30 C 68/2009 - 898

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] za účasti vedlejšího účastníka [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] pro 6 473 449 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem žalobkyně , aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 473 449 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 6 473 449 Kč od 13. 4. 2008 do 30. 6. 2008 ve výši 10,5 %, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 ve výši 10,75 %, od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25 %, od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,5 %, od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8 %, od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 %, od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 17. 9. 2020 ve výši 9 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 12 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení částku 4 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení částku 11 905,80 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku ve výši 6 473 449 Kč (když výrokem III. rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byla žaloba co do částky 3 972 694,50 s příslušenstvím zamítnuta a výrokem II. rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byla žaloba zamítnuta dále co do částky 1 414 845 Kč) jako náhrady ušlého zisku vzniklého jí neudělením neomezené licence na autobusové linky [Anonymizováno] a to v důsledku nesprávného úředního postupu žalované.

2. Žalobkyně tvrdí, že podáním ze dne 6. 12. 2005, které bylo odboru dopravy [Anonymizováno] doručeno dne 7. 12. 2005, požádala o udělení licencí a o uzavření smlouvy o závazku veřejné služby ve smyslu zákona č. 71/1967 Sb.na provoz linkové dopravy, které následně podáním ze dne 30. 12. 2005 doplnila. Správní orgán k podání žalobkyně z prosince 2005 nepřihlížel, pouze žalobkyni dopisem sdělil, že smlouva o závazku veřejné služby je již uzavřena s jiným dopravcem ([jméno FO] zahájeno až 5. 1. 2006 na základě doplněné žádosti ze dne 30. 12. 2005. Žalovaná následně přesto žádosti o udělení licence a uzavření smlouvy o závazku veřejné služby rozhodnutím ze dne 17. 3. 2006 nevyhověla. Tento závěr však dle názoru žalobkyně nebyl správný. Za prvé má žalobkyně za to, že řízení bylo zahájeno již dne 7. 12. 2005, kdy žalobkyně zaslala žádost o vydání licence pro téže linky a zároveň žádost o uzavření smlouvy o závazku veřejné služby po jiném dopravci, který dotovaný provoz právě ukončoval a podání ze dne 30. 12. 2005 bylo doplněním v reakci na dopis odboru dopravy ze dne 15. 12. 2005. Dále žalobkyně poukazovala na to, že na získání licencí na provozování linkové osobní dopravy je ve smyslu zákona o silniční dopravě, pokud žadatel splní zákonné předpoklady, což žalobkyně splnila, právní nárok. Žalobkyně proti těmto rozhodnutím brojila odvoláním, rozhodnutí byla k odvolání [Anonymizováno] zrušena, k nápravě však již dle žalobních tvrzení nemohlo dojít, neboť v průběhu odvolacího řízení již smlouva o závazku veřejné služby na předmětných linkách uzavřena byla, a to dne [datum], resp. [datum] se společností [právnická osoba]., když této společnosti byla kromě jiného udělena licence na provoz linky [Anonymizováno], jejíž trasa byla v podstatě totožná s linkou [Anonymizováno] na kterou žádala o udělení neomezené licence žalobkyně.

3. Žalobkyně tedy nesprávný úřední postup v dosud nerozhodnuté větvi žalobního nároku, týkajícího se licence na nedotované linky spatřuje v tom, že příslušný správní úřad zamítl žádost žalobkyně o udělení neomezené licence na provoz linek [Anonymizováno] a to v důsledku několika vadných postupů (nesprávného úředního postupu), kdy odbor dopravy jednak vědomě porušil zásadu legitimního očekávání, dále rovnost subjektů před zákonem, zásadu rozhodování dle stavu v době vydání rozhodnutí a povinnost rozhodování v zákonem stanovené lhůtě. Pokud by totiž správní orgán rozhodl v souladu se skutečností již 17. 3. 2006, musel by žalobkyni požadované licence vydat bez jakýchkoli omezení. V případě řádného udělení neomezených licencí na linky [Anonymizováno] ([adresa]-[adresa]), by žalobkyně provozovala dopravu bez dotací a žalobkyni tak v důsledku neudělení neomezené licence žalovanou ušel zisk ve výši 7 888 294,10 Kč, který stanovila jako součin počtu kilometrů a částky na kilometr (1 079 110 km x 7,31 Kč/km), jenž je aktuálně předmětem tohoto řízení.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že primárně nespatřuje mezi uplatněným nárokem žalobkyně a postupem dopravního úřadu při vydání rozhodnutí o udělení licencí příčinnou souvislost. Žalovaná uvedla, že podání žalobkyně ze dne 6. 12. 2005 bylo dopravním úřadem posuzováno podle jeho obsahu jako volně koncipovaný dopis, který se především týkal návrhu na převod smlouvy o závazku veřejné služby, původně uzavřené s dopravcem [jméno FO]. Odbor dopravy v reakci žalobkyni dopisem ze dne 15. 12. 2005 sdělil, že dosud nebyl ukončen smluvní vztah s dopravcem [jméno FO]. Po doplnění žádosti žalobkyní podáním ze dne 30. 12. 2005 dopravní úřad ke dni 17. 3. 2006 žalobkyni licence na sporné linky [Anonymizováno] nejprve neudělil, po zrušujícím rozhodnutí [právnická osoba] ve svém novém rozhodnutí ze srpna 2006 žádosti žalobkyně vyhověl, avšak s odůvodněnými omezeními, tedy udělil žalobkyni pouze tzv. omezenou licenci. Byť se žalovaná ztotožňuje s právním názorem žalobkyně, že na udělení licence má žalobkyně v případě za daných podmínek právní nárok stejně tak se závěrem, že pokud není na příslušnou linku uzavřena smlouva o závazku veřejné služby, nic vydání licence ve prospěch více dopravců nebrání, zdůraznila, že v tomto případě taková situace nenastala a neomezenou licenci nebylo možné udělit. Na dané trase ([adresa]), na kterou žalobkyně žádala udělení neomezené licence totiž již nejpozději od 1.1.2005 byla dopravcem [právnická osoba]. provozována a finančně [Anonymizováno] podporována linka [Anonymizováno]. Tato linka [Anonymizováno] v rozsahu 40 spojů, byla v podstatných částech vedena souběžně s linkami [Anonymizováno], proto jak bylo odůvodněno i ve správních rozhodnutích nemohla být žalobkyni licence poskytnuta neomezená. Tvrzení žalobkyně, že měla nárok na získání licencí na linky [Anonymizováno] bez omezení a nezískala je jen proto, že správní orgán nerozhodl včas (ve lhůtě 40 dnů od podání žádosti) a mezitím byla od 11.4.2006 licence udělena dopravci [právnická osoba]. na provoz linky [Anonymizováno], což zabránilo neudělení neomezené licence neobstojí mimo jiné právě proto, že linka [Anonymizováno] byla na dané lince provozována již dříve než žalobkyně svoji žádost (i tu prosincovou) podala.

