30 C 43/2016

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Renatou Tojnerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 1 036 074 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 43 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 43 200 Kč od [datum] do zaplacení z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 850 Kč od [datum] do [datum].

II. Žaloba se co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni: částku 384 000 Kč z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 384 000 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 292 800 Kč od [datum] so [datum], úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 43 200 Kč od [datum] do [datum], částku 256 370 Kč z titulu náhrady za ztrátu na výdělku za období od [datum] do konce února 2016 s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 256 370 Kč od [datum] do zaplacení, částku 479 576,80 Kč z titulu náhrady za ztrátu na výdělku za období od [datum] do [datum] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 479 576,80 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 850 Kč od [datum] do [datum] a náhradu za ztrátu na výdělku od [datum] ve formě pravidelné renty ve výši 7 458 Kč měsíčně, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě řízení částku 75 105 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

V. O nákladech státu bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně uplatnila vůči žalované žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] nárok na poskytnutí pojistného plnění ve výši 1 036 074 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení a náhradu za ztrátu na výdělku při invaliditě za období od [datum] ve výši pravidelné měsíční renty odpovídající rozdílu mezi průměrnou měsíční mzdou ve výši 15 996 Kč a jejím měsíčním invalidním důchodem, z titulu pojištění odpovědnosti za škodu – újmu na zdraví žalobkyně způsobenou provozem vozidla tov.zn. VW Golf, [registrační značka], jehož řidičem byl [jméno] [příjmení], [datum narození], dne [datum].

2. Žalovaný nárok sestává z dílčích nároků za ztížení společenského uplatnění, dále jen„ ZSÚ“ ve výši 720 000 Kč, tuto částku žalobkyně dovozuje z posudku vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], jenž ohodnotil ZSÚ za poúrazové omezení hybnosti páteře a další omezení hybnosti v celkové výši 1 300 bodů, přičemž žalobkyně má za to, že jsou dány důvody mimořádného zřetele dle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., dále jen„ vyhláška“, pro zvýšení ZSÚ na trojnásobek, tedy v celkové výši 3 900 bodů, tj. 468 000 Kč (120 Kč za 1 bod). Dále žalobkyně požaduje za újmu na zdraví spočívající ve vážné duševní poruše vzniklé po dopravní nehodě ohodnocené dle posudku o ZSÚ vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení] 2 100 body, tj. 252 000 Kč.

3. Dalším dílčím nárokem, jehož se žalobkyně žalobou domáhala, byla náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] v celkové 55 854 Kč, kdy průměrný výdělek žalobkyně činil 15 996 Kč měsíčně a náhrada za ztrátu na výdělku tak představovala rozdíl mezi průměrným výdělkem a nemocenskou. Tento dílčí nárok byl žalobkyni již pravomocně přiznán spolu s úrokem z prodlení výrokem I. rozsudku zdejšího soudu č.j. 30C 43/2016-124 ze dne 7.3. 2019. Dále žalobkyně požadovala po žalované uhradit částku ve výši 256 370 Kč odpovídající náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od [datum] do února 2016.

4. Pokud jde o nárok na poskytnutí pravidelné měsíční renty od [datum] ve výši rozdílu mezi průměrnou měsíční mzdou žalobkyně a jejím měsíčním invalidním důchodem, žalobkyně byla v průběhu řízení vyzvána k upřesnění žaloby a specifikaci tohoto nároku, kdy podáním ze dne [datum] žalobu upřesnila tak, že za období od [datum] do [datum] požaduje po žalované náhradu na ztrátu na výdělku ve výši 479 576,80 Kč a od [datum] náhradu za ztrátu na výdělku ve formě pravidelné renty ve výši 7 458 Kč měsíčně (rozdíl mezi průměrnou měsíční mzdou žalobkyně ve výši 15 996 Kč a měsíčním invalidním důchodem ve výši 8 538 Kč).

5. Konečně se žalobkyně žalobou domáhala zaplacení částky 3 850 Kč, odpovídající náhradě nákladů za vypracování znaleckého posudku - MUDr. [jméno] [příjmení].

6. Žalobkyně podáním ze dne 2.6 2016 vzala zpět žalobu v části 292 800 Kč odpovídající nároku na ztížení společenského uplatnění, jenž zaplatila žalovaná po podání žaloby dne [datum]. Zdejší soud následně při jednání [datum] řízení co do částky 292 800 Kč zastavil. Řízení bylo zastaveno také co do částky 3 850 Kč, kterou žalovaná uhradila jako náhradu nákladů za zpracování znaleckého posudku MUDr. [jméno] a to při jednání soudu dne [datum].

7. Dle žalobkyně se její život v důsledku předmětné nehody nenávratně změnil, kromě toho, že přišla o práci- pracovala na pozici plánovačky, kresličky a skladnice u zaměstnavatele spol. [právnická osoba], již od [datum], nemůže se věnovat řadě svých zálib, mezi něž patřily ruční práce – pletení, šití, vyšívání, tanec, práce na zahradě a pravidelné víkendové procházky. Před úrazem se intenzivně věnovala tanci, účastnila se plesové sezóny a žila velmi aktivní život. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nemůže věnovat zájmovým činnostem, které ji naplňovaly jak z hlediska tvůrčí stránky její osobnosti, tak po stránce společenské, ztratila také většinu sociálních kontaktů, jež byly s těmito aktivitami spojené. Žalobkyně těžce nese, že se již není schopna sama postarat o každodenní chod domácnosti, což se odrazilo také na její psychické stránce a poznamenalo její partnerský život.

