30 C 91/2023 - 385

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kočovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 68 196,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do částky 92 469,50 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 160 666 Kč z titulu vypořádání společného jmění manželů (účastníků). Uvedl, že účastníci uzavřeli sňatek dne 31. 7. 2010 a jejich manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18.2.2020, č.j. 9 C 225/2019-50, který nabyl právní moci dne 16. 3. 2020. Mezi účastníky se podařilo dosáhnout pouze částečné dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů pro dobu po rozvodu ze dne 18. 2. 2020 (dále jen „dohoda“), kterou došlo k vypořádání společného jmění manželů pouze ohledně některých položek (bytová jednotka č. [adresa], úvěr 3 450 000 Kč u [právnická osoba] a úvěr 250 000 Kč u [právnická osoba]). V této dohodě však nebyla obsažena celá masa společného jmění manželů. Žalobce učinil předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů dosud nevypořádaná pasiva zavazující oba účastníky, jež byla účastníky převzata za trvání jejich manželství. Jedná se o:

2. Závazek z kontokorentního úvěru u [právnická osoba]. vázaný k účtu č.: [č. účtu]: Na základě smlouvy uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba]. dne 18. 11. 2002 byl ve prospěch žalobce zřízen účet č. [č. účtu], k němuž byl ze strany banky rovněž veden kontokorentní úvěr, a to nejprve ve výši 10 000 Kč. Dne 24. 4. 2003 byl navýšen limit kontokorentního úvěru na 20 000 Kč a dne 29. 8. 2012, tj. již za trvání manželství, byl navýšen limit kontokorentního úvěru na 40 000 Kč. K poslednímu načerpání úvěru došlo v lednu 2020, kdy žalobce využil navýšeného limitu kontokorentního úvěru co do částky 40 000 Kč, načerpal jej v této výši a takto obdržené finanční prostředky byly použity na nákupy a úhrady výdajů vztahujících se k tehdy ještě existujícímu společnému jmění manželů. Účastníci tímto po vzájemné dohodě řešili nedostatek disponibilních finančních prostředků na úhradu výdajů týkajících se jejich společného jmění, o čerpání byla žalovaná informována, o čemž svědčí e-mailová komunikace účastníků. Ke dni 16. 3. 2020 výše neuhrazeného zůstatku kontokorentního úvěru činila 39 939 Kč a jednalo o společný závazek obou účastníků. K jeho úhradě došlo až po zániku společného jmění manželů, jeho úhradu provedl žalobce dne 31. 5. 2020.

3. Závazek z titulu zápůjčky poskytnuté od [jméno FO]: Dne 30. 6. 2017 byla žalobci a žalované poskytnuta zápůjčka od pana [jméno FO] ve výši 200 000 Kč zaslaná na účet žalobce. [jméno FO] je přítel matky žalované a o poskytnutí zápůjčky tak byla žalovaná srozuměna a s jejím poskytnutím souhlasila. Zápůjčku žalobce v době trvání manželství účastníků průběžně splácel, kdy ke dni 16. 3. 2020 činil zůstatek tohoto závazku 112 000 Kč. Závazek byl předmětem soudního řízení, ve věci bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 12. 5. 2020, č.j. 9 C 280/2019-46, kdy splatnost závazku byla stanovena nejpozději do 12. 11. 2020, kdy v této lhůtě, tj. již po zániku společného jmění manželů, byla žalobcem věřiteli uhrazena. Žalovaná o existenci tohoto závazku jako společného hovoří v protokolu sepsaném před Obvodním soudem pro Prahu dne 16. 10. 2018, kdy výslovně uvádí, že jí mimo jiné tíží závazek ve výši 200 000 Kč ve vztahu k příteli její matky. Na rekonstrukci se podílel mj. [právnická osoba], který zde prováděl rozvody topení a vody, kdy tyto realizoval cca do prosince 2017. Za tyto činnosti od žalobce dostal zaplacenou celkovou částku ve výši 120 000 Kč, tedy cca 60 % ze sumy, jež byla jako zápůjčka poskytnuta ze strany [jméno FO]. V uvedeném bytě se současně dělaly sádrokartony, elektrika, zazdívaly se nějaké dveře a vše se začišťovalo a nakonec štukovalo. Je tak nepochybné, že částka ve výši 200 000 Kč byla pro účely rekonstrukce použita.

4. Závazek z titulu zápůjček poskytnutých od [jméno FO]: V období od 19. 11. 2018 do 28. 1. 2019 byly žalobci poskytnuty od jeho otce [jméno FO] zápůjčky, a to zasláním těchto částek na účet žalobce č.: [č. účtu]: dne 20. 11. 2018 částka 50 000 Kč, dne 20. 12. 2018 částka 30 000 Kč, dne 14. 1. 2019 částka 35 000 Kč, dne 15. 1. 2019 částka 15 000 Kč a dne 29. 1. 2019 částka 12 000 Kč. Celkem bylo poskytnuto 142 000 Kč, částka měla být vrácena nejpozději do 31. 8. 2019. Protože se tak nestalo, bylo mezi žalobcem a věřitelem přistoupeno k uzavření notářského zápisu ze dne 20. 12. 2019, N 103/2019, NZ 302/2019, v němž žalobce závazek uznal a rovněž vyslovil svůj souhlas s jeho případnou vykonatelností, jako nejzazší termín splatnosti byl sjednán den 31. 12. 2019. Žalobce závazek zcela zaplatil až dne 13. 8. 2020, včetně mezitím přirostlého příslušenství se jednalo celkem o 229 756 Kč. Zůstatek jistiny ke dni 16. 3. 2020 činil 142 000 Kč. Finanční prostředky ze zápůjčky byly žalobcem průběžně použity na úhradu výdajů společného jmění manželů, tj. např. na náklady spojené s bytem, který v té době užívala žalovaná s nezletilými dětmi, část byla použita na nákup léků Xeljanz, jež žalobce nutně na podzim 2018 a počátkem roku 2019 potřeboval s ohledem na své závažné zdravotní onemocnění (ulcerózní kolitida), jímž trpí již od roku 2012, přičemž náklady na léky považuje žalobce za náklad náležející do společného jmění manželů. O tom, že žalobce bude nucen se k těmto zápůjčkám uchýlit, byla žalovaná žalobcem informována v emailové komunikaci z října a listopadu 2018, žalovaná se zápůjčkou nevyslovila nesouhlas. Pokud by se nejednalo o společný závazek, pak je třeba na prostředky pohlížet jako na vnos žalobce do SJM.

