30 CO 207/2021-592

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň JUDr. Pavlíny Havelkové a Mgr. Petry Vogelové ve věci žalobkyně: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: vedlejší účastník: ; nemocnice , p.o., IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem datum , PSČ obec V – anonymizováno pojišťovna , IČO sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 13 C 134/2011-546 ze dne 3. 8. 2021, ve znění opravného usnesení č. j. 13 C 134/2011-566 ze dne 15. 10. 2021

I. Rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 13 C 134/2011-546 ze dne 3. srpna 2021, ve znění opravného usnesení č. j. 13 C 134/2011-566 ze dne 15. října 2021, se ve výrocích I, III, VI, VII, VIII a IX potvrzuje.

II. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I); žaloba byla zamítnuta ohledně částky [částka] (výrok II). Dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni v téže lhůtě úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení (výrok III); co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení byla žaloba zamítnuta (výrok [příjmení]). Dále byla žaloba zamítnuta co do rozdílu mezi požadovaným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a přiznaným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok V). Soud prvního stupně dále rozhodl, že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta (výrok [příjmení]), a České republice, na účet Okresního soudu v Jablonci nad Nisou státem zálohované náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši [částka] (výrok VII). Žalovanému a vedlejšímu účastníku bylo uloženo společně a nerozdílně zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, náklady řízení odpovídající odměně a hotovým výdajům soudem ustanoveného znalce za účast na jednání dne [datum], jejichž výše bude specifikována v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci usnesení (výrok VIII). Dále bylo vysloveno, že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IX). Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, jíž se – po částečném zpětvzetí žaloby ohledně částky [částka] požadované coby bolestného - žalobkyně domáhala náhrady škody na zdraví v příčinné souvislosti s [anonymizováno] provedenými žalovanou; ta nárok žalobkyně odmítla s odůvodněním, že k pochybení z její strany nedošlo. Žalobkyně žádala přiznání částky [částka] s úrokem z prodlení z titulu ztížení společenského uplatnění. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování listinami, svědeckým výslechem, výslechem žalobkyně a znaleckými posudky, včetně posudku revizního. Vzhledem ke vznesené námitce promlčení soud učinil své skutkové závěry o okamžiku ustálení [anonymizováno] stavu žalobkyně dnem [datum] zčásti ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení], Ph.D. Ten, se zřetelem na obsah [anonymizováno] dokumentace poškozené z doby po [anonymizováno] ([datum]), poukázal na to, že neurologická vyšetření byla učiněna v roce 2006 a pak až [datum]. Protože minimální interval od [role v řízení] nervové struktury k datu, v němž lze [anonymizováno] stav považovat za trvalý či ustálený, představuje dva roky, přicházelo by v úvahy období po měsíci únor 2008. Jelikož však [anonymizováno] dokumentace žalobkyně neobsahuje žádný nález z neurologického vyšetření, jež by bylo provedeno dříve než [datum], nezbývá než právě tento den považovat za dobu stabilizace zdravotního stavu. Den přiznání plného invalidního důchodu ([datum]) nelze za den ustálení zdravotního stavu žalobkyně považovat, neboť od [anonymizováno] neuběhly dva roky, další interní vyšetření dokumentovaná před [datum] byla prováděna v době kontinuální léčby lékem [anonymizováno], což je rovněž okolnost bránící naplnění kritérií ustáleného zdravotního stavu. Soud prvního stupně, kvůli odlišnému názoru znalce [příjmení] [příjmení], jenž považoval za den stabilizace zdravotního stavu žalobkyně den [datum], vyšel v této otázce i ze závěrů revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizováno] [ulice], [anonymizována dvě slova] fakulty; ten dospěl k témuž závěru jako doc. [příjmení]. Při aplikaci § 106 odst. 1 občanského zákoníku účinného v době, kdy se stal posuzovaný skutkový děj, a při zohlednění ustálené judikatury k otázce promlčení soud nepřiznal námitce promlčení důvodnost. [příjmení] subjektivní promlčecí lhůta totiž začala běžet dnem [datum], zatímco řízení bylo zahájeno dne [datum]. Soud poté přistoupil k posouzení toho, zda byly splněny všechny zákonné předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu žalované. Pokud jde o samotný vznik škody na zdraví žalobkyně, soud vyhodnotil závěry znalců a uzavřel, že hlavní příčinou nehybnosti i necitlivosti dolní levé končetiny v oblasti nohy žalobkyně je skutečnost, že při odstraňování neurinomu z malé pánve dne [datum] došlo k poranění nervových struktur malé pánve v místě, kde z jednotlivých kořenů sakrální pleteně vzniká samostatný levostranný sedací nerv. Ochrnutí levé dolní končetiny v oblasti nohy, které trvá dosud, je v příčinné souvislosti s [anonymizováno] neurinomu malé pánve dne [datum]. Soud shrnul, že chirurgický zákrok provedený žalovanou dne [datum] měl za následek poškození zdraví žalobkyně a její následnou invaliditu. Postup non lege artis žalované shledal soud v tom, že, byť se jednalo o plánovanou operaci, v souvislosti s níž měli lékaři povinnost shromáždit všechny dostupné diagnostické poznatky, nezajistili si znalost celého nálezu [anonymizováno] vyšetření malé pánve (daný nález,„ suspektní pro [jméno] neurogenního původu typu neurinom neurofibrom“, pořízený dne [datum], přitom měli k dispozici). Tuto neznalost faktu, že operován bude pravděpodobně benigní nádor nervového systému, označil soud za postup non lege artis, neboť za dostupné poznatky lékařské vědy v roce 2006 lze považovat povinnost shromáždit před operací nádoru všechny dosažitelné diagnostické poznatky. Soud prvního stupně dále konstatoval, že chirurgové byli vybaveni před zahájením operace vědomostí, že diferenciálně diagnosticky může jít o neurinom, přesto však postupovali dokumentovaným způsobem, i z tohoto důvodu se tak dopustili postupu non lege artis. V roce 2005 byla problematika vzácných pánevních neurinomů publikačně dobře dokumentována a dostupná. Z neurochirurgického hlediska měla být [anonymizováno] vyšetřena neurologicky, elektrofyziologicky, pomocí MRI a měl být konzultován neurochirurg. [anonymizována dvě slova] byl – alespoň vzhledem k absenci subjektivních potíží [anonymizováno] a podle fyzikálního vyšetření před operací - bezpříznakový (asymptomatický), jenž je třeba operovat pouze tehdy, dochází-li k jeho progresi (jak ve smyslu hrozícího poškození nervových funkcí, tak při jejich tlaku na okolní důležité struktury či orgány). Navíc diagnózu bezpříznakového neurinomu diagnostikovaného pomocí MRI lze při nejistotě kdykoliv ověřit vyšetřením malé části tkáně histologicky. Na základě uvedených zjištění soud prvního stupně nepřiznal důvodnost obraně žalované, podle níž při posouzení správnosti jí zvoleného postupu operace nebyla povaha nádoru rozhodná. Přiměřenost výše odškodnění soud prvního stupně velmi podrobně a přehledně odůvodnil povahou okolností, znamenajících konkrétní dopad způsobené újmy do sféry osobního, rodinného, společenského života žalobkyně i do možnosti jejího pracovního uplatnění.

2. Proti tomuto rozsudku, pouze proti výrokům ukládajícím jí povinnost k plnění, podala včasné odvolání žalovaná. Jeho podstatnou část opřela o argumentaci týkající se postupu lékařů při operačním výkonu [datum], jehož správnost dovozuje z indikace operace pro velikost nádoru a tím hrozícím následkům (zejména útlak struktur pánve). Nebyla podle ní naplněna příčinná souvislost, když hlavní příčinou zdravotního stavu žalobkyně je hluboká žilní trombóza a s ní související útlakový [anonymizováno]. Lékař či zdravotnické zařízení neodpovídá za výsledek léčby, ale za správný odborný postup. Se zřetelem na neexistující striktní ustanovení léčebného standartu při chirurgickém řešení [anonymizováno] s nádorem lokalizovaným v malé pánvi žalovaná neshledává podloženým závěr soudu, založený na zjištění, že v průběhu operace muselo být upuštěno od původně užité méně invazivní laparoskopické metody. Protiprávnost jednání žalované (postup non lege artis) v daném případě nenastala, k čemuž žalovaná připomíná jednotlivá dílčí vyjádření znalců, majíc za to, že znalec doc. [příjmení] hodnotil věc výhradně z pohledu neurochirurgie ex nunc, nikoliv ex ante. Odvolatelka dále brojí proti závěrům soudu vztahujícím se k uplatněné námitce promlčení, protože vypracování znaleckého posudku není podmínkou pro to, aby se poškozený domáhal náhrady újmy na zdraví u soudu. Podle názoru žalované došlo na straně žalobkyně k nabytí vědomosti o škodě vyšetřením dne [datum] na neurologické [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno] v [obec] a rozhodnutím ČSSZ o přiznání plné invalidity. Závěr revizního znaleckého posudku nelze interpretovat jednoznačně ve prospěch data [datum], jak učinil soud prvního stupně, a to s ohledem na stanoviska jednotlivých lékařů – členů znalecké komise. Pro určení počátku běhu promlčecí doby ohledně nároku na ztížení společenského uplatnění je rozhodná shoda téměř všech znalců na tom, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo po uplynutí 24 měsíců, tj. v r. 2008. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn ve výrocích I, III, VI, VII, VIII a IX tak, že žaloba bude i ve zbývající části zamítnuta, žalované bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a naopak nebude povinna k náhradě nákladů řízení státu.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání dala najevo, že je neshledává opodstatněným. Se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně se ztotožnila. Soud prvního stupně se podle jejího názoru řádně vypořádal s pokyny obsaženými v předchozích zrušujících usneseních odvolacího soudu a řídil se v nich již vyslovenými závěry vztahujícími se k otázce promlčení nároku. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení.