5. Pokud se žalobkyně domnívala, že při rozhodování o její licenci došlo k porušení zásady legitimního očekávání, rovnosti subjektů před zákonem a zásady rozhodování dle stavu v době vydání rozhodnutí, tedy k nesprávným postupům, měla podat správní žalobu a podrobit jej přezkumu správními soudy, neboť ostatní jí tvrzená pochybení (vyjma průtahů), pokud by k nim došlo, by se projevily v obsahu rozhodnutí. K průběhu soudního řízení:

6. S ohledem na komplikovanost dosud vedeného soudního řízení soud považuje za správné krátce zrekapitulovat pro přehlednost jeho průběh. V souzené věci tak bylo nejprve k návrhu žalobkyně rozhodováno soudem I. stupně rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka], kdy ve spojení s rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a ze zákona nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 2015, č. j. 30 Cdo 3099/2013-140 byla uvedená rozhodnutí zrušena a věc vrácena soudu I. stupně s odůvodněním, že nesprávný úřední postup byl žalobkyní spatřován v nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nikoli ve vydání nezákonného rozhodnutí. Nejvyšší soud konstatoval, že porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě je nesprávným úředním postupem vždy. Závěr odvolacího soudu, že v posuzovaném případě nemohla žalobkyni škoda vzniknout v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí je vzhledem k uvedenému dle NS ČR nesprávný. K nesprávnému úřednímu postupu dojít mohlo a je tak třeba posoudit, zda k němu skutečně došlo a případně, zda byl tento nesprávný úřední postup v příčinné souvislosti se vnikem škody. S ohledem na uvedené byla rozhodnutí soudu I. a II. stupně zrušena, věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení s pokynem, aby se soud zabýval otázkou, zda na straně krajského úřadu došlo k nesprávnému úřednímu postupu a v případě kladné odpovědi, zda je žalobkyní tvrzený ušlý zisk v příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem. V té souvislosti bude třeba odpovědět na otázku, zda bylo udělení licencí nárokové, nebo zda se tak stát nemuselo. Bude rovněž třeba posoudit, zda by v případě udělení licence bylo součástí obvyklého běhu věcí jako podmínky pro vznik škody ve formě ušlého zisku, uzavření smlouvy o závazku veřejné služby, na jejímž základě by žalobkyně tvrzený zisk bývala realizovala. Pak teprve bude na místě zabývat se existencí škody a případně i její výší.

7. Mezitímním rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který byl rozsudkem [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] ve výroku III. potvrzen, byl návrh žalobkyně, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí z důvodu neuzavření smlouvy o závazku veřejné služby škodu (ušlý zisk) ve výši 3 972 694,50 Kč zamítnut. Ve výrocích ad I.) a IV.), týkajících se škody způsobené prostým neudělením licence na nedotované linky byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení, s odůvodněním, že pokud se jedná o linky nedotované, žalobkyně by získala v případě včasného rozhodnutí odboru dopravy licence bez omezení a s ohledem na pravidelný běh věcí lze předpokládat i dosažení zisku. Za situace, kdy žalovaná ziskovost těchto linek zpochybňovala, a to i s poukazem na jejich ztrátovost ve vztahu k předchozímu dopravci [jméno FO], odvolací soud však neshledal důvodným rozhodnout o tomto nároku mezitímním rozsudkem. Vydání mezitímního rozsudku přichází v úvahu pouze tam, kde lze rozlišovat na jedné straně základ projednávané věci, a na straně druhé její výši. Specifika dané věci (rozsah užitého vozového parku, náklady na provoz, mzdové prostředky, vytíženost linek apod.) neumožňují učinit v dané chvíli jistý závěr, že by na straně žalobkyně skutečně vznikla škoda jako ušlý zisk tím, že v tvrzené době neprovozovala nedotované linky na základě udělených licenci bez omezení, když vyloučen není ani závěr o případné ztrátovosti těchto linek, resp. o jejich provozování za současného krytí z finančních prostředků z jiné podnikatelské činnosti žalobkyně. Protože v dosavadním řízení nebylo dokazování tímto směrem vedeno, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle. zrušil a věc mu vrátit k dalšímu řízení, ve kterém za případného znaleckého posouzení doplní dokazování tak, aby bylo zjištěno, zda v důsledku nesprávného úředního postupu žalované, tj. neudělením licence bez omezení pro provozování obou linek v zákonné lhůtě, ušel žalobkyni v tvrzeném období od 1. 4. 2006 do 10. 12. 2011 zisk, event. v jaké výši. Výrok II., kterým byl návrh žalobkyně, co do částky 7 888 294,10 Kč zamítnut, nebyl odvoláním napaden, a proto nabyl samostatně právní moci. Proti výroku potvrzujícímu výroku uvedeného rozsudku [Anonymizováno] podala žalobkyně dovolání, když měla za to, že soudy prvního i druhé stupně chybně posoudily otázku příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a ušlým ziskem, když má za to, že pokud by žalobkyně měla včas udělené licence, tak při pravidelném běhu událostí by s ní musela být uzavřena smlouva o závazku veřejné služby nebo by jí musela být poskytována veřejná podpora. Rozsudkem [Anonymizováno] ze den [datum], č. j. [spisová značka] bylo dovolání zamítnuto s odůvodněním, že prostým udělením licence by žalobkyni nebyl býval vznikl závazek veřejné služby a v jeho důsledku nárok na poskytnutí veřejné podpory. Názor odvolacího soudu o příčinné souvislosti mezi prodlením s udělením licence a ušlým ziskem v daných souvislostech je proto správný.

8. Předmětem řízení (ke dni 13.12.2019) zůstala částka ve výši 7 888 294 Kč s příslušenstvím v podobě ušlého zisku v období od 1. 4.2 006 do 10. 12. 2011 z provozu linek [Anonymizováno] [adresa] – [adresa] a [Anonymizováno] [adresa] – [adresa].

9. Ve věci bylo rozhodováno soudem I. stupně rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka], kdy výrokem II. byla žaloba co do částky 1 414 845 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Výrok I., kterým bylo žalobě co do částky 6 473 449 Kč s příslušenstvím vyhověno, byl usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] spolu s výrokem III. zrušen v tomto rozsahu byla věc vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení s pokynem, aby soud vyslechl znalce a pokusil se o odstranění rozporů mezi účastníky a příp. nebudou-li rozpory odstraněny, zadal revizní znalecký posudek, když pochybnosti o správnosti znaleckého posudku, ze kterého soud vycházel, vyplynuly z věcných námitek žalované týkající se zejm. použité metodiky a úplnosti a správnosti použitých dat.

10. Následně bylo v souzené věci rozhodováno soudem I. stupně rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla žaloba zamítnuta proto, že žalobkyně své povinnosti prokázat výši ušlého zisku nedostála. Usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byl rozsudek soudu I. stupně se zrušen, věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení a rovněž odvolací soud nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný soudce. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že stanovení částky odpovídající (přibližně) ušlému zisku za období 2005 - 2011 je záležitostí hypotetickou, výši nároku proto dokazováním nelze zjistit a bylo-li postaveno na jisto, že došlo k tvrzenému pochybení státu, v jehož důsledku žalobkyně licence k provozování obou linek, ačkoli splňovala podmínky pro jejich udělení, je stanovení výše nároku úkolem soudu. Soud I. stupně rozhodnutí učinil v rozporu s poučením, které účastníkům poskytl a v rozporu s ust. § 136 o. s. ř., které úvahu a rozhodnutí o výši nároku přenáší na bedra soudu. Uvedené rozhodnutí je proto dle odvolacího soudu předčasné a překvapivé.

11. Předmětem řízení tak nyní zůstala částka ve výši 6 473 449 Kč s příslušenstvím, která představuje náhradu ušlého zisku za dvě linky, které měly být provozovány jako linky nedotované ([Anonymizováno] a [Anonymizováno] na trase [adresa] – [adresa]).

