30 Ca 172/2008 - 251

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Jany Kubenové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobců a) K. Č. , bytem …….. b) F. H., bytem …….., c) J. U., bytem ………., d) J. K., bytem …….., všichni zastoupeni JUDr. Přemyslem Krausem, advokátem, se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Senovážné náměstí 24, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, odbor územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: atx – technické kanceláře pro komplexní automatizaci, s. r. o., se sídlem ve ………., o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 29.4.2005, č.j. KUJI 5654/2005 OUP-Fu, KUJIP007PLFC, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 96.814,-Kč do 30-ti dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Přemysla Krause, advokáta, sídlo AK Senovážné nám. 24, Praha 1.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 29.4.2005 vydaným pod č.j. ……. zamítl žalovaný odvolání žalobců ad 1) až ad 4) proti rozhodnutí Stavebního odboru Městského úřadu Žďár nad Sázavou (dále jen ,,stavební úřad“) ze dne 24.1.2005, č.j. ……..., kterým byla umístěna stavba: přístavba administrativní a montážní výrobní budovy a stavební úpravy stávající budovy atx – technická kancelář pro komplexní automatizaci, s.r.o., N……. za účelem rozšíření a dostavby areálu společnosti, včetně napojení budovy na sítě technického vybavení a na komunikace, zpevněných ploch pro parkoviště a pro přístup a příjezd k budově, přeložky vedení NN a slaboproudu, přístřešku pro kola, motocykly a sadových úprav na pozemcích blíže specifikovaných v daném rozhodnutí žalovaného. K odvolacím námitkám žalovaný uvedl následující: Území pro navrhovanou stavbu se nachází v ploše, ve které jsou v současné době stavby využívány jak pro bydlení, tak i pro výrobní a nevýrobní služby a zařízení (nachází se zde již areály firmy Troma, s.r.o. a atx, s.r.o.), přičemž přístavbou stávajícího objektu společnosti atx dochází k rozšíření již provozovaného charakteru její činnosti, nikoliv k její změně. Územní plán konstatuje, že stávající vícefunkční využití nebude omezeno a navíc v nově vyhlašovaných regulativech pro tuto plochu jako obvyklé a přípustné stavby stanovuje plochy pro bydlení, veřejnou a soukromou zeleň, nezbytné parkovací odstavné plochy a technické vybavení sídel a firem, včetně nerušících provozoven, které nepřesahují rámec a význam daného území a další. Jako podmíněně přípustné jsou činnosti a zařízení místní správy, výrobních a nevýrobních služeb a zařízení, nenarušující životní prostřední a obytnou pohodu (č.l. 4.2). Proto podle územního plánu je v uvažované ploše možná stavba jiná než s obytnou funkcí. Plocha vymezená ulicemi ……….. a na severozápadě plochy nejbližší nepojmenovanou ulicí je plocha určená pro bydlení (č.l. 4.2). V ploše jsou stanoveny dva funkční typy Br – individuální bydlení v nízkopodlažních objektech a Bv – smíšená zóna bydlení. Tyto funkční typy neobsahují závazné regulativy ve smyslu zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stanovením řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, rozdělené na přípustné, nepřípustné a případně podmínečně přípustné funkční využití území, třebaže jsou tak ve vyhlášce o závazné části označeny. Z toho vyplývá, že daný funkční typ podrobněji popisuje typ zástavby, ale nijak závazně nereguluje funkční využití území z hlediska přípustnosti nebo nepřípustnosti činností a staveb. Protože regulativy ploch pro bydlení podle čl. 4. 2, jsou stanoveny bez ohledu na funkční typy a její hranice, není názor žalobců na určení plochy výhradně pro individuální bydlení podložený. Nedostatkem územního plánu je, že hranice funkčních typů v této ploše není vymezena, což však nelze vzhledem k uvedenému považovat za zásadní. K námitce týkající se rozsahu zastavěnosti pozemků (koeficient zástavby) žalovaný uvedl, že podle doložené dokumentace je zřejmé, že nedojde k zásadnímu nárůstu rozsahu zastavěnosti ploch (posuzování koeficientu zastavěnosti jednotlivých pozemkových parcel je z hlediska územního plánu obce nepodstatné, neboť územní plán obce se zabývá řešením ploch, nikoliv pozemků). V Urbanistické koncepci čl. 5 není číselně stanoven koeficient zastavění plochy a z hlediska vymezení funkčních ploch je deklarováno, že stabilizované území je území s dosavadním charakterem daným stávajícím funkčním využitím ploch a prostorovými vazbami (výška zástavby, koeficient zastavění), které se nebudou zásadně měnit. Pokud se uváží hodnota zastavění před a po, lze dojít k závěru, že k zásadní změně nedochází. Nedůvodná je také námitka, že předmětná stavba naruší druhovou skladbu zastavěného území (zastavění rodinnými domky, neboť současný charakter zástavby již neodpovídá zastavění samostatnými rodinnými domky). Územní plán nestanovil hodnoty území, které by měly být respektovány, proto je požadavek na charakter a strukturu prostoru (čl. 3.2), tj. hmotové uspořádání, výška zástavby a tvar střech, vodítkem pro individuální posouzení jednotlivých staveb. Výška staveb není v daném území územním plánem regulovaná. Stavební úřad při posouzení hodnot v území mimo jiné také vycházel z odborného stanoviska projektové kanceláře ……., která posoudila architektonické a urbanistické hodnoty v území a s tímto hodnocením se ztotožnil žalovaný, neshledal důvod úvahu stavebního úřadu v tomto směru jakkoliv zpochybňovat. K této problematice bylo také vydáno stanovisko příslušného pořizovatele územně plánovací dokumentace, tj. odboru rozvoje a územního plánování Městského úřadu Žďár nad Sázavou, který dospěl k závěru, že navrhovaná stavba neodporuje schválené územně plánovací dokumentaci. Proto žalovaný neshledal rozpor územního rozhodnutí se schváleným územním plánem. K námitce týkající se zkrácení práv J. K. jako účastníka řízení žalovaný uvedl, že jmenovaný je spoluvlastníkem pozemku parc. č. 1123, který sousedí s pozemkem parc. č. ……., jenž je uveden jako pozemek, na němž má dojít ke stavbě (viz. odvolání), avšak podle doložené dokumentace má být citovaný pozemek dotčen pouze inženýrskými sítěmi (přípojkou NN), nikoliv hlavní stavbou, a to ve vzdálenosti asi 55 m od pozemku parc. č. …... Přesto stavební úřad po ústním jednání a z procesní opatrnosti dne 6.12.2004 vzal J. K. jako účastníka územního řízení a dal mu možnost stejně jako všem ostatním účastníkům seznámit se ve stanovené lhůtě s doplněným návrhem (touto formulací je myšleno seznámit se s celým návrhem včetně všech podkladů), podat případné námitky – této možnosti nikdo nevyužil. Proto nelze shledat důvodnou námitku týkající se zkrácení práv J. K. Z části lze přisvědčit odvolací námitce, že vyhotovený protokol o ústním jednání ze dne 30.11.2004 trpí určitými vadami (např. chybí popis průběhu jednání, zejména ohledně účasti či chování jednotlivých zúčastněných včetně J. K., údaje o účasti projektanta, pořizovatelé územního plánu apod.), nejde však o takové zásadní vady, pro které by bylo nutno opakovat ústní jednání či zasahovat do stability napadeného správního aktu. Z protokolu je dovoditelné, kdo, kde, kdy řízení prováděl, předmět řízení, které osoby se ho zúčastnily, byť za pomoci prezenční listiny, vyjádření účastníků, výsledek jednání. Námitku ohledně nezaprotokolování všech námitek, návrhů vznesených v průběhu jednání shledal žalovaný nedůvodnou. Předně odvolatelé blíže nespecifikovali, které konkrétní návrhy či námitky a kterou osobou měly být vzneseny. Z podkladových materiálů vyplývá, že stavební úřad s ohledem na existující stav (atmosféra při ústním jednání) pouze požádal účastníky o písemnou formulaci jejich námitek či návrhů, což neodporuje správnímu řádu a nic nenasvědčuje tomu, že by odmítal zaprotokolovat ústně podané námitky. Účastníci řízení bez jakýchkoliv výhrad protokol podepsali, čímž potvrdili souhlas s učiněnými závěry. Nelze ani přisvědčit námitce ohledně nevypořádání se s požadavkem na zpracování posudku o vlivu na okolní prostředí (není jasné, jaký posudek