5. Závazek z titulu nedoplatků na povinných platbách (vodné a příspěvky na správu domu) ve prospěch [právnická osoba]: Do společného jmění účastníků coby manželů náležela jednotka č. 1515/60. Z vlastnictví této jednotky vyplývala povinnost k úhradě nákladů na služby dodávané ve prospěch této jednotky a na úhradu příspěvků na správu domu. Po rozchodu účastníků byl byt do doby jeho prodeje užíván výlučně žalovanou a nezletilými dětmi účastníků. Z tohoto důvodu vznikl ve vztahu ke [právnická osoba] nedoplatek na povinných platbách ve výši ke dni 16. 3. 2020 v částce 27 393 Kč. Tento nedoplatek byl po rozvodu manželství uhrazen žalobcem dne 20. 5. 2020. K výši dlužné částky žalobce dospěl z předžalobní upomínky ze dne 5. 5. 2020, jež byla žalobci zaslána ze strany právní zástupkyně společenství, s tím, že je povinen společenství uhradit částku 27 393 Kč skládající se z dluhu na povinných platbách ve výši 24 392,54 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 3 000 Kč.

6. Uvedené závazky hradil žalobce ze svých výlučných prostředků. Dne 18. 2. 2020 byla mezi účastníky jako stranou prodávající a [jméno FO] jako kupujícím uzavřena kupní smlouva, předmětem koupě byla jednotka č. 1515/60 za kupní cenu 6 500 000 Kč, kdy částka 3 306 901,96 Kč byla dne 26. 3. 2020 stranou kupující uhrazena ve prospěch účtu [právnická osoba]. č. [č. účtu] za účelem úhrady společných úvěrů účastníků u [právnická osoba]., jež byly rovněž předmětem vypořádání dle Dohody, a zbývající částka 3 193 098,04 Kč byla stranou kupující dne 27. 3. 2020 složena do advokátní úschovy s tím, že částka 1 596 549,02 Kč byla dne 20. 5. 2020 poukázána na účet žalobce jako část kupní ceny za jednotku připadající žalobci. Tyto finanční prostředky jsou proto výlučné prostředky náležející žalobci a nelze je považovat za prostředky společné nebo za prostředky nevypořádaného SJM. Z inkasované částky 1 596 549,02 Kč byly finanční prostředky v celkové výši 1 300 000 Kč obratem žalobcem přeposlány na běžný účet (tzv. depozit bez karty) žalobce č. [č. účtu] a další finanční prostředky 250 000 Kč byly dne 20. 5. 2020 přeposlány na spořící účet žalobce č. [č. účtu]. Z tohoto účtu byla uhrazena částka ve výši 27 393 Kč na účet č. [č. účtu] (závazek z titulu nedoplatků na povinných platbách, vodné a příspěvky na správu domu) ve prospěch [právnická osoba]) a dne 28. 5. 2020 pak byla z tohoto účtu uhrazena částka ve výši 44 000 Kč na účet č. [č. účtu] (kontokorent u [právnická osoba].). Závazek z titulu zápůjček poskytnutých od [jméno FO] byl v celkové výši 229 756 Kč uhrazen z účtu (tzv. depozit bez karty) žalobce č. [č. účtu] dne 13. 8. 2020 poté, co si žalobce na tento účet převedl ze svého spořícího účtu č. [č. účtu] částku ve výši 200 000 Kč (i zde se tedy jednalo o výlučné prostředky žalobce z titulu inkasování kupní ceny za jednotku, jež si na tento spořící účet žalobce převedl ve výši 250 000 Kč dne 20. 5. 2020). Na účet č. [č. účtu] byla rovněž připsána i mzda žalobce od společnosti [právnická osoba] ve výši 72 258 Kč inkasovaná za období po zániku SJM. Pokud jde o úhradu závazku z titulu zápůjčky poskytnuté od [jméno FO], tak tento byl v celkové výši 112 000 Kč rovněž uhrazen z účtu (tzv. depozit bez karty) žalobce č. účtu [č. účtu] dne 12. 11. 2020. Na tento účet byla rovněž připsána i mzda žalobce, tyto mzdy pak byly na předmětný účet takto připisovány nejpozději od června 2020 a nepochybně se jednalo o zdroj financování, jež lze s ohledem na zánik manželství a SJM ke dni 16. 3. 2020 považovat za výlučný.

7. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobcem uvedené závazky nespadají do SJM, ale jedná se o výlučné závazky žalobce, které vznikly v době, kdy spolu účastníci ani nebydleli, a byly splaceny těsně po rozvodu manželství z prostředků dosud nevypořádaného SJM. Žalobce používal finanční prostředky ze SJM pro svou potřebu o již v době, kdy spolu manželé trvale nežili a nebyli ještě rozvedeni. Kupoval si drahý nábytek, elektroniku, drahé dovolené, přičemž žalovaná se musela velmi uskromnit, aby byla schopna zajistit základní fungování rodiny, a nyní ještě žalobce požaduje, aby se žalovaná na tomto polovinou podílela. Jednání žalobce je účelové ve snaze vytvořit dojem, že závazky hradil on sám z výlučných prostředků, ačkoli tomu tak nebylo, každý používal vlastní účty a nedošlo k vypořádání finančních prostředků na účtu žalobce, přičemž jeho příjmy byly vyšší než žalované. K jednotlivým závazkům žalovaná uvedla:

8. Závazek z kontokorentního úvěru u [právnická osoba].: Úvěr byl čerpán žalobcem v roce 2002, tedy před vznikem manželství, na čemž nemůže nic změnit a to, že měl být údajně poslední úvěr čerpán za trvání manželství, když samotný dluh byl převzat ještě před manželstvím. Žalobkyni o existenci tohoto závazku nevěděla, nedala k němu souhlas, není jí známo, jakým způsobem žalobce kontokorent čerpal a jakým způsobem peníze z něho používal, není pravdou, že by byl použity na běžný chod rodinné domácnosti a nákupy. Pokud jej žalobce uhradil dne 31. 5. 2020 tedy necelé dva měsíce po rozvodu, je zřejmé, že závazek byl uhrazen z doposud nevypořádaného společného jmění manželů, kdy v té době ještě žalobce nemohl mít prostředky pro uhrazení závazku z výlučných jeho prostředků. Z předložených výpisů žalovaná zjistila, že z uvedeného účtu byly žalobcem také mimo jiné hrazeny náklad na advokáta žalobce ve výši cca 22 000 Kč (platba dne 8. 7. 2019) a výživné na děti měsíčně ve výši 15 000 Kč, a to opakovaně (6.7.2018, 8.1.2022.9.12.2019), což jsou pouze náklady žalobce. Z uvedeného účtu docházelo též k opakovaným výběrům nemalých částek v hotovosti bez zjištění jejich dalšího užití a neznámých plateb v řádech deseti tisíců a plateb na jiný účet žalobce. Jedná se tedy o platby, které využil žalobce na své soukromé potřeby.

9. Zápůjčka od [jméno FO]: Mělo se jednat o půjčku na rekonstrukci bytu, ke které však z důvodu rozchodu účastníků nedošlo. Peníze i půjčka byly poskytnuty na účet žalobce č. 1075153670227/0100, ke kterému měl přístup pouze on, byl to on, kdo měl prostředky vracet. Z peněz byla použita pouze část, neboť došlo k rozchodu manželů a zbylé peníze nebyly na rekonstrukci použity a měly být ještě za trvání manželství žalobcem vráceny panu [jméno FO]. To však žalobce neučinil a pan [jméno FO] byl nucen podat k vrácení částky žalobu již v roce 2019, tedy ještě před rozvodem manželství. Žalobce uvedené peníze vrátil až na základě soudního rozhodnutí a až těsně po rozvodu, ačkoli je měl po celou dobu na účtu, aby účelově mohl tvrdit, že k jejich vrácení došlo z jeho výlučných prostředků. [právnická osoba] začala v listopadu 2017, k datu 30. 10. 2017 byla na účtu č. 1075153670227/0100 pouze částka 5 578 Kč, tedy ještě před zahájením rekonstrukce žalobce půjčené prostředky utratil. Z výpisu z účtu plynou nejasné platby ve vysokých částkách (platba ze dne 13. 7. 2017 ve výši 68 607 Kč, platba následujícího dne ve výši 41 000 Kč). K uhrazení těchto prostředků došlo z dosud nevypořádaného společného jmění manželů a nikoli z výlučných prostředků žalobce, když došlo pouze k vrácené nespotřebovaných peněz ze zápůjčky. Rekonstrukci doplácela žalovaná ze svého.

10. Zápůjčka od [jméno FO]: Žalované nebylo o této zápůjčce nic známo a dozvěděla se od ní až v rámci předchozích soudních jednání. Zápůjčku sjednal výlučně sám žalobce bez jakékoli konzultace, projednání a souhlasu žalované. Dle vyjádření žalobce se mělo jednat o opakované zápůjčky v celkové velmi vysoké částce přesahující rozsah každodenních potřeb rodiny a jedná se tak o výlučný závazek žalobce. Na prostředky nelze pohlížet ani jako na vnos, žalované není známo, na co byly peníze použity. Není absolutně prokazováno, že žalobce hradil dluh ze svých výlučných prostředků a nikoli z nevypořádaných prostředků SJM, které měl na účtu. Žalobce měl příjem 90 000 Kč a dne 14. 9. 2018 obdržel odstupné ve výši 266 119 Kč a žalované není zřejmé, z jakého důvodu si potřeboval brát tuto půjčku. Údajně vrácená částka 229 756 Kč neodpovídá půjčené částce, když se navíc jednalo o půjčku mezi otcem a synem. Z předložených výpisů z účtu navíc vyplývá, že mezi otcem a žalobcem a mezi žalobcem a jeho matkou docházelo i po rozvodu k opakovaným posílání částek oběma směry a nelze tak vyloučit zcela účelovou konstrukci půjčky.

11. Nedoplatky vůči SVJ: Bylo domluveno, že každý z účastníků bude platit svou polovinu, žalovaná svou zaplatila. Ze zaslané předžalobní výzvy SVJ jasně vyplývá, že polovinu nákladů již uhradila sama žalovaná, resp. hradila je průběžně.

12. Žalovaná se dále vyjádřila k platbám na účtu žalobce u [právnická osoba] č. [č. účtu] z období těsně před právní mocí rozsudku o rozvodu. K datu 16. 3. 2020 byl počáteční zůstatek na účtu ve výši 9 474 Kč a konečný ve výši 2 625 Kč. Nicméně na uvedený účet byla dne 5. 3. 2020 připsána mzda žalobce za únor 2020 ve výši 165 388 Kč a dne 12. 3. 2020 částka 8 000 Kč. Je zřejmé, že žalobce za období od 5. 3. 2020 do 16. 3. 2020 utratil z uvedeného účtu částku 170 763 Kč. Jednalo se o nikoli běžné platby a žalovaná má za to, že tyto peníze byly žalobcem účelově před rozvodem vyvedeny ze SJM s použity na jeho výlučné potřeby žalobce, což by mělo být zohledněno.

13. Soud zjistil tento skutkový stav:

14. Účastníci uzavřeli sňatek dne 31. 7. 2010, jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 16. 3. 2020 (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu ze dne 18. 2. 2020, č.j. 9 C 225/2019-50).

15. Účastníci uzavřeli dne 18. 2. 2020 Dohodu o částečném vypořádání vzájemných majetkových vztahů pro dobu po rozvodu. Jejím předmětem je mj. vypořádání majetkových vztahů týkajících se bytové jednotky č. [adresa] s tím, že účastníci mají zájem ji prodat třetí osobě ([jméno FO]) za částku 6 500 000 Kč. Dojde-li k uzavření kupní smlouvy až po rozvodu manželství účastníků, pak se jednotka stává jejich podílovým spoluvlastnictvím s tím, že každý vlastní polovinu a každému vzniká pohledávka ve výši poloviny kupní ceny, tedy částky 3 250 000 Kč, kdy tato pohledávka je výlučným vlastnictvím každého z účastníků. Dále byl předmětem vypořádání závazek z hypotečního úvěru v původní výši 3 450 000 Kč vůči [právnická osoba] a závazek z úvěru v původní výši 250 000 Kč ze smlouvy o úvěru vůči [právnická osoba]. Účastníci v dohodě deklarují, že se pouze o částečnou dohodu stran vypořádání SJM (zjištěno z Dohody ze dne 18. 2. 2020).

16. Mezi účastníky řízení jako prodávajícími a [jméno FO] jako kupujícím byla dne 18. 2. 2020 uzavřena kupní smlouva týkající se bytové jednotky č. 1515/60 vč. podílu na společných částech budovy a pozemku za kupní cenu 6 500 000 Kč. Strany prohlásily, že jsou si vědomy existence zástavního práva váznoucího na jednotce ve prospěch [právnická osoba]. k zajištění její pohledávky ve výši 3 450 000 Kč s příslušenstvím, budoucí pohledávky do výše 3 805 000 Kč a budoucí pohledávky do výše 56 035 Kč vzniklé do 15. 5. 2043. Kupující se zavázal složit částku 50 000 Kč na účet advokátní úschovy vedené advokátem [Jméno advokáta A], částku odpovídající výši pohledávky [právnická osoba] stanovenou v jejím potvrzení uhradit přímo [právnická osoba]. a zbytek kupní ceny (kupní cena minus záloha 50 000 Kč minus částka uhrazená na účet zástavního věřitele) uhradit rovněž na účet advokátní úschovy. Advokát vyplatí deponovanou částku tak, že každému z prodávajících vyplatí jednu polovinu, žalobci na účet č. [č. účtu] a žalované na účet č. [č. účtu] (zjištěno z kupní smlouvy ze dne 18. 2. 2020). [jméno FO] se stal vlastníkem v bytové jednotky s účinky vkladu vlastnického práva ke dni 3. 4. 2020 (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí vztahujícího se k jednotce).

17. Na účet advokátní úschovy bylo kupujícím složeno celkem 3 193 098,04 Kč (částky 50 000 Kč a 3 143 098,04 Kč), částka 3 306 901,96 Kč byla uhrazena na účet [právnická osoba]. na základě jejího vyčíslení aktuální dlužné částky (zjištěno z e-mailu advokáta [Jméno advokáta A] a souhlasu [právnická osoba]. s prodejem zastavených nemovitostí ze dne 19. 2. 2020). Ze zbývající částky 3 193 098,04 Kč byla pro každého z účastníků uvolněna částka 1 596 549,02 Kč (zjištěno z e-mailu advokáta [Jméno advokáta A] ze dne 19. 5. 2020).

18. Na účet žalobce č. [č. účtu] byly dne 20. 5. 2020 připsány od [Jméno advokáta A] částky 1 000 000 Kč a 596 549,02 Kč, téhož dne zaslal žalobce částku 250 000 Kč na účet č. [č. účtu] a částku 1 300 000 Kč na účet č. [č. účtu] (zjištěno z výpisu z účtu na č.l. 113 spisu). [adresa] 300 000 Kč byla na účet žalobce č. [č. účtu] připsána téhož dne, předchozí zůstatek na tomto účtu byl 0 Kč. Žalobce týž den zaslal částku 27 393 Kč na účet č. [č. účtu] s poznámkou „Uhrazení dluhu za manžele [jméno FO]“ a dne 28. 5. 2020 zaslal částku 44 000 Kč na účet č. [č. účtu] s poznámkou „Zrušení kontokorentu a účtu“ (zjištěno z výpisu z účtu na č.l. 114). Na účet žalobce č. [č. účtu] byla dále dne 13. 8. 2020 připsána z účtu žalobce č. [č. účtu] částka 200 000 Kč, žalobce týž den z účtu č. [č. účtu] zaslal částku 229 756 Kč na účet č. [č. účtu] vedeného na jméno „[jméno FO]“ s poznámkou „Vracím půjčku z manželství otci. Děkuju za půjčení“ (zjištěno z výpisu z účtu na č.l. 115). Z téhož účtu pak žalobce dne 12. 11. 2020 zaslal částku 112 000 Kč na účet č. [č. účtu] s poznámkou „[jméno FO] doplatek dluhu“ (výpis z účtu na č.l. 116).

19. Na účtu žalobce č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba] byla ke dni 16. 3. 2020 částka 2 625,42 Kč (zjištěno z potvrzení [právnická osoba] ze dne 30. 11. 2023).

20. Žalobce měl u [právnická osoba]. vedený účet č. [č. účtu] založený dne 18. 11. 2002. K účtu byl od 18. 11. 2002 veden kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč, dne 24. 4. 2003 byl limit navýšen na 20 000 Kč, dne 29. 8. 2012 byl navýšen na 40 000 Kč. Kontokorentní úvěr byl ke dni 31. 5. 2020 doplacen a zrušen (zjištěno z potvrzení [právnická osoba]. ze dne 6. 3. 2023). Ke dni 16. 3. 2020 činil zůstatek minus 39 969,39 Kč, v této výši byl čerpán povolený limit kontokorentního úvěru (zjištěno z potvrzení [právnická osoba]. ze dne 2. 3. 2023).

21. Žalobce v e-mailu ze dne 13. 12. 2013 píše žalované, že jej napadlo půjčit si peníze u banky na podlahu, asi „otevřením konťáku na 20k“. Na to reaguje žalovaná mailem z téhož dne, ať se žalobce raději zeptá taťky, jestli by nepůjčil „než otvírat konťák, prosím“ (zjištěno z e-mailové komunikace).

22. Za lék Xeljanz byla dne 13. 2. 2019 vynaložen částka 19 131 Kč a dne 7. 12. 2018 částka 19 131,27 Kč (zjištěno z účtenek).

23. N účet č. [č. účtu] vedený na jméno žalobce byly připsány platby z účtu vedeného na jméno [jméno FO], a to dne 20. 12. 2018 částka 30 000 Kč, dne 20. 11. 2018 částka 50 000 Kč, dne 29. 1. 2019 částka 12 000 Kč, dne 15. 1. 2019 částka 15 000 Kč, dne 14. 1. 2019 částka 35 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu č. [č. účtu]).

24. Z účtu vedeného na jméno žalobce byla dne 13. 8. 2020 zaslána částka 229 756 Kč s poznámkou „vracím půjčku z manželství otci“ na účet č. [č. účtu] (zjištěno z potvrzení o úhradě).

25. Mezi žalobcem jako vydlužitelem a [jméno FO] jako zapůjčitelem bylo dne 20. 12. 2019 formou notářského zápisu sepsáno uznání dluhu, v němž je konstatováno, že [jméno FO] poskytl žalobci v období od 19. 11. 2018 do 28. 1. 2019 částku 142 000 Kč a žalobce se ji zavázal vrátit do 31. 8. 2019 s úrokem 0,2 % denně od 1. 9. 2019 do zaplacení, který bude po částečném zaplacení činit ke dni 31. 12. 2019 částku 23 572 Kč. Žalobce tento dluh uznal a zavázal se k jeho úhradě do 31. 12. 2019 (zjištěno z notářského zápisu ze dne 20. 12. 2019, NZ 103/2019).

26. Z výslechu svědka [jméno FO] (otce žalobce) soud zjistil: Když byl žalobce nemocný, naskytla se možnost sehnat léky, které byly drahé, proto mu poskytl 5 x po 20 000 Kč, to mu poslal na účet. To je tak tři nebo čtyři roky zpátky. Pak mu ještě poskytl 20 000 Kč na nájem, to už bylo asi po rozvodu. Kvůli půjčkám byli u notáře, svědek chtěl mít nějaký papír. Půjčky byly úročené. Svědek s žalovanou v kontaktu nebyl, ale jeho žena si s ní psala po sociální síti, po jaké, svědek neví, nevyzná se v nich. Manželka říkala, že žalovaná s těmi půjčkami nesouhlasila, ale svědek by na tyto účely poskytnul peníze vždycky. Žalobce ty peníze vrátil tak do jednoho nebo dvou měsíců po prodeji bytu, najednou, také na účet. Pokud jde o rekonstrukci bytu, tu by svědek označil za „totální“, začala někdy o prázdninách, dělalo se topení, elektrické rozvody, voda, plyn, odpady, další úpravy. Svědek tam byl zhruba čtyřikrát nebo pětkrát. Na první návštěvě zboural příčku, pak už dělal jenom pomocné práce. Svědek tam byl naposledy v říjnu toho roku za situace, kdy bylo hotové topení a část elektriky.

27. Z výslechu svědkyně [jméno FO] (matky žalobce) soud zjistil: Manžel synovi půjčoval peníze, jednou mu půjčil přes 100 000 Kč na léky a poté menší částky také na léky, to bylo zhruba čtyři roky nazpět. U předání peněz svědkyně nebyla, ví o tom od manžela a syna. Byla to půjčka, bylo dohodnuto, že to žalobce vrátí, až bude mít. Žalovaná svědkyni volala, ptala se jí, jestli ví o tom, že manžel půjčuje žalobci peníze, to bylo předtím, než si ty peníze půjčil. Jaký názor na to měla, to neříkala. Svědkyně řekla, že o půjčkách ví, více to neřešily, svědkyně položila telefon.

28. K bytové jednotce č. 1515/60 byl ke dni 16. 3. 2020 (resp. 11. 3. 2020) evidován nedoplatek ve výši 24 393,54 Kč, dne 31. 3. 2020 byla předepsána další záloha v částce 3 923 Kč, kterou dne 25. 4. 2020 uhradil žalovaná, dne 20. 5. 2020 uhradil žalobce částku 27 393 Kč (zjištěno z Vývoje plateb nečleněného).

29. Žalovaná ke dni 5. 5. 2020 z pohledu právní zástupkyně SVJ řádně splnila na předepsané platby částku odpovídající jejich jedné polovině, SVJ proto trvá na tom, aby zbývající dluh byl uhrazen ze strany žalobce, dlužná částka sestává z dluhu 24 392,54 Kč a nákladů právního zastoupení 3 000 Kč (zjištěno z e-mailu advokátky [jméno FO] ze dne 5. 5. 2020).

30. Z účtu vedeného na jméno žalobce byla dne 20. 5. 2020 zaslána částka 27 393 Kč s poznámkou „Uhrazení dluhu za manžele [jméno FO]“ na účet č. [č. účtu] vedený na [Anonymizováno] (zjištěno z potvrzení o odchozí úhradě).

31. Žalovaná sepsala u zdejšího soudu návrh na určení výchovy a výživy. Při sepisu protokolu ke svým poměrům mj. uvedla, že mezi její závazky patří půjčka od známého, resp. přítele její matky ve výši 200 000 Kč. Slyšela, že žalobce si vzal další půjčku ve výši 50 000 Kč, kde, to netuší (zjištěno z protokolu sepsaného před zdejším soudem dne 16. 10. 2018). 32. [jméno FO] se u zdejšího soudu domáhal vůči žalobci zaplacení částky 112 000 Kč s příslušenstvím z titulu nevrácené zápůjčky ze dne 30. 6. 2017 v původní výši 200 000 Kč. V návrhu uvedl, že uzavřel ústní smlouvu toliko s žalobcem a v této věci komunikoval pouze s ním, proto žaluje pouze jeho a nikoli jeho manželku. Nicméně se domnívá, že byla-li zápůjčka poskytnuta skutečně v rámci SJM, pak z tohoto bude rovněž v případě úspěchu ve sporu uspokojena. V této věci J. [jméno FO] informoval manželku žalobce, že v případě úspěchu ve věci dojde patrně k plnění ze SJM. Žalobce (v postavení žalovaného) nárok sporoval mj. s odůvodněním, že se jedná o společný závazek jeho a manželky, který spadá do SJM. V řízení byl mezi účastníky uzavřen soudní smír, v jehož rámci se žalobce zavázal k zaplacení částky 112 000 Kč do 12. 11. 2020 (zjištěno ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 9 C 280/2019).

33. Z účtu vedeného na jméno žalobce byla dne 12. 11. 2020 zaslána částka 112 000 Kč s poznámkou „[Jméno žalobce] doplatek dluhu“ na účet č. [č. účtu] (zjištěno z potvrzení o úhradě).

34. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil: Žije ve společné domácnosti s matkou žalované od roku 2010 nebo 11. Půjčil žalobci částku 200 000 Kč, která byla určena na rekonstrukci jejich původně společného bytu. Půjčka z účtu svědka odešla 30. 6. 2017 na účet žalobce. Vzniklo to po vzájemné rodinné poradě, svědek měl z doslechu, že už měli tehdy účastníci dluhy a potřebovali další peníze na rekonstrukci bytu, svědek nějaké volné peníze měl, takže jim je poskytl, nějak se to v rámci rodiny dohodlo. Byla u toho matka žalované i účastníci. Splátka byla 4 400 Kč měsíčně, která byla placena od 18. 9. 2017 do 17. 5. 2019, splátka za únor 2019 nepřišla. Žalobce poslal svědkovi esemesku, že už dál splácet nemůže. Tou dobou mezi účastníky probíhal už patrně nějaký rozkol, takže žalobce si musel shánět vlastní bydlení. Svědek na tom finančně tehdy také nebyl dobře, takže žalobce požádal, aby splácel, pak přišly ještě tři další splátky a pak už nic, celkově splatil 88 000 Kč a zbytek svědek vymáhal soudně. Na základě soudního rozhodnutí potom žalobce doplatil zbytek, v listopadu 2020. Pokud jde o rekonstrukci, v bytě se měly dělat příčky, rozvod elektřiny, nákup spotřebičů. U té rekonstrukce samotné svědek nebyl, ale občas se za nimi stavil, zejména v době, kdy už žalobce opustil domácnost a byt zanechal v dezolátním stavu. Byl tam naházený nábytek na hromadě, do toho koberce, suť a prach, zbourané příčky. V kuchyni nebyla zavedena voda, musela se dodělávat i ta elektřina. Úpravy v bytě patrně řešila žalovaná. Něco přes přátele, něco přes firmu. Svědek se svojí partnerkou tam pracovali, pokud jde o úklid a montování nábytku. Dodělávaly se tam obklady koupelny, WC a předsíň. Snažili se ten byt uvést do přijatelného stavu. Tyto práce se tam děly patrně v průběhu roku 2020. Svědek má z doslechu, že mezi účastníky bylo domluveno, že byt užívat nebudou a zároveň se musela vypořádat hypotéka, takže byt byl v plánu prodat a byla snaha ho tímto alespoň nějak zušlechtit tak, aby prodejní cena byla co nejvyšší. Rekonstrukce probíhala před Vánoci roku 2018. Žalovaná s dětmi tou dobou bydleli u svědka, tím pádem ty úpravy bytu před prodejem bytu se odehrávaly nikoliv v roce 2020, ale 2019, někdy v únoru, až do doby, kdy se ten byt prodal. Ještě po prodeji tam vyklízeli nějaké věci, byt v dezolátním stavu byl zhruba od Vánoc 2018 do toho února 2019.

35. Z výslechu svědkyně [jméno FO] (matky žalované) soud zjistil: Rekonstrukce probíhala v roce 2017, asi na podzim, dělala se elektřina. Původní záměr byl, že to bude zhruba týden, žalovaná bydlela u rodičů, ale protáhlo se to, takže na Vánoce žalobce chtěl, aby se s dětmi vrátila, což se sice stalo, ale byt nebyl způsobilý k obývání. Byl tam sestěhovaný nábytek dohromady, takže byl špatný přístup k věcem, byla tam navezená suť, která byla i ve společných prostorách domu, na což si stěžovali sousedé, odvoz suti platila svědkyně, stejně jako další věci, např. podhled v předsíni 15 000 Kč, parkety v obýváku 20 000 Kč, zahlazování děr po elektřině, výmalby v bytě, úpravu kuchyně, nový přívod vody do dřezu, úpravu koupelny a původního WC a instalaci druhého WC. Řešili úložné prostory, nábytek v kuchyni, přičemž věci, které se týkaly dřeva, dělal partner svědkyně. Svědkyně věděla o částce, kterou její partner půjčoval, pak se dozvěděla, že si žalobce bral půjčky od svého otce a od bank, což jsou peníze, které neví, kam šly a zda byly ve prospěch obou účastníků. Bylo třeba byt nějak upravit tak, aby byl esteticky přívětivý, aby bylo možné jej prodat, takový byl záměr, aby ho žalobce nepřivedl do exekuce. Nakonec s tím žalobce souhlasil za podmínky, že žalovaná souhlasila s rozvodem.

36. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil: Účastníky zná 10 let, žije se sestrou žalobce. Pomáhal s rekonstrukcí bytu, mohl to být někdy listopad nebo prosinec, tři nebo čtyři týdny, asi 2016 nebo 17. Dokončoval to před Vánoci, dělal topení a vodu. Když tam nastoupil, tak už bylo něco hotové, bylo tam něco vybourané, příčky, dělaly se stropy. Dělalo se komplet nové topení, kde se vyměňovaly původní vafky, dělaly se elektrické rozvody, topení, kotel, pak se to začistilo a dávaly se nové radiátory. Paralelně se tam dělaly sádrokartony a elektrika. Svědek [jméno FO] tam byl, na stavbě pomáhal. Svědek dostal zaplaceno od pana [jméno FO], celkem 120 000 Kč ve dvou platbách, dostal zálohu na materiál a potom zbytek. Ty platby byly od sebe zhruba dva týdny. [právnická osoba] se vyskytovaly ještě jiné profese, například sádrokartony. Pak tam byl někdo na vyklízení. Svědek viděl pana [jméno FO], jak ty řemeslníky platí v hotovosti, ale neví kolik a jaký byl původ těch peněz. Svědek si průběh prací fotil, první fotku má z poslední fotku má ze 4. prosince 2017, poslední z 20. prosince 2017, v době, kdy svědek na stavbě končil, se štukovaly stěny a měly se ještě malovat. Kuchyň tam byla složená, ale měla se stěhovat z jedné místnosti do druhé.

37. Právní posouzení: Po právní stránce soud režim vypořádání společného jmění manželů posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) účinného od 1. 1. 2014. Rozsah SJM, tj. rozsah aktiv a pasiv, které tvoří součást SJM a mohou být předmětem vypořádání, soud v případě majetku (pohledávek) nabytého do 31. 12. 2013 posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 („ObčZ“), a to v souladu s § 3028 odst. 2 o.z.

38. Podle § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

39. Podle § 710 o.z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

40. Ohledně jednotlivých položek (závazků), které žalobce učinil předmětem vypořádání společného jmění, soud dospěl k těmto závěrům:

41. Závazek z kontokorentu u [právnická osoba].: Bylo prokázáno sdělením [právnická osoba]., že kontokorentní účet byl ve prospěch žalobce zřízen dne 18. 11. 2002 s povoleným čerpáním 10 000 Kč, dne 24. 4. 2003 byl navýšen limit kontokorentního úvěru na 20 000 Kč a dne 29. 8. 2012, tj. již za trvání manželství, byl navýšen limit kontokorentního úvěru na 40 000 Kč. Na otázku, zda tento závazek spadá do SJM účastníků, je tak třeba aplikovat občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013. K navýšení limitu kontokorentního úvěru na částku 40 000 Kč došlo sice za trvání manželství, žalobce však netvrdil, na co byly tyto prostředky použity, když pouze nekonkrétně uvedl, že na nákupy a úhrady výdajů vztahujících se k tehdy ještě existujícímu společnému jmění manželů. Zejména pak soud nemá za prokázané, že by žalovaná s převzetím tohoto závazku souhlasila, když žalobcem předložená e-mailová komunikace tomu nijak nenasvědčuje; žalobce předložil toliko e-mail žalované ze dne 13. 12. 2013, tedy z doby více než rok poté, co došlo k navýšení kontokorentu na částku 40 000 Kč. V němž nadto žalovaná nabádá žalobce, aby se raději na půjčku „zeptal taťky, jestli by nepůjčil, než otvírat konťák“, což tomu, že by žalovaná s navýšením kontokorentu souhlasila, nijak nenasvědčuje. Nárok na zaplacení poloviny zůstatku vyčerpaného kontokorentu proto soud zamítl.

42. Závazek vůči [jméno FO]: Tento závazek vznikl v roce 2017, kdy v červnu tohoto roku svědek [jméno FO] zaslal příslušnou částku na účet žalobce. Otázku, za je závazek v SJM účastníků, je tak třeba řešit podle právní úpravy nyní účinného občanského zákoníku. Jedná se tak jednoznačně o dluh převzatý za trvání manželství (srov. § 710 o.z. věta první). Není dána žádná z výjimek upravených § 710 písm. a) a b) o.z. Žalovanou nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by se jednalo o závazek týkající se výhradně majetku žalobce (písm. a). Žalovaná tvrdila, že se mělo jednat o půjčku na rekonstrukci bytu, ke které však z důvodu rozchodu účastníků nedošlo, peníze i půjčka byly poskytnuty na účet žalobce, ke kterému měl přístup pouze on, a byly vráceny z prostředků nevypořádaného SJM. Soud má za prokázané, že žalovaná o této zápůjčce věděla, když svědek [jméno FO] uvedl, že zápůjčka z jeho strany se dohodla „na rodinné poradě“, byla u toho matka žalované i účastníci. Vědomost o tomto závazku potvrdila žalovaná u při sepisu protokolu u zdejšího soudu dne 16. 10. 2018. Žalovaná tvrdila, že zápůjčka nebyla na rekonstrukci bytu spotřebována, neboť k ní z důvodu rozchodu účastníků nedošlo, to je však v rozporu s provedeným dokazováním, kdy skutečnost, že se rekonstrukce prováděla, potvrdili v zásadě všichni svědci, byť se neshodli, resp. si ani nebyli jistí tím, kdy tomu tak bylo. Za nejpřesnější pak lze považovat časový údaj uvedený svědkem [jméno FO], tedy prosinec 2017, neboť svědek si průběh rekonstrukce (resp. část, u které byl přítomen) fotil a vycházel při své výpovědi z datace fotografií. Uvedené časově koresponduje i s časem poskytnutí zápůjčky, tedy červnem 2017. Tvrzení žalované, že peníze na rekonstrukci nebyly použity, je tedy spekulativní a neurčité. Pokud jde o zdroj peněz, z jakých žalobce doplatil zbývající dlužnou částku 112 000 Kč, je prokázáno, že k doplacení došlo na základě uzavření soudního smíru mezi žalobcem a svědkem [jméno FO] v listopadu 2020. Žalobce tuto částku zaslal ze svého účtu č. [č. účtu], na který si 20. 5. 2020 přeposlal částku 250 000 Kč z jiného svého účtu [č. účtu] poté, co na něj od advokáta [Jméno advokáta A] obdržel polovinu kupní ceny za bytovou jednotku. Na tomto účtu č. [č. účtu] byla ke dni právní moci rozvodu účastníků 16. 3. 2020 pouze částka 2 625,42 Kč, z čehož soud dovodil, že částka 250 000 Kč následně přeposlaná na účet č. [č. účtu] pocházela z platby přijaté z advokátní úschovy [tituly před jménem] [jméno FO]. Z těchto vzájemně navázaných transakcí vzal soud za prokázané, že částku 112 000 Kč uhradil žalobce z prostředků, které obdržel z advokátní úschovy, představujících polovinu kupní ceny za prodanou bytovou jednotku, k jejímuž vypořádání (formou jejího prodeje [jméno FO]) došlo v dohodě účastníků o částečném vypořádání SJM. Soud tak dospěl k závěru, že závazek vůči [jméno FO] v celkové zbývající výši 112 000 Kč náležel do SJM účastníků a byl po jeho zániku zaplacen z výlučných prostředků žalobce. Proto žalobci přiznal právo na náhradu poloviny vynaložené částky, tedy 56 000 Kč.

