30 Co 14/2024-138

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudců Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Romana Flanderky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyloučení věci z exekuce, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 19 C 12/2023-64 ze dne 4. srpna 2023

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, se ve výroku I potvrzuje ve správném znění tak, že z exekuce vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , Exekutorský úřad , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, , proti povinnému , jméno FO, , narozenému dne , datum, , ve prospěch oprávněné , Jméno žalované, ., IČO , IČO žalované, , na základě pověření Okresního soudu v Liberci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , se vylučuje osobní automobil , jméno FO, , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , zapsaný v protokolu o soupisu movitých věcí povinného č. j. , spisová značka, ze dne , datum, pod položkou č. , hodnota, .

II. Ve výroku II se napadený rozsudek mění tak, že se žalobkyni náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že z exekuce „nařízené exekučním příkazem soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne , datum, pod sp. zn. , spisová značka, proti povinnému , jméno FO, , nar. , datum, , je vyloučena položka č. , hodnota, zapsaná v protokolu o soupisu movitých věcí povinného ze dne , datum, pod sp. zn. , spisová značka, , a to , jméno FO, , jméno FO, , Anonymizováno, (výrok I), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II).

2. Z odůvodnění se podává, že je soudním exekutorem exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , pod sp. zn. , spisová značka, vedena exekuce na majetek povinného , jméno FO, , nar. , datum, , k vymožení pohledávky žalované jakožto oprávněné. Soudní exekutor vydal příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí a do protokolu o soupisu movitých věcí č. j. , spisová značka, ze dne , datum, zahrnul pod položku č. , hodnota, osobní automobil „, jméno FO, , jméno FO, , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , rok výroby , Anonymizováno, (dále též jen „osobní automobil“ či „vozidlo“). Žalobkyně se pak v tomto řízení domáhá vyloučení osobního automobilu z exekuce s tvrzením, že jej zakoupila na základě kupní smlouvy ze dne , datum, od paní , jméno FO, s tím, že , jméno FO, nabyla vlastnické právo k vozidlu od , jméno FO, , který však nebyl zapsán jako vlastník vozidla ve velkém technickém průkazu a v registru silničních motorových vozidel a který měl předmětné vozidlo koupit od povinného , jméno FO, . Žalobkyně požádala soudního exekutora o vyškrtnutí osobního vozidla ze soupisu movitých věcí, avšak soudní exekutor návrhu nevyhověl. Okresní soud objasnil, že ve velkém technickém průkazu vozidla byl jako jeho první majitel uveden povinný , jméno FO, , a to od , datum, . Následně povinný na základě kupní smlouvy převedl vlastnické právo k vozidlu na , jméno FO, . Tento převod nebyl zapsán v registru silničních motorových vozidel a , jméno FO, nebyl uveden jako vlastník vozidla ve velkém technickém průkazu. , jméno FO, kupní smlouvou ze dne , datum, převedl vlastnické právo k vozidlu na , jméno FO, , která byla zapsána jako jeho vlastník v registru vozidel a ve velkém technickém průkazu od , datum, . , jméno FO, pak uzavřela dne , datum, kupní smlouvu, jejímž předmětem byl osobní automobil, s žalobkyní, jenž byla zapsána do registru silničních motorových vozidel a do velkého technického průkazu vozidla jako jeho vlastník od , datum, . Okresní soud dále vyšel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že povinný byl dne , datum, soudním exekutorem vyrozuměn o zahájení exekuce a zároveň byl poučen dle ustanovení § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „ex. řád“), o tom, že nesmí nakládat se svým majetkem. Nebyl proto povinný oprávněn převést vlastnické právo k vozidlu na , jméno FO, a pokud tak v rozporu s uvedeným ustanovením exekučního řádu učinil, je taková kupní smlouva neplatná. Okresní soud se proto zabýval tím, zda žalobkyně byla v dobré víře o tom, že , jméno FO, je oprávněna převést na ni vlastnické právo k vozidlu a na základě výpovědí svědků , jméno FO, , , jméno FO, , adresa, uzavřel, že žalobkyně v době koupě vozidla postupovala s přiměřenou opatrností a byla v dobré víře, že , jméno FO, byla vlastníkem vozidla a byla oprávněna vlastnické právo k němu na žalobkyni převést. Poukázal v této souvislosti okresní soud také na to, že , jméno FO, byla zapsána jako vlastník vozidla ve velkém technickém průkazu od , datum, a že až do doby uzavření kupní smlouvy s žalobkyní dne , datum, , tj. po dobu 2 let a 4 měsíců, osobní automobil nerušeně a bez problémů užívala. Žalobkyně tedy neměla žádný důvod pochybovat o tom, že by , jméno FO, nebyla vlastníkem vozidla. Neměla žalobkyně za takových okolností ani žádný důvod prověřovat původního vlastníka vozidla – povinného , jméno FO, . Okresní soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl a v řízení úspěšné žalobkyni přiznal dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, .

3. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolala žalovaná, která navrhuje jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta. Žalovaná zejména nesouhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že žalobkyně byla v dobré víře v oprávnění prodávajícího (, jméno FO, ) převést vlastnické právo k vozidlu. Poukazuje na skutečnost, že povinný s ohledem na účinky inhibitoria nebyl oprávněn nakládat s vozidlem. Z tohoto důvodu je kupní smlouva uzavřená po datu , datum, s , jméno FO, neplatná a , jméno FO, se tak nikdy nestal vlastníkem vozidla. Krom toho , jméno FO, nebyl ani nikdy jako vlastník vozidla zapsán v registru vozidel a ani ve velkém technickém průkazu. Protože převod vlastnického práva k vozidlu povinným na , jméno FO, je neplatným právním jednáním, je třeba otázku nabytí vlastnického práva případnými dalšími osobami posuzovat ve smyslu ustanovení § 1109 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná pak dovozuje, že ani , jméno FO, a ani žalobkyně se v důsledku nedostatku dobré víry nestaly vlastníky vozidla. Žalovaná poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a na komentářovou literaturu, dle které při posuzování dobré víry bude hrát roli především to, zda při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že převádějící subjekt není oprávněn vlastnické právo převést. Podle toho, jakou míru zavinění je třeba nabyvateli přičíst, by měl i on sám vyvinout jistou přezkumnou aktivitu ke zjištění toho, zda je převodce vlastníkem nebo jinak oprávněným k převodu věci. Nabytí od neoprávněného je totiž zřejmě vyloučeno již v případě lehké nedbalosti. V poměrech nyní projednávané věci dle žalované musela v , jméno FO, vyvolat pochybnosti skutečnost, že kupní smlouvu uzavírá s osobou, která nebyla v registru silničních motorových vozidel ani ve velkém technickém průkazu vozidla uvedena jako vlastník. Za takové situace dle žalované , jméno FO, tížila vyšší míra investigativní povinnosti ověřit si, zda , jméno FO, je skutečně vlastníkem převáděného vozidla. Na tuto svoji povinnost však , jméno FO, zcela rezignovala, a tedy se nestala vlastníkem vozidla. Je proto nutné zkoumat dobrou víru i u žalobkyně, na níž v tomto směru leží důkazní břemeno. Žalobkyně se však omezila pouze na zápis , jméno FO, jako vlastníka ve velkém technickém průkazu. Uváděla-li ovšem žalobkyně již v žalobě, že předchozím vlastníkem vozidla byl , jméno FO, , muselo jí být zřejmé, že , jméno FO, nabývala vlastnické právo od osoby, která nikdy nebyla uvedena jako vlastník vozidla ve velkém technickém průkazu. Žalobkyni byla předložena kupní smlouva uzavřená mezi , jméno FO, a , jméno FO, a rovněž kupní smlouva uzavřená mezi povinným a , jméno FO, . Žalobkyně tak musela mít pochybnosti o tom, zda je , jméno FO, skutečně vlastníkem vozidla a zda je oprávněna převést vlastnické právo k vozidlu na žalobkyni. Nemohla se tedy žalobkyně spokojit pouze s informacemi, které měla k dispozici, neboť i ji stíhala za takové situace určitá vyšší míra investigativní povinnosti. Neobstojí tedy dle žalované závěr okresního soudu o tom, že bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně v době nabytí vlastnického práva k vozidlu byla v dobré víře, že předchozí vlastník je oprávněn vlastnické právo k vozidlu převést.