30 C 67/2025 - 55

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] [číslo popisné] [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] [číslo popisné][Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [Jméno advokáta C], narozená [Datum narození advokáta C] bytem [Adresa advokáta C] 3. [Jméno advokáta D], narozený [Datum narození advokáta D] bytem [Adresa advokáta D] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu čp. [číslo popisné], a k pozemkům parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované č. 1) náklady řízení ve výši 9 982,50 Kč k rukám zástupce žalované č. 1) [tituly před jménem] [jméno FO] do 3 dnů od právní moci rozsudku

III. Ve vztahu mezi žalobkyní, žalovanou č. 2) a žalovaným č. 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba rodinného domu čp. [číslo popisné], a k pozemkům parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa] (dále jen „nemovitosti“). Navrhla, aby byl její podíl na nemovitostech za náhradu přikázán ostatním spoluvlastníkům, případně aby soud rozhodl o prodeji nemovitostí ve veřejné dražbě. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná č. 1) užívá nemovitosti výlučně, přestože nikomu ze spoluvlastníků nehradí vznikající bezdůvodné obohacení z užívání nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a odmítá odkoupení podílu žalobkyně, která je takto „uzamčena“ ve spoluvlastnictví, neboť zákaz zcizení znemožňuje prodej celé nemovitosti s rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky. Žalobkyně a další spoluvlastníci jsou odkázáni na opakované žaloby na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájmu, pronájem části domu odpovídající jejích podílům třetím osobám, nebo na prodej svých spoluvlastnických podílů s velmi diskutabilní prodejností, neboť se jejich užitná hodnota v současné chvíli rovná nule. Obsah vlastnického práva žalobkyně je omezen toliko na placení daně z nemovitosti.

2. Žalovaná č. 1) s žalobou nesouhlasila. Žalobkyně tvrdí, že se dostala do situace pro ni zcela nevýhodné, přitom však pomíjí, jaké byly okolnosti vzniku spoluvlastnictví. Je třeba zdůraznit, že nemovitosti byly vybudovány žalovanou č. 1) a otcem ostatních účastníků (zůstavitelem), kdy po dobu 35 let se žalovaná č. 1) a zůstavitel o nemovitosti starali. Zůstavitel v závěti vyslovil vůli a příkaz, aby se výlučnou uživatelkou nemovitostí stala žalovaná č. 1), a to dlouhodobě a bezplatně. Není tedy pravdou, že by žalovaná č. 1) užívala nemovitosti bez právního důvodu (žádné bezdůvodné obohacení tedy žalované č. 1) nevzniká). Žalobkyně se podáním žaloby o zrušení a vypořádání rozhodla nerespektovat vůli svého zemřelého otce. Náklady na údržbu společných nemovitostí nese žalovaná č. 1) v plném rozsahu. Podle názoru žalované č. 1) žalobkyně žádá o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v nevhodnou dobu a k zásadní újmě žalované č. 1). Pokud by důvodem pro zamítnutí žaloby nebyly přímo ustanovení týkající se spoluvlastnictví, pak žalovaná č. 1) zdůraznila obecný princip poctivosti, s nímž je požadavek žalobkyně na zrušení spoluvlastnictví v rozporu. Kdyby soud shledal, že jsou zde důvody pro zrušení spoluvlastnictví, navrhla eventuálně jeho odklad na dobu 2 let.

