo 216/2013).

36. Je třeba žalobkyním připomenout, že každá z nich uzavřela se žalovanou republikou dohodu o narovnání dne 7.4.2005 ústní formou. Obsahem této dohody byl závazek České republiky vrátit na účet [anonymizováno] částku 96, 733.346 Kč odpovídající při kurzu ČNB 35,232 Kč/USD platném ke dni 10.12.1999 přeplatek ve výši 2, 745.610,41 USD, která byla posléze upřesněna na podíly společností, které žalobkyně ad a) zastupovala (včetně žalobkyně b) a prokázala jejich zastoupení plnými mocemi na 2, 420.766,35 USD při kurzu ČNB 35,232 CZK/USD platném dne 10.12.1999 (85, 288.440,04 Kč) s tím, že tímto budou veškeré nároky společností zastoupených žalobkyní ad a) ([anonymizováno] [právnická osoba], [právnická osoba] (tj. žalobkyně b), [právnická osoba], [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] vůči České republice vyrovnány.

37. Žalovaná republika zaslala žalobkyním dne 6.9.2005 dopis s návrhem obsahu dohody, který dopisem dne 9.9.2005 žalobkyně akceptovaly a potvrdily tak obsah již před tím ústně uzavřené dohody. Obsahem dohody bylo vypořádání nároků žalobkyň z titulu konsolidovaného indonéského dluhu, neboť dle rozdělovacího klíče byly právní předchůdci žalobkyň kráceni na splátkách dluhu a žalovaná republika se tak na jejich úkor bez právního důvodu obohatila.Tato dohoda byla mezi účastníky uzavřena ústně a posléze její obsah byl následně vyjádřen ve výše citovaných dopisech účastníků, nikoli tak, že dohoda byla učiněna písemnou formu a (s ) podpisy na jedné listině, takže subjektivní občanská práva a občanskoprávní povinnosti z ústní dohody o narovnání, byť obsahově dále potvrzenou dopisem ministra a akceptací ministrova dopisu žalobci nevznikla, což nemůže změnit ani Rozpočtové opatření č. 3 v kapitole 396 Státní dluh č.j. 21/93 339/2005-212 ze dne 25.10.2005 konstatující existenci rozpočtového opatření č. 3, je zde vyloučena možnost konvalidace a ani již přijaté plnění žalobkyněmi stran žalované republiky nemůže na tomto závěru ničeho změnit.

38. Pokud byla výše uvedená dohoda absolutně neplatným právním úkonem vzniklo na straně žalobkyň bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 o.z. představující přijaté částky z neplatného právního úkonu.

39. Pokud tedy nyní žalobkyně tvrdí, že jimi uplatněné částky jim oba žalovaní dluží z titulu bezdůvodného obohacení či z titulu náhrady škody, běží subjektivní dvouletá promlčecí doba práva na náhradu škody jakožto i práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení ode dne, kdy se poškozený potažmo oprávněný dozví o škodě potažmo o bezdůvodném obohacení.

40. Podle § 107 odst. 1 o.z. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

41. Pokud jde o počátek objektivní tříleté promlčecí lhůty, pak, dle právního názoru soudu, tato začala běžet ohledně každé„ neúplné“ částky konkrétní platby redistribuční splátky jejím (částečným) (ne) zaplacením na účet žalobkyň, přičemž poslední splátka byla v prosinci 1999. Nárok žalobkyň na plnění z titulu bezdůvodného obohacení je promlčen, když žaloba byla zdejšímu soudu doručena až dne 20.10.2006, tj. po uplynutí objektivní lhůty i poslední přerozdělované splátky v prosinci 1999.

42. Podle § 106 odst. 1 o.z. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škodu promlčí za tři roky, a jde li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla. (srovnej § 106 odst. 2. o.z.)

