30 C 415/2017 - 113

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci žalobce: ČR - [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vydání bezdůvodného obohacení [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je uhradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce [částka].

IV. Žalovaný povinen uhradit České republice - Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů státu, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek [částka].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení [částka] s příslušenstvím v podobě zákonného úroku u prodlení. Důvodem uvedl, že je výlučným vlastníkem objektu č. p. [Anonymizováno] umístěného na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], to vše k. ú. [adresa]. Pozemky parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], to vše k. ú. [adresa] jsou ve vlastnictví jiné osoby s tím, že objekt č. p. [Anonymizováno] není jejich součástí. Původně předmětnou budovu užíval dnes již zemřelý otec žalovaného pan [tituly před jménem] [Jméno žalovaného], který dne [datum] uzavřel v postavení kupujícího se státním podnikem [právnická osoba]. v likvidaci v postavení prodávajícího kupní smlouvu, jejímž předmětem byla daná budova včetně obchodního zařízení umístěného v této budově. Návrh na povolení vkladu vlastnického práva kupujícího ve smyslu této kupní smlouvy tj. otce žalovaného byl zamítnut. Ve smyslu kupní smlouvy byla ke dni jejího podpisu zrušena nájemní smlouva ze dne [datum], na základě které [tituly před jménem] [Jméno žalovaného] měl před tím právo užívat budovu č. p. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] s tím, že do doby rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu měl [tituly před jménem] [Jméno žalovaného] právo ji užívat. Dle žalobce toto právo zaniklo ke dni pravomocného rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení vkladu, nejpozději však ke dni úmrtí otce žalovaného. Prodávající, tj. státní podnik [právnická osoba]. v likvidaci, byl dne [datum] vymazán z obchodního rejstříku. Dědicem zemřelého [Jméno žalovaného] se stal žalovaný, který užíval předmětnou budovu bez právního důvodu a odmítal ji vyklidit a odevzdat žalobci. Tím ze strany žalovaného došlo k bezesmluvnímu užívání, v důsledku kterého vznikl na straně žalovaného v neprospěch žalobce majetkový prospěch, čímž jsou naplněny podmínky vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Náhrada za bezdůvodné obohacení představující žalovanou částku z titulu bezesmluvního užívání této budovy č. p. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] ze strany žalovaného je vypočtena za období ode dne [datum] do [datum]. Žalovaný nezaplatil žalobci žalovanou částku, a to ani zčásti. K žalovaným vznesené kompenzační námitce žalobce uvedl, že pohledávky uplatněné žalovaným k započtení nejsou vzájemně započitatelné a jsou promlčeny. Vedle toho tvrzené náklady na rekonstrukci představovaly toliko práce údržbové, nebylo-li by tomu tak, bylo by k nim třeba souhlasu vlastníka, o který žalovaný nikdy nepožádal, ani jej neobdržel.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že jeho otec [tituly před jménem] [Jméno žalovaného] s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba]. v likvidaci, uzavřel kupní smlouvu o prodeji nemovitosti a kupní smlouvu o prodeji zařízení provozní jednotky, jejichž předmětem byl prodej budovy (obchodního pavilonu) č. p. [Anonymizováno], ev. č. [Anonymizováno] v [adresa], v k. ú. [adresa] spolu se zařízením tohoto objektu. Právní předchůdce žalovaného byl v době před uzavřením kupní smlouvy nájemcem předmětné nemovitosti. Právní předchůdce žalovaného doručil dne [datum] příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na povolení vkladu vlastnického práva k předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí. Příslušný katastrální úřad v řízení řádně nepokračoval a teprve dne [datum] vydal rozhodnutí, kterým řízení o tomto návrhu přerušil s tím, že pro provedení vkladu je třeba doložit další listiny. Toto rozhodnutí nebylo žalovanému nikdy doručeno do vlastních rukou, žalovaný jej získal až v roce 2010 z archivu katastrálního úřadu. Následně dne [datum] (tj. po téměř šesti letech) vydal příslušný katastrální úřad konečné rozhodnutí, kterým návrh