30 C 77/2022

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 194 863 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 47 462 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh žalobkyně na zaplacení další částky ve výši 147 401 Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě, jakož i z částky 47 462 Kč od [datum] do [datum] od [datum] do [datum].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 580,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 194 863 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále OdpŠk).

2. Žaloba, jež byla zdejšímu soudu doručena dne [datum], byla odůvodněna tím, že dne [datum] bylo během cenové kontroly provedené zaměstnanci Magistrátu hl. m. Prahy zjištěno, že žalobkyně jako dopravce předražila během kontrolní přepravy jízdné přes aplikaci [anonymizováno] O uskutečněné jízdě byl sepsán protokol č. C/201711, který byl žalobkyni jako účastnici řízení doručen dne [datum] O námitkách žalobkyně proti protokolu bylo rozhodnuto dne [datum]. Řízení o přestupku (S-MHMP [číslo] 2017 [jméno] –TAX) bylo následně Magistrátem hl. m. Prahy zahájeno dne [datum], trvalo 4 roky a 5 měsíců.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě předestřela tento skutkový stav, s nímž se žalobkyně ztotožnila a který účastnice učinili nesporný:

4. Dne [datum] bylo během cenové kontroly provedené zaměstnanci Magistrátu hl. m. Prahy zjištěno, že žalobkyně jako dopravce předražila během kontrolní přepravy jízdné. Objednávka jízdy proběhla přes aplikaci [anonymizováno]. Začátek kontrolní jízdy proběhl [datum] v čase 10:18 v ulici [ulice a číslo], [obec]. Konec jízdy nastal v čase 10:31 v lokalitě [ulice a číslo], [obec a číslo]. Vozidlo nebylo označeno žlutou střešní svítilnou s nápisem taxi, ani jménem a příjmením dopravce. Ve vozidle nebyl žádný ceník ani jiná informace o ceně nabízené služby. Celková ujetá vzdálenost činila 4 km a trvala 13 minut, doba čekání byla 4 minuty. Dopravce za tuto přepravu zaúčtoval jízdné ve výši 226,15, přičemž maximální cena měla činit 176 Kč dle platných předpisů. O uskutečněné jízdě byl sepsán protokol č. C/201711, který byl žalobkyni jako účastnici řízení doručen dne [datum] O námitkách žalobkyně proti protokolu bylo rozhodnuto dne [datum].

5. Kontrola byla zahájena dne [datum] a ukončena [datum] doručením vyřízení námitek.

6. Řízení o přestupku bylo následně ze strany Magistrátu hl. m. Prahy zahájeno dne [datum], téhož dne bylo žalobkyni doručeno oznámení o zahájení řízení. Dne [datum] bylo žalobkyni doručeno oznámení o ukončení dokazování.

7. Magistrát hl. m. Prahy následně vydal dne [datum] rozhodnutí č.j.: MHMP [číslo] byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 50.000 Kč za porušení cenových předpisů ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) a písm. h) zákona o cenách.

8. Proti výše uvedenému rozhodnutí bylo dne [datum] podáno blanketní odvolání, doručené správnímu orgánu téhož dne. Dne [datum] bylo toto odvolání žalobkyní doplněno.

9. Odvolání bylo následně Magistrátem hl. m. Prahy postoupeno k rozhodnutí Ministerstvu jakožto odvolacímu orgánu. Spis byl na Ministerstvu doručen dne [datum].

10. Ministerstvo rozhodnutím č. j.: MF [číslo] ze dne [datum] výše uvedené rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy zrušilo a vrátilo věc k novému projednání, neboť Magistrát hl. m. Prahy při ukládání trestu nerespektoval absorpční zásadu a dostatečně neprokázal naplnění skutkové podstaty přestupku dle ustanovení § 16 odst. 1 písm. h) zákona o cenách.

11. Magistrát hl. m. Prahy následně vydal dne [datum] rozhodnutí č. j.: MHMP [číslo] o uložení pokuty ve výši 50.000 Kč za porušení cenových předpisů ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) a písm. h) zákona o cenách.