3. Žalovaná č. 2) rovněž nesouhlasila se zrušením spoluvlastnictví. Ve svém vyjádření zejména osvětlila způsob, jakým žalobkyně a žalovaní č. 2) a č. 3) nemovitosti nabyli. V roce 2023 bylo jejich otci (zůstaviteli) diagnostikováno závažné onemocnění. Svá přání, aby po něm dědil žalovaný č. 3) a aby v domě mohla v klidu dožít jeho družka (žalovaná č. 1), vyjádřil v závěti. Byl přesvědčený, že tím ochrání žalovanou č. 1) před tím, aby na ni vyvíjeli nátlak a nutili ji dům prodat. Žalovaná č. 2 mu slíbila, že toto jeho přání bude respektovat. Dědictví přijala s tím, že na nemovitosti vázne zákaz zcizení a zatížení a věcné břemeno doživotního bezplatného užívání paní [Jméno žalované]. Za stejných podmínek přijala dědictví i žalobkyně. Žalovaná č. 2) podíl žalobkyně odkoupit nechce. Postup navrhovaný žalobkyní vnímá jako nespravedlivý, a proto navrhla zamítnutí žaloby. Pokud by mělo být rozhodnuto o zrušení spoluvlastnictví, přiklání se k tomu, aby nemovitost byla prodána jako celek a aby bylo dosaženo pokud možno co nejvyššího zisku, který by žalované č. 1) umožnil obstarání náhradního bydlení.

4. Žalovaný č. 3) také navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Nesouhlasil ani s reálným rozdělením nemovitostí, jelikož pozemky jsou součástí celého komplexu. Zájem o odkoupení podílu by měl, ale jeho současná finanční situace mu to neumožňuje. Návrh žalobkyně je na úkor spoluvlastníků. Účelové vypořádání ze strany jednoho vlastníka oproti závěti zůstavitele se žalovaný považuje za nemorální, ačkoliv se souhlasem žalované č. 1) by se prodeji nemovitosti nebránil.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Mezi účastníky byly nesporné zejména spoluvlastnické poměry k nemovitostem, kdy žalovaná č. 1) k nim má spoluvlastnický podíl o velikosti , zatímco ostatní účastníci mají spoluvlastnické podíly o velikosti 1/6. Žalobkyně a žalovaní č. 2) a č. 3) nabyli své podíly na základě usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 12. 2. 2024, sp. zn. 13 D 624/2023 vydaného v pozůstalostním řízení po zůstaviteli. Žalovaná č. 1) svůj podíl nabyla v roce 1988. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že nemovitosti v současnosti užívá výlučně žalovaná č. 1).

7. Z usnesení o pozůstalosti (č. l. 6-9) soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 12. 2. 2024, sp. zn. [spisová značka], nabyli žalobkyně a žalovaní č. 2) a č. 3) rovným dílem podíl o velikosti na nemovitostech. Součástí výroku usnesení je také to, že pozůstalá dcera [Jméno žalobkyně], pozůstalá dcera [Jméno advokáta C] a závětní dědic [Jméno advokáta D] se zavazují, že v době od uzavření této dohody o rozdělení pozůstalosti až do smrti závětní dědičky [Jméno žalované] ideální k nemovitostem nezcizí ani zatíží bez předchozího písemného souhlasu osoby závětní dědičky [Jméno žalované]. Zákaz zcizení a zatížení podle předchozí věty se zřizuje jako věcné právo ve prospěch [Jméno žalované], a to k ochraně jejích zájmů hodných právní ochrany, spočívající v nerušeném užívání shora uvedených nemovitých věcí. Soud potvrdil nabytí dědictví s tím, že pozůstalá dcera [Jméno žalobkyně], pozůstalá dcera [Jméno advokáta C] a závětní dědic [Jméno advokáta D] dědí s uložením příkazu (s rozvazovací podmínkou), že po dobu života paní [Jméno žalované] nebudou fakticky užívat své podíly na shora uvedených nemovitých věcech, které dědí po zůstaviteli, že nechají paní [Jméno žalované], aby shora uvedené nemovité věci mohla do konce svého života užívat výlučně sama a že nebudou požadovat po [Jméno žalované] žádné platby za užívání shora uvedených nemovitých věcí.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 10) soud zjistil, že spoluvlastnické poměry k nemovitostem odpovídají tvrzením účastníků. Dále z výpisu zjistil, že ke spoluvlastnickým podílů žalobkyně a žalovaných č. 2) a č. 3) je zřízen zákaz zcizení a zatížení bez předchozího souhlasu (ve prospěch) žalované č. 1), a to po dobu jejího života.

