30 Co 189/2022- 122

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové, soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] a soudce Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], [jméno], [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení náhrady mzdy ve výši [částka] o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje.

II. Ve výroku II. o nákladech řízení se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše náhrady činí [částka], jinak se v tomto rozsudku potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] (výrok I.) a současně žalobci uložil zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám právního zástupce žalované (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] jako náhrady mzdy. Žalobce byl dne [datum] v souladu s § 27 odst. 4 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce jmenován do funkce výkonného ředitele [obec] asociace odpadového hospodářství, čímž byl založen jeho pracovní poměr k žalované. Mezi účastníky byla uzavřena dohoda o podmínkách pracovního poměru a podle platového výměru činil plat žalobce [částka] měsíčně, dohodou ze dne [datum] byl plat navýšen na [částka] měsíčně. Dne [datum] byl žalobce z funkce výkonného ředitele rozhodnutím představenstva žalované odvolán. Žalobce má však za to, že jeho pracovní poměr u žalované neskončil a nadále trvá, neboť podle ustanovení § 73a odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce pracovní poměr nekončí odvoláním z pracovního místa vedoucího zaměstnance a zaměstnavatel je povinen zaměstnanci navrhnout změnu dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci [anonymizována dvě slova] stavu a [anonymizováno], to však žalovaná jako zaměstnavatel nikdy neučinila. Žalobce na tuto skutečnost žalovanou opakovaně upozorňoval. S ohledem na uvedené žalobce nemohl a nemůže konat práci pro jiné překážky na straně žalované jako zaměstnavatele, žalobou proto uplatňuje nárok na náhradu mzdy za poslední tři roky (od [datum] do [datum], upřesněno na jednání odvolacího soudu) ve výši průměrného výdělku, tj. [částka].

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že žalobce byl od [datum] jejím zaměstnancem, avšak dne [datum] byla mezi nimi uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru, na základě které byl pracovní poměr žalobce u žalované ke dni [datum] ukončen. Žalobce nikdy nenamítal, že by jeho pracovní poměr byl ukončen neplatně, žalované také nikdy neoznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, naopak se po ukončení pracovního poměru přestal chovat jako její zaměstnanec. Po [datum] žalobce nemohl vykonávat funkci výkonného ředitele v pracovněprávním poměru, nicméně v souvislosti s dohodou o skončení pracovního poměru došlo dne [datum] k uzavření dvou mandátních smluv ve smyslu § 566 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku: 1) mezi žalovanou a žalobcem jako podnikající fyzickou osobou pro výkon funkce výkonného ředitele žalované a 2) mezi žalovanou a [právnická osoba], s. r. o., kdy společníkem a jednatelem této společnosti byl ke dni [datum] právě žalobce, za účelem zajišťování konzultační a poradenské činnosti pro žalovanou. Od [datum] fakturovala žalované za konzultační služby a poradenskou činnost žalobce [právnická osoba], s. r. o., a to až do odvolání žalobce z funkce výkonného ředitele. Žádnou fakturaci na základě mandátní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako podnikající fyzickou osobou a žalovanou žalobce neprováděl. Dne [datum] bylo žalobci zasláno oznámení o odvolání z funkce výkonného ředitele, k ukončení mandátních smluv došlo výpověďmi ze dne [datum] Ani v tomto případě žalobce žádným způsobem na ukončení mandátních smluv a tedy i ukončení práce výkonného ředitele od roku [rok] nereagoval, nezpochybňoval je, ani nevznášel žádné mzdové nároky.

4. K námitkám žalované žalobce uvedl, že předmětem projednávané věci je jen a pouze pracovní vztah, který se řídil pracovní smlouvou ze dne [datum], jiný vztah řídící se mandátními smlouvami ze dne [datum] je pro dané řízení zcela irelevantní. Žalobce byl osobou, která se starala o činnost žalované na každodenní bázi, a to v souladu se stanovami žalované a dle pokynů jejího vedení. Kancelář žalované byla přenesena do rodinného domu žalobce na základě požadavku a plného souhlasu vedení žalované. K tvrzení žalované, že jí žalobce nikdy nesdělil, že trvá na dalším zaměstnávání, žalobce uvedl, že toto mohl těžko učinit, když žalovaná nesplnila svou povinnost navrhnout mu změnu dalšího pracovního zařazení na jinou práci [anonymizována dvě slova] stavu a [anonymizováno].

