30 C 51/2019-76

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce a původní účastnice] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce a původní účastnice] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: na náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba s návrhem, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 2 400 000 Kč s úrokem z prodlení specifikovaném v žalobě a dále částku 251 372 Kč s úrokem z prodlení specifikovaném v žalobě.

II. Žalované se nepřiznává nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Mezi účastníky je nesporné s odkazem na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22.9.2016, sp.zn. 2 T 93/2016, nesporným, že dne 4.12.2015 v ulici [ulice], [obec a číslo] došlo k závažnému zranění otce žalobců [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce, žalobce a původní účastnice], [PSČ], t.č. hospitalizovaný v Domově [obec], Ústav sociální péče [příjmení], z.ú., provozovna [obec a číslo], [PSČ] (dále také jen jako„ poškozený“), a to následkem nehody v důsledku střetu poškozeného s autobusem [značka automobilu], [registrační značka], který řídil [jméno] [příjmení], [datum narození], provozovatele [právnická osoba] [obec] nad [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Zároveň žalovaná učinila nesporným, že vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], bylo pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalované. Mezi účastníky je dále nesporné, že žalovaná vyplatila na odškodnění duševních útrap ve smyslu ust. 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ OZ“), žalobci ad a) částku ve výši 600.000 Kč a žalobkyni b) částku ve výši 300.000 Kč. Otci nezletilých žalobců byla způsobena závažná újma na zdraví a to důsledkem nehody, která se stala 4.12.2015, otec nezletilých utrpěl závažná poranění a jeho aktuální stav je velice vážný. Došlo u něho k závažnému porušení mozku, není schopen se o sebe postarat, je odkázán na péči ošetřovatelek a lékařů, je ve vegetativním stavu, což tedy původní žalobkyni, družku poškozeného, s nímž měla původní žalobkyně dvě nezletilé děti, nynější žalobce, velmi zasáhlo a i zřejmě tedy v důsledku zdravotního stavu náhle původní žalobkyně po podání žaloby zemřela.

2. Právní předchůdkyně žalobců a nyní žalobci žalobou, která byla doručena zdejšímu soudu do jeho datové schránky dne 1.4.2019, požadují po žalované podle § 2959 OZ peněžitou ve výši 3 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30.9.2018 do zaplacení a dále na bolestném 51 372 Kč a na ztížení společenského uplatnění 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z těchto částek ode dne podání žaloby (tj. od 1.4.2019).

3. K plnění těchto částek vyzvali žalobci žalovanou dne 25.5.2018 a předžalobní výzvou ze dne 11.9.2018 předchůdkyně žalobců,, jejich matka po nehodě propadala depresím a děti předávala chůvě. V důsledku nehody partnera onemocněla psychickým onemocněním, žádá bolestné a odškodnění za ztížení společenského uplatnění výše specifikovaných částkách. Kvalita rodinného života včetně finančního zabezpečení rodiny byla nehodou rapidně snížena, žalobkyně ve svých 41 letech zůstala de facto bez partnera, požaduje náhradu za duševní útrapy ve výši 3 000 000 Kč.

4. Podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 12. 2019, č. j. 32 D 484/2019-192, dědici po zůstavitelce jsou nezl. [celé jméno žalobce], [datum narození], trvale bytem [adresa], bydliště [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], a nezl. [celé jméno žalobce], [datum narození], trvale bytem [adresa], bydliště [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo].

5. Žalovaná činí nesporným, že dne 4. prosince 2015 kolem 16:38 hod. řídil řidič [jméno] [příjmení] autobus [značka automobilu] [registrační značka] po ulici [ulice] v [obec a číslo] ve směru od sjezdu z ulice [ulice] k Rohanskému nábřeží. V průběhu jízdy odbočoval směrem vpravo na [ulice], kdy se střetl pravou přední částí autobusu s chodcem [jméno] [celé jméno žalobce], který přecházel [ulice] po vyznačeném přechodu pro chodce, a to z pohledu řidiče zprava doleva. Následkem nehody došlo k závažnému zranění poškozeného [jméno] [celé jméno žalobce] a že v době dopravní nehody bylo vozidlo [značka automobilu] [registrační značka], pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalované.

