30 CO 104/2022 - 784

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové, soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] a soudce Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1/ JUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2/ [země] – [anonymizována tři slova] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně: hlavní město Praha, [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem, JUDr. [jméno] [příjmení], CSc. sídlem [adresa] o určení vlastnického práva a o uložení povinnosti učinit výzvu o odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje.

II. Ve výroku II. a III. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se 1/ žalovanému a 2/ žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. 1/ žalovanému a 2/ žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobou, kterou se žalobkyně domáhala určení, že [země] je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 198.632 m2, zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví], pro kat. území [část obce], se správou citovaného pozemku [země] - [anonymizována tři slova] (dále jen„ předmětný pozemek“ či„ zemědělský pozemek“) a aby 2/ žalované byla uložena povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku vyzvat všechny zájemce o koupi předmětného pozemku, kteří splnili podmínky účasti v řízení o prodeji pozemku na základě zveřejnění nabídky pozemků určených k převodu podle zákona č. 95/1999 Sb., uveřejněné 2/ žalovanou v okrese [okres] v době od [datum] do [datum], aby ve smyslu § 7 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb., ve znění účinném k [datum], do 30 dnů od učinění výzvy nabídli kupní cenu tohoto pozemku. Výrokem II. rozhodl o povinnosti žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně společně a nerozdílně zaplatit náklady řízení 1/ žalovaného ve výši [částka] a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně společně a nerozdílně zaplatit náklady řízení 2/ žalované ve výši [částka].

2. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že jako oprávněná osoba mající restituční nárok v hodnotě [částka] na převod náhradního pozemku dle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění [účinnost] (dále jen„ zákon o půdě“), jenž získala smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne [datum] s Ing. [jméno] [příjmení], písemně požádala [anonymizována dvě slova] [země] (dále jen„ [anonymizováno]“) o koupi označeného pozemku dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o [anonymizována dvě slova] [země], ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění účinném do 5. 8. 2003 (dále jen„ zákon č. 95/1999 Sb.“), který jí však dopisem ze dne [datum] sdělil, že 1/ žalovaný ve lhůtě uplatnil přednostní právo podle § 7 odst. 5 až 10 tohoto zákona na převod pozemku, že proto již neučinil výzvu k nabídce kupní ceny dle § 7 odst. 4 tohoto zákona, a že dne [datum] uzavřel s 1/ žalovaným kupní smlouvu o jeho převodu. Tuto smlouvu žalobkyně považuje za neplatnou z důvodu, že 1/ žalovaný ke dni vyhlášení prodeje nesplňoval podmínku pro uplatnění přednostního práva, neboť pozemek neměl od [anonymizováno] pronajatý po dobu 5 let. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobkyně spatřuje v tom, že postupem [anonymizováno] jí byla odepřena možnost uplatnit její nárok vyplývající ze zákona o půdě řádným postupem dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb., když nevyzval všechny zájemce o koupi pozemku k nabídce kupní ceny, ale protiprávně zvýhodnil 1/ žalovaného, a že bez tohoto určení nelze pokračovat v dosud nedokončeném případě vyhlášené veřejné nabídky pozemku.

3. Poprvé bylo ve věci rozhodnuto soudem prvního stupně vyhovujícím rozsudkem z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Uvedené rozhodnutí však bylo zrušeno Městským soudem v Praze usnesením z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy odvolací soud uložil soudu prvního stupně věc znovu projednat za účasti vedlejšího účastníka na straně žalující a dále, aby se v novém rozhodnutí vypořádal s námitkou promlčení vznesenou 2/ žalovaným.

4. Podruhé ve věci rozhodl prvostupňový soud rozsudkem z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy výrokem I. žalobě na určení vlastnického práva 2/ žalované k předmětnému pozemku vyhověl, výrokem II. vyhověl žalobě na uložení žalobkyní požadované povinnosti 2/ žalované a výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání obou žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu k oběma žalovaným a ve výroku II. ve vztahu k 2/ žalované potvrdil; odvolání 1/ žalovaného proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně odmítl; ve výrocích III., IV., V. a VI. o nákladech řízení jej částečně změnil a částečně potvrdil a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

5. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že 2/ žalovaná (její právní předchůdce - [anonymizováno]) dne [datum] vyhlásila prodej předmětného pozemku s tím, že předmětný pozemek byl nabízen za cenu [částka], že posledním dnem podání žádosti o nabídnuté pozemky byl den [datum], že o pozemek dne [datum] požádala žalobkyně jako oprávněná osoba, když nárok na vydání náhradního pozemku nabyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] od Ing. [jméno] [příjmení], přičemž v čl. V. této smlouvy se postupitel zavázal odkoupit postoupený restituční nárok nejpozději do [datum], pokud nebudou žalobkyni jako postupníkovi vydány pozemky dle přihlášky k veřejné nabídce pozemků uveřejněné [datum] [anonymizováno], že o převod pozemku požádal také 1/ žalovaný a uplatnil přednostní právo s tím, že pozemek měl na základě nájemních smluv ze dne [datum], ze dne [datum], a ze dne [datum] zpětně po dobu pěti let v nájmu, že dne [datum] byla uzavřena kupní smlouva, kterou byl předmětný pozemek 2/ žalovanou (jejím právním předchůdcem - [anonymizováno]) prodán 1/ žalovanému s účinky vkladu ke dni [datum], že dne [datum] 1/ žalovaný jako prodávající a [právnická osoba] jako kupující uzavřeli kupní smlouvu o převodu pozemku s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni [datum], že dne [datum] [právnická osoba] jako prodávající a 1/ žalovaný jako kupující uzavřeli kupní smlouvu o převodu pozemku s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni [datum], že zastupitelstvo žalobkyně schválilo dne [datum] program rozvoje městské části, jehož strategickým záměrem je ochrana a rozvoj rekreační zóny [část obce] v přírodní lokalitě údolí [anonymizováno] a [anonymizováno] potoka sousedící s [anonymizováno] lesem, která zahrnuje i předmětný pozemek. Odvolací soud dále doplnil dokazování opakováním obsahu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřené mezi Ing. [jméno] [příjmení] a žalobkyní jako postupníkem, dále provedl důkaz dohodou o odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky z níž zjistil, že Ing. [jméno] [příjmení] a žalobkyně se dohodli tímto vzájemným prohlášením o odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], s tím, že jeho důvodem je skutečnost, že postupníkovi nebyly vydány náhradní pozemky dle jeho žádosti o úplatný převod zemědělského pozemku, a dále v čl. III. bylo uvedeno, že podpisem této dohody se oprávněnou osobou na náhradu za nevydané pozemky stává Ing. [jméno] [příjmení] a dále provedl důkaz oznámením žalobkyně ze dne [datum], jímž sdělila [anonymizováno], že svou pohledávku ve výši [částka] na základě dohody o odstoupení ze dne [datum] převedla zpět na postupitele.

6. Odvolací soud se na základě provedených důkazů ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že kupní smlouva o převodu pozemku uzavřená mezi 1/ žalovaným a 2/ žalovanou (jejím právním předchůdcem - [anonymizováno]) dne [datum] je neplatná dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť odporuje zákonu č. 95/1999 Sb. v tom, že 1/ žalovaný neměl přednostní právo na uzavření kupní smlouvy podle § 7 odst. 5 tohoto zákona o převodu pozemku, jelikož ke dni vyhlášení jeho prodeje nebyl jeho nájemcem minimálně po dobu 5 let (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž bylo vysloveno, že do doby nájmu 1/ žalovaného nelze započítat dobu, po kterou měli pozemek v nájmu jeho právní předchůdci). Dále odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že žalobkyně se včas a řádně přihlásila do řízení o prodeji pozemku, že v té době disponovala restitučním nárokem v potřebné výši ([částka], tj. ve výši přesahující 50 % ceny předmětného pozemku), že k podání takové žádosti nebylo třeba předchozího souhlasu vedlejšího účastníka na její straně, že v důsledku neplatné smlouvy o prodeji pozemku uzavřené mezi žalovanými dne [datum] je jeho vlastníkem stále 2/ žalovaná a že trvá právo na dokončení nabídnutého prodeje pozemku vyhlášeného dne [datum], což s sebou nese její povinnost vyzvat zájemce o koupi pozemku ke sdělení nabídky kupní ceny podle § 7 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb., jelikož taková výzva je předpokladem pro následné uzavření kupní smlouvy s tím žadatelem, který nabídne nejvyšší cenu, přičemž jedním ze žadatelů je žalobkyně. Za správný považoval rovněž závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, který odpovídá ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, jíž byl formulován a odůvodněn závěr, že neúspěšný účastník nabídkového řízení (či jiné formy veřejného výběrového řízení) má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o převodu majetku, event. na určení vlastnického práva, pokud na základě neplatné smlouvy došlo ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Z toho dovodil, že rozsudek, jímž bude určeno, že 2/ žalovaná je vlastníkem pozemku, je nutným předpokladem pro možné pokračování v nabídkovém řízení vyhlášeném dne [datum], v němž se může domáhat, aby byla vzata v úvahu její žádost o koupi pozemku, a bude jí tak umožněno, aby se jako žadatelka vůči 2/ žalované znovu domáhala svých práv, která jí byla upřena porušením pravidel nabídkového řízení. Rozhodnutí o určení vlastnictví 2/ žalované se tedy reálně promítne do právních poměrů žalobkyně tím, že bude pokračovat nabídkové řízení o prodeji pozemku, který je ve vlastnictví státu, a bude tak zvažována i žádost žalobkyně o koupi pozemku. Názor žalovaných, že pokračování nabídkového řízení již není možné, protože již bylo skončeno uzavřením kupní smlouvy s 1/ žalovaným jako vítězem řízení, resp. z důvodu, že se v dané věci nejedná o tzv. rozpracovaný případ, není podle odvolacího soudu správný. Podle čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 253/2003 Sb., jímž byl zákon č. 95/1999 Sb. novelizován s účinností od [datum], se rozpracované případy dokončí podle dosavadních právních předpisů, přičemž v případě převodu podle § 7 půjde o rozpracované případy, pokud k vyhlášení prodeje došlo před účinností tohoto zákona. Přisvědčil proto závěru soudu prvního stupně, že prodej předmětného pozemku vyhlášený dne [datum] je rozpracovaným případem, který se dokončí podle zákona č. 95/1999 Sb., ve znění účinném do 5. 8. 2003, neboť bylo-li nabídkové řízení [anonymizováno] ukončeno uzavřením kupní smlouvy s 1/ žalovaným, která je neplatná, pak nabídkové řízení nebylo zákonem předpokládaným způsobem ukončeno, a je třeba ho ukončit způsobem, který zákon upravuje. Další postup účastníků v řízení o prodeji vyhlášeném dne [datum] tak není opakováním prodeje podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb., které § 8 odst. 1 tohoto zákona zakazuje, ale jedná se o dokončení prodeje podle § 7 tohoto zákona, jako dokončení tzv. rozpracovaného případu, které je na místě i po zrušení zákona č. 95/1999 Sb., a to podle § 22 odst. 14 zákona č. 503/2012 Sb., podle něhož byl-li [anonymizováno] před účinností tohoto zákona vyhlášen prodej zemědělských pozemků podle § 7 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb. a byla-li podána žádost podle § 7 odst. 3 téhož zákona, dokončí příslušný krajský [anonymizováno 5 slov] vyřízení této žádosti, včetně uzavření příslušné smlouvy podle dosavadních právních předpisů.