5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že byl žalobce s účinností od [datum] jmenován do funkce výkonného ředitele výboru sdružení žalované, s tím, že tímto dnem vzniká žalobci pracovní poměr k žalované na dobu neurčitou a bude mu vyplácen plat dle platových výměrů – od [datum] ve výši [částka], dle platového výměru ze dne [datum] ve výši [částka] Dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] se účastníci dohodli, že pracovní poměr žalobce sjednaný pracovní smlouvou ze dne [datum] končí dnem [datum] z důvodu změny stanov žalované ze dne [datum]. Skončení pracovního poměru žalobce u žalované měl soud prvního stupně za prokázané i dalšími důkazy - hlášením počtu zaměstnanců ke dni [datum] [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] a odhláškou zaměstnance vůči PSSZ (obojí podepsáno i žalobcem), tak i žalobcem převzatým potvrzením o zaměstnání. Dne [datum] byla mezi žalovanou a žalobcem jako podnikající fyzickou osobou uzavřena mandátní smlouva pro výkon funkce výkonného ředitele žalované. Téhož dne byla uzavřena mandátní smlouva i mezi žalovanou a [právnická osoba] s. r. o., kdy žalobce vystupoval jako jednatel této společnosti, a na základě této mandátní smlouvy se uvedená společnost zavázala pro žalovanou zajišťovat konzultační a poradenskou činnost v oblasti obchodu a služeb. Představenstvo žalované dne [datum] odvolalo žalobce z funkce výkonného ředitele, což mu bylo sděleno dopisem z téhož dne. Z dopisů ze dne [datum] adresovaných žalobci měl pak nalézací soud za prokázané, že obě mandátní smlouvy byly žalovanou vypovězeny. Výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k výplatě náhrady mzdy za poslední tři roky v celkové částce [částka].

6. Po právní stránce prvostupňový soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 27 a § 43 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce a dospěl k závěru, že pracovněprávní vztah žalobce, založený v souladu s § 27 odst. 4 zákoníku práce jmenováním do funkce výkonného ředitele s účinností od [datum], byl ke dni [datum] na základě dohody o rozvázání pracovního poměru v souladu s § 43 zákoníku práce skončen. Žalobcem namítané ustanovení § 65 odst. 3 zákoníku práce (nyní § 73a zákona č. 262/2006 Sb.) se v daném případě dle soudu prvního stupně neuplatní. Soud prvního stupně dále akcentoval, že žalobce nevyužil žádného zákonného prostředku (s odkazem na § 61 ve spojení s § 64 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce), kterým by neplatnost předmětného rozvázání pracovního poměru uplatnil u soudu.

7. K mandátním smlouvám uzavřeným dne [datum], tedy den po uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru, soud prvního stupně uvedl, že tyto byly zcela zjevně uzavřeny v návaznosti na ukončení pracovního poměru žalobce u žalované, o čemž svědčí i předmět činnosti mandátní smlouvy uzavřené s žalobcem jako fyzickou podnikající osobou, kdy se žalobce zavázal zajišťovat pro žalovanou výkon funkce výkonného ředitele. Prvostupňový soud však v tomto směru uzavřel, že se nejednalo o zastřený pracovní poměr, když ani na základě mandátní smlouvy žalobce žalované nefakturoval ničeho a tedy zde absentuje i jakákoli složka odměny za výkon takové činnosti.

8. S ohledem na uvedené prvostupňový soud žalobu v plném rozsahu zamítl jako nedůvodnou, neboť žalobce neprokázal žádná ze svých skutkových tvrzení, která by jej opravňovala spravedlivě žádat po žalované jakékoli plnění z údajného trvajícího pracovněprávního vztahu. O nákladech řízení pak rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 zákona o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalované.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. a), e) a g) o. s. ř. Namítal, že soud prvního stupně pochybil, když s [jméno] [příjmení], který je v současné době výkonným ředitelem žalované, na jednáních jednal jako se zástupcem žalované, ačkoli dle platných stanov žalovanou může výkonný ředitel zastupovat na základě plné moci, avšak tato soudu nebyla nikdy předložena (k tomu navrhl jako důkaz protokoly z jednání soudu a stanovy žalované). Žalobce také nesouhlasil s tím, že [jméno] [příjmení] na jednáních osobně vystupoval i k rozhodným událostem (před [datum]), kterých ale nemohl být osobním svědkem, neboť k žalované nastoupil až [datum], ani s tím, že předseda senátu připouštěl žalující straně ovlivňovat přísedící zatahováním trestněprávního a jiného občanskoprávního sporu účastníků (k tomu navrhl jako důkaz protokoly a zvukové záznamy z jednání soudu a přehled zaměstnání [jméno] [příjmení] na [anonymizováno]); proto žalobce předložil s odvoláním usnesení [anonymizováno] č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], ze kterého má vyplývat odpovědnost žalované strany za kartelové podvody. Podle žalobce není správný závěr soudu prvního stupně, podle kterého byla původní pracovní smlouva výkonného ředitele od [datum] nahrazena mandátními smlouvami. Po kontrole FÚ rozhodlo vedení žalované převést platby, které nesouvisely s činností výkonného ředitele, mandátní smlouvou na konzultační a poradenskou činnost v oblasti obchodu a služeb na firmu žalobce [právnická osoba], a případně dle potřeby i část podřadných činností výkonného ředitele převést mandátní smlouvou na stávající [anonymizováno] žalobce, avšak při zachování původní pracovní smlouvy a mzdy žalobce (k tomu navrhl jako důkaz obě mandátní smlouvy, dohodu o skončení pracovního poměru a tabulku rozpočtu z valné hromady žalované ze dne [datum]). Mandátní smlouva s žalobcem jako [anonymizováno] byla sice od [datum] na funkci výkonného ředitele, ale dle žalobce se vztahovala pouze na zajištění dopravy po [obec] jeho soukromým automobilem s plněním [částka] měsíčně dle schváleného výpočtu paušální náhrady z [datum]. Druhá mandátní smlouva uzavřená se [právnická osoba], s. r. o. a plnění z ní nemá s výkonem funkce výkonného ředitele nic společného, navíc výsledná čistá náhrada z této mandátní smlouvy výkonnému řediteli za konzultační a poradenskou činnost byla ani ne v poloviční výši, než byla jeho čistá mzda z původního pracovního poměru u žalované – zde prvostupňový soud dle žalobce pochybil, když neporovnal částky z osobního listu důchodového pojištění [anonymizováno] před [datum] a v dalších letech. Žalobce dále zdůraznil, že i po [datum] zdarma používal veškeré vybavení, PC, mobil a pracovní pomůcky ve vlastnictví žalované, i nadále pracoval s pevnou pracovní dobou v pronajaté kanceláři placené žalovanou a navíc nebyl představenstvem žalované z funkce výkonného ředitele odvolán a dál pracoval jako výkonný ředitel žalované na plný úvazek v řádném pracovním poměru. Rozvázání pracovního poměru bylo pouze dočasné, fiktivní s gentlemanskou dohodou, dle které, měl být po zlepšení finanční situace žalované pracovní poměr žalobce ihned obnoven a mzda doplacena, proto se žalobce nedovolával neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru. K prokázání těchto tvrzení, která dle žalobce zpochybňují závěr soudu prvního stupně o nahrazení pracovního poměru žalobce mandátními smlouvami, navrhl žalobce provést důkazy paušální náhradou za používání soukromého osobního automobilu ze dne [datum], výpisy z účtu žalované za rok [rok], přehledem osobního listu důchodového pojištění, přílohou pro VH žalované [rok] s možnými způsoby financování asociací, dohodou o ukončení pracovního poměru, předávacími protokoly ze dne [datum] a děkovným dopisem ze dne [datum]. Žalobce se nároku na mzdu z řádného pracovního poměru nikdy nevzdal a neustále ji nárokoval (k tomu navrhuje důkazy kapitolami o hospodaření žalovaného schválené VH [rok] [číslo], zápisy z podání vysvětlení členů představenstva žalované policejním orgánům). Dle žalobce měl prvostupňový soud popsaný stav posoudit jako konkludentní pokračování původního pracovního poměru, resp. po [datum] s účinností nového zákoníku práce jako konkludentní obnovení původního pracovního poměru, k čemuž odkázal na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu (sp. zn. I. ÚS 1883/12, sp. zn. IV. [číslo], sp. zn. I. ÚS 615/17, sp. zn. [spisová značka]) i na články týkající se konkludentního vzniku pracovního poměru. Závěrem žalobce uvedl, že nesouhlasí ani s výpočtem náhrady nákladů žalované straně, zejména s náhradou za návštěvu u mediátorky, když žalovaná smírné jednání neustále bezdůvodně blokovala (k tomu navrhl důkazy mailovou komunikací s mediátorkou a žádostí žalobce o smírné vyřešení sporu). S ohledem na uvedené navrhl žalobce, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, podané odvolání považuje za nedůvodné, a proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Uvedla, že účastníkem řízení byla po celou dobu řízení pouze žalovaná, která byla na základě plné moci právně zastoupena JUDr. [příjmení], [jméno], [příjmení]. K oprávnění osoby Ing. [příjmení] účastnit se ústního jednání navíc žalobce v průběhu řízení ničeho nenamítal a soud tak neměl důvod o tomto oprávnění pochybovat a podrobněji jej zkoumat. Pokud jde o vyjádření Ing. [příjmení] při jednání soudu, pak tyto byly dle žalované zcela v souladu s právem, neboť jmenovaný byl se situací žalované dostatečně seznámen, žalobcem navržený důkaz přehledem zaměstnání [jméno] [příjmení] na [anonymizováno] považuje žalovaná pro dané řízení za zcela irelevantní a navíc z důvodu proběhlé koncentrace řízení také v rozporu s § 205a o. s. ř. Podle žalované žalobce v odvolání neuvádí jediný legitimní důvod, pro který by bylo možné se domnívat, že pracovní poměr nebyl mezi stranami ke dni [datum] ukončen. Žalobce pouze uvádí řadu nových skutečností, jejichž uplatnění je však v rozporu s § 118b odst. 1 o. s. ř. a dále řadu skutečností, které s meritem věci nijak nesouvisí.

11. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze v části týkající se nákladů řízení.

12. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny potřebné důkazy a tyto důkazy také správně zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř. Zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně též správně posoudil po právní stránce, když dospěl k závěru, že pracovní poměr žalobce u žalované byl ke dni [datum] skončen a žalobce tedy proti žalované nemá žádné pracovněprávní nároky za požadované období (od [datum] do [datum]).

13. Na jednání odvolacího soudu žalobce upřesnil svá tvrzení a uvedl, že trvá na tom, že jeho pracovní poměr u žalované vzniklý [datum] trvá do současnosti; netvrdí, že by mezi ním a žalovanou vznikl (i konkludentně) nový pracovní poměr někdy jindy než právě [datum]. Dále pak uvedl, že jeho obranou proti skončen pracovního poměru dohodou z [datum] je to, že tato byla neplatná, neboť ji neschválilo představenstvo žalované. Žalobce na jednání také uvedl, že minimálně od [datum] byl na plný úvazek zaměstnán u [právnická osoba], s. r. o.; od tohoto data od žalované dostával toliko paušalizované náklady ve výši [částka] (cestovní náklady), jinou odměnu od žalované nedostával.

14. Pokud jde o důkazy navrhované žalobcem v odvolání, pak tyto odvolací soud neshledal pro dané řízení relevantními, navíc se převážně jedná o důkazní návrhy, ke kterým již v odvolacím řízení nelze podle § 119a a § 205a o. s. ř. přihlédnout.

15. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce, podle které prvostupňový soud pochybil, když na jednáních jednal s [jméno] [příjmení], výkonným ředitelem žalované, jako se zástupcem žalované, tedy jako s účastníkem, přestože tento soudu nepředložil plnou moc k zastupování, jak vyžadují stanovy žalované. Uvedená námitka je zcela lichá, neboť účastníkem řízení na straně žalované byla po celou dobu [ulice] asociace odpadového hospodářství, z. s., právnická osoba, jež má právní osobnost a je tedy ve smyslu § 19 o. s. ř. způsobilá být účastníkem řízení, a po celou dobu tohoto řízení soud jednal s právní zástupkyní žalované, kterou je na základě plné moci ze dne [datum] advokátka JUDr. [příjmení], [jméno], [příjmení].

16. Zcela nedůvodné jsou i námitky žalobce, podle kterých soud akceptoval manipulativní vystupování [jméno] [příjmení], který vystupoval k událostem, jichž však nemohl být osobním svědkem, a dále, že soud připustil žalované straně ovlivňovat přísedící zatahováním trestněprávního a jiného občanskoprávního sporu účastníků. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela jasně vyplývá z jakých tvrzení a důkazů soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel, a z ničeho nevyplývá, že by rozhodnutí soudu bylo ovlivněno jinými s tímto řízením nesouvisejícími spory či skutečnostmi. V případě [jméno] [příjmení] navíc nešlo o svědka ani účastníka, který by vypovídal k rozhodným okolnostem případu, a snaha o jeho znevěrohodnění tak v daném případě není dle odvolacího soudu namístě, resp. je zcela irelevantní.

17. Dle § 27 odst. 4 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném od 1. 6. 1994 do [datum], se jmenováním pracovní poměr zakládá u vedoucích zaměstnanců jmenovaných do funkce podle zvláštních předpisů a u vedoucích zaměstnanců, které do funkce jmenuje u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, statutární orgán a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel.

18. Dle § 43 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném od 1. 6. 1994 do [datum], dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem.

19. Dle § 64 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném od 1. 6. 1994 do [datum], neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

20. Jestliže žaloba o neplatnost rozvázání pracovního poměru dohodou nebyla podána ve lhůtě stanovené § 64 zák. práce (zákon č. 65/1965 Sb.), skončil pracovní poměr dohodou účastníků o jeho rozvázání. Platnost rozvázání pracovního poměru dohodou nemůže být soudem později posuzována (viz Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu [obec] socialistické republiky z [datum], Cpj [číslo], obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Právní úprava účinná do [datum] zdánlivost (nicotnost) pracovněprávních jednání neupravovala a vadám pracovněprávních jednání, které by mohly způsobovat jejich putativnost, přiznávala právní následek v podobě neplatnosti (srov. [jméno], M., [příjmení], J. a kol. Pracovní právo. 7. doplněné a podstatně přepracované vydání. [nakladatelství], [rok], s. [číslo] či [příjmení] [jméno], [anonymizováno] P. [příjmení] právního úkonu podle znění zákoníku práce od [datum]. Právní rozhledy 6/ [rok]).

21. S ohledem na uvedené je správný závěr soudu prvního stupně, podle kterého pracovní poměr žalobce u žalované založený jmenováním dne [datum] skončil dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum], kterou se účastníci dohodli, že pracovní poměr žalobce skončí dnem [datum]. Zde je nutné poznamenat, že na uvedenou dohodu o rozvázání pracovního poměru musí být v tomto řízení nahlíženo tak, že jí byl uvedený pracovní poměr skončen, neboť různé námitky žalobce (neplatnost, nepodepsání, neschválení představenstvem, předstírání úkonu atd.) představují v souladu s výše uvedenými judikaturními závěry okolnosti, ke kterým v tomto řízení nemůže být soudem přihlíženo. Bylo na žalobci, aby tyto skutečnosti uplatnil v prekluzivní lhůtě u soudu žalobou o neplatnost rozvázání pracovního poměru. To však žalobce neučinil, a proto i kdyby bylo skončení pracovního poměru neplatné, tak dle ustálené judikatury musí být na pracovní poměr pohlíženo jako na skončený, byť úkonem neplatným.

22. Projev vůle může být učiněn - samozřejmě také v procesu uzavírání pracovní smlouvy nebo jiné smlouvy (dohody) sjednávané podle příslušných ustanovení pracovněprávních předpisů - jednáním (komisivně) nebo opomenutím (omisivně) a může se stát výslovně (pomocí slov) nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit (konkludentně). O konkludentně projevenou vůli jde tehdy, je-li tu jakýkoli nevýslovný komisivní nebo omisivní projev vůle (projev učiněný jinak než slovy), z něhož lze (s přihlédnutím ke všem okolnostem případu) bezpečně usoudit, co chtěl účastník vyjádřit. Závěr o tom, že smlouva (dohoda) byla uzavřena konkludentně, pak předpokládá, že došlo k projevu vůle jinak než pomocí slov, že nevýslovně byla projevena vůle vyjadřující návrh (ofertu) a jeho přijetí (akceptaci) a že se tedy účastníci nevýslovně (jinak než pomocí slov) shodli na jejím obsahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

23. Podle § 29 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, je v pracovní smlouvě zaměstnavatel povinen se zaměstnancem dohodnout: a) druh práce, na který je zaměstnanec přijímán, b) místo výkonu práce (obec a organizační jednotku nebo jinak určené místo) a c) den nástupu do práce. (shodně i § 34 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce).