6. Spornými žalovaná činí veškeré nároky, uplatněné v žalobě, a to co do důvodu i co do výše.

7. Žalovaná vznáší námitku promlčení žalobou uplatněných nároků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. K předmětné dopravní nehodě, od níž původní žalobkyně odvodila svůj nárok na náhradu škody, došlo dne 4.12.2015 Lhůta pro podání žaloby tedy uplynula dne 4.12.2018. S odvoláním na § 635 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Podle § 620 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. V § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je uvedeno, že promlčecí lhůta trvá tři roky. Vzhledem k výše uvedenému se tedy nárok každého poškozeného na náhradu škody vzniklé dne 4.12.2015 proti škůdci promlčel ve smyslu ust. § 629 odst. 1 obč. zák. ve spojení s ust. § 619 odst. 1 obč. zák. v tříleté subjektivní promlčecí lhůtě dnem 4.12.2018, kdy promlčecí lhůta marně uplynula. Tímto datem se ve smyslu ust. § 635 odst. 2 obč. zák. současně promlčel i přímý nárok poškozeného proti pojistiteli škůdce.

8. Žalovaná poukazuje na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 13.2.2020, č.j. 258 Cdo 79/2020-190 k tomu, že nárok na odškodnění duševních útrap žalobců byl u pojišťovny uplatněn až dne 11.9.2019, došlo k promlčení těchto nároků. Škodný spis stran nároků žalobců byl proto odložen bez poskytnutí pojistného plnění.

9. Soud zjistil z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 22.9.2016, sp.zn. 2 T 93/2016, že řidič autobusu [anonymizováno] [obec] [jméno] [příjmení] byl za svůj čin odsouzen citovaným rozsudkem, rozsudkem, který nabyl právní moci dne 12.10.2016. Dle výroku rozsudku se [jméno] [příjmení] dopustil přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1,2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, když porušil důležité povinnosti vyplývající z § 4 písm. a, b, c a § 5 odst. 2 písm. g zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a tedy jinému – poškozenému – z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví, protože porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho postavení a uloženou mu podle zákona.Dále soud zjistil z odůvodnění rozsudku, že řidič a jeho zaměstnavatel, provozovatel autobusu, písemně kontaktovali rodinu poškozeného, se žalovanou spolupracovali na řádném odškodnění poškozeného, odsouzený řidič kontaktoval rodinu poškozeného a s pomocí Probační a mediační služby nabídl rodině poškozeného dle svých možností finanční částku k odčinění způsobené újmy.

10. Dále soud zjistil z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27.6.2019, č.j. 50 P 103/2019-56, že opatrovnický soud pozastavil otci nezl. žalobců výkon rodičovské zodpovědnosti k nim a jejich poručníkem jmenoval [jméno] [příjmení].

11. Dále soud zjistil z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23.11.2019, č.j. 50 P 103/2019-103, že soud schválil právní jednání, které za nezl. žalobce, učinil jejich poručník [jméno] [příjmení], spočívající v udělení plné moci Mgr. [jméno] [příjmení], advokátovi, k podání této žaloby.

12. Z rodných listů žalobců soud zjistil, že se narodily matce [celé jméno původní účastnice] a jejich otcem je [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce].

13. Dále soud zjistil z lékařské zprávy MUDr. [příjmení], úmrtního listu [celé jméno původní účastnice] a pitevního protokolu, že dne 7.4.2019, tj. po uplynutí lhůty pro podání žaloby, matka žalobců náhle zemřela na krvácení do mozku, krátce před smrtí vyhledala pomoc psychoterapeuta.

14. Dále soud zjistil z Informace o výplatě pojistného plnění ze dne 24.9.2018, že žalovaná v září 2018, před podáním žaloby, vyplatila původní žalobkyni [celé jméno původní účastnice] dle § 2959 o.z. odškodnění duševních útrap ve výši 600 000 Kč.

15. Ze zprávy Domov [obec], [anonymizována dvě slova] [příjmení], ze dne 28.8.2018, že od 30.7.2015 je [jméno] [celé jméno žalobce] umístěn v jejich zařízení, je imobilní a upoután na lůžko a závislý na pomoci druhých.

16. Soud neprovedl další dokazování neboť žalovaná vznesla důvodně námitku promlčení soud další skutkové okolnosti nezjišťoval a další dokazování neprovedl, neboť takový postup by byl v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

