30 Ca 113/2008 - 52

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. PhDr. Petra Kuchynky, Ph.D. a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: obec Rybnice, se sídlem Rybnice 105, 331 51 Kaznějov, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem Úslavská 33, 326 00 Plzeň, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Plzni, se sídlem Hálkova 14, 305 72 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.7.2008 č.j. 6726/08-1700-403171 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou ze dne 18.9.2008 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16.7.2008 č.j. 6726/08-1700-403171 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 6.400.000,- Kč vydanému Finančním úřadem Plzeň-sever (dále též jen „finanční úřad“) dne 20.4.2005 pod č.j. 32040/05/145980/1222 (dále též jen „platební výměr“ nebo „prvoinstanční rozhodnutí“). Žalobkyně se dále domáhala zrušení platebního výměru a náhrady nákladů řízení. Problematika rozpočtových pravidel byla upravena zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném v posuzovaném období (dále též jen „zákon o rozpočtových pravidlech“ nebo „rozpočtová pravidla“). Na posuzovanou věc rovněž dopadal zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení (dále též jen „Fond“) a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění účinném v posuzovaném období (dále též jen „zákon č. 211/2000 Sb.“), a nařízení vlády č. 481/2000 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou dotace ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů, ve znění účinném v posuzovaném období (dále též jen „nařízení vlády č. 481/2000 Sb.“). Správa daní a poplatků byla upravena zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „daňový řád“). Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné, když žalovaný rozhodl na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu a nesprávného právního posouzení věci, v důsledku čehož ve věci rozhodl nesprávně. Žalobkyně zdůraznila, a) že stále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, b) nesouhlas se skutkovými závěry žalovaného a c) zásadní nesouhlas s právním hodnocením a závěrem žalovaného. Dle žalobkyně dovozuje žalovaný porušení rozpočtové kázně z důvodů uvedených ve zprávě o výsledku kontroly č.j. 10901/05/145980/1158 (dále též jen „Zpráva“). Žalobkyni jsou vytýkány finančním úřadem, resp. žalovaným, tvrzené dvě skutečnosti. Jednak to, že sdružila finanční prostředky přímo s budoucím nájemcem, resp., že nebyla naplněna smlouva o sdružení uzavřená dne 3.7.2002 mezi družstvem Stavební a nájemní družstvo Rybnice a žalobkyní (dále též jen „Smlouva o sdružení“), a dále, že požadovala od budoucích nájemců v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy finanční plnění. Žalovaný při právním hodnocení dovozuje, že žalobkyně tím porušila bod 1 a bod 5 čl. III smlouvy č. 9255920652 ze dne 7.8.2002 o poskytnutí dotace z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení na výstavbu nájemních bytů v obcích (dále též jen „Smlouva o dotaci“) a takovým porušením Smlouvy o dotaci porušila rozpočtovou kázeň. Žalobkyně zdůraznila, že ve vazbě na čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“) a na čl. 2 odst. 3 a čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky (dále též jen „Ústava“) je žalovaný povinen vždy zcela jednoznačně prokázat, že vůči žalobkyni uplatnil státní moc v případě a v mezích stanovených v zákoně. Rozhodnutí musí být řádně odůvodněno a musí z něj jednoznačně vyplývat, podle kterého právního předpisu žalovaný postupoval. Bez řádného odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze žalobkyní ani soudem zjistit a přezkoumat, zda žalovaný postupoval v souladu se zákonem. Ve vazbě na shora uvedená ustanovení musí být i výklad pojmu porušení rozpočtové kázně ústavně konformní a nelze připustit rozšiřující výklad zákona. Žalobkyně připomněla, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že se domnívá, že Státní fond rozvoje bydlení nejenže mohl ve Smlouvě o dotaci stanovit, že nesplněním podmínek a závazků vyplývajících pro příjemce dotace z této smlouvy je porušením rozpočtové kázně, ale v zájmu zajištění účelu, pro který byl zřízen, tj. za účelem nakládání se zvláštními účelově určenými prostředky přesně stanoveným způsobem, byl přímo povinen toto stanovit. Žalobkyně zopakovala, že stran této domněnky nelze z odůvodnění napadeného rozhodnutí však již zjistit, podle kterých ustanovení zákona žalovaný dovozuje, že smluvní strany Smlouvy o dotaci byly zmocněny a oprávněny takto činit, tedy, že Smlouva o dotaci může sama stanovit, kdy k porušení rozpočtové kázně dochází a kdy nikoliv. Z odůvodnění není zřejmé, kterými úvahami byl žalovaný veden při rozhodnutí, resp. jak věc byla posouzena po právní stránce, chybí odkaz na konkrétní ustanovení právní úpravy i právní úvahy žalovaného, kterými byl veden při rozhodnutí věci. Dle žalobkyně je absence právního posouzení ve vztahu k uvedené domněnce žalovaného zcela zásadní. Žalovaný tedy neprokázal, že při uplatnění státní moci činil v případě a v mezích zákona. Napadené rozhodnutí není náležitě odůvodněno, s ohledem na tuto vadu nelze přezkoumat, zda jím došlo ke zkrácení práv žalobkyně či nikoliv, přičemž soud ani žalobkyně sama nejsou