30 C 45/2025 - 84

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], a.s., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A]. sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 000 000 Kč za období od 26. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 129 722 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 000 000 Kč z titulu smluvní pokuty sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným pro případ porušení dohody o konkurenční doložce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 10. 1. 2025. Žalobkyně (obchodní společnost zabývající se výrobou a prodejem krabic a obalů z vlnité lepenky) tvrdila, že žalovaný byl zaměstnancem její právní předchůdkyně ([Jméno žalobkyně] s.r.o.) v pozici obchodního ředitele a že v rámci výkonu práce v této pozici zajišťoval obchodní činnost, podílel se na řízení veškerých obchodních vztahů, měl úplný přístup k interním informacím žalobkyně, zejména k databázi zákazníků včetně přímých kontaktních údajů na ně, objemu jejich odběrů zboží a cenových podmínek těchto odběrů. Žalovaný tak měl podrobnou znalost cenové strategie žalobkyně a znalost způsobu tvorby jejích cenových nabídek. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný byl v pozici obchodního ředitele v pracovním poměru u právní předchůdkyně žalobkyně odměňován měsíční mzdou ve výši 150 000 Kč měsíčně, dále měl podle pracovní smlouvy nárok na pohyblivou složku mzdy ve výši podílu na zisku právní předchůdkyně žalobkyně – za rok 2024 činil jeho příjem z pracovního poměru u právní předchůdkyně žalobkyně 2 709 264 Kč.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 10. 1. 2025 dohodu o konkurenční doložce, ve které se žalovaný zavázal po dobu 12 měsíců od skončení jeho pracovního poměru u právní předchůdkyně žalobkyně zdržet se výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti právní předchůdkyně žalobkyně nebo která by měla vůči ní soutěžní povahu. Dále bylo v této dohodě mezi účastníky sjednáno, že v případě porušení závazku zdržet se výkonu výdělečné činnosti zaplatí žalovaný žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1 000 000 Kč.

3. Pracovní poměr žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně skončil dle tvrzení žalobkyně v důsledku výpovědi podané žalovaným ke dni 30. 4. 2025, žalovanému následně dne 2. 5. 2025 vzniklo živnostenské oprávnění. Krátce po skončení pracovního poměru (přinejmenším od měsíce května 2025) pak začal žalovaný dle tvrzení žalobkyně vykonávat výdělečnou činnost pro konkurenční společnost [právnická osoba], IČ: [IČO], dále jen „konkurenční společnost“, a to přímo v jejím obchodním oddělení. Žalobkyně dále tvrdila, že konkurenční společnost se zabývá výrobou obalů a obalových materiálů z vlnité lepenky a že portfolio výrobků žalobkyně a konkurenční společnosti je téměř totožné. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jménem konkurenční společnosti oslovoval zákazníky žalobkyně, kteří do té doby nebyli zákazníky konkurenční společnosti, s těmto zákazníkům na míru připravenou nabídkou obchodní spolupráce, tedy že žalovaný zneužíval informace o konkrétních zákaznících svého bývalého zaměstnavatele ve prospěch konkurenční společnosti. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný zákazníky právní předchůdkyně (nyní žalobkyně) nejen aktivně oslovoval, přičemž zneužíval znalost kontaktních údajů zákazníků žalobkyně a její cenovou politiku, ale dokonce se snažil zákazníky žalobkyně ke spolupráci s konkurenční společností přimět tím, že zákazníkům žalobkyně nabízel, že náklady na přechod k novému dodavateli, tj. konkurenční společnosti, spočívající ve výrobě nových tiskových a výsekových forem na kartonové obaly budou hrazeny právě konkurenční společností. Žalobkyně dále tvrdila, že s ohledem na detailní znalost cen žalobkyně žalovaný cíleně upravoval nabídkové ceny konkurenční společnosti tak, aby byly nižší než ceny právní předchůdkyně žalobkyně a nabízel tak zákazníkům (právní předchůdkyně) žalobkyně zboží konkurenční společnosti za uměle snížených podmínek. Tímto jednáním porušil svůj závazek z dohody o konkurenční doložce a je proto povinen zaplatit žalobkyni sjednanou smluvní pokutu - k tomu právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2025. Žalovaný však nezaplatil ničeho.