17. Soud vzal za prokázané, že dne 4. prosince 2015 kolem 16:38 hod. řídil řidič [jméno] [příjmení] autobus [značka automobilu] [registrační značka] po ulici [ulice] v [obec a číslo] ve směru od sjezdu z ulice [ulice] k Rohanskému nábřeží. V průběhu jízdy odbočoval směrem vpravo na [ulice], kdy se střetl pravou přední částí autobusu s chodcem [jméno] [celé jméno žalobce], který přecházel [ulice] po vyznačeném přechodu pro chodce, a to z pohledu řidiče zprava doleva. Následkem nehody došlo k závažnému zranění poškozeného [jméno] [celé jméno žalobce] a že v době dopravní nehody bylo vozidlo [značka automobilu] [registrační značka], pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalované. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 22.9.2016, sp.zn. 2 T 93/2016 byl řidič autobusu [anonymizováno] [obec] [jméno] [příjmení] za svůj čin odsouzen. Dle výroku rozsudku se [jméno] [příjmení] dopustil přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1,2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, když porušil důležité povinnosti vyplývající z § 4 písm. a, b, c a § 5 odst. 2 písm. g zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a tedy jinému – poškozenému – z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví, protože porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho postavení a uloženou mu podle zákona. Řidič a jeho zaměstnavatel, provozovatel autobusu, písemně kontaktovali rodinu poškozeného, se žalovanou spolupracovali na řádném odškodnění poškozeného, odsouzený řidič kontaktoval rodinu poškozeného a s pomocí Probační a mediační služby nabídl rodině poškozeného dle svých možností finanční částku k odčinění způsobené újmy,jak je uvedeno v odůvodnění rozsudku.

18. Od 30.7.2015 je [anonymizováno] [celé jméno žalobce] umístěn, po hospitalizaci, v zařízení Domov [obec], [anonymizována dvě slova] [příjmení], je imobilní a upoután na lůžko a závislý na pomoci druhých.Matka žalobců, původní žalobkyně, dne 7.4. 2019 náhle zemřela na krvácení do mozku, krátce před smrtí vyhledala pomoc psychoterapeuta.

19. Původní žalobkyni, matce žalobců, dne 24.9.2018 žalovaná vyplatila odškodnění za duševní útrapy ve výši 600 000 Kč.

20. Nezl. žalobci od smrti matky žijí v domácnosti opatrovníka [jméno] [příjmení], bratra matky nezl. žalobců.

21. Dopisy právního zástupce žalobců ze dne 25.5.2018 a z 11.9.2018 byl předmětný nárok vůči žalované uplatněn.

22. Žaloba byla zdejšímu soudu doručena do datové schránky dne 1.4.2019.

23. Po právní stránce lze věc posoudit takto:

24. Podle § 1475 odst. 2 o. z. pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

25. Podle § 2009 odst. 2 o. z. smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu.

26. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

27. Právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené usmrcením osoby blízké je právem ryze osobního charakteru, které je svou povahou úzce spjato s osobou pozůstalého, neboť jeho cílem je přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu vzniklou pozůstalému v jeho osobnostní sféře a odčinit zásah do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů. Již podle předchozí úpravy, tj. při aplikaci § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), dovodily judikatura i odborná literatura, že s ohledem na tento charakter práva spojeného s osobou poškozeného a na dikci § 579 odst. 2 obč. zák., které nebylo doprovázeno žádnou další úpravou pro oblast dědění, smrtí věřitele toto právo bezvýjimečně zaniká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4845/2017; dále srov. ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460–880. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1530, marg. č. 7; shodně FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. II. díl. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 1096).

28. Právo na náhradu za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je s účinností od 1. 1. 2014 upraveno v § 2959 o. z., které nově stanoví široké obecné pravidlo pro odčinění duševní újmy pozůstalých, a nahrazuje tak dosavadní systém odškodňování prostřednictvím zákonem stanovených paušálních částek. I podle stávající právní úpravy se jedná o právo úzce spjaté s osobou věřitele (pozůstalého po usmrcené osobě), které zásadně podle § 2009 odst. 2 o. z. zaniká jeho smrtí (nynější úprava již ovšem neobsahuje dovětek, že smrtí zanikají práva na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, jak výslovně stanovil § 579 odst. 2 obč. zák.); zákon může stanovit výjimky, kdy uvedený následek nenastane a předmětné právo bude na právní nástupce věřitele přecházet. Takovou výjimku zakládá právě § 1475 odst. 2 o. z., v němž je nově pozůstalost vymezena tak, že tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Jde o zcela jednoznačnou dikci stanovící podmínky, za nichž se právo vázané na osobu poškozeného může stát předmětem dědění.

29. Žalobcům svědčí legitimace k podání žaloby, neboť původní žalobkyně uplatnila předmětné nároky touto žalobou před svou smrtí.