7. Odvolací soud dále souhlasil se závěrem soudu prvního stupně ohledně pasivní věcné legitimace žalovaných a uzavřel, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimovaná. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalovaných, že došlo k prekluzi práva žalobkyně na náhradní pozemek, ani námitce o promlčení práva na uložení povinnosti 2/ žalované učinit výzvu ke sdělení nabídek kupní ceny, důvodnou neshledal ani námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně (k tomu blíže odůvodnění předchozích rozhodnutí ve věci).

8. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] podali oba žalovaní dovolání. O dovolání žalované rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že rozhodnutí odvolacího soudu (č. j. [číslo jednací]) i soudu nalézacího (č. j. [číslo jednací]) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že názory vyslovené v tomto kasačním rozsudku jsou pro soudy obou stupňů závazné.

9. V uvedeném kasačním rozhodnutí Nejvyšší soud akcentoval, že z právní úpravy zakotvené v § 8 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., v rozhodném znění, jednoznačně vyplývá, že postup podle § 7 tohoto zákona nelze opakovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jestliže tedy v posuzované věci jsou rozhodnutí soudů obou stupňů založena na skutkovém závěru, že [anonymizováno] (právní předchůdce 2/ žalované) vyhlásil prodej pozemku dne [datum] a že dne [datum] uzavřel s 1/ žalovaným kupní smlouvu o prodeji pozemku s právními účinky vkladu ke dni [datum], pak nelze než uzavřít, že postup při prodeji pozemku podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. byl uzavřením této kupní smlouvy završen, byť soudy obou stupňů dospěly k závěru, že tato smlouva je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. z důvodu, že 1/ žalovaný neměl pozemek pronajatý od [anonymizováno] minimálně po dobu 5 let ke dni vyhlášení prodeje. Dle dovolacího soudu je evidentní, že o rozpracovaný případ podle přechodného ustanovení čl. II zákona č. 253/2003 Sb. se v projednávané věci nejednalo. Na danou věc tudíž nelze po zrušení zákona č. 95/1999 Sb. aplikovat ani odvolacím soudem odkazovaný § 22 odst. 14 zákona č. 503/2012 Sb., o [anonymizována tři slova] a změně některých souvisejících zákonů, jenž nabyl účinnosti dne [datum]. Nelze-li postup podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. opakovat, jak stanovil jeho § 8 s tím, že zemědělské pozemky, které nebyly převedeny postupem uvedeným v § 5 až 7, mohl [anonymizováno] prodat osobám uvedeným v § 4 odst. 1 písm. a), b) a d) v obchodní veřejné soutěži, nelze 2/ žalované, jakožto právní nástupkyni [anonymizováno] od [datum] (i kdyby byla jeho vlastníkem – zde dovolací soud upozornil na ustálenou judikaturu týkající se nabývání vlastnického práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí od nevlastníka), uložit povinnost vyzvat všechny žalobkyní specifikované„ zájemce o koupi pozemku“, aby ve smyslu § 7 odst. 4 tohoto zákona do 30 dnů od učinění výzvy nabídli kupní cenu tohoto pozemku.

10. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Nejvyšší soud v kasačním rozhodnutí odkázal na své usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž v řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne [datum], vyslovil, že soudy obou stupňů se žalobou zabývaly věcně zcela nadbytečně, ačkoliv ji bylo namístě zamítnout již z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. na takovém určení, který ovšem nezkoumaly a jehož neexistence je dána již tím, že podle § 8 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. by se ani vyhovujícím soudním rozhodnutím postavení žalobce nijak nezlepšilo, neboť postup při prodeji pozemků podle § 7 tohoto zákona nelze opakovat. Tyto závěry lze dle dovolacího soudu přenést i do poměrů projednávané věci. Nelze-li 2/ žalované - jejíž vlastnické právo k pozemku navíc v řízení ani nebylo postaveno najisto - z výše uvedených důvodů uložit rozhodnutím soudu povinnost vyzvat všechny (žalobkyní specifikované) zájemce o koupi předmětného pozemku, aby ve smyslu § 7 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb. do 30 dnů od učinění výzvy nabídli kupní cenu tohoto pozemku, pak nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k podání žaloby o určení vlastnického práva 2/ žalované k předmětnému pozemku, neboť není dán naléhavý právní zájem na tomto určení ve smyslu § 80 o. s. ř., když toto určení nemůže ovlivnit právní postavení žalobkyně, neboť ani vyhovujícím soudním rozhodnutím by se její právní postavení nikterak nezlepšilo.

11. V dalším řízení následujícím po kasačním rozhodnutí dovolacího soudu se žalobkyně a vedlejší účastník na její straně vyjádřili k závěrům dovolacího soudu s tím, že s argumentací vyslovenou v kasačním rozhodnutí nesouhlasí. Žalobkyně je přesvědčena, že postup prodeje předmětného pozemku doposud završen nebyl, takže nelze argumentovat zákazem opakování procesu prodeje zemědělského pozemku. Proto nelze ani tvrdit absenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, tedy že by se právní postavení žalobkyně ani vyhovujícím rozhodnutím nezměnilo. Naopak by se její postavení případným vyhovujícím rozhodnutím změnilo zcela zásadně. Žalobkyně totiž bude mít i nadále možnost se ucházet o nabytí předmětného pozemku, která jí byla dosavadním postupem 2/ žalované upřena. V důsledku neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi 1/ žalovaným a právní předchůdkyní 2/ žalované, která byla uzavřena v situaci, kdy podmínky pro její přednostní uzavření s 1/ žalovaným nebyly splněny, nelze hovořit o ukončeném případu, neb se na takovou smlouvu hledí, jako by nikdy nebyla uzavřena. Podle žalobkyně není možné na projednávanou věc vztahovat závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], když v tomto byla řešena zcela odlišná situace - nebyla dovozena neplatnost onoho završení celého procesu prodeje, tedy neplatnost převodní smlouvy, jejímž platným uzavřením je proces prodeje zemědělského pozemku dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. završen, tak jak je tomu v projednávaném případě. Postup dovolacího soudu hodnotí žalobkyně jako nepřípustný zásah do jejího legitimního očekávání. Podle žalobkyně dovolací soud své právní názory formuloval ledabyle a bez podrobného odůvodnění. Především nevysvětlil, proč má za to, že v řešeném případě byl postup při prodeji zemědělského pozemku završen uzavřením kupní smlouvy, která je od počátku neplatná a na kterou by se proto mělo nahlížet, jako by nikdy nebyla uzavřena. Nalézací soud tak není podle žalobkyně názory dovolacího soudu vázán, neboť jsou formulovány vágně a nejsou dostatečně přesvědčivě odůvodněny.

12. Soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu vysloveným ve shora uvedeném kasačním rozhodnutí (§ 226 odst. 1 ve spojení s § 243g o. s. ř.) ve věci opětovně rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to tak, že žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně zamítl. Nalézací soud přisvědčil argumentaci dovolacího soudu, že v souladu s § 8 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. by se postavení žalobkyně ani vyhovujícím rozhodnutím nezměnilo, neboť postup při prodeji pozemků dle § 7 téhož zákona nelze opakovat. Pro absolutní neplatnost smlouvy dle § 39 obč. zák., nelze ve věci aplikovat přechodné ustanovení čl. II zákona [číslo] Sb., neboť se nejedná o rozpracovaný případ (prodej), takže nelze aplikovat ani § 22 odst. 14 zákona č. 502/2012 Sb., o [anonymizována tři slova] a změně některých souvisejících zákonů, jenž nabyl účinnosti dne [datum]. Jde tak o transakci, na kterou je třeba pro absolutní neplatnost smlouvy hledět, jako by se nikdy nenastala, proto nemůže být ani rozpracovaná a nejde tak aplikovat citované přechodné ustanovení pro rozpracované případy. Prvostupňový soud uzavřel, že i kdyby návrhu žalobkyně plně vyhověl, takovým rozhodnutím by nemohlo být docíleno zlepšení jejího právního postavení, tedy uložení povinnosti 2/ žalované vyzvat všechny žalobkyní specifikované zájemce o koupi pozemku, aby nabídli kupní cenu předmětného pozemku (z důvodu nemožnosti opakování postupu dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb.), a proto ve věci nemůže být shledán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnictví k pozemku.

13. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení přiznal úspěšným žalovaným.

14. Proti tomuto rozsudku (č. j. [číslo jednací]) podala žalobkyně i vedlejší účastník na straně žalobkyně včasné odvolání. V odvolání shodně namítají, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, svůj závěr náležitě neodůvodnil a nevypořádal se s argumenty, které žalobkyně i vedlejší účastník ve svém vyjádření k rozhodnutí dovolacího soudu uvedli. Žalobkyně zopakovala, že považuje názor dovolacího soudu, se kterým se soud prvního stupně bez konkrétního odůvodnění ztotožnil, za zcela nepřípadný. Závěry citované v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], na které v kasačním rozhodnutí dovolací soud odkazuje, nejsou dle žalobkyně pro předmětné řízení přiléhavé, neboť v citovaném usnesení nebyla dovozena neplatnost onoho završení celého procesu prodeje, tedy neplatnost převodní smlouvy, jejímž platným uzavřením je proces prodeje zemědělského pozemku podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. nepochybně završen. V tam řešeném případě bylo dle žalobkyně zcela na místě konstatovat, že proces prodeje byl završen a již jej nelze opakovat, současně bylo zcela legitimní konstatovat, že žaloba měla být zamítnuta z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. V předmětném řízení je však situace odlišná, což soud prvního stupně dle odvolatelů nezohlednil. Žalobkyně i vedlejší účastník jsou přesvědčeni, že postup prodeje zemědělského pozemku doposud završen nebyl, a to z toho důvodu, že kupní smlouva uzavřená mezi 1/ žalovaným a právní předchůdkyní 2/ žalované je od počátku pro rozpor se zákonem neplatná a v takové situaci je nutno na uvedenou smlouvu nahlížet jako by nikdy nebyla uzavřena. [příjmení] prodeje předmětného pozemku doposud nebyl završen, a proto nelze v této fázi argumentovat tím, že proces prodeje pozemku nelze opakovat. Současně nelze ani tvrdit absenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, tedy že by se právní postavení žalobkyně ani vyhovujícím rozhodnutím nezměnilo. Naopak by se její postavení případným vyhovujícím rozhodnutím změnilo zcela zásadně. Žalobkyně totiž bude mít i nadále možnost se ucházet o nabytí předmětného pozemku, která jí byla dosavadním postupem 2/ žalované upřena. Zamítnutí žaloby je podle žalobkyně nutné hodnotit jako nepřípustný zásah do jejího legitimního očekávání, neboť předpokládala, že bude respektováno její právo na to, že bude v situaci plurality zájemců o nabízený zemědělský pozemek vyzvána spolu s ostatními zájemci o koupi Pozemku k nabídnutí jeho kupní ceny. Žalobkyně i vedlejší účastník dále namítali nesprávnost rozhodnutí o nákladech řízení s tím, že prvostupňový soud chybně stanovil tarifní hodnotu, ze které je vypočtena odměna za jednotlivé úkony právní služby poskytnuté 1/ žalovanému jeho právní zástupkyní. Současně však uvedli, že jsou přesvědčeni o tom, že by žádnému z žalovaných i v případě jejich úspěchu ve věci neměla být náhrada nákladů řízení z důvodu zvláštního zřetele hodných uvedených v § 150 o. s. ř. Použití uvedeného ustanovení odůvodnili tím, že uzavřeli-li žalovaní záměrně neplatnou kupní smlouvu a neoprávněně z tohoto protiprávního stavu těží, bylo by v rozporu s pravidly dobrých mravů a kautel spravedlnosti, měla-li by ještě žalovaná s vedlejším účastníkem nést jejich náklady. Dále poukázali na to, že přiznání náhrady nákladů žalovaným by bylo vůči nim nepřiměřeně tvrdé, že se žalovaní podíleli na vzniku sporu, na povahu a okolnosti případu, jakož i na jeho složitost. S ohledem na uvedené žalobkyně i vedlejší účastník navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi na straně žalobkyně přizná náhradu nákladů řízení.

15. V písemném vyjádření k odvolání 1/ žalovaný uvedl, že napadený rozsudek považuje za věcně správný a odvolací soud by jej proto měl potvrdit. Soud prvního stupně se řádně vypořádal s námitkami žalobkyně i vedlejšího účastníka, když odůvodnil přiléhavost závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka] na projednávanou věc. Žaloba byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu a z toho důvodu, nemůže argumentace žalující strany odůvodněním rozhodnutí ohledně údajné neplatnosti kupní smlouvy obstát, neboť zamítá-li soud žalobu na určení pro nedostatek naléhavého právního zájmu, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné. Podle 1/ žalovaného byl převod předmětného pozemku podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. završen uzavřením kupní smlouvy a jelikož byl tento postup završen, pak je 1/ žalovaný v souladu se závěry dovolacího soudu přesvědčen, že na projednávanou věc nelze aplikovat ustanovení o rozpracovaném případu ve smyslu přechodných ustanovení. Nabídkové řízení ve smyslu § 7 zákona č. 95/1999 Sb. může být dle 1/ žalovaného završeno i nepřevedením pozemků z různých důvodů, jež nejsou zákonem blíže specifikovány (např. uzavřením i neplatné kupní smlouvy). 1/ žalovaný dále z opatrnosti ohledně ostatních námitek proč by žaloba měla být zamítnuta po věcné stránce a k otázce platnosti kupní smlouvy uzavřené dne [datum] odkázal na svá předchozí vyjádření a argumentaci v nich obsaženou. Ohledně přiznané náhrady nákladů 1/ žalovaný uvedl, že soud prvního stupně i v této části rozhodl věcně správně, když vycházel z kupních smluv, které jednoznačně reflektují hodnotu nemovitosti. K aplikaci § 150 o. s. ř. 1/ žalovaný uvedl, že žalobkyně ani vedlejší účastník kromě obecného tvrzení nepředložili žádné relevantní důvody pro jeho uplatnění. Dle 1/ žalovaného aplikaci uvedeného ustanovení vylučuje i skutečnost, že žalobkyně podala žalobu až 3 roky po uzavření kupní smlouvy.

16. V písemném vyjádření k odvolání 2/ žalovaná uvedla, že považuje odvolání žalobkyně i vedlejšího účastníka za nedůvodná, napadený rozsudek považuje za správný jak z hlediska skutkových zjištění, tak z hlediska právního posouzení a navrhuje, aby jej odvolací soud potvrdil. Žalobkyně v řízení před soudem nepřinesla žádné nové, jiné argumenty, s nimiž by se prvostupňový soud měl vypořádat nad rámec již vyřešené otázky ohledně dokončení procesu veřejné nabídky pozemků podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. a s tím související otázky nedostatku naléhavého právního zájmu na určovací žalobě. Ze samotného znění zákona č. 95/1999 Sb. je zřejmé, že veřejná nabídka pozemků dle § 7 může být ukončena, aniž by byly nabízené pozemky převedeny. Z toho důvodu, byla-li uzavřena smlouva, není pro ukončení nabídky podstatné, zda tato smlouva byla uzavřena platně či nikoli. Z doslovného znění zákona a z důvodové zprávy vycházel také dovolací soud ve svém kasačním rozhodnutí, pokud vyložil, že veřejná nabídka byla v daném případě ukončena, a že se tedy nemůže jednat o rozpracovaný případ ve smyslu přechodných ustanovení zákona. Dovolací soud dále poukázal na skutková zjištění, z nichž plyne, že předmětná kupní smlouva, jejíž neplatnost je žalobkyní namítána, byla podkladem pro vkladové řízení do katastru nemovitostí a že došlo ke vkladu vlastnického práva k pozemku do katastru nemovitostí pro 1/ žalovaného a za tohoto stavu podle dovolacího soudu nelze uzavřít, že by proces podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. nebyl dovršen. Byl-li proces veřejné nabídky dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. ukončen, nemohlo být zamítnutím žaloby dle 2/ žalované zasaženo do legitimního očekávání žalobkyně. Žaloba nemůže být úspěšná, neboť nelze-li pokračovat ve veřejné nabídce pozemků a nelze-li ukládat 2/ žalované povinnosti s průběhem veřejné nabídky spojené, není žalobkyně aktivně legitimována k podání určovací žaloby z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení dle § 80 o. s. ř. Závěrem 2/ žalovaná uvedla, že nesouhlasí s aplikací § 150 o. s. ř., jak navrhuje žalobkyně a vedlejší účastník. Ze strany 2/ žalované nešlo o záměrné nedodržení postupu podle zákona [číslo] Sb, jak se snaží tvrdit žalobkyně, jednalo se o otázku právního posouzení naplnění podmínek přednosti. 2/ žalovaná navíc na rozdíl od žalobkyně a vedlejšího účastníka není zastoupena advokátem a účtuje pouze náklady řízení nezastoupeného účastníka, ve vztahu k žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi se tak nejedná o žádné vysoké částky nákladů řízení, které by byly nepřiměřeně tvrdé a pro žalobkyni a vedlejšího účastníka neúnosné.

17. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně jsou důvodná pouze v části týkající se nákladů řízení, ve zbývající části shledal odvolací soud odvolání nedůvodnými.

18. Dovolací soud v kasačním rozhodnutí č. j. [číslo jednací] vyslovil závazný právní názor, podle kterého uzavřela-li právní předchůdkyně 2/ žalované ([anonymizováno]) s 1/ žalovaným dne [datum] kupní smlouvu o prodeji pozemku s právními účinky vkladu ke dni [datum], byť absolutně neplatnou, pak je nutné uzavřít, že postup při prodeji pozemku podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. byl uzavřením této kupní smlouvy završen a nelze jej považovat za rozpracovaný případ podle přechodného ustanovení čl. II zákona č. 253/2003 Sb. Na danou věc tudíž nelze po zrušení zákona [číslo] Sb. aplikovat ani odvolacím soudem odkazovaný § 22 odst. 14 zákona č. 503/2012 Sb., o [anonymizována tři slova] a změně některých souvisejících zákonů, jenž nabyl účinnosti dne [datum]. Nelze-li postup podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. opakovat, jak stanovil jeho § 8, pak dle dovolacího soudu nelze 2/ žalované, jakožto právní nástupkyni [anonymizováno] od [datum], uložit povinnost vyzvat všechny žalobkyní specifikované„ zájemce o koupi pozemku“, aby ve smyslu § 7 odst. 4 tohoto zákona do 30 dnů od učinění výzvy nabídli kupní cenu tohoto pozemku, což vede dle Nejvyššího soudu k jedinému možnému závěru, a to že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k podání žaloby o určení vlastnického práva 2/ žalované k předmětnému pozemku, neboť není dán naléhavý právní zájem na tomto určení ve smyslu § 80 o. s. ř., když toto určení nemůže ovlivnit právní postavení žalobkyně, neboť ani vyhovujícím soudním rozhodnutím by se její právní postavení nikterak nezlepšilo.