oprávněni za žalovaného nahrazovat jeho právní úvahy. Z těchto důvodů považuje žalobkyně napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Z výkladu § 3 písm. e) a § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel, § 3 odst. 1 písm. c), § 3 odst. 2 a § 4 odst. 3 zákona č. 211/2000 Sb. a z § 3 nařízení vlády č. 481/2000 Sb. žalobkyně dovozovala, že k neoprávněnému použití prostředků fondu dochází pouze při porušení účelu jejich používání a jen v souvislosti s jejich výdejem, a to výdejem jiným než výdejem ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů. Dle žalobkyně je uvedená právní úprava dostatečně určitá. Žalobkyně opakovaně poukázala na to, že výklad pojmu porušení rozpočtové kázně musí být ústavně konformní a nelze připustit neoprávněný rozšiřující výklad zákona. Porušení rozpočtové kázně může přivodit pouze porušení veřejnoprávní povinnosti příjemce dotace, která je stanovena zákonem. Rozpočtová kázeň nemůže být porušena jinak než „při výdeji, tedy vlastním výdejem peněžních prostředků na jiný účel“, tedy konáním, při kterém jsou tyto prostředky bezprostředně vydávány (poukazovány) ve prospěch třetích osob. Případné nesplnění jakékoliv ze samostatně mezi poskytovatelem dotace a jejím příjemcem sjednaných podmínek, které nebude spočívat ve „výdeji peněžních prostředků na jiný účel“, není a nemůže být porušením rozpočtové kázně ve smyslu rozpočtových pravidel. Označená ustanovení jsou dle názoru žalobkyně kogentní a jakékoliv ujednání, které by bylo v rozporu s těmito ustanoveními, je tudíž neplatné. Zda je jednání toho kterého příjemce poskytnutých prostředků porušením rozpočtové kázně, je třeba vždy posuzovat na základě zákonných ustanovení ve vztahu k účelu, za jakým byla dotace poskytnuta a následně příjemcem dotace použita (výdej). V této souvislosti žalobkyně prostředky poskytnuté jí na základě předmětné dotace použila (vydala) ke stanovenému účelu a ve sjednaném čase, tedy ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů. Proto podle žalobkyně ani při přijetí žalovaným tvrzených skutkových závěrů nedošlo k porušení rozpočtové kázně. Podle žalovaného mělo dojít ze strany žalobkyně k porušení Smlouvy o dotaci tím, že nebyla naplněna Smlouva o sdružení, a dále tím, že žalobkyně požadovala finanční účast od budoucích nájemců na výstavbě. Žalobkyně namítala, že žalovaným tvrzené skutky neodpovídají reálné skutečnosti, závěry vyvozené z realizovaného finančního toku jsou spekulativní a účelové. Žalovaný své skutkové závěry odůvodňuje uzavřením Smlouvy o investičním příspěvku a budoucí kupní smlouvě (dále též jen „Smlouva o příspěvku“) a popisem realizovaných peněžních toků. Skutečnost, že přímo žalobkyně požadovala finanční účast od budoucích nájemců, nebyla prokázána, požadavek žalobkyně na jakékoliv plnění nevyplývá z žádného ustanovení Smlouvy o příspěvku a žalobkyně tudíž Smlouvu o dotaci v článku III. bod 5 neporušila. Ve vztahu k hodnocení, zda žalobkyně finanční plnění od budoucích nájemců přijala či nikoliv, je třeba hodnotit a prokázat, že na účet družstva byly prostředky budoucími nájemci poukazovány ve prospěch jiného; to prokázáno nebylo ani se tak nestalo. Budoucí nájemci se zavázali složit příspěvek vůči družstvu, do (účelového) fondu výstavby družstva, na účet družstva, aby mohlo naplnit svůj základní účel – uspokojit bytové potřeby svých členů tím, že takto získané prostředky sdruží jako svůj finanční vklad sdruženého investora na základě Smlouvy o sdružení, jak tuto možnost připouští Smlouva o dotaci. Právě následným převedením příslušné sumy prostředků družstva na účet žalobce splnilo družstvo svoji povinnost sjednanou ve Smlouvě o sdružení, a to poskytnout pro účely sdružení finanční vklad ve sjednané výši. K naplnění účelu Smlouvy o sdružení pak došlo výstavbou předmětných bytových domů, jak to předpokládá ustanovení čl. I. Smlouvy o sdružení za sdružené prostředky sdružených investorů. Žalobkyně tedy v tomto ohledu Smlouvou o dotaci stanovenou podmínku v čl. III. bod 1 neporušila. Žalobkyně konečně namítala, že žalovaný bez bližšího odůvodnění nevyhověl jejímu návrhu na doplnění dokazování účetnictvím žalobkyně, ze kterého je možno seznat, zda přijala jakékoliv plnění od jednotlivých budoucích nájemců – členů družstva, jak tvrdí žalovaný. Žalobkyně uzavřela, že neporušila žádné z ustanovení rozpočtových pravidel ani žádné ustanovení Smlouvy o dotaci, a proto rozpočtovou kázeň neporušila. Žalovaný správní orgán ve vyjádření k žalobě ze dne 7.1.2009 označil žalobu za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Stran namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí odkázal na odůvodnění tohoto rozhodnutí, kde jsou dle jeho názoru obsaženy jak úvahy, které žalovaného vedly při rozhodování, tak i konkrétní ustanovení právních předpisů, o než se při rozhodování opíral. Dle žalovaného není napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. K námitce, že k neoprávněnému použití prostředků Fondu dochází pouze při porušení účelu jejich používání a jen v souvislosti s jejich výdejem, žalovaný uvedl, že žalobkyni byly poskytnuty prostředky ze státního fondu, definice pojmu „neoprávněné použití peněžních prostředků“ ve smyslu § 3 písm. e) rozpočtových pravidel ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy o dotaci i v době čerpání prostředků se o prostředcích poskytnutých ze státního fondu vůbec nezmiňovala, přičemž dle názoru žalovaného tedy nelze na tuto definici odkazovat a případné neoprávněné použití prostředků podle této definice posuzovat. Výklad neoprávněného použití provedený žalobkyní, kterým je dle ní porušení účelu v souvislosti s výdejem prostředků, postrádá výklad pojmu účel. Protože žalobkyně tvrdí, že z její strany k neoprávněnému použití peněžních prostředků nedošlo, byla pravděpodobně dle ní účelem výstavba dvou bytových domů se vznikem 16-ti nájemních bytů. Tento svůj závěr však neopírá o ustanovení žádného právního předpisu. S ohledem na jednotlivá ustanovení zákona č. 211/2000 Sb. a nařízení vlády č. 481/2000 Sb. by slovo účel muselo být chápáno zcela jinak - buďto konkrétně, ale mnohem šířeji, a to jako dosažení cíle (zde výstavby dvou bytových domů se vznikem 16-ti nájemních bytů) při splnění všech stanovených podmínek (zde podmínky splněny nebyly), nebo zcela obecně, a to jako podpora nájemního bydlení (zde ze Zprávy a z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že postupem žalobkyně byl smysl poskytování dotací, tj. podpora nájemního bydlení, zcela popřen). Dle žalovaného státní fond ve skutečnosti nefinancoval (nepodporoval) výstavbu nájemních bytů v obci, ale podporoval (dotoval) výstavbu bytových jednotek konkrétních fyzických osob, jež byly schopny se určitou částkou na výstavbě podílet a stanou se po 20 letech vlastníky těchto bytových jednotek. Prostředky, byť byly určeny obcím (tedy i žalobkyni), v konečném důsledku skončily u někoho jiného, žalobkyně byla pouze prostředníkem, který čerpání dotace ze státního fondu zajistil. Žalovaný uvedl, že zákon o rozpočtových pravidlech stanovil, že porušením rozpočtové kázně je mimo jiné i neoprávněné použití prostředků poskytnutých ze státního fondu, ovšem co se rozumí neoprávněným použitím prostředků poskytnutých ze státního fondu nedefinoval, a proto bylo nutno vyjít z předpisů upravujících poskytování prostředků z daného fondu, případně ze smlouvy o poskytnutí prostředků. Ze Smlouvy o dotaci pak vyplynulo, že nesplnění podmínek a závazků vyplývajících pro příjemce dotace z této smlouvy, je porušením rozpočtové kázně ve smyslu § 44 rozpočtových pravidel. Žalovaný v té souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 58/2005-96 [správně: ze dne 21.7.2005 č.j. 2 Afs 58/2005-90 – pozn. soudu], z něhož i citoval. K žalobnímu bodu, v němž žalobkyně zpochybnila závěry žalovaného ve vztahu ke Smlouvě o sdružení a ke Smlouvám o příspěvku, žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a doplnil, že ačkoliv smlouvy o příspěvku byly uzavírané mezi žalobkyní a družstvem na straně jedné a členy družstva na straně druhé, z některých tvrzení žalobkyně jakoby vyplývalo, že ona účastníkem těchto smluv vůbec nebyla. S ohledem na tvrzení žalobkyně není vůbec jasný důvod vlastního uzavření smluv o příspěvku a to, proč účastníkem těchto smluv byla žalobkyně. Žalovaný dále zdůraznil, že závazek složit investiční příspěvek na stavbu domu měli budoucí nájemci nejen vůči družstvu, ale i vůči žalobkyni. To, že příspěvky od budoucích nájemníků žalobkyně nepožadovala, žalovaný označil za účelové, protože z obsahu smluv je zcela patrné, že pokud se někdo chtěl stát nájemníkem v dotovaném bytovém domě, musel na stavbu tohoto domu složit investiční příspěvek. K námitce ohledně návrhu na doplnění dokazování účetnictvím žalobkyně žalovaný uvedl, že především netvrdil, že žalobkyně sdružila peněžní prostředky přímo s jednotlivými budoucími nájemci. Žalovaný zjistil, že k zaplacení příspěvků došlo přesně tak, jak bylo stanoveno ve smlouvách, že tyto prostředky byly následně převedeny na účet žalobkyně, použity na úhradu faktur za výstavbu dotovaného bytového domu a že účetnictví žalobkyně nemohlo k dalšímu objasnění nijak přispět. Ze správního spisu se k věci podává následující. Žádostí vyhotovenou dne 26.6.2002 žalobkyně požádala o poskytnutí dotace na výstavbu 16 nájemních bytů na pozemcích v žádosti specifikovaných v k.ú. Rybnice, nacházejících se ve vlastnictví žalobkyně s tím, že stavba bude mít, vedle žalobkyně, dalšího investora. Dne 7.8.2002 uzavřeli Fond (jako poskytovatel) a žalobkyně (jako příjemce dotace) Smlouvu č. 9255920652 o poskytnutí dotace z prostředků fondu na výstavbu nájemních bytů v obcích. Ve smlouvě se Fond zavázal poskytnout žalobkyni finanční investiční dotaci ve výši 6.400.000,- Kč na financování výstavby dvou bytových domů s 16 nájemními byty na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně (čl. I, body 1, 2). Žalobkyně prohlásila, že má zajištěny vlastní prostředky (včetně případných prostředků ze sdružení investorů) na dofinancování celé stavby (článek I, bod 3). V článku III (Závazné podmínky) se žalobkyně zavázala realizovat stavbu v souladu s doklady předloženými se žádostí, s nimi související předepsanou dokumentací ověřenou stavebním úřadem ve stavebním řízení, a se závaznými údaji na formulářích Ministerstva financí RA80 a RA81, které jsou přílohou této smlouvy (bod 1). Dále se zavázala, že po dobu 20 let od právní moci kolaudace stavby nepřevede vlastnictví bytového domu, postaveného s použitím dotace, popř. spoluvlastnický