na vklad vlastnického práva zamítl s odůvodněním, že předmětná nemovitost není v katastru nemovitostí evidována, projevy vůle účastníků tak nejsou dostatečně určité a srozumitelné, a proto nejsou splněny podmínky pro povolení vkladu vlastnického práva k předmětné nemovitosti ve prospěch právního předchůdce žalovaného. Kopii tohoto rozhodnutí žalovaný rovněž získal až v roce 2010. Žalovaný podal dne [datum] žalobu na určení vlastnického práva, která byla vedena u Obvodního soudu pro [adresa]. Rozsudkem tohoto soudu jakožto soudu prvního stupně ze dne [datum] bylo určeno vlastnické právo žalobce ([Jméno žalovaného]) k předmětné nemovitosti. [jméno FO] základě odvolání žalovaného rozhodl v této věci Městský soud v [Anonymizováno] rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne [datum] tak, že se žaloba na určení vlastnického práva žalovaného k předmětné nemovitosti zamítá. Dále bylo žalovaným podáno dovolání, které Nejvyšší soud České republiky usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum] odmítl. Žalovaný nejprve k nároku uplatněnému žalobcem namítá částečné promlčení žalované pohledávky. Žalovaný je přesvědčen, že nárok na zaplacení náhrady za tvrzené bezesmluvní užívání předmětné nemovitosti ve výši obvyklého nájemného za měsíce leden až říjen 2014 je s ohledem na datum podání žaloby promlčen. K samotnému právnímu nároku na vydání bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu ve výši [částka] s příslušenstvím uplatněnému žalobou žalovaný namítl, že na jeho straně ke vzniku bezdůvodného obohacení nedošlo, neboť předmětnou nemovitost užíval jakožto nájemce, neboť mu svědčí právo nájmu založené kupní smlouvou, neboť nebylo-li nikdy příslušným katastrálním úřadem rozhodnuto o vkladu vlastnického práva žalovaného nebo jeho právního předchůdce k předmětné nemovitosti, užíval žalovaný v příslušném období předmětnou nemovitost z titulu nájmu. Žalovaný je dále toho názoru, že uplatnění nároku na náhradu za tvrzené bezdůvodné obohacení je v rozporu s dobrými mravy, když žalobce požaduje finanční plnění za vadný právní stav, který sám, resp. jeho právní předchůdce, způsobil. Žalobce způsobil vadný právní stav porušením povinnosti, neboť měl zajistit, aby předmětná nemovitost byla po svém vzniku zapsána do evidence katastru nemovitostí. Ačkoliv si měl právní předchůdce žalobce jakožto subjekt, od kterého lze oprávněně očekávat, že bude více než jiné osoby při správě svého majetku plnit zákonné povinnosti, být velmi dobře vědom této právní vady, uzavřel s právním předchůdcem žalovaného kupní smlouvu, na jejímž základě mělo dojít k převodu vlastnictví předmětné nemovitosti. Zatížení předmětné nemovitosti touto právní vadou fakticky způsobilo nemožnost naplnění důvodu uzavření kupní smlouvy, tj. převodu vlastnictví. Postup žalobce, který zastupuje stát, v případě žalovaného, kdy de facto zneužitím nedůslednosti ve vedení katastru nemovitostí nedošlo k zapsání vlastnického práva právního předchůdce žalovaného k předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí a žalobce po něm nyní v rozporu s uzavřenou smlouvou požaduje uhrazení bezdůvodného obohacení, je porušením zásady dobrých mravů, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, zároveň nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který sám vyvolal. Jednání žalobce je nepoctivé a v rozporu s dobrými mravy, jestliže právní předchůdce žalobce porušením své právní povinnosti vyvolal protiprávní stav, jehož si byl vědom a následně jej v neprospěch žalovaného jako druhé smluvní strany kupní smlouvy uplatnil v řízení před soudem, jednal nepoctivě a takové jednání by nemělo požívat právní ochrany. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení pak nelze vycházet pouze z pravděpodobných veličin a subjektivních hodnot. Konečně pak žalovaný uplatnil kompenzační námitku proti žalobnímu nároku, kdy uvedl, že mu nebyla vrácena kupní cena nemovitosti ve výši [částka], kdy toto plnění představuje bezdůvodné obohacení na straně žalobce. Dále pak uvedl, že v nemovitosti v letech 2010 až 2016 provedl rekonstrukční práce, čímž se žalobce též obohatil na úkor žalovaného, a to ve výši žalovaným vynaložených investic v celkové výši [částka], kdy tuto pohledávku též započítává proti pohledávce žalobní.