19. Ústavní soud v nálezu z [datum], sp. zn. IV. ÚS 3073/15 judikoval, že v případě, že dovolací soud zruší rozhodnutí soudu odvolacího s tím, že vysloví závazný právní názor, je povinností soudu, jež má věc znovu projednat, aby postupoval ve smyslu (v duchu) ustanovení § 243g ve spojení s § 226 o. s. ř. a vysloveným závazným názorem se bezvýhradně řídil. Kasační rozhodnutí je třeba číst pečlivě,„ mezi řádky“ a řídit se jím nikoliv jen formálně, ale především materiálně. V novém rozhodnutí následujícím po rozhodnutí kasačním je odvolací soud povinen pečlivě a do podrobností se vypořádat se všemi aspekty závazného právního názoru, vyložit, jak s nimi„ pracoval“ a jaké z nich vyvodil nové právní závěry. Odvolací soud to však podle Ústavního soudu neučinil. Jeho rozhodnutí i zvolený procesní postup působí spíše dojmem, že přehlédl podstatu závazného právního názoru a ve snaze obhájit svůj původní verdikt postupoval v řízení tak, že v podstatě závazný právní názor obešel (ignoroval). Takový postup jde však proti smyslu procesní úpravy, je projevem nepřípustné svévole, a tudíž ústavně nekonformní. Nejvyšší soud v rozsudku z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] uvedl, že s ohledem na kasační princip, na němž je dovolací řízení založeno, je nezbytné zajistit, aby právní závěry dovolacího soudu (tj. jak názor na hmotněprávní posouzení věci, tak i pokyny k procesnímu postupu) byly v dalším průběhu řízení respektovány. Proto i pro řízení po zrušení rozhodnutí dovolacím soudem platí zásada vázanosti nižších soudů vysloveným právním názorem. Tímto právním názorem jsou vázány všechny soudy, které po vydání zrušovacího rozhodnutí dovolacího soudu ve věci rozhodují, bez ohledu na to, že věc nebyla vrácena přímo jim – např. je-li zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, který následně zruší přezkoumávané rozhodnutí soudu prvního stupně, je právním názorem dovolacího soudu vázán i soud prvního stupně.

20. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací jsou vázány vyslovenými právními závěry Nejvyššího soudu potud, že v daném případě v zásadě není dán na určení naléhavý právní zájem žalobkyně, neboť proces prodeje pozemku ve smyslu § 7 zákona č. 95/1999 Sb. byl završen, byť neplatnou smlouvou, a že tedy nepřichází v úvahu„ návrat“ do procesu prodeje pozemku ve smyslu přechodných ustanovení. Soud prvního stupně byl tedy v novém rozhodnutí následujícím po rozhodnutí kasačním povinen plně respektovat právní závěry dovolacího soudu. Této povinnosti dle odvolacího soudu prvostupňový soud dostál, když v souladu s právními závěry obsaženými v kasačním rozhodnutí žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně. Toto své rozhodnutí nalézací soud také zcela náležitě odůvodnil, když uvedl, jaké úvahy ho vedly k jeho rozhodnutí, a tedy, proč rozhodl tak, jak rozhodl. Námitka žalobkyně, podle které je napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro zcela nedostatečné odůvodnění, je dle odvolacího soudu nedůvodná. Pokud žalobkyně argumentuje tím, že nalézací soud, resp. soud odvolací není závěry dovolacího soudu obsaženými v kasačním rozhodnutí vázán, neboť jsou formulovány vágně a nejsou dostatečně přesvědčivě odůvodněny, pak ani s touto námitkou se odvolací soud nemůže ztotožnit. Kasační rozhodnutí je odůvodněno zcela dostatečně, dovolací soud opírá své rozhodnutí o doslovné znění zákona č. 95/1999 Sb., důvodovou zprávu i o konkrétní skutková zjištění, odůvodnění je přehledné, logické a tvoří ucelený argumentační systém. Skutečnost, že se žalobkyně neztotožňuje s argumentací dovolacího soudu a polemizuje s jeho odůvodněnými právními závěry (zejm. se závěrem, že uzavřením kupní smlouvy, byť neplatné, došlo k završení procesu podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb.), nemůže ničeho změnit na tom, že nalézací i odvolací soud jsou právními závěry dovolacího soudu vázány (§ 226 odst. 1 ve spojení s § 243g o. s. ř.) a nemohou se od nich odchýlit jen z toho důvodu, že s nimi žalobkyně a vedlejší účastník nesouhlasí a mají na věc jiný názor (k možnosti odchýlení se od právní názoru dovolacího soudu srov. např. Svoboda, K., [příjmení], P., Levý, J., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 999 - [číslo]).