12. Soud při svém dalším rozhodování vycházel ze skutkových zjištění učiněných dílem ze shodných tvrzení účastníků, dílem z provedených listinných důkazů, blíže však nehodnotil ty, které měly prokazovat skutečnosti mezi účastníky nesporné nebo které (vzhledem k okolnostem věci) nemají pro rozhodnutí zásadní význam, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

13. Žádostí žalobkyně ze dne 6. 12. 2005 má soud za prokázané, že žalobkyně požádala o udělení (popř. „převod“) licencí k provozování linkové osobní dopravy a současně o uzavření smlouvy o závazku veřejné služby ve vnitrostátní linkové osobní dopravě v rozsahu v jakém jsou (popř. byly) provozovány [jméno FO], IČ [IČO] vč. příslušených příspěvků (dotací) na úhradu ztráty a přiměřeného zisku z tohoto vyplývajícího. Jedná se o linky, které mají být s p. [jméno FO] předčasně ukončeny, a to o linky č. [hodnota].

14. Dopisem [Anonymizováno] kraje ze dne 15. 12. 2005 má soud za prokázané, že [Anonymizováno] žalobkyni sdělil, že k danému dni není ukončen smluvní vztah k zajišťování základní dopravní obslužnosti s dopravcem [jméno FO]. Žádost o udělení licencí nelze akceptovat, protože nemá náležitosti vyžadované zákonem č. 111/1994 Sb.

15. Dopisem - Žádostí ze dne 30. 12. 2005 má soud za prokázané, že žalobkyně v reakci na dopis [tituly před jménem] [jméno FO], vedoucího odboru dopravy, [Anonymizováno] opakovaně požádala o přidělení licencí pro veřejnou vnitrostátní linkovou osobní dopravu dle příloh dopisu s tím, že nelze přesně stanovit předpokládané datum zahájení provozu na linkách, které navrhuje, neboť není ukončen smluvní vztah mezi [Anonymizováno] a dopravcem [jméno FO]. Dále sdělila, že je připravena převzít řádné provozování linek v den, kdy by byly žalobkyni uděleny licence na jejich provoz za předpokladu, že by ve stejný den došlo k uzavření smlouvy o závazku veřejné služby a že dotace budou žalobkyni poskytovány ve stejném rozsahu jako [jméno FO].

16. Dokumentem s názvem „Věc: Žádost o udělení licence pro veřejnou autobusouvou vnitrostátní linkovou osobní dopravu“ ze dne 30. 12. 2005 (na podatelnu doručeno dne 5.1.006) má soud za prokázané, že žalobkyně v souladu se zákonem č. 111/1994 Sb., § 10 odst. 2 žádala o udělení licence pro veřejnou autobusovou linkovou osobní dopravu pro linku [adresa] – [adresa] (současná linka [Anonymizováno] K lince [Anonymizováno] :

17. Protokolem o ústním jednání ze dne 17. 3. 2006 v kanceláři č. [hodnota] v době od [Anonymizováno] hod do [Anonymizováno]00 hod ve věci [Jméno žalobkyně]. – Seznámení s podklady pro rozhodnutí o udělení licence na linku [adresa] – [adresa] vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] soud za prokázané, že v průběhu jednání dopravní úřad konstatoval, že v úseku trasy [adresa] – [adresa] jsou přepravní potřeby této oblasti zajištěny provozem pravidelné autobusové dopravy, která je dotována státem. Jedná se o veřejnou linkovou dopravu provozovanou dopravcem [právnická osoba]., linkou [Anonymizováno] [adresa] – [adresa].

18. Rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] má soud za prokázané, že [Anonymizováno], Odbor dopravy o žádosti žalobkyně ze dne 30. 12. 2005 rozhodl tak že žádost ve věci vydání licence pro veřejnou linkovou osobní dopravu na vnitrostátní linku [adresa]-[adresa] zamítl a licenci neudělil. Z odůvodnění vyplývá, že nahlédnutím do podkladů ekonomického úseku Odboru dopravy [Anonymizováno] týkajících se dopravní trasy bylo dopravním úřadem zjištěno, že v úseku [adresa] – [adresa] jsou přepravní potřeby v přepravním spojení v této oblasti zajištěny provozem pravidelné autobusové dopravy, která je finančně podporována [Anonymizováno]. Jedná se o veřejnou linkovou dopravu provozovanou dopravcem [právnická osoba]., kde dle smlouvy č. [Anonymizováno] o závazku veřejné služby ve vnitrostátní linkové osobní dopravě na roky 2004, 2005 a 2006, uzavřené mezi dopravcem a [Anonymizováno] je provozováno v režimu základní dopravní obslužnosti 42 spojů linky [Anonymizováno] [adresa] – [adresa]. [právnická osoba] proto dospěl k názoru, že stávající dotovanou linkou [právnická osoba]., na dané trase jsou potřeby dopravní obslužnosti pro cestující veřejnost zcela dostatečné. V případě udělení licence dopravci [Jméno žalobkyně]. by jednoznačně došlo k prohloubení ztráty dotované linky [Anonymizováno] [adresa] – [adresa][Anonymizováno]

19. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 31. 5. 2006 má soud za prokázané, že [Anonymizováno], odbor veřejné dopravy jako dovolací orgán na základě odvolání [Jméno žalobkyně]. přezkoumalo rozhodnutí [Anonymizováno], odboru dopravy, kterým tento dopravní úřad rozhodl o zamítnutí žádosti dopravce a neudělení licence pro veřejnou linkovou osobní dopravu na vnitrostátní linku [adresa] – [adresa] a rozhodnutí [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum] zrušilo a věc vrátilo k novému projednání. Z odůvodnění vyplývá, že podstatným důvodem pro zrušení rozhodnutí prvostupňového správního úřadu byla skutečnost, že správní orgán je povinen zabývat se tím, jaké spoje jsou zajištěny podporovanou dopravou a pro zbývající čas a spoje licenci udělit. Účelem ustanovení § 12 odst. 3 písm. a) zákona o silniční dopravě není obecné zamezení provozování souběžné dopravy dalšími dopravci v jakémkoliv přepravním spojení, v němž je již veřejná doprava provozována, nýbrž pouze ochrana finančních prostředků kraje vynakládaných na zajištění dopravní obslužnosti, za které je kraj odpovědný. Proto jsou dopravní úřady v řízení o udělení licence povinny zkoumat podrobně rozsah smluv o závazku veřejné služby s přihlédnutím ke konkrétním časovým polohám spojů, které jsou do finanční podpory kraje zahrnuty. Obsah smluv o závazku veřejné služby, včetně případných dodatků, specifikace spojů dle jízdních řádů platných v době rozhodování o udělení licence, a rozsah skutečně vyplácené podpory jsou tak podklady pro rozhodnutí o neudělení licence, nebo podklady pro rozhodnutí o případných zpřesňujících podmínkách podle § 13 písm. f) zákona o silniční dopravě. Z napadených rozhodnutí i z obsahu správních spisů přitom bylo patrné, že takové podklady nebyly dostatečně jako podklad pro rozhodnutí využity. V protokolu o ústním jednání a v rozhodnutí byla nadto zmíněna dotace, která ve skutečnosti vyplácena nebyla – smlouva o závazku veřejné služby s dopravcem [právnická osoba]., avšak s přílohou platnou až od 1.4.2006, tedy nikoliv v době rozhodování o žádosti, a příslušné jízdní řády, nebyly součástí jednotlivých správních spisů. Tyto podklady byly předloženy odvolacímu orgánu až jako součást stanoviska k odvolání žalobkyně.

20. Rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [č. účtu] má soud za prokázané, že žalobkyni licence k provozování vnitrostátní veřejné osobní linkové dopravy na lince [Anonymizováno] [adresa] – [adresa] vydána byla, avšak se zásadními omezujícími podmínkami (tzv. omezená licence), a to z důvodu, že přepravní potřeby v přepravním spojení v této oblasti jsou zajištěny provozem pravidelné autobusové dopravy provozovanou dopravcem [právnická osoba]. na základě smlouvy č. [Anonymizováno] v režimu základní dopravní obslužnosti , a to 47 spojů linky [Anonymizováno] [adresa] – Prah a 31 spojů linky [Anonymizováno] [adresa] – [adresa]. V odůvodnění rozhodnutí se kromě jiného uvádí, že spoj navrhovaný žalobkyní v 5:45 ve směru [adresa] je v časové poloze stávajících spojů [Anonymizováno] ve směru [adresa], které odjíždí v 5:45, 5:50 a 6:

40. Dále spoj navrhovaný žalobkyní v 9:00 ve směru [adresa] je v časové poloze stávajících spojů [Anonymizováno] ve směru [adresa], které odjíždí v 8:20, 9:00 a 9:

30. V dalším odstavci pak správní orgán konstatuje, že spoj navrhovaný žalobkyní v 11:00 ve směru [adresa] je v časové poloze stávajících spojů [Anonymizováno] ve směru [adresa], které odjíždí v 10:30, 11:10 a 12:

0. Spoj navrhovaný žalobkyní v 16:50 ve směru [adresa] je v časové poloze stávajících spojů [Anonymizováno] ve směru [adresa], které odjíždí v 16:15, 16:45 a 17:

30. Konečně pak spoj navrhovaný žalobkyní v 19:30 ve směru [adresa] je v časové poloze stávajících spojů [Anonymizováno] ve směru [adresa], které odjíždí v 19:30 a 20:

25. Správní orgán uvedl, že zařazení dalších spojů je možné pouze v minimálně hodinovém odstupu v pracovní dny a dvouhodinovém odstupu v sobotu, neděli a státem uznaný svátek od stávajících dotovaných spojů. I v případě nezohlednění časové kolize s dotovanou linkou [Anonymizováno] tak z rozhodnutí plyne, že licence by žalobkyni v neomezeném rozsahu poskytnuta být nemohla, když již nejpozději od 1.1.2006 byla dle dodatku IX. Smlouvy o závazku veřejné služby ve vnitrostátní linkové osobní dopravě na roky 2004, 2005 a 2006 uzavřené dne 20. 1. 2004 mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a společností [právnická osoba]. jako dopravcem na dané trase provozována linka [Anonymizováno] s uvedenými spoji.

21. Rozhodnutím [Anonymizováno] – odboru veřejné dopravy ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] má soud za prokázané, že k odvolání žalobkyně [Anonymizováno] toto rozhodnutí změnilo, a to tak, že zpřesnilo omezující podmínky v tom směru, že na jednotlivých linkách žalobkyni po přesnějším vyhodnocení jízdních řádů dopravce [Anonymizováno] byl poskytnut prostor pro provozování linky [Anonymizováno], byť s omezeními, tedy šlo o pravomocné správní rozhodnutí, jímž byla žalobkyni pravomocně udělena omezená licence.

22. Rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [č. účtu] má soud za prokázané, že na základě žádosti žalobkyně ze dne 30. 8. 2007 Krajský úřad, Odbor dopravy odejímá licenci pro vnitrostátní veřejnou linkovou osobní dopravu pro linku [Anonymizováno] [adresa] – [adresa] udělenou [Anonymizováno] Odborem dopravy, rozhodnutím sp. zn.: [Anonymizováno] ze dne 17. 8 .2006. Ukončení platnosti licence dne 1. 10. 2007. K lince [Anonymizováno]

23. Protokolem o ústním jednání ze dne [datum] v kanceláři č. [hodnota] v době od [Anonymizováno] hod do [Anonymizováno] hod ve věci [Jméno žalobkyně]. – Seznámení s podklady pro rozhodnutí o udělení licence na linku [adresa] – [adresa] vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] má soud za prokázané, že v průběhu jednání dopravní úřad konstatoval, že v úseku trasy [adresa] – [adresa] jsou přepravní potřeby této oblasti zajištěny provozem pravidelné autobusové dopravy, která je dotována státem. Jedná se o veřejnou linkovou dopravu provozovanou dopravcem [právnická osoba]., linkou [Anonymizováno] [adresa] – [adresa].

24. Rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] má soud za prokázané, že [Anonymizováno], Odbor dopravy o žádosti žalobkyně ze dne 30. 12. 2005 rozhodl tak že žádost ve věci vydání licence pro veřejnou linkovou osobní dopravu na vnitrostátní linku [adresa]-[adresa] zamítl a licenci neudělil. Z odůvodnění vyplývá, že v úseku [adresa] – [adresa] jsou přepravní potřeby v přepravním spojení v této oblasti zajištěny provozem pravidelné jiné veřejné dopravy, která je finančně podporována [Anonymizováno] V případě udělení licence dopravci [Jméno žalobkyně]. by jednoznačně došlo k prohloubení ztráty dotované linky [Anonymizováno] [adresa] – [adresa].

25. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za prokázané, že [Anonymizováno], odbor veřejné dopravy jako dovolací orgán na základě odvolání [Jméno žalobkyně]. přezkoumalo rozhodnutí [Anonymizováno], odboru dopravy, kterým tento dopravní úřad rozhodl o zamítnutí žádosti dopravce a neudělení licence pro veřejnou linkovou osobní dopravu na vnitrostátní linku [adresa] – [adresa] a rozhodnutí [Anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] dne [datum] zrušilo a věc vrátilo k novému projednání. Z odůvodnění vyplývá, že podstatným důvodem pro zrušení rozhodnutí prvostupňového správního úřadu byla skutečnost, že správní orgán je povinen zabývat se tím, jaké spoje jsou zajištěny podporovanou dopravou a pro zbývající čas a spoje licenci udělit. Účelem ustanovení § 12 odst. 3 písm. a) zákona o silniční dopravě není obecné zamezení provozování souběžné dopravy dalšími dopravci v jakémkoliv přepravním spojení, v němž je již veřejná doprava provozována, nýbrž pouze ochrana finančních prostředků kraje vynakládaných na zajištění dopravní obslužnosti, za které je kraj odpovědný. Proto jsou dopravní úřady v řízení o udělení licence povinny zkoumat podrobně rozsah smluv o závazku veřejné služby s přihlédnutím ke konkrétním časovým polohám spojů, které jsou do finanční podpory kraje zahrnuty. Obsah smluv o závazku veřejné služby, včetně případných dodatků, specifikace spojů dle jízdních řádů platných v době rozhodování o udělení licence, a rozsah skutečně vyplácené podpory jsou tak podklady pro rozhodnutí o neudělení licence, nebo podklady pro rozhodnutí o případných zpřesňujících podmínkách podle § 13 písm. f) zákona o silniční dopravě. Z napadených rozhodnutí i z obsahu správních spisů přitom bylo patrné, že takové podklady nebyly dostatečně jako podklad pro rozhodnutí využity. V protokolu o ústním jednání a v rozhodnutí byla nadto zmíněna dotace, která ve skutečnosti vyplácena nebyla – smlouva o závazku veřejné služby s dopravcem [právnická osoba]., avšak s přílohou platnou až od 1.4.2006, tedy nikoliv v době rozhodování o žádosti, a příslušné jízdní řády, nebyly součástí jednotlivých správních spisů. Tyto podklady byly předloženy odvolacímu orgánu až jako součást stanoviska k odvolání žalobkyně.