4. Odvolací soud podle § 214 o. s. ř. a § 212 o. s. ř. v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání, při němž nedošlo k opakování či doplnění dokazování. Odvolání neshledal důvodným.

5. Soud prvního stupně zjistil tyto relevantní okolnosti věci: Žalobkyně byla přijata na oddělení chirurgie žalované dne [datum] za účelem plánovaného operačního výkonu v dobrém fyzickém stavu, bez subjektivních potíží a s fyziologickým objektivním nálezem včetně nálezu neurologického. Ode dne [datum] měli lékaři zmíněného oddělení k dispozici CT vyšetření malé pánve„ suspektní pro [jméno] neurogenního původu typu neurinom neurofibrom“. Tento nález však nebyl uveden v žádné části zdravotnické dokumentace před operací, ani v operačním protokolu či v průvodce k histologickému vyšetření. Při příjmu byl v části objektivního vyšetření vyhotoven pouze neúplný popis vyšetření, postrádající jakýkoli údaj o podezření na neurinom. [anonymizováno] byla operována s [anonymizováno] nádoru malé pánve, který byl pooperačně i v histologické průvodce označen za sarkom. Od operace provedené žalovanou dne [datum] měla žalobkyně poškozený žilní systém levé dolní končetiny, způsobený flebotrombózou femorální žíly, druhý den po operaci trpěla poruchou hybnosti a citlivosti levé nohy, třetí den po operaci byla provedena„ second look“ operace s odstraněním roušek (použitých kvůli intenzitě krvácení) z první operace. [příjmení] pooperační den prokázalo neurologické vyšetření postižení funkce sedacího nervu nebo sakrální pleteně. Žalobkyně byla propuštěna 14. pooperační den s porušením hybnosti bolestivé a oteklé levé dolní končetiny. Při propuštění byla známa přítomnost postižení žilního systému levé dolní končetiny (flebotrombóza femorální žíly) se zavedenou adekvátní antikoagulační léčbou. Po operaci byla žalobkyně v péči chirurgické a interní ambulance žalované. Po uplynutí téměř čtyř let po operačním výkonu (dne [datum]), kdy ustoupila hluboká flebotrombóza, došlo k ukončení léčby léčivem [anonymizováno]. Postižení hybnosti levé nohy si u žalobkyně vyžádalo užívání protetických pomůcek. Devět let po operaci prokázal neurolog na základě neurologického a elektrofyziologického vyšetření parézu n. ischiadicus vlevo. Žalobkyni byl k [datum] přiznán plný invalidní důchod.

6. Další relevantní skutková zjištění soudu se vztahují k poznatkům získaným znaleckým posudkem znalce [příjmení] [příjmení], Ph.D. Bylo jím nepochybně prokázáno, že hlavní příčinou nehybnosti i necitlivosti dolní levé končetiny v oblasti nohy žalobkyně je to, že při odstraňování neurinomu z malé pánve dne [datum], došlo k poranění nervových struktur malé pánve v místě, kde z jednotlivých kořenů sakrální pleteně vzniká samostatný levostranný sedací nerv. Přetrvávající ochrnutí levé dolní končetiny v oblasti nohy je v příčinné souvislosti s operací neurinomu malé pánve dne [datum]. Skutkový závěr soudu prvního stupně vyzněl tak, že chirurgický zákrok provedený žalovanou dne [datum] měl za následek poškození zdraví žalobkyně a její následnou invaliditu.

7. Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, t.j. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

8. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

9. Podle § 420 odst. 2 obč. zák. škoda je způsobena právnickou osobou anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použily. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají, jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

10. Podle § 420 odst. 3 obč. zák. odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

11. Z ustanovení § 132 o. s. ř. vyplývá povinnost soudu při hodnocení důkazů porovnat jednotlivé důkazy s dalšími provedenými důkazy v jejich souvislostech a přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

12. Odpovědným subjektem za újmu na zdraví [anonymizováno] je poskytovatel zdravotní péče, obecná úprava odpovědnosti za škodu je založena na principu, že každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti a že zprostit se jí může pouze ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Nárok z odpovědnosti za škodu vzniká při současném splnění zákonem vymezených předpokladů, kterými jsou porušení právní povinnosti (protiprávní jednání), vznik škody, příčinná souvislost mezi nimi a zavinění.

13. Základní právní povinností poskytovatele [anonymizováno] služeb je postupovat při poskytování zdravotních služeb v mezích jeho kompetencí lege artis (podle„ zákona umění“). Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. Veškeré zdravotní úkony musí být souladné s platným právem daného státu tak, jak je doplněno a rozvíjeno příslušnými profesními pravidly stanovenými příslušnou profesní komorou (z Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, ratifikované ČR pod [číslo] Sb. m.s.). Lze tak říci, že postup lékařů a dalších [anonymizováno] by měl odpovídat pravidlům lékařské vědy, kterých dosáhla v daném stupni poznání, a uznávaným (nikoliv již například překonaným) postupům. Přidrží-li se lékař kteréhokoliv uznávaného medicínského postupu, postupuje lege artis, a nelze mu vytýkat, že se měl raději přidržet jiného uznávaného medicínského postupu. Při hodnocení činnosti lékaře o pacienta je nutno brát ohled na konkrétní podmínky a objektivní možnosti, za nichž byla péče poskytnuta. Z toho vyplývá i povinnost posuzovat s ohledem na tyto konkrétní podmínky každý případ z pohledu ex ante, tedy jak se stav jevil příslušnému lékaři v okamžiku, kdy rozhodoval o dalším (medicínsky uznávaném) postupu při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti; nikoliv tedy ex post za situace, kdy výsledek je již znám. Pojem lege artis je definován v § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Je zde označen coby náležitá odborná úroveň, již má poskytovatel zdravotních služeb povinnost dodržovat, a rozumí se jí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

14. Závěr o tom, co se rozumí pod pojmem lege artis (tak, jak tento pojem vyplývá ze zákona), je již vyložen ustálenou judikaturou; zda je v konkrétním případě tento pojem naplněn, přísluší vždy soudu, nikoliv znalci. Proces hodnocení znaleckého posudku musí být projevem zásady volného hodnocení důkazů. Soud nemůže mechanicky přebírat závěr znalců, zda určitý postup byl nebo nebyl lege artis, zejména je-li tento závěr ve zjevném rozporu s konkrétními zjištěními znalců o souladu či rozporu postupu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Znalecký posudek zpracovaný soudem, i pokud má povahu posudku revizního, nemá a priori vyšší důkazní sílu, než posudek vypracovaný mimo rámec řízení, například na žádost účastníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 878/2014 ze dne 25. 2. 2016).