3. Soud ve věci nejprve rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž žalobu zamítl. K odvolání žalobce pak byl tento rozsudek zrušen usnesením Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a věc byla vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení, kdy odvolací soud vyslovil pro soud prvého stupně závazný právní názor, že na soudu I. stupně bude, aby posoudil důvodnost uplatněné námitky promlčení, a dále se zabýval výší nároku, která je mezi účastníky sporná.

4. Provedeným a na základě pokynu odvolacího soudu doplněným dokazováním soud zjistil následující skutkový satv, 5. Žalobce je vlastníkem budovy č. p. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (výpis z [Anonymizováno]). 6. [právnická osoba]. v likvidaci, a pan [Jméno žalovaného], uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl obchodní pavilon v [adresa], č. p. [Anonymizováno], ev. č. [Anonymizováno] za sjednanou kupní cenu [částka], která byla ke dni podpisu smlouvy uhrazena. Vlastnictví přechází na kupujícího vkladem do [Anonymizováno]. Návrh na vklad předloží prodávající a uhradí spojené poplatky. Do rozhodnutí vkladu práva je kupující oprávněn užívat nemovitost jako nájemce s tím, že nájemné již je zahrnuto ve sjednané kupní ceně (kupní smlouva).

7. Likvidátor podal dne [datum] návrh na vklad (návrh). Rozhodnutím [právnická osoba] [adresa]-město ze dne [datum] byl návrh na vklad zamítnut, neboť budova č. p. [Anonymizováno] není vedena v [Anonymizováno] (rozhodnutí).

8. Obvodní soud pro [adresa] rozsudkem ze dne [datum] č. j. [spisová značka] určil, že žalovaný je vlastníkem předmětné nemovitosti. Městský soud v [Anonymizováno] rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne [datum] změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že se žaloba o určení vlastnictví zamítá, když právní předchůdce žalovaného se nemohl stát vlastníkem, neboť k tomu by mohlo dojít až vkladem do katastru nemovitostí. Pokud jde o vydržení, žalovaný dle odvolacího soudu nemohl být v dobré víře, neboť smlouva stanovila, že vlastnictví přejde na kupujícího až vkladem do KN (rozsudek MS). Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla odmítnuto dovolání. Usnesením [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne [datum] Ústavní soud odmítl ústavní stížnost (usnesení ÚS).

9. Žalovaný je dědicem po [Jméno žalovaného], nar. [datum], zemř. [datum], pokud jde o veškerá práva a povinnosti vztahující se k budově č. p. [Anonymizováno] (usnesení OS P8).

10. Přípisy ze dne [datum] a [datum] žalobce vyzval žalovaného k vyklizení a předání objektu (výzva).

11. Dne [datum] žalovaný předmětnou budovu žalobci odevzdal (protokol o předání a převzetí).

12. Z výslechu zástupkyně znalecké kanceláře a znaleckého posudku soud zjistil, že výše obvyklého nájemného za objekt č. p. [Anonymizováno] činila za rok [částka], za rok [částka], za rok [částka] a za rok 2017 (od 1. 1. do 30. 9.) [částka], přičemž byla určena výpočtem ekonomického nájemného z nemovitosti.