4. Žalovaný nárok uplatněný žalobou odmítl. Tvrdil, že to byla naopak právní předchůdkyně žalobkyně, která porušila své závazky vyplývající pro ni z dohody o konkurenční doložce, když žalovanému dosud nevyplatila sjednanou částku vyrovnání, které se žalovaný domáhá soudně. Dále žalovaný tvrdil, že dohodu o konkurenční doložce vypověděl s účinností od 1. 7. 2025, podání žaloby žalovaný vnímal jako formu jakési osobní msty za ukončení pracovního poměru žalovaným.

5. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 14. listopadu 2025, č.j. 30 C 45/2025-38, bylo rozhodnuto o procesním právním nástupnictví, tedy že v řízení na straně žalující bude pokračováno se společností [Jméno žalobkyně], a.s., která se v důsledku fúze sloučením stala nástupnickou společností původní žalobkyně.

6. V rámci prvního jednání ve věci strany sporu prohlásily za shodná následující tvrzení, která vzal soud v souladu s § 120 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“ za svá skutková zjištění. Žalobkyně je obchodní společnost s předmětem podnikání - výroba a prodej zboží z vlákniny, papíru a lepenky (zejména krabic a obalů z vlnité lepenky), který působí na trhu v České republice od roku 1996. Žalovaný byl u žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, zaměstnán od roku 1997 do 30.4.2025 v hlavním pracovním poměru, v posledních letech trvání pracovního poměru působil žalovaný v pozici obchodního ředitele. V rámci výkonu této funkce zajišťoval žalovaný obchodní činnost a podílel se na řízení veškerých obchodních vztahů – měl tak úplný přístup k interním informacím žalobce, zejména k databázi zákazníků, včetně přímých kontaktních údajů na jednotlivé zákazníky, objemů jejich odběrů a cenových podmínek; žalovaný tak měl podrobnou znalost cenové strategie žalobce, obchodních podmínek a způsobu tvorby nabídek pro jednotlivé zákazníky. Za vykonanou práci mu příslušela základní mzda ve výši 150 000 Kč měsíčně, dále měl dle pracovní smlouvy nárok na pohyblivou složku mzdy ve formě podílu na zisku žalobkyně; za rok 2024 žalovaný obdržel od žalobce mzdu v celkové výši 2 709 264 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu dne 11. 1. 2025 uzavřeli dohodu o konkurenční doložce ve smyslu ustanovení § 310 zákoníku práce. Pracovní poměr žalovaného skončil u právní předchůdkyně žalobkyně skončil ke dni 30. 4. 2025 na základě výpovědi podané žalovaným. Žalovanému dne 2. 5. 2025 vzniklo živnostenské oprávnění. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 19.6.2025 žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení žalované částky z titulu dlužné smluvní pokuty za porušení závazku sjednaného dohodou o konkurenční doložce ze dne 11.1.2025, na kterou žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce reagoval odmítnutím nároku a výpovědí předmětné dohody o konkurenční doložce. Společnost [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], [adresa] se zabývá výrobou obalů a obalových materiálů z vlnité lepenky (předmětem podnikání je zejména nákup, zpracování a prodej papírenských výrobků).

7. Mezi stranami bylo sporné, zda žalovaný přinejmenším od měsíce května roku 2025 vykonával výdělečnou činnost pro žalobkyni konkurenční společnost [právnická osoba], a to přímo v jejím obchodním oddělení. Dokazování proto soud zaměřil ke sporné otázce, zda žalovaný svým konkrétním jednáním porušil závazek zdržet se konkurenčního jednání ve vztahu k bývalému zaměstnavateli.