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhuje potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalobkyně má za to, že bylo v řízení před okresním soudem prokázáno, že jednala při koupi vozidla s potřebnou opatrností. Vše, co se žalobkyně v době koupě dozvěděla, svědčilo tomu, že se může stát řádným vlastníkem vozidla, a naopak nic nenasvědčovalo tomu, že by , jméno FO, nebyla oprávněna vlastnické právo k vozidlu převést. Nebylo zde nic, co by založilo nejistotu na straně žalobkyně. Poukazuje žalobkyně na skutečnost, že , jméno FO, , od níž vozidlo kupovala, sama vozidlo více než 2 roky bez jakýchkoliv právních komplikací užívala a investovala do vozidla nemalé finanční prostředky, vozidlo zakoupila od , jméno FO, , od něhož si nechala předložit kupní smlouvu, na jejímž základě měl nabýt vlastnické právo k vozidlu, a tedy ani od něho se nedozvěděla nic, co by v ní mohlo vyvolat pochybnosti o vlastnictví vozidla. Tyto pochybnosti u žalobkyně nemohla vyvolat skutečnost, že , jméno FO, nebyl uveden ve velkém technickém průkazu vozidla jako jeho vlastník. Registr silničních motorových vozidel není veřejným seznamem a v praxi není nijak neobvyklé, že některý z převodů vozidla v registru zaznamenán není. V úvahu je třeba vzít rovněž to, že ani , jméno FO, , adresa, nebyli a nejsou povinnými osobami v exekuci, a tedy potřebná míra investigace ze strany žalobkyně okruh těchto osob nepřesahuje. Žalobkyně je tedy přesvědčena o tom, že při koupi vozidla nic nezanedbala a nepodcenila a že dobrá víra na její straně je dána. Je nereálné, aby si nabyvatel vlastnického práva zjišťoval informace o všech předchozích vlastnících. Žalobkyně se přitom zaměřila i na , jméno FO, , proto si vyžádala kupní smlouvu s ním uzavřenou, a ze svého pohledu ničeho nezanedbala.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jeho vydání předcházející a po částečném doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Okresní soud na základě jím provedeného dokazování objasnil, že povinný , jméno FO, , který byl jako vlastník vozidla zapsán ve velkém technickém průkazu od , datum, , uzavřel (nedatovanou) kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k vozidlu, s , jméno FO, , který však nebyl po uzavření kupní smlouvy zapsán jako vlastník do velkého technického průkazu vozidla a ani do registru silničních motorových vozidel. , jméno FO, uzavřel dne , datum, kupní smlouvu o převodu vozidla s , jméno FO, , která již byla zapsána jako vlastník vozidla v registru silničních motorových vozidel a ve velkém technickém průkazu, a to od , datum, . , jméno FO, pak kupní smlouvou ze dne , datum, převedla vlastnické právo k vozidlu na žalobkyni, která je evidována jako jeho vlastník v registru silničních motorových vozidel a ve velkém technickém průkazu od , datum, . K převodu vlastnického práva k vozidlu povinným na , jméno FO, přitom mělo dojít v době probíhající exekuce vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, pod sp. zn. , spisová značka, a v době, kdy již nastaly účinky generálního inhibitoria ve smyslu § 44a odst. 1 ex. řádu.