43. Bezpochyby se žalobkyně o škodě, resp. o její výši a o tom, kdo by měl za ni odpovídat, dověděly, dle svého žalobního tvrzení, nejpozději v prosinci 1999 a pakliže objektivní událost, kterou má na mysli ustanovení § 106 odst. 2 o.z. nastala v roce 1993, kdy druhá žalovaná potvrdila dopisem ze dne 17.1.1993 adresovaném ČNB„ nové“ rozdělování splátek indonéského dluhu mezi jednotlivé věřitele, je jejich nárok na náhradu škody promlčen, když žaloba byla zdejšímu soudu doručena až dne 20.10.2006, kdy samy žalobkyně opírají svá žalobní tvrzení o stanovení nesprávného distribučního klíče (viz tvrzení žalobkyň v bodě II, druhý a třetí odstavec žaloby) .K dovršení výše celkové škody došlo nejpozději koncem roku 1999, kdy poslední splátka indonéského dluhu byla na účet státu poukázána dne 10.12.1999 a následně byla rozdělena mezi jednotlivé věřitele.

44. Žalobkyně ad b) dne 7.4.2004 udělila žalobkyni ad a) plnou moc (viz k důkazu tato čtena listina u ú.j. dne 6.10.2020) k „ ….vymáhání majetkového podílu zmocnitele na pohledávkách zahrnutých do Dohody mezi vládou Československé sovialistické republiky a vládou Indonéské republiky o konsolidaci indonéských závazků a dluhů“ ze dne 3.června 1971“ .Žalobkyně ad b) tak musela o dospělosti svého tvrzeného dluhu vědět více než dva roky před podáním této žaloby (dne 20.10.2006).

45. Pouze nad rámec uvedeného soud uvádí, že nesouhlasí s názorem žalobkyň, že objektivní promlčecí lhůta je v daném případě 10 let, neboť prvá žalovaná měla jednat úmyslně. Ze samotné skutečnosti, že prvá žalovaná se žalobcem v roce 2005 uzavřela neplatnou dohodu, z níž dokonce plnila, nelze totiž dovodit úmysl žalované se na úkor žalobců či jiných věřitelů se bezdůvodně obohatit, naopak svědčí o snaze prvé žalované napravit pochybení při redistribuci jednotlivých splátek.S ohledem na výše uvedené tak soud má za to, že nárok žalobců ať již z titulu náhrady škody či z titulu bezdůvodného obohacení podléhá promlčení v obecné objektivní tříleté, resp. v subjektivní dvouleté promlčecí lhůtě.

46. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovanými není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. rozsudek NS ČR ze dne 22.8.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, či usnesení NS ČR ze dne 24.11.2020, sp. zn. 28 Cdo 2598/2020). Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 27.5.2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399 znovu zopakoval, že„ Ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marně uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod číslem 29/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/ 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019).“ 47. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobkyň, když ze všech vyjádření žalovaných např. reakcí na předžalobní výzvu, jednoznačně vyplývalo, že žalovaní nárok žalobkyň, nad rámec (neplatné) dohody neuznávají. Žalobkyně se tak mohly domáhat svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí doby.

48. Principu právní jistoty se lze dovolávat a lze ho považovat za korektiv ochrany legitimního očekávání pouze za situace, kdy se jej dovolává subjekt v dobré víře. V dobré víře přitom nemůže být subjekt, který má povědomost o tom, že si přivlastňuje majetek náležející jinému, tedy se například úmyslně bezdůvodně obohacuje. Jak bylo uvedeno výše, soud nemá za prokázané, že v posuzované věci se žalované jakkoli úmyslně obohacovaly, jejich dobrá víra tak narušena není.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal prvé žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 400 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 400 Kč představující 300 Kč za každý z osmi úkonů (vyjádření k žalobě a písemná podání na čl.l 55,68,74,99,109,113,193) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

50. Též žalované bance soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jež byla v řízení zcela úspěšná, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze úkonů (vyjádření k žalobě a písemná podání na čl.l 98,121,148) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky