30 CO 202/2021-104

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň JUDr. Pavlíny Havelkové a Mgr. Petry Vogelové ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení příjmení sídlem datum , PSČ obec proti; žalovanému: ; Město Česká Lípa, IČO sídlem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 36 C 41/2020-72 ze dne 11. června 2021

I. Rozsudek Okresního soudu v České Lípě č. j. 36 C 41/2020-72 ze dne 11. června 2021 se mění tak, že se zamítá žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalovaným žalobkyni dopisem datovaným [datum] a doručeným jí téhož dne.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že výpověď z pracovního poměru, daná žalovaným žalobkyni dne [datum] a doručeným jí téhož dne, je neplatná (výrok I). Žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] (výrok II).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, dané žalobkyni dne [datum] pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci dle § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, dále„ ZP“. V souladu s tvrzeními žaloby vycházel soud prvního stupně z takto zjištěných skutkových okolností (jež ostatně nebyly jádrem sporu účastníků): Žalobkyně pracovala u žalovaného na pozici pokladní dle pracovní smlouvy ze dne [datum], byla odpovědná za chod hlavní pokladny a prováděla správu svěřené finanční hotovosti. Za schodek na peněžní hotovosti a cenin v pokladně odpovídala podle dohody o hmotné odpovědnosti uzavřené účastníky dne [datum] (§ 252 a násl. ZP). Dne [datum] před odchodem na oběd kolem 11.30 hod. ponechala žalobkyně v kanceláři volně položené peníze, kancelář zamkla a stáhla roletu. Po návratu z oběda kolem 12.20 hod. zjistila, že došlo ke vloupání do kanceláře hlavní pokladny. Žalobkyně ihned přivolala Policii ČR, která událost šetřila. Bylo zjištěno, že došlo k odcizení finanční hotovosti ve výši [částka]. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě č. j. 5 T 27/2020-602 ze dne 2. 6. 2020 byl shledán [jméno] [příjmení] vinným ze [anonymizováno] krádeže, spáchaného mimo jiné dne [datum] vniknutím do pokladny Městského úřadu v České Lípě, kdy po vyražení dveří kanceláře odcizil finanční hotovost uloženou na stole, byl odsouzen k trestu odnětí svobody a byla mu uložena povinnost k náhradě škody [anonymizováno] [obec] coby jednomu z poškozených, a to ve výši [částka] (odcizení hotovosti a škoda na dveřích); částka [částka] byla žalovanému vydána ještě před vynesením [anonymizováno] rozsudku. Daná událost byla dne [datum] žalovaným se žalobkyní osobně projednána, žalobkyni byl přitom předán vytýkací dopis s upozorněním na [anonymizováno] výpovědi. Dne [datum] byla žalobkyně předvolána na schůzku, kde jí byla tajemnicí městského úřadu doručena výpověď z pracovního poměru, přičemž žalobkyně oznámila svému zaměstnavateli, že trvá na tom, aby byla nadále zaměstnávána dle pracovní smlouvy.

3. Soud prvního stupně provedl množství důkazů listinami a výslechy svědkyň, zaměstnankyň žalovaného. Jde o Ing. [jméno] [příjmení], tajemnici MěÚ, Ing. [jméno] [příjmení], vedoucí finančního oddělení, [jméno] [příjmení], vedoucí personálního oddělení, Bc. [jméno] [příjmení], vedoucí účetní, [jméno] [příjmení], vymáhající úřednici, [jméno] [příjmení], referentku finančního odboru a [jméno] [příjmení], která působila u žalovaného na pozici hlavní účetní do roku 2015.

4. Soud prvního stupně žalobě vyhověl a výpověď z pracovního poměru určil za neplatnou z následujících důvodů: [anonymizováno] výpovědní důvod ve výpovědi má za nedostatečný, neboť nepopisuje celý skutkový děj události, obsah je zredukován (plně neodpovídá jednotlivým skutečnostem zjištěným dokazováním, souvislostem mezi nimi a jejich důsledkům). Vyjádření ve výpovědi pomíjí skutečnost pro vznik škody zásadní, nezbytnou a nutnou, a to jednání cizí osoby, která se vloupala do kanceláře pokladny a odcizila zde finanční hotovost. Nebyla-li uvedena tato okolnost ve výpovědi, je tvrzení o vzniku škody žalovanému v důsledku porušení povinnosti žalobkyní vytržené ze souvislostí. Dále podle závěru soudu prvního stupně neodpovídá skutečnostem zjištěným dokazováním v řízení, že žalobkyně jednání vytknuté jí ve výpovědi učinila v rozporu s odst. 2, 3 a 6.1 směrnice města [číslo] – pokladního řádu. V rozporu s ustanoveními pokladního řádu nebyla totiž kancelář hlavní pokladny vybavena ani příručním trezorem, ani trezorem zabudovaným; žalobkyně měla k dispozici historický trezor, postavený volně pod psacím stolem, a formálně vzato, neměla faktickou možnost ukládat finanční hotovost do předepsaných druhů trezorů. Nelze tedy dle názoru soudu prvního stupně vytýkat žalobkyni jednání v rozporu s tímto předpisem, neboť tento nemohl být důsledně dodržován ani pro tentokrát, ani trvale. Dále soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vysvětlil, že výpovědní důvod byl formálně naplněn jen v části. Žalobkyně v dané situaci jednala sice nedbale, pokud finanční hotovost ve výši [částka] neuložila do trezoru, jenž měla k dispozici, nedbalost jejího jednání byla však z hlediska úsudku částečně nevědomá; žalobkyně přiměřeně vycházela z vlastní orientace o určitém způsobu zabezpečení kanceláře pokladny, kterou považovala za„ pokladnu v širším smyslu“ (toto pojetí prostoru odpovídá již dříve nastoleným a dlouhodobě trvajícím poměrům a celkovému pojímání pracoviště žalobkyně u zaměstnavatele). Nebylo odpovědností žalobkyně kontrolovat stav zabezpečení kanceláře pokladny, a taková okolnost (nevytvoření podmínek k práci ze strany žalovaného), podle názoru soudu prvního stupně, zásadně obhajuje nedbalostní jednání žalobkyně. V případě, kdy kancelář nebyla vybavena spolehlivými vstupními dveřmi, jedná se podle soudu prvního stupně o předpoklad jdoucí primárně k tíži žalovaného. Provádění zabezpečení pokladny kódováním probíhalo na základě pouhého ústního pokynu či vysvětlení předchůdkyně žalobkyně na dané pracovní pozici a jejího bývalého nadřízeného, takže záležitost kódování zůstala zcela na uvážení žalobkyně, neboť předpis konkrétní povinnosti v tomto ohledu neexistoval. [příjmení] podstatné vzal soud prvního stupně rovněž okolnosti časové; v situaci běžného denního provozu městského úřadu, uprostřed pracovního dne, nebyla přiměřenou obava, že může dojít k ohrožení či dotčení prostor kanceláře pokladny (žalobkyně nepředpokládala reálně ohrožení bezpečnosti hotovosti v ní), přičemž pachatel krádeže skutek provedl efektivním způsobem, kdy zámek dveří překonal rychle a bezhlučně. Samotné pochybení žalobkyně jako jednotlivce proto bylo vyhodnoceno jako porušení povinností méně závažné, kdy skutečnou závažnost důsledku tohoto pochybení v materiálním smyslu způsobila úmyslně jiná osoba. To znamená, že konečný škodlivý důsledek události nelze přičítat k tíži výhradně žalobkyni, nýbrž poměrně pachateli [anonymizováno] činu a žalovanému konajícímu v oblasti zajištění bezpečnosti samotné kanceláře pokladny (pracovníků zabezpečení správy a ochrany majetku). Soud prvního stupně také zmínil, že událost nebyla z pojistky žalovaného likvidována, a to právě z důvodu vícestranného pochybení na straně zaměstnavatele. Nakonec soud prvního stupně uvedl, že k osobní obhajobě žalobkyně slouží fakt, že se jednalo o ojedinělé selhání žalobkyně při plnění pracovních povinností za dobu patnácti let trvání pracovního poměru.