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 4 o. s. ř. a § 213a odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazování sdělením podstatného obsahu pro danou věc rozhodných listin z exekučního spisu vedeného soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, pod sp. zn. , spisová značka, . Tento důkaz byl přitom navrhován žalobkyní již v žalobě, avšak okresním soudem důkaz listinami z exekučního spisu proveden nebyl, ačkoliv pro objasnění skutkového stavu je to třeba.

8. Tak bylo odvolacím soudem zjištěno, že k návrhu oprávněné , Jméno žalované, . podanému proti povinnému , jméno FO, byl soudní exekutor Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , pověřen pověřením Okresního soudu v Liberci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, provedením exekuce k vymožení pohledávky oprávněné (viz návrh na zahájení exekuce a pověření). Pověřený soudní exekutor dne , datum, vyhotovil výzvu ke splnění vymáhané povinnosti a vyrozumění o zahájení exekuce obsahující mimo jiné i poučení o zákazu nakládaní s majetkem povinného ve smyslu § 44a odst. 1 ex. řádu (zjištěno z výzvy ke splnění vymáhané povinnosti č. j. , spisová značka, ze dne , datum, a z vyrozumění o zahájení exekuce č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ). Uvedené listiny byly dle doručenky založené v exekučním spise na č.l. , Anonymizováno, povinnému doručeny spolu s protokolem o soupisu movitých věcí povinného č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž pod položkou , Anonymizováno, bylo sepsáno vozidlo „, Anonymizováno, – , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, “ a pod položkou , Anonymizováno, vozidlo „, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, “, exekučními příkazy k provedení exekuce postižením příjmů a postižením jiné peněžité pohledávky, exekučním návrhem a exekučním titulem. Neplyne však z doručenky (a ani z jiné listiny založené v exekučním spise), že by zároveň s těmito listinami, popř. později, byl povinnému doručen i exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí. Další protokol o soupisu movitých věcí povinného byl soudním exekutorem sepsán dne , datum, pod č. j. , spisová značka, . Z něho bylo zjištěno, že je v něm jako položka , Anonymizováno, uvedeno vozidlo „, Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, “, tj. vozidlo, jehož vyloučení z exekuce se žalobkyně v této věci domáhá. Tento protokol o soupisu movitých věcí povinného byl doručen povinnému dne , datum, (10. dnem po vyvěšení na úřední desce soudního exekutora dle § 50 odst. 2 o. s. ř.). Dále bylo z podání exekutora datovaného , datum, a označeného jako „Žádost exekutora“ adresovaného žalobkyni zjištěno, že jím exekutor vyzval žalobkyni k vydání motorového vozidla „, Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, “, které bylo soudním exekutorem sepsáno , datum, . Na to reagovala žalobkyně návrhem na vyškrtnutí vozidla ze soupisu, jak plyne z podání žalobkyně datovaného , datum, . Soudní exekutor pak po vyjádření nesouhlasu oprávněné s vyškrtnutím vozidla ze soupisu movitých věcí, jak byl tento nesouhlas vyjádřen v podání oprávněné ze dne , datum, , usnesením č. j , spisová značka, ze dne , datum, rozhodl tak, že návrhu žalobkyně na vyškrtnutí vozidla ze soupisu movitých věcí nevyhovuje.

9. Podle § 267 o. s. ř., za použití § 52 odst. 1 ex. řádu právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí (z exekuce) v řízení podle třetí části tohoto zákona.

10. Účelem excindační (vylučovací) žaloby dle § 267 o. s. ř. je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku (k věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám), jenž byl postižen výkonem rozhodnutí (exekucí), takové právo (právní vztah), které nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) byl proveden a aby se tak postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). K podání excindační žaloby je aktivně věcně legitimována třetí osoba odlišná od oprávněného, povinného i manžela povinného, jejíž věc, majetkové právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí (exekuce), přestože jí k postiženým majetkovým hodnotám svědčí takové právo, které výkon rozhodnutí (exekuce) nepřipouští; typicky právo vlastnické. Pasivně legitimován v řízení o excindační žalobě je oprávněný. Excindační žaloba je svojí povahou žalobou na určení, u níž se netvrdí ani neprokazuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť se jedná o procesní žalobu, která je jako obrana osoby, jejíž majetek byl prováděním výkonu rozhodnutí (exekuce) nedůvodně dotčen, zákonem výslovně upravena.

11. Tak i v nyní posuzované věci žalobkyně tvrdí, že jí svědčí vlastnické právo k soudním exekutorem do soupisu movitých věcí pojatému vozidlu a že tedy není přípustné vést exekuci na majetek povinného prodejem tohoto vozidla. Nabytí vlastnického práva k vozidlu žalobkyně dokládá kupní smlouvou uzavřenou dne , datum, s , jméno FO, . Pro posouzení oprávněnosti žalobního požadavku v daném případě pak je s ohledem na to, že žalobkyně měla vlastnické právo k vozidlu nabýt až v průběhu exekuce vedené proti povinnému, který byl dříve vlastníkem vozidla, rozhodné, zda uvedená kupní smlouva ze dne , datum, je platným právním jednáním a zda došlo na jejím základě k převodu vlastnického práva na žalobkyni.

12. Podle § 44a odst. 1 ex. řádu nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.

13. Podle § 47 odst. 6 ex. řádu majetek, který jej postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné.

14. V ustanovení § 44a odst. 1 ex. řádu je upraven procesní institut tzv. generálního inhibitoria. Jím se povinnému pod sankcí relativní neplatnosti učiněných právních jednání zakazuje, a to od okamžiku doručení vyrozumění o zahájení exekuce (§ 44 ex. řádu), nakládat s veškerým jeho majetkem. Námitku relativní neplatnosti mohou vznést exekutor, oprávněný, případně další věřitel, který včas přihlásil svoji pohledávku do probíhající exekuce, a to nejen vůči povinnému, ale i vůči všem ostatním účastníkům právního jednání, jímž mělo být generální inhibitorium porušeno. Námitku relativní neplatnosti lze uplatnit tím, že je povinnému a dalším účastníkům právního jednání doručen exekuční příkaz, který postihuje majetek, který byl předmětem jednání. Aby nastoupily účinky relativní neplatnosti, může být exekuční příkaz doručen uvedeným osobám, nejenom přímo exekutorem, ale mohou jej doručit i oprávněný nebo přihlášený věřitel. Není rozhodné, zda takový exekuční příkaz byl vydán před uzavřením právního jednání anebo až poté (viz Kasíková, M. a kol. Exekuční řád. Komentář. 5. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022, s. 370).