24. Odvolací soud s ohledem na skutková tvrzení žalobce, byť značně rozporuplná, přistoupil dále k posouzení otázky, zda po skončení pracovního poměru žalobce u žalované dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum], došlo následně k založení nového pracovního poměru konkludentním způsobem. Tento závěr by bylo možné s ohledem na výše uvedené učinit, pokud by bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou došlo ke konkludentnímu projevu vůle vyjadřující návrh na uzavření nové pracovní smlouvy a jeho přijetí s tím, že by se účastníci nevýslovně dohodli na obsahu pracovní smlouvy, tedy minimálně na druhu práce, místě výkonu práce a dnu nástupu do práce.

25. Žalobce ve svých podáních žádná skutková tvrzení ohledně navázání nového pracovního vztahu netvrdí, jeho vyjádření obsahují pouze hypotetické právní konstrukce a úvahy, které odvolací soud shledává účelovými. Žalovaná od počátku jakoukoli vůli ohledně uzavření nového pracovního poměru s žalobcem od [datum] a dále popírá. Pokud jde o mandátní smlouvy, pak žalobce od začátku tvrdí, že tyto se jeho pracovního poměru u žalované netýkají, proto lze jen stěží dovozovat, že by těmito mandátními smlouvami byl zastírán nějaký pracovněprávní vztah mezi žalobcem a žalovanou. V případě mandátní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a žalobcem jako podnikající fyzickou osobu navíc vyšlo najevo, že žalobce žádnou činnost pro žalovanou ani nefakturoval, kromě paušální náhrady za cestovní náklady ve výši [částka] měsíčně, naopak bylo při jednání odvolacího soudu zjištěno, že byl žalobce od [datum] zaměstnán na plný úvazek u své [právnická osoba] s. r. o., a prostřednictvím své činnosti pro tuto společnost vykonával tu činnost, která byla minimálně částečně pro žalovanou (konzultační služby a poradenská činnost) a byla i takto [právnická osoba] s. r. o. žalované fakturována. Odvolací soud uzavírá, že z ničeho nevyplývá, že by mezi účastníky došlo k jednoznačnému právnímu jednání, jímž by byl založen nový pracovní poměr žalobce u žalované.

26. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že pracovní poměr žalobce u žalované skončil k [datum]. Pokud tedy žalovaná žalobci od skončení pracovního poměru, resp. od okamžiku jeho odvolání z funkce výkonného ředitele v roce [rok], nepřidělovala žádnou práci a žalobce pro žalovanou žádnou práci nevykonával, je nutné uzavřít, že pracovněprávní nárok žalobce na náhradu mzdy za období od [datum] do [datum] z důvodu tvrzených překážek na straně žalované není dán.

27. Odvolací soud dále podotýká, že o účelovosti námitek žalobce napovídá i to, že žalobce více jak 20 let (od roku [rok]) u soudu nikdy žalobu na náhradu mzdy vůči žalované neuplatnil a neučinil tak ani poté, co byl v roce [rok] z funkce výkonného ředitele žalované odvolán.

28. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé jako věcně správný dle ustanovení § 219 o. s. ř potvrdil.

29. Důvodnou shledal odvolací soud námitku žalobce týkající se výše nákladů řízení. V soudní praxi se obecně vychází z toho, že na řízení o mediaci se ani subsidiárně nevztahuje občanský soudní řád. Proto nelze náklad účastníka spočívající v nákladech právního zastoupení advokátem při jednání u mediátora považovat za náklad placený v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 3658/17).

30. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení podle § 220 o. s. ř. změnil a žalované nepřiznal náhradu nákladů za účast advokáta na soudem nařízeném prvním setkání s mediátorem; dále pak odvolací soud při výpočtu nákladů žalované zohlednil to, že právní zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, což soud prvního stupně nezohlednil. Náklady žalované v řízení před soudem prvního stupně tedy správně činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta ve výši [částka] za 7 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] (převzetí a příprava, vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] a účast na jednání dne [datum] a [datum]) dle § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 7 úkonů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka].

31. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované v odvolacím řízení činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta ve výši [částka] za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, po [částka] (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) dle § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 2 úkony podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka].

Poučení