30. K námitce promlčení soud odkazuje na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 168/98 Sb., a dále na § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále o.z.) kdy subjektivní promlčecí lhůta je tříletá. Počátek běhu promlčecí lhůty je obecně upraven v ustanoveních § 619 a § 620 odst. 1 o. z., a je vázán na okamžik, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro uplatnění práva, jimiž jsou existence škody a údaje o povinné osobě. Pojištění z odpovědnosti zabezpečuje pojištěnému právo, aby pojistitel za něj (v případě pojistné) události nahradil poškozenému škodu. Právo pojištěného na úhradu pojistného plnění z odpovědnosti se promlčuje v subjektivní lhůtě, která plyne v rámci objektivní promlčecí lhůty.Obecně platí, že právo je třeba uplatnit u soudu v době, kdy ještě běží obě promlčecí lhůty (tj. subjektivní i objektivní), jinými slovy marným uplynutím jedné ze zmíněných promlčecích lhůt se nárok promlčuje, i když poškozenému ještě běží i druhá promlčecí lhůta.

31. Podle § 2959 o.z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

32. Ustanovení § 2959 o. z. neupravuje nárok poškozeného na náhradu újmy při ublížení na jeho zdraví, ale nároky třetích osob na odčinění duševních útrap, jejichž příčinou je usmrcení nebo zvlášť závažné ublížení na zdraví osob jim blízkých. Jde o odčinění zásahu do práva na rodinný život sekundárních obětí, k němuž došlo usmrcením či zvláštˇzávažným ublížení na zdraví jejich rodinného příslušníka. Jakkoli duševní útrapy,jak dovodil ve svém rozhodnutí dovolací soud ze dne 13.2.2020, č.j. 258 Cdo 79/2020-190, tak smutek a stres působí na sekundární oběti jako psychicky nepříznivé a zatěžující stavy, které ve svém důsledku mohou mít i vliv na jejich celkový zdravotní stav, nelze je pokládat za ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o. z. (t. j. za zásah do jejich práva na zdraví.).

33. Dále dle § 635 odst. 2 o.z. právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. [ulice] právní úprava (§ 635 odst. 2 o. z.), která sjednocuje konec promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti, směřuje k zamezení situacím, kdy by poškozený mohl vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, ačkoli nárok vůči poškozenému by byl již promlčený. Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti tudíž nelze uplatnit u soudu později než právo na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje (srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019).

34. Podle § 620 odst. 1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a o osobě povinné k její náhradě. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta nároku běží ode dne, kdy poškozený získal představu o výši škody a o tom, kdo za škodu odpovídá, tento okamžik předchází splatnosti práva na náhradu škody, neboť ke splatnosti dojde, až na základě výzvy k úhradě. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty postačí, že poškozený na základě jemu dostupných informací může učinit pravděpodobný úsudek o tom, jaká konkrétní škoda vznikla a kdo za ni odpovídá (kdo je škůdce). Objektivní možnost stanovení výše škody rozhodně nelze činit závislou na jakýchkoli subjektivních faktorech na straně poškozeného.

35. Již dne 4.12.2015 či nejpozději ve dnech následujících se matka žalobců, původní žalobkyně, dověděla o škodě, o jejím přibližném rozsahu a o pojistiteli škůdce, vůči němuž ji svědčil přímý nárok na odškodnění. Jak plyne z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22.9.2016, č.j. 2 T 93/2016, v období od nehody do hlavního líčení škůdce T. [příjmení] písemně kontaktoval rodinu poškozeného a za pomoci Probační a mediační služby nabídl rodině poškozeného finanční částku k odčinění způsobené újmy. Škůdce se svým zaměstnavatelem a žalovanou spolupracoval tak, aby újma poškozenému byla řádně uhrazena. Matka žalobců tak musela již v prosinci 2015 znát všechny informace k včasnému uplatnění nároku, o tom, že nárok uplatnila, svědčí jí poskytnuté plnění, které jí žalovaná vyplatila v září 2018 36. Žaloba však byla podána ke zdejšímu soudu až 1.4.2019, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, jejíž běh skončil ke dni 4.12.2018, tj. ještě za života matky žalobců, původní žalobkyně.

37. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.Ustanovení § 609 vystihuje hmotněprávní aspekt uplynutí promlčecí lhůty. Po uplynutí promlčecí lhůty dlužník není povinen promlčený závazek splnit, avšak dojde-li z jeho strany k plnění, nejde o plnění bez právního důvodu (indebite), neboť dluh jako takový trvá, byť v právem nevynutitelné (naturální) formě (NS 28 Cdo 1358/2008). Přitom nehraje roli, zda si dlužník v okamžiku plnění uvědomoval, že právo je promlčeno či nikoliv. Hmotněprávní povinnost dlužníka plnit zaniká již uplynutím promlčecí lhůty, nikoliv až tím, že dlužník vznese námitku promlčení v soudním řízení, které se týká promlčené pohledávky. Podle § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vznesená námitka promlčení stran žalované je důvodná.

38. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.

39. Soud u žalobců takové okolnosti neshledal. Původní žalobkyně žila po celou dobu běhu promlčecí lhůty. Původní žalobkyni byla vyplacena náhrada z titulu odškodnění za duševní útrapy podle § 2959 o.z. ve výši 600 000 Kč, tedy ve výši ve smyslu § 10 odst. 2 o.z.

40. Vzhledem k tomu, že původní žalobkyně nevyužila možnost podat žalobu u soudu v době vymezené subjektivní promlčecí lhůtou, vystavila se tak riziku zamítnutí žaloby z důvodu promlčení.Původní žalobkyně, měla dostatek času, aby nárok na jí uplatněný doplatek plnění řádně a včas uplatnila vůči žalované, a, pokud by žalovaná její žádosti nevyhověla, podala žalobu k soudu do uplynutí výše citované promlčecí lhůty.

41. V dané věci dále právní předchůdkyně žalobců se též domáhala své náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění.

42. Původní žalobkyně skutečnost nastanuvší dne 4. prosince 2015, během níž se řidič autobusu [jméno] [příjmení] střetl pravou přední částí autobusu s chodcem [jméno] [celé jméno žalobce] přecházejícím [ulice] po vyznačeném přechodu pro chodce, a tak došlo k závažnému zranění poškozeného [jméno] [celé jméno žalobce] nepovažuje za primární příčinu, kvůli níž došlo ke vzniku tvrzené psychické újmě původní žalobkyně, ač její existenci nepopírá.

43. Soud se zabýval tím, zda může být teoreticky odškodněna druhotná oběť nad rámec odškodnění podle § 2959 o.z., které deklaruje plnou náhradu újmy způsobené duševními útrapami nikoliv osobě poškozené na zdraví, nýbrž dalším osobám, tedy tzv. druhotným obětem, jimiž jsou manžel, rodiče, děti či jiná osoba blízká.

44. Podle § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

45. Otázka existence vztahu příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím žalovaného a vznikem škody je otázkou skutkovou nikoli právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 14, pod C 1025, nebo rozsudek ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006).

46. Obecně platí, že škůdce musí na následky svého jednání pomyslet a že nelze odpovídat za následek následku.

47. Chybí-li jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za újmu (škodu), příčinná souvislost, nemůže být žaloba o náhradu škody úspěšná.

48. Jakkoli duševní útrapy, jak dovodil ve svém rozhodnutí dovolací soud ze dne 13.2.2020, č.j. 258 Cdo 79/2020-190, tak smutek a stres působí na sekundární oběti jako psychicky nepříznivé a zatěžující stavy, které ve svém důsledku mohou mít i vliv na jejich celkový zdravotní stav, nelze je pokládat za ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o. z. (t. j. za zásah do jejich práva na zdraví.).

49. Nejvyšší soud, který v usnesení ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 4 Tdo 302/2018, uvedl, že okolnost spočívající v tom, že u sekundární oběti v důsledku úmrtí blízkých osob došlo k prohloubení citového utrpení do té míry, že přerostlo ve vznik duševního onemocnění, by měla být vyjádřena právě ve výši náhrady nemajetkové újmy přiznané podle § 2959 o. z. Vznik duševního onemocnění svědčí o míře zásahu do práv sekundární oběti, zejména o jeho mimořádné intenzitě. Proto dovodil, že pokud poškozená doložila, že v důsledku smrti osob jí blízkých došlo k duševnímu onemocnění, které je trvalého rázu a má povahu ztížení společenského uplatnění v tom směru, že do budoucna omezuje seberealizaci ve sféře rodinného, kulturního a společenského života, což poškozené znemožňuje žít plnohodnotný život, jaký žila před předmětnou dopravní nehodou, lze tuto skutečnost vzít v úvahu při rozhodování o nárocích podle § 2959 o. z. a dát zmíněné skutečnosti i odpovídající výraz ve výši přiznaného nároku na odčinění nemajetkové újmy.

50. Tento nárok je, jak soud výše vyložil, promlčen a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 150 o.s.ř. tak, že nepřiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení.Důvodem je nejen charakter nároku, ale zejména majetkové a osobní poměry nezl. žalobců.