by to měl být, jeho obsah, podle jakého předpisu – do řízení byla předložena hluková studia a studie zastínění), z nichž vyplývá, že nedojde k negativnímu dopadu na okolí, včetně urbanistického a architektonického vlivu (posouzení této otázky je v kompetenci stavebního úřadu a s touto otázkou se vypořádal v odůvodnění rozhodnutí), když z obsahu předloženého spisu nevyplývá, že by tyto požadavky byly v řízení uplatněny. Žalovaný dále odkázal na ust. § 139 b) odst. 3 písm. b) stavebního zákona, kde je obsažena definice přístavby, na které nemůže nic měnit ani rozsah navrhované stavby, hmotové řešení (zastavěná plocha, výška apod.). Stavební úřad při posuzování zamýšlené stavby vychází ze skutkových okolností daných v průběhu řízení a nemůže přihlížet k obavám, že v budoucnu by stavba mohla být využívána k jinému funkčnímu určení, neboť na tyto případy pamatuje ust. § 85 stavebního zákona. Požadavek na poskytnutí záruky či stanovení povinnosti k dodržení navrhovaného způsobu využití proto není na místě a stavební úřad k vynucení této povinnosti není oprávněn. Podobně nelze ani nutit stavebníka, aby zamýšlenou stavbu umístil v jiné lokalitě. Územní řízení je řízením návrhovým, ve kterém stavební úřad musí posuzovat stavbu, kterou navrhovatel zamýšlí a jestliže její umístění v navrhované podobě a na konkrétních pozemcích v daném území vyhovuje právním předpisům, nemůže stavbu odmítnout. Proti rozhodnutí žalovaného z 29.4.2005 byla podána žaloba. V ní žalobci uvedli, že území, v němž má být stavba realizována, náleží podle územního plánu ke stabilizovaným územím města, na které pamatuje čl. 3.2 a č.l. 5 územního plánu. Umístění přístavby, jejíž zastavěná plocha (bez stávající budovy) v průměru více než 18x převyšuje zastavěnou plochu okolní zástavby rodinných domků, je zásadní změnou, kterou předmětné ustanovení vylučuje. Hmota stavby je ……., což představuje téměř 13-ti násobek objemu staveb okolních rodinných domků. Střechy okolních budov jsou bez výjimky sedlové, zatímco plánovaná stavba ponese střechu plochou s jistým druhem kaskádové úpravy, která se v dané lokalitě vůbec neobjevuje. Žalovaný dospěl k závěru, že hmotové uspořádání, výška stavby i plochá střecha respektují charakter okolní zástavby a jako argument na podporu tohoto názoru odkázal na stanovisko projektové kanceláře ………., která byla objednána a odměňována investorem a jakékoliv návrhy na vypracování nezávislého posudku odmítl. Skutečný pořizovatel územně plánovací dokumentace tedy město Žďár nad Sázavou a nikoli Odbor rozvoje a územního plánování městského úřadu Žďár nad Sázavou, se daným problémem odmítlo zabývat, jak vyplývá z odpovědi starosty ze dne 3.1.2005. Ohledně koeficientu zastavěnosti žalovaný v odůvodnění rozhodnutí neuvedl, jakým způsobem dospěl k závěru, že se koeficient zastavěnosti realizací stavby zásadně nezmění. Pokud vzal v úvahu veškerou plochu určenou k bydlení ve městě nebo plochu mezi ulicemi …….. a severozápadně bezejmenou, pak zde nebude mít realizace stavby nijak zásadní dopad. Podle jakého ustanovení však zvolil žalovaný právě tuto plochu za měrnou jednotku pro výpočet koeficientu zastavěnosti, není zřejmé. Stavební zákon ani územní plán pojem plochy pro určení koeficientu zastavěnosti neurčují. Je třeba vycházet z úmyslu zákonodárce v případě územního plánu, kterým bylo zachovat v poměrně řídkých zástavbách rodinných domků přibližně stejný koeficient zastavěnosti i po případné realizaci nových, nebo úpravách stávajících staveb. Není tedy možné koeficient počítat na tak rozsáhlém území, neboť pak by takový postup zcela ztrácen svůj smysl, protože čím větší bude třeba realizovat stavbu, tím větší plocha se vezme v potaz při výpočtu koeficientu zastavěnosti, který se takto nikdy zásadně nezmění. Z logiky věci vyplývá, že měrnou jednotkou by měly být vždy pozemky jednoho vlastníka (případně spoluvlastníků) v dané oblasti, které budou nově plánovanou stavbou dotčeny. Po realizaci přístavby by bylo na pozemcích investora zastavěno …… (celková plocha pozemku činí ……….) a zastavěno by bylo téměř 45% celkové plochy. Pokud by byly počítány do zastavěné plochy i vystavěné komunikace a parkoviště, bude zastavěná plocha činit ………, což představuje více než 76%. Koeficienty zastavěnosti okolních pozemků s rodinnými domky se pohybují od 11% do 25%. Pozemek, na kterém je umístěn areál obchodní společnosti Troma, s.r.o., je zastavěn z 31% celkové plochy. Koeficient zastavěnosti okolních pozemků jako celku činí 28%. Veškeré uvedené hodnoty jsou výrazně nižší, než je zamýšlených 45%, resp. 76% zastavěnosti po dokončení přístavby. Žalovaný v odůvodnění tvrdí, že pozemky, na níž má být plánovaná stavba realizována, leží podle územního plánu v tzv. smíšené zóně bydlení. Hlavní výkres, který je nedílnou součástí územního plánu, však přesně neurčuje, které pozemky náleží do konkrétní zóny, resp. z plánu je patrné, že pozemky ležící mezi ulicemi ……., nejblíže k ulici Nová, jsou určeny jako smíšená plocha bydlení, zóna ve vymezeném prostoru dále od ulice …….., je označena jako plocha pro individuální bydlení v nízkopodlažních domech. Hranice mezi těmito dvěma územími není ve výkresu zakreslena. Žalobcům není zřejmé, z jakých podkladů stavební úřad vycházel, když uvedl, že parcela, na níž má být stavba umístěna, je v územním plánu určena jako smíšená zóna bydlení. Podle názoru žalobců se u předmětné parc.č. ….. jedná o plochu pro individuální bydlení. Se skutečností, že z hlavního výkresu není možné přesné hranice pozemku určit, počítá i závazná část územního plánu ve svém ustanovení čl. 6 – funkční využití ploch. V bodě 3 je uvedeno, že hranice funkčních ploch nejsou vymezeny jednoznačně, je možno je upravovat na základě regulačního plánu (při zachování druhové skladby funkcí) nebo přiměřeně zpřesňovat v územním řízení. Za přiměřené zpřesnění hranice funkční plochy se považuje úprava vycházející z jejich vlastností nepostižitelných v podrobnosti územního plánu (vlastnických hranic, terénních vlastností, vedení inženýrských sítí, zpřesnění hranic s technickou dokumentací nových tras komunikací a sítí apod.), která podstatně nezmění uspořádání území a vzájemnou proporci ploch. Přiměřenost vždy posoudí pořizovatel. Přesunem předmětných parcel z ploch určených pro individuální bydlení do smíšené zóny bydlení se oproti schválenému hlavnímu výkresu podstatně změní uspořádání území, přičemž nejde o nepostižitelné podrobnosti či zpřesnění hranic pozemku. Jde o přesunování celých parcel do oblasti s odlišným způsobem využití, než které jim bylo územním plánem určeno, resp. u nichž není jejich zařazení z hlavního výkresu zřejmé. Pokud jsou pochybnosti o přiměřenosti změn, mají být posouzeny přímo pořizovatelem územního plánu, kterým je obec, (§ 12 stavebního zákona), a to v samostatné působnosti podle ust. § 84 odst. 2 zákona o obcích. Vzhledem k tomu, že vyhláška o územním plánu je schvalována v samostatné působnosti zastupitelstvem obce, musí být přiměřenost změn územního plánu, které navrhuje stavební úřad, posouzena zastupitelstvem města jako pořizovatelem. Navíc změna funkčního typu by měla být projednána v rámci územního řízení (bod 5 téhož článku závazné části územního plánu), což se nestalo. Zastupitelstvo města Žďáru nad Sázavou se danou záležitostí vůbec nezabývalo. Tento nedostatek nemůže být zhojen účasti zástupce odboru územního plánování na ústním jednání dne 30.11.2004. Dotazy účastníků navíc nebyly uspokojivě vysvětleny, když zástupce pouze tvrdil, že pozemky, na níchž je zamýšleno stavbu realizovat, náleží do smíšené zóny bydlení, přičemž z hlavního výkresu tato skutečnost nevyplývá. O účasti zástupce z odboru územního plánování není v protokolu o ústním jednání zmínka. Odvolacími námitkami, že předmětné pozemky náležely podle územního plánu do smíšené zóny bydlení, neboť ani takto určená zóna není určena pro umístění staveb obdobného rozsahu, jaký navrhuje investor, se žalovaný v podstatě nezabýval. Podle ust. čl. 6 bod 4 závažné