12. Proti výše uvedenému rozhodnutí bylo dne [datum] podáno blanketní odvolání, které bylo posléze doplněno přípisem doručeným Magistrátu hl. m. Prahy následující den. Odvolání bylo poté správním orgánem postoupeno k rozhodnutí Ministerstvu. Spis byl na Ministerstvo doručen dne [datum].

13. Ministerstvo rozhodnutím č.j.: MF [číslo] ze dne [datum] výše uvedené rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy znovu zrušilo a vrátilo mu věc k novému projednání.

14. Součástí posledního odvolání byla i kopie rozhodnutí ÚMČ [obec a číslo] č. j.: S UMCP3 [číslo] ze dne [datum]. Z jeho obsahu je zřejmé, že zde byla žalobkyně jako účastnice řízení (mimo jiné) sankcionována i za přestupek podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č.251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měla dopustit tím, že dne [datum] jako řidička taxislužby účtovala za poskytnutí taxislužby na trase ul. [ulice a číslo], [obec a číslo] – [příjmení] nám., [obec a číslo] (vzdálenost 4 km) částku 226,15 Kč, ačkoliv mohlo být s ohledem na platnou maximální cenu účtováno nejvýše 176 Kč.

15. Na základě odpovědi Magistrátu hl. m. Prahy bylo zjištěno, že proti výše uvedenému rozhodnutí ÚMČ [obec a číslo] bylo podáno odvolání, přičemž toto odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím č. j.: MHMP [číslo] ze dne [datum] a nabylo právní moci dne [datum].

16. Ministerstvo vyhodnotilo věc tak, že uvedené rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy představuje ve vztahu k řízení, jehož předmětem bylo podané odvolání, tzv. překážku res iudicata, neboť řešilo totožný skutek.

17. Ministerstvo proto rozhodnutím ze dne [datum] č. j.: MF- [číslo] z uvedeného důvodu napadené rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy znovu zrušilo a vrátilo mu věc k novému projednání.

18. Ministerstvo nemohlo z výše uváděného důvodu zrušit rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy již v rámci rozhodnutí č. j.: MF [číslo] ze dne [datum], neboť se o existenci rozhodnutí ÚMČ [obec a číslo] č. j.: S UMCP3 [číslo] ze dne [datum] dozvědělo až v rámci odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy č. j.: MHMP [číslo] ze dne [datum].

19. V rámci předmětného řízení však byl projednáván vedle přestupku dle § 16 odst. 1 písm. b) zákona o cenách, kde ona překážka věci rozhodnuté existovala, i přestupek dle § 16 odst. 1 písm. h) zákona o cenách, kde tato překážka dána nebyla, neboť dotčené rozhodnutí ÚMČ [obec a číslo] tento přestupek neřeší.

20. Žalovaná na základě nároku na náhradu nemajetkové újmy uplatněného žalobkyní u žalované dne [datum] věc projednala, přičemž dospěla k závěru, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v části projednávání žádosti odvolacím orgánem, kterým bylo Ministerstvo financí, došlo k určitým průtahům, které činí celkovou délku řízení nepřiměřenou, když žadatelka podala odvolání k uvedenému ministerstvu dne [datum] a rozhodnutí o tomto odvolání bylo vydáno až [datum].

21. V rámci vyrozumění žalobkyně o projednání věci ze dne [datum] Ministerstvo konstatovalo porušení práva, které je plnohodnotnou formou zadostiučinění, kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat a dále žalobkyni přiznalo i zadostiučinění v penězích za nepřiměřenou délku řízení, přičemž výši přiznané náhrady přiznala dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp. zn.: Cpjn 206/2010 ze dne [datum] ve výši 5 137 Kč.

22. Žalovaná žádá zamítnutí žaloby, když je s ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti přesvědčena, že přiznaná a žalobkyni již vyplacená náhrada nemajetkové újmy vzniklé žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu byla stanovena správně a žalobcem uplatňované další nároky nejsou důvodné a žádá, aby její žaloby byla zamítnuta. Žalovaná namítá, že odvolací řízení před Ministerstvem netrvalo žalobkyní uváděnou dobu 4 roky a 5 měsíců, ale, jak z výše uvedeného časového přehledu vyplývá, pouze 1 rok, 7 měsíců a 16 dní.