15. V daném případě soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru o tom, že žalobní nárok (na odškodnění újmy v podobě ztížení společenského uplatnění) je dán. Za porušení zákonem stanovené povinnosti žalované pokládá soud prvního stupně skutečnost, že žalobkyně nebyla před operací provedenou dne [datum] vyšetřena neurologicky, elektrofyziologicky, pomocí MRI, nedošlo ke konzultaci s neurochirurgem. Jak se dle soudu podává ze závěrů znalce doc. [příjmení], suspektní neurinom byl vzhledem k absenci subjektivních potíží pacientky a podle fyzikálního vyšetření před operací, bezpříznakový (asymptomatický). Z výsledků výše uvedených vyšetření měl vyplynout na základě mezioborové spolupráce optimální léčebný postup a při indikování operace měla být dohodnuta optimální operační taktika. Protože žalobkyně byla přijata k plánované operaci a nehrozila nebezpečí z prodlení, byl na uvedená vyšetření čas. MRI pracoviště i neurochirurgie byly v roce 2006 k dispozici v [obec]. [příjmení] asymptomatických, bezpříznakových neurinomů v různých lokalizacích je na neurochirurgiích často pouze observována, sledována pomocí [anonymizováno] vyšetření a neurologických a elektrofyziologických nálezů. K tomuto postupu vedou zkušenosti o tom, že řada neurinomů neroste a může být klinicky němá dlouhou dobu, jde o zcela benigní nádory a jejich biologické chování pacienta nikdy neohrožuje. [anonymizováno] bezpříznakového neurinomu diagnostikovaného pomocí MRI lze při nejistotě kdykoliv ověřit biopsií, vyšetřením malé části tkáně histologicky. Bezpříznakové neurinomy se proto operují až v případě jejich progrese, a to jak ve smyslu hrozícího poškození nervových funkcí, tak při jejich tlaku na okolní důležité struktury či orgány. Žalovaná výše uvedeným způsobem nepostupovala, a protože podle znalce v daném případě šlo na základě CT vyšetření ze dne [datum] o tzv. symptomatickou situaci, nelze poranění nervu ischiadicus vlevo v posuzovaném případě považovat za riziko spojené s operací, ale za postup non lege artis, protože nebyl respektován dokumentovaný CT nález, nebyl zohledněn v indikaci, nebyl uveden v předoperační úvaze a nebyl zvolen adekvátní operační postup.

16. Hodnocení obsahových náležitostí znaleckého posudku spočívá v kontrole náležitého odůvodnění závěrů znalce, zda jeho podklad je obsažen v obsahu nálezu, zda znalec přihlédl ke všem okolnostem, s nimiž se měl vypořádat, a zda posudek vychází z pravidel logického myšlení. Současná judikatura Nejvyššího soudu definovala povinnost soudů při hodnocení znaleckého posudku jako důkazu coby posouzení, zda je řádně odůvodněn v souladu s pravidly logického myšlení a zda při vypracování jeho závěrů bylo v nálezu přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž je třeba se vypořádat (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010, ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5138/2014). Nelze privilegovat znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 299/06).

17. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 429/03 ze dne [datum] soud se při hodnocení důkazů znaleckým posudkem:„ Řídí vlastním, v dané otázce laickým názorem, ale znalecký posudek musí být prověřen zejména z hlediska, zda znalec přihlédl ke všem skutečnostem, jež mají význam pro obsah posudku, nebo zda se skutková východiska znaleckého posudku opírají o skutečnosti v [anonymizováno] řízení náležitým způsobem zjištěné, či naopak o skutečnosti pochybné nebo odporující ostatním důkazům, zda řešení znalce logicky plyne z těchto skutkových předpokladů“. Soud není oprávněn při hodnocení důkazu znaleckým posudkem hodnotit přímo věcnou správnost závěrů znalce, je však povinen v rámci zásady volného hodnocení důkazů posoudit způsob vypracování znaleckého posudku v tom smyslu, zda zvolený postup a rozsah podkladů mohl k prezentovanému odbornému závěru vést (pravdivost) a zda tento postup znalce je logický, srozumitelný a přezkoumatelný (relevanci). Při hodnocení tohoto důkazu je soud omezen tím, že znalecký posudek obsahuje odborné závěry, které si soud sám posoudit nemůže. Znalce je třeba vyslechnout k odlišnosti jeho závěrů s jiným znaleckým posudkem, což by mělo vést k hodnověrnému a logickému zdůvodnění správnosti odborných závěrů znalce při tomto výslechu. Posudek, jenž je zpracován řádně a v souladu se zákonem a jehož závěry jsou založeny na dostatečném množství relevantních podkladů, srozumitelně a logicky zdůvodněny a podepřeny vhodně zvolenou odbornou metodou, má při hodnocení s dalšími výsledky provedeného dokazování značnou argumentační váhu.