8. Za účelem posouzení důvodnosti žaloby provedl soud následující dokazování.

9. Z dohody o konkurenční doložce, uzavřené 10. 1. 2025 mezi žalovaným a právní předchůdcem žalobkyně, bylo zjištěno, že se žalovaný v pozici obchodního ředitele v pracovním poměru u právní předchůdkyně žalobkyně písemně zavázal, že po dobu 12 měsíců po skončení svého pracovního poměru se zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Dle čl. 2 této dohody se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zaplatit žalovanému za každý měsíc trvání sjednané konkurenční doložky peněžité vyrovnání ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku žalovaného. V čl. 3 této dohody smluvní strany shodně prohlásily a učinily nesporným, že sjednaná konkurenční doložka neomezuje zaměstnance více než vyžaduje potřebná ochrana zaměstnavatele a že je vzájemně vyvážená s ohledem na to, že předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému své know-how a seznámila jej se svým obchodním tajemstvím. V čl. 4 pak smluvní strany sjednaly, že pro případ porušení závazku z konkurenční doložky se zaměstnanec zavazuje zaplatit zaměstnavateli smluvní pokutu ve výši 1 000 000 Kč; dále bylo sjednáno, že zaplacením smluvní pokuty závazek žalovaného z konkurenční doložky zaniká.

10. Z emailu ze dne 22. května 2025, odeslaného z emailové adresy [e-mail] [jméno FO] ze společnosti [Anonymizováno] na emailovou adresu [e-mail] s předmětem zprávy Kontakt - spolupráce v oblasti výroby a dodávek kartonových obalů bylo zjištěno, že žalovaný (vystupující za obchodní oddělení [právnická osoba] s uvedením emailového i telefonického kontaktu, včetně odkazu na webové stránky společnosti) [jméno FO] nabídl v návaznosti na jejich telefonický hovor téhož dne prostřednictvím emailu obchodní spolupráci na novém působišti žalovaného, kam mu poskytl kontakt a ujištění, že po stránce materiálového zpracování suroviny a kvality lepenky je vše stoprocentně shodné. Dále mu nabídl, že náklady na zhotovení nových výsekových a tiskových forem půjdou za novým dodavatelem. Email je zakončen větou „Budu se těšit na vaši brzkou poptávku a věřím i v brzkou spolupráci“.

11. Z čestného prohlášení [jméno FO], jednatele společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že 22. května 2025 společnost [Anonymizováno] telefonicky a prostřednictvím emailu kontaktoval [Jméno žalovaného] jakožto zástupce obchodního oddělení společnosti [právnická osoba] s nabídkou dodávky kartonových krabic společnosti [Anonymizováno] [Jméno žalovaného] byl [jméno FO] osobně znám z dřívějšího působiště jako obchodní ředitel [Jméno žalobkyně] s.r.o.

12. Z emailu [jméno FO] ze společnosti [právnická osoba] ze dne 15.9.2025 adresovaného zaměstnankyni žalobkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že žalovaný [jméno FO] v předcházejícím období „párkrát poslal nabídky krabic za zajímavé ceny“, pročež [jméno FO] žalobkyni žádal, zda by bylo možné ceny žalobkyně pro jeho zaměstnavatele trochu vylepšit.

13. Z emailu ze dne 14. května 2025 odeslaného z emailové adresy [e-mail] [jméno FO]/[Anonymizováno] bylo zjištěno, že v návaznosti na telefonický hovor z téhož dne zaslal žalovaný vystupující v pozici součásti obchodního oddělení společnosti [právnická osoba] svůj nový emailový kontakt s dovětkem „ Budu se těšit, že mě zahrnete poptávkami“.