části územního plánu – regulativy funkčního a prostorového uspořádání, který je přílohou A územního plánu, určuje velké písmeno v kódu území jako závaznou funkci. Závaznou funkci, pro níž je území v obou případech (plocha Br nebo plocha Bv), je funkční bydlení. Malé písmeno v kódu určuje tzv. směrný regulativ, který pouze upřesňuje způsob využití, k němuž je území určeno. Článek 4.2 závazné části územního plánu stanoví obecné podmínky pro stavby na území se závaznou funkcí bydlení. Pod kterou z podmínek uvedených v obou ustanovení podřadil žalovaný schválenou stavbu, resp. její umístění, není jasné. Přitom o občanskou vybavenost se nejedná, rovněž nejde ani o nerušící provozovnu, neboť je v ní zaměstnáno téměř 100 zaměstnanců, kteří provádí i výrobní činnost, nehledě k přijíždějícím dodavatelům a odběratelům. Navíc čl. 4.2 závazné části určuje jako průměrnou velikost parcely včetně nezastavěné plochy 1200 m2, a to ještě na okrajích území sídel, kde prostor není příliš zahuštěn stavbami a je možné připustit i objemnější stavby, než je tomu v poměrně husté zástavbě mezi ulicemi ………. Navrhovaná stavba uvedené hodnoty ……. obsahuje sama o sobě jen zastavěnou plochu bez stávající stavby, k níž má být přístavba realizována, bez komunikací a parkovišť. Přesto žalovaný považuje tuto stavbu za vhodnou pro dané území. Shora uvedené regulativy jsou společné pro všechny plochy bydlení, tedy i pro smíšenou plochu bydlení. Pokud by předmětné pozemky náležely do oblasti smíšené zóny bydlení, platily by pro ně vedle obecných regulativů i upřesňující ustanovení ohledně funkčních regulativů uvedených v čl. 4.2 závazné části územního plánu. Podmínky tohoto ustanovení však v daném případě nejsou splněny. Pokud by chtěl pořizovatel územního plánu dát možnost umístění provozoven větších měřítek v lokalitách smíšené zóny bydlení, jistě by použil pojmu provozovna stejně jako v předchozích odstavcích, nikoliv pojmu sídlo. Sídlo je v tomto ustanovení míněno jako řídící a administrativní centrum bez výrobní činnosti. Ohledně argumentů stavebního úřadu týkající se dopravní zátěže z ulice …….. žalobce uvedl, že součástí územního plánu města je i silniční obchvat, který má odvést většinu dopravy právě z ulice ………. Pokud pro povolení umístění stavby se použije argument hluku dopravy z ulice, pak za několik let lze použít argument o vlivech z provozovny investora, proti stavbě obchvatu, protože nemá smysl odvádět dopravu z ulice, kde stejně již je bydlení u ní znehodnoceno jinými vlivy ze sousední provozovny. Podle ust. čl. 6 územního plánu nesmějí být v území povoleny stavby, které neodpovídají funkčnímu vymezení. Proto je postup stavebního úřadu i žalovaného v rozporu se závazným územním plánem města. Těmito námitkami se žalobce po věcné stránce nezabýval. Bude-li stavební úřad i nadále argumentovat odkazem na využití ploch okolních areálů ve vlastnictví obchodní společnosti Troma, s.r.o. a atx, s.r.o., tj. bude-li argumentovat obdobným způsobem, je možné po realizaci současné přístavby povolit stavby ještě větší, spojující všechny stavby na okolních pozemcích, neboť na sousedním pozemku již bude stát stavba o zastavěné ploše ……, takže nový hangár by vlastně byl přiměřený sousední stavbě. Stavební úřad i žalovaný zapomínají na základní určení využití těchto ploch, který pro plnění funkce bydlení a také na to, že již stávající stavby jsou v dané lokalitě na horní hranici přípustnosti. Žalobce zdůraznil, že nikdy nechtěl omezovat funkční využití stávajících ploch, neboť od začátku se jednalo o umístění plánované přístavby na jiné parcele, ne o nynější stavby. Žalobci není jasné, jakého typu právního výkladu žalovaný použil, když došel k závěru, že funkční typ Bv a Br, který podrobně popisuje typ povolené a přípustné zástavby, závazně nereguluje funkční využití území. Logickým výkladem lze dospět k závěru, že funkční typy jsou regulovány, a to ve formě určení předpokládaného a dovoleného způsobu využití území. Tedy k bydlení a dalším uvedeným funkcím a k jakýmkoliv dalším pak dovoleny nejsou. Stavební úřad a následně i žalovaný vzaly ve svých rozhodnutích ničím nepodložená tvrzení investora týkající se náplně práce takřka 100 zaměstnanců za prokázaná a k námitkám ostatních účastníků nepřihlížely. Nijak nezkoumaly bližší podmínky výroby, která by měla probíhat v navrhované stavbě. Nepožadovaly vyjádření investora ani nezávislého subjektu, jakým způsobem bude výroba probíhat, jaké postupy budou zvoleny, ani další snadno vymahatelné informace a záruky. A to všechno přesto, že případné rušení okolí provozem v umísťované stavbě je jedním z regulativů, který by měl být podle závazné části posuzován. Stavební úřad ani žalovaný nijak nerozhodl o námitce žalobců ohledně zpracování posudku o vlivu na okolní prostředí včetně urbanistického a architektonického posouzení vypracovaného nezávislým subjektem. J. K. svou vůli stát se účastníkem řízení projevil při ústním jednání dne 30.11.2004, ovšem do protokolu tento úkon zaznamenán nebyl. J.K. byl v každém případě zkrácen na svých právech odepřením práva účastnit se ústního jednání a tato skutečnost nemohl být zhojena jakoukoliv následnou možností k písemnému vyjádření ve věci, když se navíc směl vyjadřovat pouze k doplněným podáním učiněným investorem na ústním jednání, tedy k nehlukové a zastíňovací studií a ke změně přeložky některých inženýrských sítí. Toto pochybení stavebního úřadu proto nemohlo být zhojeno doručením oznámení ze dne 6.12.2004, č.j.: ……... Žalovaný v rozhodnutí tvrdí, že bylo nutno pod touto formulací rozumět možnost vyjádřit se k návrhu celému, takové poučení však oznámení shora uvedené neobsahovalo. Připomínky vznášené na ústním jednání dne 30.11.2004 nebyly zaznamenány a žalovaný svou argumentací, že i po skončení ústního jednání měli žalobci čas na doplnění svých připomínek, nutí účastníky, aby své připomínky podávaly 2x, jednou na ústním jednání a podruhé po jeho skončení. Kromě toho proběhlo na ústním jednání poučení o tom, že k později podaným připomínkám se nepřihlíží. Co může být podstatnější náležitostí protokolu o jednání, než popis průběhu jednání a ten v protokolu chybí. Podle žalovaného byl účel jednání naplněn, když účastníci řízení měli možnost uplatnit své námitky k návrhu, ale i sám stavební úřad uznal, že tyto námitky nemohly být uplatněny podle příslušných ust. správního řádu. Ani v ust. § 45 správního řádu není možné nalézt opatření v podobě odmítnutí zaprotokolování ústního podání účastníků a jejich odkázání na písemnou formu. Oprávnění podat námitky ústně do protokolu garantuje účastníkům řízení ust. § 19 správního řádu a možnost toto právo účastníkům omezit, správní úřad neumožňuje. Stavební úřad i žalovaný jsou správními orgány a při své činnosti jsou nejen vázány zákonem, ale smí činit pouze ty úkony, k nimž mají přímé zmocnění příslušným právním předpisem, neboť jsou veřejnoprávními subjekty. Žalovaný také straní stavebnímu úřadu, když na jedné straně přihlíží k podkladovému materiálu a jiným zdrojem informací je vyjádření stavebního úřadu a na druhé straně tvrzení žalobců odmítá považovat za prokázanou skutečnost. Žalovaný se k žalobě vyjádřil a ve vyjádření uvedl, že přistupoval k věci v souladu s ust. § 59 odst. 1 správního řádu, tedy že napadené rozhodnutí přezkoumával v celém rozsahu, nikoliv pouze v mezích podaného odvolání. S ohledem na povahu věci se zabýval i námitkami podanými mimo rámec prvoinstančního řízení. Ohledně žalobních námitek uvedl, že za pořizovatele podává žalobce výklad, co je úmyslem územního plánu a vykládá tam užité a blíže nekonkretizované pojmy, např. koeficient zastavění, sídla provozovny, zásadní změna, byť z logiky věci vyplývá, že k tomu může být povolán pouze pořizovatel, tj. odbor rozvoje a územního plánování Městského úřadu Žďár nad Sázavou. Podle výkresové a textové části územního plánu města Žďár nad Sázavou, schváleného 24.4.2003, je přístavba umísťována v ploše určené k funkčnímu využití pro bydlení (B), viz. čl. 4.

2. Podle č.l. 4.2. vyhl.č. 23/2003 je závazné funkční využití ploch (nikoli tedy pouze směrně stanovené funkční typy, např. Br, Bv). S ohledem na stanovené regulativy funkčního využití této plochy je umístění přístavby v daném místě možné, a to nejen s ohledem na jejich charakter, účel užívání (přístavba nebude mít žádné negativní důsledky na okolí, pohodu bydlení, ale naopak dojde ke zlepšení stávajícího stavu, např. zlepšení limitních hodnot hluku, což dokládá zpracovaná hluková studie, či dopravního zatížení v okolí stávajících rodinných domů v důsledku jiného napojení na pozemní komunikaci), ale i s ohledem na její prostorové či architektonické řešení apod. Přes absenci vyznačení hranic pozemků oddělujících jednotlivé funkční typy nemůže být pochyb o tom, že pozemek, na němž je přístavba umístěna, se nachází v místě směrně určeném pro funkční typ Bv, tj. smíšené zóně bydlení. To je zřejmé nejen pouhým nahlédnutím do výkresové části územního plánu, (kde je pozemek dotčený přístavbou označen jako funkční typ Bv), ale vychází to i z logiky věci, neboť dané území tvoří jeden funkční celek, kde již existují stavby společnosti Troma, s.r.o. či investora přístavby atx – s.r.o. Nelze odhlédnout ani od toho, že předmětná stavba je umísťována v místě, na kterém se v minulosti jednak nacházel průmyslový areál (viz doklad č. 196) a jednak, že původní územní plán města schválený usnesením Rady ONV dne 23.9.1976 zařazoval tyto nemovitosti mezi občanskou vybavenost. Při zpracování územního plánu bylo vycházeno i z faktického stavu daného stávající zástavbou této lokality. Ohledně koeficientu zastavěnosti žalovaný uvedl, že při jeho posuzování použil celou funkční plochu určenou územním plánem pro bydlení mezi ulicemi ……….. a ……..bezejmennou ulicí z důvodu, že územní plán obce stanoví funkční využití ploch, nikoliv využití jednotlivých pozemků a neurčuje regulační prvky plošného a prostorového uspořádání těchto pozemků. Pokud je v územním plánu použit prostorový regulativ ,,koeficient zastavění“, může být vztažen pouze k funkčním plochám využití území. Pokud stavební úřad dospěl k závěru o souladu přístavby s územním plánem města Žďár nad Sázavou, předmět řízení pak komplexně posoudil v mezích ust. § 37 stavebního zákona, a to vše zdůvodnil v intencích ust. § 47 odst. 3 správního řádu, neměl žalovaný důvod úvahu stavebního úřadu jakkoli zpochybňovat a zasahovat tak do jeho hodnocení důkazů. V žádném případě nedochází ke změně závazné části územního plánu, jak se nesprávně domnívají žalobci (nedochází ke změně závazného funkčního využití plochy – bydlení) a není důvodu, aby do dané věci vstupovalo město, resp. zastupitelstvo města ve smyslu ust. §§ 12 či 31 odst. 1 stavebního zákona ve spojení s ust. § 84 odst. 2 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Ohledně námitek týkajících se protokolu z ústního jednání ze dne 30.11.2004 žalovaný uvedl, že postup stavebního úřadu neodporuje správnímu řádu, když správní orgán v rámci ústního jednání požádá účastníky o jejich písemné stanovisko. Této možnosti jednak účastníci využili, a jednak na znamení souhlasu se závěry uvedenými v protokolu pak protokol podepsali. Tento protokol obsahující základní náležitosti podle ust. § 22 správního řádu lze podřadit pod veřejnou listinu, kde je uplatňována presumpce pravdivosti. Tvrzení ohledně odmítnutí zaprotokolování námitek blíže nekonkretizovaných účastníků řízení (např. zpracování posudku, domáhání se účastenství pana K. apod.), je třeba považovat za ničím nepodložená. Pokud by účastníci řízení tyto námitky uplatnili, byly by do protokolu zaznamenány. Nelze přisvědčit ani žalobním námitkám, že J. K. byl zkrácen na svých právech. Jmenovaný byl zařazen z důvodu procesní ekonomie do okruhu účastníků řízení až po provedeném ústním jednání, proto mu následně byla dána možnost seznámit se s celým předmětem řízení a uplatit připomínky (viz. opatření stavebního úřadu ze dne 6.12.2004). Nebylo tedy důvodu provádět opětovně podle stavebního zákona nepovinné ústní jednání. J. K. žádné námitky či připomínky přes výzvu stavebního úřadu neuplatnil. Ve věci přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 29.4.2009 Krajský soud v Brně rozhodoval již 18.1.2007 a žalobu zamítl. S věcí se v odůvodnění rozsudku vypořádal tak, že z odůvodnění rozhodnutí žalovaného vyplývá, že území pro navrženou stavbu se vyskytuje v ploše, kde jsou v současné době stavby využívány jak pro bydlení, tak i pro výrobní a nevýrobní služby a zařízení. Územní plán uvádí, že stávající vícefunkční využití plochy nebude omezeno a navíc v nově vyhlašovaných regulativech stanovuje jako obvykle přípustné stavby pro tuto plochu mimo jiné sídla firem, včetně nerušících provozoven, které nepřesahují rámec a význam daného území. Jako podmínečně přípustné uvádí činnosti a zařízení místní správy, výrobních a nevýrobních služeb a zařízení, nenarušující životní prostředí a obytnou pohodu. Z územního plánu proto vyplývá, že v předmětné ploše je možné umístění stavby jiné než s obytnou funkcí. V dotčené ploše jsou stanoveny 2 funkční typy (Br a Bv), které neobsahují závazné regulativy ve smyslu stavebního zákona, rozdělené na přípustné, nepřípustné, případně podmínečně přípustné funkční využití území, ačkoliv jsou ve vyhlášce o závazné části takto označeny. Z toho vyplývá, že daný funkční typ podrobněji popisuje typ zástavby, ale závazně nereguluje funkční využití území z hlediska přípustnosti nebo nepřípustnosti činností a staveb. Protože regulativy ploch pro bydlení jsou stanoveny bez ohledu na funkční typy a její hranice, není důvodnou žalobní námitka, že plocha je určena výhradně pro individuální bydlení. Ohledně koeficientů zastavěnosti žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že porovnáním rozsahu dosavadního a navrhovaného stavu, který je patrný z doložené dokumentace, je zřejmé, že nedojde k zásadnímu nárůstu rozsahu zastavěnosti ploch, přičemž je irelevantní posuzování koeficientu zastavěnosti jednotlivých pozemkových parcel z hlediska územního plánu, neboť území plán se zabývá řešením ploch a nikoli jednotlivých parcel. Žalovaný k tomu ve vyjádření k žalobě podrobněji uvedl, že z cca 32 % zastavěné plochy se koeficient zastavěnosti změní na 40%, pokud bude posuzovat nově navršenou přístavbu. Koeficient zastavění plochy není v urbanistické koncepci v čl. 5 číselně stanoven a z hlediska vymezení funkčních ploch je deklarováno, že stabilizované území je území s dosavadním charakterem daným stávajícím funkčním využitím ploch a prostorovými vazbami, které se nebudou zásadně měnit. Tuto úvahu, že nedojde k zásadní změně ohledně koeficientu zastavěnosti, žalovaný řádně a logicky zdůvodnil s odkazem na zejména stavební dokumentaci. Ohledně námitky, že stavba naruší druhovou stavbu zastavěného území, žalovaný uvedl, že současný charakter zástavby již neodpovídá zastavění samostatnými rodinnými domky a dále s odkazem na územní plán, který nestanovil hodnoty území, jež by měly být respektovány, podotkl, že hmotové uspořádání, výška zástavby a tvar střechy jsou vodítkem pro individuální posouzení jednotlivých staveb. Uvedl, že výška staveb není v daném území územním plánem regulována a že při posouzení hodnot v území vycházel stavební úřad při svém správním uvážení také z odborného stanoviska projektové kanceláře ………, která posoudila architektonické a urbanistické hodnoty v území. Prvostupňové správní rozhodnutí se v odůvodnění podrobně zabývá hmotovým uspořádáním stavby a stavební úřad v tomto odstavci také konstatuje, že na základě hlukové studie dojde po realizaci stavby ke snížení hladiny hluku až o 10 decibelů pro sousední nemovitosti, stejně tak se odlehčí současné dopravní zátěži na ulici …… neboť bude přesunuto její stávající dopravní napojení budovy společnosti atx – technická kancelář pro komplexní automatizaci s.r.o. z ulice ……..do ulice …………. Z hlediska prostorových regulativů je tak navrhovaná stavba v souladu s platnou územně plánovací dokumentací – územním plánem města. Pořizovatel územně plánovací dokumentace, kterým je odbor rozvoje územního plánování MěÚ Žďár nad Sázavou ve svém stanovisku, které je založeno ve spise, dospěl k závěru, že navrhovaná stavba neodporuje schválené územně plánovací dokumentaci. Proto nedochází ke změně závazného funkčního využití plochy, město, resp. zastupitelstvo města nemůže do dané věci vstupovat ve smyslu ust. § 12 stavebního zákona ve spojení s ust. § 84 odst. 2 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění do 31.12.2005. Stavební úřad rovněž v provostupňovém rozhodnutí hodnotil architektonicko – urbanistické hodnoty, a to na str. 18 a 19 odůvodnění rozhodnutí, přičemž při svých úvahách vyšel z odborného stanoviska projektové kanceláře ………, s.r.o., ze kterého vyplývá, že architektonické a urbanistické hodnoty předmětného území nejsou na odpovídající úrovni. Moderní architektura návrhu stavby toto výrazově mdlé a funkčně neprůměrně kvalitní městské prostředí významově a esteticky nemůže degradovat. K předložené stavbě se kladně vyjádřily dotčené orgány státní správy, např. z hlediska ochrany veřejného zdraví, vodního hospodářství, ochrany ovzduší, ochrany přírody a krajiny, ochrany ZPF, požární ochrany, silničních zájmů a dalších. Prvostupňový správní orgán v odůvodnění rozhodnutí na str. 16 uvedl, že navrhovaná stavba nebude narušovat ani pohodu bydlení, což na této straně blíže konkretizoval. Navíc žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že předmětná stavba je umísťována v místě, na kterém se v minulosti nacházel průmyslový areál (viz. stanovisko projektanta ze 6.12.2004) a dále uvedl, že původní územní plán města schválený usnesením Rady ONV ze dne 23.9.1976 zařazoval tyto nemovitosti mezi občanskou vybavenost. Z odůvodnění prvostupňového správního orgánu dále vyplývá, že předmětné pozemky jsou nevhodné pro stavby na bydlení, neboť jsou lemovány jednou z nejrušnějších žďárských ulic (státní silnicí I. třídy/37), která je současně hlavním průtahem města a jsou tak kontaminovány exhalacemi, prašností a hlukem, jak vyplývá z hlukové studie. Jiné objekty vybavenosti (např. stavby služeb či obchodů) by svoji frekvencí zásobování a návštěvností zákazníků několikanásobně překonaly zátěž, která od téměř čistého provozu společnosti atx bude minimální. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí dále vyplývá, že z budoucího nárůstu o 45 – 50 zaměstnanců bude přibližně 90 % opět pracovat v oboru vývoje softwaru, projekce, automatizace, informatiky a řízení. Montážní prostor bude asi 12 % podlahové plochy, přičemž žádné např. kovové díly a součásti se zde i nadále nebudou vyrábět, budou se zde pouze kompletovat. Nejde proto o výrobu v běžném slova smyslu, ale o čistou montáž rozvaděčů z elektrotechnických a elektronických součástek. Tvorbě softwaru a projektování se bude v navrhované stavbě věnovat 70 až 80 pracovníků na počítačích, informatiků a projektantů. V montáži bude pracovat přibližně 10-20 montérů a mechaniků. Jde o čistou práci, prakticky bez technologického odpadu a jakýchkoliv dopadů na okolní prostředí. Ohledně procesních námitek týkajících se účastenství J. K. z odůvodnění rozhodnutí žalovaného i ze správního spisu vyplývá, že stavební úřad v průběhu řízení vzal J. K. jako účastníka územního řízení a dal mu možnost seznámit se ve stanovené lhůtě k doplněnému návrhu, případně podat námitky. J. K. žádné námitky nepodal. Není proto vadou řízení mající vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, jestliže byl J. K. považován za účastníka řízení až v průběhu tohoto řízení, nikoli od jeho samotného počátku. Totéž lze říci i o protokolu o jednání ze dne 30.11.2004, neboť absence popisu průběhu jednání a dalších údajů, které jsou blíže uvedeny na straně 5 odůvodnění rozhodnutí žalovaného, nepředstavuje takovou vadu řízení, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Účastníci řízení měli možnost se seznámit při ústním jednání z podklady, vyslechnout připomínky, podávat návrhy. Totéž lze říci o nezaprotokolování všech námitek a návrhů vznesených v průběhu jednání, když navíc žalobci blíže neuvádějí, jaké konkrétní námitky či návrhy, a kterou osobou měly být vzneseny. Mimo to s ohledem na velký počet účastníků, resp. napjatou atmosféru při samotném ústním jednání bylo logické, že stavební úřad odkázal účastníky řízení na podání námitek písemnou cestou. Účastníkům tak nebylo upřeno právo podávat si námitky. K vyhotovenému předmětu protokolu o ústním jednání ze dne 30.11.2004 lze dodat, že účastníci využili možnost podat si písemná stanoviska a dále vyhotovený protokol podepsali, čímž souhlasili s jeho obsahem. Ohledně námitky týkající se nevyhovění požadavku žalobců na zpracování posudku o vlivu na okolní prostředí je možno uvést, že není povinností správních orgánů vyhledávat důkazy za účastníky řízení a každý z účastníků řízení je povinen nejen tvrdit, ale i doložit svá tvrzení náležitými důkazy. Správní orgány opřely své závěry o odborný posudek, který je ve spise, žádný další posudek jim nebyl během správního řízení předložen. Takováto správní úvaha byla správními orgány řádně a logicky odůvodněna s poukazem na konkrétní podklady, které se nacházejí ve správním spise. Vzhledem k této odůvodněné správní úvaze soud neakceptoval odborný posudek z července 2005, předložený žalobci až v rámci soudního řízení s opačnými závěry, než jsou uvedeny v odborném posudku projektové kanceláře …... Mimo to soud musí respektovat ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. a vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. Žalovanému však odborný posudek z července 2005 předložený žalobci až v rámci soudního řízení nebyl znám, neboť jeho rozhodnutí bylo vydáno dříve, tj. 29.4.2005. Rovněž nelze přihlédnout k námitkám, které se týkají změny v užívání stavby někdy v budoucnu, neboť na tyto případy dopadá ust. § 85 stavebního zákona (nově § 126 a § 127 nového stavebního zákona č. 183/2006 Sb.). K argumentům do budoucna nelze proto v daném řízení přihlížet. Žalobcové ………. podali proti uvedenému rozsudku kasační stížnost, v ní předně nesouhlasí s tím, že krajský soud s odkazem na ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. nepřihlédl k předkládanému důkazu, tzn. ke znaleckému posudku. Stěžovatel tvrdí, že v něm nejsou uvedeny žádné nové skutečnosti, jež by již dříve nebyly uplatněny ve správním řízení. Skutkový stav věci tak je i po vyhotovení a předložení posudku totožný s tím, který byl v době rozhodování správních orgánů, pouze dokládá oprávněnost námitek stěžovatelů a nesprávnost postupu správních orgánů při posuzování celé záležitosti. Pokud krajský soud vytýká stěžovatelům, že znalecký posudek nebyl předložený již ve správním řízení, tito namítají, že tak měl učinit správní orgán. Pokud totiž neměl dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí, měl si zajistit podklady další, navíc za situace, kdy stěžovatelé vypracování nezávislého znaleckého posudku navrhovali. Postup krajského soudu tak popírá samotný smysl soudního přezkumu správním soudem. Dále uvedli, že krajský soud vychází pouze z tvrzení žalovaného a jako důkaz používá tvrzení projektanta, tzn. osoby spojené s navrhovatelem ve správním řízení. Ve správním spise pro tato tvrzení není nikde obsažen žádný důkaz. Např. na str. 10 rozsudku je převzato tvrzení ohledně průmyslového areálu v místě umístění stavby, ačkoliv v dané lokalitě nikdy průmyslový areál nebyl. Následně je tvrzena nevhodnost dané lokality pro bydlení z důvodu přilehlé hlavní komunikace, ačkoliv v platném územním plánu je již uveden obchvat města, který dopravu z této komunikace odvede. O těchto skutečnostech žalovaný ví, nicméně uvádí nepravdivé údaje a krajský soud tato tvrzení bez dalšího přijímá a naopak tvrzení a důkazy stěžovatelů bez vysvětlení odmítá. Konečně také upozornili na to, že podáním ze dne 30.6.2005 do řízení přistoupilo Občanské sdružení pro ochranu bydlení ………., o jehož účastenství však krajský soud nijak nerozhodl. Rovněž v tom stěžovatelé spatřují vadu rozsudku a proto navrhovali napadený rozsudek krajského soudu zrušit. NSS rozsudek č.j. 2As 18/2007 – 113 ze dne 9.10.2007 rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18.1.2007, č.j. 30Ca 152/2005 – 80 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Z odůvodnění tohoto rozsudku mimo jiné vyplývá, že stěžovatelé sice výslovně označili tři kasační důvody, nicméně z obsahu jejich podání je patrno, že ve skutečnosti brojí toliko proti nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Právě sem totiž spadá jak námitka, že krajský soud nepřihlédl k předmětnému znaleckému posudku, tak také tvrzení, že krajský soud v podstatě toliko převzal argumentaci žalovaného. Nevypořádání se s přistoupením do řízení Občanského sdružení pro ochranu bydlení …….. představuje tzv. jinou vadu řízení před soudem, což je rovněž podřaditelné pod kasační důvod zakotvený v ust. § 103 odst. 1 písm. d) s.ř.s. NSS, vázán rozsahem a skutečně uplatněnými důvody kasační stížnosti, se v dalším zaměřil pouze na posouzení toho, zda napadený rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný ve smyslu citovaného ustanovení s.ř.s., neboť ostatní dva důvody stěžovatelé toliko označili, bez jakékoliv bližší argumentace. Uvedeno, že dle setrvalé judikatury Ústavního soudu jedním z principů představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudu své rozsudky odůvodnit. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé Nepřezkoumatelné rozhodnutí nedává dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Této judikatuře, s níž je plně v souladu ustálená judikatura NSS je společné, že není-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. § 103 odst. 1 písm. d) s.