13. Soud zamítl návrhy na provedení důkazu stvrzenkou o úhradě zálohy ze dne [datum], výslechem, jednatele spol. [právnická osoba]., pana [adresa], fakturou č. [hodnota] ze dne [datum], výslechem svědka [jméno FO], fakturou č. [hodnota], ze dne [datum], fakturou č. [hodnota], ze dne [datum], fakturou č. [hodnota], ze dne [datum], výslechem svědka pana [jméno FO], fotografiemi předmětné nemovitosti před a po rekonstrukci, výpisem z účtu žalobce stran úhrad dílčích částek, výzvou ze dne [datum], podáním ze dne [datum], podáním ze dne [datum], usnesením ze dne [datum], spisem Obvodního soudu pro [adresa] zn. [spisová značka] a fotografiemi doloženými žalobkyní k podání z [datum]. Důvodem zamítnutí těchto důkazních návrhů je jejich nadbytečnost, neboť se týkají prokazování pohledávek žalovaného užitých k započtení proti pohledávce žalobní, avšak soud dospěl k závěru, že započtení nebylo provedeno účinně, jak bude rozvedeno dále, pročež by provádění uvedených důkazů bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie.

14. Po stránce právní soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

15. K právnímu základu žalobního nároku:

16. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 2999 odst. 1 věta prvá o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

19. S ohledem na pravomocné rozhodnutí o podané určovací žalobě nelze než uzavřít, že žalobce je vlastníkem předmětné budovy (což odpovídá zápisu v [Anonymizováno]). Žalovaný ji užíval jako právní nástupce svého otce až do [datum], kdy ji protokolárně předal žalobci. S ohledem na tento závěr je zřejmé, že žaloba je co do základu důvodná, neboť žalovaný užíval danou budovu v rozhodném období bez právního titulu. V tomto smyslu soud hodnotí nedůvodnou námitku žalovaného, že by byl dosud oprávněn k bezplatnému užívání nemovitosti jako nájemce na základě ustanovení kupní smlouvy z roku 1994, která mu bezplatné užívání přiznává do rozhodnutí o vkladu práva, když v tomto smyslu je třeba rozhodnutím o vkladu práva rozumět i rozhodnutí negativní, tj. zamítnutí návrhu na vklad. Jak pak dále uvedl ve svém rozhodnutí i odvolací soud, mezi právními předchůdci účastníků nebyla jakožto obligatorní náležitost nájemní smlouvy vůbec konkrétně sjednána výše nájemného.

20. Za dané situace je skutková podstata bezdůvodného obohacení na straně žalovaného na úkor žalobce naplněna, neboť žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, neboť v době od [datum] do [datum] užíval bezprávně a bez protiplnění nemovitost žalovaného. Vzhledem k tomu, že vydání předmětu bezdůvodného obohacení není s ohledem na jeho povahu dost dobře možné, má žalobce právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklého nájemného.