23. Za vydání rozhodnutí v době panování překážky res iudicata, ani za průtahy vzniklé po vydání rozhodnutí MF- [číslo], ani za další jiné průtahy řízení nenese žalovaná odpovědnost a není tudíž namístě žádat za ně po žalované odškodnění.

24. Účastnice dále učinily nesporné, že žalobkyně žádostí ze dne [datum] adresované Ministerstvu financí České republiky, zastoupená svým právním zástupcem, uplatnila vůči státu nárok za nepřiměřenou délku předmětného kontrolního řízení a následného přestupkového řízení, když požadovala satisfakci ve výši 200 000 Kč rámci vyrozumění žalobkyně o projednání věci ze dne [datum] Ministerstvo konstatovalo porušení práva, které je plnohodnotnou formou zadostiučinění, kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat a dále žalobkyni přiznalo i zadostiučinění v penězích za nepřiměřenou délku řízení, přičemž výši přiznané náhrady přiznala dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp. zn.: Cpjn 206/2010 ze dne [datum] ve výši 5 137 Kč.

25. Z dopisu ze dne [datum] adresovaném právnímu zástupci žalobkyně v návaznosti na výše uvedenou žádost na odškodnění soud zjistil, že ministerstvo stanovilo náhradu škody za první dva roky délky přestupkového řízení (od [datum] do [datum]) na částku 15.000 Kč. Za další jeden rok, osm měsíců a osmnáct dnů (od [datum] do [datum]) na částku v hodnotě 10 685,00 Kč. V celkové výši tak připadá v úvahu přiznat žadatelce náhradu škody v hodnotě 25 685,00 Kč (základní částka), přičemž tato základní částka byla modifikována, a to snížením náhrady o 20 % za spoluzavinění žadatelky, která řízení zapříčinila vlastním protiprávním jednáním, snížením náhrady o 20 % za procesní, právní a skutkovou složitost řízení, snížení o 50 % za sdílenou újmu a zvýšením o 10 % za postup správního odvolacího orgánu. Po celkovém snížení základní částky o 80 % byla náhrada stanovena na 5.137 Kč, jež byla žalobkyni před podáním této žaloby zaplacena.

26. Soud tak vzal za prokázané, že žalobkyni před zahájením tohoto řízení byla vyplacena částka ve výši 5 137 Kč vedle konstatování porušení práva za nepřiměřenou délku řízení, spočívající v tom, že dne [datum] bylo během cenové kontroly provedené zaměstnanci Magistrátu hl. m. Prahy zjištěno, že žalobkyně jako dopravce předražila během kontrolní přepravy jízdné přes aplikaci [anonymizováno] O uskutečněné jízdě byl sepsán protokol č. C/201711, který byl žalobkyni jako účastnici řízení doručen dne [datum] O námitkách žalobkyně proti protokolu bylo rozhodnuto dne [datum]. Kontrola trvala od [datum] a byla ukončena [datum] doručením vyřízení námitek.

27. Řízení o přestupku (S-MHMP [číslo] 2017 [jméno] –TAX) bylo následně Magistrátem hl. m. Prahy zahájeno dne [datum], téhož dne bylo žalobkyni doručeno oznámení o zahájení řízení. Dne [datum] bylo žalobkyni doručeno oznámení o ukončení dokazování. Magistrát hl. m. Prahy následně vydal dne [datum] rozhodnutí č.j.: MHMP [číslo], jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 50.000 Kč za porušení cenových předpisů ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) a písm. h) zákona o cenách. Rozhodnutím ze dne [datum] č. j.: MF- [číslo] ministerstvo rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy zrušilo a vrátilo mu věc k novému projednání. Řízení trvalo 3 roky, 11 měsiců a dva dny.

28. Po právní stránce lze věc posoudit takto: podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdškZ“), stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

29. Podle § 5 OdškZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

30. Podle § 6 odst. 1 OdškZ ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad").

31. Podle § 6 odst. 2 OdškZ úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem,b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

32. Podle § 6 odst. 6 OdškZ úřad určený podle odstavců 1 až 5 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

33. Podle § 5 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

34. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

35. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

36. Podle § 32 odst. 3 citovaného zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

37. Podle § 14 odst. 1 výše citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 stejného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

38. Nárok žalobce soud posoudil ve smyslu ust. § 5 písm. b), § 13 odst. 1 věty druhé a § 31a odst. 1 a 2 OdškZ. Žalobce nárok uplatněný žalobou předběžně uplatnil u žalované v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 OdškZ a § 15 odst. 2 OdškZ. Úřadem, který jedná za žalovanou v projednávané věci, je Ministerstvo dopravy podle ust. § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 6 OdškZ.