15. Pokud však povinný svým právním jednáním naloží s majetkem, který již byl postižen exekučním příkazem, pak jedná v rozporu s § 47 odst. 6 ex. řádu a takové jeho právní jednání je stiženo neplatností absolutní.

16. Jsou-li exekučním příkazem postiženy movité věci, neshoduje se právní teorie v tom, co je třeba považovat za rozhodný okamžik, od něhož je třeba na právní jednání povinného, jímž nakládá se svým majetkem, pohlížet jako na absolutně neplatné v důsledku porušení tzv. speciálního inhibitoria dle § 47 odst. 6 ex. řádu. Není shoda v tom, zda je tímto okamžikem doručení samotného exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem movitých věcí (aniž by byly určeny konkrétní věci, které mají být za účelem uspokojení vymáhané pohledávky zpeněženy), či zda jím je až okamžik doručení (případně provedení) soupisu movitých věcí, do něhož jsou exekutorem pojaty již konkrétní věci, jejichž prodejem exekutor hodlá částečně či zcela uspokojit vymáhanou pohledávku. Objevují se dokonce i názory (viz např. , adresa, , K., Exekuční řízení. Civilní proces z pohledu účastníka. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2020, s. 419 – 420), že účinky speciálního inhibitoria nastávají již v okamžiku vydání exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného. Judikatura Nejvyššího soudu, která by tuto otázku řešila, absentuje, resp. odvolacímu soudu se nepodařilo žádné takové rozhodnutí Nejvyššího soudu dohledat.

17. V nyní projednávané věci nastaly účinky generálního inhibitoria ve smyslu § 44a odst. 1 ex. řád dne , datum, , kdy bylo povinnému doručeno vyrozumění o zahájení exekuce podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Počínaje tímto dnem tedy bylo povinnému pod sankcí relativní neplatnosti zakázáno nakládat s veškerým jeho majetkem.

18. Pokud jde o účinky speciálního inhibitoria dle § 47 odst. 6 ex. řádu, s jehož porušením zákon spojuje následek v podobě absolutní neplatnosti právního jednání, nepostačuje dle odvolacího soudu pouhé vydání exekučního příkazu, jímž byly postiženy movité věci povinného. Nestačí však ani doručení samotného exekučního příkazu bez provedení soupisu movitých věcí. Povinný totiž musí vědět, že exekučním příkazem byly postiženy konkrétní majetkové hodnoty a že v případě porušení zákazu nakládat s konkrétními majetkovými hodnotami nastávají přísnější důsledky v podobě absolutní neplatnosti takového právního jednání.

19. Ustanovení § 47 odst. 6 ex. řádu upravující speciální inhibitorium a ustanovení § 44a odst. 1 ex. řádu upravující generální inhibitorium je třeba vykládat ve vzájemné souvislosti. Zatímco generální inhibitorium se vztahuje na veškerý majetek povinného a jeho účelem je zajistit řádné provedení exekuce, speciální inhibitorium se týká exekučním příkazem již konkrétně určených věcí a práv (konkrétních majetkových hodnot) povinného, doplňuje generální inhibitorium a prohlubuje jeho účinky a současně (vedle zajištění řádného provedení exekuce) slouží zejména k ochraně zájmů oprávněného. Z logiky věci je pak vyloučeno, aby speciální inhibitorium nastalo dříve než inhibitorium generální. Nelze totiž připustit, aby účinky speciálního inhibitoria nastaly dříve, než se vůbec povinný dozví o tom, že je proti němu vedena exekuce a že z tohoto důvodu nesmí (pod sankcí relativní neplatnosti) nakládat se svým majetkem. V praxi se přitom běžně děje, že exekuční příkaz je vydán dříve, než je povinnému doručeno vyrozumění o zahájení exekuce, z něhož se teprve povinný dozvídá, že je exekuce vůbec vedena a že nesmí se svým majetkem nakládat. Z tohoto důvodu nelze nastolení účinku speciálního inhibitoria vázat na pouhé vydání exekučního příkazu. Při úvahách o okamžiku, od něhož nastávají účinky speciálního inhibitoria je třeba vzít v úvahu také ustanovení § 47 odst. 2 písm. e) ex. řádu, dle kterého nelze exekuci provést před právní mocí exekučního příkazu. Uvedené tedy znamená, že exekuční příkaz musí být povinnému doručen, a tedy povinný se musí dozvědět o tom, že soudní exekutor zvolil konkrétní způsob provedení exekuce.