8. Žalovaná učinila nesporným, že ke dni [datum] došlo k dopravní nehodě, při které byla žalobkyně zraněna. Uvedla, že žalobkyni zaslala z titulu odškodnění ztížení společenského uplatnění částku 292 800 Kč, odpovídající 2 000 bodů + navýšení o 22%, celkem tedy 2 440 bodů, nárok nad rámec poskytnutého pojistného plnění považuje za neoprávněný. Pokud jde o výši odškodnění, vyšla ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ohledně diagnostikovaného omezení pohyblivosti hlezenního kloubu LDK lehkého stupně (400 bodů) a omezení pohyblivosti kolenního kloubu lehkého stupně (400 bodů), odmítla však diagnostikované omezení hybnosti páteře lehkého stupně, neboť k žádnému doloženému poranění páteře žalobkyně při předmětné dopravní nehodě nedošlo. Pokud jde o jí předložený psychiatrický posudek MUDr. [jméno] [jméno], v bodovém hodnocení odmítla položku 015 vyhlášky s tím, že u žalobkyně se jedná pouze o duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a nepříznivých situací, které u žalobkyně nastaly po předmětném úrazu a v souvislosti s tímto úrazem. Má proto za to, že zjištěné duševní poruchy u žalobkyně musí být zohledněny jen položkou 016 vyhlášky – posttraumatická stresová porucha, obsedantně fobická porucha s projevy panických atak ([číslo] bodů). Žalovaná neuznala ani nárok žalobkyně na náhradu ztráty na výdělku, neboť invalidita žalobkyně (pokles její pracovní schopnosti) není důsledkem dopravní nehody, když je ze zápisů, které jsou součástí posudku o invaliditě žalobkyně ze dne [datum], zřejmé, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně je vertebrogenní algický syndrom s protrusí meziobratlových plotének bederní páteře, přičemž u žalobkyně v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou k žádnému úrazu pánve nedošlo. Invalidita žalobkyně tedy existuje pro obecné onemocnění páteře a nemá žádnou souvislost s předmětnou dopravní nehodou.

9. Soud v tomto řízení již o nároku žalobkyně rozhodl rozsudkem ze dne 7.3. 2019, č.j. 30C 43/2016-124 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 6.2. 2020, č.j. 30C 43/2016-165, tyto však byly k odvolání žalobkyně vyjma vyhovujícího výroku I. rozsudku ze dne [datum], jenž odvoláním napaden nebyl, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2.9. 2020, č.j. 72 Co 425/2019-187, zrušeny.

10. Zdejší soud následně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 12.10. 2021, č.j. 30C 43/2016-236, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 6.1. 2022, č.j. 30C 43/2016-266, tyto však byly k odvolání žalobkyně i žalované usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16.8. 2022, č.j. 72 Co 111/2022-296, zrušeny. Výrokem II. předmětného usnesení Městský soud nařídil, aby věc projednal a rozhodl jiný samosoudce. V odůvodnění předmětného usnesení Městský soud uzavřel, že teprve poté, co bude na podkladě provedeného dokazování řádně vyhodnoceno, jakým konkrétním způsobem se v porovnání s dosavadním životem změnil život žalobkyně v důsledku poškození zdraví trvalého rázu, jež utrpěla při dopravní nehodě a jakým konkrétním způsobem je žalobkyně v příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví omezena v běžném osobním životě, v pracovním uplatnění, při uspokojování životních a společenských potřeb apod., bude možné odpovídajícím způsobem vyhodnotit, zda lze omezení žalobkyně vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění či zda jsou dány výjimečné skutečnosti pro zvýšení odškodnění postupem dle § 7 odst. 3 vyhlášky. Dále Městský soud zdůraznil, že z hlediska naplnění příčinné souvislosti mezi úrazem a ztrátou na výdělku je i dle judikatury podstatné, zda omezení či ztráta pracovní způsobilosti poškozeného je v příčinné souvislosti s újmou na zdraví či má podklad v jiných příčinách, přičemž rozhodující je, zda pracovní úraz či jeho následky dovršily od určitého data neschopnost zaměstnance k výkonu dosavadní práce a zda tedy z hlediska nutnosti zanechat této práce byly příčinnou důležitou, podstatnou a značnou. Konečně Městský soud zavázal soud prvního stupně, aby při rozhodování o uplatněném příslušenství ve formě úroků z prodlení vzal v úvahu, že předmětem řízení v dané věci je nárok na poskytnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a lhůta splatnosti pojistného plnění vychází z § 9 odst. 2, 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dále jen„ ZPOPV“.

11. Mezi účastníky je nesporné, že dne [datum] byla žalobkyně sražena na přechodu pro chodce osobním automobilem tov.zn. VW Golf, [registrační značka], jenž řídil [jméno] [příjmení], [datum narození], přičemž předmětné vozidlo mělo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované. Žalobkyně utrpěla při střetnutí s předmětným vozidlem zlomeninu diafýzy holenní kosti s nutností operativního zákroku, otevřenou ránu vlasové části hlavy a povrchní poranění vlasové části hlavy. Řidič vozidla – [jméno] [příjmení], byl za jednání, jímž způsobil žalobkyni těžkou újmu na zdraví uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 9.8. 2012, č.j. 2T 107/2012-51.

12. Mezi účastníky je pak spor o výši pojistného plnění, jež žalobkyni náleží za ZSÚ, když žalovaná je poskytla ve výši 292 800 Kč a to na základě bodového ohodnocení v znaleckém posudku vypracovaném MUDr. [jméno] [příjmení], přičemž měla námitky k diagnostikované položce [číslo] - poúrazové omezení hybnosti páteře lehkého stupně dle vyhlášky ohodnocené 200 body a dále na základě psychiatrického posudku vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení], kde žalovaná nesouhlasila s diagnostikovanou položkou 015 (vážné duševní poruchy po jiných poraněních, kromě poranění hlavy). Žalobkyně má nad rámec žalovanou neuznaných shora uvedených položek dle vyhlášky za to, že jí náleží také navýšení odškodnění dle § 7 odst. 3 vyhlášky, neboť jde o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele. Pokud jde o nárok žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tento žalovaná zcela neuznala, neboť má za to, že invalidita žalobkyně je způsobena obecným onemocněním páteře a nemá s předmětnou dopravní nehodou žádnou souvislost.