9. Z notářského zápisu (č. l. 33) soud zjistil, že zůstavitel pořídil dne 15. 9. 2023 prostřednictvím notářského zápisu závěť, kterou žalobkyni a žalovaným č. 2) a č. 3) zůstavil rovným dílem podíl o velikosti na nemovitostech. Dále závětí zřídil zákaz jakéhokoliv zcizení (převedení jakoukoli formou na jinou osobu) a zatížení tohoto podílu bez předem uděleného písemného souhlasu jeho družky, žalované č. 1), a to na dobu života žalované č. 1). Dále všem dědicům ve smyslu § 1551 o. z. přikázal, aby po dobu života žalované č. 1 neužívali fakticky své podíly na nemovitostech, které po něm zdědili a nechali žalovanou č. 1, aby nemovitosti mohla do konce svého života (nebo do doby, kdy je již užívat nebude chtít) užívat výlučně sama a nepožadovali po ní žádné platby za užívání těchto nemovitostí. Jak zákaz zcizení a zatížení, tak příkaz byl zřízen proto, aby žalované č. 1 umožnil bez nutnosti jakýchkoliv zvýšených nákladů a bez nutnosti spoluužívání shora uvedených nemovitostí s jinou osobou v klidu dožít v jejich domě, protože žalovaná č. 1 v tomto domě dlouhodobě bydlí a zůstavitel si přál, aby v tomto domě v klidu dožila.

10. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil pro posouzení věci žádná významná skutková zjištění. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz účastnickým výslechem žalobkyně ani lékařskou zprávou o psychické újmě žalované č. 1), neboť pro rozhodnutí soudu byly skutkové okolnosti prokázány ostatními důkazy a shodnými tvrzeními účastníků.

11. Podle § 1140 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

12. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

13. Podle § 1569 odst. 1, odst. 2 o. z. zůstaví-li zůstavitel někomu něco s připojením příkazu, posuzuje se příkaz jako rozvazovací podmínka, takže se zůstavení práva zmaří, nebude-li příkaz proveden, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Zákaz zcizení nebo zatížení zavazuje obtíženého, jen je-li nařízen na určitou přiměřenou dobu a odůvodněn vážným zájmem hodným právní ochrany, jinak může soud na návrh obtíženého rozhodnout, že se k zákazu nepřihlíží. Byl-li zákaz zapsán do veřejného seznamu, může obtížený požadovat, aby soud zákaz zrušil; soud návrhu nevyhoví, neprokáže-li se, že zájem na zrušení zákazu zřejmě převyšuje zájem na jeho zachování.

14. Podle § 1761 věty první o. z. zákaz zatížení nebo zcizení věci působí jen mezi stranami, pokud nebyl zřízen jako věcné právo.

15. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

16. Soud se v projednávané věci v návaznosti na tvrzení účastníků a zjištěný skutkový stav zabýval tím, zda tu je taková překážka, která by bránila zrušit a vypořádat podílové spoluvlastnictví účastníků. Bylo proto nutné zabývat se tím, zda: a) zákaz zcizení a zatížení zřízený jako věcné právo ve prospěch žalované č. 1 brání zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem; b) jsou splněny důvody, pro které podle § 1140 odst. 2 o. z. nejde zrušit podílové spoluvlastnictví, případně zda uplatněný nárok není v rozporu s principem poctivosti, tj. není zneužitím práva; c) příkaz zůstavitele v závěti, aby žalobkyně a žalovaní č. 2) a č. 3) neužívali své podíly, brání zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. K vlivu zákazu zcizení na možnost zrušení podílového spoluvlastnictví soudem 17. První otázkou, kterou bylo třeba v projednávané věci zodpovědět, byla povaha zákazu zcizení zřízeného jako věcného práva na možnost soudu rozhodnout o zrušení podílového spoluvlastnictví. Ke spoluvlastnickým podílům žalobkyně a žalovaných č. 2) a č. 3) byl zřízen zákaz zcizení a zatížení těchto podílů bez předchozího souhlasu žalované č. 1), a to po dobu jejího života. Podle vůle zůstavitele projevené v závěti byl tento zákaz zřízen proto, aby mohla žalovaná č. 1) nerušeně užívat nemovitosti.