18. Soud prvního stupně v řízení ustanovil znalecký ústav ke zpracování znaleckého posudku, s úkolem stanovit, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně. Soud prvního stupně měl tento důkaz za potřebný, neboť závěry k této otázce v jednotlivých znaleckých posudcích si oponovaly. Tento postup považuje odvolací soud v podmínkách daného řízení za správný.

19. Odvolací námitku týkající se závěru soudu prvního stupně o datu, od něhož se odvíjí běh promlčecí lhůty, odvolací soud vyhodnotil jako nedůvodnou; v tomto ohledu lze závěry soudu prvního stupně považovat za dostatečně odůvodněné, vypořádající se přesvědčivě s tím, co jednotliví znalci (vycházeje nakonec ze závěrů doc. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. a znaleckého ústavu [anonymizováno] [ulice], [anonymizována dvě slova] fakulta) ohledně doby stabilizace zdravotního stavu žalobkyně uvedli. Zpracovatelé znaleckého posudku znaleckého ústavu slyšeni před soudem prvního stupně podle názoru odvolacího soudu setrvali na názoru a obhájili jej, že uvedeným datem je den [datum], když podstatným faktorem pro zodpovězení této otázky byla absence neurologického klinického vyšetření žalobkyně v době mezi měsícem květnem 2006 a květnem 2010 Odvolací soud k tomuto dodává, že žalovaná netvrdila, že by vyvinula jakoukoli aktivitu vůči žalobkyni, z níž by bylo možno dovodit, že k ustálení zdravotního stavu pacientky došlo dříve anebo že díky výhradně nesoučinnosti žalované takový údaj nemohl být zjištěn dříve než [datum].

20. K samotnému nároku na náhradu škody na zdraví odvolací soud konstatuje, že zjištěné okolnosti projednávané věci (jsou-li podkladové důkazy o skutku podrobeny hodnocení jednotlivě i ve vzájemném kontextu ve smyslu § 132 o. s. ř.) umožňují zaujmout právní závěr o tom, že žalovaná při provádění operace dne [datum] postupovala non lege artis. Ze znaleckého posudku doc. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. i názoru vysloveného znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie prof. MUDr. [jméno] [příjmení], [titul], lze mít za dostatečně podložený závěr, že nebylo v daném místě a čase postupováno žalovanou řádně, nebyl-li před zahájením operace respektován dokumentovaný nález z vyšetření CT, nebyl-li zohledněn v indikaci, nebyl-li uveden v předoperační úvaze a nebyl-li zvolen adekvátní operační postup. Nebyla dále zajištěna vyšetření neurologická, elektrofyziologická, vyšetření pomocí MRI, nebyl konzultován neurochirurg. Je nutno na věc nahlížet tak, že pokud lékař za těchto okolností přistoupil k provedení operačního výkonu, jeví se takový postup coby odporující zásadě lege artis, neboť mezioborová spolupráce jednotlivých odborníků v době provádění daného výkonu existovala, na příslušná vyšetření byl v případě plánované operace čas, odborná pracoviště (MRI, neurochirurgie) byla regionálně dostupná.