13. Žalobkyni byl výrokem I. rozsudku zdejšího soudu ze dne 7.3. 2019, č.j. 30C 43/2016-124, pravomocně přiznán nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] ve výši 55 854 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 55 854 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 302 566 Kč od [datum] do [datum]. [příjmení] 302 566 Kč pak představuje součet veškerých pojistných plnění, jež žalovaná uhradila po podání žaloby – částky 292 800 Kč představující náhradu za ZSÚ uhrazené žalobkyni [datum], náhrady na vypracování znaleckého posudku MUDr. [jméno] [jméno] ve výši 3 850 Kč – uhrazena žalobkyni [datum] a částky 9 766 Kč, již žalovaná uhradila na náhradě ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.

14. Soud k prokázání výše odškodnění, jež žalobkyni náleží za ZSÚ v příčinné souvislosti s předmětným úrazem žalobkyně ke dni ustálení trvalých následků, ustanovil k vypracování znaleckého posudku znalecký ústav – Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, dále jen„ ZÚ“, jenž při zodpovězení této otázky vyšel ze znaleckých posudků: MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], MUDr. [jméno] [jméno] ze dne [datum], [titul] [jméno] [příjmení], CSc., [příjmení] ze dne [datum] a také posudku o invaliditě ze dne [datum] vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení], Okresní správa sociálního zabezpečení Teplice, dále dostupných lékařských zpráv, zdravotnické dokumentace praktické lékařky MUDr. [jméno] [příjmení], zpráv o psychiatrickém vyšetření MUDr. [jméno] [příjmení], jež byly také v tomto řízení provedeny k důkazu, stejně jako předmětný posudek ZÚ.

15. V znaleckém posudku vypracovaném soudem ustanoveným ZÚ dne [datum], dospěl ZÚ k závěru, že na základě předmětného poranění žalobkyně (jak plyne ze zdravotní dokumentace), kterým je: povrchní poranění vlasové části hlavy, tržná rána 2 cm v čelní krajině u kořene nosu s otokem a hematomem v okolí, trojúlomková zlomenina střední části holenní kosti vlevo, podhlavičková zlomenina lýtkové kosti vlevo, zlomenina zadní hrany vnitřního kotníku levé dolní končetiny, zlomenina zadní hrany dolní části holenní kosti levé dolní končetiny, zhmoždění měkkých tkání v oblasti levé hýždě a stehna a pdvrtnutí bederní části páteře, došlo k rozvoji postraumatické stresové poruchy (pol. 016), kterou v rámci ZSÚ ohodnotil ZÚ [číslo] body a dále k omezení pohyblivosti hlezenního kloubu (pol. [číslo]) ohodnoceném 400 body. Jiné trvalé následky v příčinné souvislosti s dopravní nehodou shledány u žalobkyně nebyly, uvedené ZÚ zdůvodnil těmito skutečnostmi: - ke dni [datum] (posouzení posudkovým lékařem OSSZ Teplice) byly zlomeniny kosti holenní a kosti lýtkové zhojeny, - v nálezech ze dne [datum] a [datum] (propouštěcí zpráva + traumatologické vyšetření) je uveden volný pohyb v kolenním kloubu, - zjištěné podvrtnutí, natažení a případné zhmoždění páteře nevede ke strukturálním změnám postiženého bederního úseku páteře a nezanechává dlouhodobé nebo trvalé následky, přičemž dle provedených zobrazovacích vyšetření je vyloučeno, že by žalobkyně prodělala v souvislosti s předmětným úrazem morfologicky zachytitelné poranění páteře. Obtíže vyplývající z vertebrogenního algického syndromu bederní páteře s kořenovým drážděním L5 dle ZÚ nelze dávat do souvislosti s předmětným úrazem, ale byly způsobeny jednoznačně prokázanými degenerativními změnami páteře, které byly nepochybně přítomny již před rokem 2012, kdy první potíže žalobkyně s páteří, konkrétně vertebrogenní algický syndrom bederní a křížové části páteře byly ve zdravotnické dokumentaci zaznamenány již v r. 1989. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, jenž přetrvával i po skončení pracovní neschopnosti, tedy nebyly shora konstatované trvalé následky předmětného úrazu ale obecné onemocnění. Pokud jde o posttraumatickou stresovou poruchu, tato diagnóza se objevuje ve všech závěrech psychiatra MUDr. [jméno] [příjmení] a to od roku 2013 do posledních vyšetření před zpracováním znaleckého posudku ([číslo]), objevují se četné dekompenzace a těžké situační výkyvy, předmětnou diagnózu konstatoval ve znaleckém posudku také MUDr. I. [příjmení]. Dle závěrů ZÚ plyne, že ji lze hodnotit pouze položkou 016 – vážné duševní poruchy po jiných těžkých poraněních kromě poranění hlavy, ovšem znalecký kolektiv výslovně uvedl, že je na místě použití ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky (zvýšení bodového hodnocení), neboť její nepoužití (v případě znaleckého posudku MUDr. [jméno] [jméno]) považoval za podhodnocení závažnosti vzniklé a (ke dni zpracování znaleckého posudku) trvající duševní poruchy, značně omezující žalobkyni v osobním životě a všech ostatních aktivitách. Z toho důvodu ZÚ navýšil bodové ohodnocení o 50 % celkové částky bodového ohodnocení (tj. vyhláškou povolené maximální možné navýšení).

16. K prokázání skutečnosti, jakým konkrétním způsobem je žalobkyně v příčinné souvislosti s konstatovanými trvalými následky na jejím zdraví (omezení hybnosti hlezenního kloubu a posttraumatická stresová porucha) v důsledku předmětné dopravní nehody omezena v běžném osobním životě, pracovním uplatnění, při uspokojování životních i společenských potřeb, soud provedl k důkazu výslech manžela žalobkyně [celé jméno svědka], [datum narození], výslech žalobkyně a také výslech znalce při jednání dne [datum].

17. Z výslechu svědka [příjmení] [celé jméno svědka], pokud jde o pracovní náplň žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyně v rámci zaměstnání dělala plno věcí, dělala sekretářku, jezdila na výstavy, sháněla materiál, v zaměstnání pracovala na plný úvazek delší dobu. Ve volném čase obstarávala domácnost, starala se o dceru, přes léto dělala zahrádkářské práce, různé ruční práce – pletení, výroba domácích mašlí apod., čímž si i dříve přivydělávala. Jezdívali společně se známými a příbuznými na dovolenou – do kempů, po zámcích, chodívali na různé vycházky, výlety, žalobkyně byla aktivní i jinak, pomáhala třeba organizovat dětské dny v sousední vesnici. Po nehodě se život žalobkyně zcela změnil, přestala zcela pracovat, vše je na svědkovi, z dřívějších aktivit, co spolu podnikali, nedělají nic, nemůže chodit, sedět, od doby úrazu nikde nebyli. Když jde ven, bojí se přejít silnici. Žalobkyně zvládne zařídit sama pouze základní věci, umyje se, nají se, občas uvaří, když je v práci, jinak vaří svědek – naučil se kvůli tomu vařit. Občas něco ušije na šicím stroji, ale nevydrží u toho sedět, začnou ji hned bolet záda a trvá zase třeba dva dny, než se odhodlá pokračovat. Žalobkyně zvládne nakoupit pouze lehčí věci, nezvládá také větší úklid. Většinu dne leží, má bolesti, je na práškách, někdy se stane, že třeba týden nevyjde z domu, protože má„ takové ty stavy“.

18. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, pokud jde o konstatovaný trvalý následek omezení hybnosti hlezenního kloubu, žalobkyně si na nohu nemohla do listopadu 2012 vůbec stoupnout, musela chodit o berlích, pak nohu postupně zatěžovala, ale s berlemi (i vzhledem k dalším zdravotním problémům) musí chodit pořád a také kotník ji bolí do současnosti, zvláště když nohu více namáhá a při změnách počasí. Pokud jde o práce v domácnosti – zvládne uvařit, ale trvalo jí to a trvá do současnosti třeba celé dopoledne, protože nevydrží stát, po chvíli si musí sednout nebo lehnout a pak zase může pokračovat. Větší věci nezvládne, např. luxování obstarává dcera nebo manžel, stejně tak veškeré nákupy zařizuje dcera nebo manžel. Pokud jde o volnočasové aktivity v současnosti, někdy jde s dcerou na procházku, když jde ven s dětmi, kousek od domu mají park, ale po chvíli si musí sednout, nevydrží déle chodit, především kvůli bolesti zad. Žije s manželem, manžel jí připravuje snídani, musí jí pomoci do vany, sama to nezvládne. Její dcera bydlí kousek od žalobkyně, vzhledem k tomu, že má její manžel nepravidelnou pracovní dobu, tak jí třeba přinese nákup nebo oběd, aby nemusela vařit, chodí k nim také uklízet. Netroufne si pohlídat vnoučata, jen když byl vnuk ještě miminko, pouze na chvíli. Před nehodou chodila s manželem hodně na túry, po různých pracovních akcích (bowling, fotbal apod.), o víkendech jezdili s kamarády ven, na kolo, o dovolených hodně cestovali i s partou, přesouvali se z místa na místo (památky, hory). V zimě chodívali tancovat nebo na různé společenské akce, vedla také v obci kroužek, připravovala různé akce pro děti v knihovně, pořádala výlety, karnevaly, organizovala dětské dny, do doby úrazu byla velmi aktivním člověkem. Měla také zálibu ve vyšívání, pletení, ručních pracích, které po nehodě už dělat nemůže. V době před nehodou se léčila pouze s vysokým krevním tlakem, což ji nijak neomezovalo, jinak nijak nemarodila, není si vědoma toho, že by jí více bolela záda, problémy s krční páteří přisuzovala hlavně kancelářskému zaměstnání. Z větších úrazů měla před nehodou úraz kolene a kotníku na pravé noze. Má středoškolské vzdělání a před nehodou pracovala jako vedoucí zásobování a nákupu, v zaměstnání pracovala 20 let, její pracovní náplň spočívala v tom, že jezdila společně s kolegou (sama neřídila) za dodavateli, na veletrhy, výstavy, kde se domlouvaly kontrakty a zajišťovala pro podnik nákup veškerých věcí, firma vyrábí seřizovací přístroje. Práce byla z 50% kancelářská a z 50% zajišťovala ostatní věci, chodila do dílny, skladu, současně pracovala jako asistentka ředitele. Pokud jde o její psychický stav, psychiatra navštívila až v r. 2013, což však bylo jen tím, že se špatně pohybovala, psychické problémy po nehodě se však stupňovaly, až se„ vyloženě sesypala“, proto byla odeslána k psychiatrovi. Trpěla úzkostmi, velkým strachem z aut, někdy nedokázala vstát ani z postele, neboť měla pocit, že když vyjde z domu, něco hrozného se jí stane. Dva roky po nehodě vycházela v podstatě pouze k doktorovi, pokud došla k silnici, stála tam třeba půl hodiny, než se odhodlala přejít přes přechod. Do dnešního dne má sny o tom, že se valí někde na silnici pod autem. Nedokáže usnout bez prášků na spaní, ty bere pořád + také antidepresiva, ale i tak se vzbudí zpocená a rozklapaná a vše se jí honí v hlavě. V současnosti se strach z dopravního provozu o něco zmírnil, ale pokud zase např. v televizi vidí bouračku, udělá se jí špatně a trvá třeba 2-3 hodiny, než její stav poleví a pak má zase třeba 2-3 dny v sobě blok, že se bojí vyjít ven. Úzkosti přicházejí nezávisle na tom, zda je venku a hlavně v noci. Je pravdou, že když jí třeba zemřel bratr, bylo to ještě intenzivnější, ale ty úzkosti tam byly předtím i potom, co další podnět (rodinná tragédie) odezněl.