20. Otázkou pak zůstává, zda pro účinky speciálního inhibitoria postačuje doručit pouze exekuční příkaz, jímž byly postiženy movité věci povinného (resp. nabytí právní moci takového exekučního příkazu), či zda musí být povinnému doručen i soupis movitých věcí. Odvolací soud je toho názoru, že, má-li být provedena exekuce prodejem movitých věcí povinného, je třeba pro nastolení účinků speciálního inhibitoria dle § 47 odst. 6 ex. řádu, aby vedle exekučního příkazu byl povinnému doručen také soupis movitých věcí. Bez toho se totiž povinný nedozví, jaké konkrétní věci exekutor postihl a prodejem jakých konkrétních movitých věcí hodlá vymáhanou pohledávku uspokojovat, tedy nedozví se povinný, nakládání s jakými konkrétními movitými věcmi je stiženo přísnějším následkem v podobě absolutní neplatnosti.

21. V nyní projednávané věci byl soupis movitých věcí ze dne , datum, , do kterého byl zahrnut pod položkou 3 osobní automobil, doručen povinnému dne , datum, . Tímto dnem tedy nastaly účinky speciálního inhibitoria dle § 47 odst. 6 ex. řádu. Nemohly účinky speciálního inhibitoria v daném případě nastat dříve ani v případě, že by nebyl správný názor odvolacího soudu o tom, že je třeba k nastolení účinků speciálního inhibitoria povinnému doručit vedle exekučního příkazu také soupis konkrétních movitých věcí, neboť neplyne z exekučního spisu v daném případě, že by exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí byl doručen povinnému.

22. Z uvedeného v poměrech nyní projednávané věci plyne, že uzavřením kupní smlouvy s , jméno FO, , k němuž došlo v blíže nezjištěném období mezi , datum, , kdy byl povinný zapsán jako vlastník vozidla, a , datum, , kdy byla uzavřena kupní smlouva mezi , jméno FO, a , jméno FO, , tj. v době před doručením protokolu o soupisu movitých věcí povinnému, povinný porušil generální inhibitorium dle § 44a odst. 1 ex. řádu. To znamená, že kupní smlouva je relativně neplatná, tedy za neplatnou by ji bylo možné považovat pouze v situaci, pokud by se exekutor nebo oprávněná (žádný přihlášený věřitel se z obsahu exekučního spisu nepodává) dovolali neplatnosti kupní smlouvy, a to nejen vůči povinnému, ale i vůči , jméno FO, , který byl druhou smluvní stranou kupní smlouvy. K tomu však nedošlo. Nestačí k nastolení účinků relativní neplatnosti, že tak žalovaná učinila ve vyjádření k žalobě, popřípadě v jiném svém vyjádření, pokud takové vyjádření nebylo adresováno a zároveň také doručeno , jméno FO, . Nedovolal se pak účinně relativní neplatnosti kupní smlouvy ani soudní exekutor, jak plyne z obsahu exekučního spisu a z jeho vyjádření ze dne , datum, a , datum, adresovaných odvolacímu soudu.

23. K účinnému dovolání se relativní neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi povinným , jméno FO, a , jméno FO, tedy v daném případě nedošlo, proto je třeba na kupní smlouvu uzavřenou mezi povinným a , jméno FO, nahlížet jako na platnou. Byla-li platná kupní smlouva uzavřená mezi povinným a , jméno FO, , pak jsou platné i na ni navazující kupní smlouvy, tj. kupní smlouva uzavřená mezi , jméno FO, a , jméno FO, a kupní smlouva uzavřená mezi , jméno FO, a žalobkyní. Nejde totiž o nabytí vlastnického práva od neoprávněného dle § 1109 a násl. o. z., u něhož by se musela zkoumat dobrá víra nabyvatele v oprávnění převodce vlastnické právo k vozidlu převést. Z obsahu spisu a provedeného dokazování se pak nepodává ani žádný jiný důvod, pro který by některá z kupních smluv byla absolutně neplatnou (k absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti).