21. K námitce rozporu žalobního nároku s dobrými mravy:

22. Ve shodě s odvolacím soudem, jenž ve svém rozhodnutí poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], je pak na místě přisvědčit námitce žalovaného v tom směru, že nemovitost měla být evidována v katastru nemovitostí, a pokud se tak nestalo, šlo o pochybení na straně předchůdce žalobkyně, který měl dbát o to, aby evidence vedená katastrem nemovitostí odpovídala skutečnému stavu. K tomu bylo odvolacím soudem uvedeno, že: „…si právní předchůdce žalovaného evidenci nemovitosti v katastru nemovitostí v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt sám neprověřil a pouze ji předpokládal či její absenci toleroval“ (bod 43.), a to tím spíše, že ani kupní smlouva neobsahovala v žádném ustanovení údaj o tom, že by objekt byl evidován v katastru nemovitostí, což mělo právního předchůdce žalovaného přinejmenším vést k větší opatrnosti. Přesvědčení o tom, že je nemovitost v katastru evidována, neměl právní předchůdce žalovaného z čeho čerpat, tím spíše byl-li veden mezi stranami kupní smlouvy spor o určení neexistence právního vztahu (jak vyplývá z čl. VII. kupní smlouvy). Přestože zaplatil předchůdce žalovaného kupní cenu, k zamýšlenému vkladu do katastru nemovitostí nedošlo (což si mohl ověřit), avšak nastalou situaci nijak neřešil. V bodu 49. citovaného usnesení Ústavní soud uvedl, že z ústavní stížnosti nevyplývá, že by se státem od uzavření kupní smlouvy jakkoli komunikoval a domáhal se umožnění realizace převodu vlastnického práva dle kupní smlouvy nebo vrácení kupní ceny, přestože takový postup by se nabízel jako logický. Z bodu 50. Uvedeného usnesení pak vyplývá, že dle spisového materiálu bylo motivem k podání žaloby na určení vlastnického práva v roce 2010 to, že Ministerstvo [Anonymizováno] mělo v roce 2006 vznést pochybnost o vlastnickém právu předchůdce žalovaného k nemovitosti, jakož i právní nejistota pramenící z toho, že předchůdce žalovaného nebyl v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník; vyšlo též najevo, že v rámci jiného řízení začal vlastnické právo předchůdce žalovaného zpochybňovat i nájemce, kterému nemovitost pronajal. Ze shora uvedených důvodů nemůže obstát závěr, že pouze žalobkyně zavinila, že nemovitost nepřešla na žalovaného. Ostatně soud I. stupně byť jen ohledně nároku na náhradu nákladů řízení sám připustil, že i žalovaný (a jeho právní předchůdce) na celé situaci nese zavinění tím, že nebyl dostatečně opatrný a nedbal svých práv. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že za neexistenci evidence předmětné nemovitosti v katastru nemovitostí nesou odpovědnost a následky obě strany smlouvy. Kupující minimálně tím, že si řádně nezkontroloval stav zápisu do katastru nemovitostí a před podpisem kupní smlouvy a zaplacením kupní ceny neprověřil základní a standardní údaje o předmětu koupě, čímž nepostupoval s běžnou péčí a opatrností a nestřežil svá práva. Námitka rozpornosti s dobrými mravy tak nemůže obstát.

23. Namítal-li žalovaný, že nemá ani nemovitost ani peníze, je třeba konstatovat, že jeho právní předchůdce nejednal s běžnou opatrností, před podpisem kupní smlouvy neprověřil základní náležitosti a situaci dál neřešil. Přestože nebyla smlouvou řádně sjednána výše nájemného, je nemyslitelné se domnívat, že bezúplatné užívání bude trvat do nekonečna. Minimálně v roce 2010 (pravděpodobně již dříve) vyvstala pochybnost o vlastnickém právu žalovaného, tudíž ani délka soudního řízení nemohla v žalovaném vzbudit dojem, že užívání nemovitosti je zdarma. Tato pochybnost se změnila v jistotu dnem vyhlášení rozsudku Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Užíval-li žalovaný či jeho právní předchůdce cizí nemovitost dlouhodobě a bezúplatně, přitom dokonce inkasoval úplatu, nemůže tato námitka obstát.“ 24. K výši žalobního nároku:

25. Z provedeného znaleckého posudku bez pochybností vyplynulo, že výše obvyklého nájemného za objekt č. p. [Anonymizováno] činila za rok [částka], [částka], [částka] a 2017 (do 30. 9.) [částka]. Po výslechu znalkyně nemá soud důvod v pochybnostem o správnosti těchto znaleckých závěrů, když znalkyně přesvědčivě vysvětlila, jakým způsobem k určení výše nájemného dospěla, přičemž se jí užitá metoda výpočtu ekonomického nájemného z nemovitosti jeví jako objektivně nejvhodnější, neboť je založena na datech [Anonymizováno] a vyhlášce, tudíž takovýto způsob výpočtu zaručuje výpočet jednotný. Žalobce pak svůj nárok uplatnil ve výši [částka] za rok, proto s ohledem na to, že jím uplatněný nárok vychází soud z částky nižší, nežli vyplynula ze znaleckého posudku, vycházel soud z této nižší roční výše (v případě roku 2017 z její alikvotní části za období od 1. 1. do 30. 9.), neboť ve věci nelze rozhodnout nad rámec žalobního návrhu.