26. Rozhodnutím [Anonymizováno] kraj ze dne [datum], č. j[č. účtu] má soud za prokázané, že žalobkyni licence k provozování vnitrostátní veřejné osobní linkové dopravy na lince [Anonymizováno] [adresa] – [adresa] vydána byla, avšak se zásadními omezujícími podmínkami, a to z důvodu, že přepravní potřeby v přepravním spojení v této oblasti jsou zajištěny provozem pravidelné autobusové dopravy provozovanou dopravcem [právnická osoba]. na základě smlouvy č. [Anonymizováno], uzavřené mezi dopravcem a [Anonymizováno] v režimu základní dopravní obslužnosti , a to 47 spojů linky [Anonymizováno] [adresa] – [Anonymizováno] 31 spojů linky [Anonymizováno] [adresa] – [adresa]. V odůvodnění rozhodnutí se kromě jiného uvádí, že spoj navrhovaný žalobkyní v 7:45 ve směru [adresa] je v časové poloze stávajících spojů [Anonymizováno] ve směru [adresa], které odjíždí v 7:20 a v 8:

20. Dále spoj navrhovaný žalobkyní v 14:30 ve směru [adresa] je v časové poloze stávajících spojů [Anonymizováno] ve směru [adresa], které odjíždí v 13:45, 14:25 a 14:

45. V dalším odstavci pak správní orgán konstatuje, že spoj navrhovaný žalobkyní v 16:40 ve směru [adresa] je v časové poloze stávajících spojů [Anonymizováno] ve směru [adresa], které odjíždí v 16:00, 16:30, 16:40 a 17:

40. Spoj navrhovaný žalobkyní v 7:30 ve směru [adresa] je v časové poloze stávajících spojů [Anonymizováno] ve směru [adresa], které odjíždí v 7:10, 7:30, 7:45 a v 8:

40. Konečně pak spoj navrhovaný žalobkyní v 10:00 ve směru [adresa] je v časové poloze stávajících spojů [Anonymizováno] ve směru [adresa], které odjíždí v 9:10, 10:00 a 10:

30. Správní orgán uvedl, že zařazení dalších spojů je možné pouze v minimálně hodinovém odstupu v pracovní dny a dvouhodinovém odstupu v sobotu, neděli a státem uznaný svátek od stávajících dotovaných spojů. I v případě nezohlednění časové kolize s dotovanou linkou [Anonymizováno] tak z rozhodnutí plyne, že licence by žalobkyni v neomezeném rozsahu poskytnuta být nemohla, když již nejpozději od 1.1.2006 byla dle dodatku IX. Smlouvy o závazku veřejné služby ve vnitrostátní linkové osobní dopravě na roky 2004, 2005 a 2006 uzavřené dne 20. 1. 2004 mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a společností [právnická osoba]. jako dopravcem na dané trase provozována linka [Anonymizováno] s uvedenými spoji.

27. Rozhodnutím [Anonymizováno] – odboru veřejné dopravy ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] má soud za prokázané, že k odvolání žalobkyně [Anonymizováno] toto rozhodnutí změnilo, a to tak, že zpřesnilo omezující podmínky v tom směru, že na jednotlivých linkách žalobkyni po přesnějším vyhodnocení jízdních řádů dopravce [Anonymizováno] byl poskytnut větší prostor.

28. Rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [č. účtu] má soud za prokázané, že na základě žádosti žalobkyně ze dne 30. 8. 2007 [Anonymizováno] odejímá licenci pro vnitrostátní veřejnou linkovou osobní dopravu pro linku [Anonymizováno] [adresa] – [adresa] udělenou [Anonymizováno], rozhodnutím sp. zn.: [Anonymizováno] ze dne [datum]. Ukončení platnosti licence dne 1. 10. 2007. Ke společným skutečnostem pro obě linky:

29. Smlouvou o závazku veřejné služby ve vnitrostátní linkové osobní dopravě na roky 2004, 2005 a 2006 má soud za prokázané, že byla dne 20. 1. 2004 uzavřena mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jako objednateli a společností [právnická osoba]. jako dopravcem. Předmětem uvedené smlouvy byl závazek dopravce provozovat v roce 2004, 2005 a 2006 vnitrostátní linkovou osobní dopravu jako závazek veřejné služby podle § 19 zákona č. 111/1994 Sb., spočívající v zajištění základní dopravní obslužnosti území [Anonymizováno], a to provozováním veřejné linkové dopravy souborem linek a spojů stanovených objednavatelem podle §19a zákona č. 111/1994 Sb. a podle podmínek uvedených v licencích a dalších podmínek touto smlouvou stanovených. Jedná se o soubor linek a spojů, který je nedílnou součástí smlouvy, uvedených v příloze č. 1, vycházející z aktuálních schválených jízdních řádů. Dle přílohy č. 1 má soud za prokázané, že mimo jiné se jedná o linku č. [hodnota], spoje 1-38. Dodatkem č. IX má soud za prokázané, že se smluvní strany dohodly a zrušení dosud platných příloh č. 1, a 3 a jejich nahrazením s účinností od 1. 1. 2006 tak, že Příloha č. 1 mimo jiné zahrnuje linku [Anonymizováno]. Dodatkem č. XI má soud za prokázané, že se smluvní strany dohodly a zrušení dosud platných příloh č. 1, a 3 a jejich nahrazením s účinností od 1. 4. 2006 tak, že Příloha č. 1 mimo jiné zahrnuje linku [Anonymizováno], spoje 1-48 a linku [Anonymizováno], spoje 1-34. Dle vysvětlivky pod uvedenou tabulkou „P“ znamená, že ZDO je hrazena i na území jiného kraje, v tomto případě na území [Anonymizováno]

30. Smlouvou o závazku veřejné služby ve vnitrostátní linkové osobní dopravě na roky 2004, 2005 a 2006 má soud za prokázané, že byla uzavřena dne 13. 1. 2004 mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jako objednateli a [jméno FO] jako dopravcem. Předmětem uvedené smlouvy byl závazek dopravce provozovat v roce 2004, 2005 a 2006 vnitrostátní linkovou osobní dopravu jako závazek veřejné služby podle § 19 zákona č. 111/1994 Sb., spočívající v zajištění základní dopravní obslužnosti území [Anonymizováno], a to provozováním veřejné linkové dopravy souborem linek a spojů stanovených objednavatelem podle §19a zákona č. 111/1994 Sb. a podle podmínek uvedených v licencích a dalších podmínek touto smlouvou stanovených. Jedná se o soubor linek a spojů, který je nedílnou součástí smlouvy, uvedených v příloze č. 1, vycházející z aktuálních schválených jízdních řádů.