21. Odvolací soud neshledal v tom, jak soud prvního stupně provedl a vyhodnotil důkazy (jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti) k objasnění toho, zda byly naplněny samotné zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu ze strany žalované, žádné pochybení. Sdílí totiž závěr, že žalovaná v průběhu poskytování zdravotní péče o žalobkyni nepostupovala lege artis (a nejednalo se o případ skutkově obdobný tomu, jenž byl řešen Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 3386/2018 ze dne 18. 4. 2019, byť i ten se týkal nezamýšleného poškození tělesného orgánu při poskytování zdravotnické péče) a že v důsledku tohoto postupu došlo k újmě na zdraví žalobkyně v podobě popsané výše. Žalovaná se své odpovědnosti za škodu ani v částečném rozsahu nezprostila. V tomto ohledu netvrdila v řízení žádné relevantní skutečnosti a nenabízela k nim důkazy. Z provedeného řízení pak okolnosti ukazující na důvody liberace žalované nevyplynuly. V řízení také nebyly zjištěny skutečnosti, které by bylo možno přičítat k tíži poškozené, a které by vedly k závěru o poměrném snížení povinnosti žalované nahradit škodu.

22. I pokud jde o výši přiznaného nároku na odškodnění ztížení společenského uplatnění, odvolací soud shledal odůvodnění soudu prvního stupně v této otázce jako odpovídající zjištěným okolnostem věci a právní úpravě, zakotvené v § 444 obč. zák. a vyhl. č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění ve znění účinném ke dni [datum]. Soud prvního stupně dostál požadavku řádného a spravedlivého rozhodnutí, odůvodněného seznatelnými a jasně formulovanými kritérii tohoto druhu náhrady škody. Odvolací soud proto může na příslušnost část odůvodnění rozsudku pro stručnost odkázat.

23. Ve světle uvedeného odvolací soud napadený rozsudek v meritorních napadených výrocích I a III potvrdil jako správný dle § 219 o. s. ř.

24. Odvolacímu přezkumu podrobené závislé nákladové výroky VI, VII, VIII (z něhož se podává, že ve věci bude soudem prvního stupně ještě vydáno usnesení určující výši nákladů řízení státem vynaložených, jež v době rozhodnutí nebyla známa) a výrok IX o povinnosti hradit soudní poplatek odpovídají výsledku řízení o žalobě, právní úpravě a stávající judikatuře; vedlejšímu účastníku, podporujícímu neúspěšnou žalovanou, vznikla povinnost hradit žalobkyni náklady řízení ve smyslu aplikace § 93 odst. 3 věta první o. s. ř. Výše přiznaného peněžitého plnění závisela na znaleckém posudku a úvaze soudu, proto soud prvního stupně správně aplikoval právní úpravu § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni vůči žalované a vůči vedlejšímu účastníku náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako při plném úspěchu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Také výroky napadeného rozsudku o náhradě nákladů vynaložených státem jsou správné, jednotlivé položky byly soudem prvního stupně identifikovány a jejich výše řádně odůvodněna. Totéž platí i o výroku ukládajícím ve smyslu § 2 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. d) zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, povinnost zaplatit soudní poplatek žalované a vedlejšímu účastníku. Odvolací soud proto i ohledně všech uvedených výroků o nákladech řízení napadený rozsudek potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

25. V odvolacím řízení, v němž byla žalobkyně rovněž zastoupena advokátem, byla jeho předmětem částka [částka], představující tak tarifní hodnotu pro určení výše odměny za úkon právní služby. Advokát učinil dva úkony právní služby v podobě účasti u jednání odvolacího soudu [datum], písemné vyjádření k odvolání. Při užití vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, konkrétně § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1, činí výše náhrady za úkony právní služby zástupce žalobkyně částku 2 x [částka]. K oběma úkonům náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu v částce po [částka] Náklady cestovného advokáta k jednání odvolacího soudu osobním automobilem Mercedes Benz E 220 D 4 [příjmení] dle vyhlášky MPSV 47/2022 Sb. při průměrné spotřebě nafty 5,2 l [číslo] km v ceně [částka], trasa [obec] – [obec] a zpět v celkové délce 200 km, dosáhly částky [částka] a [částka]. Náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu v rozsahu šesti půlhodin strávených na cestě činí [částka]. Advokát zastupující žalobkyni je plátcem DPH, proto je ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. nákladem řízení rovněž náhrada této daně v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených položek. Zaplacení celkové částky [částka] bylo coby povinnost společná a nerozdílná žalované a vedlejšímu účastníku uloženo k rukám advokáta žalobkyně, a podle § 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.; to ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.