39. Soud na tomto místě konstatuje, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána u soudu včas.

40. Při zjišťování skutkového stavu věci musí správní orgány postupovat v souladu se zásadou materiální pravdy vyjádřenou v § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, tj. aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Totéž nepochybně platí i v případě sankčních řízení, kterým předcházela veřejnoprávní kontrola. Z povahy věci však v těchto případech bude základní a stěžejní důkaz představovat především kontrolní protokol zachycující průběh kontroly a učiněná kontrolní zjištění. Ustanovení § 81 zákona o odpovědnosti za přestupky ostatně výslovně předvídá, že v řízení navazujícím na výkon kontroly mohou být skutečnosti zjištěné při kontrole jediným podkladem rozhodnutí o přestupku. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudky ze dne 30. 5. 2008, č. j. [číslo jednací], ze dne 13. 2. 2014, č. j. [číslo jednací], publikovaný pod [číslo] Sb., ze dne 30. 10. 2015, č. j. [číslo jednací], nebo ze dne 31. 7. 2019, č. j. [číslo jednací]) vyplývá, že protokol o kontrole je možno pokládat za jeden z klíčových důkazních prostředků, byť to současně neznamená, že by nemohl být následně v řízení provedenými nebo účastníkem navrženými důkazy vůbec zpochybněn.

41. Takto je jednoznačně vyjádřeno, že kontrolní řízení a na něho navazující řízení přestupkové tvoří jeden celek a je třeba je, jde li o délku řízení, posuzovat tak, že den provedené kontroly je počátkem řízení, které končí vydáním konečného rozhodnutí v řízení správním.

42. Soud se dále zabýval otázkou, zda se na tento případ aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“). Ačkoli se tento článek Úmluvy týká trestního obvinění, judikatura dovodila, že se tím myslí i obvinění z přestupku, tedy na řízení o přestupku je potřeba vztáhnout tuto Úmluvu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016). Soud má tedy za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je jednoznačně aplikovatelný. Dojde-li tedy v řízení k porušení základního práva nebo svobody, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, což se vztahuje na celkovou délku řízení, a nikoliv pouze na jednotlivé průtahy. Soud dospěl v projednávané věci k závěru, že v namítaném správním řízení a zejména v navazujícím soudním řízení správním došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, které soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález ÚS ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20) posuzuje jako řízení jediné, neboť jejich předmětem bylo rozhodování ve věci základního práva žalobce na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a žalobce měl tak právo na projednání jeho žádosti bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zahrnující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.

43. S ohledem na § 13 OdpŠk je tak třeba na posouzení přiměřenosti délky řízení a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

44. Posuzované řízení započalo dne [datum] (provedením kontroly) a skončilo rozhodnutím ze dne [datum] 3 roky, 11 měsíců a dva dny.

45. Potom nelze, pokud jde o vznesenou námitku promlčení dle § 32 odst. 3 OdpŠk, byť vznesenou žalovanou ve sdělení ministerstva ze dne [datum], odvíjet počátek šestiměsíční promlčecí lhůty ode dne [datum] (skončení kontroly), ale ode dne následujícího po dni, kdy nabylo konečné rozhodnutí právní moci.

46. Správní řízení nebylo projednáno ve lhůtě přiměřené, trvalo od [datum] (zahájení správního řízení) do [datum].

47. S ohledem na závěr soudu je v daném případě nutné uplatnit vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10).

48. Soud se zabýval konkrétními okolnostmi případu s odkazem § 31a odst. 3 OdškZ. Ohledně složitosti případu dospěl k závěru, že se nejednalo o složitý případ, byť v řízení vyplynulo, že soudní judikatura se v náhledu na přepravu prostřednictvím aplikace [anonymizováno], zde ovšem v souvislosti s překročením cenových předpisů, se jednalo o standartní kontrolní a správní řízení.