ř.s., a to zejména tehdy, jde –li o právní argumentaci z hlediska účastníka klíčovou, na níž je postaven základ jeho žaloby. Nestačí, když soud uvede, že argumentace účastníka je nesprávná, musí uvést, v čem její nesprávnost spočívá. NSS se proto, vycházeje ze shora předestřených obecnějších úvah zabýval, zda napadený rozsudek krajského soudu obstojí v konfrontaci s uvedenými požadavky. V tomto směru k první stížnostní námitce zjistil, že stěžovatelé žalobu podanou 6.6.2005 doplnili 29.7.2005 (č.l. 59) o odborný posudek zpracovaný k návrhu na umístění předmětné stavby, který zpracovalo ČVUT – Fakulta architektury, doc. ing. arch. J. M., CSc. V závěru tohoto posudku je obsaženo konstatování, že navrhovaná stavba není v souladu s územním plánem města a vydané území rozhodnutí o umístění stavby nezabezpečuje soulad s cíly a záměry územního plánování. Zdůraznil, k odůvodnění toho, proč se soud nevypořádal s uvedeným odborným posudkem předloženým v rámci soudního řízení v červenci 2005, že stávající systém soudního přezkumu správních rozhodnutí je založen na zásadě plné jurisdikce. To znamená, že krajský soud je povinen vypořádat se s navrženými důkazními prostředky a posoudit i jejich relevanci, nikoliv je paušálně odmítnout. Pokud tak neučiní, zatíží svoje řízení vadou. Je třeba od sebe odlišovat dvě rozdílné roviny: na straně jedné samozřejmě platí, že soud přezkoumává napadené správního rozhodnutí podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). K objasnění tohoto skutkového a právního stavu je však rozhodující soud oprávněn zopakovat nebo i doplnit důkazy provedené správním orgánem (§ 77 odst. 2). Jakýkoliv jiný výklad, tzn. včetně myšlenkové zkratky, kterou použil krajský soud v nyní projednávané věci, proto smysl tzv. plné jurisdikce ve správním soudnictví popírá. Pokud by totiž platilo, že respektování skutkového a právního stavu z doby rozhodování správního orgánu znamená i nemožnost provést další dokazování, odporoval by tento výklad výslovnému znění ust. § 77 odst. 2 s.ř.s. a ve svých důsledcích by znamenal, že by se soudy musely omezit tolik na přezkum zákonnosti napadených správních rozhodnutí a nebyly by oprávněny zkoumat jejich správnost ve smyslu faktickém. V nyní projednávané věci proto krajský soud pochybil, když se s předloženým odborným posudkem nevypořádal. Tento posudek totiž nemůže znamenat prolomení zásady, že soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného, protože je z jeho obsahu jasné, že se vztahuje právě k situaci v této době, nikoliv k okolnostem pozdějších. Tuto stížnostní námitku proto NSS shledal důvodnou a v tomto směru je napadený rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů rozhodnutí, ve smyslu ust. § 103 odst. 1 písm. d) s.ř.s. Nad tento rámec NSS uvádí, že ust. § 77 odst. 2 s.ř.s. dává vodítko i pro hodnocení předložených důkazů, když podle něj platí, že ,,soud jím provedené důkazy hodnotí jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem a ve svém rozhodnutí výjde ze skutkového a právního stavu takto zjištěného“. To v nyní projednávaném případě znamená, že krajský soud byl povinen se s obsahem předmětného posudku seznámit a přezkoumatelným způsobem vyjádřit, zda závěry v něm obsažené považuje za relevantní a pokud nikoliv, z jakých důvodů. Mohl tak např. provést konfrontaci tohoto posudku se stanoviskem projektové kanceláře …… a vyložit, který z těchto posudků a z jakých důvodů považuje za směrodatný, případně si mohl nechat zpracovat posudek nový. Nic takového však krajský soud neučinil a spokojil se strohým konstatováním, že správní orgány svoje úvahy řádně a logicky odůvodnily a že posudkem předloženým stěžovateli se nemůže zabývat. Takovýto postup však nemůže obstát. Druhá stížnostní námitka spočívá v tom, že krajský soud vycházel pouze z tvrzení žalovaného, opřená o stanovisko projektanta. Rovněž této námitce je nutno přisvědčit. Obsah vlastního odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu totiž skutečně je takřka bezvýhradně koncipován tak, že soud toliko přepisuje argumentaci obsaženou v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného správního orgánu. Lze konstatovat, že poté, co krajský soud provedl poměrně rozsáhlou rekapitulaci věci a popsal obsah vyjádření účastníků řízení, v dalším v podstatě toliko převzal formálně i materiálně obsah rozhodnutí žalovaného, které měl přezkoumat. Soud je povinen v odůvodnění svého rozhodnutí, jak uvedeno, srozumitelným a přesvědčivým způsobem zareagovat na všechny uplatněné námitky, přičemž je samozřejmě oprávněn z těchto námitek a uplatněných argumentů vybrat takové, které považuje za relevantní a přiklonit se k nim, a naopak vysvětlit, proč jiné relevantní neshledal. Při tomto postupu však musí mít na zřeteli, že je povolán k hodnotovým úsudkům a že jeho úkolem je ochrana základních práv a svobod. Rovněž tato námitka stěžovatelů je proto důvodná. Naopak nedůvodnou shledal NSS třetí námitku stěžovatelů, spočívající v tvrzení, že krajský soud nijak nerozhodl o účastenství Občanského sdružení pro ochranu bydlení ……... Z obsahu soudního spisu totiž plyne, že o tomto návrhu na přistoupení účastníka řízení ze dne 7.7.2005 krajský soud rozhodl usnesením ze dne 26.7.2005, kterým přistoupení nepřipustil s odůvodněním, že toto sdružení vzniklo teprve dne 23.6.2005, tzn. teprve poté, co bylo správní řízení pravomocně ukončeno, takže nemohlo být napadeným rozhodnutím žalovaného dotčeno na svých právech. Uvedeno, že ze shora popsaných důvodů NSS zrušil napadený rozsudek krajského soudu jako nepřezkoumatelný. Tím se současně soudu otevírá procesní prostor pro vydání nového, procesně bezvadného rozhodnutí, v němž se dostačujícím a přesvědčivým způsobem vypořádá se všemi uplatněnými žalobními námitkami a také s navrženými důkazy. V soudním spise se skutečně nachází posudek vypracovaný ČVUT v Praze, fakulta architektury, zpracovatel posudku doc. ing. arch. J.M. CSc., vypracovaný 26.7.2005 a založený do soudního spisu 29.7.2005, týkající se rozšíření a dostavby areálu atx, s.r.o., přičemž znalec, jak uvedl, měl pro zpracování posudku k dispozici územní rozhodnutí o umístění stavby ze dne 24.1.2005, odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby ze 7.2.2005, rozhodnutí žalovaného z 29.4.2005, žalobu žalobců, územní plán města Žďár nad Sázavou, obecně závaznou vyhlášku o závazné části územního plánu města Žďár nad Sázavou č. 1/2003/RÚP. Nahlédl dále 13.5.2005 do dokumentace pro územní rozhodnutí doplněné v říjnu 2004, byla provedena prohlídka současného stavu území a pořízena fotodokumentace z uvedeného 13.7.2005 a dále běžné dostupné zejména mapové podklady dotčeného území. Uvedeno, že posudek je zpracován z hledisek ochrany životního prostředí, stávajících urbanistických a architektonických hodnot území a z hlediska souladu navrhované stavby s cíly a záměry územního plánování, které jsou obsaženy v platném územním plánu města. V posudku se znalec vyjádřil k charakteristice okolí navrhované stavby, posoudil prostorové ukazatele, k charakteristice navrhované stavby uvedl, že navrhovaná stavba je administrativní a montážní budova a obsahuje tyto prostory: - hromadné garáže pro osobní i nákladní automobily, - šatny a hygienické vybavení, technické vybavení budovy, - dílnu, montážní halu, školící sál, zasedací místnost, - halovou kancelář a kancelář Uvedeno, že celková poloha pozemku je 3.614 m2, zastavěná plocha stávajícího objektu 429 m2, navrhovaný objekt 1.195 m2, zpevněná plocha – parkoviště 1.111 m2, chodníky 126 m2, nezpevněná plocha – zeleň 753 m2. Uvedeno, že se výhradně jedná o drobné nesouvislé plochy při okraji hranic pozemků, které jsou nezbytné pro splnění minimálních přípustných odstupů od hranic pozemků a staveb stojících na sousedních pozemcích. Jedná se o plochy, jejíž rozměry nedovolují plnohodné, zejména prostorové řešení zeleně a její jakékoliv následné funkční využití. Problematické je také jejich osázení vyšší zelení a nezbytná stálá údržba. Většina ploch bude působit v porovnání se zahradami sousedních rodinných domů jako méně kvalitní, zbytkové s problematickou izolační funkcí. Zastavěnost pozemku bude činit 45%, plochy nezastavěné a nezpevněné – zeleň 21%. Objemové ukazatelé – obestavěný prostor – stávající objekt ……… (přízemí a podkroví), navrhovaný objekt (všechna podlaží) – ……., celkem ……. Provozní ukazatelé – počet zaměstnanců v areálu 95, počet garáží v areálu 16 míst, počet parkovacích stání v areálu 26 míst. Pokud jde o rodinný dům v okolí areálu atx zastavěná plocha je 18 – 21 %, plocha zeleně 70 – 74 %, pokud jde o areál firmy atx zastavěná plocha představuje 45 % a plocha zeleně 21 %. Znalec uvedl, že z uvedeného porovnání vyplývá, že navrhovaný areál vytváří svými plošnými, objemovými a provozními parametry charakterově odlišné prostředí od prostřední obytného v nízkopodlažní rodinné zástavbě. K těm nejzávažnějším ukazatelům dokladujícím tuto odlišnost patří minimální zastoupení ploch zeleně i jejich zbytkový charakter a roztříštěnost v navrhovaném areálu firmy atx. Na žádné z rozměrově malých ploch není reálné vytvořit zahradní prostor. Vnitroblokový prostor tvořený zahradami rodinných domů je tak nepřijatelně zmenšován plošně rozsáhlou stavbou a návaznými nezbytnými zpevněnými plochami komunikace a parkovacích stání. Nejvíce by navrhovaná stavba poznamenala prostředí nejbližších rodinných domů. Rozhodně by zde došlo ke snížení pohody a kvality bydlení (narušení v soukromých