podíl na tomto domě, na jinou osobu a do uplynutí této doby zajistí užívání všech bytů v domě k trvalému nájemnímu bydlení (bod 3), bude požadovat po dobu uvedenou v odst. 3 ve vybudovaných bytech s použitím dotace nájemné, jehož výše nepřesáhne výši věcně usměrňovaného nájemného podle zvláštního právního předpisu (bod 4) a že od budoucích nájemců bytů postavených s použitím dotace nebude požadovat žádné finanční ani věcné plnění (dary, půjčky, předplacené nájemné na dobu delší než 1 měsíc dopředu, záloha na budoucí koupi bytu, apod.) v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy (bod 5). Podle článku IV smlouvy nesplnění podmínek a závazků plynoucích pro žalobkyni z této smlouvy je porušením rozpočtové kázně ve smyslu § 44 zákona o rozpočtových pravidlech (bod 2). Přílohou ke Smlouvě o dotaci byla Smlouva o sdružení uzavřená dne 3.7.2002 podle § 829 a násl. občanského zákoníku mezi žalobkyní a Stavebním a nájemním družstvem Rybnice (dále též jen „Družstvo“). Podle článku I se účastníci sdružili za účelem výstavby dvou bytových domů po 8 bytových jednotkách na pozemcích žalobkyně, v článku II strany konkrétně vymezily prostředky, které každá z nich pro uvedený účel poskytne (sdruží), přičemž družstvo se zavázalo poskytnout na výstavbu bytových jednotek finanční vklad v celkové výši 2.460.000,- Kč a uhradit zbývající částku do konečné výše nákladů na výstavbu z hypotečního úvěru sjednaného za tímto účelem žalobkyní. Součástí spisu jsou dále Smlouvy o investičním příspěvku a budoucí kupní smlouvě uzavřené v měsících září až prosinci (roku 2002) a lednu až dubnu (roku 2003). V nich na straně budoucích prodávajících vystupují žalobkyně a Družstvo, na straně budoucích kupujících budoucí nájemci (resp. nájemce) bytu. Budoucí prodávající se smlouvou jednak zavázali, že po uplynutí 20 let od kolaudace stavby domu prodají budoucímu kupujícímu bytovou jednotku domu specifikovanou v článku I bod 1, včetně příslušného podílu na společných částech domu a na zastavěném pozemku, a to za kupní cenu rovnající se dani z převodu nemovitostí, jednak jako budoucí spoluvlastníci se zavázali, že uzavřou s budoucím kupujícím nájemní smlouvu na stejný byt s tím, že nájemné nepřesáhne výši věcně usměrňovaného nájemného. Budoucí kupující se v článku II bod 1 zavázal složit investiční příspěvek na stavbu domu do fondu výstavby družstva v určité výši dle velikosti bytu s tím, že značná část (řádově statisícová podle velikosti bytu) je splatná do 30 dnů od podpisu smlouvy, zbytek ve 240 pravidelných měsíčních splátkách ve výši upřesněné po podpisu smlouvy o hypotečním úvěru formou dohodnutého zvýšeného nájemného. Spis dále obsahuje dva dodatky ke Smlouvě o sdružení, dohody o rozvázání smluvního vztahu založeného vzájemnými smlouvami o příspěvku, nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako výlučným vlastníkem bytových domů a zároveň pronajímatelem a jednotlivými nájemci, co do předmětu nájmu v souladu se smlouvami o příspěvku. Dopisem ze dne 23.8.2004 oznámil Fond finančnímu úřadu, že při provádění závěrečného vyhodnocení naplnění Smlouvy o dotaci bylo shledáno závažné a hrubé porušení smlouvy, a že proto nepřiznal žalobkyni zálohově poskytnutou dotaci a v souladu se zněním § 4 odst. 3 zákona č. 211/2000 Sb. uložil žalobkyni povinnost dotaci vrátit. V příloze k oznámení Fond specifikoval porušení, která shledal, konkrétně porušení čl. III body 5 a 1 Smlouvy o dotaci. V souvislosti s oznámením zahájil finanční úřad dne 22.7.2004 u žalobkyně kontrolu v rámci správy odvodů za porušení rozpočtové kázně, která se týkala dvou dotovaných akcí. O jejím výsledku sepsal Zprávu. K dotačnímu titulu investiční dotace z Fondu poskytnuté na základě Smlouvy o dotaci konstatoval a) porušení podmínky sjednané v článku III bod 1 tím, že realizace výstavby bytových domů nebyla v souladu s doklady doloženými k žádosti o dotaci, obec nepostupovala podle Smlouvy o sdružení a finanční prostředky sdružila přímo s budoucím nájemcem, a b) porušení závazné podmínky sjednané v článku III bod 5 tím, že obec požadovala od budoucích nájemců v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy finanční plnění (zálohu na budoucí koupi bytu). Jak dále ve Zprávě uvedl, podle článku IV bod 2 Smlouvy o dotaci je nesplnění podmínek a závazků porušením rozpočtové kázně ve smyslu § 44 rozpočtových pravidel, porušení bylo zjištěno v celkové výši 6.400.000,-Kč a za den porušení bylo označeno 27.9.2002 (tj. podepsání první Smlouvy o příspěvku). Zpráva byla s žalobkyní projednána dne 15.4.2005. Dne 20.4.2005 vydal finanční úřad pod č.j. 32040/05/145980/1222 platební výměr, kterým žalobkyni uložil odvést do Fondu odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 6.400.000,-Kč (rovněž vydal samostatný platební výměr na penále za porušení rozpočtové kázně). Žalobkyně se proti platebnímu výměru odvolala (podání ze dne ze dne 23.5.2005), protože dle jejího názoru neporušila žádné ustanovení rozpočtových pravidel ani jiného obecně závazného právního předpisu. Žalovaný rozhodnutím ze dne 12.5.2006 č.j. 4510/06- 170 odvolání zamítl. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně brojila žalobou u Krajského soudu v Plzni, který rozsudkem ze dne 24.4.2008 č.j. 57 Ca 104/2006-44 rozhodl o tom, že se rozhodnutí žalovaného zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušení rozhodnutí byla jeho částečná nepřezkoumatelnost. Zdejší soud mj. konstatoval, že žalovaný neprovedl výklad neurčitého právního pojmu (zde „neoprávněné použití peněžních prostředků“), přičemž soud není oprávněn nahradit jej výkladem svým. Žalovaný tak neumožnil soudu přezkoumat, zda jeho úvaha odpovídá zákonu, a rozhodnutí je tak v naznačených směrech nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Po zrušujícím rozsudku rozhodl žalovaný ve věci znovu, tentokrát rozhodnutím ze dne 16.7.2008 č.j. 6726/08-1700- 403171. V odůvodnění napadeného rozhodnutí mj. zrekapituloval dosavadní průběh řízení a ve vztahu k právnímu názoru vyslovenému v rozsudku zdejšího soudu ze dne 24.4.2008 č.j. 57 Ca 104/2006-44 konstatoval příslušná ustanovení zákona č. 211/2000 Sb. a nařízení vlády č. 481/2000 Sb., z nichž vycházel, včetně konkretizace toho, proč z nich vycházel. Žalovaný dále připojil obsáhlou a věcnou citaci rozsudků Nejvyššího správního soudu týkajících se věcí typově shodných. Žalovaný znovu připomněl, že vzhledem k námitce nedostatečně zjištěného stavu věci bylo řízení doplněno (účelem bylo ověřit, zda a jakým způsobem došlo k naplnění Smluv o příspěvku a Smlouvy o sdružení) a s výsledky došetření (u družstva a u společnosti INGEM s.r.o.) byla žalobkyně seznámena. Žalovaný pak z důvodů podrobně v napadeném rozhodnutí předestřených a po zohlednění skutkových zjištění získaných na základě doplnění důkazního řízení v rámci odvolacího řízení opakovaně dospěl ke shodnému závěru jako finanční úřad, tedy že žalobkyně porušila článek III Smlouvy o dotaci jak v bodu 1, tak v bodu 5 (i zde s odkazem na rozsudek zdejšího soudu ze dne 24.4.2008 č.j. 57Ca 104/2006-44). Žalovaný se vypořádal s odvolací výtkou žalobkyně o neopodstatněnosti uložení odvodu, protože neporušila žádné ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech ani jiného obecně závazného právního předpisu. Žalovaný rovněž uvedl, že navrhovaný důkaz účetnictvím žalobkyně nebyl proveden, neboť nemohl výsledek řízení ovlivnit, navíc bylo účetnictví prověřováno již v průběhu vlastní kontroly. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s.ř.s.“). Podle § 65 odst. 1 s.ř.s. se ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. vychází soud při přezkoumání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 75 odst. 2 věty prvé s.ř.s. soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. Podle § 76 odst. 1 písm. a) - c) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem a) pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, b) proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění, c) pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Podle § 76 odst. 2 s.ř.s. zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. Pokud se důvody nicotnosti týkají jen části rozhodnutí, soud vysloví nicotnou jen tuto část rozhodnutí, jestliže z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatních částí rozhodnutí. Podle § 78 odst. 1 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Pro nezákonnost zruší soud napadené rozhodnutí i tehdy, zjistí- li, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil. Podle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Žalovaný správní orgán výslovně souhlasil s tím, aby soud rozhodl o věci samé bez jednání (§ 51 odst. 1 věta prvá s.ř.s.). Žalobkyně svůj nesouhlas s takovým projednáním věci nevyjádřila do dvou týdnů od doručení výzvy, a tak se má za to, že souhlas k takovému projednání věci byl z její strany udělen (§ 51 odst. 1 věta druhá s.ř.s.). Žaloba není důvodná. Ani nadále není mezi účastníky řízení spor o tom, zda žalobkyně poskytnuté dotační prostředky Fondu použila na výstavbu nájemních bytů či nikoliv. Jak Fond při závěrečném vyhodnocení, tak posléze finanční úřad a žalovaný měli k dispozici kolaudační rozhodnutí ze dne 31.7.2003 č.j. SÚ/287/2003 (právní moc 4.8.2003), kterým byly pro stavebníka (obec Rybnice) zkolaudovány stavby bytových domů – 2 x 8 b.j., řadové garáže včetně potřebných přípojek, komunikací, terénních a sadových úprav, postavené na základě stavebního povolení vydaného dne 13.5.2002 pod č.j. SÚ/173/2002, tedy téhož stavebního povolení, které bylo žalobkyní přiloženo k žádosti o poskytnutí dotace a na nějž odkazovala Smlouva o dotaci v čl. I, bod 1, faktury zhotovitele stavby (Presto, spol. s r.o.), které byly hrazeny z dotačních prostředků, včetně výpisů o jejich úhradě z čerpacího účtu založeného u České spořitelny, a.s. v souladu s čl. I bod 2 Smlouvy o dotaci pro čerpání dotace. Ostatně, i finanční úřad v části IV Zprávy ze dne 14.5.2005 konstatoval, že „Poskytnuté prostředky byly použity na tuto dotovanou akci, bytové domy byly dostavěny a řádně zkolaudovány.“ (viz druhý odstavec části IV Zprávy). I po novém rozhodnutí žalovaného zůstává podstata sporu ve dvou rovinách, a to [1] zda je správný skutkový a právní závěr žalovaného o porušení podmínek čl. III, bod 1 a 5 Smlouvy o dotaci žalobce m, a dále [2] zda žalovaným vytýkaná dvě pochybení, spočívající dle jeho závěrů v porušení (nesplnění podmínek) čl. III, bod 1 a 5 Smlouvy o dotaci, mohou být kvalifikována jako porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel.