14. Z emailu z 8. září 2025 adresovaného z emailové adresy [e-mail] [jméno FO] /[Anonymizováno] s předmětem RE: Zpráva - kontakt a přílohami označenými [Anonymizováno] bylo zjištěno, že z důvodu absence zpětné vazby na předchozí kontakt žalovaný vystupující v pozici součásti obchodního oddělení společnosti [právnická osoba] „jde štěstí naproti a přílohou rovnou zasílá cenovou nabídku na vámi používané kartony, pevně věřím, že pro vás ceny budou zajímavé, v každém případě vám budu vděčný za informace, jak si stojíme oproti současnému dodavateli“. Z přiložené nabídky [Anonymizováno] bylo zjištěno, že se jedná o nabídku zboží - [Anonymizováno] různých rozměrů v celkové ceně 221 300 Kč s tím, že nabídku zpracovala [jméno FO] a tato obsahuje emailový kontakt [e-mail].

15. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že se s žalovaným osobně setkal pouze jednou, když si byl ve společnosti [Jméno žalobkyně] s.r.o. osobně prohlédnout vzorky kartonu, potom už komunikovali emailem a telefonicky. Svědkův zaměstnavatel od [Jméno žalobkyně] a.s. dlouhodobě odebírá obalový materiál. V průběhu roku 2025 svědkovi žalovaný telefonoval, že změnil působiště a pracuje u jiného dodavatele kartonu, zaslal mu cenovou nabídku. Žalovaný věděl, jaké obaly svědkův zaměstnavatel poptává právě z dob působení žalovaného v [Jméno žalobkyně] s.r.o. Pokud byl svědkovi předestřen email z 14.5.2025 (bod 13), uvedl, že jedná se podle hlavičky zřejmě o email, který mu byl doručen, nicméně byla to pro něj bezvýznamná korespondence, aktivně by si tento email nevybavil ani jeho dataci. Z hlediska obchodní spolupráce v oblasti obalových materiálů pro něj bylo důležité, že [Jméno žalobkyně] s.r.o. má vzdálen 1 km od svého pracoviště a nastavenu dobrou obchodní spolupráci, byť je jeho zaměstnavatel pro [Jméno žalobkyně], s.r.o. menší zákazník. Informaci, že žalovaný již nepracuje pro žalobkyni se dozvěděl přímo od žalovaného z telefonického hovoru, který inicioval žalovaný. Následně v návaznosti na tento hovor mu žalovaný zaslal cenovou nabídku na obalové materiály. Jako první se obrátil žalovaný na svědka, nikoli svědek na žalovaného.

16. Na základě shodných tvrzení účastníků (bod 6) a provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dohodou o konkurenční doložce (bod 9) se žalovaný v pozici obchodního ředitele v pracovním poměru u právní předchůdkyně žalobkyně zavázal, že po dobu 12 měsíců po skončení svého pracovního poměru se zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, k utvrzení tohoto závazku pak smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 1 000 000 Kč. Emaily zaslanými žalovaným [jméno FO] a [jméno FO] (bod 10 a bod 13) v květnu 2025 má soud za prokázané, že žalovaný vystupující za společnost [právnická osoba] ve snaze navázat novou obchodní spolupráci telefonicky a emailem kontaktoval v květnu 2025 zákazníky svého bývalého zaměstnavatele s nabídkou dodávky kartonových obalů; v případě společnosti [právnická osoba] nabídl této společnosti úhradu nákladů spojených s přechodem k novému dodavateli. Žalovaným zprvu popíraná pravost této emailové korespondence byla prokázána čestným prohlášením [jméno FO] a svědeckým výslechem [jméno FO], kteří potvrdili její přijetí v návaznosti na předchozí telefonický hovor s žalovaným, kterého osobně znali z předchozí spolupráce jako obchodního ředitele právní předchůdkyně žalobkyně. Soud tak uzavřel, že žalovaný se vědomě, opakovaně a systematicky s cílem poškodit bývalého zaměstnavatele snažil získat zákazníky žalobkyně (s jejichž kontaktními údaji a podrobnostmi jejich obchodní činnosti byl seznámen v rámci výkonu práce pro svého předchozího zaměstnavatele) pro konkurenční společnost. Návrhy na provedení důkazu metadaty emailové korespondence a svědeckým výslechem [jméno FO] (který se po předvolání ke svému svědeckému výslechu dne 2.2.2026 nedostavil) již soud jako nadbytečné zamítl, neboť tvrzení, která měly tyto důkazy prokázat již byla dostatečně prokázána předchozím dokazováním. Návrh na provedení důkazu výzvou žalovaného k předložení účetní závěrky žalobkyně shledal soud nesouvisející s předmětem řízení, pročež jej také zamítl.