zahradách i rodinných domek) a tím by také výrazně klesla hodnota (cena) okolních nemovitostí. V případě realizace tohoto záměru lze také očekávat potřebu dalšího plošného rozvoje firmy, která bude možná pouze na parcelách sousedních rodinných domů. Může tam být odstartována dlouhodobá transformace dnes obytného území na výrobně technickou zónu, která však v této části města nemá sebemenší urbanistickou logiku, naopak je pro zdravý organismu města jednoznačně škodlivá. Znalec pak uvedl, že prostorové ukazatelé pokládá za alarmující především v celkovém objemu (hmotě) navrhované budovy. Objekt, jehož obestavěný prostor desetinásobně převyšuje objem běžného rodinného domu, do prostředí izolované rodinné zástavby z hlediska urbanistického nepatří. Nic tomu nemůže pomoci, ani velká snaha projektantů – architektů udržet alespoň výšku budovy v hladině okolní zástavby. Ani provoz související s činností firmy nesmí narušit klid a soukromí rodinného bydlení. V areálu se má pohybovat téměř stovka zaměstnanců. Lze předpokládat, že zde bude i velká frekvence obchodních partnerů, zákazníků či návštěvníků, a to nejen školících a vzdělávacích sálů. Při posuzování provozní zátěže území nejde pouze o provoz a hluk z automobilové dopravy. Předpokládaný celodenní provoz bude neslučitelný s rytmem života v obytném území a bude trvalým zdrojem konfliktu obtěžujících obě strany. Znalec shrnul, že návrh výstavby administrativně montážní budovy firmy atx, s.r.o. v lokalitě …… ulice poškozuje především urbanistické hodnoty v území, zejména pak kvalitu obytného prostředí ve stabilizované obytné části města. Návrh je v rozporu s vyhláškou č. 137/1998 Sb., O obecných technických požadavcích na výstavbu, neboť nesplňuje požadavek § 4 – umísťování staveb, odst. 1 – umístění staveb musí odpovídat urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí a požadavkům na zachování pohody bydlení, zejména v obytném prostředí. Navrhovaná stavba rozhodně urbanistickému charakteru prostředí neodpovídá a s obytným prostředím, které vytváří izolovaná rodinná zástavba, je neslučitelná. Dále v oddíle ,,Zajištění souladu návrhu s platnou územně plánovací dokumentací“, znalec uvedl, že město Žďár nad Sázavou má územní plán města schválený v roce 2003. Požadovanou součástí návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby jsou údaje o souladu návrhu s územně plánovací dokumentací. Tyto údaje znalec v textové části projektu pro územní rozhodnutí nenašel. Svědčí to o vážné chybě, které se dopustil investor a projektant navrhované budovy hned na počátku přípravy investiční akce tím, že územnímu plánu patrně nevěnovali odpovídající pozornost. Informace obsažené v územním plánu jsou nesmírně cenné, především v tomto počátečním stádiu rozhodovacího procesu. Týkají se nejen současných a budoucích vztahů v organismu města, ale také urbanistických zásad tvorby veřejných prostorů, tedy i umísťování jednotlivých staveb. Jsou zde také stanoveny urbanistické i architektonické zásady pro jejich koordinované projektové řešení a následnou realizaci. Chybou stavebního odboru (úřadu) bylo, že si včas nevyžádal doplnění údajů o souladu návrhu s územně plánovací dokumentací od investora či projektanta, ale sám dodatečně tento nedostatek vyřešil tak, že si zajistil stanovisko odboru rozvoje a územního plánování MěÚ k umístění navrhované stavby v předmětném území, tedy stanovisko pořizovatele územního plánu. Toto stanovisko nebylo součástí podkladů pro vypracování posudku. Dále z posudku vyplynulo, že urbanistickou koncepci územního plánu města považuje znalec za správnou a dlouhodobě platnou. Severní okraj města je v tomto územním plánu určen v souladu s potenciálem území pro bydlení (viz. č.l. 6 závazné části územního plánu – Funkční využití ploch). V příloze ,,A“ v obecně závazné vyhlášce č. 1/2003/RÚP je v kap. 4 – Regulativy pro funkční využití území města a jeho částí uvedeno podrobnější diferencování ploch pro bydlení na funkční typy (Br, Bb, Bz, Bv). Důležité je, že hlavní funkcí je bydlení. Přípustné jsou funkce, které bydlení a kvalitní obytné prostředí doplňují a jsou pro komplexnost a pestrost prostředí nezbytné. Jedná se o plochy občanského vybavení sídel malých firem a drobných provozoven nerušících bydlení a nepřesahujících svým rozsahem a významem území příslušné části města. Podmíněně přípustné jsou zařízení místní správy, výrobních a nevýrobních služeb nerušících pohodu bydlení. Nepřípustné jsou činnosti a zařízení, které svou zátěží narušují prostředí nebo takové důsledky vyvolávají a které jednotlivě nebo v souhrnu překračují zátěže ještě přípustné pro zónu bydlení (pohodu bydlení). V této souvislosti znalec upozornil na čl. 4.14 – Plochy pro obsluhu území – dopravu, kde se v kapitole doprava uvádí: Nepřípustné jsou parkovací stání, odstavné stání a garáže pro nákladní automobily a autobusy…. v plochách pro bydlení …. Informace důležité pro posouzení souladu navrhované stavby s územním plánem obsahují i další části územního plánu města. Jsou to mimo jiné regulativy vztahující se k stabilizovaným územím, k urbanistické koncepci, k regulativům prostorového uspořádání. Jsou to např. tyto : Ve stabilizovaných územích se nebude měnit výška zástavby a koeficient zastavění. Bude respektován charakter a struktura stávající zástavby, případně i tvary střech. Závěrem tohoto posudku uvedeno, že navrhovaná stavba (přestavba) na parcelách č. 1068, 1069, 1070, 1072/2, 1075/3 k.ú. Zámek Žďár není v souladu s územním plánem města a vydané územní rozhodnutí o umístění stavby nezabezpečuje soulad s cíly a záměry územního plánování. Navrhovaná stavba je čistě nebytová, není ani stavbou doplňující komplexnost obytného prostředí, není též drobnou nebytovou plochou nerušící pohodu bydlení, která svým rozsahem odpovídá měřítku obytné nízkopodlažní zástavby a významem nepřesahuje danou lokalitu – vlastní část města. Pro stavbu tohoto funkčního zaměření a rozsahu územní plán nabízí plochy pro výrobní aktivity nebo komerční aktivity. Krajský soud v Brně poté usnesení č.j.30Ca 172/2008 – 182 ze dne 31.5.2012 ustanovil arch. J. S., znalce z oboru stavebnictví a uložil mu, aby podal znalecký posudek, když mu uložil, že jeho úkolem je prostudovat posudek návrhu umístění stavby a jejího vlivu na okolní prostředí vypracovaný dne 26.7.2005 doc. ing. arch. J. M. CSc., a také stanovisko projektanta k vyjádření účastníků vypracované dne 6.12.2004 ……. projektová kancelář a poté se vyjádřit k otázce správnosti závěrů žalobcem předloženého posudku doc. M. z 26.7.2005. Ve znaleckém posudku, v jeho závěrech znalec uvedl, že po důkladném prostudování návrhu i dnes již stojící stavby, která byla realizována na jeho podkladě, znalci nezbývá, než konstatovat, že byla při územním řízení porušena věcná pravidla pro umísťování staveb v území, tak jak je předpokládá zákon a tato věcně vyjádřená pravidla jsou naplněna věcným i odborným obsahem činnosti jako takové. Místní situace, charakter urbanistické struktury zástavby, jejich konkrétní vztahy stejně jako regulativy vyjádřené ve všeobecně závazné vyhlášce – územním plánu, neumožňovaly, aby stavba mohla být shledána jako přípustnou v tomto území: a) V daném objemu b) V poloze vůči ostatním stavebním tělesům (obydleným budovám) c) V náplni a v proporci náplně funkce, které slouží Připuštěním stavby byla zvláště závažným způsobem vychýlena rovnováha v užívání věci, stavebníků, jež disponoval pozemky 1072/2 (zanikla), 1075/2, 1070, a (dalších menších pozemků) a dále bylo dovoleno, aby tyto pozemky využíval na maximum proti věcné náplni pravidel střežených veřejným právem, ustálenými pravidly odborné práce v územím plánování a stavění. Naopak došlo k velmi výraznému zhoršení kvality užitných parametrů věci (rodinných domů), a to bez pochyb nad míru, kterou by bylo možno považovat za normální. Konstatoval, že závěry vynesené ve finále ,,Posudku“ posuzovatele doc. ing. arch. J. M., jsou správné, v souladu se skutečností a opírají se o všeobecně uznanou praxi. Znalci tudíž nezbylo, než jim přisvědčit. Naproti tomu stanovisko zpracovatele projektu (pomine-li procesní nevhodnost) nemůže znalec potvrdit svým výrokem, ani je nemůže podepřít, neboť konstatuje již jen skutečnosti vyjádřené v projektu samém a nepřináší žádné další objektivně posuzovatelné vyjádření z hlediska územního. Znalec uvedl, že v případě navrhování stavebního díla nebyla respektována pravidla územního řízení, v jejíž obsahové náplni, tj. veřejnoprávního procesu, který má svou jasnou věcnou a odbornou náplň vycházející z dlouhé empirie, ale i ze skutečnosti samé, jak byla na místě konstituována. Cílem této činnosti je vytvářet a udržovat rovnovážné vztahy v území, předcházet kolizím a zamezovat zhoršení stavu kvality bydlení všude tam, kde již byl dosažen. Bydlení a jeho kvality jsou hlavním, ústředním cílem územního plánování a urbanistických činností obecně. V odborné poloze nebyla respektována nařízení konkrétního normativu, kterým je obecně závazná místní vyhláška, územní plán č. 23/2003, zejména v jejich pasážích přílohy A: 4.