49. Dále bylo v řízení zjištěno, že správní řízení probíhalo blanketně, neboť stěžejním důkazem byl kontrolní protokol zachycující průběh kontroly a učiněná kontrolní zjištění.

50. Žalobkyně v řízení ničeho nečinila, nepřispěla k průtahům v řízení, nelze jí ani vyčítat, že neučinila jediný dotaz, z jakého důvodu stále nedošlo k rozhodnutí ve věci, neboť jejím zájmem nebylo, aby byla shledána vinnou a byla jí uložena sankce.

51. Soud tedy shledává délku řízení již jako nepřiměřenou, ale i s ohledem na přerušení řízení z důvodu překážky res iudicata (již výše zmiňované rozhodnutí ÚMČ [obec a číslo]) jako nijak zásadní.

52. Jako zásadní faktor ovlivňující výši zadostiučinění, v daném případě míru morální újmy, však soud spatřuje ve významu předmětu řízení pro žalobkyni. Žalobkyně v řízení tvrdila standardní význam předmětu řízení. Žalovaná tvrdila nepatrný význam posuzovaného řízení pro poškozenou. Nejvyšší soud ustáleně vykládá kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného tak, že v případě nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o této okolnosti žalovanou.

53. Soud přihlédl v prvé řadě k tomu, že žalobkyně byla ve správním řízení uznána vinnou ze spáchání přestupku, jehož se prokazatelně dopustila. Při stanovení formy či výše náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení přihlíží k tomu, že poškozený (pachatel) byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Soud má za to, že stejný závěr musí beze sporu platit v i přestupkové řízení.

54. Dále bylo nutné přihlédnout i k okolnosti, že žalobkyni byla uložena sankce ve výši 50 000 Kč, což, při porovnání cenové hladiny v České republice v roce 2017 a i v porovnání s výší sankcí, které za obdobné přestupky uděloval Magistrát hl. m. Prahy částka jiným účastníkům přestupkového řízení, byla to částka vyšší.

55. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), tedy to, co je pro něj v sázce, je přitom zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 242/2016). Případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému; konstatování porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit.

56. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že konstatování porušení práva není zcela dostatečným a přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobkyni dlouhým vedením řízení, které pro ni mělo malý (nikoli nepatrný) význam, vznikla, a je důvodné přiznat jí zadostiučinění v penězích.

57. Pokud jde o přestupkové řízení, je třeba, dle Stanoviska za první dva roky ([datum] až [datum]) stanovit částku 15 000 Kč, za další rok (do [datum] až [datum]) částku 15 000 Kč a za zbyvších 11 měsíců a dva dny (do [datum]) částku 13 750 Kč (11 x 1 250 Kč) a 83,20 = 43 833,20 Kč.

58. Základní částka za výše uvedené období činí 43 833,20 Kč, kterou soud modifikuje tak, že ji zvyšuje o 20 % (o 8 766 Kč), neboť přestupkového řízení zahájené dne [datum] násobně překročilo šestiměsíční lhůtu. Význam řízení soud neshledal natolik významný pro žalobkyni, aby byl důvod k navýšení, délka řízení a konečně chování žalobkyně v průběhu přestupkového řízení soud neshledal vybočující ze standartu, aby částku jakkoli dále modifikoval a má za to, že přiměřené peněžité odškodnění ve výši 52 599 Kč je přiměřené.

59. Po odpočtu již přijatého plnění ve výši 5 137 Kč zůstává k doplacení částka ve výši 47 462 Kč.

60. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení se opírá o ust. § 15 odst. 1 OdškZ, podle něhož přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. V daném případě se žalovaná ocitla v prodlení [datum], když nárok byl u ní uplatněn [datum]. Výše úroku z prodlení se opírá o nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

61. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla co do základu sporu úspěšná sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále odměnu jejího právního zástupce podle § 11 odst. 1 a 3 a.t. za 3 a půl úkonu (převzetí zastoupení, žalobu, účast u jednání a účast u jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku) z pccta 50 000 Kč (dle § 9 odst.4 a.t.) á 3 100 Kč /úkon, dále za 4 rež. Paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 1 po 300 Kč, vč. 21 % DPH.

Poučení