18. Odborná literatura nevěnuje vztahu zákazu zcizení a soudního zrušení spoluvlastnictví pozornost kromě jedné krátké zmínky v komentáři Jan Petrov, Michal Výtisk, Vladimír Beran a kol. Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024, komentář k § 1569. Tento komentář bez dalšího odůvodnění uvádí, že zákaz zcizení v sobě zahrnuje nejen zákaz věc darovat nebo prodat, ale též zákaz zajišťovacího převodu a patrně i zřízení zástavního práva (Beck IV 1569 9). Zcizením oproti tomu není vypořádání podílového spoluvlastnictví, i to však může zůstavitel zakázat a uložit dědicům, aby věc zůstala v jejich spoluvlastnictví (§ 1694).

19. Komentář Filip Melzer, Petr Tégl a kol. Občanský zákoník § 1475-1720, 1. vydání. C. H. Beck, 2024 komentuje § 1569 o. z. tak, že zcizením se míní převod dotčeného práva na jinou osobu; analogicky lze zákaz zcizení aplikovat i na případy opuštění věci.

20. V komentáři Roman Fiala, Ljubomír Drápal a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720), 2. vydání. C. H. Beck, 2022 je uvedeno, že pod zákazem zcizení nebo zatížení si lze představit zejména zákaz zděděnou věc prodat či darovat nebo k ní zřídit zástavní právo.

21. Konečně v komentáři Milan Hulmák a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání. C. H. Beck, 2014, je k § 1761 o. z. uvedeno, že zcizením se rozumí převod vlastnického práva na základě právního jednání zcizitele. Jde o omezení smluvních dispozic. Jde i o omezení dispozic jednostranným právním jednáním tam, kde lze dosáhnout obdobných účinků, např. opuštěním věci.

22. Z právě citovaných komentářů je tedy jeden, který tvrdí, že zákaz zcizení nebrání zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudem, zatímco ostatní komentáře se k této otázce nevyjadřují. Soud je však přesvědčen, že zákaz zcizení brání soudu, aby zrušil a vypořádal spoluvlastnictví bez souhlasu osoby oprávněné z tohoto zákazu (s určitými výjimkami), jak bude vysvětleno níže. Názor uvedený v komentáři Jan Petrov, Michal Výtisk, Vladimír Beran a kol. nepovažuje za správný.

23. Podstatou zákazu zcizení je znemožnění obtíženému, aby disponoval s konkrétní (obtíženou) věcí a způsobil tak změnu vlastnických poměrů. Tento zákaz nepochybně dopadá na smluvní dispozice (typicky prodej, darování). Komentářová literatura však neomezuje zákaz zcizení pouze na tyto smluvní dispozice (užívá spíše příkladmé výčty). Mezi jednání, na které zákaz zcizení dopadá, pak řadí výslovně jednostranná právní jednání, kde jsou účinky obdobné smluvním dispozicím, tedy např. opuštění věci. Komentářová literatura tak nepodává uzavřený výčet případů, na které by se měl zákaz zcizení vztahovat, naopak do něj řadí i jednostranná jednání, která mohou způsobit změnu vlastnických poměrů k věci. Soud zastává názor, že mezi taková právní jednání (byť procesního charakteru) lze zařadit i podání žaloby na zrušení spoluvlastnictví soudem. Bylo by v rozporu se smyslem a účelem institutu zákazu zcizení, aby osoba obtížená tímto zákazem mohla zákaz „obejít“ podáním žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. I když je civilní právo procesní relativně samostatným odvětvím práva, slouží civilní proces primárně k ochraně soukromoprávních poměrů. Pokud by byla připuštěna možnost podání (úspěšné) žaloby na zrušení spoluvlastnictví soudem za situace, kdy by žalobce měl ke svému podílu zřízen zákaz zcizení, domohl by se něčeho, co by mu bylo v rovině soukromého práva zakázáno.

24. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že zatímco v případě jediného vlastníka obtíženého zákazem zcizení by tento vlastník neměl možnost, jak se tohoto zákazu „zbavit“, tak v případě existence spoluvlastnictví by tento zákaz mohl celkem jednoduše „obejít“ podáním žaloby na zrušení spoluvlastnictví při existenci i jen 2 spoluvlastníků, byť by jeden z nich měl zcela minoritní podíl. To by jistě nebylo žádoucí, neboť by se tím de facto tento institut při existenci spoluvlastnictví vyprazdňoval. Sama skutečnost, že obdobného účinku lze dosáhnout i jinými způsoby (např. již zmíněný § 1694 odst. 2 o. z.), na tom nic nemění. Nadto tento způsob „zachování spoluvlastnictví“ upravený v § 1694 odst. 2 o. z. lze použít jen tehdy, pokud je spoluvlastnictví zakládáno pořízením pro případ smrti, nikoliv jinými způsoby nabytí (typicky darováním). Např. při vcelku běžné životní situaci, kdy osoba za života daruje dvěma svým potomkům nemovitost s tím, že v této nemovitosti dožije (třeba i se zřízením věcného břemena), by si nemohla nijak ošetřit, že následně nebude tento dům po dobu jejího života prodán jiné osobě. Není pak rozumný důvod pro to odlišovat situaci, kdy ke zřízení zákazu zcizení dojde za života osoby (např. v rámci darovací smlouvy) nebo po její smrti (pořízením pro případ smrti).

25. Takto pojatý výklad zákazu zcizení je nepochybně v kolizi s právem každého spoluvlastníka, aby nesetrvával ve spoluvlastnictví. S ohledem na shora uvedené je však soud přesvědčen, že obtížení podílu spoluvlastníka zákazem zcizení přechodně brání aplikaci ustanovení § 1040 o. z. Soud by mohl o zrušení a vypořádání i přesto rozhodnout za situace a) pokud by osoba oprávněná ze zákazu zcizení (v tomto případě žalovaná č. 1) se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví souhlasila. Pak by soud mohl spoluvlastnictví zrušit a vypořádat jej způsobem, se kterým by oprávněná ze zákazu zcizení souhlasila, b) pokud by osoba, jejíž podíl by byl obtížen zákazem zcizení, požadovala přikázání podílů ostatních spoluvlastníků, jejichž podíly by zákazem zcizení zatíženy nebyly, do svého výlučného vlastnictví. Soud by tak rozhodoval o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví způsobem, který by zákazu zcizení neodporoval (v projednávané věci však popisovaný případ nenastává).

26. Pro úplnost soud dodává, že se nejedná o nepřiměřený zásah do práv spoluvlastníka obtíženého zákazem zcizení. Jak vyplývá z § 1569 odst. 2 o. z. nebo z § 1761 o. z., lze tento zákaz zřídit pouze na určitou přiměřenou dobu, která musí být odůvodněna vážným zájmem. Obtížený vlastník se pak vždy může domáhat, aby soud určil, že se k zákazu nepřihlíží (§ 1569 odst. 2 o. z.) nebo že není platný (§ 1761 o. z.). Z povahy věci se ale jedná vždy pouze o omezení dočasné, nikoliv trvalé, které by znemožňovalo zrušení spoluvlastnictví navždy.

27. Zrušení spoluvlastnictví tak v projednávaném případě brání zákaz zcizení, neboť oprávněná z tohoto zákazu, žalovaná č. 1), nedala ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (tedy ke změně vlastnických poměrů) souhlas. To za situace, kdy jsou podíly všech ostatních spoluvlastníků obtíženy zákazem zcizení, znemožňuje o zrušení spoluvlastnictví rozhodnout. K důvodům, pro které nelze zrušit podílové spoluvlastnictví 28. Obecně platí, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 o. z.). Nelze však zrušit spoluvlastnictví, pokud některý spoluvlastník žádá o jeho zrušení v nevhodné době nebo pouze k újmě některého ze spoluvlastníků (§ 1140 odst. 2 o. z). Judikatura dále dovodila, že výjimečně lze zamítnout žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z důvodu zjevného zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, [R 101/2016 civ.]).