24. V tomto směru odvolací soud rovněž poukazuje na skutečnost, že registr silničních vozidel není veřejným seznamem, jak správně uvádí okresní soud v napadeném rozsudku a jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, či sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . Pro platnost kupní smlouvy a platný převod vlastnického práva se tedy zápis do registru silničních motorových vozidel nevyžaduje.

25. Je rovněž nerozhodné pro posouzení dané věci, že stejné vozidlo bylo postiženo exekučními příkazy a bylo pojato do soupisu movitých věcí i v jiných exekučních řízeních vedených proti povinnému a že případně účinky speciálního inhibitoria dle § 47 odst. 6 ex. řádu nastaly v těchto řízeních dříve. Vyplývá totiž z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , že „zápověď k právnímu jednání povinného skrze generální nebo speciální inhibitorium se přitom projevuje jen v poměrech exekuce, v níž k inhibitoriu došlo. Pouze s touto exekucí se totiž spojují následky předpokládané v § 44a odst. 1 ex. řádu a § 47 odst. 6 ex. řádu, tedy možnost oprávněného a soudního exekutora namítnout tzv. relativní neplatnost právního jednání povinného, případně to, že soudní exekutor se chová, jako by právní jednání povinného bylo absolutně neplatné“. Odvolací soud proto z důvodu procesní ekonomie pro nadbytečnost nedoplňoval dokazování sdělením obsahu listin předložených žalovanou k prokázání skutečnosti, že vozidlo bylo již dříve pojato do soupisu movitých věcí v jiných exekucích vedených proti povinnému.

26. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalobkyně dostatečným způsobem prokázala vlastnické právo k osobnímu vozidlu, jehož vyloučení z exekuce vedené proti povinnému , jméno FO, u soudního exekutora Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, pod sp. zn. , spisová značka, se domáhá.

27. Pro úplnost odvolací soudu dodává, že i v případě, že by kupní smlouva uzavřená mezi povinným a , jméno FO, byla absolutně neplatnou z důvodu porušení speciálního inhibitoria dle § 47 odst. 6 ex. řádu, jak namítá žalovaná, nic by to nezměnilo na závěru odvolacího soudu, neboť v takové situaci by zcela obstály závěry okresního soudu o tom, že žalobkyně prokázala dobrou víru v oprávnění převodce (, jméno FO, ) převést vlastnické právo k vozidlu ve smyslu § 1111 o. z. Okresní soud v tomto směru žalobkyni řádně poučil o tom, že jí tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní, a provedl žalobkyní označené důkazy (vyslechl svědky , jméno FO, , , jméno FO, , adresa, ), provedené důkazy správně zhodnotil a dospěl ke správným skutkovým závěrům majícím oporu v provedeném dokazování. V tomto směru odvolací soud pro stručnost odkazuje na závěry vyslovené v odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu. Nad rámec závěrů učiněných okresním soudem odvolací soud pouze doplňuje, že žalobkyně neměla v době uzavření kupní smlouvy s , jméno FO, žádný objektivní důvod pochybovat o tom, že by , jméno FO, nebyla oprávněna převést vlastnické právo k vozidlu. , jméno FO, byla jako vlastník vozidla zapsána v technickém průkazu vozidla, předložila žalobkyni kupní smlouvu, na jejímž základě měla nabýt vlastnické právo k vozidlu, jakož i kupní smlouvu, kterou měl nabýt vlastnické právo její předchůdce (, jméno FO, ). Zápis , jméno FO, do technického průkazu vozidla a do silničního registru motorových vozidel k platnému převodu vlastnického práva nebyl třeba. Dále je třeba vzít v úvahu skutečnost, že k převodu vlastnického práva k vozidlu na žalobkyni došlo po více než 2 letech ničím nerušeného užívání vozidla předchozím vlastníkem , jméno FO, , tedy nejednalo se o žádný překotný převod během krátké doby, který by mohl v žalobkyni vzbudit pochybnosti. Nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby si ověřovala celou historii vlastnictví vozidla a aby zjišťovala, zda veškeré předcházející převody vlastnického práva byly realizovány platně, resp. zda proti některému ze všech předchozích vlastníků není vedena exekuce, a tedy zda některý z nich neporušil generální či speciální inhibitorium. Takové požadavky by byly zcela nepřiměřené a nelze takovou míru obezřetnosti a opatrnosti po kupujícím rozumně požadovat. Žalobkyně si v poměrech dané věci počínala dostatečně obezřetně, jak lze po ní jako po kupující racionálně s přihlédnutím k okolnostem dané věci žádat. Tedy i v případě nabytí od neoprávněného, by žalobkyně prokázala, že jí svědčí právo k vozidlu nepřipouštějící výkon exekuce.