31. Dohodou o ukončení Smlouvy o závazu veřejné služby ve vnitrostátní linkové osobní dopravě na roky 2004, 2005 a 2006 ze dne 19. 1. 2006 (resp. 14. 12. 2005) má soud za prokázané, že byla uzavřena mezi [Anonymizováno] a [jméno FO] jako dopravcem. Předmětem dohody bylo dřívější ukončení závazku z uvedené smlouvy ke dni 31. 1. 2006. Dle čl. II smluvní strany deklarovaly, že nemají k uvedenému datu vůči sobě navzájem žádné finanční závazky po jejich splatnosti a v případě pochybností o existenci případného závazku nebudou v budoucnu takový nárok uplatňovat. Skutkový stav 32. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané následující.

33. Podáním ze dne 6. 12. 2015 žalobkyně požádala o udělení licencí a o uzavření smlouvy o závazku veřejné služby k provozování vnitrostátní veřejné linkové osobní dopravy pro linky [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v rozsahu do té doby provozovaných [jméno FO]. Následně dopisem ze dne 15. 12. 2005 [Anonymizováno] žalobkyni sdělil, že k dnešnímu dni není ukončen smluvní vztah k zajišťování základní dopravní obslužnosti s dopravcem [jméno FO]. Žádost o udělení licencí nelze akceptovat, protože nemá náležitosti vyžadované zákonem č. 111/1994 Sb. Svou žádost ze dne 6. 12. 2015 žalobkyně doplnila podáním ze dne 30. 12. 2005. O žádosti žalobkyně bylo dne 17. 3. 2006 odborem dopravy rozhodnuto zamítavě s odůvodněním, že v úseku [adresa] – [adresa] jsou přepravní potřeby zajištěny provozem pravidelné autobusové dopravy, která je finančně podporována [Anonymizováno], kdy se jedná o linku [Anonymizováno]. Proti tomuto zamítavému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o kterém bylo [Anonymizováno] - odborem veřejné dopravy rozhodnuto tak, že předmětné rozhodnutí dne 22. 6. 2006 zrušil s odůvodněním, že žádost žalobkyně nelze zamítnout kompletně, je třeba zkoumat, zda lze poskytnout licence omezené na provoz linek [Anonymizováno]. Následně dne 17. 8. 2006 a 21. 8. 2006 odbor dopravy rozhodl o vydání licencí k provozování vnitrostátní veřejné osobní linkové dopravy na lince [Anonymizováno] [adresa] – [adresa] a [Anonymizováno] [adresa] – [adresa], avšak se zásadními omezujícími podmínkami, a to z důvodu, že přepravní potřeby v přepravním spojení v této oblasti jsou zajištěny provozem pravidelné autobusové dopravy spojů linky [Anonymizováno] [adresa] – [adresa] a spojů linky [adresa] žalobkyni omezenou licenci na provoz předmětných linkem, které jí byly uděleny odborem dopravy v rozhodnutích ze dne 17. 8. 2006 a 21. 8. 2006 z důvodu, že na dané trase je provozována souběžná krajem finančně podporovaná doprava zajišťovaná linka 310 610 a 310 612. Pouze došlo k drobné změně podmínek licence. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně nepodala správní žalobu. Dne 7. 9. 2007 odbor dopravy rozhodl o odejmutí licence žalobkyni na provoz linek [Anonymizováno] na základě její žádosti ze dne 31. 8. 2007.

34. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnost, zejména pak z důkazů, které se váží k výši škody, když dospěl k závěru, že tyto důkazy jsou nyní nerozhodné. Soud proto pro nadbytečnost zamítl provedení i ostatních v řízení navržených důkazů, které se vázaly k výši škody, popř. k prokázání skutečnosti, z jakého důvodu a na základě čeho společnost [právnická osoba]. licenci a smlouvu o veřejné službě ve vztahu k lince [Anonymizováno] získala, tedy z jakého důvodu byla oproti žalobkyni úspěšná. Dle názoru soudu byl provedeným dokazováním zjištěn skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Právní posouzení 35. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně:

36. Předmětem řízení poté, co bylo o části předmětu řízení již pravomocně rozhodnuto (výrokem III. rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a výrokem II. rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka]) zůstala částka ve výši 6 473 449 Kč s příslušenstvím, která představuje náhradu ušlého zisku žalobkyně za dvě linky, které měly být provozovány jako linky nedotované s neomezenou licencí ([Anonymizováno] na trase [adresa] – [adresa])

37. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

38. Žalobkyně se domáhá finančního zadostiučinění ve výši 6 473 449 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu, který spatřuje (a) ve skutečnosti, že o její žádosti o udělení licencí k provozování linkové osobní dopravy a o uzavření smlouvy o závazku veřejné služby na linkách provozovaných dopravcem [jméno FO] nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě; (b) v nenaplnění legitimního očekávání; (c) v porušení rovnosti účastníků před správním orgánem a (d) porušení zásady rozhodovat dle stavu existujícího v době přijetí rozhodnutí.

39. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „zákon o silniční dopravě“) dopravní úřad rozhodne o žádosti o udělení licence pro vnitrostátní linkovou osobní dopravu nebo městskou autobusovou dopravu ve lhůtě 45 dnů od jejího podání. Podle § 39 zákona o silniční dopravě řízení ve věcech upravených tímto zákonem v řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení, pokud jednotlivá ustanovení tohoto zákona nestanoví jinak.

40. Podle § 19 odst. 1 a 2 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 3 dnů doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu. Podání se posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Zvláštní právní předpisy mohou stanovit jeho další náležitosti. Podle odst. 3 cit. ustanovení pokud podání nemá předepsané náležitosti, pomůže správní orgán účastníku řízení nedostatky odstranit, popřípadě jej vyzve, aby je ve stanovené lhůtě odstranil; zároveň ho poučí, jaký význam může mít neodstranění nedostatků pro další průběh řízení. Podle § 49 odst. 1 a 2 správního řádu, v jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na podkladě dokladů předložených účastníkem řízení, rozhodne správní orgán bezodkladně. V ostatních případech, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, je správní orgán povinen rozhodnout ve věci do 30 dnů od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit odvolací orgán (orgán příslušný rozhodnout o rozkladu). Nemůže-li správní orgán rozhodnout do 30, popřípadě do 60 dnů, je povinen o tom účastníka řízení s uvedením důvodů uvědomit.

41. Předpokladem odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení je naplnění těchto předpokladů: a) nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení, b) nemajetková újma, c) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Výše uvedené předpoklady pak musí být naplněny kumulativně.

42. Soud se v dané věci prvotně zabýval otázkou, zda v předmětném správním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, tj. neodůvodnitelné nečinnosti správního úřadu, resp. k nedodržení lhůt, které jsou pro vydání rozhodnutí ve správním řízení stanoveny.

43. V daném případě žalobkyně podala dne 7. 12. 2005 žádost (datovanou dne 6. 12. 2005), kterou doplnila podáním ze dne 30. 12. 2005. Podání bylo na výzvu správního orgánu způsobem předvídaným správním řádem doplněno a zejm. došlo k jednoznačnému vymezení návrh. Lze tak mít za to, že podání ze dne 7.12.2005 bylo doplněno tak, že se stalo projednatelným a lze jej považovat za návrh na zahájení správního řízení. Nicméně ať bylo řízení zahájeno dne 7. 12. 2005 nebo dne 30. 12. 2005, je zde evidentní že zákonná 45denní lhůta dodržena nebyla, když dopravní úřad rozhodl o licenci až dne 17. 3. 2006. S ohledem znění věty druhé a třetí ust. § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za škodu je nesprávným úředním postupem porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nebo lhůtě přiměřené, nesprávným úředním postupem vždy. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že nesprávný úřední postup je zde dán.