29. Zákaz zrušení spoluvlastnictví v nevhodné době má objektivní charakter, tj. jedná se o okolnosti, které se týkají samotné věci, zatímco újma některého spoluvlastníka má subjektivní charakter, když se týká spoluvlastníka samého. Pro oba důvody však platí, že se musí jednat o důvody přechodné, nikoli trvalé [viz R 101/2016 civ.]. Již z uvedeného je zřejmé, že důvody vylučující zrušení spoluvlastnictví podle § 1140 odst. 2 o. z. v projednávané věci naplněny nejsou.

30. Žalovaná č. 1) vztahuje nevhodnou dobu k existenci příkazu zůstavitele, aby ostatní účastníci nemovitost neužívali. Příkaz zůstavitele se však netýká věci samotné, ale zůstavitelových dědiců (ostatních účastníků). Zamítnout žalobu z tohoto důvodu proto nelze.

31. Subjektivní kritérium žalovaná č. 1) odůvodňuje psychickou újmou, kdy je vystavena extrémnímu stresu, že po 40 letech užívání nemovitostí nečekaně přijde o střechu nad hlavou a bude muset v pokročilém věku se zdravotními obtížemi shánět nové bydlení. Tyto skutečnosti (vyšší věk, zdravotní stav, citové vazby na dům) však nejsou přechodné, jsou trvalého rázu [viz bod 53. odůvodnění R 101/2016 civ.]. Ztráta bydlení není sama o sobě překážkou zrušení spoluvlastnictví, neboť ta je zpravidla nutným důsledkem zrušení spoluvlastnictví (Jiří Spáčil, Michal Králík a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání. C. H. Beck, 2021. komentář k § 1140). Ani tato námitka tak není důvodná.

32. Nicméně druhým důvodem, pro který nelze v projednávané věci rozhodnout o zrušení spoluvlastnictví, je to, že nárok uplatněný žalobkyní je zjevným zneužitím práva (§ 8 o. z.). Jako v případě zákonných důvodů bránících zrušení spoluvlastnictví i při zvažování použití tohoto důvodu je zdůrazňována výjimečnost tohoto postupu. Přesto jsou okolnosti tohoto případu natolik výjimečné, že by nebylo možné žalobě vyhovět ani při absenci zůstavitelem zřízeného zákazu zcizení. Tyto okolnosti soud spatřuje nikoliv jen v tom, že žalovaná č. 1), která byt dlouhodobě užívá k zajištění bytové potřeby, je vyššího věku, podle svých tvrzení jí riziko ztráty bydlení způsobuje psychické problémy, nemá zajištěnou jinou alternativu bydlení a má příjem pouze ze starobního důchodu (to by ve shodě se shora uvedeným pro zamítnutí žaloby nepostačovalo), ale zejména v okolnostech spojených s nabytím předmětných nemovitostí. Žalobkyni byl zůstavitelem zůstaven podíl na nemovitostech s příkazem, že ho po dobu života žalované č. 1) nebude nijak užívat, a se zákazem zcizení a zatížení. Jinými slovy dostala žalobkyně „holý podíl“, kdy po dobu života žalované č. 1), resp. do okamžiku, kdy se ta svých oprávnění vzdá, nemůže s podílem nijak nakládat. To byla zjevná vůle zůstavitele a žalobkyně si jí musela být vědoma, což potvrzuje i vyjádření žalovaných č. 2) a č. 3), kdy např. žalovaná č. 2) uvedla, že podědili podíl na nemovitosti, kterou nemohou nijak užívat a který generuje jen potenciální povinnosti – s tím ale dědictví přijali. I přesto se žalobkyně nyní (zhruba rok po nabytí podílu) domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ačkoliv podíl nabývala s tím, že s ním nemá jakkoliv disponovat ani ho užívat proto, aby uvedené nemovitosti mohla doživotně užívat žalovaná č. 1), jak zůstavitel uvedl v závěti. Jedná tak přímo proti jeho vůli. Kromě toho se v žalobě snažila navodit dojem, že žalovaná č. 1) užívá podíly spoluvlastníků bez právního důvodu, ačkoliv ji k užívání nemovitostí opravňoval samotný obsah závěti. Jednání žalobkyně tak není pouze amorální, ale je i nepoctivé, a takovémuto jednání nelze přiznat právní ochranu. Podle [R 101/2016 civ.] je zákaz zneužiti práva institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný. Žalobu tak bylo nutné zamítnout i z tohoto důvodu, i když se ve své podstatě jedná o překážku trvalejšího charakteru, avšak s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti nešlo dospět k jinému závěru. Nabízí se otázka, co jiného by mělo být důvodem pro zamítnutí žaloby na zrušení spoluvlastnictví pro zjevné zneužití práva, pokud by uvedená situace zjevným zneužitím práva nebyla? Žalobkyně se snaží docílit něčeho, co bylo vůlí i právním jednáním zůstavitele zakázáno, ačkoliv dědictví nabyla se závazkem, že vůli zůstavitele bude respektovat.

33. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně se do své současné situace dostala zcela dobrovolně tím, že dědictví přijala (mohla ho odmítnout). Její vlastnický podíl je sice v současnosti omezen, nicméně do budoucna bude mít možnost svůj podíl volně prodat za obvyklou tržní cenu. Neděje se jí tak nyní žádné příkoří. K povaze příkazu zůstavitele v závěti 34. Pro řádné posouzení žaloby se bylo třeba zabývat také tím, jaké účinky vzhledem k možnosti zrušení spoluvlastnictví soudem měl příkaz zůstavitele, který uvedl ve své závěti. Obsah příkazu byl ve spojením se zbylým obsahem závěti a dalšími okolnostmi případu použit jako interpretační vodítko vůle zůstavitele ve vztahu k jednání žalobkyně naplňující znaky zjevného zneužití práva (viz výše). V této části se ale soud zabýval účinky příkazu samotného.

35. Příkaz byl v usnesení pozůstalostního soudu uveden v následujícím znění: Pozůstalá dcera [Jméno žalobkyně], pozůstalá dcera [Jméno advokáta C] a závětní dědic [Jméno advokáta D] dědí s uložením příkazu (s rozvazovací podmínkou), že po dobu života paní [Jméno žalované] nebudou fakticky užívat své podíly na shora uvedených nemovitých věcech, které dědí po zůstaviteli, že nechají paní [Jméno žalované], aby shora uvedené nemovité věci mohla do konce svého života užívat výlučně sama a že nebudou požadovat po [Jméno žalované] žádné platby za užívání shora uvedených nemovitých věcí.

36. Podle § 1569 odst. 1 o. z. a znění samotného příkazu je třeba nakládat s příkazem jako rozvazovací podmínkou, tedy že nesplněním příkazu dojde k pozbytí toho, co bylo zůstaveno (Filip Melzer, Petr Tégl a kol. Občanský zákoník § 1475-1720, 1. vydání. C. H. Beck, 2024 komentář k § 1569 o. z.). Zůstavitel přikázal, aby po dobu žalované č. 1) ostatní účastníci fakticky neužívali své podíly na nemovitostech. Vyložíme-li jeho úmysl podle § 556 odst. 1, odst. 2 o. z., tak je zjevné, že úmyslem zůstavitele bylo zafixovat poměry týkající se nemovitostí po dobu života žalované č. 1), aby tam mohla v klidu dožít. Zákazem užívání podílů tak myslel nejen zákaz jejich reálného užívání (bydlení apod.), ale i zákaz jakýchkoliv právních dispozic. Tato vůle je ze závěti zřetelná, což ostatně potvrdila i žalovaná č. 2). Jak již bylo uvedeno výše, tento úmysl zůstavitele musel být žalobkyni znám (§ 556 odst. 1 o. z.).