19. Pokud jde o konstatovaný trvalý následek úrazu - omezení hybnosti hlezenního kloubu, MUDr. [jméno] [příjmení] za ZÚ IPVZ při svém výslechu dne [datum] konkrétně a podrobně vysvětlil, jak se tento trvalý následek projevuje v běžném životě. Uvedl, že„ tato porucha se při běžné chůzi nijak neprojevuje, mohla by způsobit potíže při chůzi v nerovném terénu nebo bez kontroly zraku, při statické zátěži – dlouhodobé chůzi nebo stání omezena není. Pokud jde o běžný společenský tanec, záleží na obuvi, frekvenci tance, možnosti udělat si přestávku, v amatérských podmínkách by tanec možný byl, funkčně jsou omezeny pohyby v krajních polohách (např. při sportu). Pro trvalý následek – posttraumatickou stresovou poruchu, dále jen„ PSP“, je dle znalce typické, že se pacient stahuje do sebe, což vede k vyhýbavému chování ve vztahu k situacím připomínajícím traumatizující událost, omezování či přerušování sociálních kontaktů, příznaky by měly odeznít do dvou let. U žalobkyně bylo přítomno více psychiatrických diagnóz, dále tam byla řada jiných exogenních faktorů, které převážily a už do diagnózy PSP nezapadají. PSP na celkový pracovní potenciál dle znalce vliv nemá, není to porucha, která by způsobila invaliditu žalobkyně.

20. K otázce oprávněnosti požadovaného nároku žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti soud provedl k důkazu doplněk znaleckého posudku vypracovaný ZÚ IPVZ ke dni [datum] v jeho opravném znění (s doplněnou znaleckou doložkou) ve spojení s výslechem ZÚ (MUDr. [jméno] [příjmení]). Úkolem ZÚ bylo odpovědět na otázku položenou soudem: Zda příčinou neschopnosti žalobkyně vykonávat dosavadní práci je újma na zdraví, kterou utrpěla při dopravní nehodě dne [datum] nebo zda by tuto práci nebyla schopna vykonávat i kdyby k újmě na zdraví při dopravní nehodě nedošlo, resp. zda následky (újma) na zdraví žalobkyně v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou byly z hlediska nutnosti žalobkyně zanechat dosavadní práce – tzn. neschopnosti ji vykonávat, příčinou důležitou, podstatnou a značnou? ZÚ v odpovědi na danou otázku vyšel z dosavadního spisového materiálu včetně již vypracovaného znaleckého posudku a dospěl k závěru, že následky (újma) na zdraví žalobkyně (lehké omezení hybnosti v hlezenním kloubu levé dolní končetiny a psychické potíže vyplývající z postraumatické stresové poruchy) jsou sice v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou, ale z hlediska nutnosti žalobkyně zanechat dosavadní práce – tzn. neschopnosti ji vykonávat, nejsou příčinou důležitou, podstatnou a značnou. Při jednání dne [datum] se za ZÚ vyjádřil MUDr. [jméno] [příjmení] při svém výslechu pokud jde o PSP, že v případě žalobkyně byly následky dopravní nehody překryty obecnou symptomatologií (nakupením exogenních stresorů) a hlavní rysy PSP už dohledat nelze. Zlomenina způsobená dopravní nehodou se zhojila rentgenově i funkčně s velice malým dopadem, pohmoždění měkkých tkání kolem kyčle, maximálně dysostóza bederní páteře, odezněla rovněž bez následků a další objektivně prokázané nálezy na bederní páteři – degenerativní změny, vrozeně zúžený páteřní kanál a výhřezy meziobratlových plotének již s úrazem do souvislosti dávat nelze. Zároveň zdůraznil, že konstatované trvalé následky neomezují žalobkyni v podstatě v žádné profesi (pomine-li závodní tanečnici), resp. tyto následky považuje z hlediska výkonu jakékoliv práce za malé intenzity.

21. Soud při jednání dne [datum] zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu výslechem dcery žalobkyně – svědkyně [celé jméno svědkyně] z důvodu nadbytečnosti a procesní ekonomie. Svědkyně byla k jednání dne [datum] předvolána, z jednání se však omluvila z rodinných důvodů. Svědkyně měla vypovědět o tom, jak se změnil život žalobkyně v důsledku předmětné nehody, resp. jak vypadal její život před předmětnou nehodou a po ní. Soud po té, co ve věci k danému tématu vyslechl při jednání dne [datum] žalobkyni a v řízení byl také vyslechnut svědek – manžel žalobkyně [celé jméno svědka], shledal výslech svědkyně [celé jméno svědkyně] nadbytečný, neboť soud se nemá důvod domnívat, že by svědkyně ve věci vypověděla odlišně od výpovědi svých rodičů a že by tak její výpověď mohla změnit zjištěný skutkový stav. Soud také při jednání dne [datum] zamítl návrh žalobkyně na ustanovení revizního znalce, resp. zpracování revizního znaleckého posudku pro neúčelnost a nadbytečnost, neboť má za to, že za řízení vypracovaný znalecký posudek ZÚ IPVZ ve spojení s jeho doplňkem naplnil účel znaleckého zkoumání, tzn. vysvětlil, které trvalé následky na zdraví žalobkyně vznikly v příčinné souvislosti s dopravní nehodou a proč a také se vyjádřil k tomu, jak se tyto trvalé následky na zdraví žalobkyně podílely na nutnosti žalobkyně skončit v dosavadní práci.

22. Soud se také více nezabýval za řízení již provedenými důkazy, jež jsou mezi účastníky nesporné nebo jež jsou spjaty se vznikem a trváním invalidity žalobkyně a také výši náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a výpočtu výše pravidelné měsíční renty, neboť je vzhledem k závěrům plynoucím z důkazů výše uvedených nepovažoval za rozhodné pro rozhodnutí věci.

23. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně utrpěla v důsledku předmětné dopravní nehody dne [datum] újmu na zdraví, v jejímž důsledku vznikl žalobkyni vůči žalované nárok na pojistné plnění z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle ZPOPV, na nějž již žalovaná částečně plnila před podáním žaloby a po podání žaloby – ve lhůtě splatnosti pojistného plnění dle § 9 odst. 2, 3 ZPOPV uhradila žalobkyni nárok za ztížení společenského uplatnění ve výši 292 800 Kč. Žalovaná dále v průběhu řízení plnila na nárok žalobkyně odpovídající náhradě nákladů na vypracování znaleckého posudku MUDr. [jméno] [jméno] ve výši 3 850 Kč, konečně již uhradila na základě pravomocného výroku I. shora cit. rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum] žalobkyni náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] ve výši 55 854 Kč spolu s úrokem z prodlení. Pokud jde o výši náhrady, jež žalobkyni náleží za ztížení společenského uplatnění, vzniklého žalobkyni v důsledku trvalých následků předmětného úrazu, jenž byly na základě posudku ZÚ IPVZ ze dne [datum] konstatovány: omezení pohyblivosti hlezenního kloubu lehkého stupně (pol. [číslo] vyhlášky ohodnocené 400 body) a posttraumatická stresová porucha (pol. 016 vyhlášky ohodnocena 1 000 body), předmětným znaleckým posudkem IPVZ bylo ztížení společenského uplatnění navýšeno dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky o 50%. Jak bylo zjištěno z výslechu žalobkyně, žalobkyně subjektivně do dnešního dne pociťuje oblast kolem hlezenního kloubu na levé noze (kotník) jako bolestivou (MUDr. [jméno] [příjmení] při svém výslechu označil chůzi jako nebolestivou a bezproblémovou pouze v rovném terénu), objevují se u ní sny o nehodě, k novým podnětům z oblasti traumatizující události (dopravní provoz) je stále citlivá a paralyzují ji v běžném životě, hlavně v noci. Od nehody, resp. první návštěvy psychiatra v r. 2013 užívá prášky na spaní, bere antidepresiva (v posudku ZÚ je zmíněno podávání antidepresiv již v létě r. 2012, jak plyne ze zdravotní dokumentace praktické lékařky a v čemž spatřuje ZÚ souvislost s PSP). V posudku ZÚ tento výslovně zmínil, že nepoužití zvýšení bodového ohodnocení dle vyhlášky (v příp. psychiatrického posudku I. [jméno]) považuje za podhodnocení závažnosti vzniklé a trvající duševní poruchy, značně omezující žalobkyni v osobním životě a všech ostatních aktivitách. Jak vyplynulo z výslechu žalobkyně i svědka [celé jméno svědka], aktivity žalobkyně, jež provozovala ve volném čase před nehodou, lze označit jako pestré a rozsáhlé, ať už jde o podnikání výletů s přáteli, tanec, zahrádkářské práce, aktivní trávení dovolené (pěší a cyklo výlety), její účasti při organizování veřejných a společenských akcí až po domácí ruční práce (šití, pletení, domácí práce). Žalobkyně byla také velmi spokojena ve svém zaměstnání, v němž působila 20 let a jež spočívalo z 50% v práci kancelářské a ve zbytku v zajišťování nákupu veškerých věci, důležitých pro chod firmy. Před nehodou užívala léky na vysoký krevní tlak, ten ji však v běžném životě neomezoval, bolesti bederní a krční páteře zaznamenala v souvislosti s výkonem kancelářské práce, absolvovala asi dvakrát masáže. Po nehodě žalobkyně musela skončit v dosavadním zaměstnání a pokud jde o venkovní volnočasové aktivity – zúžily se pouze na občasné procházky s dcerou či vnoučaty, jinak je schopna pouze občas uvařit s časovou prodlevou, pokud jde o větší úklid a ostatní práce v domácnosti zůstává závislá na dceři a manželovi, kteří obstarávají i větší nákup. Jak konstatoval MUDr. [jméno] [příjmení] za ZÚ při výslechu dne [datum], předmětné omezení pohyblivosti hlezenního kloubu ji umožňuje nebolestivou chůzi pouze v rovném terénu, problém způsobují krajní polohy kloubu, typické pro sportovní aktivity, dle jeho názoru PSP byla překryta dalšími exogenními stresory. K datu skončení pracovní neschopnosti žalobkyně byly ostatní následky předmětného úrazu zcela zhojeny (tj. zlomeniny kosti holenní a lýtkové levé dolní končetiny, omezení hybnosti v levém kolenním kloubu a podvrtnutí a natažení bederní páteře). Jak vyplynulo ze závěrů posudku ZÚ i jeho doplňku, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, jenž přetrvával i po skončení pracovní neschopnosti, nebyly konstatované trvalé následky předmětného úrazu, jež pokud jde o nutnost žalobkyně skončit v dosavadním zaměstnání nepředstavovaly příčinu důležitou, podstatnou a značnou, ale obecné onemocnění páteře, konkrétně obtíže vyplývající z vertebrogenního algického syndromu bederní páteře s kořenovým drážděním L5, jež dle ZÚ nelze dávat do souvislosti s předmětným úrazem, ale byly způsobeny jednoznačně prokázanými degenerativními změnami páteře.

24. Po právní stránce soud posoudil věc takto. Dle § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Podle § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., starý občanský zákoník, dále jen „o.z.“, při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Dle odst. 2 cit. ustanovení Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech. Dle § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách [číslo] této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním. A to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen„ následky“). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh [číslo] této vyhlášky nejvýše o 50% celkové částky bodového ohodnocení; zvlášť těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě. Dle § 7 odst. 1 vyhlášky výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Dle odst. 2 cit. ustanovení hodnota 1 bodu činí 120 Kč. Dle odst. 3 cit. ustanovení ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

25. Dle § 9 odst. 2 ZPOPV plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění. Dle odst. 3 cit. ustanovení je pojistitel povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároku poškozeného byly prokázány nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm již uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.