21. Soud prvního stupně postupoval správně, když poté, co dospěl k závěru, že ve věci není dán naléhavý právní zájem a žalobu na určení je tedy nutné zamítnou, se již dále nezabýval námitkami žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, které směřovaly k věcnému přezkumu žaloby (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, a rozsudky téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Takto postupoval i soud odvolací a zaměřil se toliko na přezkum toho, zda v dané věci je či není naléhavý právní zájem žalobkyně na požadované určení, přičemž vycházel ze závazného právního názoru vysloveného ve shora rekapitulovaném kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 226 odst. 1 ve spojení s § 243g o. s. ř.).

22. Odvolací soud uzavírá, že v dané věci není dán naléhavý právní zájem žalobkyně na v žalobě specifikovaném určení a soud prvního stupně dospěl ke správnému právnímu závěru, když žalobu na určení pro nedostatek naléhavého právního zájmu zamítl. Správně též byla zamítnuta žaloba i v části uložení povinnosti 2/ žalované učinit požadovanou výzvu, neboť s ohledem na vyslovený závěr dovolacího soudu o tom, že nelze-li postup podle § 7 zák. č. 95/1999 Sb. opakovat, nelze 2/ žalované (jako právní nástupkyni [anonymizováno]), i kdyby tato byla vlastníkem předmětného pozemku, uložit povinnost vyzvat všechny zájemce o koupi pozemku ve smyslu § 7 tohoto zákona. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé potvrdil.

23. Odvolací soud však shledává důvodnou námitkou žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, podle níž byly v projednávané věci dány důvody hodné zvláštního zřetele, které by ve smyslu § 150 o. s. ř. odůvodňovaly nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovaným, kteří byli v řízení úspěšní.

24. Dle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

25. Postup podle § 150 o. s. ř. představuje výjimku ze zásady úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.), kterou je nutné vykládat restriktivně. Je tak třeba vždy pečlivě zvažovat, zda důvody hovořící pro nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníku jsou skutečně důvody výjimečnými, zvláštního zřetele hodnými. Jak vyjádřil Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 29. 8 2018, sp. zn. [spisová značka], za důvody zvláštního zřetele hodné se považují„ takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další.“ 26. Důvody pro uplatnění § 150 o. s. ř. jsou dle odvolacího soudu dány zejména povahou a okolnostmi projednávaného sporu, pro které byla žaloba v konečném důsledku zamítnuta. Výsledek předmětného sporu závisel čistě na právním posouzení otázky, zda se ohledně nabídkového řízení vyhlášeného [anonymizováno] (právní předchůdkyně 2/ žalované) dne [datum] jednalo o tzv. nedokončený případ ve smyslu článku II. přechodných ustanovení zákona č. 253/2003 Sb., či nikoli. Tato otázka byla Nejvyšším soudem řešena poprvé. Rozhodnutí záviselo čistě na výkladu právního ustanovení, resp. v právním ustanovení použitém pojmu„ rozpracovaný případ“. V době, kdy žalobkyně podala předmětnou žalobu na určení, nebyla tato čistě právní otázka týkající se (ne) možnosti aplikace přechodných ustanovení zákona č. 253/2003 Sb. soudy řešena, mezi žalobkyní a žalovanými byla tato otázka sporná – každá ze stran vykládala pojem„ rozpracovaný případ“ odlišně, proto nelze konstatovat, že by žaloba podaná žalobkyní v této situaci byla žalobou zjevně nedůvodnou, dle odvolacího soudu nelze žalobkyni vytýkat, že považovala svůj nárok za opodstatněný. Až dovolací soud postavil výklad uvedeného právního pojmu najisto, když v kasačním rozhodnutí vyslovil pro nalézací i odvolací soud závazný právní názor, podle kterého uzavřením kupní smlouvy, byť neplatné, došlo k završení procesu prodeje pozemku dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb., a tedy se nemůže jednat o případ rozpracovaný a aplikace přechodných ustanovení zákona č. 253/2003 Sb. tedy není možná. Odvolací soud s ohledem na uvedené okolnosti považuje za nespravedlivé, aby v tomto případě, kdy rozhodnutí ve věci záviselo pouze a jenom na právním výkladu pojmu„ rozpracovaný případ“, byla ještě žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi na straně žalobkyně ukládána povinnost k náhradě nákladů řízení.

27. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek postupem podle § 220 o. s. ř. ve výroku II. a III. o nákladech řízení změnil tak, že se 1/ žalovanému a 2/ žalované v souladu s § 150 o. s. ř. náhrada nákladů řízení nepřiznává. Ze stejných důvodů pak odvolací soud nepřiznal 1/ žalovanému a 2/ žalované právo na náhradu nákladů řízení ani v řízení odvolacím.