37. Za těchto okolností nebylo možné žalobě vyhovět ani pro existenci příkazu. Podle § 1569 odst. 1 o. z. se zůstavení práva zmaří, nebude-li příkaz proveden. Došlo-li by k rozhodnutí soudu, kterým by měnil vlastnické poměry týkající se spoluvlastnického podílu žalobkyně, která je obtížena příkazem, došlo by k porušení příkazu, a tím i k pozbytí toho, co bylo žalobkyni zůstaveno. Má-li být splnění příkazu vymáháno primárně žalobou (viz Filip Melzer, Petr Tégl a kol. Občanský zákoník § 1475-1720, 1. vydání. C. H. Beck, 2024 komentář k § 1569 o. z.), tj. žaloba a následné soudní rozhodnutí by mělo být primárním prostředkem ochrany oprávněného z příkazu, nelze připustit, aby na základě jiné žaloby byl příkaz uvedený v závěti porušen. Pokud by soud za takovéto situace rozhodl o zrušení spoluvlastnictví, nastolil by tím i právně nejistou situaci, která by mohla vyústit v další spory týkající se ne/pozbytí dědictví náležejícího dosud žalobkyni. Závěr 38. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že tu jsou překážky, které brání zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků, a proto žalobu zamítl (výrok I.). Zároveň nerozhodoval o návrhu žalované č. 1) na odklad zrušení spoluvlastnictví, neboť ten byl žalovanou č. 1) navržen eventuálně za situace, kdy by soud shledal návrh na zrušení spoluvlastnictví důvodným.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované č. 1), která byla vzhledem k zamítnutí žaloby ve věci úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel přitom ze stanoviska Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, podle něhož v případech, kdy soud zamítne žalobu na zrušení spoluvlastnictví, je možno hovořit o plném úspěchu a neúspěchu ve věci. Náklady žalované č. 1) spočívají v nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé, účast u jednání), po 2 300 Kč, tj. 6 900 Kč spolu se 3 paušálními náhradami výdajů po 450 Kč, tj. 1 350 Kč. Odměnu a režijní paušál je pak nutno navýšit o DPH ve výši 21 %, jehož je právní zástupce žalované č. 1) plátcem (DPH celkem 1 732,50 Kč). Celkem je tedy žalobkyně povinna žalované č. 1) nahradit náklady řízení částkou 9 982,50 Kč (výrok II.). Soud nepřiznal žalované č. 1) odměnu za sepis odpovědi na předžalobní výzvu ze dne 6. 3. 2025, neboť podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 4. 2022, č. j. 47 Co 61/2022-130, nenáleží mimosmluvní odměna podle § 11 AT za vyjádření k předžalobní výzvě, a za další poradu s klientkou delší než 1 hodinu dne 8. 4. 2025, protože tento úkon nebyl podle názoru soudu potřebný (skutková situace se oproti stavu při převzetí právního zastoupení nezměnila). Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalované č. 1) (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), protože nebyly shledány důvody pro stanovení lhůty delší.

40. Soud dodává, že vycházel z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 1 (30 000 Kč) a ne podle § 8 odst. 5 advokátního tarifu, neboť cena nemovitostí nebyla součástí skutkových zjištění učiněných v dosavadním průběhu řízení a jeho prodlužování pouze za účelem zjištění ceny nemovitostí by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1745/2017, [C 18587]). Soud se neztotožnil ani s vyúčtováním žalované č. 1), která s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. III. ÚS 646/22, vycházela z tarifní hodnoty 113 000 Kč podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu. Uvedené ustanovení je (pod písmenem a) vyhrazeno tzv. určovacím žalobám, o kterou však v projednávané věci nejde. Nutno dodat, že Ústavní soud se v citovaném rozhodnutí nevyjadřoval k správnosti určení nákladů, když odmítal ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost. V případě, že ve spise není podklad pro stanovení hodnoty nemovitosti, je na místě aplikovat § 9 odst. 1 advokátního tarifu (viz 22 Cdo 1745/2017).

41. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ze shodných důvodů jako žalované č. 1) svědčilo i žalovaným č. 2) a č. 3), ti však náhradu nákladů řízení nepožadovali. Proto soud rozhodl tak, že ve vztahu mezi žalobkyní, žalovanou č. 2) a žalovaným č. 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).