2. Plochy pro bydlení (B) (na str. 11) věta uvozující: Území obytná zahrnují činnosti, děje a zařízení souvisejícími bezprostředně s bydlením. Bv - smíšená zóna bydlení …. ,,tyto nové činnosti nesmí ale obtěžovat stávající funkci bydlení nad přípustnou míru“. K tomu obecná ustanovení: Nepřípustné jsou veškeré činnosti, děje a zařízení, které svou zátěží narušují prostředí nebo takové důsledky vyvolávají druhotně, včetně činností a zařízení chovatelských a pěstitelských, které nebo v souhrnu překračují stupeň zátěže pro zónu bydlení. Smyslem územního plánování je dopředu stanovit pravidla chování pro každou následnou stavební nebo jí podobnou situaci tak, aby byla udržována nebo případně zdokonalována rovnováha různých zájmů a dějů v území. Aby se žádný se zájmů nevychýlil výrazně nad úkor jiného zájmu. Tyto cíle vyjadřuje územní plánování pomoci nástrojů dlouhodobě odborně kultivovaný spolu stále střádanou zkušeností a uspořádání těchto vztahů. Aby byla zajištěna normativní síla v procesech řízení společnosti, stávající se odborné přípravné elaboráty jinými právními normami a jsou podkladem správního řízení (územního nebo stavebního) a orgány veřejné správy – státní úřady jsou povinny se jimi bez výhrad řídit. Pokud neposkytuje územní plán dostatečně konkrétní podklad pro rozhodnutí, nebo v pochybnostech, je orgán veřejné správy povinen věc odborně připravit tak, ještě před samotným rozhodnutím, aby se mohl opřít o odborně jednoznačně vypovídající podklady, které ale musí získat obvyklou a normativní sílu. Takovému cíly slouží regulační plány, či méně vhodně urbanistické studie, které ale, aby mohly být podkladem, musí projít schvalovacím procesem. Žádný z těchto postupů nebyl v daném případě volen, při rozhodování nebyly brány v ohled regulativy pro dané území, a to ani v obecné ani ve speciální části. Že stavební úřad nepřihlédl, ani nepořídil další podrobnější dokument, nerozhodoval ale dle odborně nezávislého a věcně správného podkladu. Popřel tak vlastní smysl územního plánování, když jeho závěry zůstaly nevyužity. Stavební úřad rozhodující v prvním stupni chyboval odborně již i v tom, že stavba jím byla nazvána jako přístavba, což zjevně neodpovídá skutkovému stavu a odborným faktům a již v samém navozuje nesprávně pojmenovanou posuzovanou situaci. Stavební úřad svolil především k tomu, aby přístavba navržená do vnitřního prostoru mezi souborem rodinných domků (,,vnitrobloku“) se stala dle jeho rozhodnutí přípustnou, čímž se zcela zjevně protivil skutečnému rozložení stavebních těles. Dovolil vytěžení pozemků v takové poloze, kde to nebylo přípustné, protože tím připustil přiblížení stavebních těles na takovou mez, která znamená v souhrnu i jednotlivě nepřípustný stupeň zátěže pro domy již stojící, dlouhodobě užívané a obydlené stavby zejména na pozemcích: 1071/2, 1126, 1126,547,1080,1076,1082 bez ohledu na to, zda jsou stěžovateli, či nikoliv. Výrazně tím umožnil ,,vytěžení“ pozemků, které z hlediska soukromých i veřejných zájmů nemělo být přípustné a poskytl tak věcnou výhodu jednomu vlastníku pozemku na úkor vlastníků pozemků (a staveb) sousedních. Z posudku tedy vyplývá, že návrh výstavby administrativně montážní budovy firmy atx, s.r.o. v lokalitě …….. ulice ………. poškozuje především urbanistické hodnoty území, zejména pak kvalitu obytného prostředí ve stabilizované části města. Znalec uvedl, že toto je i závěr posudku znalce doc. Ing. Arch. M., s nímž se zcela ztotožňuje, neboť i znalec podle jeho nezávisle vedených, důkladných a strukturovaných zjištění dospěl ke stejným poznatkům a závěrům. Zhodnotil tedy posudek doc. ing. arch. M. jako zcela správný a uvedl, že ke stejnému výsledku by musel nutně dospět každý nestranně ohledávající situaci, znalý cílů, východisek i všech odborných souvislostí územního plánování, povolování staveb v území, ale především vlastní podstatě věci, tj. kvalitě bydlení, harmonii vztahů v území a možnost užít majetek co nejlépe až na mez, která ještě nepřiměřeně nenarušuje práva ostatních. Shrnul, že závěr učiněný doc. J. M. shledává i znalec S. zcela správným a tento znalec dospívá ke stejným závěrům jako posuzovatel doc. J. M. Platí tedy, jak znalec Sapák uvedl, že nebyl respektován platný územní plán, závazná právní norma. Závěr o nepřípustnosti stavby by platil ovšem i tehdy, kdyby žádný územní plán neexistoval, protože proto svědčí prostorové a užitné vztahy v místě samém dlouhodobě zde přítomné a jde o prohřešek oproti obecným pravidlům postupu v území – platným vpodstatě univerzálně a vycházející ze samotné podstaty věci. Jestliže územní plán, jak uvedl, stanovil pro celé území výlučně plochu bydlení, a to ve třech funkčních typech, ale vždy jen bydlení pak pro funkční typ Bv v prvé řadě platí, že jde o obytnou plochu a jen obytnou plochu, která je v tomto případě speciálně modifikována jako plocha smíšená, což znamená jen a pouze, že vedle bydlení (které ale musí být přítomno) může být přítomna i funkce jiná, leč pouze funkce, která slouží území samému, tedy obytné zóně jako celku. Nikoliv však výrobu, která s územím nijak nesouvisí, svými plody mu neslouží a je uplatňována zcela jinde, v místě však vůbec ne a nepřináší mu žádnou přidanou hodnotu. Tím se vymyká předpokladům regulativům Bv (obecným i speciálním). Krajský soud zhodnotil posudek znalce akademického architekta Jana Sapáka tak, že tento posudek je posudkem objektivním, znalec, měl k dispozici všechny podklady pro posouzení věci, důkladně se seznámil s posouzením problematiky doc. ing. arch. J. M. i se stanoviskem kanceláře ………., navíc několikrát také navštívil osobně místo samé a provedl jeho prohlídku, takže soud uzavírá, že nemá důvodu o správnosti a objektivitě tohoto posudku pochybovat, když jeho závěry pokládá za správné a za správné pak pokládá i závěry znaleckého posudku vypracovaného doc. ing. arch. J. M., který žalobcové založili do soudního spisu. Oba tyto posudky se vyjadřují k situaci, která tu byla k datu rozhodování žalovaného, tedy k datu vydání rozhodnutí žalovaného, jež je předmětem soudního přezkumu. Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen ,,s.ř.s.“) při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud, jak uvedl, vycházel z provedeného dokazování, a to posudku doc. ing. arch. J. M. CSc., který předložil v průběhu soudního řízení žalobce a ze znaleckého posudku akademického architekta J. S., kterého ustanovil soud a oba tyto posudky hodnotily skutkový i právní stav, který existoval v době vydání napadeného rozhodnutí žalovaného. Soud tedy uzavírá, že žaloba žalobce důvodná je, neboť v případě rozhodnutí o umístění stavby, a to přístavby administrativní a montážní výrobní budovy atx – technická kancelář pro komplexní automatizaci s.r.o. ……., za účelem rozšíření a dostavby areálu společnosti, včetně napojení budovy na sítě technického vybavení a komunikace, zpevněných ploch pro parkoviště a pro přístup a příjezd k budově, přeložky vedení NN a slaboproudu, přístřešku pro kola a motocykly a sadových úprav byla vydána, aniž by byla respektována pravidla územního řízení a nařízení konkrétní obecně závazné místní vyhlášky – územní plán č. 23/2003. Žaloba žalobců je důvodná a proto soud v souladu s ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, přičemž v tomto zavazuje žalovaného právním názorem, že budou plně respektovány závěry znaleckého posudku znalce akademického architekta J. S. vypracovaného dne 3.11.2012. Pokud pak jde o náklady řízení, rozhodoval soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a zavázal žalovaného zaplatit žalobcům náklady řízení, které jim v souvislosti s daným sporem vznikly. Jedná se o tyto náklady: Náklady právního zastoupení a soudní poplatky. Tarifní hodnota věci je dle § 9 odst. 3 písm. f) vyhl.č. 177/1996 Sb., a § 7 této vyhlášky tedy odměna za 1 úkon právní služby 2.100,-Kč, přičemž při úkonech příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, objednání znaleckého posudku znalcem ČVÚT – Doc. M. a předání dokladů znalci, zastupoval právní zástupce 4 účastníky, takže v daném případě jde o zastupování společně čtyř účastníků. Je nutno vycházet i z § 12 odst. 4 uvedené vyhlášky, dle níž, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi ze každou takto zastupovanou nebo obhajovanou věc mimosmluvní odměna snížena o 20%, takže jde 3 úkony právní pomoci, když odměna jednoho ze zastupovaných činí v tomto případě 1.680,-Kč, celkem za 3 úkony – 1.680 x 4 = 6.720 x 3 = 20.160,-Kč. Kasační stížnost byla podávána právním zástupcem již jen za 3 účastníky (kromě J. K.) takže se jedná o další 3 úkony, a to sepis kasační stížnosti, účast u jednání krajského soud 2x, a to 31.11.2011 a 10.12.2012 tedy – 1.680 x 3 = 5.040 X 3 = 15.120,-Kč. K tomu je nutno dle § 13 odst. 3 vyhlášky připočítat paušální náhradu hotových výdajů, a to 6x 300,-Kč tedy 1.800,-Kč, což je celkem 37.080,-Kč. Dále pak cestovné 2x Praha – Brno a zpět, celkem 5.075,-Kč (vyčíslení cestovného právní zástupce žalobců krajskému soudu předložil), a dále pak částku 22.757,-Kč, což je částka, kterou za účastníky právní zástupce zaplatil Českému vysokému učení technickému v Praze, fakultě architektury, když daňový doklad – faktura č. 1505610105 byla vystavena 27.7.2005, s datem splatnosti 10.8.2005. Dále se pak jedná o náhradu za promeškaný čas, celkem 8 hodin, a to za cestu 2x Praha Brno a zpět v částce 1.600,-Kč, v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., celkem 66.512,-Kč. Toto vše pak je zvýšeno o 20% DPH, neboť zástupce žalobců založil doklad o tom, že je plátcem DPH, tedy zvýšeno o 13.302,-Kč, celkem tedy se jedná o částku 79.814,-Kč a k tomu je nutno připočítat zaplacený soudní poplatek z žaloby, celkem 8.000,-Kč (za 4 účastníky) a poplatek za řízení o kasační stížnosti za 3 účastníky celkem 9.000,-Kč, takže celková částka, kterou má povinnost žalovaný žalobcům zaplatit je částka 96.814,-Kč.

Poučení