26. Jak plyne např. z usnesení ze dne [datum], sp.zn. I. ÚS 1162/15 či ze dne [datum], sp.zn. II. ÚS 3238/15, Ústavní soud akceptoval jako ústavně konformní přístup, dle kterého bodový systém odškodnění účinný v občanskoprávních vztazích do [datum], nemusí být nepoužitelný, obzvláště slouží-li především k objektivizaci potíží poškozeného a nezbavuje-li soud možnosti takto zjištěnou částku upravit a individualizovat (či personalizovat) ji odpovídajícím způsobem k přihlédnutím ke konkrétním poměrům poškozeného tak, aby bylo možno dospět k odůvodněné a proporcionální výši náhrady srovnatelné s případy podobného charakteru. V usnesení ze dne 11.2. 2020, č.j. 25 Cdo 3788/2018-491 Nejvyšší soud uvedl, že rozsah mimořádného zvýšení náhrady ZSU musí být diferenciován; rozdíly v závažnosti poškození zdraví a v intenzitě omezení, jež toto poškození zdraví vyvolalo, se musí projevit i v rozdílné míře zvýšení náhrady. Zvyšování odškodnění musí mít jisté hranice, zachovat si racionální vztah k úrovni bodového ohodnocení jednotlivých následků poškození zdraví i jeho peněžnímu vyjádření, respektovat požadavek srovnatelnosti s jinými obdobnými případy, nesmí být projevem libovůle a mít zjevně likvidační účinky pro subjekty k náhradě škody povinné. Pro rozsah mimořádného zvýšení náhrady za ZSU jsou významné zjištění i závěry, jak se diagnostikované následky promítají do života poškozeného a nakolik ho omezují v dosavadních aktivitách a možnostech uplatnění v různých sférách zapojení do společnosti. Rozhodující je ovšem porovnání stavu před vznikem újmy na zdraví se stavem, který se vytvořil po ustálení zdravotního stavu poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.3. 2012, sp.zn. 25 Cdo 1592/2010).

27. Na základě zjištěného skutkového stavu v této věci soud dospěl k těmto právním závěrům.

28. Pokud jde o nárok žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] spolu se zákonným úrokem z prodlení a nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve formě pravidelné renty ve výši 7 458 Kč měsíčně od [datum], soud tento žalobkyni nepřiznal a ve výroku II. rozsudku jej zamítl, neboť na základě provedeného dokazování – zejména doplňku znaleckého posudku, nebyly shledány trvalé následky předmětného úrazu příčinou důležitou podstatnou a značnou z hlediska nutnosti žalobkyně skončit v dosavadní práci. ZÚ – konkrétně MUDr. [příjmení] při svém výslechu dne [datum] uvedl, že uvedené platí pro jakoukoliv profesi, vyjma profese závodní tanečnice. Soud se k závěru doplňku znaleckého posudku přiklonil, neboť má za to, že ani omezená pohyblivost hlezenního kloubu na levé noze žalobkyně ani PSP nepředstavovaly pro žalobkyni překážku pro pokračování v zaměstnání, které vykonávala, jak bylo zjištěno také z jejího výslechu dne [datum], z 50% jako práci kancelářskou a z 50% zajišťování věcí potřebných pro chod firmy (docházení do skladu, dílny). Do pracovní náplně žalobkyně sice spadala také účast na veletrzích a výstavách, sama však ani před nehodou nebyla držitelkou řidičského oprávnění, na výstavy jezdila s kolegou, který řídil. Omezení hybnosti hlezenního kloubu na levé noze žalobkyně nemělo z hlediska možnosti žalobkyně pokračovat v dosavadní práci žádný dopad, nelze předpokládat, že by žalobkyně musela v rámci svého zaměstnání zdolávat nějaké terenní nerovnosti, všechny ostatní zdravotní následky v příčinné souvislosti s úrazem po fyzické stránce byly k datu skončení pracovní neschopnosti zhojeny, jak plyne z provedených důkazů (znaleckého posudku IPVZ ve vazbě na zdravotnickou dokumentaci žalobkyně). Pokud by přesto bolestivost hlezenního kloubu žalobkyni obtěžovala, lze ji vyřešit i v rámci zaměstnání krátkou pauzou, posazením a tím postižené noze ulevit. Také trvalý následek předmětné nehody po psychické stránce – konstatovaná PSP nepředstavovala zejména na základě výslechu ZÚ a výslechu žalobkyně při jednání dne [datum] důvod, pro který by se žalobkyně nebyla schopna do pracovního procesu po skončení pracovní neschopnosti zapojit a to zejména pokud jde o práci kancelářskou v rámci firmy, pokud jde o účast na veletrzích a výstavách, nebyla nucena sama vstupovat do dopravního provozu, na místa konání veletrhů či výstav se přemísťovala jako spolujezdec se svým kolegou, jak výše zmíněno. Jak sama žalobkyně popsala při svém výslechu, úzkostné stavy přicházely/přicházejí hlavně v noci, přes den paralyzoval žalobkyni strach, že se jí něco stane v souvislosti s dopravním provozem, pokud vyjde ven, hlavně při přecházení silnice, čemuž by přímo při výkonu svého dosavadního zaměstnání vystavena nebyla. Soud má v souladu se závěry ZÚ, jež vyplývají z provedených lékařských vyšetření, za to, že rozhodující příčinou, pro kterou žalobkyně v dosavadním výkonu zaměstnání nebyla schopna pokračovat, jsou obecná onemocnění páteře, konkrétně obtíže vyplývající z vertebrogenního algického syndromu bederní páteře s kořenovým drážděním L5, způsobené degenerativními změnami páteře. [jméno] žalobkyně ve svém výslechu poznamenala, že se zády má velké potíže, nejprve docházela na neurologii a následně byla přeřazena do ambulance bolesti (r. 2014), přičemž není schopna bez opiátů fungovat. Lze tak uzavřít, že obecná onemocnění páteře žalobkyně, jež se projevila v čase po nehodě, nelze hodnotit jako přímý následek této dopravní nehody, neboť tyto degenerativní změny páteře nevznikly v příčinné souvislosti s předmětným úrazem žalobkyně.