1. Zdejší soud se k této otázce vyslovil již v rozsudku ze dne 24.4.2008 č.j. 57 Ca 104/2006-44, a to tak, že neshledal správným tvrzení žalobkyně, že skutkové závěry ve vztahu ke smlouvám o přípěvku jsou v rozporu se stavem skutečným, neboť nebyla prokázána skutečnost, že finanční účast od budoucích nájemců požadovala přímo žalobkyně, a že nebylo prokázáno, že na účet Družstva byly budoucími nájemci poukazovány prostředky ve prospěch jiného (tj. žalobkyně), když budoucí nájemci se zavázali složit příspěvek vůči Družstvu, na účet Družstva proto, aby Družstvo mohlo uspokojit jejich bytové potřeby tím, že takto získané prostředky sdruží na základě smlouvy o sdružení, jak připouštěla smlouva o dotaci, a svoji povinnost splnilo. Tento názor odůvodnil zdejší soud následovně: „(...) Teoreticky lze připustit, že jedna listina může obsahovat několik relativně samostatných závazkových vztahů několika smluvních stran, aniž by všichni účastníci byly smluvní stranou v každém ze závazkových vztahů. Žalobkyni je třeba přisvědčit potud, že pro takový případ bude nutné pečlivě zkoumat a hodnotit, mezi kterými konkrétními subjekty byl určitý právní vztah založen a mezi kterými subjekty ta která práva a jim odpovídající povinnosti vznikly. Podkladem pro zjištění budou jednotlivá smluvní ujednání. V posuzovaném případě z textu jednotlivých smluv o příspěvku, které jsou součástí správního spisu a mimo jakoukoliv pochybnost byly uzavřeny, je zřejmé, že se jedná vždy o dvoustranný závazkový vztah, v němž na straně jedné vystupují dva účastníci smlouvy, na straně druhé pouze jedna, resp. dvě fyzické osoby. Ve všech těchto smlouvách z titulu budoucích podílových spoluvlastníků bytového domu, za účelem jehož výstavby založili konsorcium, vystupovali vždy žalobkyně a družstvo (členové sdružení) jako budoucí prodávající proti budoucímu kupujícímu, resp. kupujícím (fyzickým osobám). V záhlaví listiny smluvní strany prezentovaly, že listina obsahuje smlouvu o příspěvku a budoucí kupní smlouvě, nicméně z obsahu je evidentní, že obsahuje též smlouvu o budoucí nájemní smlouvě (bod I.3). Podle formulace jednotlivých smluvních ujednání se k povinnostem vůči budoucím kupujícím ve stejném rozsahu zavázali vždy oba budoucí prodávající, stejně budoucí kupující přijali závazek vůči oběma budoucím prodávajícím. Konkrétně z obsahu smlouvy o příspěvku podepsané vždy oběma členy sdružení vyplývá především povinnost obou budoucích prodávajících uzavřít s budoucím kupujícím nájemní a následně v ujednané lhůtě kupní smlouvu ohledně bytové jednotky v dotovaných domech, budoucímu kupujícímu povinnost vůči žalobkyni i družstvu složit investiční příspěvek na výstavbu bytu v konkrétní výši. Projev vůle žalobce i družstva byl zcela shodný a okolnost, že dle ujednání mělo být plněno na účet družstva, nemá v tomto sporu právní význam. Není rozhodné, zda plnění žalobkyni plynulo přímo nebo prostřednictvím bytového družstva, s nímž nejprve uzavřela smlouvu o sdružení. Nebylo třeba prokazovat, jak se mylně domnívá žalobkyně, že na účet družstva byly peněžní prostředky budoucími nájemci poukazovány ve prospěch jiného. Podstatné totiž bylo, že se jednalo o závazek budoucích nájemců vůči oběma členům konsorcia, kteří pouze jako místo plnění dohodli účet jednoho z nich - družstva. Ostatně, pro společný závazek žalobkyně a družstva vůči budoucím kupujícím a nájemcům svědčí i první tři body v roce 2004 uzavřených dohod o rozvázání smluvního vztahu založeného vzájemnou smlouvou o investičním příspěvku a budoucí kupní smlouvě. Skutkový závěr žalovaného, že žalobkyně (stejně jako družstvo) požadovala finanční příspěvek od budoucích nájemců a kupujících na stavbu domu, je správný a má oporu ve spisu, resp. v textu všech smluv o příspěvku, stejně jako právní závěr o porušení článku III. bodu 5. Smlouvy o dotaci. Správní orgány obou stupňů obstaraly dostatek důkazních prostředků o tom, že jednotliví nájemci na účet družstva prokazatelně nevkládali další členský vklad, nýbrž skládali v souladu se Smlouvou o příspěvku svůj investiční příspěvek na stavbu domu, takto soustředěné finanční prostředky družstvo převedlo na žalobkyni a ta je použila na výstavbu bytových domů. Okolnost, na jaký fond družstva byly prostředky skládány, neměla vliv na právní důvod poskytnutí prostředků a nemohla prokazovat fakt, že jejich převedením plnilo družstvo svůj závazek ze Smlouvy o sdružení sdružit prostředky za účelem výstavby dvou bytových domů. Proto soud shledal správným též závěr o porušení článku III. bod 1 Smlouvy o sdružení.“ Senát 30Ca se s právě prezentovanými závěry senátu 57Ca zdejšího soudu plně ztotožňuje, a proto je i jeho závěr stran tohoto žalobního bodu stejný – první žalobní bod není důvodný.