17. Právně soud spor posoudil za použití zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

18. Podle § 310 odst. 1 – 6 zákoníku práce platí, že byla-li sjednána konkurenční doložka, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí konkurenční doložky závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období, pokud se smluvní strany nedohodly na jiné době splatnosti. Konkurenční doložku může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat, jestliže to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při činnosti uvedené v odstavci 1 by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost. Byla-li v konkurenční doložce sjednána smluvní pokuta, kterou je zaměstnanec zaměstnavateli povinen zaplatit, jestliže závazek poruší, zanikne závazek zaměstnance z konkurenční doložky zaplacením smluvní pokuty. Výše smluvní pokuty musí být přiměřená povaze a významu podmínek uvedených v odstavci 1. Zaměstnanec může konkurenční doložku vypovědět, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil peněžité vyrovnání nebo jeho část do 15 dnů po jeho splatnosti; konkurenční doložka zaniká prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi. Konkurenční doložka musí být uzavřena písemně; to platí obdobně pro odstoupení od konkurenční doložky a pro její výpověď.

19. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti dohody o konkurenční doložce sjednané mezi účastníky 10.1.2025 (bod 9). Účelem konkurenční doložky je preventivní ochrana zaměstnavatele před zneužitím informací a znalostí (často tvořících obchodní tajemství nebo majících takovou povahu, že jsou způsobilé získat konkurentovi výraznou výhodu v hospodářské soutěži), které zaměstnanec získal při výkonu práce pro zaměstnavatele, a to ze strany konkurentů, kteří by zaměstnance mohli po skončení pracovního poměru zaměstnat, respektive ze strany samotného zaměstnance, který by se rozhodl samostatně vykonávat konkurenční výdělečnou činnost s využitím nabytých znalostí. Dohoda o konkurenční doložce byla mezi stranami sjednána zákonem požadovanou písemnou formou a na dobu maximálně předvídanou právní úpravou.

20. Platnou konkurenční doložku lze podle výše uvedené právní úpravy sjednat pouze s takovým zaměstnancem, od nějž to lze spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při výdělečné činnosti (ať už závislé, či samostatné) po skončení pracovního poměru by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost či přinést konkurentům výraznou výhodu v hospodářské soutěži. V daném případě žalovaný v pracovním poměru u právní předchůdkyně žalobkyně zastával pozici obchodního ředitele, tedy nejvyšší možnou manažerskou pozici v oblasti obchodní činnosti společnosti, z čehož vyplývá, že měl veškeré znalosti o zákaznících žalobkyně, jejich obchodních potřebách, cenotvorbě a celkovém know-how svého zaměstnavatele. V případě pozice obchodního ředitele se tak podle názoru soudu vždy bude jednat o zaměstnance, od nějž lze sjednání konkurenční doložky spravedlivě požadovat. V daném případě bylo zohledněno i to, že pracovní poměr žalovaného u žalobkyni trval více než dvacet let a že obchodní spolupráce žalovaného se zákazníky bývalého zaměstnavatele byla kontinuálně dlouhodobá, což s sebou nese dobrou znalost jejich proměňujících se potřeb a již pevně navázané osobní vazby.