26. K promlčení žalobního nároku:

27. Dle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

28. Dle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

29. Dle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

30. Dle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

31. Dle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

32. Soud shledal námitku žalovaného ohledně promlčení žalobního nároku důvodnou, a to v rozsahu žalobního nároku za období delší než tři léta zpět od podání žaloby ([datum]), tedy dospěl k závěru, že nárok je promlčen, pokud jde o období od [datum] do [datum] (360 dní), tj. v částce [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od [datum], a to s přihlédnutím k § 619 odst. 2 a § 621 o. z., neboť je soud toho názoru, že se žalobce jako vlastník předmětné nemovitosti při vynaložení obvyklé péče, jíž by od něj bylo možno očekávat, měl a mohl o tom, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného došlo, dozvědět nepochybně dříve, nežli po pravomocném rozhodnutí o zamítnutí určovací žaloby podané žalovaným, po kterém žalovaného poprvé k vyzval k plnění. Řízení o určovací žalobě bylo zahájeno již roku 2010, přičemž jak se podává i z rozhodnutí o ústavní stížnosti, již v roce 2006 mělo Ministerstvo [Anonymizováno] vznést pochybnost o vlastnickém právu předchůdce žalovaného k nemovitosti.

33. Ze shora uvedených důvodů proto soud rozhodl o částečném zamítnutí žaloby, jak je uvedeno pod výrokem II.

34. K námitce započtení vznesené žalovaným:

35. Podle § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2).

36. Soud v prvé řadě uvádí, že nesdílí právní názor žalobce v tom smyslu, že by pohledávky uplatněné žalovaným byly nezapočitatelné z důvodu, že by šlo o pohledávky jiného druhu.

37. Pokud jde o započtení pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení za uhrazenou kupní cenu za nemovitost ve výši [částka], má soud kupní smlouvou prokázáno, že kupní cena byla právním předchůdcem žalovaného právní předchůdkyni žalobce uhrazena, avšak je zároveň názoru, že ohledně vydání uhrazené kupní ceny není žalobce osobou pasivně věcně legitimovanou, tedy že právo žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení mu nemůže svědčit vůči žalobci, a to s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a poukazem na § 15 odst. 3 a § 16 odst. 1 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, a contrario, neboť dle § 15 odst. 3 cit. zákona učiní zakladatel opatření o veškerém majetku a závazcích podniku při zániku podniku zrušením bez likvidace, nikoli s likvidací. Z následujícího § 16 odst. 1 téhož zákona je zjevné, že se připouští nástupnictví jiného státního podniku při zániku dosavadního („podnik, na který přešel majetek a závazky státního podniku…“), nikoli nástupnictví státu. Za dané situace, kdy státní podnik [právnická osoba]. v likvidaci zanikl s likvidací, je soud názoru, že jeho případné závazky – tedy i závazek k vydání bezdůvodného obohacení v podobě uhrazené kupní ceny – nemohly s ohledem na citovaná ustanovení přejít na stát, tedy na žalobkyni. Proto je soud názoru, že pohledávku na vydání kupní ceny nelze účinně užít k započtení proti pohledávce žalobní. Pouze závěrem pak soud dodává, že i kdyby ve věci této pohledávky žalovaného svědčila žalobci pasivní věcná legitimace, bylo by s ohledem na žalobcem vznesenou námitku nutno na pohledávku žalovaného hledět jako na pohledávku promlčenou, a tudíž ve smyslu § 581 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) nezapočitatelnou, neboť k promlčení této pohledávky dle názoru soudu by nepochybně došlo dříve, nežli se tato pohledávka setkala s pohledávkou žalobní, a to s přihlédnutím k objektivní tříleté promlčecí lhůtě dle § 107 odst. 2 věta prvá obč. zák., když k zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitosti došlo již v roce 2000.

38. Pokud jde o započtení pohledávek za žalovaným tvrzené výdaje vynaložené na investice do nemovitosti v celkové výši [částka], dospěl soud s přihlédnutím k § 553 odst. 1 o z., dle kterého o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem, a § 554 o. z., dle kterého se ke zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží, k závěru, že takto učiněné započtení je neurčité, pročež se k němu nepřihlíží.