2. Posouzení této otázky bylo zdejším soudem v rozsudku ze dne 24.4.2008 č.j. 57 Ca 104/2006-44 posouzeno jako nepřezkoumatelné (v podrobnostech se odkazuje na znění uvedeného rozsudku). Dle žalobkyně je napadené rozhodnutí i nadále nepřezkoumatelné. Žalobkyně, stejně jako v původní žalobě, vychází jednak z toho, že žalovaný může vůči ní uplatnit státní moc pouze v případě a v mezích stanovených v zákoně, přičemž splnění tohoto základního předpokladu musí vždy vyplývat z (řádného) odůvodnění jeho rozhodnutí, a dále z toho, že porušení rozpočtové kázně může přivodit pouze porušení veřejnoprávní povinnosti příjemce dotace, která je stanovena zákonem, s tím, že na základě interpretace jednotlivých ustanovení rozpočtových pravidel [včetně jejich § 3 písm. e)], zákona č. 211/2000 Sb. a nařízení vlády č. 481/2000 Sb. dospěla k závěru, že podmínky stanovené ve Smlouvě o dotaci, jejichž porušení se měla dopustit, jsou pro posouzení věci zcela nerozhodné. V té souvislosti žalovanému vytýká, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože z odůvodnění rozhodnutí nelze zjistit, z kterých zákonných ustanovení dovozuje, že smluvní strany Smlouvy o dotaci byly oprávněny konkretizovat, kdy dochází k neoprávněnému použití prostředků a tedy k porušení rozpočtové kázně. Naprosto ve shodě se senátem 57Ca, souhlasí i senát 30Ca zdejšího soudu spolu s žalobkyní v tom, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (srov.: čl. 2 odst. 2 Listiny, obdobně čl. 2 odst. 3 Ústavy). Stejně tak je nepochybné, že platební výměr i napadené rozhodnutí jsou jednou z forem realizace veřejné moci. A má-li být postaveno najisto, že orgány vykonávající takovou veřejnou moc nevybočily při její realizaci z výše specifikovaných mezí, musí být každé jejich rozhodnutí řádně odůvodněno. K tomu zdejší soud připomíná závěry prezentované v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19.2.2008 č.j. 7 Afs 212/2006-74 (toto i všechna ostatní zde zmíněná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou k dispozici na www.nssoud.cz), podle něhož „Smyslem a účelem odůvodnění je především ozřejmit, proč správní orgán rozhodl, jak rozhodl, neboť jen tak lze ověřit, že důvody rozhodnutí jsou v souladu s právem a nejsou založeny na libovůli …Obsah odůvodnění proto musí být takový, aby uvedený účel, tedy zajištění přezkoumatelnosti rozhodnutí, byl naplněn. Tak tomu je, jsou-li z odůvodnění patrné důvody rozhodnutí v kontextu všeho podstatného, co předcházelo jeho vydání a mělo vliv na jeho obsah.“ K otázce samotného porušení rozpočtové kázně považuje soud za významné citovat závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10.4.2008 č.j. 5Afs 50/2007–101. Podle něho „(...) Porušením rozpočtové kázně se podle § 44 odst. 1 rozpočtových pravidel mimo jiné rozumí: a) neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu a jiných peněžních prostředků státu, b) neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv jejich příjemcem. V prvém z uvedených případů se porušení rozpočtové kázně může dopustit pouze poskytovatel dotace; jedná-li se o tvrzené porušení rozpočtové kázně příjemcem, což je i případ stěžovatele, připadá v úvahu pouze naplnění písmene b). Rozpočtová pravidla v § 3 ve znění k 31.12.2003 stanovila: Pro účely tohoto zákona se rozumí: e) neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, státních finančních aktiv, příspěvkových organizací, fondů organizačních složek státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu nebo Národního fondu, jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, smlouvou, případně rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci. Stěžovatel především namítá, že ve smyslu výše uvedeného ustanovení nemůže být rozpočtová kázeň porušena jinak než výdejem peněžních prostředků, tedy konáním, při kterém jsou tyto bezprostředně vydávány ve prospěch třetích osob. Případné nesplnění jakékoli ze samostatně mezi poskytovatelem dotace a jejím příjemcem sjednaných podmínek, které nebude spočívat ve výdeji peněžních prostředků, není a nemůže být porušením rozpočtové kázně ve smyslu zákona. Zde stěžovatel zcela odhlíží od druhé části výše citovaného ustanovení, jehož aplikace se sám dovolává, které se týká i porušení povinností stanovených smlouvou. Nejvyšší správní soud není se stěžovatelem ve sporu v tom, že ujednáním stran nelze bez dalšího měnit obsah zákonné definice. K tomu však v projednávané věci nedošlo. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného vyplývá, že tento svoji argumentaci o porušení rozpočtové kázně založil na interpretaci ust. § 44 odst. 1 písm. b) cit zákona, přičemž při vymezení pojmu neoprávněné použití peněžních prostředků vycházel nikoli z ust. § 3 písm. e) cit. zákona, neboť nebylo definici zde obsaženou (v rozhodném období čerpání dotace) možno na prostředky státních fondů použít, protože je ve výčtu nezmiňovala. Proto vycházel zcela správně i z příslušných ustanovení lex specialis, tedy zákona č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a z nařízení vlády č. 481/2000 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou dotace ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů. Nelze přisvědčit námitce stěžovatele o tom, že není zřejmé, z jakých ustanovení žalovaný vycházel ... Interpretace stěžovatele, oproti výkladu tohoto pojmu žalovaným, nemůže obstát. Mělo-li by být totiž spatřováno porušení rozpočtové kázně toliko v samotném výdeji peněžních prostředků poskytnutých k určitému účelu (zde bytová výstavba), zcela by postrádaly smyslu jakékoli další podmínky stanovené poskytovatelem, za kterých je dotace poskytnuta. V projednávané věci to byl ostatně sám poskytovatel, který porušení rozpočtové kázně shledal. Nelze ani odhlížet od skutečnosti, že stěžovatel svým podpisem stvrdil, že s takto stanovenými podmínkami souhlasí, přitom byl srozuměn s důsledky jejich porušení. Podřadil-li poskytovatel dotace ve smlouvě porušení podmínek pod porušení rozpočtové kázně dle § 44 rozpočtových pravidel, nepřípustného rozšíření pojmu porušení rozpočtové kázně se nedopustil. O takové porušení se bezesporu se skutečnosti jednalo i bez ohledu na smluvní ujednání.“ Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku zaujal právní názor, že neoprávněné použití peněžních prostředků je obsahově širším pojmem než neoprávněný výdej. K otázce oprávněnosti čerpání dotace se Nejvyšší správní soud vyslovil rovněž např. v rozsudku ze dne 19.3.2007 č.j. 9 Afs 113/2007-63, v němž konstatoval, že „(...) je třeba neoprávněným použitím, respektive neoprávněným výdejem rozumět vynaložení peněžních prostředků, které je v rozporu nejen s podmínkami vztahujícími se přímo k deklarovanému a schválenému účelu, jak tvrdí stěžovatel, ale také takové vynaložení peněžních prostředků, které je v rozporu s dalšími podmínkami, stanovenými právním předpisem, smlouvou, případně rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci na základě, kterých byla dotace příjemci poskytnuta.“ A v rozsudku ze dne 22.1.2009 č.j. 5 Afs 75/2008-101 tentýž soud zopakoval, že na dotaci není právní nárok (s odkazem na § 14 rozpočtových pravidel) a její poskytnutí ze státního rozpočtu je de facto dobrou vůlí státu, která musí být na druhé straně vyvážena přísnými podmínkami, které zavazují jejího příjemce. Je proto nasnadě, že příjemce dotace je povinen při nakládání s rozpočtovými prostředky dodržovat nejen zákonné podmínky, ale též podmínky stanovené ve smlouvě či rozhodnutí o poskytnutí dotace (k tomu odkaz na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28.6.2006 č.j. 1 Afs 92/2005- 98 nebo ze dne 19.5.2005 č.j. 2 Afs 8/2005-71). A konečně v rozsudku ze dne 22.5.2008 č.j. 2 Afs 49/2007-98 Nejvyšší správní soud v obdobné věci konstatoval, že „Smlouva o poskytnutí dotace v čl. IV odst. 2 výslovně říká, že nesplnění podmínek a závazků vyplývajících pro příjemce dotace z této smlouvy, je porušením rozpočtové kázně ve smyslu § 44 zákona o rozpočtových pravidlech. Ačkoli uzavřená smlouva může vzbuzovat dojem smlouvy soukromoprávní, je smlouvou práva veřejného, jehož základním atributem je nerovnost účastníků a takové smlouvy mohou být uzavírány preferenčním způsobem. Režim smlouvy spadá do práva veřejného, potažmo správního a příp. finančního, kde hlavní metodou regulace je administrativně - právní regulace finančně - právních vztahů. Rozdíl od soukromoprávní smlouvy je i v důsledcích a rozdílný je i režim sporů ze smlouvy vyplývajících. Pokud jedna smluvní strana nesplní své povinnosti, může nastupovat vydání správního aktu (v dané věci platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně). Veřejnoprávní smlouvy jsou upraveny zákonem č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Před jeho účinností, tj. do 31.12.2005, existovaly veřejnoprávní smlouvy také, což mimo jiné potvrzuje znění § 182 odst. 1 správního řádu. Ačkoli neměly výslovnou samostatnou a obecnou právní úpravu, teorie jejich existenci uznávala. Také podle § 17 zákona o rozpočtových pravidlech mohou být dotace nebo návratné finanční výpomoci poskytovány na základě dohod uzavíraných mezi poskytovatelem a žadatelem, stanoví-li tak zvláštní zákon. Zvláštní zákon vždy také stanoví náležitosti takových dohod. V dané věci tedy zákon o SFRB a nařízení vlády. Protože jde o využití veřejných peněz, musí smlouva dosahovat takových kvalit, aby jejím naplněním neutrpěla správa veřejných peněz. Stěžovatel je územní samosprávný celek státu a SFRB [Státní fond rozvoje bydlení, tedy Fond – pozn. soudu] je státním fondem. Oba účastníci smlouvy vystupují se samostatnou právní subjektivitou (obec je podle § 2 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek a v právních vztazích vystupuje svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající; SFRB je právnickou osobou podle § 1 odst. 2 zákona o SFRB). Stěžovatel i SFRB jako subjekty veřejného práva zřízené jeho normami musí hospodařit efektivně. Oba subjekty hospodaří s veřejnými penězi ve veřejném zájmu. Přitom se musí dále mimo jiné řídit principy legitimity, hospodárnosti a přihlédnout k imperativnímu charakteru příslušné právní regulace. Nakládání s veřejnými penězi musí podléhat takové disciplíně a takovému způsobu nakládání, aby nebyl ohrožen v konečném důsledku samotný ekonomický základ státu a jeho základní ekonomické zájmy s ohledem na jeho uspořádání a fungování. Zvolenou výkladovou metodou by stěžovatel nejen, že upřel státu možnost sankcionovat jednání, které je v rozporu s účelem poskytování dotací jako přísně zúčtovatelného platebního prostředku sloužícího k zajištění veřejných zájmů, ale i přímo dovedl příjemce dotace k obcházení zákona. Jeho interpretace napovídá spíše neporozumění charakteru veřejnoprávních smluv ... Příjemce dotace je povinen dodržet všechny podmínky stanovené smlouvou o jejím poskytnutí. K jejich dodržování se zavázal podpisem smlouvy a tím s nimi souhlasil. Zásada „pacta sunt servanda“ je obecným právním principem a vztahuje se i na veřejnoprávní smlouvy. “ Žalovaný správní orgán ve věci rozhodl po zrušujícím rozsudku znovu a dle názoru soudu toto nové rozhodnutí obstojí z hlediska jeho přezkoumatelnosti i posouzení věci jako takové. Na podporu svých závěrů žalovaný jednak uvedl příslušná ustanovení zákona č. 211/2000 Sb. a nařízení vlády č. 481/2000 Sb., z nichž vycházel, včetně konkretizace toho, proč z nich vycházel. Vlastní argumentaci pak žalovaný doplnil i obsáhlou a věcnou citací z několika rozsudků Nejvyššího správního soudu, které, co do povahy jimi posuzovaných věcí, korespondují s podstatou věci posuzované zdejším soudem. Napadenému rozhodnutí tak z tohoto pohledu nelze nic vytknout, ani druhý žalobní bod proto není důvodný. A s tím souvisí i nedůvodnost tvrzení žalobkyně stran (neprovedení) důkazu jejím účetnictvím. Soud se ztotožnil s tím, jak se s touto námitkou vypořádal žalovaný v napadeném rozhodnutí, když neprovedení tohoto důkazu zdůvodnil tím, že nemohlo výsledek řízení ovlivnit a navíc bylo účetnictví prověřováno již v průběhu vlastní kontroly. Podstata toho, proč správní orgány obou stupňů rozhodly tak, jak rozhodly, byla žalovaným podrobně rozebrána a účetnictví žalobkyně na závěry správních orgánů stran posuzované věci nemohlo mít vliv. Ze stejného důvodu neprovedl důkaz účetnictvím žalobkyně ani soud, protože provedení takového důkazu se, vzhledem k řečenému, jevilo jako nadbytečné. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé soudního řádu správního právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla. Žalovaný se však tohoto práva výslovně vzdal, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

Poučení