21. Soud se dále zabýval tím, zda se předmět činnosti žalobkyně a konkurenční společnosti [právnická osoba], za niž vystupoval žalovaný, alespoň částečně překrývají a zda mohl žalovaný v dané oblasti využít nabyté informace a znalosti ze svého bývalého pracovního poměru tak, aby konkurenčnímu podnikateli, případně sám sobě, přinesl v hospodářské soutěži výraznou výhodu a závažným způsobem ztížil činnost bývalému zaměstnavateli. S ohledem na zcela totožný předmět činnosti (výroba a prodej kartonových obalů) a především s ohledem na obsah prokázané emailové komunikace (bod 10) je zřejmé, že konkurenční společnost vyrábí a prodává 100% totožné zboží jako žalobkyně, nabyté informace a znalosti žalovaného tak přinášejí nejvýše možnou tržní výhodu a bývalého zaměstnavatele zcela zjevně poškozují. Soud přihlédl i ke skutečnosti, že k jednání žalovaného porušujícího dohodu o konkurenční doložce došlo bezprostředně po skončení pracovního poměru žalovaného, v řádu desítek dní - znalosti žalovaného tak nebyly oslabeny plynutím času, informace o cenové politice žalobkyně měl žalovaný k dispozici zcela aktuální, což mohlo žalobkyni způsobit závažnější následky.

22. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k právnímu závěru, že dohoda o konkurenční doložce ze dne 10.1.2025 byla uzavřena platně. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaný svůj sjednaný závazek zdržet se výkonu výdělečné činnosti, která byla zcela shodná s předmětem činnosti jeho bývalého zaměstnavatele, již několik dní po ukončení pracovního poměru, tj. v květnu 2025 porušoval, když v rozporu se svými smluvními povinnostmi oslovoval a snažil se získat zákazníky žalobkyně pro konkurenční společnost, za niž vystupoval z pozice člena obchodního oddělení. Je nevýznamné, zda žalovaný ve vztahu ke konkurenční byl zaměstnancem či spolupracovníkem na základě jiného smluvního podkladu. Stejně tak je ve sporu bez významu otázka výpovědi dohody o konkurenční doložce k 1.7.2025, neboť prokázaného porušení této dohody se žalovaný dopustit již v květnu 2025. Žalobkyni jako právní nástupkyni bývalého zaměstnavatele žalovaného tak vznikl nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty.

23. Při posuzování přiměřenosti sjednané smluvní pokuty ve výši 1 000 000 Kč vycházel soud jak z poměrů žalobkyně jako zaměstnavatele – uvažováno bylo možné výrazné snížení zisku žalobkyně v případě výkonu konkurenční činnosti žalovaného a možný odliv dlouhodobých zákazníků žalobkyně k této konkurenci, tak z poměrů žalovaného jako zaměstnance – zohledněna byla především jeho pracovní pozice obchodního ředitele jako jednoho z nejvyšších vedoucích pozic žalobkyně, jeho dvacetiletá zapracovanost u žalobkyně a dále pak výše sjednané mzdy. Bylo přihlédnuto k tomu, že žalovaný ve své pozici byl odměňován vedle pravidelného měsíčního platu i podílem na zisku žalobkyně a že v roce 2024 činil jeho příjem z pracovního poměru 2 709 000 Kč. Smluvní pokutu ve výši cca třetiny ročního příjmu žalovaného tak shledal soud v situaci zaměstnance majícího přístup k nejcitlivějším údajům obchodní činnosti zaměstnavatele přiměřenou. Preventivní funkce smluvní pokuty může být naplněna jen tehdy, pokud její výše představuje citelný zásah do majetkových poměrů zúčastněných. Přiměřenost smluvní pokuty pak soud posuzoval za okolností trvajících v době, kdy byla konkurenční doložka sjednána (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 26. června 2019, sp. zn. 21 Cdo 1664/2019).