43. Závazek vůči [jméno FO]: Tyto zápůjčky byly poskytnuty v období od 19. 11. 2018 do 28. 1. 2019, na otázku, za jsou součástí zaniklého SJM účastníků, je tak třeba aplikovat o.z. Závazky vznikly za trvání manželství účastníků. Soud má za to, že jsou splněny podmínky § 710 písm. b) o.z. Sám svědek [jméno FO] řekl, že osobně o půjčkách s žalovanou nemluvil. Svědkyně [jméno FO] pak uvedla, že jí žalovaná volala a na půjčky se jí ptala, svědkyně [jméno FO] jí potvrdila, že o půjčkách ví, a více to neřešily, žalovaná stran nich žádný názor neprojevila. Svědkyně na otázky, jak žalovaná na půjčky reagovala, odpovídala při výslechu vyhýbavě s tím, že to, zda se k půjčkám žalovaná nějak vyjadřovala, si nepamatuje, ale že žalovaná nic neříkala, což však nekoresponduje s výpovědí svědka [jméno FO], který uvedl, že mu manželka říkala, že žalovaná s půjčkami nesouhlasí. Pokud jde o účel poskytnutých prostředků, dle tvrzení žalobce měla být celkem poskytnuta částka 229 756 Kč s tím, že zůstatek jistiny ke dni 16. 3. 2020 činil 142 000 Kč. Svědek [jméno FO] uvedl, že se jednalo o peníze na léky v částce asi 5 x 20 000 Kč (tedy 100 000 Kč) a pak poskytl na nájem částku 20 000 Kč, ale to už po rozvodu. Žalobce prokázal výdaje na léky pouze v částkách 19 131 Kč dne 13. 2. 2019 a 19 131,27 Kč dne 7. 12. 2018. Soud nemá za prokázané, že by tyto výdaje sloužily k úhradě běžných či každodenních potřeb rodiny, když má za to, že pořízení takto nákladné medikace – k níž nadto prokazatelně došlo pouze dvakrát v částce, která celkovou výši závazku zdaleka nedosahuje – do této kategorie nespadá. Soud tak dospěl k závěru, že ač závazky vznikly za trvání manželství, převzal je žalobce bez souhlasu žalované, aniž by se jednalo o běžný či každodenní výdaj. Částku odpovídající polovině zůstatku tohoto závazku ke dni zániku manželství, tedy 71 000 Kč, proto soud nepřiznal.

44. Závazek vůči SVJ: Jedná se o závazek vzniklý za trvání manželství vztahující se k bytové jednotce, která byla až do jejího prodeje [jméno FO] v SJM účastníků. Soud má za prokázané, že ke dni zániku manželství činila dlužná částka vůči SVJ 24 393 Kč. Tuto částku žalobce uhradil po rozvodu manželství ze svých výlučných prostředků. [adresa] 393 Kč zaslal žalobce na účet SVJ ze svého účtu č. [č. účtu] dne 20. 5. 2020. Počáteční zůstatek na účtu č. [č. účtu] ke dni 20. 5. 2020 činil 0 Kč, dne 20. 5. 2020 byla na účet připsána částka 1 300 000 Kč z účtu [č. účtu] (na který žalobce obdržel peníze od [tituly před jménem] [jméno FO]) a poté došlo k zaplacení dluhu vůči SVJ. Soud má tedy za prokázané, že stejně jako u prostředků použitých pro úhradu zápůjčky od [jméno FO], hradil i tento závazek žalobce ze svých výlučných prostředků pocházejících z výtěžku prodeje bytové jednotky, vůči níž účastníci své SJM již předtím vypořádali dohodou. Skutečnost, kdo platil závazky vůči SVJ předtím, a že „svou část“ žalovaná již uhradila, nepovažoval soud za rozhodnou, když platby uskutečněné do 16. 3. 2020 byly platbami z tehdy ještě společných prostředků účastníků na jejich společný závazek (tedy „ze SJM do SJM“). Soud proto žalobci přiznal polovinu částky 24 393 Kč, tedy 12 196,50 Kč.

45. Celkem tak soud žalobci přiznal 68 196,50 Kč (56 000 Kč a 12 196,50 Kč), zamítnuta byla zbývající částka 92 469,50 Kč. Žalovaná navrhla, aby soud zohlednil skutečnost, že žalobce za období od 5. 3. 2020 do 16. 3. 2020 utratil ze svého účtu částku 170 763 Kč, přičemž dle podle ní jednalo se o nikoli běžné a účelově vyvedené platby. Podle § 742 odst. 1 písm. b) o.z. každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek. Současně platí, že nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali podle pravidel uvedených v § 741 o.z. Soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice (vnosy) tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2380/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 51/2011).Pokud pak v uvedené lhůtě není nárok na vypořádání vnosů (investic) uplatněn, nelze již vnosy následně vypořádat a nárok na jejich vypořádání zaniká (srov. např. rozsudek rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2537/2013, ze dne 28. 11. 2013). Žalobkyně tento svůj požadavek na zohlednění investic uplatnila až v průběhu řízení podáním ze dne 9. 1. 2024. Soud proto žalovanou zmíněné investice (tedy platby z účtu žalobce, které měly být za trvání manželství vynaloženy z prostředků SJM na nikoli běžné účely) nezohlednil, neboť nárok na jejich vypořádání byl vznesen až po uplynutí lhůty tří let od právní moci rozvodu manželství účastníků.

46. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, Pl. ÚS-st. 59/23, kterým byla sjednocena judikatura v otázce nákladů řízení o vypořádání spoluvlastnictví a které lze dle soudu analogicky vztáhnout i na řízení o vypořádání společného jmění manželů. Dle něj „v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Soud má za to, že důvody pro mimořádný postup spočívající v přiznání nákladů řízení dány nejsou, proto rozhodl tak, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.

Poučení