28. Odvolací soud proto z uvedených důvodů dle § 219 o. s. ř. napadené rozhodnutí ve výroku I jako věcně správné potvrdil, pouze ve správném znění (soud není vázán doslovným zněním navrženého žalobního petitu) tak, že z exekuce vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , Exekutorský úřad , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, , proti povinnému , jméno FO, , narozenému dne , datum, , ve prospěch oprávněné , Jméno žalované, ., IČO , IČO žalované, , na základě pověření Okresního soudu v Liberci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , se vylučuje osobní automobil , jméno FO, , Anonymizováno, RZ , SPZ, , zapsaných v protokolu o soupisu movitých věcí povinného č. j. , spisová značka, ze dne , datum, pod položkou č. , hodnota, .

29. Neshledal však odvolací soud správným nákladový výrok II. Okresní soud o náhradě nákladů řízení rozhodoval dle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle zásady úspěchu ve věci. V daném případě je však třeba vzít při rozhodování o náhradě nákladů v úvahu povahu řízení, kdy bylo rozhodováno o vylučovací žalobě, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení osobního automobilu z exekuce vedené proti povinnému , jméno FO, . Ústavní soud dovodil v nálezu sp. zn. III. ÚS 292/07 ze dne , datum, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod pořadovým číslem 133/2009 s ohledem právě na určitou specifičnost řízení o vylučovací (excindační) žalobě, že obecně je nutné považovat za nespravedlivé, aby oprávněný (věřitel), který v předchozích řízeních osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy a nyní žádá výkon příslušného rozhodnutí, byl povinován k zaplacení náhrady nákladů řízení vůči osobě, která proti němu ve sporu o tzv. excindační žalobě byla úspěšná. Vyslovil pak v citovaném nálezu Ústavní soud závěr, že k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat) je možné přistoupit v řízení o vylučovací žalobě tam, kde věřitel (oprávněný) vznik nákladů řízení úspěšné straně nezavinil.

30. Tak i v dané věci žalovaná vznik nákladů řízení úspěšné žalobkyni nezavinila. Je to totiž zásadně exekutor, kdo rozhoduje, jakým konkrétním způsobem provede exekuci a jaký konkrétní majetek (majetkové hodnoty) povinného postihne exekučním příkazem, resp. následně zahrne do soupisu, jde-li o provedení exekuce prodejem movitých věcí. Oprávněný zásadně nemůže způsob provádění exekuce nijak ovlivnit. V daném případě pak navíc nelze vytýkat žalované, že nesouhlasila s vyškrtnutím vozidla ze soupisu, poté co toto navrhla žalobkyně, a to s ohledem na specifičnost a složitost nyní projednávané věci. Bylo totiž zřejmé, že k převodu vozidla povinným došlo až v průběhu vedení exekuce, přičemž nebylo z listin, které mohla mít v exekučním řízení žalovaná k dispozici, zřejmé, zda kupní smlouva, na jejímž základě žalobkyně nabyla vlastnické právo k vozidlu, obstojí jako platné právní jednání či nikoliv. Nelze však žalované vytýkat ani to, že své stanovisko v daném případě nezměnila ani později v průběhu řízení, a to právě s ohledem na složitost věci, potřebu dokazování a chybějící judikaturu k otázce, od jakého okamžiku je třeba nahlížet na právní jednání povinného jako na absolutně neplatné v důsledku porušení speciálního inhibitoria dle § 47 odst. 6 ex. řádu v případě provádění exekuce prodejem movitých věcí.

31. Žalovaná tedy nezavinila vznik nákladů na straně žalobkyně, a proto je zde dán důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. a nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšné žalobkyni. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II o nákladech řízení dle § 220 o. s. ř. změnil tak, že se žalobkyni náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 150 o. s. ř., když ze stejných důvodů, pro jaké žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně, nepřiznal odvolací soud žalobkyni ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.