29. Pokud jde o hodnocení ZSÚ žalobkyně vzhledem k trvalému následku dopravní nehody PSP, soud má za to, že ač nepochybně žalobkyně byla vystavena v průběhu let po nehodě dalším exogenním stresorům, následky PSP překryty těmito stresory nebyly, jak tvrdil MUDr. [jméno] [příjmení] při výslechu dne [datum]. [jméno] žalobkyně ve svém výslechu při jednání poznamenala, že stresující události přicházely – např. smrt bratra, ale„ člověk se s tím za chvíli smíří“, následky PSP však přetrvaly, byť ve snížené intenzitě do dnešního dne. Za vše hovoří jeden ze závěrů ZÚ prezentovaný ve znaleckém posudku IPVZ ze dne [datum] – a sice, že nepoužití zvýšení bodového ohodnocení dle vyhlášky (v příp. psychiatrického posudku I. [jméno]) považuje za podhodnocení závažnosti vzniklé a trvající duševní poruchy, značně omezující žalobkyni v osobním životě a všech ostatních aktivitách. Tento závěr, konstatovaný znaleckým kolektivem IPVZ v r. 2018, nekoresponduje se stanoviskem MUDr. [jméno] [příjmení] při výslechu o tom, že následky PSP již nelze dohledat a také ohledně doby vymizení následků PSP – do dvou let od traumatizující události. Závěr o zachování diagnózy – PSP se také objevuje ve všech lékařských zprávách psychiatra MUDr. Pišvejce. Tyto psychické následky dopravní nehody výrazně ovlivnily osobní a společenský život žalobkyně a také trávení jejího volného času, do dnešního dne podléhá úzkostným stavům a není schopna v běžném životě fungovat bez antidepresiv a prášků na spaní, kdy před nehodou, jak bylo prokázáno výslechem jejím i jejího manžela (soud tyto zjištěné skutečnosti nemá důvod zpochybňovat a ani žalovanou jejich pravdivost zpochybněna nebyla), byla člověkem společenským, s řadou zájmů a zálib, který se zapojoval i do organizování akcí pro širší veřejnost. Nelze odhlédnout ani od vlivu trvalého následku – omezení pohyblivosti hlezenního kloubu, neboť i tento následek žalobkyni„ připravil“ např. o procházky a výlety ve volné přírodě, v lese, jež se nevyznačuje rovným terénem, sporná zůstává i její možnost praktikovat běžný společenský tanec (jenž před nehodou hojně praktikovala), kdy ne každý tanec je pouhým přešlapováním na místě odpovídající tak závěru znalce o„ bezproblémové chůzi v rovném terénu“.

30. Soud dospěl k závěru, že pokud jde zejména o psychické následky dopravní nehody, je na místě vzhledem k výše uvedenému přiměřené zvýšení odškodnění dle § 7 odst. 3 (již zrušené) vyhlášky, kdy soud při úvaze o výši odškodnění srovnal případ žalobkyně s případy podobného druhu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.4. 2016, sp.zn. 25 Cdo 5079/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.12. 2011, sp.zn. 25 Cdo 3410/2010 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.2. 2020, sp.zn. 25 Cdo 3788/2018). V usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 3788/2018 se jednalo o případ, kdy u žalobkyně ve věku 52 let v důsledku chybného lékařského zákroku došlo k poruše hybnosti a čití prvního a čtvrtého prstu levé ruky, žalobkyně trpěla v posuzovaném případě bolestivostí ruky a depresivní poruchou, soud shledal jako přiměřené zvýšení odškodnění na dvojnásobek základního bodového ohodnocení. Soudu se jeví zvýšení odškodnění na dvojnásobek základního bodového ohodnocení přiměřené i v této věci, kdy soud má za to, že u žalobkyně se jedná ve smyslu vyhlášky o případ hodný mimořádného zřetele zejména vzhledem k řadu let trvající duševní poruše, jež výrazně ovlivnila a stále ještě ovlivňuje osobní a společenský život žalobkyně. Soud proto žalobkyni přiznal ZSÚ ve výši 336 000 Kč ([číslo] bodů x 120 Kč = 168 000 Kč x 2 = 336 000 Kč), přičemž vzhledem k tomu, že žalovaná po podání žaloby plnila na ZSÚ ve výši 292 800 Kč, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku, tj. 43 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení počítaným od [datum] do zaplacení. Počátek prodlení žalované je určen ode dne splatnosti pojistného plnění v souladu s § 9 odst. 2, 3 ZPOPV, tj. do 15 dnů od skončení šetření pojistitele o rozsahu jeho povinnosti plnit na základě uplatnění práva oprávněné osoby (žalobkyně) na plnění z pojištění odpovědnosti. K ukončení šetření došlo dle listiny – Seznámení s výší pojistného plnění dne [datum], 15 denní lhůta proto skončila ke dni [datum]. Stejně tak přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 3 850 Kč (náhrada nákladů za vypracování znaleckého posudku MUDr. [jméno] [jméno]) od [datum] do [datum] (datum zaplacení částky žalovanou) (výrok I.).

31. Soud ve výroku II. vzhledem k výše uvedenému zamítl také nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 292 800 Kč od [datum] do [datum] (datum zaplacení), o němž dosud nebylo rozhodnuto a také zákonný úrok z prodlení z částky 43 200 Kč od [datum] do [datum] (přede dnem splatnosti pojistného plnění). Ze stejného důvodu zamítl také zákonný úrok z prodlení z částky 3 850 Kč od [datum] do [datum] (přede dnem splatnosti pojistného plnění). Konečně zamítl ve zbývající části – 384 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, nárok žalobkyně na ZSU.

32. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o výši přiměřeného zvýšení náhrady za ZSÚ záviselo na úvaze soudu, soud ve výroku III. za použití § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“, uložil žalované zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni, přičemž tarifní hodnotu stanovil z výše přisouzené částky – 43 200 Kč (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.5. 2016, sp.zn. 28 Cdo 1443/2015). Žalobkyni tak přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech na její právní zastoupení, tj. odměnu celkem za 21 úkonů právní služby ve výši 55 770 Kč + náhradu hotových výdajů ve výši 6 300 Kč + 21% DPH, celkem 75 105 Kč (§ 7, § 11 odst. 1, 2, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif).

33. Ve výroku IV. pak soud nepřiznal v řízení úspěšnější žalované (pokud jde o požadované nároky náhrady za ztrátu na výdělku) náhradu nákladů řízení a to z důvodu hodných mimořádného zřetele (zdravotní a ekonomické situace žalobkyně - pobírá pouze invalidní důchod) dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 150 o.s.ř..

34. Rozhodnutí o náhradě nákladů státu soud vyhradil do samostatného usnesení.

Poučení