44. K posouzení samotného nároku soud zdůrazňuje, že jde o tvrzení žalobkyně spočívající v tom, že zde je dán nesprávný úřední postup, když v důsledku nevydání rozhodnutí v zákonné 45denní lhůtě došlo ke škodě, kterou žalobkyně jednoznačně specifikuje jako neudělení neomezené licence na linkách [Anonymizováno] a [Anonymizováno], z nichž by jedině bývala realizovala zisk. Udělení pouze omezené licence nebylo na daných linkách rentabilní.

45. Následně se soud zaměřil na zaměřil na zkoumání příčinné souvislosti, která byť byla žalovanou celou dobu řízení popírána, její argumentace však nebyla v žádném z předchozích rozhodnutí soudů detailně vypořádána tak, jak soudům uložil ve svém rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [spisová značka] [Anonymizováno].

46. Zkoumání otázky příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, a soud prvního stupně je při svém rozhodnutí povinen k jejímu prokazování.

47. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2793/2013 platí, že „Nárok na náhrady majetkové škody proti státu nemůže být založen samotnou nepřiměřenou délkou správního řízení, nýbrž musí být doloženo, že konkrétní průtahy (neodůvodnitelné nečinnosti orgánu státu či nedodržení lhůt zákonem stanovených pro vydání rozhodnutí) jsou ve vztahu příčinné souvislosti se vznikem tvrzené škody“. Tedy jedním z nezbytných atributů vzniku odpovědnosti státu za škodu či újmu je příčinná souvislost mezi právní skutečností, za níž se odpovídá a mezi vznikem škody, tedy je-li rozhodnutí orgánu státu resp. nesprávným úředním postupem, se vznikem újmy ve vztahu příčiny a následku; samotná existence nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje. V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobkyni, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná, poškozený (žalobce) nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla újma a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nezákonným rozhodnutím (nesprávným úředním postupem). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nesprávného úředního postupu či pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku protiprávního aktu, nýbrž musí být příčinná souvislost postavena najisto. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4906/2009).

48. Byť žalobkyně namítala, že soud prvního stupně nerespektuje závazný právní názor soudu odvolacího, neboť zkoumá příčinnou souvislost, kterou měl odvolací soud za zcela zřejmě jasně danou, když ve svých posledních rozhodnutích uložil soudu prvního stupně zkoumat výši škody, s takovým výkladem zdejší soud zásadně nesouhlasí. Soud má za to, že jde o otázku skutkovou a je jeho povinností se touto otázkou zabývat, neboť soud druhého stupně se dosud příčinnou souvislostí detailně nezabýval a tuto z pohledu provedeného dokazování nehodnotil (v žádném rozhodnutí není argumentace žalované k příčinné souvislosti vypořádána). Rozhodně se tak nejedná o nerespektování závazného právního názoru, když v této souvislosti lze odkázat i na nejnovější judikaturu Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 30 Cdo 2718/2023, podle níž je naopak správné kdykoliv v průběhu řízení zkoumat všechny atributy daného nároku na náhradu škody a to i přesto, že v dané věci bylo již např. vedeno dokazování k výši škody, pokud ještě nebyla komplexně vyřešena otázka odpovědnostního titulu, tedy pokud se argumentací žalovaného, že není odpovědnostní titul dán, soudy dosud detailně nevypořádaly. Tyto závěry lze vztáhnout i na příčinnou souvislost v projednávané věci. Soud z hlediska předvídatelnosti rozhodování považoval za správné žalobkyni o svém právním názoru zpravit, aby následné rozhodnutí nebylo překvapivé a prostřednictvím poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyni při ústním jednání dne 15.11.2023 uložil, aby tvrdila a prokazovala příčinnou souvislost mezi tvrzeným průtahem (nerozhodnutí správního orgánu ve lhůtě 45 dnů) a vznikem škody (tedy neudělením neomezené licence) s tím, že jinak se vystavuje riziku neúspěchu ve věci, k čemuž jí stanovil požadovanou dostatečnou lhůtu 30 dní.

49. K posouzení existence příčinné souvislosti bylo pro soud stěžejní, že zamítavé rozhodnutí o neudělení licence jak na linku [Anonymizováno], tak i na linku [Anonymizováno] ze dne 17. 3. 2006 bylo zdůvodněno provozem linky [Anonymizováno], která na dané trase jezdila už od roku 2005, od 1.1.2006 byl její rozsah ještě upraven dodatkem IX. Smlouvy mezi spol. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Soud tedy postupoval zcela předvídatelným způsobem, když si položil otázku ve vztahu k příčinné souvislosti, tedy zda by škoda nastala, i kdyby nebylo daného škodního jednání, tzn. zda by škoda nastala, i kdyby průtah v dané věci nenastal. Žádost žalobkyně byla dne 17.3.2006 zamítnuta z důvodu provozu linky [Anonymizováno], která jezdila na dané trase už v době podání žádosti, tedy ať by bylo rozhodnutí vydáno do 23.1.2006 (zn. do uplynutí 45 denní lhůty od podání žádosti) nebo až v březnu 2006, škodní jednání spočívající v průtahu, tedy že nebylo rozhodnuto v zákonné 45denní lhůtě není v příčinné souvislosti s vzniklou škodou, kterou žalobkyně spatřuje v neudělením neomezené licence. Soud zdůrazňuje, že není v jeho pravomoci v dané situaci přezkoumávat správnost rozhodnutí správního orgánu, tedy zda skutečně linka [Anonymizováno] udělení neomezené licence bránila, když provoz této linky byl fakticky jedním z důvodů pro udělení omezené licence ve všech správních rozhodnutích, proti nimž žalobkyně již ve správní řízení soudní nikterak nebrojila. Skutečnost, že v dubnu 2006 na dané trase začala být provozována ještě další linka a to linka [Anonymizováno] nebylo důvodem pro dané zamítavé rozhodnutí. Je třeba konstatovat, že jediný případ, kdyby příčinná souvislost dána byla, by mohla být situace, za které by mezi dnem uplynutí 45 denní lhůty k rozhodnutí a faktickým rozhodnutím ve věci byla v mezidobí zřízena linka, v důsledku které by žalobkyně v daném rozhodnutí neomezenou licenci nedostala. Taková situace zde však v žádném případě nenastala, neboť žalobkyní namítaná linka [Anonymizováno] byla zřízena až po zamítavém rozhodnutí ze dne 17.3.2006, které bylo odůvodněno provozem již dávno zřízení dotované linky [Anonymizováno].