24. Z výše uvedených důvodů tak shledal soud nárok uplatněný žalobou důvodným a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyně se domáhala i příslušenství žalované částky, tj. zákonného úroku z prodlení z žalované částky ve výši 12 % ročně za období od 26.6.2025 do zaplacení, neboť dne 19.6.2025 zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému výzvu k úhradě žalované částky do 5 dnů. Nezaplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaný dostal do prodlení podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 4 částí věty za středníkem zákoníku práce, čímž mu počínaje dnem 26.6.2025 vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. – tj. ve výši 12% ročně.

25. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle procesního úspěchu ve věci ( výrok II.).

26. Náklady řízení plně procesně úspěšné žalobkyně podle § 137 odst. 1 o. s. ř. sestávají z odměny za zastupování advokátem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., z hotových výdajů advokáta, z náhrady za promeškaný čas a z náhrady za daň z přidané hodnoty.

27. Výši odměny advokáta zastupujícího v řízení žalobce soud určil podle § 151 odst. 2 věty první o. s. ř. jako mimosmluvní odměnu advokáta podle § 1 odst. 2 a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“).

28. Advokát, který žalobce v řízení v této věci zastupoval, v řízení učinil následující úkony právní služby potřebné k účelnému bránění práva žalobce v této věci: - převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, - předžalobní výzva se skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu - návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu ze dne 21.7.2025 - účast na jednání před soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu dne 1.12.2025 - účast na jednání před soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu dne 14.9.2023 - účast na jednání před soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu dne 2.2. 2026 29. Sazba mimosmluvní odměny advokáta podle § 7 advokátního tarifu za těchto pět výše uvedených úkonů právní služby činila vždy 12 3000 Kč (tarifní hodnota činila 1 000 000 Kč). Celková výše odměny za zastupování tak činí 61 500 Kč.

30. Náhradu hotových výdajů advokáta soud stanovil podle § 151 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a § 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 advokátního tarifu. Náhrada hotových výdajů zástupce žalované se skládá z paušální náhrady za 5 úkonů právní služby po 450 Kč, tedy celkem 2 250 Kč.

31. Dále je náhrada hotových výdajů zástupce žalobce je tvořena náhradou cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu, jež sestává z náhrady jízdních výdajů podle § 156 odst. 1 písm. a) zákoníku práce za cestu z adresy sídla advokáta zastupujícího žalovanou k jednání před soudem a zpět ve dnech 1.12.2025 a 2.2.2026, kdy zástupce žalované cestoval osobním automobilem se spotřebou 8,3 l/100 km na jednání před odvolacím soudem vždy zpáteční cestu 65 km, což činí při zohlednění sazby nákladní náhrady 5,8 v roce 2025 a 5,9 v roce 2026 na km a ceny pohonných hmot 34,70 za l v roce 2025 a 34,10 v roce 2026 částku 566 Kč za jednu zpáteční cestu. Cestovné za dvě cesty tak činilo 1 132 Kč.

32. Náhrada za promeškaný čas náleží zástupci žalobce za čas strávený na cestě z Prahy do Kladna a zpět s délkou trvání promeškaného času 2 hodiny za každou z cest ke dvěma jednáním a zpět, tj. v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu podle § 2 odst. 1 a § 14 odst. 1 písm. a) a odstavce 3 advokátního tarifu účinného, tedy celkem ve výši 1 200 Kč.

33. Advokát zastupující žalobce je podle veřejně přístupného registru plátců DPH plátce daně z přidané hodnoty. Proto k nákladům řízení žalované podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. náleží také náhrada za daň z přidané hodnoty, kterou soud určil v souladu s § 151 odst. 2 větou druhou o. s. ř. podle sazby této daně ve výši 21 % z odměny za zastupování, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas v celkové výši Kč na částku 13 640 Kč.

34. Celková výše nákladů řízení žalované v této věci potřebných k účelnému bránění práva činila 129 722 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

35. O lhůtě k plnění jak ve výroku ve věci samé, tak ve výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

Poučení