39. K právní otázce určitosti právního úkonu zápočtu se Nejvyšší soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod číslem 56/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud na základě usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]), rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], shrnul, že „podle ustálené judikatury soudů je pro neurčitost (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku - dále jen „obč. zák.“) neplatný právní úkon započtení (§ 580 obč. zák.), kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by bylo patrno, která část započítávaných pohledávek zanikla a která nikoli. K tomuto závěru se Nejvyšší soud dále přihlásil např. též v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Uvedené závěry pak Nejvyšší soud dále rozvedl a upřesnil například v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], popřípadě v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v nichž přijal a odůvodnil závěr, podle něhož „o neurčitosti právního úkonu (jednání) započtení jde tehdy, pokud součet pohledávek na straně jedné převyšuje počet pohledávek na straně druhé, přičemž z projevu vůle kompenzujícího nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoliv. Pokud však součet pohledávek započítávaných na obou stranách je shodný, nejde o případ uvedený v předchozím odstavci a neurčitost zápočtu nezpůsobuje ani to, že v něm není konkrétně uvedeno, které pohledávky proti kterým se započítávají, neboť za této situace všechny započítávané pohledávky zápočtem zaniknou“. Shora uvedené závěry přijaté podle právní úpravy účinné do [datum], jsou aplikovatelné i na započtení řídící se právní úpravou o. z. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

40. Ze specifikace zápočtu ve vyjádření žalovaného z [datum] nelze dospět k závěru o jeho určitosti, neboť v případě tvrzených pohledávek žalovaného za investice do nemovitosti v celkové výši [částka] ([částka] klempířské práce, [částka] oprava fasády, [částka] oprava elektroinstalace, [částka] další rekonstrukční práce a [částka] za úpravu skleněných výplní) nelze seznat, v jakém rozsahu má ta která z pohledávek žalovaného při započtení proti pohledávce žalobce zaniknout, pročež je na místě závěr o tom, že takto učiněné započtení je ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. neurčité, a proto se k němu dle § 554 o. z. nepřihlíží.

41. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobní nárok je důvodný co do vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti ve výši [částka] za rok 2014 (27. až [datum]), [částka] za rok 2015, [částka] za rok 2016 a [částka] za rok 2017 (1. 1. až [datum]). Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil dluh v době splatnosti, dostal se s jeho úhradou do prodlení (§ 1968 o. z.), pročež vzniklo žalobci právo žádat po něm vedle jistiny též úhradu úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Proto soud žalobě vyhověl co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.).

42. Pod výrokem ad III. soud rozhod o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný ze 73,68 %, právo na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží celkem částka [částka] představující dle § 2 odst. 3 cit. vyhl. [částka] za každý ze čtrnácti úkonů dle § 1 odst. 3 cit. vyhl. (předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ve věci samé z [datum], [datum] a [datum], příprava a účast na jednání soudu ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], odvolání proti rozsudku). Výše náhrady [částka] pak odpovídá poměru úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci (úspěch 73,68 % - neúspěch 26,32 % = 47,36 % x [částka] = [částka]).

43. O nákladech státu bylo rozhodnuto pod výrokem ad IV. podle § 148 o.s.ř. co do jejich základu, když jejich konečná výše s ohledem na výslech zástupkyně znalecké kanceláře při jednání, při němž došlo zároveň k vyhlášení rozsudku, nebyla k okamžiku vyhlášení známa.

44. Výrokem ad V. rozhodl soud o povinnosti žalovaného k úhradě části soudního poplatku v rozsahu jeho neúspěchu ve věci (73,68 %), a to dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „PoplZ“) neboť žalobce byl v řízení od poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) PoplZ a soud jeho žalobnímu návrhu převážně vyhověl. Proto platí poplatek podle výsledku řízení žalovaný, který nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a nebyl od poplatku osvobozen. Výše poplatku za žalobu činí 5 % z žalobní jistiny [částka] zaokrouhlené na celé desetikoruny nahoru, tj. [částka] [pol. 1 bod 1. písm. b) Sazebníku], výše soudního poplatku odpovídající neúspěchu žalovaného ve věci tak činí [částka] ([částka] x 73,68 %).

Poučení