50. I ve všech dalších rozhodnutích, proti nimž pak již žalobkyně ani nebrojila je v odůvodnění rozhodnutí vždy jednoznačně stanoveno, že důvodem pro neudělení neomezené licence, na základě které by bylo možno dle žalobkyně pouze realizovat zisk, byl provoz linky [Anonymizováno] a posléze se od dubna 2006 připojivší linky [Anonymizováno]. Nicméně dle správních rozhodnutí, kde je detailně rozebírána kolize v žalobě požadované linky s linkami právě zmiňovanými šlo do okamžiku prvního rozhodnutí pouze o kolizi s linkou [Anonymizováno], v důsledku které nebyla žalobkyni neomezená licence poskytnuta. Žalobkyně se proto mýlí, když požaduje, aby soud v této otázce znovu zkoumal, jak by bylo bývalo mělo být správním orgánem správně rozhodnuto, tedy zda skutečně kolize požadovaných linek s linkou [Anonymizováno] byla relevantním důvodem pro udělení omezené licence. Takovou situaci by totiž soud simuloval pouze v případě, kdyby zde byl nesprávný úřední postup a byla by dána příčinná souvislost mezi průtahem a vzniklou škodou. V daném okamžiku by z důvodu potřeby zjištění výše škody bylo třeba stanovit, jak mělo být správně rozhodnuto kontra jak rozhodnuto bylo, z čehož pak lze dovodit vzniklou výši škody. K takovému postupu však nedojde za situace, kdy zde není dána příčinná souvislost mezi průtahem a vzniklou škodou. V dané situaci žalobkyni k nápravě sloužily pouze řádné opravné prostředky správního řízení, v nichž žalobkyně měla a mohla brojit proti důvodům rozhodnutí (neudělení licence kvůli provozu linky [Anonymizováno]) a taktéž měla možnost obrátit se následně i na správní soud. Poté by mohlo dojít ke zrušení daných rozhodnutí a žaloby mohla směřovat na škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, pokud by správní soud dal žalobkyni za pravdu.

51. Soud si je vědom taktéž navazující argumentace žalobkyně, která má za to, že při podání žádosti o udělení licence je zde určité legitimní očekávání a zdůrazňovala i rovnost účastníků před správním orgánem a zásadu rozhodovat dle stavu existujícího v době přijetí rozhodnutí, když následně resp. v mezidobí licenci získala společnost [právnická osoba]. Nicméně všechny tyto žalobkyní uvedené „nesprávné úřední postupy“, se projeví přímo v rozhodnutí správního orgánu a v takovém případě je třeba opět brojit přímo proti tomu rozhodnutí správní žalobou a podrobit jej přezkumu správního soudu, avšak nikoli proti nesprávnému úřednímu postupu podle zákona o odpovědnosti státu za škodu. Tento závěr je v souladu s hmotný právem i ustálenou judikaturou soudů vyšších stupňů s odpovídá principu presumpce správnosti rozhodnutí, podle něhož soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2022, sp. zn. 25 Cdo 705/2002, nebo usnesení ze dne 2. 2. 2006, sp. zn 25 Cdo 2162/2005). V okamžiku, kdy je v řízení dán průtah, , který je důvodem vzniku škody jako takové, tedy není rozhodnuto včas, pak je postup dle zákona odpovědnosti státu za škodu na místě, ale v ostatních žalobkyní namítaných aspektech nikoli.

52. I když soud zjistil nesprávný úřední postup, dospěl k závěru, že zde není dána příčinná souvislost mezi vznikem nemajetkové újmy a nesprávným úředním postupem. Za situace, kdy má soud za to, že dne není příčinná souvislost dána, neprováděl soud další dokazování ke stanovení výše škody. Takový postup by považoval za nehospodárný. Žalobkyní zmiňovaný nález Ústavního soudu II. ÚS 1774/2008 není v dané věci přiléhavý, když žalobkyně měla možnost po celou dobu správního řízení (popř. správního řízení soudního) proti posouzení linky 310 610 jako linky souběžné s linkami, na které požadovala licenci brojit, stejně tak i proti zavedení linky 310 612 v rámci jí zmiňované nerovnosti účastníků, což však minimálně v soudním řízení neučinila a nyní se takový postup snaží zvrátit žalobou na náhradu škody.

53. Námitku promlčení vznesenou vedlejším účastníkem shledal soud jako lichou, když dle § 32 z. č. 82/1998 Sb. platí, že nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Žalobkyně svou žalobu však podala již dne 1.12.2008, tedy zjevně v zákonné tříleté lhůtě od okamžiku, kdy se dozvěděla o vzniku škody v důsledku nesprávného úředního postupu, což rozhodně z podstaty věci nemohlo být dříve než podáním žádosti o udělení licence (7.12.2005).

54. Z výše uvedených důvodů soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. Náhrada nákladů řízení 55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal nezastoupené žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 900 Kč, přičemž tato částka představuje dle § 1 odst. 1 a 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. paušální náhradu ve výši 300 Kč za úkon (§ 2 odst. 3, věta posl. vyhl.) za 43 úkonů (vyjádření k žalobě ze dne 30. 1. 2009, příprava na jednání dne 25. 11. 2010, účast na jednání dne 25. 11. 2010, příprava na jednání dne 15. 3. 2011, účast na jednání dne 15. 3. 2011, příprava na jednání dne 3. 5. 2011, účast na jednání dne 3. 5. 2011, vyjádření k odvolání ze dne 28. 11. 2012, vyjádření k dovolání ze dne 23. 9. 2013, příprava na jednání dne 22. 3. 2016, účast na jednání dne 22. 3. 2016, příprava na jednání dne 26. 5. 2016, účast na jednání dne 26. 5. 2016, účast na jednání -vyhlášení rozsudku dne 2. 6. 2016, odvolání ze dne 17. 6. 2016, vyjádření k dovolání ze dne 24. 8. 2017, účast na jednání – vyhlášení rozsudku dne 17. 9. 2020, příprava na jednání dne 5. 5. 2020, účast na jednání dne 5. 5. 2020, odvolání ze dne 22. 10. 2020, příprava na jednání dne 1. 4. 2021, účast na jednání dne 1. 4. 2021, vyjádření na výzvu soudu ze dne 13. 8. 2021, příprava na jednání dne 9. 9. 2021, účast na jednání dne 9. 9. 2021, příprava na jednání dne 5. 10. 2021, účast na jednání dne 5. 10. 2021, příprava na jednání dne 2. 6. 2022, účast na jednání dne 2. 6. 2022, příprava na jednání dne 6. 9. 2022, účast na jednání dne 6. 9. 2022, příprava na jednání dne 15. 11. 2022, účast na jednání dne 15. 11. 2022, vyjádření k odvolání ze dne 19. 1. 2023, příprava na jednání dne 16. 3. 2023, účast na jednání dne 16. 3. 2023, příprava na jednání dne 6. 9. 2023, účast na jednání dne 6. 9. 2023, rekapitulace na výzvu soudu ze dne 13. 11. 2023, příprava na jednání dne 15. 11. 2023, účast na jednání dne 15. 11. 2023, příprava na jednání dne 29. 1. 2014, účast na jednání dne 29. 1. 2024 a vedlejšímu účastníkovi za 16 úkonů (vyjádření ze dne 27. 1. 2022, vyjádření ze dne 25. 2. 2022, příprava jednání dne 2. 6. 2022, účast na jednání dne 2. 6. 2022, příprava na jednání dne 6. 9. 2022, účast na jednání dne 6. 9. 2022, sdělení námitek ze dne 15. 9. 2022, příprava na jednání dne 15. 11. 2022, účast na jednání dne 15. 11. 2022, vyjádření k odvolání ze dne 10. 1. 2023, příprava na jednání dne 6. 9. 2023, účast na jednání dne 6. 9. 2023, sdělení k výzvě soudu a rekapitulace ze dne 15. 11. 2023, příprava na jednání dne 29. 1. 2024, účast na jednání dne 29. 1. 2024) v částce 4 800 Kč.

56. Stát má podle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledků řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Stát zaplatil z rozpočtových prostředků znalečné znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 6 245,26 Kč a ve výši 5 660,54 Kč a tyto náklady uložil výrokem IV. tohoto rozsudku k náhradě neúspěšné žalobkyni.

Poučení